Práva dětí viděná jejich vlastníma očima

Transkript

1 Práva dětí viděná jejich vlastníma očima

2 Tento průzkum si vyžádalo generální ředitelství pro spravedlnost a byl koordinován generálním ředitelstvím pro komunikaci. Tento dokument nevyjadřuje stanovisko Evropské komise. Obsahuje výhradně výklady a názory autorů. Europe Direct je služba, která vám pomůže odpovědět na otázky týkající se Evropské unie. Bezplatná telefonní linka (*): (*) Někteří operátoři mobilních sítí neumožňují přístup k číslům nebo mohou tyto hovory účtovat. Mnoho doplňujících informací o Evropské unii je k dispozici na internetu. Můžete se s nimi seznámit na evropském serveru ( Katalogové údaje jsou uvedeny na konci této publikace. Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2011 ISBN doi: /56846 Evropská unie, 2011 Reprodukce povolena pod podmínkou uvedení zdroje. Obálka Istockphotos - fotolia

3 Obsah Contents Úvod Shrnutí Dítě v dnešní Evropě Definice práv dětí Ochrana práv dětí Cíle a metodika Souvislosti a cíle Koncepce výzkumu Jaké to je být dítětem v roce Jaké má dnešní dětství výhody Jaké má dnešní dětství nevýhody Vlivy na životy dětí Jakou váhu mají názory dětí Práva dětí Pojetí lidských práv Zvláštní práva dětí Pomoc a podpora Současné zdroje podpory Jiné zdroje podpory Upřednostňované zdroje podpory Podpora iniciativ pro mládež Změna postojů veřejnosti a poskytování informací Zapojení mládeže do rozhodování Zvláštní rozvojové programy Prosazování a vynucování práva Vrcholné priority Navrhovaná podpora pro zranitelné skupiny Děti, které jsou vystaveny fyzickému násilí a sexuálnímu zneužívání Děti, které jsou obětí šikany Děti žijící v chudobě Děti žijící v ústavech Děti bez domova, děti žijící na ulici a děti bez úředního statusu Děti se zvláštními potřebami Děti z menšinových etnických skupin a rodin přistěhovalců Děti z komunit Romů, Sintů a kočovníků...25 Příloha Příručka k diskusi...28 Tematická příručka pro specializované skupiny...29

4 2

5 fotolia Úvod Děti mají dobré nápady. Často vidí svět jinýma očima než dospělí. Plné respektování nejlepších zájmů dítěte patří v oblasti ochrany dítěte mezi klíčové zásady, to znamená, že děti mají dostat příležitost vyjádřit svůj názor na věci, které se jich týkají. Generální ředitelství pro spravedlnost Komise se na téma práva dětí zeptalo na názory dívek a chlapců ze všech 27 členských států EU. Náctiletí z nejrůznějšího prostředí diskutovali o tom, co to znamená být dítětem v roce Mluvili o překážkách, které musejí překonávat při uplatňování svých práv, a opatřeních, která očekávají od dospělých. V únoru 2011 Komise přijala Agendu EU v oblasti práv dítěte. Při přípravě tohoto dokumentu se Komise opírala o názory, které vyplynuly z konzultace s dětmi, jejíž výsledky jsou uvedeny v této publikaci. Děti svými vlastními slovy vysvětlují, že od dospělých očekávají, aby jim více důvěřovali, více respektovali jejich názory a více je zapojili do procesů rozhodování. Děti se chtějí aktivně podílet na rozhodnutích, které se jich týkají, a cítit, že jsou jejich názory respektovány.

6 fotolia 1. Shrnutí V únoru 2010 provedla společnost TNS Qual+ jménem generálního ředitelství Evropské komise pro spravedlnost kvalitativní studii u mladých lidí ve všech 27 členských státech EU. Na studii se podílelo 170 specializovaných skupin a soustředila se na téma práv dětí. Všichni respondenti byli ve věku od 15 do 17 let, pocházeli z různých sociálněekonomických a etnických prostředí a byli mezi nimi i děti Romů, Sintů a kočovníků a děti se zvláštními potřebami a diskutovali o otázkách, které z hlediska svých práv a práv dětí obecně považují za nejdůležitější, a o různých překážkách, jimž děti při výkonu těchto práv čelí. Diskuse se poté soustředila na řešení, která by podle jejich názoru pomohla tyto překážky překonat, a na konkrétní návrhy respondentů, co by mohl svět dospělých udělat, aby byla práva děti lépe chráněna a aby je bylo možné snadněji obhajovat. 1.1 DÍTĚ V DNEŠNÍ EVROPĚ Jako mladí lidé v dnešní Evropské unii respondenti kladně a téměř ve stejné míře hovoří: o tom, že jsou poměrně nezatížení odpovědností a tlakem o tom, že mají možnost bavit se o podpoře, která je jim poskytována o svých příležitostech o tom, že technologie hraje pro jejich životy pozitivní úlohu. Mezi oblasti života, které jsou podle nich méně dobré, patří: skutečnost, že jim dospělí lidé málo důvěřují tlak, aby byli úspěšní šikana, jak fyzická, tak v některých případech duševní omezení, která jim brání v tom, aby sami rozhodovali o svých životech riziko závislosti a duševní i tělesné hrozby ohrožující jejich prosperitu tlak, aby rychle dospěli nedostatek činností, jimž by se mohli věnovat ve volném čase. Mladí lidé jsou přesvědčeni, že rodiče, rodina, přátelé a trenéři / vedoucí mají na jejich život převážně pozitivní vliv. Jsou o něco méně jednoznační, pokud jde o učitele a zákon včetně policie, a domnívají se, že sdělovací prostředky mají jak velmi dobrý, tak i negativní vliv. 1.2 DEFINICE PRÁV DĚTÍ Pokud vůbec, pak jen málo mladých lidí přemýšlí o lidských právech a nespojuje si je automaticky s vlastní situací ani situací svých známých. Ještě menší pozornost věnují mladí

