Transkript

1

2

3

4

5 Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucí práce paní Mgr. Janě Pittnerové za ochotu, trpělivost, laskavost i za odborné vedení a poskytnutí cenných informací a připomínek při zpracování bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat svým spolupracovnicím a v neposlední řadě mé rodině, která mě v době tvorby bakalářské práce, ale i po celý čas studia, podporovala.

6 Název bakalářské práce: Náhradní rodinná péče Jméno a příjmení autora: Ivana Havelková Akademický rok odevzdání bakalářské práce: 2011/2012 Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Jana Pittnerová Anotace: Bakalářská práce analyzovala problematiku náhradní rodinné péče. Cílem práce bylo analyzovat problematiku související s náhradní rodinnou péčí a také to, jak je vnímána samotnými žadateli o náhradní rodinnou péči. Bakalářskou práci tvořily dvě stěžejní oblasti, část teoretická a část praktická. Část teoretická pomocí odborných zdrojů popisuje obecně formy náhradní rodinné péče, charakterizuje proces zprostředkování náhradní rodinné péče a objasňuje otázky legislativy. Praktická část byla zaměřena na průzkumové šetření, které bylo uskutečněno metodou dotazníku vlastní konstrukce. Dotazníkového šetření se zúčastnilo celkem 48 respondentů, kteří si podávali žádost o dítě do náhradní rodinné péče. V praktické části byly ověřovány předpoklady a podány výsledky šetření včetně navrženého doporučení do praxe. Za velký přínos bakalářské práce vzhledem k řešené problematice bylo seznámení se se základními postupy, pravidly, ale i s některými obtížemi dané problematiky. Klíčová slova: Adopce, legislativa, náhradní péče, osvojení, pěstounská péče, soud, ústavní výchova, zákonný zástupce, zprostředkování.

7 Thesis topic: An Alternative Family Care Author: Ivana Havelková Academic year of thesis submission: 2011/2012 Thesis lecturer: Mgr. Jana Pittnerová Annotation: The bachelor work analyses problems of foster care. The goal was to analyse the problems concerning foster care and also how is it viewed by applicants for foster care. The bachelor work consists of two crucial areas, theoretical and practical. The theoretical area describes with help of professional terms general forms of foster care, characterises process of mediating the foster care and clarifies the questions of legality. Practical area was aimed on field work, which was made by questionnaire of own construction. The questions were answered by 48 questioners, which submitted the application to put a minor to foster care. In practical area of the work were verified preconditions and handed in the results of survey including the suggestions to put them in practical use. The contribution of the bachelor work is getting to know basic procedures, methods and rules as well as some obstacles of given problem. Key words: Adoption, legislative, foster care, court, institutional upbringing, legal representative, intermediary.

8 Obsah Úvod...13 Teoretická část Formy náhradní výchovy v České republice Náhradní výchovná péče - ústavní výchova (ÚV) Náhradní rodinná péče (NRP) Exkurz do historie NRP Pěstounská péče Osvojení Formy náhradní rodinné péče Svěření dítěte do jiné fyzické osoby než rodiče Osvojení (adopce) Pěstounská péče Poručenství Hostitelská péče Služby pro pěstouny Pohled do legislativy Proces zprostředkování NRP Fáze procesu zprostředkování osvojení a pěstounské péče Etapy zprostředkování náhradní rodinné péče PRAKTICKÁ ČÁST Cíl praktické části Stanovené předpoklady Použité metody a metodika průzkumů Nestandardizovaný dotazník Charakteristika zkoumaného vzorku Vyhodnocení dotazníkového šetření Vyhodnocení nestandardizovaného dotazníku Vyhodnocení předpokladů...64

