Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Save this PDF as:
 WORD  PNG  TXT  JPG

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Fjodor Michajlovič Dostojevskij"

Transkript

1

2 Idiot Fjodor Michajlovič Dostojevskij Díl první I Koncem listopadu k deváté hodině ráno se plnou parou blížil k Petrohradu vlak od Varšavy. Zrovna tálo a bylo tak sychravo a mlhavo, že se jen zvolna rozednívalo; z oken vagónu se nedalo ani na deset kroků vpravo či vlevo od trati nic rozeznat. Někteří cestující se vraceli z ciziny, nejvíc však byla obsazena oddělení třetí třídy, vesměs obyčejnými pracujícími lidmi z okolí. Jak to už bývá, všichni byli unavení, všem se po bezesné noci klížily oči, byli prokřehlí a měli tváře zbarvené do bledožluté jako ta mlha kolem. U okna jednoho vagónu třetí třídy od úsvitu proti sobě seděli dva cestující, oba mladí, bez větších zavazadel a nijak elegantně oblečení. Měli docela zajímavé obličeje a konečně oba toužili zapříst navzájem rozhovor. Kdyby byli jeden o druhém věděli, čím jsou právě v tu chvíli tak pozoruhodní, jistě by užasli, že je náhoda tak podivně svedla dohromady do vagónu třetí třídy petrohradsko-varšavské dráhy. První mladík byl dosti malý, asi sedmadvacetiletý, měl kudrnaté, skoro černé vlasy a šedé, malé, ale ohnivé oči. Nos měl široký a rozpláclý, lícní kosti vysedlé a tenké rty ustavičně křivil k drzému, uštěpačnému, až zlému úsměvu; vysoké a pěkně utvářené čelo zkrášlovalo neušlechtile zformovanou dolní část obličeje. V tváři byl mrtvolně bledý, a to celému jeho zevnějšku přes dosti silnou stavbu těla dodávalo značně vyčerpané vzezření a zároveň cosi vášnivého, až trpitelského, co nebylo v souladu s jeho drzým, obhroublým úsměvem ani s tvrdým sebevědomým pohledem. Měl na sobě volný černý beránčí kožich potažený látkou, proto ho v noci nesužovala zima, zatímco jeho protějšek musel na svých prokřehlých zádech pocítit celou slast sychravé listopadové ruské noci, na kterou zřejmě nebyl připraven. Na sobě měl volnou a širokou pláštěnku s obrovskou kapucí, v jakých se v zimě cestuje kdesi daleko v cizině, ve Švýcarech a snad v severní Itálii, kde se přirozeně nepočítá s takovými cestovními vzdálenostmi jako z Eytkuhnenu* do Petrohradu. Ale co se hodilo a docela stačilo v Itálii, zřejmě nebylo dost vhodné pro Rusko. Majitelem pláštěnky s kapucí byl mladý muž, také asi šestadvacetiletý či sedmadvacetiletý, poněkud vyšší postavy, s velmi světlými hustými vlasy, vpadlými tvářemi a s řídkou, špičatou, bezmála bílou bradkou. Oči měl veliké, jasně modré; jejich utkvělý pohled byl mírný, ale těžkomyslný, s oním zvláštním výrazem, podle něhož někteří lidé na první pohled poznají, že jde o nemocného stiženého padoucnicí. Mladíkova tvář byla sice příjemná, hubená a jemná, ale zcela bez barvy a v tu chvíli domodra prokřehlá. V rukou se mu houpal hubený uzlíček z vetchého vybledlého hedvábí, podle všeho obsahující celou jeho cestovní výbavu. Na nohou měl střevíce s tlustými podešvemi a kamašemi - všechno jiné, než se nosilo v Rusku. Jeho černovlasý protějšek si všechno nejspíš snad z nudy dopodrobna prohlédl a nakonec se zeptal s nešetrným úsměvem, jímž někdy lidé tak bezostyšně a neomaleně projevují uspokojení z nezdaru bližního: "Je vám zima?" * Tehdejší pruská pohraniční stanice mezi Pruskem a Ruskou říší. A pohnul rameny. "Moc," odpověděl jeho protějšek s nezvyklou ochotou, "a to je, prosím, ještě obleva. Co kdyby byl mráz? Ani jsem nemyslel, že je u nás tak chladno. Odvykl jsem."

3 "Jedete z ciziny?" "Ano, ze Švýcar." "Fíí! To jste si užil!" Černovlasý mladík hvízdl a hlasitě se zasmál. Rozhovor byl navázán. Světlovlasý mladík ve švýcarském plášti se podroboval výslechu svého snědého protějšku s překvapivou ochotou, jako by si ani trochu neuvědomoval bezohlednost a jalovost některých otázek. Z odpovědí mezi jiným vyšlo najevo, že opravdu už dlouho nebyl v Rusku, něco přes čtyři roky, že ho odvezli do ciziny, protože stonal, trpěl nějakou podivnou nervovou chorobou, třesem a křečemi, čímsi jako padoucnicí nebo tancem svatého Víta. Černovlasý mladík se při jeho vyprávění několikrát zasmál, zvláště když na jeho otázku: "Tak co, uzdravili vás?" blondýn odpověděl: "Ne, neuzdravili." "Cha! To jste jim tedy nadarmo cpal peníze do chřtánu, a my jim tu pořád věříme," podotkl jízlivě. "Pravda pravdoucí!" vmísil se do hovoru ošuměle oblečený pán na vedlejším sedadle, podle vzhledu úředník, který uvázl v podřízeném postavení - asi čtyřicátník, podsaditý, s červeným nosem a uhrovitou tváří. "Svatá pravda, panstvo, jenom se na ně zbytečně plýtvají všechny ruské síly!" "Ach, to se v mém případě mýlíte!" poznamenal švýcarský pacient tichým a smířlivým hlasem. "Ovšem nemohu se s vámi přít, protože neznám všechno, ale můj lékař mi ze svých posledních peněz dal ještě na cestu sem a téměř dva roky mě sám živil." "To za vás neměl kdo platit, nebo co?" zeptal se brunet. "Víte, pan Pavliščev, který mě tam vydržoval, před dvěma lety zemřel. Psal jsem potom sem, generálové Jepančinové, své vzdálené příbuzné, ale nedostal jsem odpověď. A tak jsem tedy sedl na vlak." "Kam vlastně jedete?" "Myslíte, kde budu bydlet? Opravdu ještě ani nevím... totiž..." "Ještě jste se nerozhodl?" Oba posluchači se opět zasmáli. "A tenhleten uzlík bude asi celý váš majetek, ne?" vyzvídal černovlasý mladík. "Vsadil bych se, že je to tak," škodolibě podotkl úředník s červeným nosem, "a že žádné kufry už v zavazadlovém voze nemáte. Mějte však na paměti, že chudoba cti netratí." Ukázalo se, že měl pravdu; blondýn to hned s nezvyklým chvatem potvrdil.

4 "Tak přece není váš uzlík tak úplně bezvýznamný," pokračoval úředník, když se dosyta nasmáli (zajímavé bylo, že i majitel uzlíku se při pohledu na ně nakonec dal do smíchu, což ještě zvýšilo jejich veselí), "ačkoliv bych se klidně vsadil, že v něm nemáte cizokrajné sloupky zlatých dvacetifranků a friedrichsdorů, ani holandské lišáky*. Důkazem jsou třeba jen tyto kamaše, zdobící vaše cizokrajné boty, avšak... máte-li nádavkem ke svému uzlíku vskutku takovou příbuznou, jako je generálová Jepančinová, to samosebou rázem zvýší i význam vašeho zavazadla, pakliže je generálová vaše příbuzná a nepopletl jste si to z roztržitosti, což se tuze často stává lidem... no řekněme... s nadbytkem fantazie." * Lidový název holandské zlaté mince. "Opět jste se dovtípil," přisvědčil světlovlasý mladík, "opravdu se možná mýlím, ona totiž ani není má příbuzná. Vlastně jsem se tenkrát vůbec nedivil, když mi neodepsali. Čekal jsem to." "Zbytečně jste vyhodil peníze za známky. Hmm. Aspoň jste nezáludný a upřímný, což vám slouží ke cti! Hmm! Generála Jepančina bych tedy znal, vašnosti, zejména proto, že je to muž věhlasný, ba i nebožtíka pana Pavliščeva, který vás ve Švýcarech vydržoval, jsem znával, pakliže to ovšem byl Nikolaj Andrejevič Pavliščev, neboť měl ještě bratrance. Ten doposud žije na Krymu, ale onen Nikolaj Andrejevič, nebožtík, byl vážený pán s velkými styky a svého času míval na čtyři tisíce duší..." "Právě tak se jmenoval, Nikolaj Andrejevič Pavliščev," odpověděl mladík a podíval se na pana Vševěda s pozorným zájmem. Tito páni Vševědové se občas, ba dosti často vyskytují v jistých společenských kruzích. Všechno, všecičko vědí, jejich čilá, zvídavá mysl a schopnosti nezadržitelně tíhnou jediným směrem, ovšem z nedostatku hlubších životních zájmů a názorů, jak by prohlásil soudobý myslitel. Pod slovy "všechno vědí" musíme rozumět okruh značně omezený: Kde slouží ten a ten, s kým se zná, jaký má majetek, kde byl gubernátorem, s kým se oženil, co vyženil, kdo je jeho bratr, kdo bratranec atd. atd. a tak podobně. Přečasto mívají tito Vševědové odrbané lokty a sedmnáct rublů služného měsíčně. Lidé, o nichž tak zevrubně všechno vědí, ovšem netuší, proč jsou tak sledováni, nicméně mnohým Vševědům skýtají jejich znalosti, tvořící celou vědu, značnou potěchu, sebeúctu, ba vyšší duchovní uspokojení. Tato věda velmi přitahuje. Znal jsem vědce, literáty, básníky, i politické činitele, kteří v ní hledali a nalezli spásnou metu, ba dokonce jim dopomohla ke kariéře. Zatímco hovor plynul, brunet znuděně zíval, bez zájmu se díval z okna a netrpělivě čekal na konec cesty. Byl nějak roztržitý, dokonce velmi roztržitý, snad i zneklidněný, ba dokonce se choval jaksi podivně; poslouchal a zas neposlouchal, díval se a nedíval, smál se a chvílemi ani nevěděl, čemu se směje. "A račte dovolit, s kým mám tu čest?" obrátil se najednou uhrovitý pán na mladíka s uzlem. "Kníže Lev Nikolajevič Myškin," odpověděl mladík s naprostou pohotovostí a bez otálení. "Kníže Myškin? Lev Nikolajevič? Neznám, prosím. Ba ani jsem o něm neslyšel," povídal zamyšleně úředník, "nemyslím totiž samo jméno, jméno je dozajista historické, můžeme a musíme je najít v Karamzinových dějinách, ale míním přímo osobu. S knížaty Myškinovými se už vůbec nikde nesetkáváme, ani se o nich nemluví."

5 "Samozřejmě," potvrdil hned mladík, "knížata Myškinové dnes už vůbec neexistují, až na mě, myslím, že jsem poslední. A co se týče mých otců a dědů, ti většinou hospodařili na menších usedlostech. Ale můj otec byl podporučík, odchovanec vojenské akademie. Ani vlastně nevím, jak se generálová Jepančinová dostala mezi Myškiny. Také je poslední svého druhu..." "Hihihi! Poslední svého druhu! Vy jste tomu dal!" zahihňal se úředník. Také mladík v kožiše se zasmál. Blondýn byl maličko udiven, že se mu povedla taková nevalná slovní hříčka. "Ujišťuji vás, vůbec jsem to tak nechtěl říci," omlouval se udiveně. "Však rozumíme, však rozumíme," vesele přisvědčil úředník. "A to jste tam, kníže, u toho profesora také studoval?" zeptal se zničeho nic brunet. "Ano... studoval..." "To já nikdy nic nestudoval." "Já také jen sem tam něco," ddodal kníže, jako by se omlouval. "Pro nemoc mě neuznali za schopného soustavného studia." "Znáte Rogožinovy?" zeptal se chvatně brunet. "Ne, neznám, vůbec ne. Já přece v Rusku málokoho znám. Vy jste Rogožin?" "Ano, jsem Parfen Rogožin." "Parfen? Snad ne z té rodiny Rogožinových...," naddhodil velmi důležitě úředník. "Ano, z té, právě z té," rychle a s nezdvořilou nedůtklivostí ho přerušil brunet; do této chvíle na uhrovitého úředníka ani jednou nepromluvil, obracel se výhradně ke knížeti. "Jak... opravdu?" Úředník ztuhl jako solný sloup, oči mu vylezly z důlků a na obličeji se mu najednou objevil uctivý, podlízavý, skoro ustrašený výraz. "Tedy vskutku potomek Semjona Parfenyče Rogožina, váženého měšťana, jenž se před měsícem odebral na věčnost a zanechal po sobě dva a půl milionu v hotovosti?" "Jak to víš, že po sobě zanechal dva a půl milionu v hotovosti?" přerušil ho brunet, který ani teď nepoctil úředníka pohledem. "Podívejte na něj (mrkl na knížete), co z toho vlastně mají, že hned dolézají jako vrtichvosti? Pravda je taková, že mi otec zemřel a já za měsíc nato jedu domů ze Pskova div ne bos. Ani bratr, neřád, ani matka nejenže neposlali peníze, ale vůbec mě neuvědomili, zkrátka nic! Jako psa. Celý měsíc jsem proležel v Pskově v horečkách." "A teď vám spadne do klína milionek, přinejmenším milionek, propána krále!" spráskl ruce úředník.

