TEchnická zařízení 1

Transkript

1 TEchnická zařízení 1

2 TECHNICKÁ ZAŘÍZENÍ LEKTOROVALA: Lenka Gotthardová Kniha vychází ze starší publikace Josefa Klementa: Technická zařízení pro 2. ročník učebního oboru chovatel se zaměřením pro chov koní a jezdectví. Vydavatel: Institut výchovy a vzdělání MZVž ČSR, Praha 1985

3 Střední škola dostihového sportu a jezdectví sídlí v těsném sousedství závodiště ve Velké Chuchli již více než 50 let. Zájemcům o studium nabízí vzdělání v těchto oborech: Jezdec a ošetřovatel dostihových koní, Chovatelství se zaměřením na dostihový sport, Trenérství dostihových a sportovních koní (nástavbové studium) a Vzdělávací kurz specializovaný na problematiku sportovních koní. Škola je, jako jediná v České republice, komplexním vzdělávacím zařízením pro přípravu dostihových jezdců a vedoucích pracovníků na úseku chovu a tréninku dostihových a sportovních koní. Za dobu své existence vychovala více než tisíc absolventů, z nichž řada se stala významnými žokeji a trenéry.

4 Obsah Úvod...1. Historie vzniku technických zařízení...2. Stavby...3. Stavba stáje...4. Stájová zařízení...5. Hnojiště, jímky, čištění, dezinfekce...6. Životní prostředí...7. Typy ustájení...8. Stáje dle kategorie koní...9. Stájová mechanizace Skladovací prostory Stájový řád, krmný řád, řád protipožární ochrany, bezpečnostní řád Zařízení pro práci s koňmi Stájové vybavení Zařízení a pomůcky pro jízdu na koni Ochranné pomůcky Druhy podkov Kočáry a postroje Zařízení pro jezdecký sport a dostihy Dostihová závodiště Zařízení a pomůcky pro provoz klusáckých dostihů Zařízení pro přepravu koní...22.

5 1. Úvod V době všeobecného technického pokroku došlo i k pokroku ve vybavení jezdeckých stájí, chovatelských středisek a sportovních areálů. Těžká práce při místování boxů, podestýlání slámou či krmení objemnými krmivy sice ještě nebyla zcela nahrazena mechanizací či automatizací, ale mnohé stáje si s tím již dobře poradily. Velký krok kupředu byl učiněn v oblasti výstavby jezdeckých kolbišť, tréninkových prostor a to jak krytých, tak otevřených. Klasické povrchy jízdáren (tráva, písek) vystřídaly moderní povrchové materiály (speciální druhy písku s textilií či gumotextilií). Nic však nenahradí příjemný a pružný travnatý terén. Také cestování s koňmi nemusí být již tak náročné jako dříve (přeprava prostřednictvím jiných koní, doprava po železnici ), neboť vyráběné trambusy a přívěsy poskytují dostatek bezpečnosti a pohodlí pro koně i pro lidi. Jezdecké a dostihové areály jsou vybaveny velkým množstvím technických pomůcek, které slouží k usnadnění práce pohybovací zařízení (kolotoče a pásy), kolečka na elektrický pohon (motůčka), velké vysavače trusu, stájová technika na manipulaci s velkými balíky, oběžné shrnovače hnoje, různé typy traktorů, pojízdných manipulátorů a shrnovačů, kamerový systém v porodních stájích atd. Sedlový a postrojový materiál se drží spíše tradičních způsobů výrob (ovšem s malým podílem ručního šití) i tradičních materiálů. Různé umělo-

6 hmotné postroje či sedla jsou vesměs jen přechodnou záležitostí a většina profesionálních koňařů používá raději klasické materiály (kůže, lněné a bavlněné materiály ). Při používání technických zařízení a technického pokroku, nesmíme zapomínat, že koně i lidé jsou živé bytosti. Ke svému životu potřebují nejenom hmotné statky okolo sebe krásné stáje, velké výběhy, kryté haly, moderní přepravníky atd., ale hlavně vzájemné porozumění, cit a ohleduplnost. Dobře vychovaný kůň a člověk si mohou plně porozumět, špatně vychovaný kůň (díky špatným majitelům) a špatně vychovaný člověk si mohou často zbytečně ubližovat. Snažme se o to, abychom díky technice nezapomněli na individuální přístup ke koni, aby cítil, že ho máme rádi, že si ho vážíme a respektujeme jeho potřeby. Snažme se získat si jeho důvěru a vyvarujme se toho, abychom ji zklamali. Technické vybavení okolo nás a koní, nám může usnadnit práci u koní, ale nic nenahradí pevné pouto porozumění mezi člověkem a koněm. Zároveň bych chtěla vzpomenout pana majora Josefa Klementa, autora původní publikace Technická zařízení, který jezdectví, koním a odborné práci okolo nich zasvětil celý život. Tato kniha vychází z jeho práce a je rozšířená o současné aktuální informace hlavně v oblasti modernizace technických zařízení. Lenka Gotthardová

