Výpočet únosnosti ocelových obloukových výztuží chodeb z profilů TH29 a TH34 z oceli H500M (31Mn4 ) VÚOOVCH

Transkript

1 Vysoká škola báňská Techncká unverzta Ostrava Fakulta stavební Katedra stavební mechanky UŽIVATELSKÁ PŘÍRUČKA Výpočet únosnost ocelových obloukových výztuží chodeb z proflů TH29 a TH34 z ocel H500M (3Mn4 ) VÚOOVCH Zpracováno v rámc řešení projektu TA000838: Výzkum a vývoj technologe výroby důlních ocelových výztuží vyráběných řízeným válcováním Zpracoval: Doc. Ing. Petr Janas, CSc. Ostrava, prosnec 203

2 Obsah. Úvod 3 2. Statcké řešení ocelové obloukové výztuže dle teore. řádu 4 2. Geometrcká analýza konstrukce Statcké řešení ocelové obloukové výztuže Výpočet složek vntřních sl, únosnost a přetvoření konstrukce Mezní hodnoty momentů a normálových sl 3 3. Program Výpočet únosnost ocelových obloukových výztuží 5 3. Zadávání vstupních dat Výsledky výpočtu Některé příklady využtí programu pro výpočet únosnost výztuže Využtí archvovaných dat Závěr 30 Lteratura 3 2

3 . Úvod Předkládaná příručka je určena pro užvatele programu Výpočet únosnost ocelových obloukových výztuží chodeb z proflu TH29 a TH34 z ocel H500M (3Mn4) VÚOOVCH TH29/H500M a TH34/H500M. Program je určen pro výpočet únosnost nepoddajné a poddajné otevřené ocelové výztuže z proflů TH29 a TH34 a z nově vyvnuté ocel H500M (alternatvně 3Mn4) dle teore. řádu za předpokladu, že výztuž je dvojkloubově uložena a je zatížena aktvním spojtým zatížením působícím shora a z boků důlního č podzemního díla. Únosnost výztuže lze určt v souladu s ČSN EN (Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí), alternatvně pro vyšší hodnoty mezních momentů odpovídajících uvedeným proflům a zvolené ocel. Poměr bočního a svslého zatížení lze měnt. Výztuž může být tvořena 3 až 9 díly o různých délkách a o různém poloměru zakřvení. Odpor prot prokluzu spojovaných dílů je uvažován od 00 do 350 kn s krokem 50 kn. Program umožňuje výpočet únosnost výztuží uvedených proflů jako funkce poměru bočního a svslého zatížení od 0 do 2 s krokem 0,05. Výztuž může být kromě toho (pro smulování zatížení od závěsné drážky) zatížená kombnovaně jednou slou působící ve zvoleném místě v rovně výztuže a aktvním spojtým zatížením působícím shora a z boků důlního č podzemního díla. Př kombnovaném zatížení se určuje únosnost vždy jen pro zadaný poměr bočního a svslého zatížení. Užvatelská příručka je rozdělena na dvě část. V prvé část jsou uvedeny teoretcké analýzy, ze kterých vyplývalo vlastní zpracování programu. Pro možnost užvatelského komfortu byla značná pozornost věnována geometrcké analýze konstrukcí ocelových obloukových výztuží. Snahou bylo přtom zajstt velm jednoduché zadávání různých tvarů otevřených obloukových výztuží, které se v zásadě lší počtem, délkou a poloměrem zakřvení jednotlvých dílů. Vlastní statcké řešení vychází z klascké slové metody, ve které jsou potřebné ntegrace řešeny numercky. Složky výslednce vntřních sl, vypočtené pro zadané zatížení, umožňují určt místa lmtující únosnost výztuže př dosažení mezních hodnot normálových sl a plastckých ohybových momentů, které byly určeny pro profly TH29 a TH34 z ocel H500M (3Mn4). Vycházelo se přtom z průřezových charakterstk těchto proflů a dále z poznatků o mechanckých vlastnostech aplkované ocel, z realzovaných a dostupných poznatků o ohybových zkouškách a v neposlední řadě z modelování proflu TH29 z nově vyvíjené ocel. Uvedené profly byly zařazeny do. třídy proflů, což umožňuje realzovat výpočet únosnost s uvážením plastckých vlastností uvažovaných ocelí. Př výpočtu únosnost ocelové obloukové výztuže se postupovalo jednak dle výše uvedené normy pro navrhování ocelových konstrukcí pozemních staveb, jednak pro jné určení mezních ohybových momentů než z této normy vyplývají. Přísné dodržování normy totž vede, jak ukazují naše dlouhodobé zkušeností zejména v důlních podmínkách k nehospodárným návrhům. Vyvnutý program proto umožňuje oba postupy. Aplkované profly byly zařazeny do. třídy proflů. Pro jejch zatřídění se nepostupovalo přtom dle výpočtů uvedených v ctované normě, neboť postupy v ní uvedené těmto člentým proflům korektně neodpovídají. Zatřídění se proto opírá o ohybové zkoušky [8] a o modelové výpočty [7]. Ocelová otevřená oblouková výztuž se chová poddajně nepoddajně. Toto různé chování výztuže je dáno nejenom její geometrí, hmotnostním stupněm (proflem), 3

