JUNÁK svaz skautů a skautek ČR Chrudimská oblast. Skripta k vůdcovským zkouškám Vůdcovský lesní kurz Stříbrná řeka

Transkript

1 JUNÁK svaz skautů a skautek ČR Chrudimská oblast Skripta k vůdcovským zkouškám Vůdcovský lesní kurz Stříbrná řeka tisk a grafická úprava: Zbyněk Jiroušek Jerry na textové přípravě se podíleli: Myšlenkové základy skautingu: Z. Jiroušek, Maruška Jiroušková Psychologie: Z. Jiroušek Pedagogika: PhDr. Václav Břicháček Gigant Metodika: Ota Kolář Tíno Vedení oddílu: Ota Kolář a Z. Jiroušek Organizace a právo: Jan Stejskal Johan Hospodaření: Jan Stejskal Zdravověda: Z. Jiroušek Příroda a ekologie: RNDr. Vladimíra Kolková Jezinka, Z. Jiroušek Táboření: Z. Jiroušek Kultura a estetika: Z. Jiroušek, Maruška Jiroušková Tělovýchova a sport: Mgr. Petr Fiala Figgi, Dagmar Stožická - Šmu Text skript neprošel rukama lingvisty, což jistě laskavý frekventant a zájemce o VZ pochopí. Tato skripta jsou volně šiřitelná v rámci hnutí a autoři si nekladou žádné nároky, pouze šíření textů bez uvedení jmen autorů a případných zdrojů budou považovat za nesportovní.

2 2.1 Myšlenkové základy skautingu, historie 1) Předchůdci a inspirace (antika, křesťanství, rytíři, Komenský, Rousseau, Thoreau) Inspirace skautingu může sahat hluboko do historie: Antický ideál krásy těla s velmi rozvinutou kulturou a věděním. Ideál křesťanské lásky k bližnímu. Desatero božích přikázání jako inspirace skautského zákona. Rytířství : začalo se k nám šířit ve 12. století a největšího rozkvětu dosáhlo za krále Jana Lucemburského, (Ich dien sloužím, heslo a také znak, který později převzali roveři). Kdo se chtěl stát rytířem, musel prokázat statečnost, křesťanského ducha a osvojit si dobré společenské chování. Jaké byly rytířské ctnosti? Rytíř nebyl jen bojovník oděný od hlavy k patě v železném brnění, jehož jediným povoláním byla válka. K tělesnému výcviku k boji se váží další, jemnější vlastnosti jako štědrost, nezištnost, obětování se pro někoho, úcta k paním a dívkám, čestnost, poslušnost a věrnost svému králi, zmužilost. Chodové: zajímavý lid sedláci v hraničářské službě, kteří, když bylo nutno, nechali pluhu a chopili se zbraně a šli ze svých polí do boje, většinou první před vojskem, aby hájili cesty v šumavských lesích. Jejich střediskem byly Domažlice, kde měli svůj hrad a soud, kde byl uschován jejich prapor se znakem psí hlavy, podle kterého si říkali také Psohlavci. Jako strážci hranic měli mnohé výsady a svobody od králů, ale také těžké povinnosti. Dalším vzorem byl černohorský junák ideál mužné dokonalosti, který se vytvořil v nejtemnějších dějinách Černé Hory, kdy byla odloučena od okolního světa a sužována nepřátelstvím s Turky. Čisté junáctví je národním ideálem Černohorců a nejvyšší chrabrost se v něm snoubí s plností lidského soucitu. Doba renesance přinesla myšlenky mnoha reformátorů o potřebě všestrannější výchovy mládeže, výchovy přirozené, v souladu s přírodou a přiblížením se k přírodě, s výchovou tělesnou, výchovou prací a oceněním individuality dítěte. Mezi prvními byl Francois Rabelais, který hlásal odklon od jednostranné knižní výchovy a lásku k přírodě. V Čechách vznikalo dodnes mnohdy ještě plně nedoceněné výchovné dílo Jana Ámose Komenského. Formuloval požadavek všestranné výchovy všech dětí bez rozdílu, stanovil celou řadu pravidel, jak děti přirozeně učit i vychovávat. Po Komenském následoval Jean J. Rousseau. V Americe se filosof Henry D. Thoreau pokusil o novodobé poustevnictví uprostřed přírody u Waldenského jezera s cílem splynout s přírodou a jejím rytmem a dospět tak k hlubšímu poznání filosofickému. 2) Zakladatelé skautingu. Dva základní směry v dějinách skautingu a jejich charakteristika. Historie světového skautingu Dva základní směry můžeme nazvat podle jejich zakladatelů a hlavních představitelů: a) směr Baden Powellův b) směr Setonův Robert Baden-Powell Britský generál získal ve výzvědné službě, zejména na vojenských výpravách značné praktické zkušenosti jak hledat cestu, pozorovat a nebýt pozorován, stopovat, pohybovat se v neznámé krajině, skrýt se, předávat nepozorovaně zprávy. Už u jezdeckého pluku v Indii zavedl koncem minulého století výchovu kvalifikovaných průzkumníků. Při legendární obraně Mafekingu za búrské války v Jižní Africe použil s úspěchem hochů jako spojek, při zásobování a sanitní službě, kterým dal obdobnou osvědčenou výchovu. Chlapci plnili své úkoly vážně a zcela samostatně. Zjištění, že je na ně plné spolehnutí, stálo u zrodu myšlenky pozdější družinové výchovy. Po odchodu z armády a prvním pokusném táboře na ostrově Brownsea, kde prakticky a s úspěchem položil základ budoucí nejdůležitější výchovné jednotce ve skautingu družině, přepracoval svoji vojenskou příručku pro potřeby mírové výchovy chlapců. Knihou Scouting for Boys dal světu soustavu činností pro chlapce zajímavých, přitažlivých a zároveň výchovných, s cílem záměrné výchovy budoucího dobrého občana. Soustava obsahuje vedle technické části hlavně skautské činnosti v přírodě, mravní výchovu založenou na vzoru středověkého křesťanského rytíře, pro něhož nejvyšší hodnotou byla čest. Skautská idea v tomto pojetí je vyjádřena skautským zákonem, slibem a heslem. V souladu s přirozeným sklonem chlapců tvořit tlupu je vybudována družinová soustava. Výchova vedoucí k čestnosti, smyslu pro povinnost, ke kázni, k úctě k hodnotám, bratrství, k mravní čistotě, k optimismu a k lásce, k přírodě má etický základ v náboženství. Zavádí systém zajímavých zkoušek s promyšleným obsahem. Praktický kroj i odznaky mají svoji symboliku. Jako výchovná metoda znamenal skauting převrat v pojetí mimoškolní výchovy mládeže. Postavil nový ideál dětství, založený na využití přirozených dětských zájmů a přání, i na potřebě sdružovat se do malých skupin, v nich si společně hrát i konat smysluplnou činnost. Ernest Thompson Seton Dávno předtím, než upravil B-P svůj skautský výchovný systém tak, aby byl přijatelný i ostatním národům světa, vedl již Seton téměř členné společenství mladých lidí, založené už v roce 1902, nesoucí název Woodcraft Indians. Bezesporu revoluční bylo, že pro ně vypracoval ucelený výchovný systém, vhodný jak pro děti, tak pro adolescenty i dospělé obou pohlaví! Jeho základem byla péče o harmonický rozvoj těla, mozku, ducha a služby. Své zálesáctví definoval jako světový názor, jako způsob nazírání na věci, jenž vede k všestrannému vývoji a povznáší život oceněním věcí kolem nás. Zálesáctví mu nebylo organizací, ale hnutím, ovlivňujícím stávající organizace včetně badenpowellovkého skautingu. Své myšlenky zvěčnil v mnoha knihách, hlavně ve světoznámé The Book of Woodcraft and Indian Lore, u nás známou jako Kniha lesní moudrosti a Svitek březové kůry. Jeho Woodcraft ona studánka, kterou vyhloubil, poněvadž poznal trýzeň žízně, aby se i jiní mohli napít, se stal návodem k vytvoření člověka s modrou oblohou v pozadí. Máme-li posoudit, kdo měl větší vliv na rozvoj našeho

3 českého skautingu, zejména v poválečném období, tak bezesporu Seton. Od Setona pochází obliba totemů, indiánských jmen, kult táborového ohně apod. Zákony lesní moudrosti a symboliku dodnes používá více organizací i hnutí u nás. Setonem zdůrazněná výchova přírodou a v přírodě, jeho zidealizovaný indián typu Vinnetoua a jeho cesta stoupání na horu byly, jsou i asi budou české povaze mnohem bližší než Baden-Powellova výchova k dobrému občanství. Historie světového skautingu: Za rok vzniku světového skautingu je uváděn rok 1907, kdy BP prakticky vyzkoušel táboření na ostrově Brownsea. Během roku 1908 vzniká v Anglii pevná organizace, jejímž patronem se stal král. Roku 1909 byl založen odbor námořních skautů Sea Scouts. Roku 1910 bylo již v Anglii organizováno skautů a skautek. Skauting pronikal rychle do ciziny. Roku 1910 BP osobně zakládal první nebritskou organizaci v Chile. Do Evropy se skauting dostal nejprve do Německa, kde oceňovali hlavně jeho brannou složku. Roku 1910 byla ustavena skautská organizace v USA, náčelník ETS. Po roce 1910 se šíří skauting téměř ve všech evropských zemích skandinávské země, Francie, Řecko, Belgie, Lucembursko, Nizozemí, Polsko, Čechy, Rusko, Finsko, Estonsko, Itálie, Rakousko, Španělsko, Uhry, Portugalsko, Švýcarsko, Srbsko a Rumunsko. Z asijských zemí zavedly první skauting Japonsko, Čína, Indie a Thajsko. V Africe byla první Libérie. Také v Austrálii a Novém Zélandě skauting rychle zakotvil. Za 1. sv. války BP poukazoval na to, že musí nastat mírové sbratření lidí, a že se do tohoto úsilí musí zapojit vytvářením přátelství mezi dětmi všech zemí. Hnutí zapustilo kořeny pevně ve větší části světa. Roku 1919 se podařilo získat v Essexu pozemek Gilwell Park, kde byl vybudován stálý tábor a konán první Wood Badge kurz. Roku 1920 se koná v Anglii první světové Jamboree účast skautů z 34 zemí světa. Bylo ustaveno Mezinárodní skautské bratrstvo. Bylo dohodnuto pořádání jamboree každé 4 roky. Vznikla potřeba vytvořit výbor pro řešení důležitých otázek hnutí mezi konferencemi byla ustavena Mezinárodní skautská kancelář. V r na druhé mezinárodní konferenci v Paříži bylo provedeno sčítání skautů zjištěno přes milion skautů a skautek ve 32 zemích světa. Na Sorbonně byla přijata Skautská ústava a zvolen první Mezinárodní skautský výbor. V r shromáždění Společnosti národů doporučilo svým členským zemím, aby podporovaly skautské hnutí. Roku 1924 se konalo druhé jamboree v Dánsku. V Evropě nebyla skautská organizace jen v porevolučním Rusku a v Albánii. V roce 1927 likvidován skauting v Itálii diktátorem Musolinim. R jamboree zletilosti 21 let od vzniku skautingu. Účast 50 tisíc skautů ze 42 zemí skauting se stal uznávanou výchovnou silou, kladně hodnocenou ze strany pedagogické vědy a podporovanou hlavami většiny států. Roku 1931 se v Praze konalo první Slovanské jamboree a také 1. rovermoot ve Švýcarsku. R se konalo jamboree v Maďarsku. Druhé a bohužel poslední Slovanské jamboree se konalo v Polsku. Přes jasný vzestup světového skautingu se začaly objevovat trhliny. Skauting přestal být pohodlný pro fašistické Španělsko a Německo a ještě drastičtější osud čekal skauty v pobaltských republikách, Litvě, Lotyšsku a Estonsku po okupaci Stalinem. R se konalo jamboree v Nizozemí. Po vypuknutí 2. světové války bylo mnoho výborných vůdců povoláno do zbraně. Na konci r již neexistovaly oficiálně skautské organizace ve většině evropských zemí. Porážka fašismu otevřela novou epochu rozvoje skautského hnutí. Život hnutí byl obnoven především v osvobozených zemích. Nastal příliv nových členů a začala radostná práce. Ne však všude v některých zemích přešla jedna totalita v druhou - pobaltské republiky, Albánie, Rumunsko, Bulharsko a Španělsko. Roku 1947 se po desetileté přestávce opět konalo jamboree míru ve Francii. V dalších letech vzrůstal počet členských organizací, hlavně ze států, které získaly nezávislost. Jiné organizace však zanikly v důsledku politických změn. (Polsko, Maďarsko, Československo, Čína, Kuba). Na světovém jamboree 1951 v Rakousku byli srdečně přijati Němečtí skauti na důkaz mezinárodního bratrství. R bylo založeno třetí světové ústředí IFOFSAG mezinárodní společenství dospělých skautů a skautek. 8. světové jamboree v se konalo poprvé mimo Evropu v Kanadě. Výjimečně po dvou letech se konalo jamboree na oslavu 50. výročí skautingu, ( ) a 100. výročí narození jeho zakladatele, samozřejmě v Anglii. V r se koná 1. JOTA radioamatérské jamboree, a od té doby se koná každoročně. V polovině 60-tých let dochází k jisté krizi ve WOSM, která vede ke kvalitativní změně v organizaci a vedení. Nejvyšším orgánem,který rozhoduje se stává Světová konference. Světový výbor řídí v období mezi konferencemi a Světová kancelář je výkonným orgánem. R je přeneseno sídlo světové organizace do Ženevy, kde sídlí dodnes. V sedmdesátých letech se zrodilo mnoho skautských projektů v oblasti veřejně prospěšné činnosti. Souviselo to také s rozvojem skautingu v zemích třetího světa. R 1979 se mělo konat světové jamboree v Iránu, avšak několik měsíců předtím došlo ke státnímu převratu a v zemi byla nastolena islámská totalita. 15. jamboree se konalo v r v Kanadě. V r v Austrálii, v r v Koreji, již opět s oficiální účastí skautů z ČSFR a v r v Nizozemí. V současnosti má světové skautské hnutí okolo 16 miliónů členů ve 150 zemích světa. 3) Vznik a historie dívčího skautingu BP původně dívčí skauting nezamýšlel. Věci se však ujala jeho sestra Agnes a roku 1910 mohl být založen dívčí skauting organizace Girl Guides. Za svůj znak si zvolila trojlístek. S rozšířením skautingu do dalších zemí se pochopitelně rozšiřoval i dívčí skauting. V r vychází příručka dívčího skautingu od BP. Manželka BP Olave začala působit ve skautingu od r a v r byla zvolena náčelní britských skautek. Hned po 1. sv. válce byla vytvořena z podmětu Olave mezinárodní rada skautek, která měla zprostředkovat styk mezi organizacemi skautek. Sešla se poprvé roku 1919 za předsednictví Olave. V r uspořádala 1. mezinárodní konferenci skautek v Oxfordu. Konference mimo jiné přijala Večerku, jako píseň na zakončení dne. V roce 1922 se koná další mezinárodní konference skautek v Cambridge, kde byly naše skautky přijaty do Mezinárodní rady skautek. R se konala mezinárodní konference v Maďarsku, kde byla ustavena Mezinárodní asociace skautek WAGGGS. Mezi zakládajícími státy bylo i Československo. Byl zvolen první Světový výbor a založena Světová kancelář v Londýně. Roku 1930 byla zvolena Olave BP světovou náčelní. V létě 1932 otevřela WAGGGS své mezinárodní středisko ve Švýcarsku. R se konala u Zlína mezinárodní dívčí LŠ. Po 2. sv. válce se konala světová konference skautek v Evianu, kde byla V. Koseová zvolena předsedkyní výboru evropského regionu a místopředsedkyní světového výboru.