7 Obr. 1: Dříve zdomácněli osli, teprve potom koně

8 2. Historie vzniku technických zařízení Pravěk Po mnoho miliónů let probíhal život koní pouze ve volné přírodě. Nejprve kůň ke svému životu potřeboval všech pět prstů, neboť žil v bažinatém prostředí a jeho velikost odpovídala velikosti lišky. S postupem evoluce a klimatických změn prostředí začal více obývat rovinatou stepní krajinu. Vyrostl a zmohutněl, ztratil postranní prsty, až se z něho stal jednokopytník a ke svému životu potřeboval hlavně dostatečný prostor v rozlehlých stepích, poměrně značné množství pastvy a soudržnost stáda. Prehistorické formy koní jsou dokladovány přibližně před 60 milióny let a v koně podobné dnešním primitivním plemenům se přeměnili asi před 1 miliónem let. Starověk K domestikaci koňovitých docházelo přibližně od 4. tisíciletí př. n. l., dříve zdomácněli osli, teprve potom koně. Z dávných dob existují malby tehdejších obyvatel naší planety, na nichž byla ztvárňována zvířata, která se nejprve lovila a později i ta, která byla využívána k práci. Lze předpokládat, že první zdomácnělí koně žili venku v jednoduchých ohradách a před nepřízní počasí se schovávali pod stromy, později pod lehkými přístřešky nebo na okrajích velkých jeskyň. Tak jak si lidé začali stavět bytelnější přístřeší, tak časem vytvářeli i jiné podmínky pro svá zdomácnělá zvířata. Koně byli nejprve pracovně využíváni jako soumaři a na hřbety jim lidé upevňovali velmi jednoduchými popruhy z lýčí nebo z kůže nejrůznější náklady. Pak našli využití jako tažná zvířata, přičemž na koně bylo potřeba vyrobit jednoduché postroje a za ně ližiny z bambusu, ze dřeva, z lýka nebo z kůže, na kterých byl náklad tažen. Jako jedna z nejvýznamnějších technických pomůcek lidstva se začalo ve 3. tisíciletí př. n. l. používat kolo, ač prý první nálezy pocházejí dokonce z pátého tisíciletí před Kristem. Tehdy se začaly vyrábět jednoduché povozy, na kterých bylo přepravováno zboží a později i lidé. Po využití koní v tahu začali koně sloužit jako jezdecká zvířata. V období prvního využívání koní jako soumarů, k tahu či k jízdě, již bylo potřeba prvních technických zařízení, aby koně mohli pracovat. Jednalo

9 se o nejjednodušší typy postrojů z přírodních materiálů a lehkých potahů (bez kol), což mohlo nastat již v závěrečné fázi pozdní doby kamenné neboli eneolitu. Epocha doby bronzové se pohybuje podle oblastí přibližně mezi lety př. n. l. V jejím závěru se začaly vyrábět první podkovy. Jejich výrobci na našem a dalším hlavně středoevropském území byli Keltové. Kromě podkov se ještě vyráběly i tzv. hiposandály. Na našem území se s i novým osídlováním Slovany od 5. a 6. století vyskytovalo také používání podkov. V mnohých muzeích můžeme vidět, jak tyto pradávné předměty vyhlížely. Koně začali být brzy využíváni i v bojích mezi znepřátelenými kmeny a později celými armádami bojovníků. Koně a jezdci měli na počátku jednoduchou výstroj a výzbroj, obojí se v průběhu tisíciletí výrazně měnilo, až naštěstí využití koní v bojích skončilo přibližně v polovině 20. století. Od poloviny druhého tisíciletí před naším letopočtem se začalo s koňmi i soutěžit. Pro tyto příležitosti byly stavěny tzv. hipodromy. Tím nejznámějším byl později hipodrom v Olympii, kde se od roku 776 př. n. l. do roku 394 konaly olympijské hry. Hipodromy patřily mezi první významná technická zařízení pro sportovní využití koní. Obr. 2: Starověký hipodrom 10