4 kvaltou ocel, řešením a kvaltou spojovacích prvků a jejch dotažením, ale také způsobem zatížení výztuže. V předloženém řešení se předpokládá znalost odporu prot prokluzu spojovaných dílů výztuží, která by se měla opírat o prokluzové zkoušky na rovných případně na oblých tyčích. Druhá část příručky je vlastním návodem práce se SW zpracovaným v prostředí Mcrosoft Excel pomocí programovacího jazyka Vsual Basc. Pozornost je věnována zadávání vstupních dat, získávání a využívání výsledků řešení ukázkám některých příkladů řešení. V závěru druhé část je vysvětleno využívání archvovaných vstupních dat. 2. Statcké řešení ocelové obloukové výztuže dle teore. řádu Ocelová oblouková výztuž se vyrábí z různých hmotnostních proflů. Je zpravdla tvořena třem a více kruhovým nebo rovným díly, které se vzájemně spojují šroubovým nebo třmenovým spoj. Konstrukce běžně dodávaných ocelových obloukových výztuží jsou v prospektech dodávaných výrobc. Často se však pro konkrétní stuace volí konstrukce atypcké. Pro všechny je většnou nutno určt únosnost výztuže a to často operatvně pro různá zatížení. Každý kruhový díl je určen svou délkou, poloměrem zakřvení a proflem průřezu, který je pro všechny díly obloukové výztuže zpravdla stejný. V některých případech má díl výztuže dva poloměry zakřvení. Často je dokonce část dílu výztuže rovná. Rovný díl je určen svou délkou, jeho poloměr zakřvení je teoretcky nekonečně velký, praktcky pak tak velký, aby chyba z jeho zakřvení byla ve výpočtu zcela nepodstatná. Výpočet předpokládá spojté, v této kaptole rovnoměrné svslé a vodorovné zatížení a dvojkloubové uložení ocelového oblouku. Poměr vodorovného a svslého zatížení ε může být v závslost na podmínkách velm různý. Lze jej proto volt parametrcky v rozmezí od ε = 0 do ε =, přčemž ε = 0 odpovídá stuac, kdy výztuž je zatížena pouze svslým spojtým zatížením, ε = pak odpovídá stuac, kdy výztuž je zatížena pouze z obou boků horzontálním spojtým zatížením. Výpočet umožňuje současně volt zatížení ocelové obloukovou výztuže svslou slou působící v zadaném místě v rovně oblouku učeném vzdáleností.od levé podpory (tj. hodnotou souřadnce x) vz obr.4. Výpočet má několk část a to zpracování geometre ocelové obloukové výztuže, numercké řešení statcky neurčté konstrukce slovou metodou pro zadaná zatížení, výpočet složek vntřních sl, únosnost výztuže a složek přetvoření. 2. Geometrcká analýza konstrukce Kvaltní geometrcká analýza tvoří základ celého řešení a užvatelského komfortu. Kruhový díl j nechť má délku l j, poloměr r j a je překryt s následujícím dílem j+ v délce d j. Pro pops geometre konstrukce oblouku je potřebné zvolt vhodný souřadný systém. Předpokládáme-l, že kloubové podpory obloukové výztuže A a B jsou ve stejné výš, pak je vhodné zvolt počátek kartézského souřadného systému do levé podpory A tak, aby osa x procházela oběma kloubovým podporam a osa y byla svslá. Je-l konstrukce defnována počtem kruhových dílů, délkou a poloměrem 4

5 zakřvení každého z nch a délkou překrytí sousedních dílů, pak spojnce bodů A B není defnována přímo, lze j však ze zadaných hodnot jednoznačně určt. Zvolíme-l např. nejdříve souřadný systém x, y tak, že jeho počátek bude ležet v bodě A, tj. v levé podpoře výztuže a směr osy x bude rovnoběžný s osou. oblouku x (vz obr. ), má střed S kružnce prvního kruhového dílu souřadnce l ϕ kde ϕ = r a Φ = 2 ϕ x = r cos = r cosφ 2 ϕ y = r sn = r sn Φ 2 (2.) (2.2) Střed S 2 kružnce 2. dílu má (vz obr. ) v souřadném systému x, y souřadnce: x 2 = x + ( r2 r ) cosφ 2 (2.3) y 2 = y ( r2 r ) sn Φ 2 (2.4) kde Φ 2 = Φ δ, a δ d = ( 2* ), r Obr. Souřadnce. a 2. dílu oblouku v souřadném systému x, y. 5

6 Obecně pro střed kružnce j-tého dílu ( pro j > 2) v souřadném systému x, y platí: x y j = x j + ( rj+ rj ) cos Φ j (2.5) j = y j ( rj rj ) sn Φ j (2.6) kde, Φ = Φ + ϕ δ δ ), j d j 2 δ j 2, j =, 2* r ) j j ( j 2, j + j, j ( j d j δ j, j =, 2 * r ) ( j l ϕ. = j j rj Obr.2 Geometrcké schéma soustavy kruhových oblouků. Souřadnce x B a y B bodu B, tj. druhé kloubové podpory výztuže (vz obr.2) jsou: x = x r *snα (2.7) B B m m m m B y = y r * cosα, (2.8) kde α π B = Φ n + ϕ n δ n, n +, přčemž m je celkový počet kruhových dílů výztuže (na 2 obr. 2 je m = 5). Souřadné systémy x, y a x, y jsou vzájemně natočeny o úhel ω, jehož hodnota vyplývá ze vztahu arctg y = x B B B ω (2.9) 6

7 Transformace souřadnc středů kružnc S j jednotlvých kruhových dílů obloukové výztuže do souřadného systému x, y lze pak provést pomocí známých vztahů : x = x *cosω + y * snω (2.0) y j j j j j*cos x j = y ω * snω (2.) Znalost souřadnc středů kružnc jednotlvých dílů obloukové výztuže umožňuje jednoznačně popsat geometr konstrukce, což je nezbytný podklad pro vlastní statcké řešení. Vstupním hodnotam pro zpracování geometre oblouku složeného z několka kruhových dílů je, jak vyplývá z výše uvedeného, počet dílů n a u každého dílu j pak jeho délka l j, poloměr zakřvení r j a délka překrytí sousedních dílů d j. Z podmínky, že podpory jsou ve stejné výš, je pak geometre oblouku jednoznačně defnována. 2.2 Statcké řešení ocelové obloukové výztuže Metod statckého řešení ocelových obloukových výztuží je v současné době k dspozc celá řada. Stupeň statcké neurčtost konstrukce může být různý dle vazeb ocelové obloukové výztuže v patkách, počtu použtých středních stojek č jných zeslujících prvků a podobně. V daném případě jsme zvoll klasckou slovou metodu zejména pro uvažovaný nízký stupeň statcké neurčtost a jednoduchost výpočtu pro daný případ. Případný užvatel nemusí mít navíc k dsposc žádný nákladně pořízený SW. Stačí tabulkový procesor EXCEL, kterým je vybaven dnes každý stolní počítač. Př výpočtu statcky neurčté velčny, kterou může být př dvojkloubovém uložení např. některá z horzontálních reakcí v místě uvolněné kloubové podpory, je vhodné výpočet přetvoření provést numerckou ntegrací po rozdělení každého kruhového dílu včetně vzájemně se překrývajících dílů na dostatečně malé dílky. Každý dílek má svou délku, může mít různé statcké fyzkální parametry. Má také svou geometrckou polohu defnovanou v každém dílku souřadncem svého středu x, y a směrncí tečny ke střednc α ι. Souřadnce středu každého dílku v souřadném systému x, y lze vypočíst po rozdělení každého dílu výztuže a překrytí na volený počet dílku, když známe souřadnce středu každého kruhového dílu oblouku a délku dílku s. Totéž platí o směrnc střednce v tomto bodě. Po výpočtu přetvoření s využtím prncpu vrtuálních prací, lze statcky neurčtou sílu X = H B určt z výrazu n n M 0 * M * s N 0 * N * s + = E * J = E * A X = (2.2) n n M * M * s N * N * s + E * J E * A = = kde n je počet všech dílků ocelové obloukové výztuže, J je moment setrvačnost -tého dílku výztuže, A je plocha průřezu -tého dílku výztuže, E je modul pružnost výztuže, 7