6 "Co je mu po tom, řekněte, prosím vás!" podrážděně a zlostně kývl na knížete zase Rogožin. "Nedám ti přece ani groš, ani kdyby ses na hlavu postavil!" "Taky že to udělám, taky že se postavím!" "Vida ho! Nic ti nedám, nic, i kdybys kolem mě tancoval třeba týden!" "Nedávej! Jen tak na mě! Nedávej! Ale tancovat budu. Opustím ženu a děti a budu kolem tebe křepčit. Dopřej mi tu radost!" "Tfuj," odplivl si Rogožin. "Před pěti týdny jsem tak jako tady vy," obrátil se opět ke knížeti, "s pouhým uzlíčkem utekl od rodičů do Pskova k tetě, kde jsem ležel v horečkách a otec zatím umřel beze mě. Klepla ho mrtvička. Věčná sláva nebožtíkovi, ale předtím mě div neumlátil k smrti! Věřte mi, kníže, jako že tu sedím! Kdybych tenkrát nebyl utekl, určitě by mě zabil." "Něčím jste ho rozzlobil?" otázal se kníže a se zvláštním zájmem si prohlížel milionáře v beraním kožiše. I když je milionové dědictví snad již samo o sobě cosi pozoruhodného, knížete překvapilo a zaujalo ještě něco jiného. Také Rogožin se dal do řeči s knížetem zřejmě rád, snad potřeboval s někým mluvit spíš z pohnutek mechanických než vnitřních; snad z jisté roztěkanosti než srdečnosti, nebo jen z neklidu a touhy se na někoho dívat a o něčem klábosit. Zdálo se, že má ještě horečku, nebo je přinejmenším horečně rozrušen. Úředník na něho strnule zíral, netroufal si ani vydechnout a vážil každé jeho slovo, jako by v něm hledal démanty. "Rozhněval se, ano, a snad měl i proč," odpověděl Rogožin, "ale nejvíc mě dohřál bratr. Maminka, no prosím, je to stará ženská, čte si životy svatých, vysedává s babkami, a co řekne bratr Seňka, platí. Proč mi nedal včas vědět? Však já dobře vím. Dobrá, byl jsem v tu dobu v mrákotách. Kromě toho prý poslali telegram. Jenže co teta s telegramem! Už třicet let žije vdovským životem a od rána do noci vysedává s božími prosťáčky. Něco jako jeptiška a ještě hůř. Lekla se telegramu, ani ho neotevřela, odnesla na policii a tam se válí dodnes. Pomohl mi jedině Koněv, Vasilij Vasiljič mi všechno napsal. Z brokátové pokrývky na otcově rakvi v noci bratr odřezal zlaté lité třepení. Stojí prý hrůzu peněz! Ale jen za to se přece může dostat na Sibiř, budu-li chtít, to je přece svatokrádež! Hej, ty hastroši," obrátil se na úředníka, "co říká zákon, je to svatokrádež?" "Svatokrádež! Hotová svatokrádež," bez váhání přisvědčil úředník. "Je za to Sibiř?" "Sibiř! Zajisté! Rovnou na Sibiř!" "Oni myslí, že ještě stůňu," obrátil se Rogožin ke knížeti, "ale já nikomu ani muk, hezky potichoučku, ještě nemocný, jsem sedl do vlaku a jedu; tady mě máš, bratře Semjone! Pomlouval jsi mě u nebožtíka otce, vím to. Ale že jsem kvůli Nastasje Filippovně tenkrát otce rozčilil, to je taky pravda. To zas je má vina. Stalo se."

7 "Kvůli Nastasje Filippovně?" podlézavě prohodil úředník, jako by o čemsi uvažoval. "Ty ji stejně neznáš," netrpělivě ho odbyl Rogožin. "A znám," vítězně zvolal úředník. "Jdi! Kolikpak je Nastasjí Filippoven! Poslouchej, ty jsi ale drzej chlap! Víte, bylo mi jasné, že se na mě co nejdřív přilepí takovýhle neřád," povídal knížeti. "A přece ji možná znám," nadskakoval úředník. "Koho by Lebeděv neznal! Vy mě, vašnosti, ráčíte tupit, ale co když vám to dokážu? Cožpak to není právě ta Nastasja Filippovna, kvůli níž vám váš otec ráčil dát ponaučení kalinovou holí. Jmenuje se Nastasja Filippovna Baraškovová, je to možno říci urozená dáma, taktéž svého druhu kněžna, která se stýká s jistým Tockým, Afanasijem Ivanovičem, a s nikým jiným; Tockij je velevýznačný statkář a velkokapitalista, člen obchodních družstev a společností, a tudíž důvěrně spřátelený s generálem Jepančinem..." "Podívejme se," vážně užasl Rogožin. "Zatracenej prevít, doopravdy všechno ví." "Všechno ví! Lebeděv ví všechno! Já, vašnosti, celé dva měsíce jezdil s Alexaškou Lichačevem, taky když mu zemřel otec, a protože výborně znám všechna zákoutí a uličky, nakonec už beze mě neudělal ani krok. Dneska sedí pro dluhy, ale já měl tehda příležitost poznat i Armanci, i Koralii, i kněžnu Packou, i Nastasju Filippovnu a mnoho jiných." "Nastasju Filippovnu? Copak ona s Lichačevem..." Rogožin se na něho zle podíval a rty se mu zachvěly a zbledly. "Nic takového! Nic takového! Vůbec ne!" horlivě a chvatně ho ujišťoval úředník. "Žádnými penězi Lichačev ničeho nedosáhl! Nikoli, to není Armance. Tady jedině Tockij. A večer sedává ve Velkém nebo ve Francouzském divadle ve vlastní lóži. Důstojníci si mezi sebou leccos šuškají, ale ani ti nemohou nic říci. Tohle prý je ta Nastasja Filippovna a dost. Co se týče dalšího nic! Protože taky nic neexistuje." "Ano, tak je to," zamračeně, se svraštělým čelem potvrdil Rogožin, "takhle mi to tenkrát taky řekl Zaljožev. Já tehdy, kníže, v otcově předloňském utíkáčku přebíhal Něvský a ona zrovna vycházela z obchodu a nasedala do kočáru. Jako by se ve mně všecko vzňalo. Potkám Zaljoževa, kam já se na něj hrabu, chodí si jako vlásenkářský příručí s lorňonem, kdežto nás otec odchoval v namaštěných botách a na nemastné polívce. 'Ta není pro tebe,' povídá, 'je to kněžna, jmenuje se Nastasja Filippovna, příjmením Baraškovová, a žije s Tockým. Jenže on teď neví, jak se jí zbavit, protože je zrovna v letech na ženění, je mu pětapadesát a chce si vzít první petrohradskou krasavici.' A pak mi poradil, že ten den bych ji mohl vidět ve Velkém divadle, na baletu, v její lóži v přízemí. Říci takhle našemu otci, že chci jít na balet, spráskal by mě v tu chvíli, jako psa! Přece jsem se na hodinku nějak vytratil a znova jsem spatřil Nastasju Filippovnu; celou noc jsem pak nespal. Ráno mi nebožtík dal dva pětiprocentní úpisy, každý na pět tisíc, a povídá, jdi a prodej je, sedm tisíc pět set zanes k Andrejevovým do kanceláře na splátku, a zbytek z deseti tisíc mi přineseš rovnou sem, nikde se nestavuj, čekám

8 tu na tebe. Úpisy jsem prodal, peníze vzal, do kanceláře k Andrejevovým jsem nešel, ale rovnou jsem si to namířil do anglického obchodu a za všechno jsem vybral pár náušnic, v každé briliant jako ořech. Čtyři sta rublů jsem zůstal dlužen, ale přece mi je dali, když jsem řekl své jméno. S náušnicemi letím k Zaljoževovi: Tak a tak, povídám, pojďme, hochu, k Nastasje Filippovně. Šli jsme. Kudy jsem tenkrát šel, co bylo přede mnou a co za mnou - nic nevím a nepamatuju se. Vešli jsme rovnou do salonu a ona tam přišla za námi. Tenkrát jsem se nepřiznal, že jsem to já. Zaljožev řekl, tohle je od Parfena Rogožina, račte to přijmout na památku na včerejší setkání. Otevřela etuji, podívala se a usmála. 'Poděkujte vašemu příteli, panu Rogožinovi, za jeho milou pozornost!' Uklonila se a odešla. Proč jen jsem v tu chvíli neumřel! K odchodu mě pohnulo jen to, že jsem si říkal: Je to jedno, živý se stejnak nevrátím. Nejvíc mě mrzelo, že ten prevít Zaljožev shrábl všechen vděk. Jsem menší než on, oblečený jako vandrák, jenom stojím a mlčím a třeštím na ni oči, protože se stydím, a on vyfintěný podle poslední módy, navoněný, naondulovaný, v kostkovaném nákrčníku, se rozplývá a uklání. Ona si jistě myslela, že jsem to já! 'Poslouchej,' povídám, když jsme vyšli, 'ne aby ses opovážil na ni myslet, rozumíš!' Zasmál se: 'A jak teď budeš účtovat s tatíčkem?' Opravdu, nejradši bych rovnou skočil z mostu a domů se vůbec nevracel, ale pak jsem si řekl: Teď už je stejně všechno jedno a jako odsouzenec jsem se vrátil domů." "Achich! Uchich!" šklebil se úředník, a dokonce se otřásl. "Nebožtík byl přece nejen pro deset tisíc, ale i pro deset rublů hotov poslat člověka na věčnost," vysvětloval knížeti. Kníže si se zájmem prohlížel Rogožina, který byl v tu chvíli ještě bledší. "Na věčnost," opakoval Rogožin, "co ty víš! Hned se všecko dověděl," vyprávěl dál knížeti. "Zaljožev to vykládal kdekomu na potkání! A tehda mě otec zamkl nahoře a celou hodinu mi dával 'ponaučení'. 'Tohle je jen příprava,' povídá, 'ještě se s tebou zajdu rozloučit na noc.' A co myslíš? Zajel si, šedivej dědek, k Nastasje Filippovně, k zemi se jí ukláněl, prosil a plakal, až nakonec přinesla krabičku a hodila mu ji pod nohy: 'Tumáš,' povídá, 'ty svoje náušnice, dědku, teď jsou mi ještě desetkrát dražší, když vím, co pro ně Parfen musel podstoupit. Vyřiď můj dík a pozdravení Parfenu Semjonyči!' No a já mezitím s maminčiným požehnáním a s dvaceti rubly, co jsem si půjčil od Serjožky Protušina, sedl na vlak a ujížděl do Pskova a tam jsem už dorazil s horečkou. Babky nade mnou četly modlitby ze zpěvníku a já jsem tam dřepěl opilý, protože jsem se za poslední groše tloukl po hospodách, celou noc jsem se napůl bez sebe proválel na ulici, k ránu už mi bylo dočista zle a ještě k tomu mě v noci pokousali psi. Sotva jsem se probral." "No buďsi, ale zato teď Nastasja Filippovna něco uvidí!" hihňal se úředník a mnul si ruce. "Kdepak teď tamty náušnice! Teď ji přece za ně nějak odškodníme..." "Poslouchej, jestli si jen dovolíš o Nastasje Filippovně slůvko, tak tě, jako že tu sedím, spráskám, i když jsi jezdil s Lichačevem!" zvolal Rogožin a pevně mu sevřel ruku. "Spráskáš, ale nazaženeš! Jen mi dej co proto! Napráskáš mi, a tím víc připoutáš... Hleďme, už jsme tady." Opravdu vjížděli do nádraží. Ačkoli Rogožin tvrdil, že ujel potajmu, čekal na něho hlouček lidí. Volali na něho a mávali čepicemi.