10 V souvislosti s významnými závody koní ve starověkém Řecku a Římě se pro vybrané koně začaly stavět stáje, které v případě koní císařů a bohatých patriciů připomínaly honosné paláce. O koni císaře Caliguly se mj. traduje, že jeho kůň měl žlaby z mramoru, a tohoto vzoru se drželi i mnozí další bohatí majitelé koní. Středověk Po rozdělení říše římské v roce 395 a jejím pozdějším pádu lze předpokládat, že ani lidem ani zvířatům nebyla dlouhou dobu stavěna tak honosná obydlí a ustájení jako ve starověku. Chov koní sice úspěšně probíhal v oblasti střední a východní Asie (například koně achaltekinští, později arabští), na našem území máme písemné zmínky o koních až z 9. století. V době vlády Přemyslovců se chov koní úspěšně rozvíjel, neboť Přemyslovci museli jednak ochraňovat území našeho státu a potom i podnikat válečné výpravy mimo náš stát (např. v roce 1158 do Milána a od té doby mají Pardubice ve znaku polovinu bílého koně). Chov koní probíhal na venkovských sídlech panovníků a šlechticů, kteří měli pro své koně velké obory. Na rozdíl od doby antické se chov a trénink koní neprovozoval tak řízeně jako kdysi. Koně byli pro bitvy či turnaje vybaveni brněním (rovněž Obr. 3: Rytíř na koni v brnění 11

11 tak jezdci), což sice dvojici mohlo uchránit před řadou zranění, na druhou stranu to ovšem způsobovalo značnou těžkopádnost. Do technických zařízení tak například patřily i různé kladkostroje, které pomáhaly rytířům vsednout na koně. Novověk Změna přišla až s obdobím renesance a rovněž také se změnou taktiky bojů (vynález střelných zbraní). Následně byla založena neapolská jezdecká škola a chov koní a výcvik jezdců se výrazně zlepšil. Od té doby byly panovníky a šlechtou stavěny ještě větší obory, lepší stáje a dokonce také kryté jízdárny. Výstroj koní byla velmi bohatá, propracovaná a krásně zdobená, ovšem uzdění a ostruhy velice ostré. Tento trend se v průběhu přibližně čtyř století příliš nezměnil. Některým koním začalo pomáhat až jejich dostihové využití v závěru 18. století a v průběhu 19. století. Obr. 4: Valdštejnská jízdárna v Praze 12

12 Jezdecký sport se začal rozvíjet ve druhé polovině 19. století a moderní jezdecký sport můžeme počítat od konce první světové války od roku 1918, třebaže již v roce 1912 se koně zúčastnili prvních soutěží na OH ve Stockholmu (drezura, skoky, všestrannost). Pro koně ve všech oblastech využití bylo potřeba rozšířeného zázemí (budovy, vybavení stájí, tréninkové a soutěžní prostory, pracovní nebo sportovní vybavení) a lepší výstroje (postroje, sedla, uzdy či uzdečky). Obchodní katalogy se zbožím pro jezdecký a dostihový sport existovaly již na počátku 20. století. Technický pokrok koním ušetřil mnoho těžké práce, ale mnohým zcela vzal jejich životní poslání. V současné době se chov koní orientuje hlavně na chov koní pro sportovní a zájmové účely, slouží však velmi dobře k udržování zdravého životního prostředí (spásání pastvin, ekologické zemědělství, v lesním hospodářství) a k užitečnému trávení volného času dětí i dospělých. 13

13 Obr. 5: Koně mohou být chováni v různých nadmořských výškách, každému plemeni však vyhovuje jiné přírodní prostředí 14