7 lidé zvláštním právům dětí, ačkoli jsou přesvědčeni, že se většina lidských práv vztahuje i na děti. Převládá nicméně názor, že by děti měly mít zejména právo na vzdělání. Právo, které je kromě vzdělání pro děti podle všeho nejdůležitější, je právo být dítětem ; nemuset nést odpovědnost a mít možnost hrát si, růst a vyvíjet se. Mezi další klíčové svobody, na něž naši respondenti poukázali, patří svoboda projevu, přístup k přístřeší a potravě, ke zdravotní péči, právo na rodinný život, na úctu a právo nebýt šikanován. Mnoho dětí se zmínilo o právu na účast a řada z nich vyjádřila přání aktivně se podílet na rozhodování o věcech, které se jich přímo týkají, od výběru vzdělání po právo hlasovat. Toto přání bylo opakovaně vyjadřováno u životních oblastí, v nichž panují určitá očekávání, a na děti jsou kladeny nároky, pokud jde o úspěšnost a dosažené vzdělání (škola, další vzdělávání či zaměstnání). Totéž platí u rodin, v nichž se rodiče rozcházejí a rozvádějí; děti se chtějí aktivně podílet na rozhodnutích, která se jich týkají, a mít pocit, že jsou jejich stanoviska respektována. 1.3 OCHRANA PRÁV DĚTÍ Při výzkumu bylo jasně rozlišováno mezi většinou dětí, které se zúčastnily studie a u nichž podle všeho neexistuje vážné riziko, že dochází k porušování jejich práv, a různými specifickými skupinami dětí, které respondenti považují za zranitelnější. Mezi obzvláště zranitelné skupiny dětí patří: děti ohrožené násilím či zneužíváním, oběti šikany, velmi chudé děti, děti v ústavech, děti bez domova, děti se zvláštními potřebami, děti z etnických menšin, např. děti Romů, Sintů nebo kočovníků. Při úvahách o tom, jak by bylo možné práva dětí lépe zaručit a chránit, brali respondenti v potaz jak vlastní situaci, tak situaci různých skupin zranitelných dětí. Mladí evropští občané jsou přesvědčeni, že největší díl odpovědnosti za to, aby dětem byla zaručena jejich práva, nesou rodiče a učitelé, pokud jde o děti jako jednotlivce, a stát 1, pokud jde o děti obecně, a obzvláště ty, které jsou zranitelné a znevýhodněné. Účastníci by uvítali, kdyby dospělí, kteří jsou s dětmi v blízkém vztahu, dětem pozorněji naslouchali a dávali pozor na varovná znamení, která naznačují, že jsou práva dětí ohrožena. Aby se děti začaly o tyto otázky zajímat a byly informovány o různých nebezpečích, měly by být podle mínění účastníků také více využívány technologie a internet. Přesněji řečeno, existuje řada způsobů, jak by svět dospělých mohl podle dětí lépe zaručit a chránit jejich práva: Dospělí by podle nich měli dětem více důvěřovat a zapojit je do rozhodování Respondenti by uvítali, kdyby rodiče děti více zapojili do rozhodování a do záležitostí, které se jich bezprostředně dotýkají, např. do výběru vzdělání a do rozhodování o tom, s kým budou žít v případě, že se rodiče rozejdou, a aby jim svěřovali více informací o rizicích spojených s drogami a alkoholem. Aby byla zaručena jejich práva ve škole, měli by být učitelé podle nich lépe odborně připraveni, aby uměli naslouchat dětem, všímat si znamení, která naznačují, že dochází k porušování jejich práv, a aby brali děti vážněji, když jim oznamují konkrétní případy šikany. Pokud jde o tvůrce politiky, měli by se podle jejich názoru více snažit zlepšit mínění široké veřejnosti o mládeži, pozitivně investovat do volného času dětí a budoucích pracovních příležitostí a zesílit vynucování stávajících právních předpisů. Chtějí, aby stát (na místní, regionální a celostátní úrovni) podporoval vznik většího počtu fór, kde by děti mohly promlouvat, ať již snížením věku, od něhož lze hlasovat, ustavením ochránců práv dětí nebo zastánců 2 nebo jinou formou posílení postavení dětí v politice. Chtějí, aby se lidé zajímali o názory dětí a aby jejich názorům přikládali váhu. Bylo by podle nich vhodné více prosazovat pozitivní postoje k potřebám dětí z menšinových skupin a zlepšit vzdělávací a jiné možnosti, aby byly tyto děti podněcovány k plnému začlenění do většinové kultury a společnosti. Podle jejich názoru by dospělí měli ctít právo dětí být dětmi Uvítali by, kdyby svět dospělých financoval více hřišť a středisek, kde by děti obecně, a zejména děti zranitelné, mohly sportovat, hrát si či nalézt přístřeší. Bylo by podle nich dobré zajistit, aby děti nepociťovaly přílišný tlak, že ve škole musí dosahovat dobrých výsledků a trávit čas mimoškolními aktivitami na úkor skutečně volného času. Respondenti chtějí, aby se o právech dětí více hovořilo 5 1 Pojem stát v této souvislosti označuje politiky a osoby, které provádějí politiku na místní, regionální, státní nebo dokonce evropské úrovni, a je používán poněkud volněji, aby byl zohledněn způsob, jímž tento pojem používají děti. Chtějí, aby děti měly v rodinném i školním prostředí dostatečnou jistotu a nebály se otevřeně promluvit, 2 Zastáncem rozumíme osobu nebo osoby, které hájí děti, působí jako jejich mluvčí a prosazují jejich práva.

8 když mají pocit, že jsou porušována jejich práva; přičemž je důležité podporovat dialog. Děti musí mít jistotu, že když vyjadřují své obavy, jednají legitimně. Uvítali by více informací, např. diskuse o právech dětí ve školách a informace o místech, kde mohou požádat o pomoc. K organizaci diskusí a poskytování informací by rovněž měly být využívány interaktivní technologie, které děti znají, např. dětské internetové stránky o šikaně. Respondenti si jsou internetové šikany vědomi a je nutné používat internet a sociální média s jistou dávkou opatrnosti. Uvítali by, kdyby se stávajícím telefonním linkám pomoci pro děti nebo ombudsmanům dostalo více propagace. Rovněž by ocenili, kdy by byly pořádány informační kampaně, aby se rodiče dozvěděli, jaké škody může způsobit nedbalé chování pod vlivem alkoholu nebo drog. Chtějí, aby byla v případě nutnosti poskytována větší podpora Respondenti se domnívají, že by situace nejzranitelnějších dětí měla být lépe sledována (ať doma, ve škole nebo kdekoli jinde) a že by v případech, kdy je to nutné, měla být poskytována intenzivní podpora prostřednictvím sociálních služeb. Uvítali by, kdyby byla dětem ve škole v případě potřeby poskytována psychologická podpora a zejména kdyby byly vytvořeny podpůrné skupiny a obětem šikany byla poskytována terapie. Rodičům je třeba pomoci, aby si více uvědomili, jak je důležité trávit s dětmi čas. 6