9 "Vida, i Zaljožev přišel," zamumlal Rogožin s vítězným, dokonce trochu zlostným úsměškem a náhle se obrátil ke knížeti: "Kníže, nevím proč jsem si tě oblíbil. Snad proto, že jsem tě potkal v takové chvíli, ale potkal jsem přece i tady toho," ukázal na Lebeděva, "a jeho jsem si neoblíbil. Navštiv mě, kníže. Tyhle kamaše ti sundáme, oblečem tě do prvotřídního kuního kožichu, dám ti ušít frak, taky prvotřídní, vestičku bílou nebo jakou budeš chtít, kapsy ti nacpu penězi... a pojedem k Nastasje Filippovně. Přijdeš?" "Neodmítejte, Lve Nikolajeviči!" důrazně a slavnostně se ujal slova Lebeděv. "Neodmítejte a nepromeškejte. Nepromeškejte..." Kníže Myškin povstal, zdvořile podal Rogožinovi ruku a řekl mu přívětivě: "Přijdu velmi rád a děkuji vám za to, že jste si mě oblíbil. Možná že přijdu už dnes, jestli mi to vyjde. Protože, upřímně řečeno, vy jste se mi také velice zalíbil, zvlášt když jste vyprávěl o briliantových náušnicích. Dokonce už předtím jste mi byl sympatický, ačkoliv jste se mračil. Děkuji vám i za slíbený oděv a kožich, protože to opravdu brzy budu potřebovat. Ale nemám teď skoro ani kopejku." "Peníze budou, budou k večeru, přijď!" "Budou, budou," opakoval úředník, "k večeru, do setmění budou!" "A co ženské, potrpíte si na ně, kníže? Ven s tím!" "Ne, ne! Já přece... snad to nevíte, ale já kvůli své vrozené chorobě vlastně ženy vůbec neznám." "No když je to tak," zvolal Rogožin, "to jsi hotový boží prosťáček, kníže, a takové má Bůh rád!" "Takové má Pánbůh rád!" opakoval úředník. "A ty plav za mnou, vráno," řekl Rogožin Lebeděvovi a všichni vystoupili z vozu. Lebeděv tedy přece dosáhl svého. Brzy se hlučný houf vzdálil směrem k Vozněsenské třídě. Kníže musel zabočit do Litějné. Bylo sychravo a vlhko. Vyptal se kolemjdoucích, a když zjistil, že má k cíli tak hodinu cesty, rozhodl se vzít si kočár. II Generál Jepančin bydlel ve vlastním domě, trochu stranou od Litějné, směrem k chrámu Proměnění Páně. Kromě toho (nádherného) domu, jehož pět šestin pronajímal, patřil generálovi ještě veliký dům na Litějné, který mu též skýtal skvělý příjem. Mimo tyto dva domy měl v nejbližším okolí Petrohradu velice pěkný a výnosný statek; dále vlastnil v petrohradském újezdu ještě jakousi továrnu. Všeobecně se vědělo, že generál Jepančin za starých dob sjednával pachty. Dnes byl podílníkem několika solidních akciových společností a měl v nich rozhodující slovo. Proslýchalo se, že je velmi zámožný, velmi podnikavý a velmi vlivný. Dokázal se téměř všude učinit nepostradatelným, mimo jiné ve službě. Bylo však

10 rovněž všeobecně známo, že Ivan Fjodorovič Jepančin nemá zvláštní vzdělání a je vojenské dítě. Tato okolnost mu nepochybně mohla sloužit jen ke cti, ale přestože byl generál muž rozumný, přece měl jisté zcela odpustitelné slabůstky a nerad slyšel určité narážky. Rozumný a chytrý však byl bezesporu. Například se nikdy nechoval okázale tam, kde bylo radno počínat si nenápadně, a mnozí si ho vážili právě pro jeho prostotu, proto, že vždycky věděl, kde je jeho místo. Kdyby však byli jeho soudci věděli, co se leckdy děje v duši Ivana Fjodoroviče, i když tak dobře znal kam patří! Třebaže se uměl výborně ohánět v praktickém životě a měl jisté velmi pozoruhodné schopnosti, přece raději vystupoval jako vykonavatel cizí myšlenky a neblýskal se vlastním rozumem. Chtěl, aby ho všichni pokládali za "oddaného bez obmyslu" a - podle požadavků doby - dokonce za ryzího, upřímného Rusa. Co se týče posledního, dokonce zažil několik směšných příhod. Nic ho však nezkrušilo, ba ani směšné příhody. mimoto měl příslovečné štěstí i v kartách a hrál nesmírně odvážně, a nejenže se nijak netajil touto svou zdánlivou slabůstkou, jež mu tak podstatně a mnohdy v pravou chvíli posloužila, nýbrž ji okázale dával najevo. Pohyboval se ve smíšených, ovšem majetných a vlivných společenských kruzích. Ale to hlavní teprve měla přinést budoucnost, mohl čekat, mohl dlouho čekat na pravou chvíli, jen ať jde pěkně všechno svým pořádkem. I věkem byl generál, jak se říká, v nejlepších letech, právě dovršil šestapadesátku, byl tedy opravdu v rozkvětu mužných sil, kdy podle dnešních názorů pravý život teprve začíná. Kypící zdraví, kvetoucí tváře, pevné, byť zahnědlé zuby, statné podsadité tělo, ustaraný výraz dopoledne ve službě a lehkovážný večer při kartách či u Jeho Výsosti - to vše podporovalo současné i budoucí úspěchy a stlalo růže na cestu Jeho Excelence. Generál měl utěšenou rodinku. Pravda, zde nekvetly jen růže, ale zato mnoho takového, k čemu se již dávno upínaly hlavní naděje a cíle Jeho Excelence. A je snad nějaký cíl důležitější a posvátnější než cíle rodičovské? K čemu přilnout, ne-li k rodině? Generálova rodina sestávala z manželky a tří dospělých dcer. Vzal si před drahnými lety, ještě v hodnosti poručíka, dívku téměř stejného stáří, jež nevynikala krásou ani vzděláním, a vyženil s ní pouhých padesát nevolníků, na nichž nicméně založil svůj příští blahobyt. Nikdy později nežehral na svůj časný sňatek, nikdy jej pohrdavě neoznačoval za neblahý omyl mládí, a své manželky si tak vážil a tak se jí někdy i bál, že ji bezmála miloval. Generálová pocházela z knížecího rodu Myškinů, i když nijak znamenitého, přesto velmi starobylého, a na svém původu si velmi zakládala. Kdosi z tehdejších vlivných osob, nějaký ochránce, kterého jeho úsluhy nic nestojí, projevil ochotu dopomoci mladé kněžně k vdavkám. Otevřel branku mladému důstojníkovi a postrčil ho, aby jednal; ten však ani tolik nepotřeboval, stačil jedinký pohled a neminul by se s účinkem! Až na nepatrné výjimky prožili manželé celá dlouhá léta společného života ve shodě. Již v raném mládí si uměla generálová jako urozená kněžna, poslední svého rodu, a snad i pro své osobní vlastnosti najít několik velmi vlivných ochránkyň. Později, když její muž zbohatl a dosáhl významného postavení, dokázala v těchto vyšších kruzích i zdomácnět. V posledních letech vyrostly a dospěly všechny tři generálovy dcery - Alexandra, Adelaida a Aglaja. Pravda, všechny tři byly pouze Jepančinovy, ale po matce knížecího původu, s nemalým věnem, s otcem, jenž snad záhy zaujme velice vysoké postavení, a nelze ani podceňovat, že všechny tři byly krásné, nevyjímajíc nejstarší Alexandru, které právě minulo pětadvacet let.

11 Prostřední bylo třiadvacet a nejmladší, Aglaje, rovných dvacet. Nejmladší byla dokonce vyslovená krasavice a začínala vzbuzovat ve společnosti nevšední pozornost. Nadto ještě všechny tři vynikaly vzděláním, rozumem a nadáním. Vědělo se, že k sobě nesmírně lnou a vzájemně si pomáhají. Dokonce se mluvilo o jakýchsi obětech obou starších ve prospěch společného rodinného bůžka, nejmladší. Nejenže se nerady blýskaly ve společnosti, ale byly až příliš skromné. Nikdo jim nemohl vytknout nadutost či domýšlivost, ale zároveň se nepochybovalo o tom, že jsou hrdé a znají svou cenu. Nejstarší měla zálibu v hudbě a prostřední výborně malovala, o tom však se dlouhá léta nevědělo a vyšlo to najevo teprve v poslední době, a to ještě náhodou. Zkrátka šířilo se o nich velice mnoho chvály. Ale našli se i závistlivci. Zděšeně se mluvilo o tom, kolik knih dívky přečetly. S vdavkami nespěchaly, vyšší společenské kruhy měly v úctě, ale zase ne přespříliš. Právě to bylo velmi zajímavé, neboť kdekdo znal plány, povahu, cíle a tužby jejich otce. Když kníže zazvonil u dveří generálova bytu, šlo již na jedenáctou. Generál bydlel v prvním patře; rozlohou byl jeho byt skromný, nicméně však odpovídal jeho společenskému významu. Knížeti otevřel sluha v livreji; dlouho musel tomu člověku, jenž se od počátku na něho i na jeho uzlík díval s jistým podezřením, vysvětlovat důvod své návštěvy. Po opětovném jasném prohlášení, že je skutečně kníže Myškin a že nutně musí mluvit s generálem ve velmi naléhavé věci, zavedl ho udivený lokaj do sousední malé předsíňky, vedoucí do předpokoje pracovny, kde se ho ujal jiný sluha, který tam měl dopolední službu a ohlašoval generálovi návštěvníky. Onen druhý lokaj byl ve fraku, asi čtyřicátník, s ustaraným obličejem; byl to komorník Jeho Excelence v pracovních hodinách, vědomý si své důležitosti. "Posečkejte v přijímacím pokoji a uzlík ponechte tady," řekl pomalu a důležitě, uvelebil se ve svém křesle a s přísným údivem si měřil knížete, který se posadil na židli vedle něho s uzlíkem v ruce. "Jestli dovolíte," řekl kníže, "počkal bych raději zde s vámi, co tam mám sedět sám?" "V předsíni se to pro vás nesluší, jelikož jste návštěvník, jinak řečeno host. Tedy k samotnému generálovi?" Lokaj se zřejmě nemohl smířit s myšlenkou, že má uvést takového návštěvníka, a raději se znovu zeptal. "Ano, víte, v záležitosti..." "Neptám se vás, v jaké záležitosti, mou povinností je pouze vás ohlásit. Ale jak jsem řekl, bez tajemníka vás neohlásím." Zdálo se, že je lokaj čím dál víc na pochybách; kníže ani trochu nezapadal do rámce každodenních návštěvníků, a třebaže generál dosti často, ba téměř denně v jistou hodinu přijímal zejména v jistých záležitostech hosty velmi rozmanité, měl komorník přes tyto značně volné zvyklosti velké obavy: Ano, nutně musí ohlásit příchozího prostřednictvím tajemníka.

12 "Tak vy jste opravdu... přijel z ciziny?" vyhrkl nakonec a vzápětí bezděčně a rozpačitě zmlkl; chtěl se možná zeptat: Tak vy jste opravdu kníže Myškin? "Ano. Jdu rovnou z vlaku. Zdá se mi, že jste se chtěl zeptat, zda jsem opravdu kníže Myškin? Ale nezeptal jste se jen ze zdvořilosti." "Hm...," zabručel udiveně lokaj. "Ujišťuji vás, že jsem vás neobelhal a nepříjemnosti kvůli mně mít nebudete. A že jsem takto oblečen a s uzlíkem, tomu se také nedivte; v přítomné chvíli nejsou mé poměry zrovna utěšené." "Hm! O to nejde, že bych se bál. Mou povinností je vás ohlásit a pak vás přijme tajemník, jestli ovšem... A v tom je právě ten háček, jestli ovšem... Směl bych se zeptat, nejdete snad generála prosit o výpomoc?" "Ó ne, můžete být naprosto klidný. Přicházím v jiné záležitosti." "Promiňte, napadlo mi to, když se na vás dívám. Počkejte si na tajemníka; pán má teď u sebe plukovníka, ale za chvilinku tu bude tajemník... obchodní společnosti." "Budu-li tedy dlouho čekat, nemohl bych si tu, prosím vás, někde zakouřit? Dýmku a tabák mám s sebou." "Za-kou-řit?" opakoval s pohrdavým údivem komorník, jako by nevěřil svým uším. "Zakouřit? Ne, tady se kouřit nesmí, a je vůbec trapné na to pomyslet. Hm... to jsou mi věci!" "Nemyslím přece v tomhle pokoji, to já vím, ale vyšel bych, kam byste mi ukázal, poněvadž, víte, jsem zvyklý kouřit a teď jsem už skoro tři hodiny nekouřil. Konečně jak myslíte, přece známe přísloví: jak jde kroj..." "Ale copak vás mohu takto ohlásit?" zahučel bezděčně komorník. "Předně se nesluší, abyste čekal tady, máte sedět v přijímacím pokoji, protože jste návštěvník, jinak řečeno host, a já jsem za to odpovědný. Ostatně, hodláte se u nás ubytovat?" dodal a znovu úkosem pohlédl na uzlík, který ho zřejmě znepokojoval. "Ne, nehodlám. Dokonce i kdyby mě pozvali, odmítnu. Přišel jsem se jen seznámit, nic víc." "Jak? Seznámit se?" udiveně, s rostoucím podezřením se ptal komorník, "cožpak jste prve neřekl, že přicházíte v nějaké záležitosti?" "Ó, vlastně ne! Ostatně ano, rád bych se v jisté záležitosti trochu poradil, ale hlavně bych se chtěl představit, protože jsem kníže Myškin a generálová Jepančinová je také poslední kněžna Myškinová, mimo nás dva už žádní Myškinové nejsou." "Tak vy jste dokonce příbuzný?" řekl lokaj, zděšením již nadobro zkoprnělý. "Ani snad ne. Ostatně, kdyby se to vzalo hodně zdaleka, jsme ovšem příbuzní, ale tak vzdálení, že to snad ani neplatí. Jednou jsem generálové napsal z ciziny, ale ona mi