14 3. Stavby Výstavba středisek pro koně Výstavba chovatelského střediska Chovatelské středisko by mělo vzniknout především v příhodných klima tických a přírodních podmínkách s dobrou dopravní dostupností. Stáje musí být suché, vzdušné, zabezpečující celoročně vhodné mikroklima. Nadmořská výška Horské prostředí (převážně krajina od m n. m.) je vhodné pro odchov mladých koní odstávčat, ročků, dvouletků a koní tříletých čili pro budování odchoven mladých koní hříbáren, dále pro plemena, která z tohoto prostředí pocházejí huculové, haflingové, norici a další. Nížiny (u nás zpravidla okolo m n. m.) jsou příhodné pro chov koní základní stádo klisen, další kategorie koní. V těchto podmínkách byla a jsou chována typická česká plemena koně starokladrubští, koně Kinští, český a moravský teplokrevník. Pahorkatiny ( m) jsou určitým kompromisem mezi předchozími geografickými podmínkami, u nás nejčastější prostředí, vhodné pro chov většiny plemen koní. Klimatické podmínky Klimatické podmínky v naší zemi jsou dány kombinací vnitrozemského (kontinentálního) a částečně oceánského podnebí, které lze charakterizovat jako mírné. Průměrné teploty se v naší zemi pohybují okolo sedmi stupňů Celsia a průměrné roční srážky okolo mm. V horských oblastech je počasí chladnější a více srážek, v nížinách je tepleji s nižším průměrem srážek. Nejvíce prší v Krkonoších, v Beskydech, v Jeseníkách a na Šumavě. Rozhodně se však naše klima liší od oblastí v západní Evropě, které jsou ovlivňovány teplým Golfským proudem a tak jsou tam zimy teplejší a více deštivé. Způsob venkovního chovu koní po vzoru v západní Evropě je v našich zeměpisných šířkách mnohdy praktikován obdobně, ač klima je značně rozdílné! V ČR vanou převážně západní větry, které často přinášejí déšť od Atlantického oceánu. Nejvíce slunečního svitu je na jižní Moravě a potom ve středních a východních Čechách. 15

15 Přírodní podmínky Výstavba chovatelského střediska Při budování chovatelského centra záleží na přírodních podmínkách, to znamená, zdali jsme více v přírodní, kulturně-přírodní či již průmyslové krajině. Pro koně je ideální čisté prostředí s minimem škodlivin v ovzduší, bez smogu. Vhodné umístění je v blízkosti luk, pastvin či lesů. Pro chovatele je snažší, když areálem pastvin protéká říčka nebo potok, jinak je koním potřeba zabezpečit náhradní zdroje vody a to v množství litrů (kůň a den). Koně potřebují na pastvinách stín, proto je dobré využít stávající vzrostlé zeleně (les, aleje, remízky, solitéry) nebo stromy postupně vysazovat. Zcela nevhodné je pro koně příliš průmyslové prostředí, které jednak znečišťuje ovzduší, dále může rušit i nadměrným hlukem, nočním osvětlením či dokonce zápachem. Také blízkost dálnic a frekventovaných silnic nevytváří příjemné prostředí, nehledě na nebezpečí případného střetu s vozidly. Ideální místa pro chov koní od nížin, přes pahorkatiny po horské oblasti v příjemném klimatickém a přírodním prostředí Obr. 6: Příklad velkého chovatelského střediska s klasickým boxovým ustájením a dostatkem prostoru uvnitř i vně stájí (hřebčín Avanches, Švýcarsko) 16

16 v blízkosti vodních zdrojů, přirozeně chráněná před větry tam, kde mají lidé koně rádi Nevhodná místa pro chov koní ve velkých městech a jejich blízkém okolí v průmyslových oblastech v neúrodných oblastech (jílovitá, kamenitá půda) u dálnic a hlavních silnic, automobilových závodních drah u letišť a balónových klubů Výstavba jezdeckého střediska Pro jezdecká střediska platí většina výše uvedených podmínek chovu koní, ale vzhledem k tomu, že se v jezdectví dnes jedná hlavně o sportovní a komerční využití koní, je potřeba jít tomuto trendu mírně naproti. Vhodná místa pro provozování jezdectví a agroturistiky v blízkosti větších měst v krásné přírodě v turisticky využívaných lokalitách v blízkosti kulturních a jiných památek v blízkosti hranic se sousedními státy u dopravně dobře dostupných míst Nevhodná místa pro provozování jezdectví a agroturistiky příliš daleko od větších měst v příliš průmyslově využívané krajině v turisticky nezajímavé či nevyužité krajině dopravně špatně dostupných místech Výstavba střediska pro dostihový sport Pro tuto kapitolu platí stejně jako pro předchozí většina uvedených bodů. Pro dostihový provoz však platí ještě další podmínky. Vzhledem k využití anglického plnokrevníka, se jedná o potřebu dostatečného prostoru pro chov i trénink. Mírně kopcovitá krajina je ideálním místem pro přípravu budoucích atletů, kteří kromě prostoru potřebují hodně pohybu v členitém terénu, na mnoha místech u nás i v zahraničí jsou tréninkové dráhy umístěny na svazích a v mírných kopcích. 17