9 Závěr...66 Závěrečná doporučení...68 Seznam použitých zdrojů...71 Seznam příloh...73

10 Seznam použitých zkratek Listina MPSV NRP OSPOD PP PPPD Listina základních práv a svobod Ministerstvo práce a sociálních věcí Náhradní rodinná péče Oddělení sociálně-právní ochrany dětí Pěstounská péče Pěstounská péče na přechodnou dobu Předadopční péče Péče budoucích osvojitelů podle 69 zákona o rodině a 19 odst. 1 písm.a) zákona o SPOD Úmluva Úřad ÚV Zákon o rodině Zákon o SPOD Úmluva o právech dítěte Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně Ústavní výchova (nařizována soudem dle 46 zákona o rodině Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů Zákon č.359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů 12

11 Úvod Dítě je tajemstvím, které musíme teprve odhalovat. Nedočkavost, netrpělivost, dlouhodobé neuspokojení potřeby rodičovství jsou jim v tom spíše překážkou než pomocí... Prof. PhDr. Zdeněk Matějček, CSc., 1997 Pracuji jako sociální pracovnice na oddělení sociálně-právní ochrany dětí, odboru sociálních věcí a zdravotnictví městského úřadu. Při výkonu své profese se denně setkávám s problematikou náhradní rodinné péče (NRP). O osudy dětí, které z různých důvodů nemohly vyrůstat u svých biologických rodičů, jsem se začala zajímat již dříve (asi před patnácti lety) v dětském domově, kde jsem zastávala funkci sociálně-výchovný pracovník. Existují však rodiny, ve kterých se rodiče o své děti dostatečně nestarají nebo starat neumějí, v některých jsou děti dokonce zanedbávány nebo týrány. Pro takové děti, o které se rodiče nechtějí, nemohou nebo neumějí starat, děti, jejichž rodiče zemřeli, děti, ke kterým se rodiče chovají tak, že jim je soud musí odebrat, existuje náhradní rodinná péče. A právě některé děti vyrůstající v dětském domově, se kterými jsem se setkávala, měly štěstí v neštěstí, protože jim bylo umožněno, aby poznaly lásku a péči právě v rodině náhradní. Náhradní rodinná péče je tématem mojí bakalářské práce. Metodou analýzy problematiky související s náhradní rodinnou péčí prostřednictvím dotazování získám spoustu poznatků a názorů od respondentů. Bakalářská práce je rozdělena na dvě stěžejní části, část teoretickou a praktickou. 13

12 Teoretická část je řazena do kapitol, ve kterých jsou shrnuty informace související s problematikou náhradní rodinné péče. Ve své práci bych nejdříve chtěla stručně objasnit, co je to NRP, jaké jsou rozdíly mezi jednotlivými formami NRP a nastínit i možná úskalí. Chceme se také zabývat otázkou, proč lidé chtějí děti do náhradní rodinné péče, a které faktory je mohou ovlivnit v rozhodování. Větší část práce bude věnována jednotlivým etapám, tzn., kde je možné získat více informací o NRP, jak a kde si podat žádost a co je nutné k ní přiložit, jak probíhá psychologické vyšetření, které okolnosti mohou vést k vyřazení žádosti, čekací doby, kdo rozhoduje o přiřazení konkrétního dítěte do konkrétní rodiny, jak probíhá odborná příprava, atd. Praktická část je zaměřena na průzkumové šetření, sběr dat, interpretaci a vyhodnocení dat, které jsou cílem bakalářské práce. Doufáme, že získané poznatky umožní hlubší vhled do problematiky náhradní rodinné péče. 14