4 Na sklonku r začalo několik studentek a profesorek uvažovat o založení dívčího skautingu u nás. V lednu 1915 začíná jeho historie. U zrodu stály sestry Berkovcová, Milčicová a Biliánová. Poprvé se skautky představily veřejnosti na propagační akci, kde postavily ukázkový tábor. Do dění vstupuje Vlasta Štěpánová, později Koseová. Vedoucí myšlenkou dívčího skautingu bylo zrovnoprávnění dívek, prohloubení znalostí a dovedností a příprava pro život. V r vzniká samostatný ženský odbor Junáka, předsedkyně B. Herbenová. V r bylo již 57 dívčích oddílů. Od r se pořádají pravidelně LŠ, na kterých se podílejí s. Milčicová, Mladějovská, Sobotová a Januštíková. V r dosáhl dívčí kmen organizační rovnoprávnosti. V Koseová zvolena náčelní skautek. Před okupací bylo skautek. Po válce se činnost Junáka znovu obnovila a náčelní byla opět V. Koseová. Obnovená činnost však netrvala dlouho a po roce 1948 byl skauting opět zrušen. Po znovuobnovení v r byla V. Koseová zvolena 1. místostarostkou a V. Macková náčelní. V této krátké době trvání organizace bylo vykonáno mnoho práce. Bylo uspořádáno několik LŠ, různé kurzy pro čekatelky a vůdkyně. Všude se intenzivně pracovalo na výchově mládeže ke skautingu, protože každý věděl, že dříve či později dojde opět k přerušení činnosti. V červnu 1970 je ještě uspořádána oslava na počest 55. výročí založení dívčího skautingu. Stovky skautek se sešly v Roztokách u Prahy, tam se sešlo celé náčelnictvo starosta br. Sum, táta Plajner, s. Koseová i V. Macková. Na podzim 1970 se skauting ukládá opět k dvacetiletému spánku. 4) Historie skautingu v našich zemích, tradice skautingu v obci a v regionu Antonín Benjamín Svojsík, středoškolský profesor tělocviku v Praze, léta se zabýval myšlenkou reformy výchovy české mládeže, zejména všestranné, přirozené výchovy ve volné přírodě. Upozorněn na působení B-P, navštívil r Anglii a poznal skauting tam, i v několika dalších zemích. Zkoušel ihned prvky skautské výchovy s několika hochy a po poradách s pedagogickými odborníky škol a politickými a kulturními představiteli národa, začal organizovat český skauting. V r vydává první publikaci Český skaut a v témž roce pak Základy junáctví. Od B-P sice převzal většinu praxe, ale zdůraznil zejména vztah k přírodě a význam ETS. Našel i český vzor - tradici Chodů-Psohlavců. Výchovně nezdůrazňoval náboženskou stránku a věrnost panovníkovi, v českých podmínkách tehdy nepoužitelné. Roku 1912 uspořádal první tábor pod Lipnicí. Tím vyvrátil v praxi námitky proti vhodnosti skautingu a probudil zájem v institucích a ve veřejnosti byl založen samostatný spolek Junák - český skaut, ABS se stal vrchním vůdcem.v lednu 1915 se ustavil dívčí odbor spolku JČS. První předsedkyní dr. Anna Berkovcová. Slibný rozvoj mladého hnutí narušila 1. Sv. Válka. Osvobození nepřineslo českému skautingu idylické časy. Nejdůležitější úkol byl sjednotit český skauting. Sokol se opět odmítl ujmout skautingu - nastoupena samostatná cesta. V červnu 1919 ustaven v Praze Svaz Junáků-skautů RČS. V čelo zvolena ústřední rada, starosta Josef Rössler Ořovský, místostarosta dr. Jiří Guth Jarkovský, náčelník ABS, náčelní Emilie Milčicová. Jednotu svazu se pro různost názorů nepodařilo udržet, avšak v r je již 400 oddílů a členů. TGM se stává protektorem svazu. V r Svaz Junáků-skautů registrován jako zakládající člen světového ústředí. ABS zvolen za člena mezinárodního skautského výboru. Do Anglie odjíždějí F.A. Elstner a E. Dick a absolvují Gillwellský Wood Badge kurz. Po návratu F.A.E. pověřen založením podobného kurzu pro vůdce v Československu. V r oddílů a členů. Byla i úplná řada věkových stupňů vlče - skaut - rover, šotek,( světluška až od r. 1939), - skautka - junačka, (později ranger), a vodní skauti. Koná se první LŠ. Elstner se stává zpravodajem LŠ. R první dívčí LŠ. Valný sjezd svazu přijal důležité programové prohlášení - skauting je obrodným hnutím mládeže, všestrannou výchovou, hnutím národním, demokratickým, sociálně pokrokovým, nábožensky tolerantním, politicky nestranným a nemilitaristickým. V r zaveden odznak Tří orlích per. Eduard Štorch - Sachem popularizuje rodinný skauting. Na počátku 30-tých let se zapojila do svazu většina jinonárodních skautských skupin a skauti katoličtí. Od r získává skauting zasloužené místo ve společnosti a je obecně uznán a podporován. Roku 1938 dosáhl svaz svého největšího rozvoje členů, avšak byl to rok bolestný zemřel ABS a jeho nejlepší spolupracovník Jan Novák. Po mnichovském diktátu v lednu 1939 vznikla jednotná organizace Junák - ústředí skautské výchovy, náčelnictvo B. Řehák a V. Koseová. Byly velké změny v metodice a krojích. Po okupaci Německem zavládla zostřená cenzura a perzekuce. Nově jmenovaný náčelník R. Plajner se snažil udržet činnost organizace podpisem K.H.Franka Junák zrušen. Junáci se podíleli na odboji, přinášeli oběti doma i v zahraničí. Po osvobození v r ihned zahájila skautská organizace svojí činnost. V r ustaven Český a Slovenský junák, tvořící federální spolek Československý Junák-svaz skautů a skautek. Členská základna členů. V témž roce navštěvuje Prahu lady B-P a r vůdce Gillwelu J.S. Wilson. Za politicky krizového stavu v r Junák kritizován pro své neúplné zapojení do tzv. jednotného Svazu mládeže, řízeného KSČ. Za únorových událostí 1948 čistka v Junáku. Vedení mocenským zásahem odstraněno, odvolán sněm, vznikl Akční výbor ústředí Junáka, začlenil Junáka do komunisty řízeného SČM. Nastává ostrá kritika reakčního skautingu, zrušena náboženská výchova, udán směr budování pionýrských organizací. Oddíly se rozpadají, ukončují činnost, přecházejí do poloilegality. Stav základny klesl na pouhých členů. Na svátek skautů založena Pionýrská organizace ČSM. Junák k ÚV ČSM rozpuštěn a výchova dětí plně předána PO ČSM. Nastává období perzekuce skautských činovníků, věznění. V. Fanderlik dokonce odsouzen v nepřítomnosti k trestu smrti. Pro děti poúnorových emigrantů začaly vznikat exilové oddíly v zahraničí. Od r pokusy o objektivnější hodnocení skautingu. V PO, Svazarmu, turistických kroužcích se objevily skautské prvky při rozloučení s B. Řehákem se shromáždilo v Strašnickém krematoriu mnoho skautů a skautek, po mnoha letech zazněla veřejně skautská hymna. Začalo Pražské jaro Junák zahájil svoji činnost po 20-ti letech. V čele stanuli opět Plajner a Koseová. S obrovským nadšením se rozběhla činnost oddílů. Skautské hnutí nalezlo sympatie u většiny veřejnosti a podporu neodmítala ani řada vedoucích státních a komunistických činitelů bylo Československo přepadeno armádami Varšavské smlouvy. Koncem listopadu se

5 konaly sněmy. Sněm musel přijmout okleštěné stanovy, pokud chtěl Junák pokračovat v práci, a tím pádem si připravil opětovné rozpuštění. Po dubnovém plénu KSČ bylo jasné, že se Junák v nepříznivých poměrech neudrží. Přesto proběhly úspěšně tábory. Velmi prozíravě bylo uskutečněno mnoho rádcovských a činovnických kurzů a LŠ. V ÚV KSČ v únoru 1970 byl naplánován proces postupné likvidace Junáka. Přesto ještě v létě 1970 proběhly tábory a LŠ. V červnu 1970 rozhodnuto o ukončení Junáka k Část oddílů pokračovala v práci v různých organizacích, převážně v TOM. Po revoluci a zhroucení komunismu v listopadu 1989 opět již počtvrté obnovena činnost Junáka proběhl velký mítink v sále městské knihovny v Praze Sněm Junáka. Poprvé v dějinách ustanoven samostatný kmen OS. Světové konference WOSM a WAGGGS znovu přijímají Čs. Skautskou organizaci do světového ústředí. Koncem září 1991 IFOFSAG přijímají naše OS do světového společenství dospělých skautů a skautek. V dubnu Junácký sněm v Praze. Starostou zvolen Jiří Navrátil, náčelní DK Jaroslava Pešková, náčelník CHK Zdeněk Hájek, náčelníkem OS Zdeněk Kopřiva. V r došlo k rozdělení republiky, vzniká Junák-svaz skautů a skautek ČR. Rozdělením republiky jsme přišli o členství v mezinárodních organizacích. Je nutno žádat o vstup znovu. R mimořádný sněm v Olomouci, přijata varianta Y nových stanov. Znamená to jedinou ÚR pro všechny kmeny. V r řádný sněm v Brně. Zvolena nová ÚR. Starosta opět J. Navrátil, místostarostka Iva Macková, náčelní DK Hana Kvapilová, náčelník CHK František Šmajcl, náčelník OS Ivo Slavíček. V r jsme opět přijati do všech mezinárodních organizací. 5) Principy, cíle a poslání skautského hnutí Základní principy skautingu a jejich význam Skautské hnutí je dobrovolné, nepolitické výchovné hnutí pro mladé lidi, přístupné jim bez ohledu na původ, rasu, nebo náboženské vyznání, v souladu s cílem, principy a metodou tak, jak byly formovány zakladatelem. Úkolem a cílem skautského hnutí je přispět k vývoji mladých lidí, aby rozvíjeli své tělesné, rozumové, sociální a duchovní schopnosti. Zaměřuje se přitom na jedince jako odpovědné občany a členy místních, národních i mezinárodních společenství. Principy jsou základní zákony a články víry, které musí být na cestě k cíli respektovány. Představují závazná pravidla chování, kterými se řídí všichni členové hnutí. Skauting je založen na třech obecných principech, představujících tyto základní zákony a články víry: 1. Povinnost k Bohu - znamená oddanost duchovním principům, věrnost náboženství, které je vyjadřuje, a přijetí povinností z toho vyplývajících. Základní formulace neobsahuje přímo slovo Bůh, aby bylo zřejmé, že se toto vztahuje i na jiná náboženství a na vyznání neuznávajících osobního Boha. 2. Povinnost k jiným - odpovědnost člověka ke společnosti v jejich různých podobách. Věrnost své zemi v souladu s podporou místního, národního i mezinárodního míru, porozumění a spolupráce. Účast na rozvoji společnosti, při kterém je uznávána a respektována důstojnost jiných lidí a není poškozována příroda. 3. Povinnost k sobě - odpovědnost za rozvoj sama sebe. Člověk na sebe bere odpovědnost za rozvoj svých možností Poslání skautingu Co je posláním dnešního skautingu? Naše společnost je rozvrácena morálně i duchovně. Základy mravní výchovy nebyly dětem vštěpovány ve většině rodin a vůbec ne ve školách. Když začaly chápat, byla kolem nich přetvářka a nespravedlnost, ( o moc lepší to není ani dnes po sedmi letech demokracie). Co je potřeba dělat, zdůrazňovat a nenechávat bez povšimnutí i odměn slovních? Zdůrazňovat smysl pro dodržování základních životních pravidel, spolupráci a vzájemnou, nezištnou pomoc i ochranu slabších. Pomoc při hledání systému hodnot. Ukázat mladým lidem pravé životní hodnoty, naučit je rozlišovat mezi falešnými, ( hmotné statky a prchavé požitky). Ukázat jim, že v mládí mohou prožít nezapomenutelné chvíle ve skautském oddíle, kdy se jim do paměti vtisknou tisíce krásných a romantických zážitků. Pestrou a zajímavou činností pomoci vytvořit smysl pro krásu, spolupráci, hluboký vztah k přírodě a k blízkým lidem. Usilovat, aby se z chlapců i děvčat stali spolehliví, čestní lidé, pěstovat řadu dalších kladných vlastností, učit je rozlišovat mezi dobrem a zlem. Pomoci chlapcům a děvčatům v období dozrávání, pomoci při hledání odpovědí po smyslu života, tajemství vesmíru, záhadách lidského myšlení, otázky náboženské a metafyzické. Mladí lidé často pokládají otázky, na které i dospělý vůdce hledá obtížně odpověď. Otázky jak žít, co mě čeká, tápavé hledání partnerů, přátel a životních jistot. Je hlavně potřeba, aby pro nepřipravenost vůdce, nezačali dozrávající děti hledat tyto odpovědi jinde, i ve špatném prostředí, aby se nenechali strhnout do bezduchého shonu konzumní společnosti, aby přestaly klást klíčové životní otázky. Přinášet nápravnou zkušenost. Děti strádají citově i sociálně, některým chybí jistota pevného rodinného zázemí. Každý krok v tomto směru je velkým činem ve prospěch našeho hnutí i celé společnosti. Je potřeba klást důraz na družinový systém a věnovat velkou pozornost programu družin, připravovat ho společně s rádkyněmi a rádci, hledat nové cesty, kde se mohou děti setkávat, připravovat v rámci oddílu a střediska různé kurzy, umožňovat setkání dětem i mimo pravidelnou schůzku a hledat na výpravách a táborech co nejvíce společných zážitků z přírody Stavět dětem před oči ideální hrdiny, kladné vzory, které dnes citelně chybí, jako kontrast proti násilí, krutosti a bezpráví, které je v současnosti prezentováno v masmediích. Nezapomenout, že právě vůdce a vůdkyně jsou nejvíce napodobování jsou vzorem. Přispět ke zdraví dítěte, (zdravotní stav dětí dnes není dobrý), systematickým tréninkem dospívat k větší zdatnosti, k tomu přispívá i radost z činnosti, pobytu v přírodě i vřelých vztahů mezi členy oddílu Cíle skautské výchovy ideály, hodnoty Každé hnutí bývá zdůvodňováno pohnutkami, které vedly k jeho vzniku. Ty představují jeho úkol a cíl.