17 Pro dostihové dráhy je třeba z hlediska provozu a komerčního využití umístění u velkých měst velký rovný prostor kvalitní terén a povrch, pokud se nevytváří zcela umělý napojení na přírodní vodní zdroj, velká spotřeba vody na pravidelnou údržbu dráhy, jinak je nutné napojení na městské vodovodní zdroje napojení na komerční sázkový provoz tradice Obr. 7: Velké dostihové centrum v rakouském Ebreichsdorfu se zázemím stájí a výběhů 18

18 Nevýhody pro provoz dostihové dráhy nevhodné terénní podmínky malý prostor pro dostihovou dráhu její nebezpečnost nezajímavá či málo zalidněná oblast sousedství letiště s intenzivním provozem letecké dopravy nad závodištěm špatné dopravní spojení 19

19 Obr. 8: Budovy stáje mohou být postaveny například z pálených cihel 20

20 4. Stavba stáje Při výběru místa pro budoucí stáj hledáme prostor, který bude rovinatější, na pevném podloží, na mírně vyvýšeném místi (nikoliv v nejnižší části pozemku, protože v případě povodní, by byly stáje první zaplavené). Naopak na vysokém kopci bychom koně neubránili před častými větry. Budoucí stáj by měla být hlavně ze severního, případně západního směru chráněna buď jinými stavbami nebo přírodními překážkami kopcem, strání, lesem, větrolamem, které budou v dostatečné vzdálenosti, aby v budoucnu neohrozily stáje. Nejčastější orientace čela budovy obdélníkového tvaru stáje je sever jih, aby do oken stáje vcházely první sluneční paprsky, které dopoledne nejsou tak horké, jako v poledne a po poledni. Jižní strana je tedy pouze krátká a opět dlouhá západní strana stáje přijímá až odpolední mírnější svit slunce. To má velký vliv na mikroklima uvnitř stáje. Jako základní stavební materiál byl dlouhá staletí používán kámen, později cihly. V dřívějších dobách se stavěli stáje pouze dřevěné a k těm se v současné době mnoho majitelů koní navrací. Dříve se podle krajů velmi často používala na stavbu opuka, pískovec, tuf nebo travertin. V základech mnoha staveb byla žula, čedič nebo břidlice. Dnes opět existuje velký výběr stavebního kamene, který svou kvalitou a složením vyhovuje budoucí stavbě. Dnešní stavební materiály: kámen cihly železobetonové konstrukce panely dřevo dřevotříska kombinace 21

21 Rozměry stáje Šířka stáje velikost stáje vychází z potřeb a velikostí koní a z finančních poměrů majitele stáje klasické boxy mívají rozměr 3 x 4 m chodba ve stáji by měla být široká alespoň jako kratší stěna boxu, to je 3 m, ideální je ještě širší, minimum je 2,5 m pokud bude mít stáj jednu řadu boxů a uličku, měla by být minimální šířka stáje 6 m, při dvou řadách boxů 9 m a více (záleží na možnostech), lepší je počítat m Délka stáje v některých malých stájích je k dispozici skutečně jen jeden nebo dva boxy v běžných stájích je k dispozici více boxů s ohledem na ekonomiku využitelnosti Obr. 9: Dnešní stáje jsou často stavěny ze dřeva. Působí teplým příjemným dojmem. Osvětlení stáje zajišťují okna ve střeše, postranní okna nad zakončením stěn obvodových zdí a běžná okna. 22

22 pokud budeme stavět stáje za účelem komerčního využití, pak počet koní bude začínat na deseti a horní hranice se může pohybovat až okolo sta koní (možné výjimky jsou oběma směry) délka stáje při počtu například 40 boxů bude násobkem jejich délky 4 m a podělaná počtem řad, v případě dvou řad boxů se prostá délka stáje bude pohybovat okolo 80 m 40 x 4 : 2 = 80 m) k tomu musíme připočítat další prostor na mycí boxy, solárium a oddělený prostor pro přípravnu krmiv (+ 10 m) rozměr stáje by tak mohl být např. 10 x 90 m (boxy jsou orientovány 3 x 4 m podélně) při orientaci boxů 4 x 3 m příčně by potom rozměr stáje mohl být 12 x 70 m při budování stáje musíme vědět, kde a jakou stáj chceme budovat (základy stáje, její rozměry, stavební materiál a technické vybavení) a pokud nejsme vystudovanými architekty s razítkem, musíme nechat zhotovit studie a prováděcí plány profesionálními architekty. před započetím stavby musíme vlastnit projektovou dokumentaci, kterou musíme předložit na příslušném stavebním úřadu, pod který náš pozemek či ostatní hotové stavby spadají. Obr. 10: Interiér moderní stáje je jednoduchý a účelný, stáje jsou prostorné 23

