Hotelové sluţby a odpovědnost hostům za škodu

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Hotelové sluţby a odpovědnost hostům za škodu Bakalářská práce Autor: Patrik Čajka Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Josef Muţík Praha Duben, 2011

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze, dne 13. dubna 2011 Patrik Čajka

3 Poděkování Rád bych poděkoval vedoucímu mé bakalářské práce JUDr. Josefovi Muţíkovi za konzultace, odborné rady, informace a věcné připomínky při vedení práce a rovněţ za veškeré vědomosti, které mně předal v průběhu celého mého studia.

4 Anotace práce Odpovědnost za škodu patří k jednomu ze základních pilířů kaţdého právního řádu. Je to jistě hlavně z toho důvodu, ţe škody v ţivotě lidské společnosti vznikají kaţdodenně a společnost je nucena na ně adekvátním způsobem reagovat. Znamená to především pokusit se škodám co nejvíce předcházet a zároveň náleţitým způsobem motivovat všechny členy společnosti právním institutem odpovědnosti za škodu. Téma odpovědnosti za škodu je velmi obsáhlé a protíná více ustanovení občanského zákoníku. V bakalářské práci jsem se zaměřil na seznámení čtenáře s tématem odpovědnosti za škodu ve vazbě na škody vzniklé hostům při poskytování hotelových sluţeb. Ve své práci chci danou právní oblast odpovědnosti za škodu dle občanského zákoníku prozkoumat, poukázat na provázanost jednotlivých ustanovení občanského zákoníku a pokusit se za pomoci příkladů a judikatury vymezit její důleţité pojmy a pouţití v právní praxi. Klíčová slova: hotelové sluţby, občanské právo, obecná odpovědnost, zvláštní případy odpovědnosti, odpovědnost za škodu, újma, škoda, náhrada škody

5 Anotation Liability for damage is one of the basic elements of the law. It is certainly for the reason that damages in the life of human society happen every day and the society is compelled to react adequately to them. Firstly it means that we should prevent damages and also motivate all members of society with legal institution liability for damage. The topic of liability for damage is very wide and meets more provisions of civil code. The aim of this bachelor work is to make readers acquainted with topic of liability for damage with linkage to the damages happened to guests within providing of hotel services. In my bachelor work I want to explore this topic of liability for damage in civil code and point out to linkage with particular provisions of the civil code. And with using of examples from practice of the courts define its important concepts and using in law practice. Key words: hotel services, civil law, general liability, special cases of liability for damage, liability for damage, harm, damage, compensation for damage

6 Obsah Úvod Vymezení základních pojmů z oblasti odpovědnosti za škodu Pojem odpovědnost Pojem právní odpovědnost Funkce odpovědnosti za škodu Odpovědnost subjektivní a objektivní Odpovědnost za škodu Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu Protiprávní úkon Škoda Příčinná souvislost Zavinění Okolnosti vylučující protiprávnost Druhy škod Hmotná újma Hmotná újma v důsledku škody na zdraví Nehmotná újma Nehmotná újma v důsledku škody na zdraví Ubytovací zařízení v České Republice Definice kategorií ubytovacích zařízení Hotel Motel Penzion Botel Specifická hotelová zařízení Lázeňský / Spa Hotel Lázeňský hotel garni Wellness Hotel Resort / Golf Resort Depandance Ostatní ubytovací zařízení Klasifikace ubytovacích zařízení rozdělení do tříd Sluţby ubytovacích zařízení v České Republice Definování pojmu ubytovací sluţby Zákonná úprava pro podnikání v oboru ubytování Vznik odpovědnostního vztahu Smlouva o ubytování Zvláštní poţadavky pro rezervaci

7 4.3.3 Rezervace v zastoupení Zrušení rezervace, no-show Předčasný odjezd zákazníka Úhrada sluţeb Odpovědnost hosta za způsobení škody Ochrana osobních údajů Ochrana a bezpečnost hosta Poskytování ubytování Ubytování právní úprava Práva a povinnosti při ubytování Práva a povinnosti ubytovaného Práva a povinnosti ubytovatele Poskytování doplňkových sluţeb Provozování dopravy Provozování hostinské činnosti (restaurace, kavárny, baru atd.) Zapůjčení vozidla Zapůjčení sportovních potřeb Wellnes sluţby Beauty sluţby Baby sitting Směnárenské sluţby Pokojová sluţba Ubytování domácích zvířat Místnost pro zavazadla Lyţárna Šatna Úschovna kol Parkování pro hotelové hosty garáţ, parkoviště Praní prádla a chemické čištění Hotelové sluţby a odpovědnost ubytovacího zařízení za hosta a jeho majetek Odpovědnost z porušení obecné povinnosti předcházení škodám (generální prevence) ( 415) Odpovědnost z obecné odpovědnosti za škodu ( 420 a 420a) Odpovědnost za škodu způsobenou zaviněným protiprávním úkonem ( 420) Odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností ( 420a) Hlavní rozdíly mezi odpovědností dle 420 a 420a Odpovědnost vzniklá ze zvláštní odpovědnosti ( 421 aţ 424) Odpovědnost za převzaté věci ( 421) Odpovědnost za škodu způsobenou okolnostmi ( 421a) Odpovědnost za škodu způsobenou těmi, kteří nemohou posoudit následky svého jednání ( 422 a 423) Odpovědnost za škodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům ( 424) Odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků ( 427 aţ 431)

8 5.3.6 Odpovědnost za škodu způsobenou na vnesených a odloţených věcech ( 433 aţ 436) Odpovědnost za vnesené a odloţené věci ( 433) Odpovědnost za cennosti ( 434) Odpovědnost za dopravní prostředky ( 435) Uplatnění práva na náhradu ( 436) Náhrada škody dle občanského zákoníku Náhrada majetkové škody Rozsah náhrady škody Skutečná škoda (damnum emergens) Ušlý zisk (lucrum cessans) Způsob náhrady škody Peněţitá náhrada (relutární náhrada) Obnovení původního stavu (naturální restituce) Náhrada škody na zdraví Náhrada nákladů léčení Bolestné a ztíţení společenského uplatnění Náhrada ztráty na výdělku Náhrada ztráty na důchodu Náhrada při usmrcení Jednorázové odškodnění ( 444) Nádhrada při usmrcení ( 448) Náhrada nákladů spojených s pohřbem Odškodnění budoucích nároků Společná odpovědnost a náhrada škody Vliv zavinění poškozeného na náhradu škody Sníţení náhrady škody Odpovědnost za bezdůvodné obohacení ( 451 aţ 459) Důvody vzniku bezdůvodného obohacení Vydání bezdůvodného obohacení Co se nepovaţuje za bezdůvodného obohacení Vymáhání bezdůvodného obohacení Promlčení práva na náhradu škody Promlčení práva na náhradu škody na majetku Promlčení práva na náhradu škody na zdraví Promlčení práv z bezdůvodného obohacení Promlčení nároků na náhradu škody způsobené korupčním jednáním Závěr Seznam pouţité literatury Tištěná literatura Zákony a vyhlášky