6 Úkolem skautského hnutí je přispět k vývoji mladých lidí, aby rozvíjeli své tělesné, rozumové, sociální a duchovní schopnosti. Zaměřuje se přitom na jedince jako odpovědné občany a členy místních, národních i mezinárodních společenství. Zdůrazňuje výchovný charakter hnutí. Prohlášení o cíli skautingu zdůrazňuje, že skauting je jen jedním z mnoha faktorů, které přispívají k rozvoji mladých lidí. Nechce nahrazovat rodinu, školu a jiné instituce, jen doplnit výchovný účinek těchto organizací. Ideál představa dokonalého, čistého cíle. Ideály má každé hnutí. Při úvahách o ideálu narážíme na rozpor mezi tím co je a tím co má být. Tento rozpor je věčný a nebude překonán. K ideálu se lze co nejvíce přiblížit. Skaut by se neměl smířit s existencí rozporu mezi ideálem a skutečností. Jedinec, který rezignuje, přestává být aktivní a žije bez ohledu na původně vytyčený směr. Snaha rozpor překonávat je obtížnější cesta, ale jediná důstojná člověka. Hodnotová orientace určuje životní styl jedince směr jeho cesty intenzitu rozhodování způsob rozhodování v obtížných situacích zpětné posuzování vlastních činů i činů druhých lidí cíle jednání i volbu prostředků k jejich dosahování Hodnoty jsou proklamované a žité, uskutečňované v každodenním životě. Proklamované hodnoty má jednotlivec i hnutí. Jsou předávány a jsou vyjadřovány mravními pravidly, zákony nebo kodexy. Skauting přijímá mnoho hodnot vyjádřených v zákonu a slibu být připraven sloužit i pomáhat v každé době. Hodnoty jsou: biologické základní k uspokojování základních potřeb materiální zde vede cesta střídmosti, nehromadění zbytečného majetku estetické jsou spojeny s uměleckými díly, obohacují život jejich tvůrců i těch, kteří je dokážou vnímat hodnoty lidské vzdělanosti patří ke skautské výchově mravní hodnoty hlavní bod skautského výchovného snažení 6) Duchovní rozměr skautingu Ke znakům skautingu patří neustálé hledání cest životem, a to v závislosti na věku a duševní i tělesné vyspělosti. Filosofické úvahy nás vedou k poznání, že v našem světě jsou hodnoty vyšší než pomíjivý život jedince, ohraničený časem narození a smrti. Duchovní řád světa je obtížně pochopitelný a řada myslitelů jej hledala v minulosti a hledá jej i v současnosti. Patří sem poselství výchovy, předávané z generace na generaci, usilující o vytváření hodnot, které přesahují síly jedince. I přes negativní zkušenosti z dějin je možno tvrdit, že bytí je ve své podstatě dobré. Dobro je souhrn všech morálních hodnot, o které by měl skaut usilovat po celý život. Světem se obecně šíří zklamání z kultury, civilizace, vědy i politiky. V dějinách lidstva bylo příliš mnoho falešných proroků, příliš mnoho morální i duchovní bídy, stále jsme svědky neurvalého boje o materiální hodnoty. Přesto chceme vést skauty a skautky k tomu, aby naslouchali hlas svědomí, hledali pravdu, vlastní cestu životem a aby pochopili, že služba motivovaná láskou ke všemu živému je základem pro přežití lidstva na této planetě. O duchovním rozměru skautingu nelze jen teoretizovat, ale je potřeba uskutečňovat řadu věcí: - probouzet smysl pro krásu přírody - učit spolupráci a nezištné službě bez nároku na odměnu - překonávat vlastní pohodlnost a sobectví - podnikat výpravy za poznáním do světa kultury - pěstovat kladné city a pozitivní vztahy - rozvíjet sebeovládání a vnitřní kázeň - vést tak, aby děti postupně poznávali co je mravnost, ostře rozlišovali mezi dobrem a zlem a citlivě naslouchali hlasu svědomí 7) Vyjádření principů v zákoně, slibu a hesle Skautský zákon 1. skaut je pravdomluvný - je pravdomluvný k objektivní i subjektivní pravdě. Je pravdomluvný nejen slovy, ale i svým chováním a činy. Úmyslně nenadsazuje, nedělá se lepším ani horším. 2. Skaut je věrný a oddaný - věrný vlasti, čistému lidství, mravním zásadám. Věrný své družině, oddílu, skautským ideálům. Věrný danému slovu, slibu, povinnostem. 3. Skaut je prospěšný a pomáhá jiným - prospěšný tím, že každý čin, práce a jednání mají smysl nejen pro něho samého, ale pro celek, společnost, ostatní lidi dobré vůle. Znamená hlavně zprostit se sobectví. Pomáhat znamená pomoci tam, kde druhý nestačí, kde se bez vlastní viny dostává do nesnází, pomoci bez náznaku nelibosti, srdečně, nečekat na díky nebo odměnu. 4. Skaut je přítelem všech lidí dobré vůle a bratrem každého skauta. Najít kontakt s lidmi, kteří se kromě nesobeckosti aktivně účastní života společnosti, jsou plachtami společné věci, demokracie a lidskosti. Být bratrem každého skauta znamená snažit se chovat k němu lépe než sám k sobě.

7 5. Skaut je zdvořilý - zdvořilost znamená slušně o něco požádat, poděkovat, zdravit, slušně oslovovat, vystupovat, vkusně a čistě se oblékat, chovat se jako člen inteligentního národa. 6. Skaut je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských. Skaut se chová v přírodě tak, aby ji co nejméně rušil a zanechal po sobě co nejméně stop. Znamená to i pomoc při nápravě toho, co jiní neznalostí nebo zlovůlí způsobili. Znamená to i přiměřeně zakročit proti případným poškozovatelům. A cenné výtvory lidské - nepoškozovat to, co člověk vytvořil pro soukromý nebo veřejný užitek, (stavby, mostky, zábradlí, pomníky...) 7. Skaut je poslušný rodičů, představených a vůdců - kdo je členem jakékoliv skupiny nebo organizace je poslušný jejich pravidel. Jde o to dosáhnout společného způsobu jednání, jimiž je prospěšná jednotlivcům i celku. Charakterní člověk je také poslušný svým ideálům, které si postupně vytváří vlivem společnosti, ve které žije a vlivem příkladu starších. 8. Skaut je veselé mysli - s úsměvem a radostí jde všechno lépe. Skaut se nesmí nikdy nechat unést hněvem. Člověk, který se pro všechno hned zlobí, je ostatním nepříjemný a je v podstatě chudák. 9. Skaut je hospodárný - váží si toho co má, ať je to vlastní majetek, společný oddílový inventář, nebo majetek veřejný. Skaut zná hodnotu peněz a ví, že peníze a jiné věci jsou výsledkem práce. 10. Skaut je čistý v myšlení, slovech a skutcích. Skaut myslí vždy jasně, krásně jako zdravý ušlechtilý člověk. Jeho jednání je přímé, neúskočné. Své myšlení vyjadřuje slušnou řečí, bez vulgarizmů, mluví jasně, bez dvojsmyslností. Obdivuje krásu a nikdy ji nezesměšňuje a jinak nepoškozuje. Skautský slib: Slibuji na svou čest jak dovedu nejlépe -sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době -plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské -duší i tělem být připraven pomáhat vlasti i bližnímu. Skautský slib vychází ze základních principů. Je potřeba pochopit, co znamená slovo čest. Co znamená celoživotní závaznost skautského slibu. Tři základní principy skautingu, které se vztahují k duchovnímu, sociálnímu a osobnímu rozměru, tvoří základní zákony a články víry, na nichž skauting spočívá. Od vzniku skautského hnutí byly zákon a slib základním nástrojem k formulování těchto principů. Jsou mladým lidem srozumitelné a podněcují je. Heslo: Buď připraven! Připraven na budoucí život, na dobré i zlé, na věci kolem nás, na jevy, které jsou dány. Umět se bránit nenásilně zlu. Být připraven pomoci těm, kdo to potřebují. Povinnost odpovědnost kázeň Povinnost. Vedení oddílu je zákonitě spojeno s převzetím mnoha povinností. Povinnost pečovat o děti, připravovat co nejlépe program, starat se o pohodu, zdraví a bezpečnost všech, dohlížet na plnění skautských cílů. Povinnosti vůdce mají několik dimenzí. Povinnost k sobě, svému zdraví, vzdělání, povinnost k dětem, pro něž jsme se rozhodli pracovat, povinnost ke skautské organizaci, jejíž zákony a pravidla jsme přijali, povinnost k vlastní zemi, v níž jsme se narodili a v níž žijeme, povinnost plnit své úkoly pro obecné dobro. Odpovědnost. Jestliže jsme dobrovolně převzali celou řadu povinností, nemůžeme je plnit formálně. Musíme cítit odpovědnost za každý čin, za každou myšlenku. Odpovědnost máme za děti, které s očekáváním přicházejí do oddílu, za výchovu rádců a našich zástupců, za tradice i současnost hnutí, za duchovní odkaz země i za její budoucnost. Jsme odpovědni našim předchůdcům, kteří pracovali na obnově jazyka a kultury, budovali tento stát v jeho začátcích, riskovali své životy ve světových válkách, stáli v odporu proti totalitní diktatuře. Poselství humanitních ideálů a ideálů všestranné výchovy jsme povinni předávat dalším generacím. Kázeň. Povinnost a odpovědnost, úkoly, které jsme na sebe dobrovolně vzali, nemůžeme plnit bez ukázněného úsilí. Bez kázně vnější i vnitřní, tzn. v jednání i myšlení, nebude naše úsilí úspěšné. Kázeň v maličkostech, ve vystupování, ve vztazích mezi sebou i k celému hnutí, kázeň v osobním životě, v odložení nevhodných návyků, kázeň v dodržování skautských zákonů i programových zásad, to vše je pro vůdce nezbytnou součástí života. 8) Prostředky a metody skautské výchovy Metoda může být definována jako prostředky nebo kroky vedoucí k dosažení cílů. Metoda používána hnutím, které se řídí souborem základních principů, jako je tomu u skautingu, musí být založena na těchto principech. Skautskou metodu definujeme jako soustavu postupné sebevýchovy pomocí slibu a zákona učení aktivní činností malých skupin družin, v nichž si sami mladí lidé za vedení dospělých postupně uvědomují a přijímají odpovědnost a cvičí se v sebeovládání zaměřeném k upevňování charakteru, stávají se spolehlivějšími, získávají samostatnost, sebedůvěru a schopnost spolupracovat i vést. postupných podnětných programů, které jsou založeny na zájmech účastníků, zahrnují hry, užitečné dovednosti, službu obci a převážně se odbývají v úzkém styku s přírodou Skautská metoda je systémem postupné sebevýchovy. Je to skupina vzájemně na sobě závislých prvků, tvořících jednotný propojený celek. Slib a zákon jsou základním prvkem skautské metody. Mladý člověk se slibem a zákonem zavazuje z vlastní svobodné vůle, že bude zachovávat daná pravidla chování. Před skupinou svých druhů přijímá odpovědnost za to, že bude plnit dané slovo. Trvalé ztotožnění s těmito mravními hodnotami a úsilí žít v souladu s těmito ideály podle svých nejlepších možností jsou nejsilnějším nástrojem napomáhajícím rozvoji mladých lidí.

8 Učení aktivní činností - je jiným základním prvkem skautské metody. Stalo se mezníkem v moderní výchově. Tato koncepce je obsažena i v díle zakladatele chlapec je vždycky spíš ochoten něco dělat, než přijímat poučení. Malé skupiny usnadňují integraci mladých lidí do společnosti. Malý počet lidí, trvalý charakter jejich vztahu, ztotožnění všech členů skupiny s jejími cíli, dokonalá znalost všech členů skupiny, vzájemné oceňování, pocit svobody a spontánnosti i skutečnost, že je tu sociální kontrola prováděna neformálně, to všechno zajišťuje ideální ovzduší pro mladé lidi při vstupu do světa dospělých. Činnost malé skupiny dává mladým lidem možnost, aby postupně objevovali a přijímali ideu zodpovědnosti a cvičí je v sebeovládání. To usnadňuje utváření charakteru mladých lidí a umožňuje jim dosáhnout způsobilosti, sebedůvěry, spolehlivosti a schopnosti spolupracovat i vést. Postupné, podnětné programy skautský program musí být chápán jako vzestupná cesta, kterou uspokojíme potřebu postupného, harmonického rozvoje mladých lidí. Jedním z nástrojů tohoto postupu je soustava zkoušek a odznaků. Chceme-li dosáhnout těchto cílů, musí být program podnětný, aby zaujal ty, kterým je určen. Měl by být vyváženou kombinací rozmanitých činností, založených na zájmech účastníků. Ve vyvážené kombinaci rozmanitých činností jsou hry, užitečné dovednosti a služba společnosti. Ideální rámec skautské činnosti je příroda a život pod širým nebem. Za výchovné prostředky můžeme považovat: schůzky družinové, oddílové vycházky do přírody, tematické vycházky, účelové vycházky výlety jednodenní, vícedenní tábor jako vyvrcholení skautského života besedy junácké kurzy rádcovské, vzdělávací, motivační 9) Symbolika a tradice jako výchovný prostředek Vedle výchovných prostředků, uvedených v předchozím bodě, lze brát symboliku a tradici jako další z hlavních výchovných prostředků skautingu. Tradice se vztahují k historii. Vyjadřují kontinuitu minulost přítomnost budoucnost. Znalost tradice hnutí, regionu, oddílu umožňuje také pochopit i odkud pocházíme a kam chceme směřovat naše snažení. Kladný vztah k tradicím znamená i úctu k předchůdcům, jejichž odkaz se snažíme dále rozvíjet a předávat našim, následníkům. Skauting jako výchovný systém užívá při hře na život různé symboly, znaky i romantické vzory. Každá hra má svá pravidla a zvyklosti. Základním pravidlem je dobrovolná úcta vzdávaná symbolům. Určité symboly vnímáme bez rozpaků, protože jsou staré jako lidstvo samo. Kružnice značí věčnost, plný kruh naplnění života, kotva naději, srdce lásku, kříž víru, ryba křesťanství. Modrá barva nám představuje dobro, mír vodu nebo vesmír, zelená naději, červená radost, bílá čistotu a nevinnost, černá smutek. Symbol je slovo řeckého původu a vyjadřuje obrazec, vykreslující určitý odtažitý pojem, či podobenství. Tyto vžité symboly jsou rozličného původu a stáří. Sahají do antiky i do orientu, některé mají jádro v křesťanství. V naší zemi zůstalo mnoho z dob starých Slovanů hlavně v symbolice vztahující se k přírodě. Dub- pevnost, houževnatost, lípa - měkkost, pohostinnost, bříza dívčí sličnost, jalovec jinošskou ztepilost, tis smrt. Jetelový čtyřlístek stále symbolizuje štěstí, růže lásku, pomněnka vzpomínku. Znak je oproti mytickému symbolu ryze konkrétní záležitost. Jeho původ je v rytířských dobách. Sloužil původně hlavně i identifikaci v boji. Nauka o znacích se nazývá heraldika. Praktické používání znaků přetrvalo do moderní doby. Přední vlastností znaku je barevnost. Používá se jasných výrazných tónů základních barev červené, modré, zelené a černé a kovových barev zlaté a stříbrné. Naše heraldické bohatství je vizitkou vzdělaného evropského národa. Již osm století nesou Čechy na svém štítě korunovaného lva a Morava i Slezsko se mohou pyšnit ještě staršími orlicemi. Nyní žijeme v době, která přeje dobrým tradicím. Skauti mohou být nápomocni k tomu, aby úcta k heraldice vešla do podvědomí širšího okruhu lidí. Např. znaky měst můžeme zdobit klubovny, kroniky, ale především střediskové a oddílové vlajky. Vlajky a prapory jsou také příslušenstvím heraldiky. Rozdíl mezi vlajkou a praporem je ten, že vlajka se nepřipevňuje k žerdi, ale vztyčuje na stožár. Mezi prapory a vlajkami používanými ve skautingu požívá největší úcty statní vlajka, (prapor) Oddílové a střediskové vlajky mají ustálený rozměr 60 x 90 cm a na líci mají znak města nebo oddílu a tradiční rub s lilií a nápisem Junák a Buď připraven. Odznak a vlajka družiny je v duchu tradice volena podle názvu zvířat a u skautek i rostlin. Znamená patrona družiny, jehož dobré vlastnosti se členové snaží napodobit. Zvířata a rostliny na vlajce jsou kresleny ve zjednodušené podobě a není přípustná malířská technika pozvolného přechodu mezi tóny barev. Na siluetu zvířete se použije převládající jeho barva a jako podklad se volí barva jeho typického životního prostředí. Rozměry vlajky jsou 28 x 42 cm. Skautská lilie je jedním z nejkrásnějších heraldických znaků vůbec a známe ji již od starých Egypťanů. Na starých kompasech ukazovala stylizovaná lilie sever. Odtud ji převzalo Baden Powellovské hnutí do svého znaku. Jistota správného směru je jistota skauta, že jeho pouť životem bude úspěšná. Tři listy lilie symbolizují tři body skautského slibu. Čeští skauti mají uprostřed lilie umístěn chodský znak bílý štítek s černou psí hlavou. Barva lilie má mít odstín starého bronzu. Další vlastní odznaky mají jednotlivé věkové kategorie, oddíly atd. Totemy jejich obliba v českém skautingu je zásluhou Setonovou. Je trochu paradoxem, že se u nás výrazněji neprojevila snaha o staroslovanskou symboliku. Skautský totem by měl něco vyjadřovat. Legenda se čte odspoda nahoru, kde je nejčestnější místo totemu. Na totem nepatří historické znaky z rytířského středověku, nýbrž znaky přírodních národů tzv. totemové symboly. Také barvení totemu má být střídmé.