8 M 0 je ohybový moment v bodě způsobený daným zatížením základní statcky určté sestavy výztuže, N 0 je normálová síla v bodě způsobená daným zatížením základní statcky určté sestavy výztuže, M je ohybový moment v bodě způsobený jednotkovou slou X = základní statcky určté sestavy výztuže, N je normálová síla v bodě způsobená jednotkovou slou X = základní statcky určté sestavy výztuže, s je délka -tého dílku výztuže. Schéma rozdělení výztuže na dílky je zřejmé z obr. 3. Počet dílků n by měl být v zásadě takový, aby jeho zvětšování praktcky neovlvňovalo výsledek. Takto je dále volen. Pro střed každého dílku jsou vypočteny ohybové momenty a normálové síly potřebné pro výpočet statcky neurčté síly X př zvoleném zatížení q =. Obr. 3 Schéma rozdělení oblouku na dílky. Zatížení konstrukce může být jstě velm různé. V dalším vycházíme z předpokladu, že na výztuž působí ve svslém směru spojté zatížení q, v horzontálním směru pak spojté zatížení q h = ε.q, dle obr. 4. Poměr bočního a svslého zatížení lze měnt v šrokých mezích a lze tak volt velm různá schémata zatížení. V tomto SW jsou zatížení pouze aktvní, což umožňuje výztuž řešt pouze jako x statcky neurčtou, přčemž za neznámou statcky neurčtou velčnu lze výhodně volt horzontální rekc v podpoře B X = H B. Z bývající reakce R A, R B a H A, lze pak snadno určt např. z podmínek rovnováhy. 8

9 Obr.4 Zatěžovací schéma obloukové výztuže. Z obr. 4 vyplývá, že výztuž je zatížená rovněž slou F. Ta působí na ocelovou obloukovou v rovně oblouku kolmo na spojnc podpor AB ve vzdálenost x od podpory A. 2.3 Výpočet složek vntřních sl, únosnost a přetvoření konstrukce Složky vntřních sl přetvoření př zvoleném zatížení jsou dále počítány pro středy jednotlvých dílků. Výpočet složek vntřních sl v bodech (M, N, V ) způsobených pouze svslým zatížením q =, pouze vodorovným zatížením q h = (M 2, N 2, V 2 ) případně pouze slou F (M F, N F, V F ) ve statcky neurčtém dvojkloubovém oblouku lze snadno numercky realzovat běžným postupy známým ze statky. Pro dané ε, jsou pak složky vntřních sl dány superpozcí: M N V c c c = M = = V N F F F + κ + κ + κ ( M + ε M 2 ) = M F ( N + ε N 2 ) = N F + ( V + ε V2 ) = VF + κ V + κ M κ N (2.3) Výše uvedené řešení vychází ze základních předpokladů platných pro pružnostní řešení, tj. geometrcká lnearta, kdy se počítá pouze s návrhovou geometrí konstrukce a pro přetvoření se předpokládá, že jsou natolk malá, že neovlvňují velkost vntřních sl a momentů v ocelové obloukové výztuž, fyzkální lnearta, kdy se předpokládá lneární závslost mez napětím a přetvořením. Pokud se týká výpočtu únosnost výztuže, pak lze aplkovat klascké pružné řešení, dle kterého musí být splněna v každém uvažovaném bodu ocelové výztuže podmínka: 9

10 kde N c M c ε = q h / q, κ A W x f y γ M0 N c γ A f M 0 y + M c W x γ f M 0 y (2.4) je normálová síla v posuzovaném průřezu od zatížení ve svslém směru F a q = κ. q a ve vodorovném směru q h = ε. q = ε. κ. q, je ohybový moment v posuzovaném průřezu od zatížení ve svslém směru F a q = κ. q a ve vodorovném směru q h = ε. q = ε. κ. q, je součntel vyjadřující poměr horzontálního a svslého zatížení, je součntel vyjadřující poměr svslého zatížení charakterzující únosnost q a zvoleného zatížení q =, platí tedy q = κ *q je plocha průřezu, je průřezový modul je mez kluzu ocel, je dílčí součntel únosnost průřezu kterékolv třídy, γ M0 = dle čl. ČSN EN Př takovémto postupu by byla únosnost výztuže velm malá, výztuž by byla navrhována velm neekonomcky, a proto je v dalším postupováno př využtí dlouhodobých zkušeností jnak. Vztah (2.4) se ncméně používá pro posouzení zatížení výztuže slou F př jnak nulovém zatížení výztuže. Vychází se přtom z podmínky, že výztuž musí přenést tuto sílu, kdyby nebyla jnak zatížená. K tomuto stavu může dojít v podmínkách, kdy výztuž není zatížená hornnovým masvem an aktvně, an pasvně. (Pasvní aktvní zatížení zejména z boků díla totž výztuže stablzují.) Nepřpouští se přtom současně, aby síla F vyvolala ve výztuž trvalé deformace. Pokud tedy není podmínka (2.4) se zatížením slou F př nulovém spojtém zatížení q a q h splněna, pak se musí zvážt snížení zatížení slou F, změna místa zatížení x a volba jné výztuže. V úvahu přchází rovněž vytvoření podmínek, které zabezpečí stablnější podmínky pro výztuž. Tento postup však vyžaduje ndvduální posouzení daných podmínek a jejch ověření. Př posuzování únosnost ocelové obloukové výztuže důlních a podzemních děl lze do značné míry vycházet z ČSN EN 993--, Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí Část -:Obecná pravdla pro pozemní stavby. Pro posuzování únosnost výztuže dle této normy je důležté zatřídění proflu TH29 z vyvíjené ocel H500M. Dle výsledků Dílčí cíl etapy E002: Modelování vlastnost proflu TH29 z nové ocel, dle výsledků expermentů a vyhodnocení ohybových zkoušek lze uvedený profl zatřídt do třídy, protože umožňuje vytvořt plastcké klouby s rotační kapactou požadovanou př plastctám výpočtu, bez redukce jejch únosnost. Podmínku spolehlvost pro průřezy namáhané momenty, posouvajícím slam a tahem nebo tlakem lze v daném případě v souladu ČSN EN 993--aplkovat ve tvaru: 0