9 Judikatura Elektronické zdroje Přílohy Příloha č.1 Uplatnění práva na náhradu škody způsobené na odloţené věci podle 433 a 436 občanského zákoníku Příloha č.2 Ţaloba o náhradu škody z provozní činnosti podle 420a občanského zákoníku Příloha č.3 Ţaloba o náhradu škody na vnesené a odloţené věci podle 433 občanského zákoníku Pouţívané zkratky

10 Úvod Z rozsáhlého portfolia témat pro bakalářskou práci jsem se rozhodl zpracovat téma spadající do oblasti občanského práva a to téma hotelové sluţby a odpovědnost hostům za škodu. Toto zajímavé téma jsem si vybral z více důvodů. Jsem přesvědčený, ţe občanské právo je součástí běţného ţivota a v zájmu kaţdého občana by mělo být se s tímto předpisem alespoň v základech seznámit. Dalším důvodem mého výběru bylo i to, ţe ţijeme v době globalizace jak v obchodu a ekonomice, tak i v kultuře. V době kdy cestování a s ním spojené vyuţívání sluţeb v rámci ubytování jsou pro mnohé z nás kaţdodenní běţnou záleţitostí. Z těchto důvodů povaţuji za přínosné seznámit čtenáře s institutem právní odpovědnosti za škodu a s jeho právy v této oblasti. Za hlavní cíl své práce jsem si stanovil vysvětlit problematiku a základní pojmy z oblasti odpovědnosti za škodu, zejména odpovědnosti za škodu ve vazbě na hotelové sluţby a odpovědnost ubytovacího zařízení za hosta a jeho majetek. Téma odpovědnosti za škodu je svým rozsahem velmi obsáhlé. Pro pochopení právního institutu odpovědnosti za škodu povaţuji za nezbytné v úvodní kapitole vysvětlit alespoň některé ze základních pojmů z oblasti odpovědnosti potřebných k získání přehledu nutného pro orientaci v dané problematice. Ve druhé kapitole se budu věnovat tématu druhů škod. Vysvětlím pojmy jako hmotná a nehmotná újma a hmotná a nehmotná újma v důsledku škody na zdraví. Ve třetí kapitole seznámím čtenáře s rozdělením ubytovacích zařízení v České republice dle klasifikace profesního svazu asociace hotelů a restaurací České republiky a UNIHOST Sdruţení podnikatelů v pohostinství, stravovacích a ubytovacích sluţbách. Ve čtvrté kapitole se budu zabývat sluţbami ubytovacích zařízení v České republice. Definuji zde pojem ubytovací sluţby, seznámím čtenáře se zákonnou úpravou pro podnikání v oboru ubytování, popíšu způsob vzniku odpovědnostního vztahu a zmíním zde rovněţ doplňkové sluţby, které úzce souvisí s poskytováním ubytovacích sluţeb. 9

11 V páté, stěţejní kapitole mé práce se zaměřím na seznámení čtenáře s odpovědností ubytovacího zařízení za hosta a jeho majetek. Popíšu podrobně jednotlivé druhy odpovědnosti dle občanského zákoníku, které jsou dle mého názoru aplikovatelné na problematiku vztahující se k tématu hotelových sluţeb a odpovědnosti hostům za škodu. Zmíním se rovněţ o uplatnění práva na náhradu škody. Tématem šesté kapitoly mé práce je náhrada škody podle občanského zákoníku. Popíšu zde způsob a rozsah náhrady škod jak majetkových, tak škod na zdraví, seznámím čtenáře s moderačním právem soudu a zmíním se téţ o institutu bezdůvodného obohacení. Tuto kapitolu jsem zařadil hlavně z toho důvodu, aby si čtenář vytvořil komplexní obraz o následcích odpovědnosti za škodu. V sedmé a zároveň závěrečné kapitole ještě popíšu okolnosti a lhůty promlčení práv na náhradu škody. V průběhu celé mé práce se budu snaţit pouţívat co nejvhodnější názorné příklady a judikaturu pro lepší a snadnější pochopení daného tématu širší veřejností. Doufám, ţe zpracování tématu odpovědnosti za škodu bude přínosem do budoucna nejen pro mě, ale i pro kaţdého čtenáře. 10

12 1 Vymezení základních pojmů z oblasti odpovědnosti za škodu Pokud se chceme zabývat pojmem odpovědnosti za škodu, je nezbytné hned v úvodní kapitole z důvodu komplexního pohledu na danou problematiku vysvětlit alespoň základní pojmy z oblasti obecné odpovědnosti a následně právní odpovědnosti za škodu potřebné k získání přehledu nezbytného pro další orientaci v dané problematice. V jednotlivých podkapitolách se zaměřím zejména na objasnění pojmů jako odpovědnost, právní odpovědnost, její funkce a členění, dále na předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu a vzájemný vztah mezi protiprávním úkonem, škodou, příčinnou souvislostí a zaviněním. Neopomenu taktéţ popsat okolnosti vylučující protiprávnost a pojmy jako újma a škoda. 1.1 Pojem odpovědnost Odpovědnost patří mezi základy lidské morálky a etiky a provází prakticky kaţdé lidské jednání. Odpovědnost je pojem mnohovýznamový, který je pouţíván nejenom v oblasti práva, ale i v oblastech jako filozofie, sociologie, teologie, psychologie, ekonomiky, politiky a mnohých dalších oblastech v ţivotě lidské společnosti. 1 Pojem odpovědnosti v evropských jazycích souvisí se slovesem odpovídat a objevuje se teprve koncem 18. století, a to v souvislosti s politikou, s úsilím o odpovědnou vládu, která je ochotna a schopna odpovídat na otázky občanů, proč to či ono udělala nebo neudělala. Vychází tedy z předpokladu, ţe to udělat či neudělat mohla, a předpokládá také příčinnou souvislost nějakého jednání či nejednání a jeho ţádoucími či neţádoucími důsledky. Tytéţ předpoklady platí i pro dospělé a příčetné osoby, které musí nést odpovědnost za sebe a za důsledky svých (svobodných) jednání, musí odpovídat za své nedospělé děti, za svůj dobytek nebo psy, mohou však přebírat i odpovědnost, spojenou s vedením a řízením firem, spolků, projektů a podobně. 2 1 Srovnej: Doc. JUDr. Zdeněk Madar, DrSc. a kolektiv, Slovník českého práva - I. a II. díl, Vydalo Linde Praha, a. s. Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka v roce 2002, jako svou 467. publikaci, str