23 Obr. 11: Nad střechu stáje ústí větráky, zakončené stříškou 24

24 5. Stájová zařízení Interiéry stáje musí udržovat poměrně stabilní mikroklima a zabraňovat náhlým tepelným výkyvům, zvláště pak srážení páry vylučované dýcháním koní a rozkladem podestýlky. Mají být konstruovány tak, aby koně vlastním tělesným teplem vytvořili ve stájovém prostředí optimální teplotu. Stropy stájí bývají ve výšce 3 až 3,5 m od podlahy. Stropy musí být opatřeny větráky. Pokud jsou vytvořeny z panelů nebo z tvárnic, betonu či asfaltu, je nutno půdu pokrýt vrstvou slámy, aby tepelně izolovala spodní prostor. Podlahy Podlaha stáje má být pevná, pružná a nepropustná. Sklon podlahy stáje ke stájové stružce a chodbě je asi 1,5-3 %. Podlaha má vyhovovat požadavkům zoohygieny. Podlaha z dřevěných špalíků (zpravidla dubových) napuštěných konzervačními prostředky je výhodná, poněvadž zadržuje teplo ležících zvířat, špatně se však dezinfikuje a podléhá hnilobě. Dříve se často používala udusaná cihlářská hlína smíšená s pískem a řezankou nebo rašelinou. Pokud Obr. 12: Stáje jsou opatřeny stropními větráky a shozy 25

25 je dobře udržovaná a pravidelně opravovaná, propouští nepatrně vlhkost, je pružná a neškodí kopytům koní. Povrch však potřebuje po několika letech výměnu. Podlaha z pálených cihel je více hygienická, ne tak tvrdá a studená jako beton, ale vyžaduje bohaté podestýlání. Na betonové podlaze koně neradi uléhají k odpočinku. Proto se na beton dávají buď gumové rohože nebo se vytváří asfaltové nebo kombinované povrchy z pryskyřic. K umělým povrchům stájí patří různé typy gumových desek a tzv. matrací. Jedním z příkladů je regutec. Jedná se o recyklovaný materiál. Stájové desky jsou vhodné jako podlahy do stájí a slouží ke snížení rizika zranění. Měkký, pružný a teplý povrch podlah absorbuje nárazy, chrání šlachy a klouby a protiskluzový povrch zaručuje celkovou jistotu při stání či chůzi. Použití gumových rohoží snižuje spotřebu podestýlky. Tyto stájové rohože jsou vhodné jako podlahy do boxů, mycích boxů, přepravních vozíků a obklady stěn. Navíc jsou vodopropustné, extrémně trvanlivé a dlouhodobě pružné. Obr. 13: Ve starých stájích bývala špalíková podlaha, i některé současné stáje se k tomuto tradičnímu povrchu navracejí 26

26 Rozměr gumových desek je například 120 x 180 cm, tloušťka činí 1,7 cm a váha jednoho kusu se pohybuje okolo 40 kg, takže se s ním dá manipulovat. Na obložení stěn boxů se dá použít (části běžných boxů, veterinárních boxů ad.) se dá použít pryžová deska o rozměrech 100 x 100 cm. Její tloušťka se pohybuje od 2 do 2,5 cm a deska váží pouhé 3 kg. Z moderních podlahovin vyhovuje tvrzená rýhovaná guma, dále BOXIT, který dobře tepelně izoluje a dá se lehce dezinfikovat. Je to směs podobná betonu, ale má vyšší pevnost, pružnost a lepší tepelně-izolační vlastnosti. Je vhodná právě do stájí či podobných exponovaných prostorů. Chodba Chodba ve stájích s dvouřadým ustájením má být nejméně 3 m široká, při jednořadém ustájení nejméně 2,5 m. Podél stájové chodby jsou otevřené nebo kryté stájové močůvkové stružky, s přiměřeným spádem pro odtok moči. Většinou je to formální požadavek, neboť při běžné dobré péči o koně se stružka ani nevyužije. Její výhodu lze však ocenit v případě, když například přeteče napáječka. Obr. 14: Vzorový typ dveří u stáje, který umožňuje otevření vrchní části 27