13 neodpověděla. Přece však myslím, že bych se tu měl po svém návratu ohlásit. A vám to teď vysvětluji proto, abyste neměl obavy, vidím přece, že se stále ještě znepokojujete. Ohlaste knížete Myškina a v tom ohlášení bude již patrná příčina mé návštěvy. Budu-li přijat, dobře, ne-li, také dobře, a snad i velmi dobře. Ale není snad možné, aby mě nepřijali; generálová jistě bude chtít poznat nejstaršího a jediného představitele svého rodu, neboť je na svůj původ hrdá, jak jsem slyšel." Kníže mluvil zdánlivě velmi prostě, ale čím byla jeho řeč prostší, tím se zdála v daném případě nevhodnější, a ostřílený komorník, pro něhož bylo něco naprosto patřičného, když si povídal sluha se sluhou, musel vycítit nepatřičnost v tom, vyprávěl-li si sluha s hostem. A protože služebnictvo bývá mnohem důvtipnější, než o nich zpravidla panstvo soudí, napadlo komorníkovi, že tu může jít o jedno z dvojího: Buď je kníže nějaký poběhlík a určitě přišel žebrat, nebo je to prostě hlupáček bez ambicí, neboť rozumný kníže, který má ambice, by neseděl s lokajem v předsíni a nerozmlouval s ním o svých záležitostech. Nebude se za něho tudíž v tomto, i v onom případě muset zodpovídat? "Opravdu byste se měl obtěžovat do přijímacího pokoje," poznamenal pokud možno důtklivě. "Ale kdybych tam seděl, nebyl bych vám mohl všechno vysvětlit," vesele se zasmál kníže, "a vy byste se ještě strachoval při pohledu na můj uzlík a plášť. Teď snad už ani nemusíte čekat na tajemníka a můžete mě generálovi ohlásit rovnou." "Návštěvníka, jako jste vy, bez tajemníka ohlásit nemohu a kromě toho mi pán onehdy zvlášť přikazoval, abych ho nevyrušoval, ať přijde kdo chce, dokud je u něho plukovník, jen Gavrila Ardalionyč tam smí bez ohlášení." "To je tajemník?" "Jako Gavrila Ardalionyč? Ne, slouží ve Společnosti. Aspoň ten uzlík položte semhle." "Už jsem na to myslel, tedy s dovolením. Víte co, sundám si i plášť." "Ovšem, v plášti tam nemůžete." Kníže vstal, chvatně svlékl plášť a zůstal v dosti slušném, dobře ušitém, byť poněkud obnošeném obleku. Na vestě měl kovový řetízek, na němž visely stříbrné švýcarské hodinky. Třebas byl kníže přihlouplý - lokaj se už přiklonil k tomu mínění -, přece jen se generálovu komorníkovi zdálo krajně nevhodné pokračovat v rozhovoru s návštěvníkem, i když se mu kníže líbil, ovšem jen částečně. Z druhé strany v něm budil nesporné a značné pohoršení. "A kdy přijímá paní generálová?" zeptal se kníže, když si sedl na své dřívější místo. "To už není má věc, vašnosti. Ráčí přijímat různě, jak koho. Švadlena smí přijít třeba už o jedenácté. Taky Gavrila Ardalionyč smí přijít dřív než ostatní, dokonce i k první snídani."

14 "Tady je v zimě v pokojích tepleji, než bývá v cizině," poznamenal kníže, "zato venku je tam tepleji než u nás; ale v bytech si tam Rus v zimě nikdy nezvykne." "Netopí se?" "Topí, ale domy jsou tam jinak zařízeny, mají totiž kamna a okna." "Hmm. Ráčil jste být dlouho venku?" "Čtyři roky. Ale byl jsem téměř stále na jednom místě, na venkově." "Odvykl jste domovu?" "Ba ano. Víte, sám se divím, že jsem nezapomněl rusky. Teď tu s vámi mluvím a v duchu si říkám: Vida, jde mi to docela hezky. Snad proto tolik mluvím. Opravdu, od včerejška se mi pořád jen chce mluvit rusky." "Hmm. Cheche! A dřív jste taky bydlel v Petrohradě?" Ať se lokaj jakkoli zatvrzoval, nemohl přerušit takový zdvořilý a slušný rozhovor. "V Petrohradě? Takřka vůbec ne, jen jsem tudy kdysi projížděl. Ani dříve jsem město neznal, a teď prý je zde tolik nového, že i ten, kdo se tu předtím vyznal, se musí znovu přiučovat. Mnoho je tu teď slyšet o soudech." "Hm... Soudy. Ono se řekne soudy. A co říkáte, soudí tam spravedlivěji, nebo ne?" "Nevím. Slyšel jsem mnoho dobrého o našich soudech. U nás přece zrušili trest smrti." "A tam popravují?" "Ano. Viděl jsem to ve Francii, v Lyonu. Vzal mě tam s sebou Schneider." "Věší?" "Ne. Ve Francii stínají hlavy." "To je asi křiku?" "Kdepak! Trvá to chvilku. Člověka položí na stroj, říkají tomu gilotina, a hned sjede takový široký nůž a ztěžka dopadne... Hlava odskočí, že člověk ani okem nestačí mrknout. Strašné jsou ale přípravy. Když vyhlašují rozsudek, odsouzence oblékají, poutají a vyvádějí na popraviště, to je vám hrůza! Lidé se sbíhají, i ženy, přestože tam nemají rádi, když se ženy dívají." "Není to nic pro ně."

15 "Ovšem. Ovšem, taková hrůza!... Ten zločinec byl člověk už v letech, rozumný, nebojácný a silný, jmenoval se Legros. No a říkám vám, věřte nebo ne, když vystupoval na popraviště, byl bílý jako křída a plakal. Cožpak je tohle možné? Není to strašné? Kdopak pláče strachy? Nikdy jsem si nepomyslil, že by strachy mohl plakat pětačtyřicetiletý muž, dospělý člověk, který snad v životě nezaslzel. Co prožívá v takové chvíli ve své duši, do jakých křečí ji dohnali? Rouhají se duši, nic jiného! Přikázání zní: 'Nezabiješ' a za to, že zabil, mají zabít i jeho? Ne, to se nesmí. Víte, já to viděl před měsícem a dodnes to mám před očima. Snad pětkrát se mi o tom zdálo." Kníže se při svém vyprávění vzrušil, tváře mu prostoupil jemný ruměnec, přestože mluvil tiše jako dřív. Komorník mu naslouchal s účastným zájmem, zřejmě se již nemohl odtrhnout, snad i on měl živou fantazii a rád hloubal. "Ještě dobře, že se dlouho netrápí, když jim hlava hned odletí," poznamenal. "Poslyšte," se zápalem mu odpovídal kníže, "to, co jste právě podotkl, říkají všichni, i ten stroj, gilotina, byl kvůli tomu vymyšlen. Ale mně tehdy napadlo něco jiného: Co když je to dokonce horší! To vám snad připadá směšné a podivné, ale zamyslíte-li se nad tím, může vás napadnout i taková věc. Tak třeba při mučení je utrpení, bolest, tělesná trýzeň, ale člověka to odvádí od duševních útrap, takže ho trýzní jedině rány, dokud nezemře. Ale přece hlavní, nejprudší bolest nepochází od mučení, ale z vědomí, že už za hodinu, potom za deset minut, potom za půl minuty, potom za vteřinu, potom teď hned opustí duše tělo, a nebudeš už víc člověkem a víš to s naprostou jistotou, ano, nejhorší je ta jistota. Když kladeš hlavu rovnou pod ostří a slyšíš, jak ti nůž sklouzne nad hlavou, ta čtvrtina vteřiny je ze všeho nejhroznější. Víte, že to není jen moje fantazie, že to říká mnoho lidí? A já tomu věřím, proto vám otevřeně říkám svůj názor. Zabíjet za vraždu je nepoměrně větší trest než sám zločin. Zabíjet podle rozsudku je mnohem strašnější než úkladná vražda. Ten, koho zabíjejí lupiči, podřezávají ho v lese nebo podobně, pořád ještě doufá, že se zachrání, doufá do poslední chvíle. Byly případy, že někdo už měl proříznuté hrdlo a ještě doufal, utíkal, prosil. Jenže zde tuto poslední naději, s níž se stokrát lehčeji umírá, neodvolatelně berou; je tu rozsudek a v tom, že jsi mu bezvýhradně podroben, tkví právě nejhroznější utrpení, nad které na světě není. Přiveďte vojáka a postavte ho za boje přímo před hlaveň děla, střílejte na něho, on stále ještě bude doufat, ale přečtěte témuž vojákovi neodvolatelný rozsudek a on zešílí nebo se rozpláče. Kdo chce tvrdit, že tohle může lidská přirozenost vydržet a nepropadnout šílenství? Proč takové nesmyslné, zbytečné, marné hanobení? Snad by se našel člověk, kterému přečetli rozsudek, nechali ho chvíli trpět a potom řekli: Jdi, je ti odpuštěno! Takový člověk by asi mohl vyprávět! O takové trýzni, o takové hrůze mluvil i Kristus! Ne, takhle se nesmí jednat s člověkem." Komorník, i když by to nedovedl tak vyjádřit jako kníže, pochopil ne-li všechno, přece aspoň to hlavní, což se zračilo i na jeho dojaté tváři.

16 "Ráčíte-li opravdu mít takovou chuť na kouření," řekl, "snad by to šlo, ale musel byste si pospíšit. Co když vás najednou pán zavolá, a vy tu nebudete. Tadyhle pod schody, vidíte ty dveře? Vejdete do nich a vpravo je komůrka: tam si zakuřte, jenom otevřete okýnko, protože se to přece jen nepatří..." Ale kníže se už ke kouření nedostal. Do předpokoje najednou vešel mladý muž s listinami v rukou. Komorník mu svlékal kožich. Mladík úkosem pohleděl na knížete. "Tadyhle, Gavrilo Ardalionyči," začal důvěrně a téměř familiárně komorník, "ten pán se ráčil ohlásit jako kníže Myškin a příbuzný naší paní, právě přijel vlakem z ciziny, s ranečkem v ruce, jenže..." Další kníže neslyšel, protože komorník začal šeptat. Gavrila Ardalionovič pozorně poslouchal a prohlížel si knížete s velikým zájmem; nakonec přestal poslouchat a chvatně k němu přistoupil. "Kníže Myškin?" zeptal se neobyčejně mile a zdvořile. Byl to velmi hezký mladík, také asi osmadvacetiletý štíhlý blondýn, spíše vysoké postavy, s malou napoleonskou bradkou a inteligentní, velmi sličnou tváří. Jeho úsměv však, přes všechnu přívětivost, byl až příliš uhlazený, zuby se leskly až příliš hladkou perletí a pohled, ač zjevně veselý a dobrosrdečný, byl až příliš pozorný a zkoumavý. O samotě se asi vůbec takhle nedívá a snad se ani nezasměje, napadlo náhle knížeti. Kvapně mu vysvětlil všechno, co mohl, téměř totéž, co předtím vyložil komorníkovi a ještě dříve Rogožinovi. Gavrila Ardalionovič jako by se na cosi rozpomínal. "Neráčil jste snad," zeptal se, "asi tak před rokem nebo ještě před kratším časem poslat dopis Jelizavetě Prokofjevně, tuším ze Švýcar?" "Zcela správně." "Tak to vás zde znají a určitě se na vás pamatují. Jdete k Jeho Excelenci? Hned vás ohlásím... Za okamžik bude volný. Jenom kdybyste... se snad zatím obtěžoval do přijímacího pokoje... Proč je pán tady?" přísně se obrátil na komorníka. "Povídám, sám tam nechtěl..." Vtom se otevřely dveře pracovny, vyšel odtamtud jakýsi důstojník s aktovkou, hlasitě hovořil a ukláněl se. "Jsi tady, Gaňo?" ozval se hlas z pracovny, "pojď, prosím, dál!" Gavrila Ardalionovič kývl knížeti a rychle vkročil do pracovny. Asi za dvě minuty se dveře znovu otevřely a ozval se zvučný, příjemný hlas Gavrily Ardalionoviče: "Kníže, račte dál!"

17 III Generál Ivan Fjodorovič Jepančin stál uprostřed své pracovny a velmi zvědavě hleděl na vcházejícího knížete, dokonce mu vyšel dva kroky vstříc. Kníže k němu přistoupil a představil se. "Tak prosím," odpověděl generál, "čím mohu sloužit?" "Nepřicházím v žádné neodkladné věci; rád bych se prostě s vámi seznámil. Nechci vás obtěžovat, neznám ani váš přijímací den, ani časový rozvrh... Ale jdu rovnou z vlaku... přijel jsem ze Švýcar..." Generál jako by se chtěl maličko pousmát, ale rozmyslil si to a ovládl se; znovu se zamyslel, přimhouřil oči, změřil si hosta od hlavy k patě, rychle mu ukázal na židli, sám usedl poněkud stranou a v netrpělivém očekávání se k němu obrátil. Gaňa stál v koutě pracovny u psacího stolu a probíral se v listinách. "K seznamování mám celkem málo času," řekl generál, "ale jelikož jistě sledujete nějaký cíl, tedy..." "To jsem právě tušil," přerušil ho kníže, "věděl jsem, že budete spatřovat v mém příchodu nějaký zvláštní úmysl. Ale kromě potěšení seznámit se s vámi nemám opravdu žádný osobní cíl." "Potěšení je ovšem i pro mne převeliké, ale nejsme na světě jen pro zábavu, jak víte, občas se musíme věnovat i povinnostem... A mimoto stále mezi námi nevidím společný... jak bych to řekl... důvod..." "Důvod není naprosto žádný a společného je ovšem málo. Neboť i když jsem kníže Myškin a vaše manželka pochází z našeho rodu, není to samozřejmě důvod. Docela to chápu. Přivádí mě k vám jediná pohnutka. Nebyl jsem přes čtyři roky v Rusku, a jak jsem odjížděl! Div ne pomatený. Ani tenkrát jsem tu nikoho neznal, a teď znám ještě méně. Potřebuji dobré lidi, dokonce mám na srdci jistou záležitost a nevím, kam se s ní obrátit. Už v Berlíně jsem si říkal: Jsou to téměř příbuzní, půjdu napřed k nim, snad si navzájem budeme i k užitku - oni mně a já jim, jsou-li to dobří lidé. A slyšel jsem, že jste všichni dobří lidé." "Jsem vám velmi vděčen," odpověděl generál nevycházeje z údivu, "smím se zeptat, kde jste se ubytoval?" "Ještě nikde." "Tedy rovnou z vlaku ke mně? I se... zavazadly?" "Mám všehovšudy malý uzlík s prádlem, jinak nic. Obvykle ho nosívám stále s sebou a nocleh si mohu najít i večer." "Tak vy stále ještě máte v úmyslu vyhledat si nocleh?"