13 Odpovědnost, je široký právní, morální a etický pojem, který označuje ručení osoby X za nějakou věc či jednání Y, případně před nějakou instancí Z. Je třeba rozlišovat mezi odpovědností retrospektivní - odpovědností za něco, co se uţ stalo, jako je tomu u odpovědnosti právní nebo trestní - a odpovědností prospektivní, jeţ osobě X něco ukládá do budoucnosti. Odpovědnost můţe být omezená a podmíněná, jak tomu bývá v právních vztazích, anebo nepodmíněná a neomezená, jak tomu často je v lidském ţivotě. 3 Je velmi důleţité si zároveň uvědomit, ţe na jedno konkrétní porušení povinnosti můţeme vedle sebe aplikovat více druhů odpovědnosti. Je to jistě hlavně z toho důvodu, ţe hranice mezi jednotlivými druhy odpovědností jsou tenké, vzájemně se překrývají a jejich vymezení je mnohdy velmi sloţité. Závěrem je zapotřebí dodat, ţe činit člověka za něco odpovědným můţeme pouze v situacích, které mohl svým jednáním skutečně ovlivnit Pojem právní odpovědnost Odpovědnost má v právu poněkud jiný význam neţ v běţném jazyce, kde se jím rozumí povinnost osoby pečovat o jinou osobu, o věc, případně o stav nebo o vztah tak, aby jim nevznikala újma. Právní odpovědnost znamená toliko nutnost nést sankční následky svého jednání. 4 5 V právu se odpovědnost chápe jako nutnost nést důsledky za nějaké jednání nebo opominutí. Rozlišuje se podle toho, zda a v čem vznikla Protiprávním jednáním a zaviněním (obecná či subjektivní odpovědnost), jeţ můţe být v oblasti: soukromého práva, kde sankcí můţe být restituce nebo náhrada; veřejného práva, kde sankce mohou být trestní nebo přestupkové. Neţádoucím stavem bez ohledu na zavinění (odpovědnost za následek či objektivní). Tuto odpovědnost výslovně stanovují právní předpisy a týká se například: Srovnej: Doc. JUDr. Zdeněk Madar, DrSc. a kolektiv, Slovník českého práva - I. a II. díl, Vydalo Linde Praha, a. s. Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka v roce 2002, jako svou 467. publikaci, str

14 škody, způsobené nějakou činností, provozem vozidel nebo osobami, za něţ odpovědná osoba odpovídá; v tomto případě se osoba z odpovědnosti uvolní, jen pokud prokáţe, ţe stavu nemohla zabránit a podobně; škody, způsobené vadami výrobků nebo vadným rozhodnutím veřejného orgánu. 6 Důleţitým pojmem, který je ještě nutné zmínit v souvislosti s právní odpovědností je deliktní způsobilost. Právní odpovědnost dopadá na kaţdého, kdo má deliktní způsobilost. Deliktní způsobilost mají všechny právnické osoby a ty osoby fyzické, jejichţ mentální schopnosti (dané zejména věkem) a momentální duševní stav (příčetnost) dovolují, aby fyzická osoba rozpoznala protiprávnost (škodlivost) svého jednání a mohla je ovládnout. U zletilých osob, které nebyly zbaveny způsobilosti k právním úkonům, se deliktní způsobilost presumuje (tj. má se za prokázanou, dokud není prokázán opak). Nedostatek deliktní způsobilosti vţdy vylučuje obecnou odpovědnost, u objektivní odpovědnosti záleţí na okolnostech jejího vzniku Funkce odpovědnosti za škodu Právní odpovědnost plní celou řadu funkcí, které vyplívají z jejího účelu. Za hlavní funkce jsou však většinou uváděny pouze čtyři a to funkce preventivně ochranná, represivní, reparační a satisfakční. V odborné literatuře se můţeme setkat ještě s dalšími funkcemi odpovědnosti. Rozdělení jednotlivých funkcí odpovědnosti za škodu je názorně zobrazeno v tabulce 1. Charakteristiku jednotlivých funkcí uvádím pod touto tabulkou. Schéma 1 Funkce odpovědnosti za škodu. Funkce odpovědnosti za škodu 1) Preventivně ochranná 2) Represivní 3) Reparační 4) Satisfakční Zdroj: Vlastní zpracování dle odborné literatury Srovnej: Knappová, M., Švestka, J.: Občanské právo hmotné, 1. díl, 3. vydání, ASPI Publishing, Praha, 2002, str

15 Charakteristika jednotlivých funkcí právní odpovědnosti za škodu. ad1) Funkce preventivně ochranná - má za cíl hlavně zabraňovat porušování právních povinností a to tím způsobem, ţe hrozí subjektům moţným uplatněním sankcí za jejich případné protiprávní jednání. Tato funkce se v určitých modifikacích vyskytuje jako součást všech ostatních funkcí. ad2) Funkce represivní - slouţí jako postih toho, kdo porušil právní povinnost. V jednotlivých právních odvětvích se liší rozsahem a druhem postihu. ad3) Funkce reparační - spočívá v kompenzaci způsobené újmy, a to buď formou naturální (obnovení původního stavu), nebo relutární náhrady (náhradou v penězích). ad4) Funkce satisfakční - zabezpečuje zejména kompenzaci vzniklé nemajetkové újmy a to poskytnutím určitého zadostiučinění, které se s ohledem na porušený zájem uţívá ve vhodné a účelné formě Odpovědnost subjektivní a objektivní Právní teorie rozděluje odpovědnost za škodu na odpovědnost subjektivní, to znamená odpovědnost za zaviněné protiprávní jednání a odpovědnost objektivní, to znamená odpovědnost bez ohledu na zavinění. Subjektivní odpovědnost vyţaduje jako své nedílné součásti protiprávní úkon (jednání), škodlivý následek, příčinnou souvislost mezi nimi a zavinění. Zaviněné porušení právní povinnosti předpokládá vţdy. Objektivní odpovědnost není odpovědností obecnou, to znamená, ţe ji lze vyvozovat pouze tam, kde to stanoví některý právní předpis. U objektivní odpovědnosti rozlišujeme dva druhy a to: objektivní odpovědnost s moţností liberace; osoba neodpovídá, prokáţe-li, ţe byl naplněn některý ze zákonem stanovených liberačních důvodů (např. ţe nemohla škodlivému následku, který nezavinila, zabránit ani s vynaloţením veškerého úsilí) objektivní odpovědnost absolutní, bez moţnosti liberace např. odpovědnost za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup 14