9 fotolia 2. Cíle a metodika 2.1 SOUVISLOSTI A CÍLE Tato kvalitativní studie Eurobarometru zabývající se právy dítěte byla zadána generálním ředitelstvím Evropské komise pro spravedlnost. Studie měla tyto obecné cíle: pochopit, jaké otázky děti považují z hlediska svých práv za nejdůležitější pochopit, jakým překážkám děti při výkonu svých práv čelí zjistit, jak by podle dětí bylo možné tyto problémy překonat Tato kvalitativní studie navazuje na dva kvantitativní průzkumy Eurobarometru, které byly provedeny během předchozích dvou let a měly zjistit, do jaké míry si děti uvědomují svá práva a zda chápou, jakým kritickým problémům z hlediska svých práv čelí KONCEPCE VÝZKUMU V celé EU bylo zorganizováno 170 diskusních skupin, jichž se zúčastnilo 1445 dětí. V každém členském státě byl vytvořen víceméně reprezentativní vzorek chlapců a dívek ve věku od 15 do 17 let, z měst i venkovských oblastí, z nižších a vyšších ekonomických skupin a z různých etnických prostředí. Mezi naše respondenty patřilo také 51 dětí s určitou formou tělesných zvláštních potřeb. Terénní práce probíhaly v únoru a březnu 2010 a sestávaly ze šesti specializovaných skupin ve 23 členských státech a osmi skupin ve zbývajících čtyřech státech (Rumunsku, Maďarsku, Španělsku a Spojeném království) včetně dvou skupin dětí z komunit Romů, Sintů a kočovníků 4 ; v každé zemi byla vytvořena jedna skupina dívek a jedna skupina chlapců. GŘ pro spravedlnost poskytlo moderátorům podrobnou instruktáž o souvislostech a souhlasilo s tematickou příručkou (je uvedena v příloze této zprávy). Totožnost zadavatele projektu se účastníci dozvěděli až na konci setkání specializovaných skupin. Čtenář by měl mít na paměti, že ačkoli byli respondenti během diskusí podněcováni k tomu, aby se zamýšleli nad potřebami dětí z mladších věkových skupin, zjištění studie do značné míry odrážejí názory a stanoviska věkové skupiny, u které byl výzkum proveden. Setkání specializovaných skupin trvala dvě hodiny a konala se v období od 1. do 12. března V této zprávě jsou ve velké míře používány doslovné citace respondentů, jelikož jsou příležitostí, jak mohou respondenti hovořit sami za sebe, a umožňují čtenáři lépe porozumět tomu, z jakého hlediska děti vnímají otázky, které jsou předmětem diskuse. Ve všech případech je uvedena státní příslušnost a pohlaví respondenta, vybrané citace jsou však reprezentativním příkladem obdobných názorů vyjádřených respondenty z ostatních členských států a přiřazení citace k určité zemi neznamená, že by s danou zemí zvláštním způsobem souvisela. 7 3 Viz bleskový průzkum Eurobarometru 235, k dispozici na adrese ec.europa.eu/public_opinion/flash/fl_235_en.pdf a bleskový průzkum Eurobarometru 273, k dispozici na adrese opinion/flash/fl_273_en.pdf 4 V zbývající části této zprávy označujeme pojmem Rom komunity Romů, Sintů a kočovníků a má se za to, že ve všech případech, kdy pojem není použit přímo v citaci respondenta, odkazuje na všechny tři skupiny.

10 fotolia 3. Jaké to je být dítětem v roce 2010 Setkání skupin jsme zahájili diskusí o otázkách, které se našich respondentů v každodenním životě bezprostředně dotýkají. Respondentům byl nejprve zadán krátký úkol, aby se zamysleli nad tím, co je na tom, být dnes dítětem, dobrého, a co naopak za moc nestojí. V úvodní diskusi ve skupinách jsme se soustředili na tyto úvahy, byla nastíněna koncepce vlivů na život dětí a vymezena určitá témata pro další diskusi. 3.1 JAKÉ MÁ DNEŠNÍ DĚTSTVÍ VÝHODY Děti ve věku let se domnívají, že s dětstvím v EU je v dnešní době spjata řada kladných stránek, z diskuse však vyplynula čtyři hlavní témata. Většina dětí: Všechno je pro nás dostupnější, než to bylo pro naše rodiče a prarodiče. Všechno je víc po ruce. Už není taková kontrola jako dřív. (Slovinsko, dívka) Nejsme politicky omezováni, jako byli naši rodiče." (Česká republika, chlapec) Mobilní telefony, internet; maminka žádnou z těchto věcí neměla a já si život bez nich neumím dokonce ani představit. (Německo, dívka) Chodím do školy pro děti, které mají potíže s učením. Ve třídách je nás přibližně osm. Takže se mi učitel věnuje mnohem víc, než kdybych chodil do běžné školy. Podle mě dřív nic něco takového neexistovalo. (Nizozemsko, chlapec) oceňuje, že si v dětství mohou hrát a nenesou žádnou odpovědnost, přičemž mnoho z nich má dnes více možností cestovat a využívat různé příležitosti, než měly než dříve uznává podpůrné sítě rodin a přátel a oceňuje finanční podporu, kterou jim zabezpečená rodina poskytuje uznává, že technologie osvobozuje a otevírá nové možnosti zábavy, interakce a komunikace oceňuje, že jsou jim poskytovány zdravotnické služby, mají zajištěn přístup ke vzdělání, a vítá rostoucí blahobyt a uznání ze strany dospělých Mladí lidé v několika členských státech hovořili také o tom, jak je tato svoboda formálně rozšiřována ochranou, kterou jim podle zákona jejich mládí zajišťuje: [Děti] jsou zákonem víc chráněny před týráním. (Francie, dívka) Jako na jednu z dobrých věcí, které jsou s dětstvím v současnosti spojeny, děti v některých členských státech rovněž poukázaly na úctu, kterou jim dospělí prokazují: Můžeme se podílet na rozhodování a dospělí nás berou vážněji. (Rakousko, dívka)

