Volby Evropského parlamentu krajských zastupitelstev obecní samosprávy Senátu Poslanecké sněmovny Mezi základní znaky voleb patří

Transkript

1 Volby V historii se vyvinulo mnoho různých volebních systémů, v různých zemích světa se proto volí jinak. V České republice se volí do Evropského parlamentu, do krajských zastupitelstev, do obecní samosprávy, do Senátu, do Poslanecké sněmovny. Volby probíhají na základě příslušných zákonů a osoba je do úřadu volena na dobu určitou. Nemůžeme zapomenout ještě možnou volbu v referendu. Volby jsou hlavním mechanismem demokracie, kterým občané vybírají vládnoucí politiky a podílejí se tak na chodu země. Volby do Poslanecké sněmovny se konají na základě poměrného zastoupení a volby do Senátu se konají podle zásad většinového systému. Právo volit má každý občan ČR, který dosáhl věku 8 let a není zbaven svéprávnosti. Pasivní volební právo znamená mít právo být volen do orgánů státní správy; aktivní volební právo znamená právo volit své zástupce. Do Poslanecké sněmovny může být volen bezúhonný občan ČR, který má právo volit a dosáhl let, do Senátu občan ČR, který má právo volit a dosáhl 40 let. Mandát poslance či senátora vzniká zvolením. Mezi základní znaky voleb patří: svobodné - volič má mít svobodný výběr mezi politickými subjekty, musí mít možnost volit svobodně a bez nátlaku všeobecné - aktivní volební právo (volit) i pasivní volební právo (být volen) má občan po dovršení požadované věkové hranice, bez ohledu na pohlaví, národnost, rasovou či etnickou příslušnost, politické přesvědčení apod. přímé - občané volí přímo, nikoliv přes prostředníky nepřímé - volba je zprostředkována přes zvolené reprezentanty rovné - každý občan má stejný počet hlasů, hlas každého občana má stejnou váhu (dělníka i prezidenta) tajné - nikdo se nemůže dovědět, kdo jak volil Historie voleb po současnost První zákonodárný sbor v Československu, Národní shromáždění, nevznikl na základě voleb. Volilo se až od roku 90 do dvoukomorového Národního shromáždění Československé republiky, které se skládalo z Poslanecké sněmovny a Senátu. Po válce mělo Národní shromáždění pouze jednu komoru. Po komunistickém převratu v roce 948 byl omezen systém politických stran a volby se staly pouze formálními. Po sametové revoluci v roce 989 se systém politických stran začal obnovovat, v roce 990 se opět konaly svobodné volby. Po rozpadu státu se Česká a Slovenská národní rada. ledna 993 bez voleb změnily na parlamenty nově vzniklé České republiky a Slovenské republiky.

2 Existují dva základní volební systémy: většinový poměrný Volební systém Při většinovém volebním systému (majoritním) je zvolen pouze jediný kandidát, který získá nejvíce hlasů v daném volebním obvodu. V každém obvodu spolu soupeří několik kandidátů z různých stran. V systému poměrného (proporcionálního) zastoupení odpovídá rozdělení poslaneckých mandátů procentu odevzdaných hlasů. Volič nevolí jednotlivce, ale celé kandidátské listiny. Aby měl volič možnost ovlivnit výběr kandidátů, může označením kandidáta na kandidátní listině posunout na volitelné místo. Aby nedošlo k tříštění politických sil a strana se dostala do parlamentu, musí překročit pětiprocentní hranici. V České republice jsou poslanci voleni proporcionálně a senátoři většinovým systémem. Volby vyhlašuje prezident nejpozději 90 dnů před jejich konáním. Volby do Poslanecké sněmovny se konají ve 4 volebních krajích. Poslanecká sněmovna má 00 poslanců, kteří jsou voleni na dobu čtyř let. Volby do Senátu se konají v 8 volebních obvodech, v každém se volí jeden senátor na dobu šesti let. Ve volbách je každý kandidát na samostatném hlasovacím lístku. Zvolen je ten, který získal nadpoloviční většinu. Pokud se tak nestane, koná se druhé kolo voleb, kde postupují s nejvyšším počtem hlasů dva kandidáti a mandát v tomto kole získává ten, který obdrží ve druhém kole více hlasů. Senát má 8 senátorů. Volba prezidenta republiky probíhá v ČR prostřednictvím parlamentu, tzn. nepřímo. Historie volebního práva žen Kampaň za volební právo žen začala v polovině 9. století. Ve dvacátých letech 0. století toto právo získaly ženy v mnoha zemích. Dnes je volební právo žen téměř všude samozřejmostí, i když v některých částech světa dosud přetrvávají jiné formy diskriminace. První shromáždění na podporu práv žen se konalo v roce 848 v USA. Účastnice sjezdu v Seneca Falls ve státě New York vyhlásily zásadu, že všichni muži a ženy jsou si rovni. V roce 869 byla založena významná organizace NAWSA, která požadovala uzákonění volebního práva žen. První ústavou, jež dává ženám volební právo, se stala ústava z roku 889, kterou odhlasovali obyvatelé vznikajícího státu Wyoming. V roce 893 se stal Nový Zéland první zemí, která přiznala volební právo ženám. Hned na začátku nového století jej následovala Austrálie. Prvními státy západní Evropy, kde ženy měly volební právo, se v letech staly Finsko, Norsko a Dánsko. Významným podnětem pro boj za volební právo žen v Evropě byla první světová válka, kdy se ženy staly pro válečné hospodářství nepostradatelnými. Mnohé získaly kvalifikaci a naučily se samostatně rozhodovat. Po válce (v období 98-90) získaly v mnoha zemích volební právo. Ve Velké Británii bylo v 9. století uzákoněno několik reforem, jimiž byla v mnoha oblastech zrušena diskriminace, ale volební právo bylo ženám i nadále upíráno. V roce 903 vznikla nejradikálnější ženská organizace. Členky podnikaly militantní akce (např. pumové atentáty). V roce 98 získaly ženy částečné volební právo omezené na osoby starší 30 let.