16 Jako typické příklady objektivní odpovědnosti můţeme uvést například: odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků odpovědnost za škodu způsobenou tím, nad kým odpovědný vykonává dohled odpovědnost za škodu na vnesených nebo odloţených věcech odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem orgánu veřejné moci odpovědnost za vady výrobků nebo zboţí Odpovědnost za následek v některých (výjimečných) případech stanoví i veřejnoprávní předpisy, např. u ochrany ţivotního prostředí. Vţdy je však v těchto případech přípustná liberace. Objektivní odpovědnost není přípustná v předpisech trestního práva Odpovědnost za škodu Předmětem úpravy odpovědnosti za škodu dle občanského zákoníku jsou zejména vztahy fyzických a právnických osob majetkové povahy. Právní úprava stanovuje jednotlivé sankce za porušení vztahů osobních, ohroţení ţivota, zdraví a jiných nehmotných statků. Odpovědnost za škodu je upravena zejména v šesté části, převáţně pak v hlavě první a druhé občanského zákoníku. Je součástí závazkového práva, konkrétně deliktních závazků vznikajících z protiprávních úkonů či z kvalifikovaných škodných událostí. Právní úprava institutu odpovědnosti za škodu je v občanském zákoníku tvořena zejména: Úpravou přecházení hrozícím škodám ( 415 aţ 419 občanského zákoníku) Obecnou úpravou odpovědnosti za škodu (oddíl první, 420 a 420a občanského zákoníku) Případy zvláštní odpovědnosti za škodu (oddíl druhý, 421 aţ 437 občanského zákoníku) Společnými ustanoveními o náhradě škody (oddíl třetí, 438 aţ 450 občanského zákoníku) Odpovědnost za škodu plní zejména funkci preventivně výchovnou, reparační a satisfakční. 15

17 Funkce preventivně výchovná zajišťuje předcházení hrozícím škodám. Předcházení škodám je totiţ vţdy účelnější neţ následná náhrada škody. Právní úprava prevenční povinnosti je obsaţena v ustanoveních 415 a následujících občanského zákoníku. Cílem této funkce je hlavně přimět potencionálního škůdce, aby si počínal takovým způsobem, při kterém by nedocházelo ke škodám na zdraví, majetku a ţivotním prostředí a aby v případě hrozící škody zakročil přiměřeným způsobem k jejímu odvrácení. Funkce reparační vyjadřuje uplatnění zásady plné náhrady škodlivých následků v porušených občanskoprávních vztazích. Vzniklá škoda se hradí buď formou naturální restituce (uvedením v předešlý stav), a to v případech, ţe je to moţné a ţe o to poškozený poţádá, nebo formou relutární restituce (v penězích). Funkce satisfakční se uplatňuje u náhrad škod způsobených na zdraví. 444 odstavec 1 občanského zákoníku přiznává poškozeným právo na přiměřené zadostiučinění za vytrpěné bolesti a za ztíţení společenského uplatnění, to znamená náhradu za nemajetkovou újmu. Dále pak dle ustanovení 444 odstavec 3 občanského zákoníku přiznává odškodnění jednorázovou částkou pozůstalým za usmrcení osoby blízké. 1.2 Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu Aby mohl být škůdce označený odpovědným za vznik škody a uznán povinným ji poškozenému uhradit, musí být splněny určité předpoklady. Základními předpoklady vzniku občanskoprávní odpovědnosti za škodu jsou protiprávní úkon (jednání), případně jiná zákonem kvalifikovaná škodná událost, škoda, příčinná souvislost mezi nimi a zavinění. Existencí všech těchto předpokladů vzniká občanskoprávní odpovědnostní závazkový vztah Protiprávní úkon Úkon z hlediska práva je taková právní skutečnosti, která spočívá v určitém lidském chování a to chování vědomém a volním. Protiprávní úkon je takový úkon, který je buď přímo v rozporu z právní úpravy, nebo právní úpravu nějakým způsobem obchází. Protiprávní úkon vyvolává nepříznivé právní následky nezávisle na vůli toho, kdo jej vykonal, respektive i proti jeho vůli. 16

18 Můţe vzniknout: aktivním chováním konáním, jednáním (komisivní právní úkon), například poškození nebo zničení cizí věci, nebo pasivním chováním - opomenutím, nečinností v podobě zdrţení se určitého chování, nebo strpění chování jiného subjektu (omisivní právní úkon). O protiprávní jednání jde pouze tehdy, jedná-li se o opomenutí takového jednání, k němuţ byl jednající povinen. Protiprávní úkony dále členíme na: zaviněné označují se jako civilní delikty. Odpovědnost za ně je ukládaná subjektivní odpovědností. a nezaviněné - spočívají v nezaviněném porušení právní povinnosti a označujeme je jako objektivní protiprávní úkony. Odpovědnost za ně je ukládaná objektivní odpovědností. Za objektivní odpovědnost jsou povaţovány i případy, kdy jde o uloţení povinnosti k náhradě škody způsobené událostí, aniţ došlo k porušení právní povinnosti. Mezi případy odpovědnosti řadí povinnost k náhradě takto způsobené škody i platný občanský zákoník (např. odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností - 420a občanského zákoníku) Škoda Přestoţe je škoda druhým nezbytným předpokladem vzniku odpovědnosti za škodu, občanský zákoník tento pojem nedefinuje. Obecně však můţeme definovat pojem škody v českém právu jako újmu, kterou poškozený utrpí na svém majetku, nebo na zdraví v důsledku protiprávního jednání škůdce a tato škoda je vyjádřitelná penězi

19 Pouze takovým způsobem vymezená škoda je právně relevantní škodou, která se můţe následně stát předmětem náhrady podle ustanovení 442 a následujících občanského zákoníku. 10 Občanský zákoník rozeznává škodu dvojí a to: a škodu skutečnou (damnum emergens), která vyjadřuje hodnotu, o kterou se zmenšil majetek poškozeného následkem škodné události a to včetně veškerých nákladů spojeným s odstraněním následků škodné události ušlý zisk (lucrum cessans), který představuje hodnotu, o kterou by se majetek poškozeného mohl zvětšit, pokud by ke škodné události nedošlo Skutečnou škodu musí poškozený přesně vyčíslit, lze-li ji však zjistit jen s nepoměrnými obtíţemi nebo ji nelze zjistit vůbec, určí ji podle své úvahy soud. 11 Hodnota ušlého zisku musí být poškozeným doloţena, a to na základě hodnoty reálného očekávaného zisku při obvyklém chodu věcí. Soud můţe výši náhrady škody na základě moderačního práva přiměřeným způsobem sníţit. Přitom posuzuje hlavně majetkové poměry škůdce a poškozeného a okolnosti vzniku škody. V případě, ţe se jedná o škodu způsobenou úmyslně, nelze výši nároku moderačním právem sníţit. Škoda můţe být způsobena i více škůdci. V takovém případě všichni škůdci, kteří se podíleli na vzniku škody, odpovídají za tuto škodu společně a nerozdílně. V praxi to znamená, ţe se poškozený můţe obrátit s nárokem na náhradu škody na kteréhokoliv škůdce. Tento škůdce se pak následně vypořádá s ostatními škůdci, a to podle rozsahu účasti na způsobení škodné události. Občanský zákoník upravuje i moţnost vypořádání případných budoucích nároků poškozeného, a to tím způsobem, ţe lze na základě písemné dohody o úplném a konečném vypořádání mezi škůdcem a poškozeným provést takzvané jednorázové vypořádání. 10 Srovnej: Doc. JUDr. Zdeněk Madar, DrSc. a kolektiv, Slovník českého práva - I. a II. díl, Vydalo Linde Praha, a. s. Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka v roce 2002, jako svou 467. publikaci, str Ustanovení 136 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. 18