11 N ( N Ed pl, Rd ) 2 + M M N, Rd pl, Rd (2.5) ve kterém je N pl,rd je návrhová plastcká únosnost neoslabeného průřezu v tahu, M pl,rd je návrhová únosnost v ohybu k některé hlavní ose průřezu, N Ed je návrhová hodnota osové síly, v dalším N Ed =N c, M N,Rd je redukovaná návrhová hodnota únosnost v ohybu v důsledku osových sl, v dalším M NRd =M c. Je přtom nezbytné, aby hodnota návrhové smykové síly V Ed dle čl ctované normy byla menší ne ž 50% návrhové plastcké smykové únosnost V pl.rd, což je, jak ukazují parametrcké výpočty, př dále uvažovaných zatíženích praktcky vždy splněno. Do rovnce (2.5) lze dosadt: M N pl, Rd pl, Rd Wpl = γ A f = γ M 0 M 0 Ve výrazech (2.5a) je kromě výše uvedeného: W pl plastcký modul průřezu. Nerovnost (2.5) lze dále upravt na tvar: y f y = W = A f pl y f y (2.5a) respektve: kde je κ N + N N pl, Rd a b c F a = N 2 2 F = 2 N = N 2 κ M + M 2 + b c + M pl, Rd κ + c F 0 (2.6) κ (2.7) M N M pl, Rd F pl, Rd M pl, Rd + N + 2 pl, Rdl M N ( M M ) F 2 pl, Rd pl, Rdl Z (2.7) lze explctně přímo určt hodnotu κ, charakterzující únosnost výztuže pro přenášení horkého tlaku. Mezní stav z hledska únosnost se hodnotí ve všech průřezech ocelového oblouku a hodnota κ je mnmální hodnotou ze souboru všech hodnot κ v hodnocených průřezech ocelového oblouku. Únosnost výztuže je pak, jak jž bylo uvedeno:

12 q = κ q = κ Takto stanovena únosnost q platí pro nepoddajnou ocelovou výztuž zatíženou dle obr.4 př dané hodnotě ε. Únosnost q odpovídají složky vntřních sl v bodě ocelového oblouku: M N V = κ = κ = κ ( M + ε M 2 ) ( N + ε N2 ) ( V + ε V ) 2 (2.8) Celkové hodnoty vntřních sl jsou dány (2.3). Pro únosnost ocelové obloukové výztuže lze zjstt následně přetvoření nejlépe př využtí prncpu vrtuálních prací (metoda jednotkových sl), když do každého místa výztuže klademe postupně jednotkovou sílu v daném směru určovaného posunu nebo jednotkový moment pro určení pootočení. Výztuž je přtom zatěžována jako statcky určtá s reakcem odpovídajícím stanovené únosnost výztuže. Posunutí u k v bodě k ve směru osy x je dáno vztahem: u k = M * M * s * N * s A m m c k c k + = E * J = E * N (2.9) kde M k je ohybový moment v místě, vyvolaný jednotkovou vrtuální slou F xk = působící ve směru osy x v bodě k, N k je normálová síla v místě, vyvolaná jednotkovou vrtuální slou F xk = působící ve směru osy x v bodě k. Obdobně lze vypočíst posunutí v k v bodě k ve směru osy y, které je dáno vztahem: v k = M * M * s * N * s A m m c k c k + = E * J = E * N (2.20) kde v daném případě: M k je ohybový moment v místě, vyvolaný jednotkovou vrtuální slou F yk = působící ve směru osy y v bodě k, N k je normálová síla v místě, vyvolaná jednotkovou vrtuální slou F yk = působící ve směru osy y v bodě k. Celkové posunutí δ v bodě je dáno vztahem: 2

13 2 2 δ = ( u k + v ) (2.2) k k Pootočení φ k v bodě k lze určt ze vztahu (2.22) M * M * s N * N * s ϕ k = (2.22) A m m c k c k + = E * J = E * kde je M k je ohybový moment v místě, vyvolaný zatěžujícím vrtuálním momentem M k = působícím v bodě k, N k je normálová síla v místě, vyvolaná zatěžujícím vrtuálním momentem M k = působícím v bodě k. Takto stanovená přetvoření platí pro hodnotu odpovídající únosnost výztuže. 2.4 Mezní hodnoty momentů a normálových sl Profly TH29 a TH34 v ArcelorMttal, a.s. Ostrava vyrábějí z ocel 3Mn4 dle DIN 2544 a nově z vyvínuté ocel H500M. Základní statcké parametry těchto proflů jsou uvedeny v tabulce č.2. Hodnoty byly převzaty z podkladů výrobce, hodnoty plastckého průřezového modulu W xpl řady TH byly vypočteny. Základní mechancké vlastnost ocel 3Mn4 a ocel H500M jsou v tabulce č.. Zn. ocel ČSN DIN R e [MPa] R m [MPa] A 5 3Mn mn. 350 mn H500M mn. 480 mn Tabulka č. (R e mez kluzu, R m mez pevnost v tahu, A 5 tažnost). Označení A [cm 2 ] G [kg/m] W x [cm 3 ] W y [cm 3 ] I x [cm 4 ] I y [cm 4 ] W xpl [cm 3 ] TH ,00 29,00 93,00 06,00 598,00 799,00 32,38 TH ,0 33,90 28,00 4,00 892,00 205,00 77,83 Tabulka č. 2 Určení únosnost průřezu v tlaku nebo plastckého momentu únosnost průřezu nutných pro výpočet dle (2.8) vyplývá ze vztahů: N A f W f, (2.23) y xpl y pl, Rd = = A f y M pl Rd = = Wxpl f y γ Mo γ Mo Uvažovaným proflům a příslušné jakost ocel pak odpovídají hodnoty v tabulce č. 3: 3