27 Dveře Dveře stáje mají být nejméně 180 cm široké a 220 cm vysoké. Výhodná je šířka 2,5 až 3 m a výška 2,4 až 2,6 m, aby do stáje mohl vjet traktor pro odklid hnoje. Ve volné stáji jsou dveře dvoukřídlé a každé křídlo je rozděleno na dvě poloviny. Horní polovina dveří slouží k větrání stájí. V letním období se plné dveře nahrazují kovovými mřížemi, které umožňují účinné větrání stáje. Z požárních důvodů mají být ve skupinových stájích na každých 15 ustájených koní jedny dveře. Krmný žlab Krmný žlab má být umístěn tak, aby umožnil koním příjem krmiva v přirozeném postavení těla. Je 60 až 125 cm od podlahy stáje, a to podle výšky ustájeného koně. Žlab může být kameninový, uvnitř polévaný, z pevné umělé hmoty, kovový, smaltovaný, nebo zhotoven z betonu a doplněný keramickou výplní. Zpravidla jsou žlaby oválného tvaru o rozměrech 40 x 60 cm. Vnitřní hrana žlabu je uzpůsobena tak, aby bránila koním vyhazovat jadrná krmiva ze žlabu. Obr. 15: Dlouhé krmné žlaby ve volných stájích, na zdech jsou kroužky na přivazování koní například v době krmení 28

28 Žlaby mramorové nebo pískovcové nejsou vhodné, poněvadž koně je okusují a ubrušují si zuby. Ze zoohygienickho hlediska nejsou vhodné ani žlaby dřevěné, kde se drží nečistoty, baktérie a koně žlaby okusují a mnohdy se naučí u nich klkat. Kromě obdélníkových a oválných tvarů jsou vyráběny i trojúhelníkové žlaby o rozměrech 45 x 45 cm a hloubce 25 cm. Jsou vyráběny z různých druhů pevných či pružných umělých hmot a umisťují se do rohu stáje. Většina kameninových či umělohmotných žlabů má při svém horním okraji obrubu, která zabraňuje vyhazování ovsa hubou koně ze žlabu. Přenosná dřevěná krmítka Přenosná dřevěná krmítka jsou používána pro přikrmování sajících hříbat, případně odstávčat. Přenosná krmítka mohou mít železné pruty nebo laťky ve vzdálenosti asi 30 cm od sebe, kterými se oddělují koně při krmení a navíc tento způsob částečně zabraňuje vyhazování ovsa ze žlabu. Ve skupinových stájích je zpravidla dlouhý krmný žlab, který probíhá po celé délce dlouhých stěn stáje. Nad tímto žlabem jsou umístěny kroužky na uvazování koní. Obr. 16: Žlaby pro přikrmování hříbat mohou být pevně nainstalované ve stáji, nebo je lze přinášet z vedlejších místností či jsou mobilní, připevněné na navíjecím řetězu 29

29 Krmný stůl Krmný stůl někdy spojuje krmný žlab pro jadrné krmivo s místem pro objemnou píci. Krmný stůl bývá umístěn o něco výše než podlaha stáje a to po jedné straně volné stáje nebo boxů nebo uprostřed. Přístup ke krmnému žlabu je umožněn prostrčením hlavy koně mezi kovovými tyčemi, které zabraňují koni opuštění stájového prostoru. Tento způsob je používán ve větších chovech ponejvíce pro mladé koně nebo chovné klisny. Většina volných stájí však žádný krmný stůl nemá a tak je objemné krmivo kladeno na čistou podestýlku zpravidla uprostřed stáje do dlouhé řádky tak, aby byl k němu umožněn přístup všem koním, včetně submisivních. Jesle nad krmným žlabem se již dlouhá léta neumisťují, neboť zkrmování objemné píce z výše umístěných jeslí nutí koně k nesprávnému postoji s prohnutým hřbetem a padající prach může způsobit zranění a záněty spojivek očí koně. Jesle bývají doplňkem nepoužívaných historických stájí, kde tvoří oblíbený prvek v interiéru. V praxi by se jesle umístěné výše na stěně neměly již vůbec používat. Vhodný je ovšem koš na seno (z kovových prutů apod.) umístěný na zemi při stěně stáje. Obr. 17: Jesle mříže na seno umístěné na stěně jsou naprosto nevhodné z důvodů prohýbání hřbetu koně při krmení a prášení sena na hlavu a tělo koně 30