18 "Ó ano, ovšem." "Podle vašich slov jsem měl dojem, že jdete rovnou ke mně." "To by bylo možné jedině po vašem pozvání. Ale upřímně řečeno, nezůstal bych, ani kdybyste mě pozval, ne z nějakého určitého důvodu, ale... ze zásady." "Nuže, je tedy dobře, že jsem vás nepozval a nezvu. Dovolte, kníže, abychom si vše ujasnili. Právě jsme se domluvili, že o příbuzenství nemůže být mezi námi řeči, i když by mi bylo velkou ctí, a tak..." "Mám odejít?" Kníže vstal a dokonce se nějak vesele rozesmál přes zjevnou trapnost své situace. "Víte, generále, ačkoli se nevyznám ve zdejších zvycích a vůbec nevím, jak tu lidé žijí, přece jsem si, věřte, myslel, že to mezi námi dopadne tak, jak to právě dopadlo. No což, snad to tak musí být... Na dopis jste mi tehdy také neodpověděli... Proto sbohem a odpusťte, že jsem vás vyrušil." Kníže vypadal v tu chvíli tak mile a jeho úsměv byl tak upřímný, bez stínu utajeného nepřátelství, že se generál náhle zarazil a jako by viděl svého hosta jinýma očima. Tato změna se udála v mžiku. "Víte co, kníže," řekl docela jiným hlasem, "já vás ještě neznám, a Jelizaveta Prokofjevna by možná ráda viděla svého jmenovce... Počkejte, chcete-li a nemáte-li naspěch." "Vůbec nemám naspěch, jsem naprostým pánem svého času," a kníže ihned položil svůj měkký klobouk s kulatým dýnkem na stůl. "Upřímně řečeno, spoléhal jsem na to, že si Jelizaveta Prokofjevna možná vzpomene na můj dopis. Váš sluha před chvílí, když jsem čekal v předsíni, pojal podezření, že jsem k vám přišel prosit o pomoc. Všiml jsem si toho, mají jistě v tomto ohledu přísné instrukce, ale já opravdu kvůli tomu nepřišel, opravdu jsem přišel jen proto, abych vás poznal. Ale teď se trochu obávám, že jsem vás vyrušil z práce, a dělá mi to starost." "Podívejte se, kníže," řekl generál s veselým úsměvem, "jste-li skutečně takový, jakým se zdáte, bude snad i příjemné seznámit se s vámi blíže. Jenže, víte, jsem člověk zaneprázdněný, teď hned sednu, abych si tu něco pročetl a podepsal, a potom hned musím k Jeho Výsosti, pak do úřadu a z toho plyne, že i když se rád setkám... s dobrými lidmi, přece... chápete... Ostatně, jsem si tak jist vaší dobrou výchovou, že... Kolik je vám let, kníže?" "Šestadvacet." "Tak! Já myslel, že mnohem méně." "Ano, prý vypadám mladě. Brzy se naučím nevyrušovat vás, protože to sám nemám rád... A pak myslím, že jsme oba tak rozdílní... podle mnohých známek, že nemůžeme mít mnoho společného, ale víte, sám této myšlence docela nevěřím, protože se velmi často pouze zdá, že styčné body neexistují, ale ve

19 skutečnosti je jich velmi mnoho... to pramení z lidské lenosti, že se lidé od sebe odtahují jen na oko a nenacházejí nic... Ale nenudím vás snad? Vy třeba..." "Ještě něco, prosím. Máte nějaký majetek? Nebo snad hodláte přijmout nějaké zaměstnání? Odpusťte, že tak..." "Naopak, prosím, já si vaší otázky velmi cením a úplně ji chápu. Zatím nemám žádné jmění ani zaměstnání, ač bych je velmi potřeboval. Peníze jsem měl od této chvíle cizí, Schneider, můj profesor, u kterého jsem se ve Švýcarech léčil a studoval, mi dal něco na cestu, ale taktak jsem vystačil, takže teď například mi v kapse zbylo všehovšudy několik kopejek. Mám sice jakousi naději a velmi bych se potřeboval s někým poradit, ale..." "Řekněte, z čeho míníte být zatím živ a jaké máte plány?" přerušil ho generál. "Chtěl bych pracovat." "Vím, jste filosof, ale... máte nějaké nadání, schopnosti, myslím takové, které skýtají obživu? Zas mi odpusťte..." "Ne, neomlouvejte se. Myslím, že nemám ani nadání, ani zvláštní schopnosti, ba naopak, jsem přece nemocný a nestudoval jsem soustavně. Co se týče obživy, jsem přesvědčen..." Generál ho znovu přerušil a znovu se ho vyptával. Kníže mu opakoval všechno, co tu již bylo řečeno. Vyšlo najevo, že generál slyšel o nebožtíku Pavliščevovi, a dokonce ho znal i osobně. Proč se Pavliščev staral o výchovu knížete, nemohl mladý muž vysvětlit, snad ze starého přátelství s nebožtíkem otcem. Po smrti rodičů byl kníže ještě malý chlapec a celý život pak trávil a rostl na vsi, protože jeho zdraví vyžadovalo venkovský vzduch. Pavliščev ho svěřil jakýmsi starým statkářkám, svým příbuzným, které mu zpočátku obstaraly vychovatelku, později vychovatele. Kníže podotkl, že ačkoli si všechno pamatuje, těžko může podat uspokojivé vysvětlení, protože si mnoho věcí jasně neuvědomoval. Časté záchvaty nemoci z něho udělaly téměř idiota (kníže to přesně tak řekl: idiota). Nakonec vyprávěl, že Pavliščev se jednou v Berlíně setkal s profesorem Schneiderem, Švýcarem, který se zabývá právě takovými chorobami, má ústav ve Švýcarsku, ve Valliském kantonu, léčí svou vlastní metodou - studenou vodou a tělocvikem - idiotismus i šílenství, přitom též vyučuje a vcelku pečuje o duševní rozvoj svých pacientů; Pavliščev ho tedy poslal k tomuto profesorovi do Švýcar asi před pěti lety, avšak sám před dvěma lety zemřel, náhle, bez závěti. Schneider pak knížete dál léčil a vydržoval ještě asi dva roky; docela ho nevyléčil, ale velmi mu pomohl, a teď ho na jeho vlastní přání a kvůli jisté nahodilé okolnosti vypravil do Ruska. Generál udiveně poslouchal. "A v Rusku nemáte nikoho, naprosto nikoho?" zeptal se.

20 "Teď nikoho... ale doufám... kromě toho jsem dostal dopis..." "Snad jste se přece něčemu naučil," přerušil ho generál, "a vaše nemoc vám nebrání přijmout nějaké, dejme tomu méně namáhavé místo v úřadě?" "Jistě mi nebrání. Dokonce bych šel do místa velmi rád, protože bych se chtěl přesvědčit, k čemu se hodím. Přece jsem studoval celé čtyři roky, i když ne naprosto souvisle, ale podle Schneiderova zvláštního systému, a přitom jsem přečetl mnoho ruských knih." "Ruských? Tedy znáte pravopis a umíte psát bez chyb?" "Ano, to velmi dobře umím." "Výborně. A co písmo?" "Písmo mám pěkné. Snad právě k tomuhle mám nadání, zkrátka jsem krasopisec. Dovolte, abych vám napsal něco na zkoušku," pronesl kníže vzrušeně. "Ale prosím. Je to dokonce nutné... Líbí se mi vaše ochota, kníže, opravdu jste velice milý." "Máte tu skvělé psací náčiní, a těch tužek, per a takový pěkný tuhý papír... A ta nádherná pracovna! Tuhletu krajinu znám, je to ve Švýcarech. Určitě ji malíř maloval podle skutečnosti a určitě jsem ji viděl, je to v Uriském kantonu..." "Může být, ač je to koupeno zde. Gaňo, dej knížeti papír; račte prosím sem ke stolku. Co je to?" obrátil se generál ke Gaňovi, který zrovna vytáhl ze své aktovky fotografii velikého formátu a podával mu ji. "Ach tak! Nastasja Filippovna! To ti sama poslala, sama?" vyptával se Gani živě a velice zvědavě. "Právě teď mi ji darovala, když jsem jí byl blahopřát. Dávno jsem ji o ni prosil. Nevím ovšem, není-li to z její strany výtka, že jsem v takový den přišel s prázdnou, bez dárku," dodal Gaňa s rozmrzelým úsměvem. "To ne," s jistotou ho přerušil generál, "co tě to napadlo! Kdepak ona... není přece ani trochu zištná. A potom, co ty bys jí mohl darovat, na to by člověk potřeboval tisíce! Snad ne podobenku? Ostatně, říkala ti někdy o podobenku?" "Ne, neříkala a možná že nikdy neřekne. Ivane Fjodoroviči, nezapomněl jste doufám na dnešní večer? Jste přece mezi zvlášť pozvanými." "Nezapomněl, nezapomněl, ovšemže přijdu. Jakpak ne, má přece narozeniny, pětadvacet let! Hm...! A víš, Gaňo, budiž, řeknu ti vše. Připrav se. Slíbila Afanasiji Ivanoviči i mně, že dnes na svém večírku řekne poslední slovo: buď - anebo! Tak abys věděl." Gaňa se náhle tak zarazil, až maličko zbledl. "Určitě to řekla?" zeptal se a hlas se mu nepatrně zachvěl.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi!

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi! JEŽÍŠ UČITEL Když začal Ježíš kázat, učil lidi, co mají dělat, aby byli dobří, a aby jim za to Pán Bůh žehnal. Říkal lidem: Máte v nebi dobrého Otce. Mějte ho rádi a takto se k němu modlete: Otče náš,

Více

Nejlepší nevěsta. Alena Vorlíčková Regina Daňková

Nejlepší nevěsta. Alena Vorlíčková Regina Daňková Nejlepší nevěsta Alena Vorlíčková Regina Daňková Pohádky pro společné čtení Projekt Městské knihovny Svitavy Lektoruje PhDr. Lenka Krejčová, Ph.D. DYS-centrum Praha Nejlepší nevěsta Alena Vorlíčková, 2011

Více

Hádanka. Malý úkol na přemýšlení:

Hádanka. Malý úkol na přemýšlení: Hádanka Malý úkol na přemýšlení: Řídíš auto a udržuješ konstantní rychlost. Po tvé pravé straně je hluboký sráz. Nalevo od tebe jede obrovské požární vozidlo a udržuje stejnou rychlost jako ty. Před tebou

Více

O knize Léčebný kód. Od: Ing. Jaroslava Švajcrová

O knize Léčebný kód. Od: Ing. Jaroslava Švajcrová O knize Léčebný kód Od: Ing. Jaroslava Švajcrová Léčebný kód = převratná léčba vlastní bioenergií Úvod Jeden z autorů, původním povoláním kněz a poté lékař (psychiatr) měl svoji rodinu, kterou hluboce

Více

Velké a malé příběhy moderních dějin

Velké a malé příběhy moderních dějin Gabriela Juříčková Zpovídaní mé babičky Boženy Žižkové, narozené v roce 1939 Autorka: Gabriela Juříčková Už by nechtěla vrátit komunisty, přitom všude jinde pořád slyším, jak prý tehdy bylo líp. Datum

Více

Ženy v korintském sboru

Ženy v korintském sboru Ženy v korintském sboru 1. Ježíši krásný, panovníku jasný, Boží i lidský synu, tebe milovat a oslavovat žádám každou hodinu. 2. Krásné jsou kraje, pole, luhy, háje, zavítá-li jarní čas: nad vše vezdejší

Více

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz Bylo mi teprve 17, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Hlavou mi svištělo, že chci studovat, užívat si života, a že mě naši zabijou. Ti nám ale nakonec pomohli ze všech nejvíc. S prckem to dnes už skvěle

Více

CO O NĚM ŘÍKAJÍ ZE STARÉHO ZÁKONA

CO O NĚM ŘÍKAJÍ ZE STARÉHO ZÁKONA úvodní stránka strana - 1 - CO O NĚM ŘÍKAJÍ ZE STARÉHO ZÁKONA NĚKTERÁ PROROCTVÍ A NĚKTERÉ OBRAZY se zdůrazněním toho: kým je co pro nás vykonal a co z toho pro nás vyplývá použit... ekumenický a kralický

Více

PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída

PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída V jedné malé chaloupce žila babička dědeček a jeden malý kluk jménem Toník. Blížily se Vánoce a Toník byl čím dál víc nedočkavý, až do té doby když k

Více

ŽIVOT PO ŽIVOTĚ A BIBLE. Strašnice Středa 3.dubna 2013

ŽIVOT PO ŽIVOTĚ A BIBLE. Strašnice Středa 3.dubna 2013 ŽIVOT PO ŽIVOTĚ A BIBLE Strašnice Středa 3.dubna 2013 Univerzální vlastnosti lidstva VE VŠECH KULTURÁCH V KAŽDÉM ČLOVĚKU Touha po životě Obava z budoucna Strach ze smrti Tajemno co je po smrti? Je nějaká

Více

Druhy vedlejších vět. Souvětí podřadné

Druhy vedlejších vět. Souvětí podřadné Druhy vedlejších vět Souvětí podřadné Podmětná vyjadřuje podmět věty řídící. Bývá připojena vztažným zájmenem kdo nebo co nebo spojkami že, aby apod., např.: Je pozoruhodné, že se poměrně málo otázek týkalo

Více

Byli jsme v divadle ANEB Malá lekce z etikety

Byli jsme v divadle ANEB Malá lekce z etikety Byli jsme v divadle ANEB Malá lekce z etikety Ve středu 20. listopadu 2013 navštívili žáci čtvrté až deváté třídy jesenické divadlo. Divadelní představení Trapas nepřežiju aneb Ten řízek nezvedej v podání

Více

Ahoj kamarádi, jste p emýšleli o tom, jestli ti dva povedení kokrhelové a trumberové, Tomáš a Jirka, nakonec do toho auta nastoupili?