11 Podle většiny dětí je lidé v jejich okolí, zejména v rodině, chrání a podporují, třebaže některé děti takovouto stabilitu nepociťují. 3.2 JAKÉ MÁ DNEŠNÍ DĚTSTVÍ NEVÝHODY Stejně jako se respondenti shodli na tom, jaké má dětství v současnosti světlé stránky, shodli se ve značné míře také na tom, jaké stránky dětství jsou dnes stinné. Mezi klíčová zmiňovaná témata patří: nedostatek respektu ze strany dospělých tlak, aby byli úspěšní nedostatek rodičovské podpory vnější omezování a vlivy tlak ze strany vrstevníků, závislost a násilí NEDOSTATEK RESPEKTU Některé děti mají pocit, že je dospělí lidé a svět dospělých dostatečně nerespektují: Nikdo nás neposlouchá, nikdo neví, co chceme, a hlavně politici nemají ani tušení, co je pro nás nejlepší. Je velkým zklamáním, když mluvíte s někým starším a on vám odpoví, že jste ještě příliš mladí, abyste o tom něco věděli. (Řecko, dívka) Pokud jde o politiku, nemá můj názor jako názor jednotlivce vůbec žádnou váhu. (Polsko, chlapec) TLAK, ABY BYLI ÚSPĚŠNÍ Mnoho respondentů má pocit, že je na ně vyvíjen značný tlak, aby byli úspěšní při studiu a u zkoušek a aby si v budoucnosti vedli dobře : Musíme se pořád učit; chtějí toho po nás hrozně moc. (Slovinsko, dívka) Rodiče, společnost a učitelé; očekávají toho od nás příliš a chtějí, abychom šli na vysokou školu a jednou byli úspěšní. (Estonsko, dívka) Někteří respondenti se domnívají, že je kladen příliš velký důraz na studijní úspěchy, že však zároveň mají jako dospívající mládež jen velmi málo volného času. Jako mladí musíte dělat spoustu věcí, ale pro lidi v našem věku [nemá nic význam], pokud se [nezajímáte] o sport. (Irsko, dívka) NEDOSTATEK RODIČOVSKÉ PODPORY Některé děti mají pocit, že je rodina dostatečně nepodporuje. V několika zemích respondenti uvedli, že pracující rodiče jsou natolik vytíženi vyděláváním na živobytí, že nemají na děti vůbec čas: Člověk se cítí docela osaměle, když pomyslí na to, jaké by to bylo, kdyby rodiče byli doma, věnovali se mu a občas se zeptali, jak se cítí. (Německo, dívka) 9 Pro řadu respondentů je obzvláště závažné, že jim nikdo nenaslouchá ve škole. Někteří se domnívají, že jsou takto přehlíženi kvůli svému nízkému věku. Poměrně značný počet respondentů se domnívá, že jsou aktivně diskriminováni: Myslím si, že mladým lidem je často přisuzována vina a že jsou hodně cejchováni. Někdy to vypadá, že si všichni myslí, že je všechno nejspíš naše vina; jako bychom byli pro společnost problém. (Finsko, chlapec) Policie je k vám docela tvrdá, můžete se stát, že vás bezdůvodně zatknou; stačí, abyste si vzali koženou bundu, a už si myslí, že jste zločinec. (Dánsko, chlapec) Jednou z často zmiňovaných stinných stránek je, že se nemohou podílet na rozhodnutích, která ovlivňují jejich život, zejména v kritických okamžicích, např. když se rozvádějí jejich rodiče: Když se naši rozváděli, spousta lidí rozhodovala v mém zájmu. Ale mě se nikdo na nic neptal. Postavili mě před hotovou věc a musel jsem přijmout rozhodnutí, která za mě přijali. Nejsem hloupý ani neschopný utvořit si na situaci vlastní názor. (Lucembursko, chlapec) VNĚJŠÍ OMEZOVÁNÍ A VLIVY Mnoha dětem ve skupině 15 17letých vadí, že jsou do určité míry omezovány v tom, co smějí dělat (zejména že nesmějí řídit). Podle mnoha respondentů je špatné, že mají jen málo možností, jak si vydělat peníze prací na částečný úvazek nebo jinými způsoby. Převládá dojem, že právě když si chtěli začít sami vydělávat, ekonomika se obrátila proti nim : Dnes je hodně mladých lidí bez práce a nelíbí se mi, že dokud vám není 16, můžete dělat jen něco prostoduchého, třeba roznášet noviny. Dřív bylo mnohem snazší najít si nějakou zajímavou příležitostnou práci. (Nizozemsko, dívka) TLAK ZE STRANY VRSTEVNÍKŮ, ZÁVISLOST A NÁSILÍ Mnoho respondentů uznává, že riziko, že kvůli nežádoucím známostem propadnou potenciálně zhoubným návykům a závislosti, je skutečné a že je ohrožuje. Uznali, že když se mladí lidé vzájemně ovlivňují, může to být nebezpečné stejně jako tlak vrstevníků na to, aby se jim ostatní přizpůsobili:

12 10 Více špatných lákadel; drogy, tabák, alkohol. (Estonsko, chlapec) Zkoušíte kouřit a šňupat, jen abyste zapadli do kolektivu. (Švédsko, chlapec) Jednou z věcí, kterou respondenti ve více než polovině členských států považují za stinnou stránku dětství, je násilí: Jsou party, které by pro cigaretu i zabily, a ve skupině se chovají podle. (Itálie, chlapec) Některé děti si myslí, že je normální, když vás otec ve vzteku zbije (Bulharsko, dívka) Lidi se víc bojí. Rodiče si o vás tím pádem budou dělat starosti. Společnost nahání větší strach. (Irsko, dívka) 3.3 VLIVY NA ŽIVOTY DĚTÍ Respondenti byli požádáni, aby se zamysleli nad tím, kdo a co podle nich nejvíce ovlivňuje jejich život, volby a rozhodnutí. Rodiče, širší rodina a blízcí přátelé jsou vnímáni jako osoby, které mají na život dítěte největší vliv a jejichž názory nejsilněji ovlivňují rozhodnutí, která děti činí: Rodina je všechno; tradice, podle které se ženíte či vdáváte, rodina je pro Romy všechno. Tihle lidé mají velká očekávání, pokud jde o sňatek, děti, druh rodiny, do které vstoupíte. (Spojené království, dívka) Myslím si, že na mě mají kamarádi dobrý vliv. Když mám problémy, tak mi pomůžou. (Rumunsko, chlapec) Mimo tento bezprostřední okruh jsou jako osoby s největším vlivem téměř vždy uváděni učitelé. Tento vztah a vliv je nicméně nejvíce nejednoznačný: Když nás nemají rádi, nemáme šanci, nemůžeme nic dělat. (Francie, chlapec) Učitel by mohl být něco jako druhý rodič; trávíme s nimi polovinu času. Pro menší děti jsou opravdu jako rodiče. (Bulharsko, dívka) Dalším identifikovaným zdrojem vlivu, na který mají děti nejednoznačný názor, jsou sdělovací prostředky. Jsou vnímány pozitivně, protože poskytují přístup k informacím a umožňují dětem dozvědět se o tom, co se děje jinde ve světě, ale také negativně, neboť ukazují násilí, podporují materialismus a umožňují dětem dostat se do styku s lidmi, kteří jim chtějí ublížit: Televize je plná násilí. Má ale i dobrou stránku, je zdrojem informací. (Rumunsko, chlapec) Policie a zákon bývají zpravidla také vnímány velice různorodě, někdy kladně, jindy záporně: Pro společnost je důležité, aby lidé žili podle určitých zákonů, aby byl zachován pokoj. (Německo, chlapec) Když jste s velkou skupinou, policie na vás má hned jasný názor. Jsme bezdůvodně diskriminováni. (Irsko, dívka) Většina dětí vnímá politiku a politiky spíše jako něco vzdáleného: Jejich vliv je spíš slabší. Teď, když člověk v podstatě nemá žádnou velkou odpovědnost, mají jen mírný vliv. (Francie, chlapec) 3.4 JAKOU VÁHU MAJÍ NÁZORY DĚTÍ Při zkoumání zkušeností respondentů s tím, jaké to je být dítětem v roce 2010, jim byl na závěr položen dotaz, jakou podle nich přikládá společnost jejich názorům váhu. Převážná většina dětí vyjádřila spokojenost s tím, jak jim rodiče, širší rodina a přátelé naslouchají. Víme, že rodiče jsou rodiče. Poslouchají, co říkám, a taky přijímají můj názor. Někdy ho uznají, jindy zase ne. (Lucembursko, dívka) Rodiče se se mnou snaží jednat jako se sobě rovným a respektovat moje názory, ale matka mého nejlepšího kamaráda se k němu chová jako k dítěti, které se nedokáže rozumně rozhodovat. (Česká republika, chlapec) Pro mnoho mladých lidí jsou často důležití také sportovní trenéři: Trenéři jsou trochu jako učitelé, pokud berete trénink opravdu vážně, pak je samozřejmě důležité, co si myslí nebo říkají. (Finsko, dívka) Rodičovská autorita je převážně přijímána, třebaže vůči ní někteří členové této věkové skupiny začínají pociťovat odpor: Být svobodný, dostat se pryč od rodičů; žít sám ve vlastním domě. Nemám ráda, když na mě křičí, kdes zase byla? Co jsi dělala? (Rumunsko, dívka) Pořád vás obtěžují. Tohle je můj dům a platí v něm tahle pravidla. (Slovinsko, chlapec)