14 Profl f y [MPa] A [cm 2 ] W xpl [cm 3 ] N pl,rd [kn] M pl,rd [knm] TH29/3Mn ,00 32,38 295,0 46,33 TH34/3Mn ,0 77,83 508,5 62,24 TH29/H500M ,00 32,38 776,0 63,54 TH34/H500M ,0 77, ,8 85,36 Tabulka č.3 Tyto hodnoty jsou podstatně nžší, než byly uvažovány ve výpočtech dle [2], kde se mezní hodnoty pro ohybové momenty M pl určovaly poněkud jným způsobem. Vycházely v zásadě z normy ČSN Zkoušení důlní ocelové výztuže, Část : Zkoušení tvarových tyčí. V této normě jsou uvedeny hodnoty mnmální zatěžovací síly pro tvarové tyče K2, K24 a P28 z ocel 500 př ohybové zkoušce na rovných tyčích př vzdálenost podpor m zatěžovaných uprostřed rozpětí a to jednak na vntřní stranu kořene příčného řezu, jednak na vnější stranu kořene příčného řezu. Hodnoty převzaté z uvedené normy pro profly K2, K24 a P28 musel výrobce zaručovat a byly podkladem pro stanovení mezních momentů. Únosnost v tlaku byla pak určena ze zaručené meze kluzu ocel a plochy průřezu příslušného proflu dle vztahu N pl = A. f y. Tento postup byl aplkován řadu let v OKD a lze říc, že se osvědčl. Respektuje skutečnost, že únosnost otevřených proflů používaných k vyztužování zejména dlouhých důlních děl je rozdílná dle směru zatěžování, což normy zpravdla neposthují. Pro profly řady TH z ocel 3Mn4 nejsou hodnoty mnmálních zatěžovacích sl jž nkde uvedeny. Jejch hodnoty byly odvozeny teoretcky z průřezových charakterstk proflů, vlastností ocelí a z ohybových zkoušek, z nchž byly profly řady TH nově a v mnulost vyrobeny [5]. Totéž platí o proflech TH29 a TH34 z nově vyvíjené ocel. Zde se vycházelo také z modelování vlastností proflu TH29 z vyvíjené ocel a z ohybových zkoušek rovných tyčí z proflů TH29 a TH34, které byly realzovány v rámc řečení projektu TA ČR TA [7], [8]. Dle [9] ČSN EN 993--, Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí Část - :Obecná pravdla pro pozemní stavby, jsou hodnoty M pl,rd, návrhové únosnost v ohybu k hlavní ose průřezu př obou směrech zatěžování shodné (vz tabulka č.3). Z ohybových zkoušek z ctované normy ČSN Zkoušení důlní ocelové výztuže vyplývá, že otevřené profly řady K nebo TH mají rozdílnou únosnost pro zatížení dovntř proflu a na kořen proflu. Je to dáno především různou stabltou proflu př těchto způsobech zatěžování. Hodnoty momentů mezních plastckých momentů M pl a M pl2 pro všechny uvažované profly a odpovídající vlastnost ocel stanovené popsaným postupem jsou uvedeny v tabulce č. 4. Opírají se o modelová ověření [7] a o ohybové zkoušky [8], které byly realzovány v průběhu řešení projektu. Hodnoty a únosnost v tlaku N pl jsou uvedeny v tabulce č.3. 4

15 Profl Zatěžovací síla na vntřní stranu kořene příčného řezu [kn] Zatěžovací síla na vnější stranu kořene příčného řezu [kn] M pl [knm] M pl2 [knm] TH29/3Mn4 50,85-64,73 TH34/3Mn4 68,47-87,3 TH29/H500M 63,54-76,25 TH34/H500M 85,36-02,43 Tabulka č. 4 U poddajné ocelové výztuže je únosnost dosaženo, je-l odpor prot prokluzu v místech překrytých dílů menší než normálová síla, která je zde vyvolána vnějším zatížením. Únosnost ocelové obloukové výztuže je v tomto případě vedle dosažení mezního stavu lmtována odporem prot prokluzu. Určení odporu prot prokluzu teoretcky je nejen obtížné, ale také nepřesné. Je totž závslý na celé řadě faktorů, které lze jen velm obtížně nejen modelovat, ale často zjstt. Odpor prot prokluzu je dán zejména: ) konstrukčním řešením spojovacích elementů, 2) počtem spojovacích elementů, 3) dotažením šroubů spojovacích elementů, případně třmenů, 4) kvaltou ocel spojovacích elementů, 5) konstrukčním řešením spojovaných proflových tyčí, 6) kvaltou ocel spojovaných proflových tyčí, 7) nepřesnostm spojovaných proflových tyčí, 8) kontaktem spojovaných proflových tyčí a samotným spoj s pažením, rozpínkam případně s hornnou. Nejvhodnější je proto jej určovat expermentálně. V dalším je proto únosnost poddajné výztuže vztažena na konkrétní hodnoty odporu prot prokluzu, které jsou uváděny od 00 kn do 350 kn s krokem 50 kn. 3. Program Výpočet únosnost ocelových obloukových výztuží Z výše uvedených teoretckých základů byl zpracován program v prostředí Mcrosoft Excelu pomocí programovacího jazyka Vsual Basc. Ttulní stránka programu je na obr. 5. Program je určen pro výpočet únosnost nepoddajné a poddajné ocelové otevřené obloukové výztuže z proflů TH29 a TH34 z nově vyvíjené ocel H500M dle teore. řádu za předpokladu, že výztuž je dvojkloubově uložena a je zatížena aktvním spojtým zatížením působícím shora a boků důlního č podzemního díla a jednou osovou slou působící shora v rovně výztuže. Poměr bočního a svslého zatížení lze lbovolně měnt. Výztuž může být tvořena 3 až 9 kruhovým díly o různých délkách a různém poloměru zakřvení. Volbou dostatečně velkého poloměru zakřvení lze smulovat rovné díly výztuže. 5

16 Obr. č. 5 Ttulní stránka s charakterstkou programu. 3. Zadávání vstupních dat Po klknutí na tlačítko Start na ttulní stránce programu se objeví vstupní formulář, vz obr. 6. Před zadáváním vstupních dat se klkne na tlačítko Další výpočet (je na místě tlačítka, které se pozděj změní na Výpočet) a následně na tlačítko Poslední vstup a na montoru se uvedou vstupní data posledního výpočtu. Ta lze pochoptelně změnt. Pro výpočet se zadávají následující vstupní údaje (vz. obr. 6): o Počet kruhových oblouků, ze kterých je ocelová oblouková výztuž tvořena. Alternatvně lze volt 3 až 9 kruhových dílů. o Délka L j každého kruhového dílu, jeho poloměr zakřvení R j a délka přeplátování (překrytí) s následujícím dílem. o Profl, ze kterého je ocelová oblouková výztuž složena. Alternatvně může být volen profl TH29 a TH34 o Norma ocel, volí se nová ocel H500M, alternatvně ocel 3Mn4. o Výpočet únosnost probíhá s využtím hodnot mezních momentů uvedených v tabulce č.4 a mezní normálové síly uvedené v tabulce č. 3. V případě označení políčka EuroCode3 probíhá výpočet pro hodnoty meznících momentů a normálové síly uvedených v tabulce č. 3. o Síla F [kn] působící v rovně výztuže a vzdálenost x [m] (měří se horzontální vzdálenost od podpory A dle obr. 4). o Poměr ε vodorovného a svslého spojtého zatížení. Lze jej volt od 0,0 praktcky bez omezení shora. o Alternatvně lze provádět současně výpočet pro hodnoty ε od 0,0 do 2,00 s krokem 0,, tj. celkem 40 výpočtů najednou; volba tohoto výpočtu je zajštěna předáním nstrukce Graf ε/q v pravé část vstupního formuláře. 6