20 1.2.3 Příčinná souvislost Dalším předpokladem vzniku odpovědnosti za škodu je příčinná souvislost (kauzální nexus) mezi protiprávním úkonem (jednáním) a vznikem újmy (škody). Je to vlastně určitý následek vyvolaný určitým jednáním určitého subjektu. Subjekt můţeme činit odpovědným za vznik škody pouze v případě, ţe následek vznikl jako důsledek jednání tohoto subjektu. Následek má přímý původ v protiprávním jednání. Pokud by tato podmínka nebyla splněna, nemohl by odpovědnostní právní vztah vzniknout. 12 Příčinnou souvislost jako poměr příčiny a následku je nutno v případě působení více příčin (a z nich plynoucích následků) chápat jako zřetězení příčin a následků nejen v posloupnosti věcné, nýbrţ i posloupnosti časové. 13 U příčinné souvislosti se setkáváme ještě s pojmem předvídatelnost. Předvídatelnost vzniku škody jakoţto důsledku protiprávnosti lze chápat jako kritérium pro stanovení rozsahu náhrady škody. Povinnost náhrady škody totiţ dopadá pouze na tu škodu, kterou povinná strana v době vzniku závazkového vztahu jako moţný důsledek porušení své povinnosti předvídala, anebo kterou bylo moţné předvídat se zřetelem na skutečnosti, které byly v uvedené době povinné straně známé nebo které znát měla. Tento předpoklad se neuplatňuje u škod deliktních. Kromě obecných předpokladů odpovědnosti za škodu je dalším nezbytným předpokladem předvídatelnost škody z hlediska rozsahu její náhrady Zavinění Pojem zavinění občanský zákoník přímo nevymezuje, proto v souladu s poţadavkem jednotnosti právního řádu nutno vycházet z pojmu zavinění tak, jak je obsaţeno v trestním zákoně. Zavinění bývá definováno právní naukou jako vnitřní psychický vztah škůdce k jeho vlastnímu protiprávnímu jednání a výsledku tohoto jednání. Zavinění je zaloţeno na spojení dvou psychických prvků, jednak prvku poznání, tedy prvku intelektuálního, rozumového, spočívajícího ve vědomosti a předvídání určitého výsledku, jednak prvku vůle, spočívajícího v tom, ţe subjekt projevuje vůli tím, ţe něco chce, ale také tím, ţe je s 12 Brejcha, A.: Odpovědnost v soukromém a veřejném právu, Codex Bohemia 2000, s (Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 192/2007, ze dne )

21 něčím srozuměn. Na různé kombinaci obou prvků a stupňů jejich intenzity jsou pak zaloţeny různé formy a stupně zavinění. Zavinění je nikoliv nezbytným, ale pouze pravidelným předpokladem vzniku odpovědnosti za škodu. Tam, kde zákon ukládá povinnost k náhradě škody bez zřetele na zavinění, není existence tohoto předpokladu právně relevantní. 15 Tabulka 1: Rozdělení zavinění podle vědomostní a volní sloţky Zavinění úmyslné Zavinění z nedbalosti Úmysl přímý (dolus directus) - škůdce si je vědom ţe jeho čin je protiprávní, škodu způsobit chce Nedbalost vědomá (culpa lata) škůdce si je vědom ţe škodu způsobit můţe, ale spoléhá nato, ţe ji nezpůsobí Úmysl nepřímý (dolus indirectus) škůdce si je vědom ţe svým jednáním škodu způsobit můţe a pro případ ţe ji způsobí, je s ní srozuměn Nedbalost nevědomá (culpa neogligentia) škůdce si není vědom, ţe svým jednáním můţe způsobit škodu, ač to vzhledem k okolnostem vědět měl a mohl Zdroj: Vlastní zpracování dle odborné literatury 1.3 Okolnosti vylučující protiprávnost Za okolnosti vylučující protiprávnost označujeme okolnosti, které způsobují, ţe čin, který se svými rysy podobá trestnému činu, není ani nedovolený, ani nebezpečný pro společnost, a není tedy ani trestným činem. Tyto okolnosti jsou upraveny přímo v občanském zákoníku, případně trestním zákoníku. Společným prvkem je, ţe zde chybí protiprávnost, která je znakem skutkové podstaty trestného činu. Dovolený čin pak nenaplňuje ani jeho skutkovou podstatu, přestoţe se svými znaky trestnému činu podobá

22 Základní členění okolností vylučující protiprávnost úkonu uvádím ve schématu 2. Schéma 2 Okolnosti vylučující protiprávnost úkonu. Okolnosti vylučující protiprávnost úkonu 1) Výkon práva nebo plnění povinnosti ( 3 odstavec 1 Obč. zák.) 2) Svépomocné jednání ( 6 Obč. zák.) 3) Krajní nouze ( 418 odstavec 1 Obč. zák. a 28 Trest. zák.) 4) Nutná obrana ( 418 odstavec 2 Obč. zák. a 29 Trest. zák.) 5) Svolení poškozeného ( 34 a násl. Obč. zák. a 30 Trest. zák.) 6) Přípustné riziko ( 31 Trest. zák.) 7) Oprávněné pouţití zbraně ( 32 Trest. zák.) Zdroj: Vlastní zpracování dle odborné literatury 16 Níţe alespoň v základech popíšu jednotlivé okolnosti vylučující protiprávnost úkonu. ad1) Výkon práva nebo plnění povinnosti ( 3 odstavec 1 Občanského zákoníku) U výkonu práva nebo plnění povinnosti je důleţitá podmínka, ţe ten který tak činí, musí mít k danému jednání právní titul opravňující jej k takovému jednání. (Příklad: Pokud rodič sdělí svému dítěti, ţe musí napsat domácí úkoly a z tohoto důvodu nepůjde večer do kina, nejedná se o protiprávní jednání rodiče, které by snad omezovalo osobní svobodu jedince, ale jedná se o výkon jeho práva) Srovnej např.: Fiala, J., a kolektiv. Občanské právo hmotné. 3. vydání. Brno: Masarykova universita a nakladatelství doplněk, 2002, str