13 Většina dětí uznává, že mimo tento bezprostřední kruh rodiny a přátel mohou často říkat, co si myslí, a podílet se na rozhodnutích, ale podle mnoha z nich není jejich názoru přikládána váha v důležitých věcech, které ovlivňují jejich život, např. při rozhodování o zákonech, které upravují vzdělávací systém. Chci, aby jednali až poté, co nás vyslechnou. Takhle není žádný rozdíl v tom, jestli jim něco říkáme, nebo ne. Taková konverzace je jen ztrátou času, nikam nevede. (Litva, chlapec) Ráda bych řekla něco o životním prostředí. Dospělí za nás o všem rozhodují, ale teď to na nás hodí a nechají nás, ať si to vyřešíme sami. (Nizozemsko, dívka) Nejde jen o to mít větší právo vyjádřit vlastní názor, ale taky na to, aby ho někdo vyslechl a vzal v úvahu. Tohle právo sice máme, ale nikoho to nezajímá. (Litva, dívka) V některých případech však mladí lidé vyjádřili kladnější názory na to, jak jim lidé naslouchají: Když zrušili hřiště na basket, napsal jsem jim dopis a za měsíc ho znovu postavili. (Belgie, chlapec) Dnes mladým lidem věnují víc pozornosti každým může trochu přispět do společnosti. (Dánsko, chlapec) Nezávislý školní bulletin, který připravují studenti pro studenty, někdy v ředitelně podrobí cenzuře. (Polsko, dívka) Ať se ve škole sebevíc snažíme vyjádřit svůj názor, nemá to smysl. Kvůli tomu, kolik vám je, vás nikdo neposlouchá. (Španělsko, dívka) Nemáme žádný vliv na politické záležitosti, mohli bychom vyjít do ulic s transparenty a pořádat stávky mládeže, ale nic by se tím nezměnilo, protože nemáme žádné politické postavení. (Spojené království, dívka) Pokud jde o zákony, nerozhodujeme o nich ani nehlasujeme; zákony jsou povinné, ale my si je nevybíráme; to dělají naši rodiče. (Francie, dívka) Mladí lidé jsou často přesvědčeni, že v současné době s větší pravděpodobností něco ovlivní, pokud budou součástí nějaké skupiny: Ve škole máme žákovský parlament, každá třída v něm má 3 zástupce a o našich návrzích se diskutuje a jsou běžně přijímány. (Bulharsko, chlapec) Nemyslím si, že když přijdu s nějakým návrhem, že z ničeho nic sníží daně, ale když je vás víc a vytvoříte skupinu, v níž si lidé myslí totéž co vy, pak už můžete něco dokázat. (Dánsko, chlapec) 11 Hlavní oblasti, u nichž mají účastníci pocit, že jejich názorům není přikládána dostatečná váha, se týkají školy a v menší míře politiky. Pokud jde o politiku, někteří by uvítali, kdyby se do ní mohli více zapojit:

14 fotolia 4. Práva dětí Když jsme prozkoumali názory dětí na to, jaké to je být dítětem v roce 2010, pokračovali jsme diskusí o obecném pojetí lidských práv, zejména práv dětí. Respondenti byli v této fázi podněcováni k tomu, aby o právech dětí přemýšleli obecněji a nesoustředili se pouze na vlastní hledisko. 4.1 POJETÍ LIDSKÝCH PRÁV Nezdá se, že by se mladí občané EU v každodenním životě příliš zabývali tématy lidských práv a práv dětí. Jsou-li vybídnuti, dokáží poměrně otevřeně hovořit o lidských právech, ale dojde-li na zvláštní práva dětí, vyjadřují se obtížněji. Většina dětí si je vědoma lidských práv, byť jen velmi obecně a spíš v abstraktní rovině. Výklady pojetí lidských práv, jejich původu a vyjádření se různí: Lidská práva jsou práva každého člověka, může nebo ženy; vznikla po [francouzské] revoluci a znamená to, že všichni jsou si rovni, že jednotlivec musí být respektován, a práva dětí vycházejí ze stejného pojetí. (Francie, chlapec) Jsou to ty základní věci, na které má člověk právo, věci, které opravdu potřebujete a bez kterých nemůžete existovat. (Nizozemsko, dívka) Práva jednoho člověka by měla končit tam, kde začínají práva druhého. (Kypr, chlapec) Slyšela jsem o [lidských právech], ale nevím, o co jde. (Španělsko, dívka) V převážné většině zemí je vyučování hlavnwím způsobem, jak se respondenti o lidských právech a svobodách dovídají. Respondenti se o těchto koncepcích dozvěděli také z televize, internetu a z dalších médií a od rodičů. Tyto zdroje však byly uváděny pouze v ojedinělých případech. Na spontánní dotaz, jaká lidská práva podle nich lidé mají (měli by mít), respondenti sestavili dlouhý seznam, který byl jednoznačně ovlivněn jejich obavami jakožto dětí a jejich obavami o děti. Níže uvedený seznam obsahuje všechna práva, která byla zmiňována poměrně často, práva jsou přibližně seřazena podle toho, jak často byla zmiňována. Právo na vzdělání Svoboda slova / projevu Potraviny / nápoje / oblečení Místo k životu / přístřeší Právo na zdravotní péči Právo na rovnost / právo nebýt diskriminován Právo zvolit si vyznání Právo na svobodnou volbu