9 10) Skauting jako životní styl, co může dát skauting dospělým Skautský životní styl především. Jedním příznačným rysem českého skautingu je tendence žít jistým stylem i v dospělosti a podílet se aktivně na činnosti organizace. Toto úsilí má řadu pozitivních rysů i rizik. (dětskému věku odrostlí jedinci, kteří již dávno nevedou mládež se snaží zasahovat do činnosti oddílů, samozřejmě v dobré vůli) Znaky skautského životního stylu: Úsilí převést zásady, které jsme přijali v dětství, do pozdějších životních etap. Neznamená to konzervování dětských forem činnosti, ale jejich neustálé tvůrčí rozvíjení v závislosti na fázích dospělosti a stárnutí. Tedy záměrné pěstování skautských pravidel morálky a mezilidských vztahů. Pobyt v přírodě. S věkem se mění formy táboření, výletů a putování, zůstává vztah k přírodě jako důvěrně známému prostředí. S přibývajícím věkem se naplň i činnost posouvají k širším ekologickým otázkám, k praktickým krokům v péči o přírodu. Hlouběji prociťují sounáležitost člověka s veškerenstvem příznačné pro zralý věk, (L. Rusek Lesní moudrost, vyd. FONS) Vytváření přátelských skupin, někdy věkově homogenních, někdy ne. Baden-Powellův objev družiny jako zákl. prvku sk. výchovy neplatí jen pro dobu dětství. Ostrůvky dobrých vztahů a spolupráce ve skupinách dospělých skautů. Odpor ke konzumnímu způsobu života. Skauti samozřejmě využívají technických vymožeností, ale tyto věci by se jim neměly stát hlavním, či jediným životním cílem. Mnoho krásných věcí a zážitků máme stále na dosah a zadarmo. Pobyt v přírodě, prožívání hlubokých vztahů v rámci rodiny i v širším přátelském společenství, četba dobrých knížek, vnímání uměleckých děl, vlastní tvůrčí práce a duchovní hodnoty vůbec. Pozitivní činy. Šíření dobré pohody mezi lidmi. Bylo by důkazem síly skautských ideálů, kdyby dospělí skauti dokázali být lidmi, na které je spolehnutí, jsou uznáváni a stávají se ve svém okolí neformálními autoritami. Stálé hledání. Naše vzdělání není nikdy ukončeno, stále se máme čemu učit. Ani výchova není uzavřeným kruhem. Je to nepřímá úměra s přibývajícími léty klesá naše výkonnost, pohyblivost, paměť, objevují se zdravotní potíže, na druhé straně získáváme životní zkušenosti, nadhled a časem někteří i moudrost. Orientace ve vlastním životě. Znát své předchůdce, rodokmen, osobní vlastnosti, silné i slabé stránky. Potřebujeme se vyznat v našich vztazích k blízkým lidem i k ostatním. 11) Skauting jako služba bližnímu Služba bližnímu se dá spíše chápat jako sociální a veřejně prospěšná činnost, neboť podle zákona je skaut nejen bratrem každého skauta, ale i přítelem všech lidí dobré vůle. Tato činnost je nejen naplněním poslání služby bližnímu, ale současně vyvrcholením skautské ideje dobrého skutku. V prvé řadě by měla být uskutečňována mezi členy tedy mezi skauty v místě a okolí, dále pak i v mimoskautském okruhu. Formy činnosti mohou být následující: návštěvy, pomoc v nemocnici, návštěva, beseda, pomoc s nákupem, pomoc k lékaři, otop apod. Jedná se hlavně o starší a nemocné spoluobčany. Důležitá je pravidelnost a rozvrh služeb. kontakty s domovy dětí besídky, představení, výlety a zájezdy se skautským programem a prvky apod. kontakty s domovy důchodců a sociálními ústavy kulturní akce, pomoc při příležitostných akcích apod. spolupráce a pomoc při mimořádných akcích sběr šatstva, péče o uprchlíky, pomoc při mimořádných přírodních událostech apod. spolupráce při nepolitických akcích a událostech např. návštěvy významných osob systematický styk a spolupráce s místními orgány ekologické aktivity péče o životní prostředí, úklid, sběr druhotných surovin atd. propagace vlastní činnosti vhodnou, nevtíravou formou a získávání spolupracovníků- jednotlivců i organizací, společné akce v oblasti sociální, kulturní, ekologické a vzdělávací. 12) Proč jsem skautem, vůdcem, činovníkem. Činovnický slib Je potřeba se zamyslet nad motivací, která nás vede k tomu, že se snažíme vychovávat chlapce a děvčata. Níže uvedené body lze rozvinout podle svého vlastního přesvědčení baví mě práce s dětmi poznávám děti a lépe jim rozumím mohu tím pomáhat jiným získávám mnoho kontaktů s lidmi chci nést odpovědnost za jiné při jejich výchově odreaguji se od starostí všedního života chci předávat vlastní zkušenosti z dětství chci si dokázat, že umím řešit problémy myslím si, že to s dětmi umím chci být pro děti vzorem získám životní jistotu baví mě řídit jiné chci jít ve stopách svého vůdce

10 získávám pocit větší důležitosti skautskou výchovu považuji za nejlepší vidím, že dětem chybí pořádná výchova považuji to za morální a duchovní povinnost chci znovu prožít krásná léta s oddílem baví mě to chci splatit dluh skautskému hnutí nechci být sám sama poznávám své přednosti i zápory děti si mě váží a rozumím si s nimi lépe než s dospělými mezi dětmi mi zůstává mladý duch beru to jako své životní poslání Někdo považuje vůdcovskou práci jako povinnost ve skautském oddíle prožil několik krásných let a cítí povinnost svůj dluh splatit. Někdo má pěkný vztah k dětem, má snahu jim pomáhat a ukazovat cestu životem. Člověk s větším rozhledem cítí, že naše zdemoralizovaná společnost potřebuje více než dříve skautskou výchovu pro mladou generaci. Činovnický slib: Slibuji na svou čest jak dovedu nejlépe vést a vychovávat mládež mi svěřenou v duchu skautského slibu a zákona dobrovolná doložka: K tomu mi dopomáhej Bůh 13) Mezinárodní skauting Jak už bylo uvedeno, skauting v mezinárodním měřítku má nyní okolo 16 miliónů členů ve 150 zemích světa. Podobně jako náš skauting se i světový skauting vyvíjel a nemohl zůstat beze změn. Mezi oběma světovými válkami převládala podobnost a jednota národních organizací. Po r však nastaly závažné změny. Zanikaly koloniální říše a v zemích Afriky a Asie se začal charakter skautingu měnit. V té době začaly narůstat rozpory mezi bohatým severem a chudým jihem. Tehdejší Sovětský svaz pod rouškou ideálu komunismu začal usilovat o světovládu. Tím, že si podmanil mnoho států východní a střední Evropy, způsobil zánik mnoha národních skautských organizací. Před mezinárodním hnutím vyvstala otázka, jak zachovat jednotu v nových podmínkách. Postupně došlo k závěru, že může existovat jednota v mnohosti. Základním kamenem se stala zásada, že skauting je výchovné hnutí, které chce přispět k všestrannému rozvoji jedince a usiluje o plnění povinností k sobě, k ostatním i k Bohu. Formy, jakými se uskutečňují tyto ideje mohou být různé podle tradice a potřeb jednotlivých zemí. Vzájemná tolerance je jedním ze znaků dnešního skautingu. V současné době je mezinárodní skauting představována řízen třemi světovými skautskými ústředími: WOSM Světová organizace skautského hnutí World Organization of the Scout Movement je mezinárodní, nepolitická, nevládní organizace, složená z uznaných národních skautských organizací. Vrcholným řídícím orgánem WOSM je Světová konference, ustavená r.1922 v Paříži. Zasedání se koná jednou za tři roky. SK je složena z reprezentantů všech jednotlivých zemí. Výkonným orgánem WOSM je Světový výbor. SV je tvořen 12-ti volenými dobrovolníky ze 12-ti různých zemí. Členy výboru jsou dále generální sekretář a čestný pokladník. Poradci jsou vedoucí regionálních výborů, ( Evropský, Africký, Arabský, Asijsko-Pacifický a Středoamerický). Sekretariátem hnutí je Světový skautský úřad, od r sídlí v Ženevě. Práci světového ústředí řídí generální sekretář. Mimo Ženevy existuje pět dalších regionálních úřadoven Švýcarsko, Keňa, Egypt, Filipíny, Kostarika. Služby SÚ jsou hrazeny z příspěvků členských organizací. Skauti využívají pro svou činnost mnoho národních center. Největším mezinárodním svátkem skautů je 23. duben, (v Čechách 24. duben), kdy si skauti připomínají svého patrona, neohroženého bojovníka proti zlu sv. Jiřího. Patronem vlčat je sv. František z Assisi a patronem roverů sv. Pavel. WAGGGS Světová organizace skautek- World Association of Girl Guides and Girl Scouts, byla založena v r v Maďarsku. K vytvoření světové organizace vedla skautky snaha podílet se na výchově dívek, které ponesou zodpovědnost za další generaci. Hlavní cíl propagace vzájemného porozumění na základě skautingu a výchova zodpovědné, charakterní občanky, ochotné pracovat pro své okolí v místním i mezinárodním měřítku. Práci SA určují Světové konference, které volí 12-ti členný výbor. Výbor jmenuje podvýbory. Sekretariátem WAGGGS je Světová kancelář v Londýně. V čele stojí ředitelka. Kancelář má tři oddělení Výchova a rozvoj, Finance, Administrativa. Činnost WAGGGS, prostřednictvím svých center je velmi široká, ve všech členských zemích. Světovým svátkem skautek je 22. únor Den sesterství. WOSM a WAGGGS jsou dvě samostatné a nezávislé organizace, které mají stejného zakladatele a stejné ideové základy. Spolupracují na všech úrovních. ISFG International Scout and Guide Fellowship, dříve IFOFSAG je mezinárodním sdružením dospělých oldskautů, které pomáhá skautským organizacím v místním měřítku 14) Skauting a veřejnost, postavení skautingu ve společnosti, vztah k podobným hnutím Dobré vnější vazby patří k základním stavebním kamenům naší práce, a to jak ve vztahu k nám, tak i ve vztahu opačném. Jedná se o: kladné příjímání Junáka veřejností naše odpovídající místo ve společnosti

11 nalezení našeho místa v nestátním, neziskovém sektoru plnohodnotné členství ve světovém a evropském skautingu uvědomění si sounáležitosti s Evropou Junák by měl být znám a kladně přijímán zejména u rodičů našich potencionálních členů, u dospívajících ti letých a samotných dětí. To je základní předpoklad zvyšování členské základny. Je potřeba neustále spolupracovat s rodiči, pravidelně je informovat o naší činnosti prostřednictvím třeba výročních zpráv a akcí, které se pro ně uskuteční. Společnost by si měla uvědomit důležitost naší úlohy v oblasti volného času a prevence. To by se mohlo projevit množstvím grantů a jiných podpor na činnost. Zvýšená úspěšnost výchovy k občanství by se měla projevit větším množstvím našich členů ve veřejných funkcích, angažovaností ke společenským problémům. Je tu možnost znásobit naše styky se zahraničím, odbourat zakořeněné předsudky, ale nevzat se českých specifik, která tvoří český skauting. Aktivně se účastnit větších mezinárodních akcí, vytvořit podmínky pro obdobné akce na našem území. Jak nás vidí veřejnost? Především zkresleně. Je sice potěšitelné, že velká většina rodičů uvádí Junáka na prvním místě, co se týče znalosti dětských organizací, zároveň však jako náplň činnosti Junáka uvádějí táboření a ježdění do přírody. O celoročním programu a morální výchově se většinou neví. To je ale i naše chyba. Sami máme mnoho rezerv ve spolupráci s rodiči, která bude zřejmě čím dál tím důležitější, a to jak výchovně, tak ekonomicky. Také nám chybí větší aktivita, kterou bychom na sebe veřejnost upozorňovali. To platí o Junáku jako o celku i jednotkách v místech působení. Jaké je postavení skautingu ve veřejnosti z hlediska existence? Dá se říci, že nenahraditelné, vzhledem k poslání skautingu jako hnutí výchovného, (viz bod 5 poslání skautingu). Vztah Junáka k podobným hnutím: V ČR existuje něco přes 500 organizací, hnutí a občanských seskupení, zabývajících se prací s dětmi a mládeží. Z tohoto neuvěřitelného množství však můžeme říci, že 480 z nich existuje pouze regionálně, na okrese, či pouze v jednom místě naši republiky. Těch s celostátní působností je ten zbytek. Vztah k podobným hnutím vyjádřil Junák již tím, že je členem tzv. Seskupení a nyní i jedním ze zakládajících členů ČRDM, (Česká rada dětí a mládeže). Vztah, založený na toleranci a zdravé konkurenci se současným uplatněním přátelských vztahů budeme mít s těmi organizacemi a hnutími, se kterými nás pojí podobné myšlenkové základy, nebo i osobnosti předchůdců, vztah k přírodě a pobyt v ní. S těmito organizacemi nás spojuje i to, že pracujeme se stejnými dětmi, máme podobné výchovné problémy, pracujeme přibližně podobnými metodami a programy atd. Z těchto organizací lze jmenovat ČTU, LLM, Československý zálesák, ATOM. Tradičně dobré vztahy jsme měli se Sokolem a YMCA. S Pionýrem, který se po r oprostil od komunistické ideologie, jsme v obou výše jmenovaných uskupeních, na různých úrovních s ním i spolupracujeme, problémem zůstává právě ona zprofanovaná historie a jeho úloha při dvojí likvidaci Junáka ( 1950 a 1970). K velké skupině organizací může být náš vztah neutrální až přátelský. Jsou to různá specificky zaměřená uskupení, (Mladí hasiči, astronomové, archeologové atd.). V současnosti snad neznám sdružení, jehož program by byl vysloveně nepřátelský Junáku, jsou však seskupení, jejichž program můžeme pokládat za diskutabilní, zcela odlišný, s nímž nemůžeme souhlasit aniž bychom se nezpronevěřili základním principům a idejím skautingu. (organizace pracující s dětmi ve stylu comandos apod. ) 15) Skauting a jeho role v dnešní době (výzvy a rizika dnešní doby ) Poslání skautingu na konci 20. století je v obecné úrovni stejné jako na jeho začátku viz. bod. 5) výše. Situace dnešních dětí je jiná, než byly situace jejich rodičů či prarodičů. V některých věcech je lepší, v jiných zase horší. V průběhu života posledních dvou generací proběhly závažné změny. Tyto změny byly mnohdy tak rychlé, že na ně nejsme připraveni po stránce duševní, stávajícím způsobem života, myšlení i mezilidských vztahů. Výchova se opožďuje za vývojem. došlo k rozpadu tradičních rodinných hodnot. Snižuje se čas, který tráví rodiče s dětmi, oslabuje se základní výchovné prostředí, ve kterém se děti formují, a kde se vytvářejí základní životní jistoty. Jsme stále zavalováni novými poznatky, odhad budoucího vývoje se stává nesnadným a těžko se vytvářejí dlouhodobé výchovné programy. Narůstá postojová a myšlenková vzdálenost mezi generacemi. Vyšší vzdělání mladých kontra nedostatek životních zkušenosti = nárůst mezigeneračních konfliktů. Děti rychleji dospívají mentálně, naopak déle sociálně. Mění se styl života směrem k nápadné pasivitě a izolaci od vrstevníků, ( TV, PC, konzumní způsob života, riziko narkomanie, gamblerství, předčasného sexu, snadného získávání drahých věcí ). Liberální pojetí výchovy volnost bez omezení a povinností. U nás navíc přistupuje negativní působení předchozího režimu, který negativně ovlivnil nejméně dvě generace dětí. Neumíme přijímat demokracii tzn. vzít na sebe práva, ale i povinnosti, respektovat svobodu druhých, přijmout vzájemnou solidaritu, pokoru před řádem přírody, kulturu mezilidských vztahů, myslet na potřeby budoucích generací, nenechat se demoralizovat nedokonalostmi kolem nás. Skauting se musí v dnešní době zaměřit na následující aspekty: Sebeuvědomování nebo porozumění sobě samému, vést děti, aby si uvědomovaly své silné i slabé stránky a učily se vychovávat samy sebe. Motivace k samostatné činnosti, vlastní aktivita, úsilí zvládat obtížné situace a překonávat nesnáze. Rozvíjet empatii schopnost pochopit druhé a soucítit s nimi. Sociální vztahy a mezilidské kontakty. Kreativitu při zvládání proměnlivých okolností života. Povzbuzovat nové nápady a ocenit je. Ocenění kladných činů v době negací, násilí, zloby a jiných morálních ohrožení Hledání nových cest pro příští tisíciletí.