23 ad2) Svépomocné jednání ( 6 Občanského zákoníku) Formou ochrany subjektivních práv vedle soudní ochrany můţe být výjimečně svépomoc, tedy moţnost ohroţeného vlastními silami bezprostředně hrozící neoprávněný zásah jiné osoby do svého práva sám odvrátit. Svépomoc je přípustná pouze za současného splnění těchto podmínek: její pouţití náleţí pouze ohroţenému, nikoli osobě třetí, hrozí zásah do práva, tento zásah je neoprávněný, zásah hrozí bezprostředně, zásah můţe být odvrácen způsobem přiměřeným způsobu, okolnostem a intenzitě zásahu, který hrozil (zásada proporcionality). 18 ad3) Krajní nouze ( 418 odstavec 1 Občanského zákoníku a 28 Trestního zákoníku) Krajní nouze je upravena v 418 odst. 1 Občanského zákoníku, který stanovuje, ţe ten, kdo způsobil škodu, kdyţ odvracel přímo hrozící nebezpečí, které sám nevyvolal, není za ni odpovědný, ledaţe bylo moţno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo jestliţe je způsobený následek zřejmě stejně závaţný nebo ještě závaţnější neţ ten, který hrozil. 19 ad4) Nutná obrana ( 418 odstavec 2 občanského zákoníku a 29 trestního zákoníku) Podstatou nutné obrany je, ţe trestným činem není čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný zákonem. O nutnou obranu nejde v případě, byla-li zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. ad5) Svolení poškozeného ( 34 a následující občanského zákoníku a 30 trestního zákoníku) Svolení poškozeného vylučuje protiprávnost v tom případě, ţe je škoda způsobena jednáním, ke kterému dal poškozený souhlas. Podmínkou je, ţe poškozený musí být způsobilý k právním úkonům a svolení musí dát před vznikem škody Srovnej: 418 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů. 22

24 ad6) Přípustné riziko ( 31 trestního zákoníku) Tato okolnost se týká situací, kdy škůdce provádí činnost, ke které má odborné předpoklady a učiní vše, aby nedošlo ke škodám, přesto ale dojde k následku, který by mohl být posouzen jako trestný čin. (budu-li jako střelmistr likvidovat vysoký komín a udělám vše podle svých nejlepších znalostí a zkušeností a v souladu se stanovenými postupy, aby se nikomu nic nestalo, a přesto komín spadne na sousední dům, nepůjde o trestný čin). 20 ad7) Oprávněné pouţití zbraně ( 32 trestního zákoníku) Oprávněné pouţití zbraně jako okolnost vylučující protiprávnost se týká okruhu osob, kterým toto právo vyplývá přímo ze zákona. Typicky se jedná příklad o příslušníky policie, armády, vězeňské sluţby a justiční stráţe. Pouţití zbraně musí proběhnout vţdy v souladu s příslušným právním předpisem, například se zákonem o Policii České republiky. Závěrem podkapitoly týkající se okolností vylučujících protiprávnost úkonu bych chtěl ještě dodat důleţitou věc, ţe prokazování všech okolnosti vylučující protiprávnost je vţdy na straně škůdce

25 2 Druhy škod Jak uţ jsem se zmínil výše, pojem škoda označuje v českém právním řádu újmu hmotnou (majetkovou). Ve své práci vycházím z rozdělení škody na újmu hmotnou (majetkovou) a újmu nehmotnou (nemajetkovou). 2.1 Hmotná újma Hmotnou újmu můţeme definovat jako právní důsledek neoprávněného zásahu škůdce do majetkových práv poškozeného. Český právní řád vychází z principu úplné náhrady vzniklé škody, kterou dále člení na: škodu skutečnou (damnum emergens) a ušlý zisk (lucrum cessans). Oba dva tyto druhy hmotné (majetkové) újmy mohou vzniknout i zároveň. České soudy judikovaly, ţe vzniklou škodu představují nejen majetkové hodnoty, které jiţ byly poškozeným vynaloţeny, nýbrţ i ty, které by bylo třeba vynaloţit, aby došlo k uvedení v předešlý stav, resp. k plnému vyváţení nepříznivých majetkových důsledků plynoucích z toho ţe nebylo provedeno navrácení v předešlý stav. 21 Skutečnou škodu definujeme jako: majetkovou újmu vyjádřitelnou v penězích, která spočívá v důsledku protiprávního úkonu resp. škodní události ve zničení, ztrátě zmenšení, sníţení či jiném znehodnocení jiţ existujícího majetku poškozeného a jeţ představuje majetkové hodnoty nezbytné k uvedení věci v předešlý stav. 22 Ušlý zisk definujeme jako: majetkovou újmu vyjádřitelnou v penězích, která spočívá v tom, ţe v důsledku protiprávního úkonu, resp. škodní události, nedošlo k rozmnoţení (zvětšení) majetku poškozeného, které poškozený mohl odůvodněně, tj. doloţitelným způsobem očekávat se zřetelem k obvyklému (pravidelnému normálnímu) chodu věcí Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSFR, řadové číslo R 25/ Knappová, M., Švestka, J, Dvořák, J.: Občanské právo hmotné, 2. díl., ASPI, 4. aktualizované a doplněné vydání, Praha, 2006, str Knappová, M., Švestka, J, Dvořák, J.: Občanské právo hmotné, 2. díl., ASPI, 4. aktualizované a doplněné vydání, Praha, 2006, str

26 2.2 Hmotná újma v důsledku škody na zdraví Kaţdý zásah škůdce do tělesné integrity poškozeného je zároveň zásahem do majetkové sféry poškozeného jedince. Z pohledu odpovědnosti za škodu nazýváme škodou vţdy majetkovou újmu. A to nejen v případech hmotné (majetkové) újmy, ale rovněţ i v případech, kdy je škůdcem způsobena škoda na zdraví poškozeného pro které občanský zákoník připouští taktéţ odškodnění utrpěné nemajetkové újmy, které spočívá hlavně ve vytrpěných bolestech (bolestném) a ve ztíţení společenského uplatnění. Plnění poskytovaná jako náhrada za škodu způsobenou na zdraví poškozeného mají za cíl hlavně zmírnění následků vzniklé újmy a zároveň dosaţení určité satisfakce poškozeného. V případě vzniku škody na zdraví vzniká poškozenému dle 445 Občanského zákoníku a následujících, zákonem stanovený okruh práv. Poškozený má právo poţadovat náhradu účelných nákladů spojeným s léčením, avšak s podmínkou, ţe tyto náklady na své léčení opravdu vynaloţil a věrohodně prokáţe jejich výši soudu. Veškeré náklady spojené s léčením jsou povaţovány z hlediska povahy škody za škodu skutečnou. Dalším právem, které poškozenému vzniká v případě úrazu s následkem poškození jeho zdraví, je právo na náhradu ztráty výdělku, případně důchodu. Při stanovení ušlého zisku soud vychází z dosavadního průměrného výdělku poškozeného ( 445 Obč. Zák.). 2.3 Nehmotná újma Cílem odpovědnosti za škodu je odškodnit hmotnou újmu, která vznikla poškozenému v důsledku zaviněného protiprávního jednání škůdce do majetkové sféry poškozeného. Jako sekundární následek protiprávních jednání dochází i k nemajetkovým újmám různé povahy. České občanské právo upravuje náhradu nehmotné újmy formou bolestného, náhradou ztíţení společenského uplatnění a jednorázovou náhradou blízkým osobám v případě úmrtí fyzické osoby ( 444 Obč. zák.). 25