Ahoj kamarádi, jste p emýšleli o tom, jestli ti dva povedení kokrhelové a trumberové, Tomáš a Jirka, nakonec do toho auta nastoupili? Ahoj kamarádi, určitě jste přemýšleli o tom, jestli ti dva povedení kokrhelové a trumberové, Tomáš a Jirka, nakonec do toho auta nastoupili? Jestli uvěřili tomu podivnému a podezřelému chlapíkovi a sedli

Více

SKLADBA SOUVĚTÍ. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje

SKLADBA SOUVĚTÍ. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje SKLADBA SOUVĚTÍ Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje duben 2010 Mgr. Domalípová Marcela, Mgr. Fořtová Jana 1 z 14 Obsah: vztahy mezi větami

Více

FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VÝVOJ ČLOVĚKA,

FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VÝVOJ ČLOVĚKA, FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VÝVOJ ČLOVĚKA, pracovní list Mgr. Michaela Holubová Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michaela Holubová. FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VÝVOJ ČLOVĚKA 1. Uveďte,

Více

Tato příbalová informace vysvětluje, jak National Health Service (NHS), práce v

Tato příbalová informace vysvětluje, jak National Health Service (NHS), práce v National Health Service Tato příbalová informace vysvětluje, jak National Health Service (NHS), práce v UK. Národní zdravotní služba poskytuje zdravotní péči ve Velké Británii a je financován zdanění.

Více

Scénář ukázkového testu Přetištěno z knihy Nenuťte uživatele přemýšlet! 2010 Steve Krug

Scénář ukázkového testu Přetištěno z knihy Nenuťte uživatele přemýšlet! 2010 Steve Krug Scénář ukázkového testu Přetištěno z knihy Nenuťte uživatele přemýšlet! 2010 Steve Krug Ve webovém prohlížeči by měla být načtení nějaká neutrální stránka, například Google. Dobrý den. Jmenuji se a budu

Více

TÉMA : drogy. Pocit z besedy Vedoucí besedy S názory vedoucího 1 14 1 22 Souhlas 17 2 8 2 Spíš souhlas 5 3 3 Nevím 4 4 Spíš nesouhlas 5 5 nesouhlas

TÉMA : drogy. Pocit z besedy Vedoucí besedy S názory vedoucího 1 14 1 22 Souhlas 17 2 8 2 Spíš souhlas 5 3 3 Nevím 4 4 Spíš nesouhlas 5 5 nesouhlas TŘÍDA : 8.A / 22 žáků 1 14 1 22 Souhlas 17 2 8 2 Spíš souhlas 5 3 3 Nevím Ano 22 Ano 21 Ano 14 Ne Ne Ne 7 nevím 1 Nevím 1 Beseda byla poučná 6x Dobře vše vysvětlila 7x Byla zajímavá 5x Ví, o čem mluví,

Více

Ahoj, jmenuji se Draculaura. V téhle knížce si o mně přečteš úplně všechno.

Ahoj, jmenuji se Draculaura. V téhle knížce si o mně přečteš úplně všechno. Ahoj, jmenuji se Draculaura. V téhle knížce si o mně přečteš úplně všechno. Draculaura Dcera Drákuly Beznadějná romantička VĚK 1599 let. Nemůžu se dočkat, až mi bude sladkých 1600. ZABIJÁCKÝ STYL Ráda

Více

Pusinka Pohádka o malém delfínovi

Pusinka Pohádka o malém delfínovi Petra Dobrovolny www.dolphinkissis.ch Pusinka Pohádka o malém delfínovi Byl jednou jeden malý delfín. Rodiče mu říkali Pusinka, protože měl špičatější čumáček než ostatní delfíni. Když si chtěl Pusinka

Více

Kdyby svět byl dokonalý, žádné omluvy bychom nepotřebovali, protože však dokonalý není, bez omluv se neobejdeme. Kdy je potřeba mluvit o omluvě?

Kdyby svět byl dokonalý, žádné omluvy bychom nepotřebovali, protože však dokonalý není, bez omluv se neobejdeme. Kdy je potřeba mluvit o omluvě? Kdyby svět byl dokonalý, žádné omluvy bychom nepotřebovali, protože však dokonalý není, bez omluv se neobejdeme. Kdy je potřeba mluvit o omluvě? Za napětím v manželství bývá často neochota se omluvit.

Více

část šestnáctá Střední vrstva

část šestnáctá Střední vrstva část šestnáctá Střední vrstva Na začátku května se letos hodně oteplilo. Do školy se chodilo v kraťasech a v tričku, což stejně při vyučování nepomohlo. Ve třídě bylo horko a dusno. A když paní učitelka

Více

www.milionoveimperium.cz

www.milionoveimperium.cz www.milionoveimperium.cz David Kirš, autor Miliónového impéria a EmailAcademy uvádí ebook WEB MILIONÁŘE A KRUH BOHATSTVÍ Tento ebook (dokument) můžete šířit a přeposílat dále, ale pouze jako celek. Není

Více

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla podle Roalda Dahla B yl jednou jeden starý pán, kterému bylo 87 let a jmenoval se Labon. Celý svůj život to byl klidný a mírumilovný člověk. Byl velmi chudý, ale velmi šťastný. Když Labon zjistil, že má

Více

Návod jak nejen reference získat, ale i efektivně využít. Publikace je chráněna autorským právem Pavel Fara 2013

Návod jak nejen reference získat, ale i efektivně využít. Publikace je chráněna autorským právem Pavel Fara 2013 Návod jak nejen reference získat, ale i efektivně využít. Publikace je chráněna autorským právem Pavel Fara 2013 1 Určitě sami dobře víte, že lidé neradi dávají doporučení na finanční zprostředkovatele.

Více

nemusíte si půjčovat Myslím, abyste byli dobří,

nemusíte si půjčovat Myslím, abyste byli dobří, Nečekám, že budete nemusíte si půjčovat konali dobro. Existuje dělat něco dalšího. Protože nevím, zda můžete, víte? Situace každého je jiná. Proto nenutíme lidi, aby dělali dobré věci, i když je to dobré.

Více

PŘEMYSLOVSKÝ STÁT. Vytvořil: Mgr. Renáta Pokorná VY_32_inovace/6_337 22. 3. 2012

PŘEMYSLOVSKÝ STÁT. Vytvořil: Mgr. Renáta Pokorná VY_32_inovace/6_337 22. 3. 2012 PŘEMYSLOVSKÝ STÁT Vytvořil: Mgr. Renáta Pokorná VY_32_inovace/6_337 22. 3. 2012 Anotace: Jazyk: Prezentace s počátky vzniku českého státu, vláda přemyslovských knížat Prezentace slouží k názornému výkladu

Více

JANA HOCHMANNOVÁ. Román o krizi středního věku

JANA HOCHMANNOVÁ. Román o krizi středního věku JANA HOCHMANNOVÁ Román o krizi středního věku 12 Novinka Přijíždím domů z práce a manžel sedí u kávy. Spokojeně popíjí nápoj a šibalsky se na mě dívá. Neříká nic, jen mě pozoruje. Nevím, co si o tom mám

Více

Počet odpovědí: 76. Souhrn. Uveď své pohlaví. Uveď třídu. Dívka 69 91 % Chlapec 7 9 %

Počet odpovědí: 76. Souhrn. Uveď své pohlaví. Uveď třídu. Dívka 69 91 % Chlapec 7 9 % Počet odpovědí: 76 Souhrn Uveď své pohlaví Dívka 69 91 % Chlapec 7 9 % Uveď třídu 1A 10 13 % 1B 8 11 % 2A 11 15 % 3A 10 13 % 3B 14 19 % 4A 13 17 % 4B 9 12 % Měli by přednášku Sex, AIDS, Vztahy slyšet i

Více

Nejkrásnější české pohádky

Nejkrásnější české pohádky Nejkrásnější české pohádky také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Vybrala a upravila Jana Eislerová Ilustrovala Edita Plicková Nejkrásnější české pohádky e-kniha Copyright Fragment, 2013

Více

ZŠ Lesní v Liberci: Den učitelů? Den rodičů! Tři čtvrtě na osm ráno. Jsme na odchodu do školy, poněkud netypicky celá rodina.

ZŠ Lesní v Liberci: Den učitelů? Den rodičů! Tři čtvrtě na osm ráno. Jsme na odchodu do školy, poněkud netypicky celá rodina. ZŠ Lesní v Liberci: Den učitelů? Den rodičů! Tři čtvrtě na osm ráno. Jsme na odchodu do školy, poněkud netypicky celá rodina. Manžel i já vyrážíme učit ve třídách našich dětí, spolu s dalšími skoro padesáti

Více

Modlitební řetěz 5. 4. 19. 4. 2009-04-13. Svědectví od Martina Gregora: Modleme se upřímě, bez povinnosti, Bůh

Modlitební řetěz 5. 4. 19. 4. 2009-04-13. Svědectví od Martina Gregora: Modleme se upřímě, bez povinnosti, Bůh Modlitební řetěz 5. 4. 19. 4. 2009-04-13 Svědectví od Martina Gregora: Modleme se upřímě, bez povinnosti, Bůh nás miluje takové, jací jsme. Je mnoho projevů modliteb, podstatné je, aby byly v upřímnosti.

Více

Být člověkem před zákonem

Být člověkem před zákonem Vaše občanská práva Být člověkem před zákonem Inclusion Europe Zpráva Inclusion Europe společně se svými 49 členskými organizacemi v 36 zemích usiluje o odstranění diskrimance : Anglie Belgie Bulharsko

Více

Možnost spolupráce knihovny a školy v 21. století. Mediální výchova

Možnost spolupráce knihovny a školy v 21. století. Mediální výchova Možnost spolupráce knihovny a školy v 21. století Mediální výchova Mediální výchova seznamuje žáky s principy fungování médií. Mediální gramotnost lze chápat jako schopnost zkoumat a analyzovat informace,

Více

1. Ano, byl. 2. Ano, jsou. 3. Ano, budou. 4. Ano, byla. 5. Ano, jsou. 6. Ano, byly. 7. Ano, je. 8. Ano, bude.

1. Ano, byl. 2. Ano, jsou. 3. Ano, budou. 4. Ano, byla. 5. Ano, jsou. 6. Ano, byly. 7. Ano, je. 8. Ano, bude. Leksjon 5 5.1.1. Gjør om til negative konstateringer. To je škola. To není škola. 1. To je kostel. 2. Tohle jsou továrny. 3. To byla nemocnice. 4. Tohleto bude silnice. 5. Tohle jsou čtverce. 6. To byl

Více

Já se rozhodla vidět hvězdy. Je na nás, jak se rozhodneme. Je totiž důležité vstát a začít nanovo a věřit! Věřit v sebe a vlastní sílu dokázat i

Já se rozhodla vidět hvězdy. Je na nás, jak se rozhodneme. Je totiž důležité vstát a začít nanovo a věřit! Věřit v sebe a vlastní sílu dokázat i Hleděli dva vězni z okna ven, jeden viděl hvězdy, druhý bláto jen. Já se rozhodla vidět hvězdy. Je na nás, jak se rozhodneme. Je totiž důležité vstát a začít nanovo a věřit! Věřit v sebe a vlastní sílu

Více

UČÍM SE ŘÍKAT NE Vaše slovo buď ano, ano ne, ne ; co je nad to, je ze zlého.

UČÍM SE ŘÍKAT NE Vaše slovo buď ano, ano ne, ne ; co je nad to, je ze zlého. UČÍM SE ŘÍKAT NE Vaše slovo buď ano, ano ne, ne ; co je nad to, je ze zlého. Pomůcky: pracovní list, DUHA 9/2014 2015. Přivítání Přivítáme se, přeptáme se dětí, jak se jim daří, a rozdáme si pracovní listy

Více

Hans Christian Andersen

Hans Christian Andersen Hans Christian Andersen MASARYKOVA ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA VELKÁ BYSTŘICE projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Číslo DUMu: VY_32_INOVACE_ 04_18 Tématický celek: Evropa

Více

SLOVANOVINY. žákovské práce. ze Slovanu 2013/2014

SLOVANOVINY. žákovské práce. ze Slovanu 2013/2014 SLOVANOVINY žákovské práce ZŠ SLOVAN slaví 40. výročí ze Slovanu 2013/2014 Třetí číslo k oslavám ZŠ Slovan Pár řádků k zamyšlení..od patnáctileté žákyně naší školy Dětství a dospělost. Co bylo ve škole,

Více

ITALSKÉ DOLOMITY. pastorační dům Velehrad. 13. 20. června 2015. Milí přátelé!