12 16) Skauting jako výchova občana (obec, vlast, Evropa) Vše, co bylo dříve o výchově uvedeno, má jeden z hlavních cílů úsilí o výchovu dobrého občana své vlasti. Říká se, že národ nevděčí za svůj úspěch síle zbraní, ale hlavně charakteru svých občanů. Evropa prodělala ve 20. století vývoj, pro naše prapředky naprosto neuvěřitelný. První polovina proběhla ve znamení tragických konfliktů mezi znepřátelenými národy, do nichž byl zatažen téměř celý svět. Světu vévodily pojmy jako nacionalismus, šovinismus, rasismus. Milionové lidské ztráty přiměly americké a západoevropské státníky k jednání o smíření a sblížení. K tomu přispěla i zrůdná ideologie bývalého sovětského impéria, která všude zasévala zášť a nenávist. S rozpadem tohoto kolosu na konci 80. let se otevřela cesta k míru, alespoň v Evropě. Za této situace se mnozí čeští skauti cítí spíše Evropany, někteří i světoobčany než Čechy. Přispívá k tomu jak minulost Východní Evropy, tak i současnost, spojená s poklesem prestiže ČR a celkovým stavem naší společnosti. Ve srovnání s prestiží Čechů za 1. republiky se někdy dnes zdá, že se není čím chlubit, že není za co být hrdý, že jsem Čechem. Přesto bychom neměli zapomínat na základní ekologický poznatek, že každý živý tvor se někde narodil, prožil v jistém teritoriu své mládí, zapustil tam své kořeny, které nejsou na první pohled viditelné, ale pevně ho vážou. V těchto zemích stojí náš rodný dům, tato země nám dává obživu. Měli bychom ji za to být vděční a věrní. Milovat ji a chránit, dobře ji znát. Skaut by měl ve svém kraji projít každou stezku. Teprve pak má jakési právo na cesty do vzdálenějších končin. Než překročí hranice státu, aby se podíval jak tam lidé žijí, měl by dokonale poznat svou zem. Projít její hory, splout řeky, poznat skryté krásy i bohatou kulturní minulost. Tak se projevuje cit, kterému se říká láska k vlasti. Tento cit by v sobě měli skauti udržovat stále živý. Dobrý vztah k vlasti se projevuje i v maličkostech, nejen tím, že prokazujeme úctu státní vlajce a hymně. Podnikáme výpravy na památná místa v okolí, poznáváme přírodu a pomáháme při její ochraně, seznámíme se historií svého kraje a země, vážíme s i mateřské řeči a podporujeme čtenářství. doporučená literatura V. Břicháček skautský oddíl I, Semináře o výchově vůdců ELŠ, Cestou k pramenům, Úsvit českého junáctví 1.2. Psychologie 1) Osobnost dítěte (vlohy, schopnosti, inteligence, fantazie, zájmové zaměření, emocionalita, schopnost komunikace, morální a sociální zralost) Osobnost je souhrn psychických vlastností, příznačných pro člověka a projevujících se v jeho chování a jednání. Osobnost tvoří strukturu v podobě temperamentu, inteligence a schopností a je výsledkem vrozených vlastností a vlivu prostředí. Vlastnosti osobnosti nejsou neměnné. Jejich vývoj je ovlivňován rozvíjejícími se dispozicemi, prostředím, výchovou a činností. Osobnost člověka je jedinečná, odlišná a neopakovatelná. Z toho vyplývá zásadní požadavek pro skautského vůdce nikdy nesmí charakterizovat některého člena oddílu jediným znakem, vlastností. Vlohy, schopnosti: Řadíme sem vlastnosti našeho rozumu, poznávání, myšlení, inteligence. každý má nadání na něco jiného. Většina schopností se projeví ve školních výsledcích. Poměrně rychle je můžeme u dětí vystopovat a pak rozvíjet, zušlechťovat a povzbuzovat, ale stejně tak i zanedbávat a potlačovat. Ve skautské literatuře je spousta her a programů na procvičování a rozvíjení schopností dětí. Struktura našich schopností tvoří vždy určitý celek, který se během života rozvíjí. S některými schopnostmi se již rodíme. To jsou vlohy, či dispozice. jiné schopnosti vznikají a rozvíjejí se v průběhu života a na jejich základě se vytvářejí různé dovednosti a návyky. Inteligence: Je obecný nebo speciální duševní předpoklad řešení rozumových úloh i praktických situací. Stupněm inteligence je dána úroveň rozumu. Inteligentní člověk se projevuje samostatností myšlení, úsudku, snadností řešení nových situací, schopností užívat znalostí, zkušeností v pravý čas a na pravém místě. Vzniklé situace řešit rychle a pohotově. Fantazie: Je vlastně obrazotvornost, tvořivá schopnost umožňující vytvářet obrazy, které nejsou pouhou reprodukcí dřívějších vjemů a myšlenek. Pomocí fantazie obohacujeme své poznávání a vytváříme nové způsoby řešení, (vynálezci, umělci, spisovatelé ). Snění je specifickým projevem tvůrčí fantazie, zejména u dětí. Fantazie se uplatňuje zejména v dětských hrách, ale vždy v tvořivé činnosti. Rozvoj fantazie je proto žádoucí. Pozor na rozlišení dětské fantazie vymýšlení od záměrného, účelového lhaní dospělých. Zájmy: Zájem je trvalý vztah člověka k určitým předmětům nebo činnostem, doprovázený libým citovým stavem. Zájmy mohou být hluboké, přelétavé, vyhraněné, úzké, nebo naopak velmi široké. Bývají často proměnlivé. Zájmy tedy aktivizují osobnost, podněcují k činnosti, obohacují duševní život. Široká zájmová činnost rozvíjí osobnost. Každý se musí časem propracovat k poznání svých vlastních zájmů. Emocionalita: Temperament je soustava vlastností osobnosti, které se projevují v chování, reagování a prožívání, zejména pak ve vzniku, průběhu a síle citů, (emocí), a jejich projevů navenek. Temperamentové vlastnosti jsou považovány za vrozené a je obtížné je ovládnout. Výchovou a sebevýchovou lze některé projevy temperamentu do určité míry měnit. Známe-li temperament dítěte,

13 můžeme předvídat jeho reakce na různé situace. Vlastnosti temperamentu jsou nápadnou a ovlivňující součástí povahy člověka. Citové vlastnosti temperamentu jsou citovost, citová dráždivost, náladovost, výrazovost. Extrovert snadno navazuje kontakty s okolím, je družný, veselý, smělý, rád se svěřuje, chlubí, upozorňuje na sebe, vyhledává společnost. Introvert je spíše uzavřený, málo sdílný až nedůvěřivý, dává přednost činnostem, kde si vystačí sám, je málo družný až upjatý, budí dojem chladného. Hippokrat rozdělil typy temperamentu na čtyři známé druhy. Ty se však nevyskytují v čisté podobě. Nejsou typy horší a lepší, všechny mají vlastnosti žádoucí i nežádoucí. Cholerik může být aktivní, energický, vášnivý, ale i nezdrženlivý, hrubý, útočný, náchylný k afektům Sangvinik je pohyblivý, přizpůsobivý, spokojený, bystrý, ale i nestálý, lehkomyslný, povrchní Flegmatik je zdrženlivý, spokojený, rozvážný, trpělivý, ale i pomalý, lenivý, apatický, uzavřený Melancholik je stálý v citech, spolehlivý, ale i urážlivý, nepřiměřeně plačtivý, bázlivý Schopnost komunikace: Je schopnost vyjádřit své pocity, myšlenky a názory mluvenou řečí. Mluvená řeč se velmi obohacuje o nová slova a postupně vzrůstá slovní zásoba. Schopnost komunikace je částečně ovlivněna i vrozenými vlohami. Morální a sociální zralost: V podstatě charakter souhrn psychických vlastností, kterými se osobnost projevuje ve styku s jinými lidmi. Jde o soubor mravních vlastností. Charakter není vrozený, je výsledkem působení prostředí, zejména výchovy. Charakterové vlastnosti se dají do značné míry předstírat přetvářka. Jejich skutečná kvalita se projeví většinou až v mezních situacích. Známe-li skutečný charakter dítěte, můžeme předvídat, jak se v určité situaci zachová, co od něho lze očekávat, jak bude plnit úkoly. Charakter je důležitou součástí povahy a týká se především následujících mravních kvalit jako pracovitosti, spolehlivosti, obětavosti, soucitnosti, čestnosti, pravdomluvnosti, věrnosti apod. 2) Pozorování a poznávání dětí, jejich hodnocení Poznávání dětí se řídí několika zásadami: je to proces systematický, který nesmíme omezovat na náhodné dojmy, jedno pozorování má samo o sobě velmi malou cenu musíme být přiměřeně všímaví a pozorní, nikoli zvědaví pozorování má být nenápadné, při hře nemůžeme běhat mezi oddílem s tužkou a sešitem v ruce poznatky je třeba zapisovat, jinak jich většinu zapomeneme varujeme se neměnných úsudků, člověk se věkem mění nezapomínejme, že nejsme neomylní a můžeme se při charakterizování dětí mnohdy mýlit Nejprve je potřeba ujasnit si několik věcí: 1) Jak chování sledovat a zaznamenávat, abychom získali žádoucí informace. Všímáme si kdo je obvykle první, kdo patří mezi loudaly. Jak se kdo chová. Jaký je vztah mezi chováním a vlastní dovedností 2) Za jakých podmínek probíhalo naše pozorování. Například jinak se děti chovají za prudkého deště, za slunečného dne, po napínavé hře, po vysilujícím pochodu 3) Lze naše zjištění zobecnit? Měli bychom uvažovat o tom, zda se určitá zjištění pravidelně opakují, zda určitá zjištění platí i za jiných okolností 4) Víme o všech? Při pozorování členů oddílu hrozí nebezpečí, že si všimneme jen těch jedinců, kteří kolem sebe vyvolávají rozruch a neklid, nenápadní většinou unikají pozornosti Všímejme si jednání skautek a skautů hlavně za těchto okolností: situace nápadné stres, neúspěch, úspěch, konflikt, omluva situace běžné a každodenní Při pozorování se zaměříme na: způsob chování, zvláštnosti projevu, průběh činnosti, výsledek činnosti, sociální chování, citové projevy, tvořivost, zájmy, vztahy mezi jedinci, průběh činnosti, strukturu skupiny, zaměření, obvyklé postupy při jednání. Měli bychom pozorovat i rodiče našich skautů. Technicky ani mentálně není možné pozorovat současně celý oddíl. Můžeme se vždy zaměřit na určitou skupinku dětí. Čas od času navodíme situace, které mají výchovný cíl a poskytují vhodnou příležitost k pozorování. Při pozorování musí vůdce spolupracovat se svými zástupci a shodnout se na způsobu, jaký použijí 3) Věkové kategorie od narození do dospělosti. Podstatné psychické znaky u jednotlivých věkových skupin chlapců a dívek Vedle zvláštností daných různými vlastnostmi osobnosti je nutno dobře znát i tzv. věkové zvláštnosti, dané postupným zráním osobnosti od dětství do dospělosti. Děti mladšího školního věku 6-11 let: Proti minulému a následnému období je tu jisté zpomalení, ale rovnoměrnost vývoje. Více roste velké a drobné svalstvo a to vyžaduje dostatek pohybu. Kostra je ještě měkká a plastická a může se lehce deformovat. smysly již dosahují úplné funkční zdatnosti. Nejvyšší tempo vývoje je kolem 10. roku. Výraznější u děvčat než u chlapců. Vzrůstá pohybová vytrvalost, rychlost a přesnost, zvláště pohybu rukou. Dítě nachází v pohybu potěšení. je hravé a pohyb nutně potřebuje pro zdravý tělesný vývoj.