15 Právo na rodinu / lásku Právo na život Právo na ochranu před zneužíváním / násilím Právo na spravedlnost Právo na práci Právo na bezpečí Právo na sexuální názory / orientaci Právo hlasovat / spolurozhodovat Právo na volný čas Právo na odpor proti rasismu 4.2 ZVLÁŠTNÍ PRÁVA DĚTÍ Podle většiny respondentů by práva dětí měla být přibližně stejná jako obecnější lidská práva, která uvedli. Když však byl respondentům položen dotaz, jaká práva by podle nich měly děti mít obzvláště, vznesli širokou škálu návrhů. V následujícím seznamu jsou uvedeny hlavní návrhy a jsou opět seřazeny podle toho, jak často byly zmiňovány: Právo hrát si / právo na dětství Právo vybrat si, kde budou žít (když se rodiče rozvedou) Právo (moci si dovolit) věnovat se sportu Ochrana dětských obětí pornografie / zneužívání / prostituce Právo dělat chyby / nebýt trestán Právo na informace Právo na ochranu totožnosti / bezpečnost při používání internetu / právo nebýt obětí internetové šikany Právo, aby je někdo naučil, jak žít samostatně, až vyrostou / aby byly pro takovýto život vybaveny Právo na více informací před výběrem školních předmětů Právo nemuset pracovat Právo na to, aby jim lidé naslouchali Právo dospívat pomalu Většina těchto navržených práv se týká poměrně abstraktních koncepcí; informací, lásky, úcty, života v dobré společnosti. Druhá skupina se týká podpory práv jiných lidí, kteří jsou vnímáni jako zranitelnější (lidé s tělesnými potížemi, lidé, kteří pomalu učí). 13

16 Istockphotos 5. Pomoc a podpora Respondenti byli soustavně podněcováni k tomu, aby se zamysleli na tím, jak by svět dospělých mohl lépe podporovat a chránit práva dětí a poskytovat dětem o těchto právech informace. Tato kapitola shrnuje hlavní témata, která v této oblasti vyplynula, a uvádí příklady konkrétních návrhů předložených dětmi během setkání skupin. Respondenti nastínili klíčové otázky, jejichž řešení by uvítali, a druh podpory, kterou by podle nich děti ocenily, a také se vyjadřovali k tomu, které skupiny dětí jsou nejvíce zranitelné, a formulovali myšlenky ke konkrétním otázkám, jimiž je třeba se zabývat, a oblastem, v nichž by bylo možné poskytovat podporu. Respondenti diskutovali o tom, jak by bylo možné lépe chránit práva dětí. Priority členských států se různí, ale na základě diskusí je možné určit některá společná žádoucí témata: větší finanční podpora pro členy společnosti, kteří se mají méně dobře více informací o právech dětí a o tom, kde lze získat pomoc a radu větší psychologická podpora ve škole pro děti, které jsou vystaveny riziku více zařízení pro mládež střediska, organizace mládeže a sportovní zařízení, která jim poskytují bezpečné útočiště stávající právní předpisy, které by měly být provedeny, aby byla dětem poskytnuta větší ochrana; zejména jde o zákony, které děti chrání před šikanou, a o větší připravenost policie naslouchat dětem a respektovat jejich práva. První část tohoto oddílu pojednává o současných zdrojích podpory, o nichž se děti zmiňují, v druhé části jsou popsány představy dětí o tom, jaké další zdroje a typy podpory by upřednostnily, a třetí část obsahuje popis různých typů dětí, které respondenti považují za zranitelné, a možných konkrétních řešení, jak těmto zranitelným skupinám pomáhat a jak je podporovat. 5.1 SOUČASNÉ ZDROJE PODPORY Když děti uvažují o svých právech, mají jednoznačně sklon ihned se soustředit na to, jaká práva mají doma a ve škole a co pro ně tato práva v těchto prostředích znamenají. Právě proto byla většina z nich u těchto dvou kontextů schopna diskutovat o tom, jak by reagovaly, kdy měly pocit, že jsou jejich práva ohrožena. V tomto ohledu byl kladen důraz na to, co v současnosti považují za zdroje podpory. Nejprve děti uvažují o tom, na které zdroje podpory spoléhají nejvíce, následně se zaměřují na zdroje, které využívají příležitostně nebo při zvláštních okolnostech.