17 o Alternatvně může být kromě zadaného proflu označen druhý profl. Výpočet pak probíhá pro oba profly pro uvedené ε, pro zvolenou jakost ocel a pro mezní momenty uvedené v tabulce č.4, případně pro mezní hodnoty momentů uvedené v tabulce č.3, je-l označení EuroCode3, ovšem bez zatížení slou F. o Pro případnou archvac lze zadat také číslo výpočtu a poznámku. Datum výpočtu se zadává automatcky. o Označením políčka Uložt vstup se zadaná data včetně případného textu v poznámce ukládají do archvu. o Vstupní data lze také vyvolat z archvu, jsou-l v něm uložená, klknutím na tlačítko Archv. Následně je lze pak upřesnt. Obr. č.6 Vstupní formulář pro výpočet únosnost výztuže. Výpočet se spustí po označení pole Výpočet. 3.2 Výsledky výpočtu Po ukončení výpočtu se vstupní formulář změní o výsledky. Na obr.7 jsou výsledky výpočtu únosnost výztuže SP9/5 z proflu TH29, který obsahuje následující hodnoty: o Výšku H označenou v souladu s obr. 4 a šířka a, která je maxmální šířkou oblouku. S délkou úsečky AB dle obr. 4 je hodnota a shodná pouze v případě, kdy je délka této úsečky největší šířkou výztuže. Poznámka: Uvedené délky se vztahují ke střednc obloukové výztuže. o Tabulku s výsledky únosnost výztuže q, celkového svslého zatížení Q, velkost horzontálních reakcí H a, H b a svslých reakcí R a a R b pro zadanou hodnotu ε. o Hodnotu Tmn, představující hodnotu mnmálního odporu prot prokluzu v místě překrytí dílů výztuže, př které se ocelová výztuž chová nepoddajně. Hodnoty q, Q, H a, H b, R a a R b jsou pro nepoddajnou výztuž uvedeny ve sloupc pod Tmn. Je-l odpor prot prokluzu menší než tato hodnota, pak únosnost výztuže lmtuje odpor prot prokluzu. Je-l naopak odpor prot prokluzu větší než hodnota Tmn, pak se výztuž chová nepoddajně a její únosnost lmtuje dosažení mezního stavu dle vztahu (2.6) respektve (2.8). Pro hodnoty odporu prot prokluzu T = 00 kn, 50 kn, T= 200 kn, 250 kn, 300 kn a 350 kn jsou s uvedeným odporem prot prokluzu v příslušném sloupc vždy uvedeny hodnoty únosnost výztuže a reakcí. Hodnoty uvedené v tabulce výstupního formuláře se týkají vždy výztuže se zadanou geometr a proflu uvedenému na formulář (v daném případě TH29 z ocelh500m), pro zadaný poměr horzontálního a svslého zatížení ε, ( v daném případě ε = 0,65) a př působící síle F ve vzdálenost x, které byly pro výpočet zadány, vz obr. 7. 7

18 Z formuláře lze na konc výpočtu také odečíst, že výpočet byl ukončen a dobu výpočtu Průběh: Konec výpočtu [45 sec.]. Na formulář lze označt tlačítko Uložt vstup a následně stvrdt dle obr. 8. Vstupní data, včetně data výpočtu a případné poznámky se pak uloží do archvu, který lze otevřít označením tlačítka Archv. Po označení tlačítka Další výpočet lze přstoupt k novému výpočtu. Před zadáváním nových nebo pozměněných vstupů je nutno ale označt tlačítko Poslední vstup. Pokud se vstupy upřesňují před označením tlačítek Další výpočet a Poslední vstup, pak př volbě Další výpočet se počítá s původním vstupy. Po označení tlačítka Tsk výsledků lze vytsknout formulář s daty uvedeným na výstupním formulář. V případě, že zadaná síla F překračuje mezní hodnotu ve výztuž, objeví se na výstupním formulář nformace na obr. 9. V daném případě se výpočet zastaví. Nelze tedy určt únosnost výztuže odpovídající spojtému zatížení ze stropu a z boku díla. V tomto případě se musí změnt zadání po klknutí OK. V úvahu přchází změna síly F, místo x kde tato síla působí, změna geometre výztuže nebo změna hmotnostního stupně proflu výztuže. Obr. č. 7 Výstupní formulář pro výpočet únosnost výztuže SP9/5 z proflu TH29 s výsledky a s lštou. Obr.č.8 Potvrzení zápsu do archvu. 8

19 Obr. č. 9 Informace o překročení zadané síly F. Po klknutí na tlačítko Detal výsledků, lze dle možností uvedených na lště pod výstupním formulářem (vz obr. 7) vyvolat: Start Ttulní stránku s charakterstkou programu a s tlačítkem Start, které po klknutí zajstí návrat na vstupní formulář s posledním vstupy (obr. 6). Graf NC Průběh normálové síly podél střednce oblouku promítnutý na osu x spojující podpory A a B a mající počátek v bodě A, vz obr. 0. GrafMC Průběh ohybového momentu podél střednce oblouku promítnutý na osu x, vz obr.. Graf VC Průběh posouvající síly podél střednce promítnutý na osu x, vz obr. 2. Graf tvaru Vz schéma tvaru výztuže na obr. s vyznačením místa, kde síla F působí. Př označení lbovolného bodu na střednc oblouku lze odečíst jeho souřadnce x a y v mm, vz obr. 3. Graf OblM Průběh ohybového momentu podél střednce oblouku, vz obr. 4. Graf OblNc Průběh normálové síly podél střednce oblouku. Graf OblVc Průběh posouvající síly podél střednce oblouku. Graf OblPohyb Schéma průběhu posunutí střednce oblouku δ, vz obr. 5. Pokud myší označíme bod na střednc oblouku, lze odečíst hodnotu posunutí v mm. Posunutí je vypočteno pro hodnotu daného zatížení odpovídající únosnost výztuže. Obdobně lze odečíst příslušnou hodnotu u jných znázorňovaných grafů. Výsledná data Tabulka s dílčím výsledky postupu výpočtu. Výše uvedené výsledky vyvolané po označení lšty se vztahují (kromě tvaru výztuže) na zadaný profl pro zatížení odpovídající únosnost výztuže př zadané konkrétní hodnotě poměru bočního a svslého zatížení ε. Dále uvedené grafy, které lze vyvolat opět označením na lště, se vztahují na průběh únosnost př měnícím se poměru ε od 0 do 2 s krokem 0,05 pro sílu F=0. Graf eps-q Schéma závslost únosnost výztuže na poměru zatížení ε vz obr. 6. Graf eps-epsq Schéma závslost únosnost výztuže v horzontálním směru tj. q h = q. ε na ε vz obr. 7. Graf eps-q Schéma závslost celkové svslé únosnost výztuže Q na ε. ε. Graf eps-h Schéma závslost vodorovných reakcí H na ε včetně tabulkových hodnot, vz obr. 8. Graf eps-r Schéma závslost svslých reakcí R na ε včetně tabulkových hodnot, vz obr. 9. 9