14 Při nedostatku pohybových možností bývá neukázněné a mrzuté. V průběhu věku výrazně vzrůstá zraková ostrost a citlivost na barvy. Podobné je to i u sluchového vnímání. Ve vývoji pozornosti, soustředěnosti dochází ke zvyšování soustředění záměrného, stálosti pozornosti a k jejímu přenášení. Ke konci tohoto období se začíná rozvíjet pozornost zaměření na vlastní psychickou činnost. Dochází ke zdokonalování zejména paměti úmyslné a k posunu od paměti mechanické k paměti logické. Ve vývoji řeči dochází k osvojení si psaného jazyka. Mluvená řeč se obohacuje o nová slova. V oblasti myšlení se dítě začíná odbourávat od konkrétních předmětů a začíná operovat se symboly pojmy. Vytváří se schopnost rozpoznat podstatné od nepodstatného, hledat příčiny a následky jevů, usuzovat. City se v tomto věku výrazně obohacují a jejich trvání se prodlužuje nedochází k tak rychlým citovým zvratům jako v období předškolním. Vzniká touha po vzdělání, snaha obohacovat své vědomosti, vznikají zájmy, koníčky. Osobnost je v tomto věku velmi tvárná, čehož se dá využít při rozvíjení citové i volní stránky. V tomto věku se také urychleně rozvíjejí sociální vztahy a tlumí individualistické sklony. Zesilují se vzájemné vztahy mezi vrstevníky. Začíná docházet k sociálním rozdílům mezi chlapci a děvčaty. Společné hry chlapců a dívek ustupují do pozadí. Vyplývá to i z psychické rozdílnosti a odlišnosti v zájmech. Starší školní věk let: Je obdobím dospívání. Nejvýraznější společenskou charakteristikou je pohlavní dospívání fyziologické dozrání pohlavních orgánů u dívek asi o dva roky dříve než u chlapců. Období dospívání dělíme na prepubertu a pubertu. Prepuberta je krátké vývojové období, kdy se naznačují změny, které potom výrazně proběhnou v pubertě, a to v tělesné oblasti, v psychice i v chování. V tělesné oblasti dochází k prodlužování končetin a částečnému narušení pohybové koordinace a uhlazenosti. Přichází tělesný a duševní neklid. Mění se vztahy mezi chlapci a děvčaty stejného věku - vzrůstá napětí, spory a hádky. Rodiče často přestávají být bezvýhradnou autoritou. Snaha po nezávislosti vede k neochotě plnit bezvýhradně všechny úkoly. V tomto období hraje velkou roli přirozená autorita rodičů, učitelů, vůdců, kamarádů. Nástup puberty je individuální. Projevem pohlavní zralosti je u dívek první menstruace ( rok) a u chlapců poluce a také mutace hlasu. Kritické zaměření pubescenta na vlastní tělesný projev vede k nejistotě v pohybech. Jeví se jako nemotorný, nešikovný a sám při tom zažívá nelibé pocity. Je velmi choulostivý na výsměch vznikají nežádoucí komplexy méněcennosti. Tělesné dozrávání předbíhá dozrávání psychické. V psychické oblasti pubescent rychle dozrává pokud jde o rozvoj vnímání, myšlení a řeči. Odmítá biflování, chce předkládané vědomosti pochopit, znát jejich smysl. Vlivem četby dosahuje slušných vyjadřovacích schopností. Jeho fantazie směřuje do budoucna v podobě častého snění o budoucím životě. Chování je charakterizováno především podrážděností, impulsivitou a nedostatkem ovládání. Vývoj úsudkového myšlení podmiňuje zvýšenou kritičnost, ale nedostatek životních zkušeností způsobuje tvorbu unáhlených závěrů a nerozvážného jednání. Pubescent je zvýšeně citlivý na kritiku vlastní osoby. Ve snaze projevovat se jako dospělý přebírá často nežádoucí formy chování. Prosazující se pohlavní pud vede k vyhledávání druhého pohlaví. Vzrůstá zájem o sexuální otázky. Děvčata se více zajímají o duševní stránku sexuálního života, chlapci spíše o tělesnou. Nepřesná, nebo nevhodná informace v tomto věku může velmi škodit. V pubertě je velmi silná potřeba pohybu. Protože v touze vyniknout mají tendenci přeceňovat své síly, je potřeba toto usměrňovat a hlídat. City se vyznačují velkou intenzitou a živostí. City jsou labilní a citové sebeovládání je nízké snadný přechod od bouřlivé radosti k tragickému smutku apod. Začínají vidět na dospělých nejen klady, ale i zápory, a bývají často rozčarováni. Ztrácí k rodičům absolutní důvěru, skrývají před nimi svá tajemství. Vytvářejí se potřebné a nutné vztahy k vrstevníkům a objevují se pevná přátelství i mezi jednotlivci obou pohlaví. Koncem období dospívání vznikají první lásky. Adolescence: Je to věk duševního dospívání mezi rokem života. Ke konci období je adolescent po stránce tělesné i intelektové již dospělý. Opět děvčata zde mají dvouletý náskok. Ten se začíná smazávat až okolo 20. roku života obou pohlaví. V oblasti citové a sociální však ještě o zralosti nelze mluvit. Přesto je chování těchto mladých lidí čím dál vyrovnanější. rozšiřuje se a prohlubuje okruh zájmů. Na jedné straně se zájmy opačných pohlaví specifikují, na druhé straně se objevuje množství zájmů společných. Obnovuje se opět důvěra k rodičům. 4) Různé sociální role jedince. Interakce dítě družina oddíl, sociální vztahy( podskupiny, dvojice, samotáři). Vztahy dětí různého věku. Respektování individuality dítěte ve skupině Sociální role charakterizují styl života každého jedince ve skupině. Někdo chce být veden, jiný naopak rád vede jiné. Někdo hůře navazuje vztahy a je spíše uzavřený do sebe, jiný se naopak rychle spřátelí, má mnoho známých. Někdo se ve skupině rychle a výrazně prosadí, jinému se to nedaří, i když o to usiluje. V každé skupině dochází často k dělbě rolí. Některé z typických rolí jsou: šéf, šéfův nohsled, opozičník, organizátor, teoretik, šašek, obětní beránek, mluvčí, mluvčí opozice, rebel, usmiřovatel, kecal, tichý pracant apod. Některé role bývají stálé, jiné se odlišně projevují v různých prostředích. Sociální role se mění s věkem a tím, jak dítě zraje a získává v oddíle prestiž. Sledování a chápání sociálních rolí je důležité pro sestavování družin. Složit družinu z dětí stejného typu může mít až katastrofální následky, (pro existenci družiny). Budeme-li o chlapcích a děvčatech uvažovat z různých hledisek, uvědomíme si, že nelze očekávat u nikoho dokonalost a prvotřídnost ve všem a za všech okolností. Srovnávejme tedy výsledky s možnostmi. Další varování každá vlastnost nemusí být obecně platná ve všech situacích. Proto si dobře rozmysleme, než někomu přisoudíme jistou vlastnost dáme nálepku. Mohou tím vznikat chybné vztahy v oddíle, vůdce ztrácí autoritu a dítě třeba i předčasně odejde. Psychologové stanovili pro zjednodušení různé typy osobností. Většinou vytvářejí jakési trsy vlastností, které spolu těsně souvisejí. Třídění vychází ze dvou párů obecnějších vlastností: A) dominance sebeprosazování, snaha vést jiné a submise podřídivost B) agrese útočnost a afilace přátelskost Tyto dvě základní dimenze se různě kombinují a tak vzniká celkem 8 typů chování, které mohou být pro různé lidi příznačné: a) typ hyperdominantní bývají to diktátoři, tvrdí šéfové, zdatní organizátoři b) typ egocentrický výrazně hájí své zájmy, často se chová sobecky

15 c) typ agresivní reaguje převážně útočně a silou d) typ nedůvěřivý zpravidla uzavřený do sebe, na potíže reaguje pasivitou, chybí mu nápady e) typ submisivní jedinci, kteří se snadno podřizují jiným f) typ závislý většinou potřebuje vedení, bývá poddajný, ale dobře plní zadané úkoly g) typ přecitlivělý je až přiliž ohleduplný, rád pomáhá, ale také se často ponoří do vlastních prožitků h) typ afiliativní - ochotný ke spolupráci, poskytuje pomoc, většinou chápe druhé, dovede vše potřebné vyjednat a zařídit O vztazích dětí různých věkových skupin je psáno v předchozím bodě. U vztahů dětí různého věku je to již složitější. Oddíl, nebo ještě hůře družina, složená z dětí mladšího i staršího školního věku, se nutně dostává do potíží. Zřetelnější je to u chlapců. Starší chlapci ty mladší moc neberou, chovají se občas nadřazeně, mladší chlapci je zdržují, rádi se před nimi vytahují. Až chlapci roverského věku, u kterých dochází k duševnímu zrání, mají větší předpoklady hrát roli staršího kamaráda, učitele a někdy i vzoru. Děvčata jsou na tom lépe. Nejsou tak divoká a mají od přírody mateřský cit. Vztahy skautka světluška jsou zde na mnohem lepší úrovni. Problematické jsou vztahy mezi chlapci a děvčaty v případně koedukovaných oddílech. Bezproblémová spolupráce bývá možná tak do 9 let věku. Pak dochází k fázi, kdy chlapci neuznávají děvčata a naopak. Teprve v roverském věku k sobě opět nacházejí cestu. Má-li jakákoliv skupina dobře spolupracovat, je základní podmínkou respektování individualit jejích členů. Rozumí se pochopení rozdílnosti povah všech členů navzájem, vzájemné pochopení a tolerance mezi všemi členy skupiny. 5) Koedukace rizika a výhody Diskuse o koedukaci probíhá v českém skautingu už od jeho obnovení r Do Junáka tehdy přešly oddíly pracující pod hlavičkami tehdy povolených dětských organizací, které byly koedukované. Také na mnohých vesnicích není dostatečně velká základna k založení samostatných chlapeckých a dívčích oddílů. Diskuse vzniká kolem otázek, mají-li nadále oddíly pracovat jako koedukované, nebo mají-li se rozdělit, či mají-li dokonce vznikat nové koedukované oddíly. Než začneme o této otázce uvažovat, je nutno přesně vymezit pojem koedukace ve skautském hnutí. Mnohdy slyším slovo koedukace používat v situacích, kdy o koedukaci vůbec nejde! O tom dále. Nyní co se rozumí koedukací ve skautském hnutí? Je to trvalá či dlouhodobá společná a stejná činnost ve smíšených skupinách chlapců a dívek pod společným vedením. Znamená to nejen stejný program, ale i stejné prostředky výchovy. Naproti tomu o koedukaci se nejedná, jestliže se sejde chlapecká a dívčí družina sejdou na společný podnik, když středisko postaví z bezpečnostních důvodů chlapecký tábor vedle dívčího a každý tábor má svého vůdce a program. Diskutabilní je hovořit o koedukaci u starších roverů a rangers. A úplně nevhodné je používat tento pojem u akcí pro dospělé činovníky! Ano, toto slovo se běžně používá, např. koedukovaný vůdcovský kurz, LŠ apod. Zde to není koedukace, nýbrž spolupráce. Je koedukace v Junáku vhodná, či nikoliv? Český skauting je výchovným hnutím, kladoucím důraz na citovou výchovu. Důvody mluvící proti koedukaci nejsou moralizující např. z nežádoucí erotiky nebo sexu v oddílech. Tomu dovedou vůdci v dobře vedených oddílech předcházet. Potíž je v tom, že chlapci dozrávají ve všech oblastech své osobnosti později než dívky. Máme-li družiny stejně starých dětí, (obvyklé), nemůžeme v koedukované skupině použít týchž prostředků pro chlapce a dívky, abychom dosáhli vytčeného výchovného záměru. Není pochyb o tom, že koedukace v různých oblastech vývoje je pro harmonický rozvoj dítěte velmi důležitá. Je však nutno rozlišit, kde koedukace k dosažení výchovného záměru napomáhá a kde je spíše brzdou. Je důležité, aby se obě pohlaví od dětství naučila přátelským a partnerským vztahům, ohleduplnosti a úctě k druhému. U nás, kde je koedukováno celé školství, od jeslí počínaje, není důvod, mít koedukovanou zájmovou a mimoškolní činnost, včetně skautingu. Koedukace není nevhodná tam, kde jde o získávání vědomostí. Ovšem dobře víme, že co baví 10-ti letého chlapce, často nudí 10-ti letou dívku. Problémy s koedukací ve skautingu se dají rozdělit do tří skupin: - z hlediska výchovy a programu - z hlediska věkových skupin dětí - z hlediska dospělých vedoucích Naše práce s dětmi je založena na družinovém systému. Pocit sounáležitosti se sociální skupinou družinou je pro úspěšnou výchovu nezbytný. Skautská družina je sociální skupina vrstevníků. Přibližně stejný vývojový stupeň dětí v družině ulehčuje volbu vhodných metod, kterými děti učíme různým dovednostem, správnému sociálnímu chování, které nám pomáhají při navozování nálad. Máme-li družinu stejně starých chlapců a dívek, jedná se sice o věkově o stejnou skupinu, ne však o vývojově vyrovnanou. Nemůžeme tedy úspěšně používat týchž výchovných prostředků. Dětští psychologové soudí, že mezi sedmým a jedenáctým rokem se děti připravují na svou budoucí roli muže a ženy. Výchova by se měla v tomto důležitém období zaměřit na rozdílnost těchto rolí, a snad ze všeho nejvíce na výchovu citovou. Ve skautském věku období puberty je koedukace ještě problematičtější. Jinak ji prožívají dívky a jinak chlapci. Lze si těžko představit, že by na dívenku v tomto těžkém období mohl blahodárně působit mladý vůdce a naopak na pubertálního chlapce mladá vůdkyně. V obou případech je tu u dětí spíš stud, předvádění se, často i zamilovanost a žárlivost, než důvěra, kterou dítě projevuje vedoucímu stejného pohlaví. Stejné problémy vznikají při tvorbě programu. Jinak je to s koedukací adolescentů mládeže ve věku let. Chování těchto mladých lidí je čím dál vyrovnanější, objevuje se množství společných zájmů. Pokud si to obě skupiny přejí, je dokonce žádoucí, aby společně připravovali a podnikali společné akce všeho druhu. Problematické je společné vedení oddílu mužem a ženou. Jen výjimečně se spojí za účelem společného vedení muž a žena, aniž by mezi nimi nebyl přátelský nebo partnerský vztah. Problémem je, že případné neshody, i drobné, se ihned promítnou do nálady kolektivu. Zastánci koedukace argumentují tím, že chlapci v pubertě v koedukovaném oddíle jsou méně hrubí a agresivní. Odpůrci se zase ohánějí sexuálními problémy. Tyto problémy však mohou vzniknout i v samostatných oddílech. Dobří vůdcové takové problémy předvídají a předcházejí jim bohatou, pestrou a vhodně volenou činností. Vychovávají děti k sebeovládání a úctě nejen k druhému, ale i k sobě samým. Rozhodně nejsou otázky sexu hlavním důvodem, který mluví proti koedukaci.