17 Když byly požádány, aby se zamyslely na tím, co by udělaly, kdyby jim doma byla odepřena jejich práva nebo kdyby byla jejich práva porušena (například v důsledku násilí, nedbalosti nebo zneužívání), většina dětí v celé EU odpověděla, že by se nejprve obrátila na rodinu a přátele: Rodina nám poradí, co dělat, protože tihle lidé nás koneckonců znají a vyznají se v životě. Ne že by nás vždycky znali nejlíp, ale občas nám opravdu dokáží pomoci. (Polsko, chlapec) Když mám problémy, jdu za někým, koho dobře znám. (Nizozemsko, dívka) Dívka, kterou zbil otec, by mohla zajít za babičkou. (Belgie, dívka) O více věcech můžete mluvit se sourozenci než s rodiči. (Itálie, chlapec) Myslím si, že na mě mají kamarádi dobrý vliv. Když mám problémy, tak mi pomůžou. (Rumunsko, chlapec) Někteří z nich by však raději využily vzdálenější prostředky k řešení problémů, než aby o nich hovořily s rodiči nebo přáteli: Nejdřív bych hledala na internetu, nechtěla bych o tom hned s někým mluvit osobně. (Finsko, dívka) Někteří nejraději o takových problémech nemluví vůbec: Většina dětí to prostě vydrží, proto si myslí, že to není tak důležité, aby se musely obrátit na učitele nebo policii. (Estonsko, chlapec) Pokud jde o porušování práv ve škole, největšími problémy je podle všeho šikana od jiných dětí a chování učitelů, zejména v případech, kdy neberou obvinění ze šikany dostatečně vážně a přehnaně děti zatěžují tím, kolik práce od nich očekávají. Stane-li se, že jsou ve škole porušena jejich práva, většina z nich předpokládá, že by šla nejprve za rodiči, ačkoli ne všem mladým lidem je příjemné, mají-li do všech školních záležitostí zapojit rodiče: Řekl bych to rodičům ale nemáte z toho dobrý pocit, když rodičům oznámíte, že vás ve škole bijí. (Španělsko, chlapec) Pokud jde konkrétně o šikanu, mnoho dětí by s problémem nešlo za rodiči, ale snažilo by se najít vlastní řešení : Takovou situaci bych řešil s kamarády. K tomu nepotřebujete policii ani dospělé. (Lucembursko, chlapec) Děti rovněž vnímají učitele a výše postavené pracovníky školy jako možný zdroj pomoci ve všech možných obtížných situacích: Jsou vždycky ochotní vám pomoct. Kdybyste s nimi potřebovali o něčem mluvit, napadá mě několik učitelů, které bych požádala o radu. (Irsko, dívka) Nicméně v situacích, kdy může být osobou, která porušuje práva dětí, sám učitel, byla řada dětí neochotná obrátit se na jiné učitele nebo dokonce na rodiče kvůli možným následkům: Když někomu řeknete, že máte problém s učitelem, např. že se chová jako rasista, může vám to potom učitel vrátit [může se obrátit proti vám] a škola s tím nic neudělá. (Belgie, chlapec) V některých členských státech děti zmiňovaly psychologickou pomoc, která je jim prostřednictvím školy k dispozici. Je-li taková pomoc k dispozici, považují ji děti za hodnotnou, důležitou a ceněnou službu: Mluvím o týrání s psychiatrem; neznám ho, ale důvěřuji mu a vím, že mi může pomoci. (Francie, chlapec) Právo mluvit s někým, komu můžete věřit, aniž by o tom věděli vaši rodiče. A mít přitom soukromí s někým, kdo to nikomu nepoví, ke komu si můžete vytvořit nějaký vztah. (Belgie, dívka) Byly rovněž zmiňovány jiné oceňované formy dodatečné podpory poskytované v některých případech školou včetně školních poradců, obhájců mládeže, pastorální podpory a agentur zabývajících se ochranou dětí. Zdá se, že obecně jsou děti s podporou, která je jim ve škole poskytována, spokojeny, ale mnoho z nich by uvítalo, kdyby byla větší ; to se týká zejména podpory ze strany psychologů, kteří mohou poskytnout odborný názor, nebo učitelů, kteří jsou schopni všímat si problémů. 5.2 JINÉ ZDROJE PODPORY Mnoho dětí ve všech částech EU si není vědomo, že kromě rodiny, přátel a učitelů existují nějaké jiné zvláštní služby a zdroje, které mohou využít, když mají problémy. V rámci celé studie však byla uvedena řada možných dalších zdrojů podpory včetně policie, zvláštních linek pomoci a sociálních služeb a soudů. Děti ve věkové skupině, kterou se tato studie zabývá, mají na policii do velké míry nejednoznačný názor; v případě velice závažných problémů jsou policisté vnímáni jako ti, na něž je třeba se obrátit, vzbuzují však také poměrně negativní pocity. V některých případech je to tím, že je 15

18 16 děti ve věku let vnímají jsou součást společenského vlivu, který omezuje jejich život ( práva ), v jiných případech proto, že děti mají dojem, že policie nebere jejich obavy dostatečně vážně nebo že v krajních případech nevyvíjí dostatečné úsilí, aby případy, kdy došlo ke zneužití práv dětí, vyšetřila. Oficiální instituce považují 15 17letí za poslední možnost, ale je zřejmé, že někteří by se v krajních případech na policii obracejí, např. pokud by se stali obětí pouličního násilí: Napsali jsme policii, protože jsme neměli na koho jiného se obrátit. (Litva, chlapec) Obecně je oceňováno, že jsou zřizovány linky pomoci. Podle respondentů je důležité, že lze v nutném případě získat pomoc a radu z nezávislého zdroje. V několika zemích se děti uznale vyjadřovaly také o zvláštním úředníkovi či dobrovolné organizaci, jejichž úkolem je jim pomáhat. Jsou-li k dispozici sociální služby, jsou považovány za užitečný dodatečný zdroj pomoci. Ačkoli je zmínil jen malý počet dětí, ty, které tak učinily, je vítají. Stejně jako v případě sociálních služeb byla zřídka zmiňována i úloha soudů, ale pokud se o nich respondenti zmínili, byly připomínky zpravidla kladné. Soudy podle respondentů nejen kárají, ale také mladým lidem v potížích nabízejí způsoby, jak nalézt řešení. 5.3 UPŘEDNOSTŇOVANÉ ZDROJE PODPORY Respondenti diskutovali o tom, kde by v současnosti hledali podporu, pokud by měli pocit, že jsou porušována jejich práva, a byli rovněž nabádáni k tomu, aby navrhli, jak by mohl svět dospělých zlepšit komunikaci o právech dětí a jak by mohl tato práva lépe chránit. Z těchto diskusí je zřejmé, že se děti necítí v této oblasti v příliš silném postavení a že uznávají, že nemají dostatek zkušeností. Při úvahách o tom, odkud by měla podpora práv dětí pocházet, se proto zpravidla soustředily na dva hlavní zdroje: na dospělé, kteří jsou dětem blízcí, zejména rodiče a učitele na veřejné orgány a instituce (na místní, regionální, státní a dokonce evropské úrovni) Rodiče a učitelé: Převládá dojem, že v mnoha případech by dospělí, kteří jsou dětem blízcí, mohli sehrát při prevenci násilí a porušování práv dětí důležitější úlohu a že by měli dávat pozor na varovná znamení. Respondenti například navrhli, aby si dospělí všímali toho, že jsou děti tišší, stahují se do sebe nebo působí nejistě: Rodiče by si měli s dětmi víc povídat. (Česká republika, dívka) Sami toho moc nezmůžeme; je na rodičích, aby se o věci postarali. (Francie, dívka) Děti obvykle žádají podporu od dospělých v soukromí či v osobním rozhovoru, některé však uvedly, že by ocenily podporu nezávislých odborníků, byť vzdálenou, např. podporu obětí internetové šikany poskytovanou prostřednictvím internetu. V některých případech se děti domnívají, že i jinak dobří rodiče mohou mít hodně práce a že jim kvůli ní nebo jiným povinnostem nemusí věnovat dostatek času fotolia