ITALSKÉ DOLOMITY. pastorační dům Velehrad. 13. 20. června 2015. Milí přátelé! Motto: Když hory vyprávějí, moudrý člověk mlčí ITALSKÉ DOLOMITY pastorační dům Velehrad 13. 20. června 2015 Nechat vyslovit své srdce, které se nezáludně k citům přizná, poodhaluje tajemství vzniku vděčnosti,

Více

Vedení rozhovoru jako součást profese zdravotní sestry. MUDr. Olga Kunertová Gaudia proti rakovině, o.s.

Vedení rozhovoru jako součást profese zdravotní sestry. MUDr. Olga Kunertová Gaudia proti rakovině, o.s. Vedení rozhovoru jako součást profese zdravotní sestry MUDr. Olga Kunertová Gaudia proti rakovině, o.s. PROČ VEDENÍ ROZHOVORU? Pracujete s lidmi Lidé jsou všelijací Úspěch naší práce záleží do značné míry

Více

1. PASIVNÍ KOMUNIKAČNÍ STYL PŘÍKLAD: Libor slíbil, že pojede do Brna svou služební dodávkou a sveze svého kamaráda, který potřeboval z Brna odvézt

1. PASIVNÍ KOMUNIKAČNÍ STYL PŘÍKLAD: Libor slíbil, že pojede do Brna svou služební dodávkou a sveze svého kamaráda, který potřeboval z Brna odvézt 1. PASIVNÍ KOMUNIKAČNÍ STYL zakoupené zboží. Mezitím se situace změnila. Libor do Brna Libor trpí, má výčitky svědomí, přece to slíbil. Cítí povinnost kamaráda svézt, přestože se mu to nehodí. Naznačí

Více

REKONSTRUKCE JÍDELNY A ŠKOLNÍHO DVORA

REKONSTRUKCE JÍDELNY A ŠKOLNÍHO DVORA Září 2009 REKONSTRUKCE JÍDELNY A ŠKOLNÍHO DVORA Během prázdnin započala v areálu naší školy rozsáhlá rekonstrukce jídelny a školního dvora. Jak dlouho potrvá nevíme. Snad do poloviny listopadu. Bohužel

Více

VY_32_INOVACE_CH8SA_01_01_01. VY_32_INOVACE_CJ678JO_09_03_17 materiál č. šablony/č. sady/č. materiálu: Hana Johánková Vzdělávací oblast předmět:

VY_32_INOVACE_CH8SA_01_01_01. VY_32_INOVACE_CJ678JO_09_03_17 materiál č. šablony/č. sady/č. materiálu: Hana Johánková Vzdělávací oblast předmět: Masarykova základní škola Klatovy, tř. Národních mučedníků 185, 339 01 Klatovy; 376312154, fax 376326089 E-mail: skola@maszskt.investtel.cz; internet: www.maszskt.investtel.cz Kód přílohy vzdělávací VY_32_INOVACE_CH8SA_01_01_01

Více

Zájmena - test DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL VY_32_INOVACE_ST_01-06_CJ-6. autor Jaroslava Staňková. vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace

Zájmena - test DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL VY_32_INOVACE_ST_01-06_CJ-6. autor Jaroslava Staňková. vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace Základní škola, Šlapanice, okres Brno-venkov, příspěvková organizace Masarykovo nám. 1594/16, 664 51 Šlapanice www.zsslapanice.cz MODERNÍ A KONKURENCESCHOPNÁ ŠKOLA reg. č.: CZ.1.07/1.4.00/21.2389 Zájmena

Více

2. STARÉ POVĚSTI ČESKÉ O KROKOVI A JEHO DCERÁCH

2. STARÉ POVĚSTI ČESKÉ O KROKOVI A JEHO DCERÁCH 2. STARÉ POVĚSTI ČESKÉ O KROKOVI A JEHO DCERÁCH Čti velmi pozorně text a odpovídej na otázky. Třicet let potom, co vojvoda Čech přivedl svůj lid do nové vlasti, když mu šlo na osmdesátý šestý rok, zemřel.

Více

Čítanka pro 4. Ročník, Nová škola. Psací potřeby, nakopírovaný text, učebnice vlastivědy Nová škola pro 4. ročník

Čítanka pro 4. Ročník, Nová škola. Psací potřeby, nakopírovaný text, učebnice vlastivědy Nová škola pro 4. ročník Registrační číslocz.1.07/1.4.00/21.1257 I/2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti VY_12_INOVACE_53 Název vzdělávacího materiálu Jak se Mach a Šebestová Jméno

Více

Poděkování 7 Co jsme se dozvěděli z odpovědí 10 000 mužů 8

Poděkování 7 Co jsme se dozvěděli z odpovědí 10 000 mužů 8 Obsah OBSAH Poděkování 7 Co jsme se dozvěděli z odpovědí 10 000 mužů 8 Proděláváte syndrom mrzutého muže? 10 Zažíváte mužskou depresi? 10 Jak používat tuto knihu 11 Část 1: Problém 12 Kapitola 1: Syndrom

Více

5 + 1 věc, kterou potřebuje každý dobrý marketingový příběh

5 + 1 věc, kterou potřebuje každý dobrý marketingový příběh 5 + 1 věc, kterou potřebuje každý dobrý marketingový příběh 2014 Michal Garšic Tato publikace, ani žádná její část nesmí být kopírována, rozmnožována, ani poskytována třetím osobám. Také nesmí být šířena

Více

Pomáhat lidem s postižením je normální.

Pomáhat lidem s postižením je normální. HELP KLUB, sdružení rodičů a přátel dětí s postižením Pomáhat lidem s postižením je normální. 2014 S úsměvem jde. Jestli jde, nebo jede, o to nejde. Tady jde o úsměv. Pokud budete mít náš kalendář ve své

Více

Malá knížka o Amálce

Malá knížka o Amálce Malá knížka o Amálce Ahoj, jmenuji se Amalthea, ale říkají mi Amálka. Jsem bájná koza, první pěstounka, která se starala o malého Dia, když se o něj nemohla postarat jeho vlastní maminka. Proto podle mne

Více

Přednáška prvňáčkům 1.B o čištění zoubků. Veselé zoubky. přednáška společnosti drogerie DM

Přednáška prvňáčkům 1.B o čištění zoubků. Veselé zoubky. přednáška společnosti drogerie DM Přednáška prvňáčkům 1.B o čištění zoubků Veselé zoubky přednáška společnosti drogerie DM Davídek z 1.B se nám svěřil, jak se mu líbila přednáška o čištění zoubků. Ptala jsem se ho, jestli se mu akce líbila.

Více

Lukášovo evangeliuml. Ježíš vyprávěl lidem, kteří ho následovali, spoustu příběhů. Každý příběh měl zvláštní význam.

Lukášovo evangeliuml. Ježíš vyprávěl lidem, kteří ho následovali, spoustu příběhů. Každý příběh měl zvláštní význam. Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: úvodní biblické příběhy pro děti PoznejBibli Vedoucí skupiny: 1. Příběh Ztracená ovce Lukáš 15,1-7 3 Klíčový verš: Přečti si Lukáš 15,7 Popros

Více

KONFERENCE Poznámky pro účastníky

KONFERENCE Poznámky pro účastníky PROZKOUMEJTE velké životní otázky KONFERENCE pro účastníky Brno, Česká republika 13. 14. ledna 2012 SETKÁNÍ 1 Vize pro službu mladým lidem SETKÁNÍ 2 Co je Alfa pro mládež? Kurz Alfa pro mládež představuje

Více

Do soutěže bylo zasláno více než 30 prací. Vítězné práce:

Do soutěže bylo zasláno více než 30 prací. Vítězné práce: Do soutěže bylo zasláno více než 30 prací. Vítězné práce: Někteří se ptají, co by dělali s knihou. Já se spíš ptám, co bych dělal bez knihy. Ivo Ondráček SPgŠ Znojmo Jaro, léto, podzim, zima, číst si knížku

Více

Vrublová, Y., Janoušková, M.: Sexualita handicapovaných dospívajících

Vrublová, Y., Janoušková, M.: Sexualita handicapovaných dospívajících Vrublová, Y., Janoušková, M.: Sexualita handicapovaných dospívajících datum narození: bydliště: pohlaví druh postižení: rodina: postižení v rodině: psycholog, jiný odborník): probírali jste otázku sexuálního

Více

Příprava k učební jednotce hodině prvouky v 2. ročníku ZŠ "Rozhodování o domácím mazlíčkovi"

Příprava k učební jednotce hodině prvouky v 2. ročníku ZŠ Rozhodování o domácím mazlíčkovi Příprava k učební jednotce hodině prvouky v 2. ročníku ZŠ "Rozhodování o domácím mazlíčkovi" Anotace Lekce představuje jednu z možností, jak integrovat zvolené téma do hodiny čtení a propojit práci s textem

Více

M. M. Cabicar PRCEK PLOD NA PLANETĚ HUGO

M. M. Cabicar PRCEK PLOD NA PLANETĚ HUGO 1 M. M. Cabicar PRCEK PLOD NA PLANETĚ HUGO 2 Copyright: Autor: M. M. Cabicar Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2014 ISBN: 978-80-7512-091-5 (epub) 978-80-7512-092-2 (mobipocket) 978-80-7512-093-9 (pdf)

Více

Radek Šíra, 2013. Úvodní strana Petr Kulhánek, 2013. Sbal ji je registrovaná ochranná známka

Radek Šíra, 2013. Úvodní strana Petr Kulhánek, 2013. Sbal ji je registrovaná ochranná známka Radek Šíra, 2013 Úvodní strana Petr Kulhánek, 2013 Sbal ji je registrovaná ochranná známka 2 Obsah Úvod... 4 Ženské pohlaví... 5 Příprava... 10 Fyzická příprava... 10 Psychická příprava... 11 Příprava

Více

Vonásek k tabuli Milan Kocmánek & Leopold Králík

Vonásek k tabuli Milan Kocmánek & Leopold Králík 16 TÝDENÍK ZVLÁŠTNÍ VYDÁNÍ PROSINEC 2007 S šipkovanou se jděte vycpat, pane učiteli, my dneska hrajeme radši šikanovanou! To už je tenhle měsíc třetí poznámka. Tady asi pomůže jedině pořádný výprask. Kde

Více

Přečti si: 1. Samuelova 16,1-13. Kdybys měl/a vybrat krále, jaký typ člověka bys zvolil/a? Někoho vysokého, hezkého a silného?

Přečti si: 1. Samuelova 16,1-13. Kdybys měl/a vybrat krále, jaký typ člověka bys zvolil/a? Někoho vysokého, hezkého a silného? poznejbibli Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: biblické příběhy pro děti Vedoucí skupiny: 1. Příběh Vyvolení krále Přečti si: 16,1-13 Klíčový verš: 16,7 Požádej někoho, aby Ti

Více

Jak se modlit za nevěřícího manžela

Jak se modlit za nevěřícího manžela Jak se modlit za nevěřícího manžela Mo Tizzardová Poděkování Z celého srdce děkuji Jan Hodgeové, která se stala mou přítelkyní, pomohla mi uvědomit si, jak moc mě Bůh miluje, a stála při mně a modlila

Více

Přístup lidí s mentálním postižením k právu a spravedlnosti

Přístup lidí s mentálním postižením k právu a spravedlnosti Vaše občanská práva Přístup lidí s mentálním postižením k právu a spravedlnosti Inclusion Europe Zpráva Inclusion Europe společně se svými 49 členskými organizacemi v 36 zemích usiluje o odstranění diskrimance

Více

ASPERGERŮV SYNDROM CO TO JE?

ASPERGERŮV SYNDROM CO TO JE? ASPERGERŮV SYNDROM CO TO JE? Brožura pro dospívající s Aspergerovým syndromem PhDr. Lucie Bělohlávková Dostal jsem diagnózu Aspergerův syndrom. V hlavě mi běží řada myšlenek a otázek... Je to některá z

Více

Hudba z chatrče. Paulo Coelho. Argo Vánoční povídka

Hudba z chatrče. Paulo Coelho. Argo Vánoční povídka Hudba z chatrče Paulo Coelho coelho2.indd 1 Argo Vánoční povídka coelho2.indd 2 Paulo Coelho coelho2.indd 3 coelho2.indd 4 Paulo Coelho Hudba z chatrče coelho2.indd 5 Argo, 2008 Copyright 2008 by Paulo

Více

MODLI SE TO NEJTĚŽŠÍ JE ZA SVOU SMRT SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU...