3 Stejného postavení jako muži dosáhly voličky teprve v roce 98, kdy byla tato věková hranice snížena na let. V mnoha dalších zemích bylo ženám přiznáno volební právo teprve po druhé světové válce. V roce 945 získaly volební právo ženy v Itálii, Francii a v Japonsku. Koncem čtyřicátých a začátkem padesátých let následovala většina jihoamerických států. V Argentině se o poskytnutí volebního práva ženám zasloužila Eva Perónová. Uzákoněné volební právo žen: 893 Nový Zéland 90 Austrálie 906 Finsko 95 Dánsko, Island 97 Rusko 98 Německo, Polsko, Velká Británie 99 Československo, Nizozemsko 90 USA (9. dodatkem ústavy), Kanada 99 Ekvádor 93 Španělsko 93 Brazílie 935 Turecko 944 Francie, Japonsko 946 Argentina, Itálie, Belgie 949 Čína, Indie, Chile, Sýrie 95 Mexiko 956 Egypt, Pákistán 959 Tunisko 96 Alžír 963 Maroko 965 Afghánistán 970 Jemen 973 Bahrajn, Andora 974 Jordánsko 97 Švýcarsko 984 Lichtenštejnsko 99 Švýcarsko - poslední katolický kanton 005 Kuvajt I když dnes většina muslimských zemí umožňuje ženám volit, obyvatelky absolutních monarchií arabského světa (např. Saúdské Arábie) toto právo dosud nemají.

4 Volby 06 téma k diskuzi V roce 06 se v České republice uskutečnily řádné volby do zastupitelstev krajů a do /3 Senátu Parlamentu ČR. 34,57 % zúčastněných voličů Výsledky krajských voleb 06 Počet zvolených zastupitelů za celou ČR ANO 0, neobhajuje žádný mandát, strana získala,05 % hlasů. 76 Česká strana sociálně demokratická, obhajuje 05 mandátů, strana získala 5,5 % hlasů. 5 Komunistická strana Čech a Moravy, obhajuje 8 mandátů, strana získala 0,55 % hlasů. 86 Občanská demokratická strana, obhajuje 0 mandátů, strana získala 9,47 % hlasů. 76 Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová, obhajuje 4 mandátů, strana získala 6,3 % hlasů. 4 Senátní volby 06-5,38 % volební účast 5 Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová obhajuje mandáty 3 ANO 0 Česká strana sociálně demokratická obhajuje mandátů Občanská demokratická strana obhajuje 8 mandátů Koalice STAN, TOP 09 obhajuje mandáty Severočeši.cz obhajuje mandáty STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ CHMELOVÁ DO SENÁTU - VLASTA: občané Prahy 0, KDU-ČSL a LES s podporou Pirátů a Desítky pro domácí

5 Koalice KDU-ČSL, Nestraníci Koalice KDU-ČSL, SZ Koalice STAN, SLK Kos do Senátu - Koalice Hnutí pro Prahu, KDU-ČSL, Pirátů a Strany zelených s podporou sdružení Patnáctka náš domov Nezávislí kandidáti Občané patrioti OBČANÉ SPOLU - NEZÁVISLÍ Občanská demokratická strana, Starostové pro občany, SNK Evropští demokraté, Strana soukromníků ČR