20 Obr. č.0 Průběh normálové síly N c [kn] podél střednce oblouku promítnutý na osu x. Obr. č. Průběh ohybového momentu M c [knm] podél střednce oblouku promítnutý na osu x. Obr. č.2 Průběh posouvající síly V c [kn] podél střednce oblouku promítnutý na osu x. 20

21 Obr. č. 3 Schéma tvaru výztuže s místem, kde působí síla F. Obr. č.4 Průběh ohybového momentu M c [knm] podél střednce oblouku. Obr.č.5 Schéma průběhu posunutí δ [mm] střednce oblouku. 2

22 Obr.č.6 Graf únosnost výztuže q = f(ε) pro profl SP9/5/TH29/H500M. Obr.č.7 Graf únosnost výztuže q h = f(ε) pro profl SP9/5/TH29/H500M. Z obr. 6 a 7 je zřejmé, že únosnost výztuže q a q h se mění v šrokých mezích a je kromě tvaru výztuže, hmotnostního stupně (a kvalty ocel) závslá významně na zatížení charakterzované poměrem ε a dále na odporu prot prokluzu. Př malém odporu prot prokluzu (T = 00kN na obr.6), se např. výztuž SP9/5/TH29 bude chovat praktcky vždy poddajně. Př odporu prot prokluzu T = 350kN je tomu jnak, přčemž oblast poddajného chování výztuže je omezena na 0,25 ε 0,8. Pro jné hodnoty ε se výztuž chová nepoddajně. Je nutno přpomenout, že obr. 6 platí pro F=0, tj. výztuž je zatížená pouze spojtě shora a z boků. 22

23 Obr.č. 8 Horzontální reakce H a =H b [kn] výztuží SP9/5/TH29/H500M jako funkce ε. Na obr. 8 jsou uvedeny hodnoty horzontální reakce jako funkce hodnoty ε. Je-l hodnota H záporná, pak je směr horzontální reakce opačný než je označení na obr. 4, je-l kladná pak její směr odpovídá směru na tomto obrázku. Zajštění odpovídající horzontální síly je přtom podmínkou, aby se výztuž chovala v souladu se schématem zatížení na obr.4. Pokud tomu tak není, pak je únosnost jná. Obdobně je tomu pro zatížení ve svslém směru, vz obr. 9. Požadavky na přenášení svslých sl jsou v daných podmínkách podkladem pro dmenzování patek pod boční oblouky. Obr. č. 9 Svslé reakce R a =R b [kn] výztuže SP9/5/TH29/H500M jako funkce ε. Pokud se na vstupním formulář dle obr. 7 označí kromě výše uvedeného TH34, pak lze pro F=0 odečíst únosnost q pro profl TH29 pro profl TH34, vz obr. č. 20. Stejně lze vyvolat pro oba profly hodnoty q h, H a =H b a R a =R b. 23

24 Obr.č.20 Graf únosnost výztuže q = f(ε) pro profl SP9/5/TH29 a TH34/H500M. 3.3 Některé příklady využtí programu pro výpočet únosnost výztuže Jestlže výše uvedená oblouková výztuž SP9/5/TH29 byla tvořena pouze z kruhových dílů a byla symetrcká, pak lze úplně stejně modelovat a určt únosnost výztuže např. s rovným stropním dílem, případně výztuž nesymetrckou výztuž, jejíž boční díly jsou částečně rovné a částečně zaoblené. Obr.č.2 Výpočet únosnost výztuže s rovnou stropní částí z ocel H500/M. 24

25 Příklad zadání pro určení únosnost výztuže s rovnou stropní částí včetně výsledků je na obr č. 2. Jedná se o výztuž z proflu TH 29 z ocel H500M, jejíž rozměry a únosnost pro ε = 0 jsou zřejmé z obrázku. Byla modelována jako pětdílná. Rovná část stropnce je modelována z jednoho kusu tak, že se voll poloměr zakřvení R 3 =250m. Výztuže se bude chovat nepoddajně pro odpor prot prokluzu T>87 kn. Z obr. č. 22 je zřejmý průběh ohybového momentu př tomto zatížení a rozměry výztuže. Z průběhu ohybového momentu lze snadno zjstt, kde jsou př daném zatížení výztuže krtcká místa a řešt únosnost výztuže zdvojením některých částí a pod. Obr. 22 Příklad symetrcké výztuže s rovnnou stropní částí průběh ohybového momentu. Obr.č.23 Výpočet únosnost výztuže s rovnou stropní částí z ocel 3Mn4. Jestlže stejnou výztuž zadanou na obr. 2 zadáme v provedení z ocel 3Mn4, pak její únosnost bude nžší, což je zřejmé z obr. č. 23. Únosnost výztuže klesla z hodnoty 78,6kN/m př provedení z ocel H500M na hodnotu 62,8 kn/m př aplkac ocele 3Mn4. Tato hodnota by se ještě dále snížla, pokud označíme před výpočtem políčko EuroCode3 (vz obr. č. 24). Hodnota únosnost dosáhne q=57,3 kn/m. U 25

26 výztuže z ocel H500M je př označení tohoto políčka (Euro Code 3) únosnost stejná, jako bez jeho označení. Toto neplatí u této ocel obecně. Je tomu tak proto, že př daném směru maxmálního momentu, který lmtuje únosnost, je hodnota mezního momentu dle obou výpočtů (tj. dle normy Eurokód 3 a př aplkac zvýšených mezních momentů) shodná. Obr.č.24 Výpočet únosnost výztuže s rovnou stropní částí z ocel 3Mn4 dle Eurokód 3. Jestlže u výztuže na obr. č.2 dle zadání na obr. č. 22 zkrátíme její jeden boční díl, např. pátý díl o délce L 5 = 2,5 m na 2 m (vz obr. č.25), dostaneme zcela nesymetrckou výztuž, jejíž rozměry a průběh ohybového momentu lze operatvně zjstt, vz obr. 25. Je zřejmé, že tvar výztuže se př daném zatížení podstatně podílí na průběhu ohybového momentu a ostatních vntřních sl a tedy na únosnost výztuže. Obdobně jako průběh ohybového momentu lze vyvolat a grafcky zobrazt také průběh ostatních složek vntřních sl, případně průhyby respektve deformace konstrukce ocelové výztuže. Na obr. 27 je příklad zadání výztuže tvořené čtyřm díly. Boční díly této výztuže jsou částečně rovné a částečně zaoblené. V tomto případě lze výztuž formálně považovat za šestdílnou s tím, že boční díly mají v rovném úseku velký poloměr zakřvení a nulové překrytí a v zaoblené část pak zadaný poloměr zakřvení. Průběh ohybového momentu po střednc výztuže je patrný z obr. 28. Zalomený průběh ohybového momentu pro x=2,5 m je dán působící slou F = 40kN. 26