27 2.4 Nehmotná újma v důsledku škody na zdraví Poškozená fyzická osoba můţe zásahem škůdce její tělesné integrity zakusit více typů nemajetkové újmy. Český právní řád odškodňuje pouze bolest a ztíţení společenského uplatnění. Bolestné představuje náhradu škody za imateriální újmu utrpěnou při škodě na zdraví. Náhrada zde nemá povahu naturální restituce (Způsob náhrady škody), ani reparace, tj. poskytnutí ekvivalentu uvedené újmy, ale má povahu satisfakční. Jejím cílem je poskytnutím peněţitých prostředků vyváţit, případně zmírnit bolesti vzniklé při samotném poškození zdraví, při léčení, resp. odstraňování následků poškození zdraví (např. rehabilitaci). Nárok na bolestné je nárokem osobní povahy, který zaniká smrtí poškozeného, a to bez zřetele k tomu, zda byl ještě za ţivota poškozeného uplatněn, resp. dokonce soudem přiznán (avšak ke dni jeho smrti nebyl uspokojen). Náhrada bolestného se poskytuje jednorázově, nikoliv ve formě opakujícího se plnění. Výše bolestného a podmínky jeho poskytnutí jsou upraveny zvláštním předpisem (vyhláška č. 440/2001 Sb.). 24 Náhrada za ztíţení společenského uplatnění patří k obsahu náhrady škody (Obsah a rozsah náhrady škody) způsobené na zdraví (Škoda na zdraví). Představuje náhradu za prokazatelně nepříznivé následky, jeţ trvale a výrazným způsobem ztěţují poškozenému moţnost uplatnění v osobním ţivotě či jiných sférách jeho ţivota, popř. při výkonu povolání. Náhrada zde má obdobně jako při bolestném povahu satisfakční, tj. jejím cílem je poskytnutím peněţních prostředků vyváţit, příp. zmírnit uvedené nepříznivé následky. Nárok na náhradu za ztíţení společenského uplatnění je nárokem osobní povahy, který zaniká smrtí poškozeného. Náhrada se poskytuje jednorázově, v penězích. Hradí se ve výši stanovené zvláštním předpisem (vyhláška č. 440/2001 Sb.) htm

28 3 Ubytovací zařízení v České Republice Profesní svazy Asociace hotelů a restaurací České republiky a UNIHOST Sdruţení podnikatelů v pohostinství, stravovacích a ubytovacích sluţbách na základě Usnesení vlády ze dne č. 717 a za podpory Ministerstva pro místní rozvoj ČR a České centrály cestovního ruchu CzechTourism sestavily Oficiální jednotnou klasifikaci ubytovacích zařízení České republiky kategorie hotel, hotel garni, penzion, motel a botel pro období let Tato klasifikace není obecně závazným právním předpisem. Má doporučující charakter a slouţí jako pomůcka pro zařazování ubytovacích zařízení do kategorií podle minimálních stanovených poţadavků. Za cíl má zlepšení orientace spotřebitelů hostů a zprostředkovatelů - cestovních kanceláří a agentur, zvýšení transparentnosti trhu ubytování a zkvalitnění sluţeb poskytovaných ubytovacími zařízeními. 3.1 Definice kategorií ubytovacích zařízení Jednotlivé kategorie ubytovacích zařízení jsou ve vše uvedené klasifikaci definovány takto: Hotel Hotel je ubytovací zařízení s nejméně 10 pokoji pro hosty vybavené pro poskytování přechodného ubytování a sluţeb s tím spojených (zejména stravovací). Člení se do pěti tříd. Hotel garni má vybavení jen pro omezený rozsah stravování (nejméně snídaně) a člení se do čtyř tříd Motel Motel je ubytovací zařízení s nejméně 10 pokoji pro hosty poskytující přechodné ubytování a sluţby s tím spojené zejména pro motoristy a člení se do čtyř tříd. Zařízení se nachází v blízkosti pozemních komunikací s moţností parkování. Recepce a restaurace můţe být mimo ubytovací část. Ubytovací zařízení jinak splňuje veškeré poţadavky pro kategorii Hotel 1* 4*. 26 Oficiální jednotná klasifikace ubytovacích zařízení České republiky sestavená profesními svazy Asociace hotelů a restaurací České republiky a UNIHOST Sdruţení podnikatelů v pohostinství, stravovacích a ubytovacích sluţbách na základě Usnesení vlády ze dne č. 717 a za podpory Ministerstva pro místní rozvoj ČR a České centrály cestovního ruchu CzechTourism. 27

29 3.1.3 Penzion Penzion je ubytovací zařízení s nejméně 5 a maximálně 20 pokoji pro hosty, s omezeným rozsahem společenských a doplňkových sluţeb a člení se do čtyř tříd. Omezené sluţby stravování spočívají v absenci restaurace. Penzion však musí disponovat minimálně místností pro stravování, která zároveň můţe slouţit k dennímu odpočinku hostů Botel Botel je ubytovací zařízení umístěné v trvale zakotvené osobní lodi. Botel se zařazuje nejvýše do čtyř hvězdiček. Na botel se vztahují všechny poţadavky a kritéria jako na hotely příslušné třídy * aţ **** kromě: a) u botelu není moţné do obytné části kajuty (pokoje) umístit ještě příleţitostné lůţko; b) minimální rozměry lůţka včetně matrace v botelu činí cm; c) minimální obytné plochy podle tříd: Kategorie třída jednolůţková kajuta (m 2 ) dvoulůţková kajuta (m 2 ) Botel * 8 9 Botel ** 9 10 Botel *** 9 10 Botel **** Specifická hotelová zařízení Mezi specifická hotelová zařízení patří: Lázeňský / Spa hotel Wellness hotel Resort / Golf resort hotel Lázeňský / Spa Hotel Ubytovací zařízení, které se nachází v místě se statutem lázeňského místa dle Zákona č. 164/2001 Sb. (lázeňský zákon) v aktuálním znění, které splňuje veškeré poţadavky pro kategorii hotel a které zajišťuje zároveň lázeňskou péči dle 33 zák. č. 48/1997 Sb. 28

30 Lázeňský hotel garni Ubytovací zařízení, které se nachází v místě se statutem lázeňského místa dle Zákona č. 164/2001 Sb. (lázeňský zákon) v aktuálním znění, které splňuje veškeré poţadavky pro kategorii hotel garni a které zajišťuje zároveň lázeňskou péči dle 33 zák. č. 48/1997 Sb Wellness Hotel Ubytovací zařízení, které splňuje veškeré poţadavky pro kategorii Hotel 3* 5* a zároveň poskytuje sluţby wellness, přičemţ bude současně certifikováno podle výstupů z projektu MMR Zavádění národních standardů kvality ve vybraných sektorech cestovního ruchu Resort / Golf Resort Ubytovací zařízení, které splňuje poţadavky pro kategorii Hotel 3* 5*, jedná se o uzavřený soubor objektů, kde můţe být restaurace a recepce mimo ubytovací část. Zařízení poskytuje společensko-kulturní a sportovní vyţití. Do třídy 4* můţe mít recepce omezený provoz na minimálně 18 hodin. Golf Resort musí, kromě výše uvedeného, být vybaven minimálně devítijamkovým normovaným hřištěm dle parametrů ČGF (České golfové federace) Depandance Depandance je vedlejší budova ubytovacího zařízení bez vlastní recepce, organizačně související s hlavním ubytovacím zařízením, které pro depandance zajišťuje plný rozsah sluţeb odpovídající příslušné kategorii a třídě a není vzdáleno více neţ 500 m Ostatní ubytovací zařízení Mezi ostatní ubytovací zařízení se řadí: kemp (tábořiště) chatová osada turistická ubytovna 29