13 Teoretická část 1 Formy náhradní výchovy v České republice 1.1 Náhradní výchovná péče - ústavní výchova (ÚV) Pokud rodina neplní svou funkci a výchova dítěte je vážně ohrožena nebo narušena, jiná výchovná opatření nevedla k nápravě, rodiče a osoby, které jsou zodpovědné za výchovu, se nemohou o dítě ze závažných důvodů starat, starat se nechtějí nebo neumějí, soud může nad dítětem nařídit ústavní výchovu, v níž je dítě vychováváno až do své dospělosti. Před nařízením ústavní výchovy soud přezkoumává, jestli výchovu dítěte nelze zajistit formou náhradní rodinné péče. 1.2 Náhradní rodinná péče (NRP) V této kapitole bychom rádi objasnili náležitosti k systému náhradní rodinné péče k lepší orientaci a pochopení. Toto pochopení není důležité pouze pro odborníky, které v této oblasti pracují, ale především pro ty, kteří uvažují přijmout dítě - v období netrpělivého očekávání příchodu cizího dítěte. Jak uvádí Matějček, rodina náhradní znamená něco jako náhražka, něco jenom jakoby. Ale co se dá dělat, je to už vžitý termín, který vstoupil i do zákona, v němž se mluví o náhradní rodinné péči, říká. (Matějček 1994, s.21). Náhradní rodinná péče má přednost před ústavní výchovou, jak je uvedeno v zákoně o rodině: Před nařízením ústavní výchovy je soud povinen zkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit náhradní rodinnou péčí nebo rodinnou péčí v zařízeních vyžadující okamžitou pomoc, které mají přednost před výchovou ústavní (Zákon č. 94/1993 Sb., 46, odst. 2). Po institucionální stránce spadá NRP do kompetencí Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), které je centrálním orgánem státní správy pro tuto oblast. Dále je náhradní 15

14 rodinná péče zajišťována krajskými úřady, pověřenými obcemi a obcemi přenesené a samostatné působnosti. V konečné fázi o všech formách NRP rozhoduje podle občanského soudního řádu soud (Bubleová 2007, s.64). Způsob, jak podávat žádosti, podmínky prověřování vhodných žadatelů, systém zprostředkování a kompetence orgánů sociálně-právní ochrany (OSPOD) při zprostředkování vymezuje zákon o SPOD (Bubleová 2007, s.66). Systém náhradní rodinné péče řeší případy nejen osiřelých dětí, kterým jeden rodič nebo oba rodiče zemřeli, ale nejvíce osudy sociálně osiřelých dětí, které mají rodiče či matku nebo otce, ale neumějí, nemohou nebo nechtějí se o ně starat. Přednostně se svěřují děti do péče širší rodiny (svěření dítěte do jiné fyzické osoby než rodiče), teprve až poté se pro dítě hledá vhodná osoba z prověřených zájemců o NRP vedených v evidenci krajského úřadu (proces zprostředkování náhradní rodinné péče). V Listině základních práv a svobod je zakotveno, že děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči (Listina základních práv a svobod, článek 32). Také v Úmluvě o právech dítěte se dozvíme, že prvotní odpovědnost za výchovu dítěte mají oba rodiče, přičemž stát s ohledem na jejich práva a povinnosti je zavázán, zajistit dítěti takovou péči a ochranu, která je pro jeho blaho nezbytná (Úmluva o právech dítěte, článek 18). Proto, nemůže-li dítě z jakéhokoliv důvodu vyrůstat v přirozeném prostředí, musí zasáhnout stát prostřednictvím institucí a zajistit mu péči náhradní. Úmluva upřednostňuje a staví na první místo péči v rodině a teprve, není-li to možné, stává se krajním řešením nějaké hromadné zařízení. Děti mohou být svěřeny do náhradní rodiny z původní (biologické) rodiny, z porodnice, z kojeneckého ústavu, z dětského domova, ze zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, dětského centra, ze zařízení pro osoby se zdravotním postižením, z azylového domu. 16