16 6) Řešení konfliktů ( dítě x dítě, dítě x dospělý, dospělý x dospělý ) Každý člověk se zákonitě dostává do situací, kdy se střetávají různé motivy, vznikají konflikty a my se rozhodujeme, jak je řešit. Zásadně rozlišujeme dva druhy konfliktů: - uvnitř jedince; sami se musíme rozhodovat o své činnosti - mezi lidmi; patří sem nejrůznější neshody mezi jednotlivci a skupinami Střetnout se mohou dvě tendence kladné a pak volíme mezi dvěma pozitivními reakcemi. Jejich řešení nebývá obtížné, pokud není zanedbání jedné možnosti spojeno s nepříjemnými důsledky. Těžší jsou konflikty, kde se střetávají dvě tendence záporné. Stojíme před volbou mezi dvěma možnostmi, ale obě vedou k nepříjemným důsledkům. V mezních případech může tento typ konfliktu vést k úplnému selhání. Jiná konfliktní situace vzniká, když se máme dát do nějaké činnosti, která nás na jedné straně láká, ale zároveň jsou s ní spojena různá rizika a nepříjemnosti. Čtvrtým typem konfliktů je situace, kdy se střetává víc zájmů, které se vylučují. I zde platí, že nejtěžší konflikt vzniká při střetu několika negativních možností. Druhou kategorii tvoří konflikty mezi lidmi. Často se střetnou zájmy, názory, záměry, nebo osobní ambice jednotlivců a skupin. Do konfliktů se dostávají různé generace, skupiny, různé profese i skautské družiny. Mezi oddíly jednoho střediska panuje někdy řevnivost místo spolupráce. A samostatnou kapitolu tvoří konflikty mezi činovníky. Jak řešit konflikty mezi členy oddílu? Konflikty mezi děvčaty nebo chlapci nemají většinou dlouhého trvání. Hněv rychle vzplane a také rychle odezní. Vůdce má dvě možnosti. Buď nechá konflikt vyhrotit, aby si ho děti vyřešily samy, což nebývá správné, nebo zasáhne, rozebere sporná stanoviska, často někde v ústraní a hledá usmíření. Obecně platí, že konflikty se dobře řeší v samém zárodku, ale špatně ve chvíli, kdy se spor prohloubí a stane se věcí prestiže. Konflikt s autoritou, tedy dítě s dospělým, je konflikt mezigenerační. Má ostré hrany a vyplývá z toho, že jedna strana má moc nebo životní zkušenosti a nerespektuje druhou stranu, která se chce prosadit, ale bývá při tom neobratná a netaktní. Několik způsobů řešení konfliktů mezi dospělými: spontánní řešení obě strany pochopí situaci a dokážou si vyjít vstříc buď samy, nebo s něčí pomocí. To je optimální, ne však přiliž časté zakončení. Rozumové řešení rozporná stanoviska v klidu rozebereme, důležité je, aby se konflikt zbavil emocí, obě strany netrvaly tvrdohlavě na svém a nechtěly za každou cenu zvítězit. Potlačené konflikty navenek vše zdánlivě vyřešeno, ale ve skutečnosti napětí zůstává, negativní emoce se prohlubují. Dojde pak buď k odcizení, obě strany se přestanou stýkat, nebo konflikt propukne znovu s větší intenzitou. Konflikt výbuch impulsivní, asociální nebo agresivní chování spojené se sníženou sebekritičností a následně někdy s pocitem viny. U dětí takové chování běžné. Neurotizující situace prohra v konfliktních oblastech nevede k ukončení sporu, ale k opakovaným střetům a dalším prohrám. Řešení zdánlivé, latentní konflikt zůstane nedořešený a projeví se až za dlouhou dobu 7) Typy vedení oddílu. Kázeň, vztahy, nálada v oddíle Vedení přímé a nepřímé v praxi se uplatňují tyto dva styly vedení. Vedení přímé, (direktivní, zaměřené, cílené), používá se tam, kde je možný pouze jeden postup. Úklid ve stanu má svůj řád, hra má svá pravidla, denní rozvrh stanovené časy, o budíčku se nediskutuje apod. Vedení nepřímé, (nedirektivní) je možné použít v některých situacích. Naznačíme možnosti, ale necháme jedincům i družinám jistou volnost v postupu. spíš vyslechneme názory, vydáme rámcové pokyny, a předpokládáme, že skauti mají dostatečné schopnosti, aby problémy vyřešili sami. Zasahujeme pak jen při zřejmé chybě, která by mohla mít nepříjemné následky. Nedirektivní postup je výchovně účinnější, vede k vlastní iniciativě, k rozvoji myšlení a k samostatnosti. Není však použitelný za každých okolností. Vůdce musí být zcela direktivní za kritických situací. Formy vedení od direktivního k nedirektivním jsou příkaz, pokyn, pobídka, rada, návrh, alternativní návrh, příklad, výklad, vyslechnutí. Styly vedení podle typu vůdce: Autokratické vedení vůdce o všem rozhoduje, všechno zařídí, vyřeší, sám diriguje. Potlačuje iniciativu rádců i nápady dětí. Činnost oddílu řídí většinou rozkazy a často trestá jejich nedodržení. Jednotlivé děti nerozlišuje, nevidí jejich individualitu. S odrůstajícími dětmi se většinou rozchází ve zlém. Jeho oddíl dobře funguje, dobře plní úkoly, ale při odchodu vůdce většinou zaniká. Liberální vedení činnost oddílu přizpůsobuje dětem a jejich okamžitým nápadům. Nemá ve výchově systém, zpravidla mu chybí dlouhodobý program. Často improvizuje a reaguje na vzniklé situace. V oddíle přiliž netrestá, ale ani nechválí. Děti mají značnou volnost a jen málokdy se naučí systematicky pracovat. Demokratické vedení vůdce slyší hlas lidu a uvažuje o něm. Dobře se tu uplatňují rádcové i zástupci. Dovede děti pochválit, raději užívá odměny než tresty. Členy oddílu dobře zná, většinou jim rozumí a ví, o koho se opřít. Děti se naučí prosazovat své nápady a zpravidla zůstávají v oddíle dlouho. 8) Odměny, pochvaly a tresty, hodnocení, bodování. Motivace dětí Na setkáních skautských vůdců se stále přetřásá otázka jak trestat. Málokdy se uvažuje jak odměňovat. Přitom podle všeobecných odhadů je odměna až třikrát účinnější než trest. Trest může většinou jen blokovat nebo utlumit nevhodné jednání, ale teprve odměna nebo pochvala podněcují správné jednání a posilují to, co chceme docílit. Nikdy nesmíme přistoupit k trestu, aniž bychom předem nepoučili, neporadili nebo nepředvedli správné jednání, či postup. Potom by trest nebyl lékem,

17 neodstranil by příčinu nesprávného jednání, a většinou nepovede k nalezení správného postupu. Jen zvýší pocit nejistoty, sníží sebevědomí a vlastní hodnotu, ničí zájem o činnost, za kterou je člověk trestán a mnohdy vyvolává vůči vedoucím negativní emoce. Odměny a tresty by měly být přiměřené věku dítěte, jejich osobnosti a vyspělosti. S postupem věku ztrácejí na účinnosti odměny spojené s bezprostředními tělesnými pocity, (sladkosti). Na významu nabývá ocenění, pochvala, projev uspokojení či pokárání, výtka a domluva. Odměna a trest musí být srozumitelné. To platí zejména o trestu. Jsme-li trestání za nějakou tajemnou, nesrozumitelnou vinu, pak nechápeme, co jsme vlastně udělali špatně. Trestaný si musí uvědomit, jakého přestupku se dopustil. Výklad toho, co se smí a nesmí dělat musí být přiměřený chápavosti dětí. Jednou z největších chyb ve výchově je nedůslednost. Jestliže chceme docílit, aby děti pravidelně dělaly to, či ono, musíme zpočátku kontrolovat denně, teprve až si na určitou činnost zvyknou, můžeme přistoupit k namátkovým kontrolám. K důslednosti patří i vůdcova přísnost k sobě samému. Nemůže například přijít pozdě na schůzku a potrestat někoho, kdo přijde ještě déle. Odměny a tresty nepřehánět. Jestliže nezkušený vůdce začne s přiliž velkými odměnami, či silnými tresty, nemůže je v případě potřeby dále stupňovat. Může pak dojít i k degradaci bodování a pohrdání malými odměnami. Soustava výchovných prostředků by měla být pestrá a členitá. Nepoužívejme stále stejné tresty a odměny. Základní druhy trestů a odměn: a) poskytnutí nebo odepření něčeho milého či příjemného b) práce za odměnu a trest c) pochvaly a výtky mezi čtyřma očima nebo před oddílem d) sliby a hrozby zde buďme velmi opatrní, obojí se musí plnit. Plané sliby a hrozby způsobí ztrátu autority e) odložené, či okamžité tresty a odměny. Platí zásada, že nejlepší je okamžité, bezprostřední ocenění. Nečekaná pochvala, třeba při nástupu má často velkou motivační hodnotu. Naopak odkládání trestu je ošemetné. f) posměšky a zahanbení se velmi těžko snášejí, často se dostáváme za hranici výchovných prostředků a proto raději podobné tresty nepoužívejme g) kolektivní, či individuální postupy někdy nelze rozlišit, kdo konkrétně zavinil situaci, kdo se nejvíce zasloužil o vítězství v závodě apod. Pak nezbývá než pokárat, či pochválit celou družinu. Zacházet s odměnami a tresty není snadné. Vyvarujeme se obou krajností. Nic neodpouštět znamená jednat nelidsky, bez citu, zamezit si cestu k dítěti a ztratit možnost výchovy. Vše odpouštět znamená ztratit veškerou autoritu a tím i možnost výchovného působení. Odměny a tresty nepůsobí jen bezprostředně, ale jsou-li důsledné a přiměřené, přispívají k vytváření trvalejších postojů dětí k určitým zásadám, mravním normám a ideálům. 9) Oddílové tradice a rituály, prostředí, romantika, příroda, jejich působení na psychiku dítěte a výchovné využití Skautská činnost probíhá převážně v přírodním prostředí. To je důležité zejména dnes více než na počátku tohoto století. Není to prostý útěk od civilizace, ale cílená výchova v přírodě a v souladu s přírodou, jejíž jsme součástí. Už ABS použil více ze stylu ETS při vytváření podoby našeho skautingu. Romantika je naší české povaze velmi blízká. Silné citové prožitky z přírody působí blahodárně na psychiku nejen dítěte a podílejí se na formování jeho osobnosti, povahových rysů a vztahu k okolí, především k životu. Pobyt v přírodě samozřejmě rozvíjí i síly tělesné, intelektuální i sociální. Intelektuální schopnosti se tříbí v přírodě různým způsobem. Děti poznávají zvířata, rostliny, ptáky, hmyz, učí se odhalovat a chápat zákonitosti, které platí v hájku za vsí, v malém rybníčku, remízku, ale i v rozsáhlých lesích, horských hřebenech i velkých přehradních jezerech. Na výpravách vzdorujeme nepřízni počasí, snášíme horko i zimu, překonáváme překážky a únavu. Dostáváme se do nových situací, řešíme nové úkoly a tím rozšiřujeme své poznatky, životní zkušenosti a mění se náš pohled na svět i sebe samé. Obtížnější životní podmínky spojené s tábořením v přírodě urychlují vývoj skupiny od vzájemného poznávání k vytvoření soudržného týmu a nakonec k plné identifikaci všech členů s družinou a oddílem. Společné překonávání překážek posiluje solidaritu i vědomí sounáležitosti. Vznikají pevné přátelské svazky, učíme se vzájemně spolupracovat a jeden druhému pomáhat. Nezapomínejme ani na rozvoj duchovní dimenze mladého člověka. Příroda je velkou knihou života, poznávání jejích tajemství je i poznáváním a chápáním hodnot, které přesahují člověka. Zážitky z přírody spolu s prožitky velkého přátelství jsou cestami, které vedou k pochopení vyššího řádu v přírodě i v nás samotných. Bez pobytu v přírodě by byl život člověka neúplný. K vytváření soudržného týmu, družiny, oddílu velkou měrou přispívají tradice a rituály, které se za života oddílu vytvářejí, převážně právě v přírodním prostředí. Mohou to být jak tradiční podniky, výpravy, setkání na určitých, pro skupinu významných místech, tak i různé slavnostní obřady a rituály spojené s příjímáním nových členů, slibem, listinou věrnosti, zapalováním ohně. Silné citové zážitky jsou pak na celý život. 10) Výchova k partnerství, rodičovství K sociálním a mravním problémům dnešní společnosti patří velký počet narušených nebo rozpadlých rodin. Mnoho rozvodů, vznik nových, často jen přechodných svazků, děti narozené mimo manželství a děti nechtěné - to všechno staví výchovu před těžké problémy. Sotva lze očekávat, že dítě, které z vlastní zkušenosti nepoznalo rodinný život, bude samo v dospělosti schopno vytvořit dlouhodobý partnerský vztah s pevným mravním základem. Rodiny, které se rozpadají, jsou jedním z projevů nezodpovědného života. Jedinec vidí jen vlastní zájmy, není ochoten z nich slevovat,či něco obětovat ve prospěch svého druha a dětí. Sňatky jsou často uzavírány ukvapeně, bez vzájemného poznání a pochopení, děti přicházejí na svět předčasně,