27 Obr. č. 25 Příklad asymetrcké výztuže zadání a výpočet únosnost. Obr. č. 26 Příklad asymetrcké výztuže průběh ohybového momentu. Obr. č. 27 Příklad 4-dílné výztuže s bočním díly částečně rovným a částečně zaobleným. 27

28 Obr. č. 28 Průběh ohybového momentu po střednc výztuže pro zadání dle obr. 27. Př označení Tsk výsledků se objeví data, která byla pro dané zadání a vypočtena, vz. obr. 29. Obr. č. 29 Tsk výsledků. 3.4 Využtí archvovaných dat Výpočty únosnost ocelových výztuží probíhají poměrně velm rychle a je proto praktcky zbytečné archvovat rozsáhlé soubory výpočtů s výsledky. Podstatně operatvnější je ukládat vstupní data, která nás dovedou, pokud neděláme 28

29 nepřípustné zásahy do programu, vždy ke stejným výsledkům. Archvace vstupních dat je jednoduchá a byla jž objasněna. Jejch vyvolání je možné tlačítkem Archv na vstupním případně na výstupním formulář. Chceme-l výpočet s uloženým vstupním daty opakovat, pak je nezbytné nejdříve klknout myší na tlačítko Další výpočet. Následně vyvoláme uložená vstupní data tlačítkem Archv. Potřebné hodnoty lze vyhledat pomocí několka klíčů a to: číslo výpočtu profl počet oblouků (dílů) datum realzace od do. po klknutí na tlačítko Hledej. Vstupní data, která chceme zadávat se takto na seznamu podstatně omezí. Vstup, jehož výpočet chceme opakovaně realzovat, se označí myší Obr. č.30 Vyhledávání vstupních dat v archvu. Vstupní data, která chceme zadávat se takto na seznamu podstatně omezí. Vstup, jehož výpočet chceme opakovaně realzovat, se označí myší (vz obr.30) a po zmáčknutí tlačítka OK se načtou hodnoty pro opakovaný výpočet. Následně se pokračuje jako obvykle, tj. zmáčkne se tlačítko Výpočet. Po klknutí na tlačítko Zrušt se dostaneme zpět na vstupní č výstupní formulář. Označená data v archvu lze vymazat po klknutí na tlačítko Vymazat z archvu. 29

30 3. Závěr Program Výpočet únosnost ocelových obloukových výztuží chodeb VÚOOVCH TH29/H500M a TH34/H500M je určen pro řešení řady úloh, které vznkají př vyvíjení, navrhování a posuzování otevřených obloukových ocelových výztuží dlouhých důlních a podzemních děl v nejrůznějších podmínkách př aplkac nové ocel H500M, případně pro srovnání ocel 3Mn4. Program umožňuje do výpočtu zahrnout zatížení výztuže svslou osovou slou působící v zadaném místě. Její hodnota ovlvňuje únosnost výztuže, která je daná přípustným spojtým zatížením působícím na výztuž shora, případně také z boků důlního č podzemního díla. U nepoddajných výztuží je pro únosnost lmtujícím faktorem dosažení mezního stavu v lbovolném místě výztuže charakterzovaným mezním plastckým momenty a mezní normálovou slou. Stanovení jejch hodnot odpovídá poznatkům o vlastnostech používaných ocelí, průřezových charakterstk jednotlvých proflů a výsledkům realzovaných ohybových zkoušek na rovných tyčích získaných především př řešení projektu TA ČR: TA000838: Výzkum a vývoj technologe výroby důlních ocelových výztuží vyráběných řízeným válcováním. Každá výztuž, konstruovaná jako poddajná tím, že jednotlvé její díly se spojují třmenovým nebo šroubovým spoj, se může chovat poddajně nepoddajně. Příčn této skutečnost je více a byly do značné míry uvedeny. Patří k nm bezesporu odpor prot prokluzu jednotlvých spojovaných dílů. Ve výpočtech se předpokládá jeho znalost, která by se měla pro jednotlví profly z různých materálů a pro různé spojovací prvky a utahování třmenů případně šroubů zjšťovat a ověřovat expermentálně. Použtí teoretcky stanovených hodnot odporu prot prokluzu bez expermentů je nevhodné a nelze je doporučt. Otázkou je rozmezí hodnot odporu prot prokluzu, se kterým se má u poddajných výztuží z různých tvarů a velkostí, proflů a ocel počítat. Ty lze jstě dle potřeby upřesnt. Do programu Výpočet únosnost ocelových obloukových výztuží chodeb VÚOOVCH TH29/H500M a TH34/H500M je nepřípustné zasahovat bez souhlasu autorů programu. V případě, že se př aplkac programu objeví nejasnost nebo problémy, obraťte se, prosím, na autory. Budou vděčn rovněž za poznatky, zkušenost a náměty, které užvatele programu př jeho aplkacích získají. 30

31 Lteratura. Janas,P., Bláha, F., Dmenzování ocelové výztuže dlouhých důlních děl, křížů a odboček v podmínkách ostravsko.karvnského revíru, časops Uhlí, roč. 35/987, č.9,s Janas,P., Bláha, F., Metodka stanovení výpočtového zatížení a dmenzování výztuže odboček a křížů v podmínkách OKD, Vzdělávací středsko OKD, Ostrava, Janas,P. a kol., Spolehlvost ocelových výztuží dlouhých důlních děl, závěrečná zpráva projektu GA ČR 05/0/0783, FAST VŠB TU Ostrava, leden VVUÚ Ostrava-Radvance: Odborné posudky a zkušební protokoly. 5. Zkušební protokoly INH Ostrava, 200, 2002, 2003, Janas,P. a kol., Spolehlvost ocelových výztuží dlouhých důlních děl př rázovém zatížení, závěrečná zpráva projektu GA ČR 05/04/0458, FAST VŠB TU Ostrava, leden Janas,P., Koubová,L. Modelové a expermentální ověřování vlastností a únosnost ocelové obloukové výztuže,. meznárodní konference Modelování v mechance 203,FAST VŠB TU Ostrava, sborník str.27-28, plné znění CD-ROM (ISBN ). 8. Janas, P., Kološ, I., Fojtík, R., Zatřídění proflů ocelové důlní výztuže podle klasfkace EC3, Structural and Physcal Aspects of Cvl Engneerng, Stavebná fakulta TU v Košcích ČSN EN ed. 2 (7340). Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí - Část -: Obecná pravdla a pravdla pro pozemní stavby. Úřad pro technckou normalzac, metrolog a státní zkušebnctví, 20. 3