MODLI SE TO NEJTĚŽŠÍ JE ZA SVOU SMRT SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU... MODLI SE ZA SVOU SMRT TO NEJTĚŽŠÍ JE SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU... Dag Hammarskjöld (1905-1961) švédský spisovatel a diplomat, generální tajemník

Více

Taťana Březinová Tanec na paletě. Eroika

Taťana Březinová Tanec na paletě. Eroika 1 2 Taťana Březinová Tanec na paletě Eroika 3 Taťana Březinová, 2007 Eroika, 2007 ISBN 978-80-86337-70-8 4 Taťana Březinová Tanec na paletě 5 6 Poznámka autorky Knihou Tanec na paletě jsem se vyznala ze

Více

Michal Viewegh Krátké pohádky pro unavené rodiče DRUHÉ MĚSTO

Michal Viewegh Krátké pohádky pro unavené rodiče DRUHÉ MĚSTO Michal Viewegh Krátké pohádky pro unavené rodiče DRUHÉ MĚSTO Michal Viewegh Krátké pohádky pro unavené rodiče Druhé město, Brno 2013 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a

Více

Přiměřené sebeprosazování Metodický list

Přiměřené sebeprosazování Metodický list Přiměřené sebeprosazování Metodický list skupinová práce - scénky, pochvala a kritika práce s interaktivní tabulí a do sešitů - vhodné věty chvály a kritiky diskuse - umění říct ne, Obecné informace k

Více

KNIHY MAJÍ ZELENOU. CO SE SKRÝVÁ MEZI KNIHAMI? Aneb Reportáž z našeho knihkupectví

KNIHY MAJÍ ZELENOU. CO SE SKRÝVÁ MEZI KNIHAMI? Aneb Reportáž z našeho knihkupectví KNIHY MAJÍ ZELENOU CO SE SKRÝVÁ MEZI KNIHAMI? Aneb Reportáž z našeho knihkupectví Naše paní učitelka nám v češtině představila soutěž pro základní školy KNIHY MAJÍ ZELENOU, kde máme za úkol vytvořit reportáž

Více

NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE A. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje

NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE A. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE A Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje Září 2010 Mgr.Olga Čadilová NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE A Komunikace vzájemná výměna

Více

Cesta vděčnosti / Cesta odcházení

Cesta vděčnosti / Cesta odcházení Cesta vděčnosti / Cesta odcházení Název a logo Advent-Orion je ochranná známka zapsaná do rejstříku ochranných známek Úřadu průmyslového vlastnictví pod číslem zápisu 198705. Advent-Orion, Praha 2012 Ilustrace

Více

NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43

NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43 LABEM BIBLICKÉ SPOLEČENSTVÍ KŘESŤANŮ ÚSTÍ NAD NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43 Spasní na poslední chvíli 32 Spolu s ním byli vedeni na smrt ještě dva zločinci. 33 Když přišli na místo, které

Více

část sedmnáctá Konec?

část sedmnáctá Konec? část sedmnáctá Konec? A bylo to tady. Konec roku. Tedy abychom byli přesní konec školního roku. Poprvé v životě měl k té příležitosti Vojta připravené nové rifle a košili. Byla to zásluha Anežky. Přivezla

Více

Výsluňský. plátek LISTOPAD. Připravily: Anička, Jarka a Katka

Výsluňský. plátek LISTOPAD. Připravily: Anička, Jarka a Katka Výsluňský plátek LISTOPAD Připravily: Anička, Jarka a Katka Z obsahu: Fotbalový turnaj osmiček Zamířeno do: 7.C- rozhovor s Martinem Gebellem I učitelé jsou jen lidé - rozhovor s panem ředitelem Jiřím

Více

Video č. 3 JAK ZAČÍT S ŽIVOU STRAVOU. Eva Peršinová 2015 www.vitarianstyle.com

Video č. 3 JAK ZAČÍT S ŽIVOU STRAVOU. Eva Peršinová 2015 www.vitarianstyle.com Video č. 3 JAK ZAČÍT S ŽIVOU STRAVOU 1 Krásný den Jmenuji se Eva Peršinová a vítám vás na webových stránkách www.vitarianstyle.com. Pojďme se nyní podívat na třetí video s názvem: Jak na to, v podstatě

Více

Test č.1 1. Napište slovo nadřazené těmto výrazům (1 bod) : háček, síť, vlasec, podběrák, návnada

Test č.1 1. Napište slovo nadřazené těmto výrazům (1 bod) : háček, síť, vlasec, podběrák, návnada Test č.1 1. Napište slovo nadřazené těmto výrazům (1 bod) : háček, síť, vlasec, podběrák, návnada 2. Vyberte větu jednoduchou (1 bod): a) Víš, v kolik se máš vrátit? b) Máme doma králíka, myšky a chameleóna.

Více

Překonejte své strachy, aneb jak bude vypadat naše spolupráce.

Překonejte své strachy, aneb jak bude vypadat naše spolupráce. www.terezavlckova.cz 2015 Tereza Vlčková CHCI PODNIKAT!!! Kniha o tom, jaké strachy je třeba překonat, než začnete podnikat, kdy je ideální doba a jak to vše společně zvládneme. Spokojená, seberealizovaná

Více

Dospívání jednoho mladíka

Dospívání jednoho mladíka Dospívání jednoho mladíka Osobité a věrné svědectví o dobrodružstvích, radostech a strastech života jednoho dozrávajícího chlapce (se sklony pro hašteřivost) Jak je zachytil a sepsal André Daim S věnováním

Více

Digitální učební materiál

Digitální učební materiál Digitální učební materiál Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0802 Název projektu Zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Číslo a název šablony klíčové aktivity III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím

Více

Projekt Odyssea, www.odyssea.cz

Projekt Odyssea, www.odyssea.cz Projekt Odyssea, www.odyssea.cz Příprava na vyučování s cíli osobnostní a sociální výchovy Téma oborové Vzdělávací obor Ročník Časový rozsah Práce s textem Český jazyk a literatura 1. ročník 2 hodiny Hlavní

Více

7. a 10. Boží přikázání: NEPOKRADEŠ! ANI NEPOŽÁDÁŠ STATKU SVÉHO BLIŽNÍHO!

7. a 10. Boží přikázání: NEPOKRADEŠ! ANI NEPOŽÁDÁŠ STATKU SVÉHO BLIŽNÍHO! 7. a 10. Boží přikázání: NEPOKRADEŠ! ANI NEPOŽÁDÁŠ STATKU SVÉHO BLIŽNÍHO! Na obrázku vidíš podivného chlapíka: je to lupič! V pytli si nese ukradené věci, které nespravedlivě odcizil druhým lidem a které

Více

Den kdy se vrátí láska k nám

Den kdy se vrátí láska k nám Den kdy se vrátí láska k nám obsazení: Tereza Petra Göbelová Petra Tereza Agelová 1. scéna pohoda Proslov DJ karaoke party hard repertoár Podvod, Holky z naší školky, Pohoda, Den kdy se vrátí láska k nám

Více

Začátek lidského smutku

Začátek lidského smutku Bible pro děti představuje Začátek lidského smutku Napsal: Edward Hughes Ilustrovali: Byron Unger; Lazarus Upravili: M. Maillot; Tammy S. Přeložila: Martina Penner Vydala: Bible for Children www.m1914.org

Více

Slovní druhy. Metodika: Pracovní list je určen ke skupinové i k samostatné práci. Jednotlivá cvičení jsou věnována jednotlivým slovním druhům.

Slovní druhy. Metodika: Pracovní list je určen ke skupinové i k samostatné práci. Jednotlivá cvičení jsou věnována jednotlivým slovním druhům. Slovní druhy VY_32_INOVACE_ČJL_542 Autor: Melanie Hozová Mgr. Použití: 6.- 9. ročník Datum vypracování: 5.9. 2012 Datum pilotáže: 17.9.2012 Metodika: Pracovní list je určen ke skupinové i k samostatné

Více

Kurz Sociální a komunikační dovednosti

Kurz Sociální a komunikační dovednosti Kurz Sociální a komunikační dovednosti Lektorka, autorka materiálů: Mgr. Kateřina Obsah kurzu: 1. Pravidla a cíle kurzu 2. Seznamovací rozhovory teorie a nácvik, témata vhodná k vedení rozhovoru seznamovacího,

Více

III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT. Název aktivity. Střední škola živnostenská Sokolov, příspěvková organizace.

III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT. Název aktivity. Střední škola živnostenská Sokolov, příspěvková organizace. Název projektu Registrační číslo projektu Název aktivity Název vzdělávacího materiálu Číslo vzdělávacího materiálu Jméno autora Název školy Moderní škola CZ.1.07/1.5.00/34.0526 III/2 Inovace a zkvalitnění

Více

*** Podle mého názoru jsou základními podmínkami pro začlenění se do nové společnosti přístup

*** Podle mého názoru jsou základními podmínkami pro začlenění se do nové společnosti přístup říjen 2008 Základními podmínkami pro integraci do nové společnosti je přístup k dobrému vzdělání a k pracovnímu trhu. Rozhovor s Barbarou John, bývalou komisařkou pro integraci a migraci v Berlíně Abstrakt:

Více

Bible pro děti. představuje. První Velikonoce

Bible pro děti. představuje. První Velikonoce Bible pro děti představuje První Velikonoce Napsal: Edward Hughes Ilustrovali: Janie Forest Upravili: Lyn Doerksen Přeložila: Jana Jersakova Vydala: Bible for Children www.m1914.org BFC PO Box 3 Winnipeg,

Více

Je důležité umět rozpoznat, které věci jsou zbytečné.

Je důležité umět rozpoznat, které věci jsou zbytečné. Každá myšlenka, kterou si naše mysl vytvoří, většinou vytvoří i tu činnost, o které jsme přemýšleli. Všechno, co vyprodukuje naše mysl, chce produkovat i naše tělo. Je to automatický proces, který má většina

Více

ČTENÍ NEJMENŠÍM V pondělí 26. 3. 2012 navštívili žáci třídy 5.A s paní učitelkou Hanou Houškovou MŠ v Mechové ulici, kde v rámci Měsíce knihy zábavnou formou seznámili budoucí prvňáčky se známými i méně

Více

VÁŠ NEJBLIŽŠÍ PŘÍBUZNÝ DLE ZÁKONA O DUŠEVNÍM ZDRAVÍ Z ROKU 1983

VÁŠ NEJBLIŽŠÍ PŘÍBUZNÝ DLE ZÁKONA O DUŠEVNÍM ZDRAVÍ Z ROKU 1983 VÁŠ NEJBLIŽŠÍ PŘÍBUZNÝ DLE ZÁKONA O DUŠEVNÍM ZDRAVÍ Z ROKU 1983 (oddíly 26 30 Zákona o duševním zdraví z roku 1983) ÚVOD O čem je tento leták? Tento leták informuje o tom, kdo je dle Zákona o duševním

Více

Vyhodnocení soutěže o loga. Roman Pospíšil a Miloš Filip

Vyhodnocení soutěže o loga. Roman Pospíšil a Miloš Filip Vyhodnocení soutěže o loga Roman Pospíšil a Miloš Filip Protože v soutěži o nejlepší logo se nám sešla řada velice kvalitních návrhů a ocenit jsme mohli jen některé, přikládáme toto hodnocení. Jistě si

Více

EU PENÍZE ŠKOLÁM Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost

EU PENÍZE ŠKOLÁM Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost ZÁKLADNÍ ŠKOLA OLOMOUC příspěvková organizace MOZARTOVA 48, 779 00 OLOMOUC tel.: 585 427 142, 775 116 442; fax: 585 422 713 e-mail: kundrum@centrum.cz; www.zs-mozartova.cz Projekt: ŠKOLA RADOSTI, ŠKOLA

Více

T. G. Masaryk. FORMA VZDĚLÁVACÍHO MATERIÁLU pracovní list pro žáka

T. G. Masaryk. FORMA VZDĚLÁVACÍHO MATERIÁLU pracovní list pro žáka T. G. Masaryk AUTOR Mgr. Jana Hrubá OČEKÁVANÝ VÝSTUP na základě přečteného textu stručně charakterizuje osobnost T. G. Masaryka, zjistí některé události týkající se života této významné osobnosti - porozumění

Více

Prava a povinnosti cizinců na českém. pracovní listy. Projekt Změňte to! Podpora uplatnění migrantů na trhu práce (reg. číslo CZ.2.17/2.1.

Prava a povinnosti cizinců na českém. pracovní listy. Projekt Změňte to! Podpora uplatnění migrantů na trhu práce (reg. číslo CZ.2.17/2.1. Prava a povinnosti cizinců na českém Time pracovním management trhu NÁCVIKOVÁ WORKSHOP LEKCE pracovní listy Projekt Změňte to! Podpora uplatnění migrantů na trhu práce (reg. číslo CZ.2.17/2.1.00/34351)

Více

Právo na život v komunitě je jednou z klíčových podmínek občanství. Chceme upozornit na důležitost občanství. Mnoho lidí toto právo nemá možnost

Právo na život v komunitě je jednou z klíčových podmínek občanství. Chceme upozornit na důležitost občanství. Mnoho lidí toto právo nemá možnost Právo na život v komunitě je jednou z klíčových podmínek občanství. Chceme upozornit na důležitost občanství. Mnoho lidí toto právo nemá možnost naplnit. Politici, úředníci a často ani poskytovatelé sociálních

Více

Vzdělávací materiál projektu Zlepšení podmínek výuky v ZŠ Sloup

Vzdělávací materiál projektu Zlepšení podmínek výuky v ZŠ Sloup Kód: Vzdělávací materiál projektu Zlepšení podmínek výuky v ZŠ Sloup Název vzdělávacího materiálu Větná skladba práce s textem Anotace Pracovní listy k procvičování větné skladby a původu slov. Autor Mgr.

Více

Zivot Pána Ježíše. podle evangeliamatouše, Marka, Lukáše a Jana. Príbeh zacínájeho narozením v malém meste Betléme.

Zivot Pána Ježíše. podle evangeliamatouše, Marka, Lukáše a Jana. Príbeh zacínájeho narozením v malém meste Betléme. b v Zivot Pána Ježíše podle evangeliamatouše, Marka, Lukáše a Jana. [ Príbeh zacínájeho narozením v malém meste Betléme. @ 1987 David C. Cook Publishing Co., Elgin,II 60120 rv L Josef a Marie milovali

Více