30 Vázací zařízení Vázací zařízení je voleno tak, aby byla omezena možnost zranění koní (řetízkové rány). Do zdi stáje je zabudován kroužek, kterým prochází vázací řemen zatížený na konci dřevěným nebo kovovým závažím tak, aby řemen volně klouzal. Do zdiva lze zabudovat i svislou tyč, po které klouže uvazovací kroužek nahoru a dolů, aniž by se mohl zaklínit. Tento typ uvazování se používá na stáních neboli štontech, které jsou podle nových evropských norem již zakázány, respektive se mohou zatím ještě používat ve starých stájích, ale v nově projektovaných jsou stavěny již jen boxy nebo volné stáje. Vázací zařízení (kruh, kroužek) se však používá jak v boxovém tak na volném ustájení. Tam je potřeba přivazovat koně například při čištění, krmení či dalším ošetřování. Přívory Přepažníky přívory slouží k oddělení dvou stání vedle sebe, jsou to dřevěné nebo kovové tyče upevněné na stěnu stáje a ke sloupu stáje závěsným zařízením pomocí kroužků a zárubníků. Někdy se přívorou (slangově Obr. 18: Jednoduchý typ vázání koní na kroužek zabudovaný do zdi stáje 31

31 štrajcpánem) rozděluje box na dvě části, třeba pro dočasné ustájení dvou koní v jednom boxu. Přepažníky jsou oddělováni koně i ve volných stájích, například ohřebené klisny od březích, jednotlivé ročníky hříbat, či nemocní a zranění koně od ostatních. Osvětlení ve stáji Ve stáji má být dostatek denního světla. Nedostatek světla má nepříznivý vliv na počet červených krvinek a množství hemoglobinu. Červené krvinky a hemoglobin jsou nepostradatelné pro převod kyslíku do svalů i v době zotavování po sportu či jiné práci. Světlo má vliv i na tvorbu hormonů, které zvyšují látkovou výměnu ve svalech a tím působí na pohybové schopnosti koně a rychlost zotavení po námaze. Intenzita denního světla ve stáji je ovlivněna roční dobou, počasím, umístěním stáje, počtem a plochou oken. Poměr plochy oken k podlahové ploše má být 1:12 až 1:16. Plocha oken je tvořena z jednoduchých nebo dvojitých skel, případně skel s drátěnou vložkou. Okna jsou buď vcelku, nebo dělená a mají větrací okénka s mechanickým či automatickým otvíráním a zavíráním. Okna stáje mohou být i sklopná či výklopná, aby mohla být použita k větrání. Zasklená okna musí být čistá, neboť zatímco obyčejné čisté sklo propouští 97 % světla, okno znečištěné prachem nebo pavučinami jen 50 %. Dlouhý pobyt dostihových a sportovních koní ve stájích s nedostatkem denního světla vede ke zhoršení jejich zraku. Bylo zjištěno, že jen 75 % koní vidí normálně, 20 % je krátkozrakých a 4 až 10 % dalekozrakých. Chybný zrak pak má za následek, že se kůň často leká, bojí se neznámých i známých předmětů, které špatně vidí apod. To se pak nepříznivě projeví ve výkonnosti koně v dostizích či sportovních soutěžích. Umělé osvětlení musí být tak intenzívní, aby postačovalo k řádné práci ošetřovatelů koní. Špatné osvětlení bývá častou příčinou úrazů, zvětšuje únavu pracovníků a zhoršuje kvalitu jimi vykonávané práce. Dostatek světla ve stáji je důležitý pro koně i pro lidi. Příliš velká skleněná okna, která jsou umístěna v nižší či střední výšce stáje lze opatřit kovovými pruty, pásy, mřížkami či podobnými zábranami, aby kůň nevyskočil oknem. Čím lépe je na koně vidět, tím lépe může být také ošetřován. Dříve bývala okna umísťována ve výši přibližně 2 a více metrů nad zemí. Dnes jsou umísťována většinou tak, aby koni sloužila i k výhledu či ve spojení s vraty i k průchodu do padoku nebo výběhu. V tomto případě jsou okna hned zabezpečená mřížemi. 32

32 Stájové mikroklima Stájová pohoda je jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících výkonnost koní. Proto musí být ve stáji vytvořeny optimální hygienické a mikroklimatické podmínky. Je to nutné v zájmu zachování zdraví a výkonnosti koní a lidí s nimi pracujících. Mikroklimatem se rozumí komplex faktorů, a to teplota, relativní vlhkost, čistota a proudění vzduchu, které bezprostředně působí na živé organismy. Obr. 19: Okna jsou důležitou součástí vytváření mikroklima ve stáji. Pozor u takto velkých a nízkých oken na průvan ve stáji 33