18 neplánovaně a manželství se rozcházejí z malicherných důvodů již při první malé krizi. V pozadí toho všeho je konzumní způsob života, nerozvinuté vztahy mezi lidmi, nedostatečná výchova a mravní nezodpovědnost. S těmito zkušenostmi musíme počítat, ale k vůdcovským povinnostem patří hledání pozitivních východisek z této neradostné situace. Dospělou generaci již nepředěláme, o to více se musíme snažit u dětí. Tradiční skautskou výchovu bychom měli doplnit o moderně pojatou výchovu předmanželskou a rodičovskou. Nejde jen o poučování v otázkách pohlavního života, předmanželskou výchovu chápeme jako proces, který probíhá dlouhodobě, vlastně již od narození dítěte. Prvním předpokladem úspěchu je dobře se narodit - dozrálým rodičům, jako radostně očekávané dítě, v čase, který si otec i matka sami určili. Tuto odpovědnost rodičů nelze ničím nahradit. Druhým předpokladem je podpora prosociálního chování dítěte, tj. takového chování, jehož cílem je pomáhat druhým a starat se o druhé, kteří starostlivou péči a pomoc potřebují. Tyto tendence se projevují již od tří let a pokud se nemohou uplatnit, může dojít k jejich utlumení. Ve skautském oddíle a družině se najdou desítky příležitostí ke vzájemné pomoci a my je musíme záměrně využívat. Oddíl často nahrazuje širší rodinu, v níž Evropané po staletí žili, a která v posledních desetiletích mizí. Třetím předpokladem úspěšné předmanželské výchovy je, aby vůdce pochopil zákonitosti vztahů mezi chlapci a děvčaty od prepubertálního období až po dospělost. Čtvrtým předpokladem jsou živé vzory. Skautský vůdce, který sám žije ukázněně, v pevném rodinném svazku a dobře se stará o děti, nejlépe vychovává svým osobním příkladem. Na skauta působí všechno, co kolem sebe vidí a slyší, zvlášť velký význam mají vzory, které by mohl následovat. Kdo pozná rodinné vztahy, prožije dětství i dospívání v pohodě a v kruhu dobrých kamarádů, s kterými si rozumí, má větší naději, že se jednou šťastně zamiluje a vytvoří pevnou rodinu. Dobře vedený oddíl i širší skautské zázemí k tomu mohou významně přispět. K výchově k partnerství dozajista patří i sexuální výchova. Hovorům o sexu se pravděpodobně skautský vůdce nevyhne. Je třeba dodržovat několik hlavních zásad. Hovory o sexu nesmí nikdy být senzací. Neohlašujeme je dopředu, neplánujeme je záměrně, spíš záleží na vůdci, aby citlivě vystihl správný okamžik. Nikdy nepřipustíme, aby se o sexu mluvilo v legraci. Sexus není věc vhodná k vtipkování, je s ním spojen náš příchod na svět, hraje klíčovou roli v dospělosti, při předávání života další generaci. Hned na začátku zdůrazníme, že sex není nic nečistého. Na rozhovor je potřeba se dobře připravit. Je třeba znát anatomii a fyziologii obou pohlavních orgánů a znát správné české výrazy, hovořit věcně, vše vysvětlit. Důležitou složkou rozhovoru o sexuálním životě jsou jeho důsledky sociální. Zdůrazníme úzkou souvislost fyziologických záležitostí s láskou, jedním z nejkrásnějších lidských citů, s dobrým výběrem celoživotního partnera, s věrností a oddaností. Pokud se vůdce na takou přednášku necítí, měl by si pozvat někoho jiného, nejlépe lékaře nebo psychologa.. Závěrem je potřeba říci, že tyto rozhovory pro prepubertální a pubertální věk není vhodné pořádat koedukovaně. 11) Hendikepované děti, jejich začlenění do oddílu, rizika, spolupráce s rodiči a lékařem Na základě stanov skautského hnutí by mělo být přístupno i dětem, které osud postavil do podstatně ztížené životní situace a jsou postiženy nějakou tělesnou, smyslovou nebo duševní vadou. Při organizování péče o postižené děti se setkáváme s pojmy integrace a segregace. Jde v podstatě o to, zda postižené děti mají být zařazovány plně do života mezi zdravé děti, či zda mají být vychovávány za podmínek pro ně upravených, zvláštních. Pro segregaci se asi přikloníme v předškolním věku, kdy se dítě musí nejprve připravit, aby přechod z chráněného prostředí mezi zdravé zvládlo, a aby bylo schopno se mezi zdravé zařadit jako platný člen dětské, později dospělé skupiny ostatních členů společnosti. Co je pro toto zařazení rozhodující: 1. typ a stupeň postižení 2. osobnost dítěte po stránce povahové a intelektové 3. sociální prostředí, odkud dítě pochází, rodina o níž se může opřít Typ postižení omezuje rozvoj některých dovedností a funkcí a omezuje fungování dítěte jako celku. U dětí s problémy interními, (alergici, astmatici ), kromě ochrany před zhoršením stavu, jde především o správné vedení tak, aby si dítě vytvořilo dostatek sebedůvěry a zvyklo si na vlastní zodpovědnost za svůj stav i soběstačnost. U dětí s pohybovými vadami musíme rozlišovat: a) Ortopedické vady, kde je postižena kosterní a svalová složka a za běžných okolností je centrální nervový systém nedotčen dítě má tedy normální vývojové předpoklady. Základem je opět výchova k soběstačnosti, zodpovědnosti za vlastní stav, dodržování léčebného režimu, nepřetěžování pohybového aparátu proti radě lékaře. b) U neurologických onemocnění rozlišujeme formy periferní, kde je postižen nervový systém končetin a trupu, a dochází k nedostatečnému rozvoji, ubývání svalstva a jeho oslabení, (dětská obrna). Pobyt v přírodě děti více tělesně vyčerpá než na rovné podlaze místnosti, musíme je tedy na táborech před zvýšenou námahou chránit. c) Nejčastější forma pohybového postižení je u dětí, kde došlo k lehkému, či těžšímu postižení centrálního nervového systému mozku. U lehkých forem lze hovořit o tzv. lehké mozkové dysfunkci, která se může projevit i u dítěte s velmi dobrým intelektem. Děti vždy vyžadují individuální přístup. Je potřeba opakovaných instrukcí, podrobnějšího návodu, zvýšeného nácviku, osobního vedení. Jestliže bylo poškození závažnější může přetrvávat trvalé poškození. Typické je poškození v oblasti hybnosti, dětská mozková obrna. Dítě chodí s menšími, či většími problémy s jednou nebo dvěma berlemi, nebo je upoután na vozík. Je více, či méně soběstačné. Pro poruchy koordinace mluvidel bývá postižena i řeč. Při práci s dětmi s DMO musíme pamatovat, že pohybová porucha není jejich jediným problémem, leckdy ani tím nejvážnějším. V našich oddílech se zdravými dětmi musíme pro ně mít alternativní program. Většina her je zaměřena na to, co jim činí potíže. Musíme jim umožnit, aby mohli v něčem vyniknout. Je potřeba se radit s rodiči, rehabilitační pracovnicí, učitelkou. Táboření s vozíčkářem vyžaduje zvlášť pečlivé úvahy. Za prvé musí táboření povolit lékař. Dále jde o povahu pacienta, zda je schopen se s táborovými nároky a problémy vyrovnat. Je potřeba stálá služba, která mu bude pomáhat při pohybu na vozíku v terénu.

19 Děti se zrakovým postižením mohou být děti slabozraké, u nichž je zrak oslaben, ale s brýlemi jsou schopny vzdělávání ve zvláštní škole pro slabozraké. Další kategorie jsou děti se zbytky zraku, které se již pomoci zraku nemůže orientovat v prostoru, ale jsou schopny kreslit a v omezené míře využít zraku ve vyučování. Děti nevidomé mohou někdy pouze rozlišovat světlo a tmu. U zrakově postižených dětí je nápadná nejistota a pomalost v pohybu. Neznamená to intelektové postižení. Sluchové postižení. Rozlišujeme opět tři formy. Nedoslýchaví, se zbytky sluchu a neslyšící. Pokud jsou zachovány zbytky sluchu a dítě dostane včas sluchadlo, zpravidla se podaří vyvinout řeč ve formě srozumitelné okolí. Pro neslyšícího je nesmírně obtížné porozumět řeči a chybí korekce vlastní řeči která se stává pro okolí těžko srozumitelnou. Posunková řeč je dnes všeobecně uznávaným doplňkem. Nadaní neslyšící umějí tak dobře odečítat ze rtů, že často ani jejich postižení napoprvé nepoznáme. V provoze tábora víme, že neslyší povely. Musí mít někoho, kdo je vždy upozorní. V dobrém oddíle je možné tyto děti bez větších problémů zařazovat do družin. Mentálně postižené děti. Sem zahrnujeme běžně děti, jejichž mentální vývoj se opožďuje oproti ostatním o více jak 25 % - tzv. slaboduchost. Těžší formy lehká debilita značí opožďování o % a střední imbecilita o %. V těchto případech jde vždy o děti, u kterých došlo k závažnějšímu poškození CNS a musíme kromě poruchy intelektové počítat i s dalšími problémy motorickým neklidem, dráždivostí, sníženou schopností učení, pomalostí, afektivní nevyrovnaností. První dvě lehčí formy běžně docházejí do školy, do zvláštní školy nebo těžší formy do pomocné školy. Děti s lehčími formani se můžeme pokusit zařadit do stabilní družiny. Program musíme koncipovat zcela odlišně. Zatímco u tělesně postižených stavíme na fantazii a invenci, u mentálně postižených vyčerpá nácvik sebeobsluhy, táborové rutiny, hygieny atd. většinu času a energie. 12) Osobnost vůdce, vůdkyně, sebepoznání a sebevýchova, sebevzdělávání Říká se, že každý vůdce je jiný, jinak vede oddíl a má vlastní styl výchovy. Do jisté míry je to pravda. Každý z nás je svéráznou osobností. I přes tyto rozdíly můžeme stanovit, co je pro skautské vůdce a vůdkyně příznačné, a k čemu bychom se všichni měli blížit. Uvažujme o základních požadavcích a pravidlech: A. Skautský vůdce žije oddílem a věnuje mu své síly. Nesmí ale zapomínat na svůj osobní život, vzdělávání, zaměstnání a rodinu B. Skautský vůdce ovládá potřebné dovednosti v různých disciplínách a dokáže je naučit. Skauting je ale více než řada dovedností, ty jsou jen prostředkem k vlastní výchově. Důležitější je dovednost vychovatelská a znalost cílů, k nimž skauty i sami sebe vedeme. C. Skautský vůdce zná děti, jejich prostředí, postavení ve škole, silné i slabé stránky a umí tyto znalosti využívat D. Skautský vůdce se ztotožňuje s cíli celého hnutí i s cíli, které vytyčil vlastnímu oddílu. Musí však při tom chápat širší souvislosti s potřebami obce, společnosti a vzděláváním dětí. E. Skautský vůdce se časem stává dobrým pozorovatelem, všímá si jednotlivých dětí v různých situacích. F. Skautský vůdce respektuje osobnost dětí a musí s nimi jednat individuálně, odhadnout jejich reálné síly i vývojové možnosti. G. Skautský vůdce umí organizovat, rozdělovat povinnosti, vydávat i předávat příkazy, citlivě odměňovat a v případě nutnosti i trestat. H. Skautský vůdce umí povzbuzovat sebedůvěru dětí, učí je překonávat překážky, vštěpuje jim, že nic není neřešitelné. I. Skautský vůdce dovede jasně rozlišovat ve výchově cíle a prostředky, podstatné od vedlejšího, nezbytné od nadbytečného J. Skautský vůdce nemá přiliž velký odstup od dětí svého oddílu, většinou všechno dělá s nimi. K. Skautský vůdce umí připravovat pro svůj oddíl pestrý program, který děti zaujme. Využívá svých osobních zkušeností i odborné literatury. L. Skautský vůdce dovede dobře, jasně a logicky mluvit, přesvědčovat děti i jejich rodiče. M. Skautský vůdce je demokrat a respektuje zájmy dětí, a přesto je třeba, aby působil i v několika dalších nezastupitelných rolích jako: vzor a příklad, který děti příjmají a napodobují uznávaná autorita všeuměl, znalec všeho možného i nemožného soudce, který spravedlivě hodnotí všechny členy oddílu odpovědný rozhodovatel tvůrce kladných vztahů a citů v oddíle tvůrce oddílového stylu spolehlivý důvěrník, na kterého se mohou všichni kdykoliv obrátit nadšený člen oddílu, který nechybí na žádné schůzce i podniku Měl by mít: mladého ducha, což znamená schopnost rozumět si s dětmi cit k potřebám a přáním dětí v dané chvíli i v dlouhodobé perspektivě schopnost ovládnout děti za každé situace, zejména v obtížných podmínkách porozumění pro zrání dětí, změny v jejich chování podmíněných dospíváním, událostmi v rodině, neúspěchy ve škole smysl pro spolupráci se všemi členy oddílu i s rodiči, školou, jinými oddíly Měl by umět: jednat s každým jednotlivcem zvlášť, nechápat oddíl jako jediný, nedělitelný celek

20 ocenit každý pozitivní čin svých dětí nebo alespoň snahu poradit a povzbudit 13) Řízení týmu( zástupci, rádcové ). Výchova nástupce, předání oddílu. Výběr rádců, jejich motivace V každé sociální skupině přebírají někteří členové aktivnější úlohu než jiní. Velký význam se připisuje hlavně vůdcům skupin tj. vůdce oddílu, rádce družiny, šestník. Na nich totiž především závisí náplň a kvalita činnosti skupiny. Proto určení nejvhodnějších vedoucích skupin je velmi závažné a vyžaduje dobré rozhodnutí. Vliv vůdce skupiny velmi závisí na jeho autoritě mezi členy. Nelze jej tedy jmenovat z moci úřední, ale spíše nejvhodnějšího chlapce postupně vybrat. Skupina má na svého vůdce určité nároky. Očekává se od něho, že bude stmelovat život skupiny, že bude skupinu aktivizovat, plánovat její činnost, ovlivňovat průběh činnosti skupiny. Skupina na vůdce tedy klade vyšší požadavky, žádá od něho více než od ostatních členů. V některých důležitých oblastech činnosti by měl skupinu převyšovat. Vůdce zastupuje skupinu navenek a musí se jí umět zastat. Výměnu vůdce skupiny je nutno provádět obezřetně, ne často. Povinností vůdce oddílu je starat se o celkovou funkci oddílu jako základní organizační jednotku skautingu. Aby toho dosáhl, musí se starat nejenom o celistvost oddílu, ale především o práci družin. Zvolí-li si rádce družin, musí se starat o jejich výchovu a výcvik. Jak si rádce vychová, vycvičí a získá pro věrnost oddílové tradici, tak mu oni s oddílem práci usnadní, zbaví ho různých starostí a spíše bude mít naději, že jeho oddíl bude skutečně vzorným skautským oddílem. Jak tedy vychovávat rád ce? Především rádcové musí z jednání vůdce poznat, že s nimi zachází jako s opravdovými svými spolupracovníky. Vůdce si musí získat jejich naprostou důvěru svým přímým, otevřeným a upřímným jednáním. Stejně tak je důležitý vztah vůdce k jeho zástupcům. Musí tvořit bratrský, (sesterský), upřímný celek, který jde za svým cílem. Jaký vzájemný poměr se utvoří mezi vůdcem, jeho zástupci a rádci, takový si vytvoří i rádce se svými zástupci v družině. Tím se tradice dobrých skautských vztahů v oddíle neustále a trvale tvoří. Aby se vytvořila stálá, vzájemná spolupráce, k tomu slouží oddílová rada. Na jejích podnicích je možnost nejvíce působit na rádce, vychovávat je a motivovat je. Využíváme toho, že chlapec má pocit, že je v oddíle důležitý, že na něm práce oddílu závisí. To je moment, který spolupůsobí ke vzniku určité odpovědnosti za vše, co se v oddíle děje. Výchova nástupce spočívá ve správném výběru toho nejschopnějšího z oddílové rady. Stává se jím někdo ze zástupců nebo rádců, kteří mezitím dospěli a předali družiny svým mladším nástupcům. Funguje-li oddíl, jak bylo uvedeno výše, přijde-li okamžik, kdy vůdce musí od oddílu odejít, ( věk, rodina, vyšší funkce ), nemá většinou s předáním oddílu problémy, oddíl zůstává pracovat dál a pokračuje v duchu svých tradic. Na závěr několik bodů k tomu, co je potřeba při výchově rádců zajistit: 1. Rádcové musí být stále pokročilejší ve stupních junácké zdatnosti než jejich členové družiny. 2. Vypěstovat s rádci dobrou družinovou tradici, podporovat její vznik, podporovat aktivitu družiny. 3. Podporovat čtení nejenom příruček, ale i vhodné literatury, návštěvy koncertů, divadel, přednášek. 4. Stát se rádcům opravdovým vůdcem, který nikdy nezklame. Vždy s dobrou náladou. Pěstovat radost z dobré práce, z denního dobrého skutku. 5. Podporovat poctivou a nesobeckou soutěživost družin, v nich i jednotlivců, netrpět žádné vytahování se. 6. Ve všem jednání dodržovat vždy skautský zákon, slib a denní konání dobrého skutku. 7. Nikdy nebrzdit svým jednáním nebo kritikou samostatnou, iniciativní práci. Pouze ji usměrňovat, ale vychovávat k samostatnému myšlení a jednání. 14) Nejčastější chyby vůdce, jejich prevence a náprava Jaký by skautský vůdce být neměl: Moralista neustále děti napomínat a slovně poučovat, co je správné a co ne. Takový člověk většinu dětí odradí, v oddíle zůstanou jen ti hodní, kteří nemají u ostatních žádnou autoritu. Jednostranný skaut člověk, který kromě skautingu nemá nic jiného, nezajímá ho kultura, občanské povinnosti, vlastní profese a mnohdy ani vlastní rodina. Zdánlivě se oddílu obětuje, ale ve skutečnosti podstatu skautské výchovy nepochopil. Tradicionalista lpí na starých zkušenostech, nechápe skutečnou situaci současných dětí, dbá na detaily podle dříve platných předpisů a rychle děti odradí. Velitel si plete skautský oddíl s vojenskou četou, potrpí si na povelovou techniku, vnější kázeň a chtěl by mít všechny děti uniformní. Závodník neustále svůj oddíl připravuje na nějaké závody, má vyhlédnutou hlídku, které věnuje maximální péči a ostatní přehlíží. Lajdák vede oddíl levou zadní, nic pořádně nepřipraví, sám chodívá pozdě nebo dokonce nepřijde vůbec. Suverén všechno ví a umí nejlépe. Mnohem lepší je prevence chyb, než jejich náprava, na kterou je mnohdy pozdě. Vůdce musí být přístupný kritice, sám sebekritický a mít vůli k odstraňování svých chyb. Vždyť nikdo z nás není dokonalý, avšak musíme se snažit být, co nejlepší.