19 a pozornosti. Pro děti je zjevně důležité, aby jim rodiče jednoduše byli k dispozici. Je ve velké míře uznávána úloha veřejných orgánů a institucí, ačkoli je děti, které se účastnily výzkumu, při diskusi popisovaly a pojmenovávaly poněkud neurčitě. Z diskuse je nicméně patrné, že podle dětí mají veřejné orgány důležitou úlohu v pěti klíčových oblastech: podpora iniciativ pro mládež změna postojů veřejnosti a poskytování informací zapojení mládeže do rozhodování (jak o věcech, které se jí přímo týkají, tak o obecnějších záležitostech) zvláštní rozvojové programy prosazování a vynucování práva Je zřejmé, že děti očekávají, že se veřejné orgány budou angažovat intenzivně a rozhodně; nejde jim pouze o to, aby stát jednoduše poskytoval hmotnou podporu rodinám dětí, které jsou ohrožené, ale také aby jednal rozhodně, aby zaručil, že lidé dodržují jeho právní předpisy týkající se práv dětí, a aby dodržování těchto předpisů aktivně vynucoval, jsou-li porušovány. Podle jejich návrhů je důležité, aby děti věděly, že je podpora dostupná a že je možné věci zlepšit: Dospělí by se měli co nejvíce snažit o to, aby děti pochopily, že problém je možné vyřešit, a aby neměly dojem, že svět je zlý. (Lotyšsko, dívka) Vytvořit bezplatná střediska, kde by se děti a dospívající mládež mohli sdružovat, scházet se, bavit se, hrát si, kde by se mohli obrátit na kvalifikovanou osobu, pokud by byli v nesnázích, a tak dále. (Slovinsko, dívka) ZMĚNA POSTOJŮ VEŘEJNOSTI A POSKYTOVÁNÍ INFORMACÍ Mladí lidé v celé EU navrhují, že by stát mohl být aktivnější při zvyšování povědomí veřejnosti a změně postojů k právům dětí a rizikům, jimž děti čelí. Zástupci z ubytoven a jiných ústavů by měli chodit do školy a informovat studenty o otázkách týkajících se ubytoven, pro které pracují, a práv dětí. (Kypr, chlapec) Měla by vzniknout nadace pro práva dětí. (Nizozemsko, dívka) Opakovaně bylo zmiňováno, že informace by měly být poskytovány přímo dětem samotným, a mnoho respondentů navrhlo, aby byl ve školách kladen větší důraz na zvyšování povědomí dětí o jejich právech: Je třeba začít [hovořit o lidských právech] brzy a dostat je do hry, aby se z nich stala samozřejmost. (Švédsko, dívka) Škola by měla být místem osvěty o lidských právech. (Německo, chlapec) 17 Níže jsou popsány hlavní návrhy dětí ohledně podpory: PODPORA INICIATIV PRO MLÁDEŽ Společným tématem bylo zlepšení zařízení pro děti včetně prostorů vyhrazených dětem, např. rekreačních ploch, hřišť a sportovišť, středisek pro děti a dětských činností. Podle nich by sloužily všem dětem, a zejména těm, které jsou nejvíce zranitelné: Více míst, kde by se mladí lidé mohli scházet, aniž by obtěžovali ostatní. (Nizozemsko, chlapec) Když dospíváte, jste právě uprostřed. Jako dítě můžete chodit na hřiště a do parku a když jste dospělí nebo je vám přes osmnáct, můžete si doslova dělat, co se vám zachce, ale kdy dospíváte, nemáte kam jít. Prostě jste někde uprostřed. (Irsko, dívka) Víc středisek, kde by mládež mohla trávit volný čas. (Švédsko, dívka) Nejde pouze o to, že děti chtějí, aby bylo vytvořeno více míst, kde by se mohly scházet a věnovat se různým činnostem, ale některé z nich navrhly, že by takováto místa mohla rovněž sloužit jako ubytovna a útočiště pro děti, které jsou chudé či znevýhodněné: Je jasné, že by děti uvítaly více informací jak o možných hrozbách pro jejich práva, tak o tom, kde mohou požádat o pomoc. Respondenti předložili řadu návrhů, jak by bylo možné tyto informace poskytovat, mj. prostřednictvím: škol, jak při vyučování, tak méně formálními způsoby zvláštních organizací zřízených za tímto účelem zřízení zvláštních telefonních čísel akcí nebo komunikačních kampaní televizních programů na zvyšování povědomí veřejnosti / společnosti v hlavním vysílacím čase, které by zveřejňovaly snadno dostupné kontaktní údaje internetu reklam nebo diskusí v místech, kde se děti ve volném čase setkávají: Měly by být vytisknuty informační letáky s čísly, na která mohou mladí lidé zavolat, a měly by být vyvěšeny ve školách, na radnicích, v obchodech. (Francie, dívka) Chybí nám informace o názvu a kontaktních údajích agentur zabývajících se ochranou dětí a všech institucí, které odpovídají za práva dětí. (Bulharsko, dívka)

20 18 Mohli by zřídit střediska pro mládež, kde by nepřetržitě fungovala přímá linka. Mohli by poskytovat informace o tom, na koho je možné se v případě nouze obrátit aby místní sociální služby začaly jednat. Existuje sice číslo 112 pro případy, kdy dojde k ohrožení zdraví, ale tam volat nebudeme. (Portugalsko, dívka) Respondenti zdůraznili, že je důležité, aby byly ke komunikaci s dětmi využívány současné technologie, stejná média, která každodenně používají: Měly by existovat internetové stránky se všemi adresami, kde mohou děti získat pomoc. (Lucembursko, chlapec) Často používáme internet, stránky jako Facebook, hodně spolu komunikujeme, můžeme si všechno prohlédnout a víme, co se kde děje. (Francie, chlapec) Respondenti by uvítali, kdyby byla vytvořena zvláštní skupina nebo subjekt, např. zastánce dětí nebo dětský ombudsman, jejichž konkrétním úkolem by bylo hájit práva dětí. Řada respondentů uznala, že je nutné, aby někdo hájil práva dětí a byl jejich mluvčím. Potřebujeme zvláštní instituce pro mladší děti. Vládne tady byrokracie a děti ve věku 10 až 14 let nemají vůbec žádnou představu, jak si s ní poradit. (Německo, chlapec) ZAPOJENÍ MLÁDEŽE DO ROZHODOVÁNÍ Někteří mladí lidé dali jasně najevo, že by se rádi více zapojili do diskusí o rozhodnutích, která se týkají jejich života a komunit, nebo že by přinejmenším uvítali, kdyby k tomu měli příležitost. Někteří z nich by ocenili, kdyby se mohli prostřednictvím parlamentů mládeže nebo jinými způsoby zapojit do politického procesu: Potřebujeme parlament mládeže existuje parlament evropský, ale potřebujeme ho i v Irsku. (Irsko, chlapec) Vůbec jim nedochází, jak vynikající nápady mladí lidé mají. (Švédsko, chlapec) Někteří jsou znechuceni tím, že v současnosti nemají žádné postavení, i když jim zdánlivě bylo umožněno vyjádřit vlastní názor: Jako student [ve škole] nemáte dokonce ani možnost, aby vás někdo vyslechl, i když jste zástupce studentů. Musíte prostě jen se vším souhlasit bez ohledu na to, kolik argumentů vznesete. (Německo, dívka) Někteří mladí lidé mají pocit, že by starší děti měly mít možnost hlasovat, ale více jich vyjádřilo názor, a to někdy poměrně energicky, že by se jejich vlády měly častěji zajímat o to, co si děti myslí, a to zejména při přípravě zákonů, které se týkají dětí. Istockphotos