31 3.2 Klasifikace ubytovacích zařízení rozdělení do tříd Jednotlivé kategorie ubytovacích zařízení jsou definovány takto: * Tourist ** Economy *** Standard **** First Class ***** Luxury Ubytovacím zařízením kategorie typu hotel garni, penzion, motel, botel a depandance mohou být přiděleny maximálně čtyři hvězdičky. Klasifikace ostatních kategorií ubytování je stanovena v dokumentu Doporučení upravující základní ukazatele pro poskytování ubytovacích sluţeb v rámci ubytování v soukromí, v kempech a chatových osadách a turistických ubytovnách s tím, ţe: Svaz podnikatelů ČR ve venkovské turistice a agroturistice ručí za ubytování v soukromí; Kempy a chatové osady ČR Ţivnostenské společenstvo ručí za kategorii kempy a chatové osady; Klub českých turistů ručí za kategorii turistické ubytovny Oficiální jednotná klasifikace ubytovacích zařízení České republiky sestavená profesními svazy Asociace hotelů a restaurací České republiky a UNIHOST Sdruţení podnikatelů v pohostinství, stravovacích a ubytovacích sluţbách na základě Usnesení vlády ze dne č. 717 a za podpory Ministerstva pro místní rozvoj ČR a České centrály cestovního ruchu CzechTourism. 30

32 4 Sluţby ubytovacích zařízení v České Republice 4.1 Definování pojmu ubytovací sluţby Ubytovací sluţby jsou sluţby poskytované příslušnými ubytovacími zařízeními, jako např. hotely, motely, ubytovnami, rekreačními a lázeňskými zařízeními, nebo noclehárnami, a to na základě smluv o ubytování, které se uzavírají buď na dobu mezi účastníky tohoto právního vztahu, tj. mezi ubytovatelem a objednatelem (ubytovaným), dohodnutou, anebo na dobu vyplývající z účelu ubytování. Ze smlouvy o ubytování vyplývá pro objednatele právo na poskytnutí ubytování a sluţeb s tímto ubytováním spojených, avšak i povinnost zaplatit za ubytování a za sluţby s ním spojené (např. úklid) příslušnou cenu. Cena za ubytování a za sluţby s ním spojené je stanovena v ubytovacím řádu, kde jsou rovněţ uvedeny lhůty, ve kterých má být tato cena uhrazena. Charakteristickým znakem ubytovacích sluţeb je, ţe jsou poskytovány pouze na přechodnou dobu, tedy i na den, na týden nebo na měsíc, nebo třeba na dobu trvání určitého odborného, např. jazykového kurzu, sportovního soustředění, letního tábora, apod. Povinností ubytovatele je odevzdat ubytovanému prostory, které mu byly k ubytování vyhrazeny, ve stavu způsobilém k jejich řádnému uţívání, a umoţnit mu téţ uţívání společných prostor daného ubytovacího zařízení, jakoţ i sluţeb v tomto ubytovacím zařízení poskytovaných. Způsobilostí k řádnému uţívání je třeba rozumět náleţité osvětlení, vytápění, tekoucí studenou, popřípadě i teplou vodu, fungující sociální zařízení, ale třeba i telefonické spojení, vybavení radiopřijímačem či televizorem atd. Povinností ubytovaného je pak dodrţovat ubytovací řád a nenarušovat pořádek v ubytovacím zařízení, zejména neprovádět ve vyhrazených mu prostorách ani v prostorách společných bez souhlasu ubytovatele ţádné změny podstatného rázu. 31

33 Ubytovatel odpovídá ubytovanému za škodu na věcech, které ubytovaný do ubytovacího zařízení vnesl nebo které tam byly vneseny pro něho (tzv. receptum cauponum) 28, a to podle ustanovení o odpovědnosti za škodu. Ustanovení, upravující smlouvu o ubytování, poskytují jak ubytovanému, tak ubytovateli moţnost odstoupení od smlouvy před uplynutím dohodnuté doby. Ubytovaný můţe odstoupit od smlouvy z jakéhokoli důvodu, avšak je povinen nahradit ubytovateli újmu, která mu předčasným zrušením ubytování vznikne, ovšem pouze v případě, ţe ubytovatel nemohl této újmě zabránit. Ubytovatel je oprávněn odstoupit od smlouvy pouze z toho důvodu, ţe ubytovaný hrubě porušuje své smluvní povinnosti, popřípadě ţe přes výstrahu ze strany ubytovatele v ubytovacím zařízení hrubě porušuje dobré mravy. 4.2 Zákonná úprava pro podnikání v oboru ubytování Zákonná úprava pro podnikání v oboru ubytování je obsaţena v zákonu č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání ve znění pozdějších předpisů, v příloze č. 1 k zákonu č. 455/1991 Sb. Řemeslné ţivnosti část C - Hostinská činnost a v příloze č. 4 k zákonu č. 455/1991 Sb. Ţivnost volná (K 25 odst. 2) 55 - Ubytovací sluţby Konkrétní obsah náplně jednotlivých ţivností je pak stanoven v nařízení vlády č. 278/2008 Sb. ze dne 23. července 2008 o obsahových náplních jednotlivých ţivností. Hostinská činnost: Činnosti spočívající v přípravě a prodeji pokrmů a nápojů k bezprostřední spotřebě v provozovně, v níţ jsou prodávány. V rámci ţivnosti je moţno poskytovat ubytování ve všech ubytovacích zařízeních (například hotel, motel, kemp, ubytovna) a v bytových domech, rodinných domech nebo ve 28 Poznámka: receptum nautarum cauponum stabulariorum neformální převzetí záruky - slib zákazníkovi na opatrování věcí do podniku vnesených. Slib, který dával lodník (nauto), hostinský (caupo) a majitel stájí (stabularius) svému zákazníkovi, ţe jeho věci, do podniku vnesené budou náleţitě opatrovány, aby je host při odchodu dostal zpátky v bezvadném stavu. Majitel zařízení ručil za kaţdé poškození či ztrátu věci, pokud se nemohl osvobodit odkazem na zásah vyšší moci. 29 Doc. JUDr. Zdeněk Madar, DrSc. a kolektiv, Slovník českého práva - I. a II. díl, Vydalo Linde Praha, a. s. Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka v roce 2002, jako svou 467. publikaci, str Srovnej: 433, 434, 436, Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů. 32