15 2 Exkurz do historie NRP 2.1 Pěstounská péče Dávné kořeny pěstounské péče najdeme již ve starověkém Řecku a Římě. Jak ale říká Matějček, pěstounská péče má pravděpodobné kořeny v kojných institucích - vytváří se tzv. vyšší třída, ideál ženské krásy, který se nesnáší s těhotenstvím, porodem a kojením dítěte. Za peníze či za jiné materiální výhody je možno zakoupit osobu, která dítě odkojí. S placenými kojnými se můžeme setkat ve starověku v řeckých městských státech i v Římě. Zde se kojné shromažďovaly pod sloupem Columna Lactaria. Kojné a chůvy patřily mezi služebnictvo ve středověké Evropě, kde bylo běžnou praxí, že městská rodina svěřovala své dítě na dva roky najaté kojné na venkově, a pokud dítě přežilo, přijímala je rodina zase zpět. Podle dostupných záznamů bylo přežití dítěte spíše výjimkou než pravidlem. Tato praxe se zachovala až do druhé poloviny 19. století, kdy placené kojné a chůvy dostaly úřední název pěstounky. Iniciativu zde přebíral i stát se svými úředními orgány a dítě z nalezince - dříve z rodiny - bylo do 8 dnů po narození odvezeno ke kojné na venkov a zůstával tam místo do dvou let, do šesti let (Matějček a kol. 1999, s. 26). Gabriel uvádí, že historicky první nalezinec byl založen už v roce 787 v italském Miláně. Zásady pro pěstouny byly shrnuty v knížce, kterou každý z nich dostal. Začínají slovy: Nalezenci vydávají se pěstounkám vdaným nebo ovdovělým do péče za plat každého všedního dne v zemském nalezinci. Pěstounky, dostavte se osobně od osmé do deváté hodiny ranní do správní kanceláře nalezince opatřeny čistou a dostatečně velkou dětskou peřinkou a vlněným šátkem. Archaické předpisy i přímo uvádějí: Převzaté dítě povinni jsou pěstounové ošetřovati s takovou oddaností, svědomitostí a péčí jako by jich vlastním dítětem bylo. (Gabriel, Novák 2008, s ). Nalezince se stávaly obecnou potřebou. V roce 1789 byl založen pražský nalezinec. Josef II. totiž zrušil skoro 200 let sloužící Vlašský špitál a zabavil jeho majetek a padla otázka, kam původní nalezinec umístit. Volba nakonec padla na budovu pro duchovní při kostele sv. Apolináře, kde měl být zřízen nalezinec, a jak se tehdy říkalo, porodinec. (Dostupné z: 17

16 V každé vývojové době se setkáváme s protestem proti takovýmto institucím. Kritika proti kojným se objevuje i ve spise Jana Amose Komenského v díle Informatorium školy mateřské z r Zmiňuje se, že dávat své vlastní dítě ke kojné má špatný dopad na samotné dítě a že je špatné kojit dítě mlékem od jiné ženy. Praví, že je to v rozporu s božím slovem. Naopak chválí tuto možnost, ale pouze jen, je-li matka dítěte nemocná a její mléko není pro dítě dobré. Schvaluje tedy dávat dítě ke kojné, aby dostávalo mléko zdravé. Péče pěstounská, která přešla plynule z funkce kojné, byla placena vzhledem k věku dítěte sestupně oproti současné pěstounské péči. V prvním roce činil plat šest zlatých, ve druhém roce čtyři zlaté měsíčně. Pokud se pěstounka starala o dítě společně s matkou, dostávala jen dvě třetiny ošetřovného do čtyř let dítěte. Každá pěstounka se musela podrobit lékařské prohlídce a zkoumalo se, zda je schopna se o dítě postarat. Podmínkou pro nárok odměny také bylo potvrzení pěstounky o tom, že dítě stále žije. Lékař musel vykonávat prohlídku v rodině jednou za dva měsíce, aby zjistil, jak je o dítě postaráno. Dítě, které dosáhlo šesti až sedmi let, muselo být vráceno zpátky do nalezince. Pěstouni se mohli o dítě dále starat, ale péče již nebyla placená a o dítě se starali zdarma. Ty děti, které se vrátily od pěstounky do nalezince, musely odejít do kláštera, ten fungoval jako třídící stanice. Ve většině případů bylo dítě ponecháno svému osudu, to, které mělo štěstí, se uplatnilo jako pomocník v manuální podřadné práci. Pravděpodobnější ale bylo, že jej nikdo nezaměstnal a dítě bylo nuceno žebrat. Určitý pokrok přinesla první světová válka - v roce 1902 se zřizuje sirotčí fond, vznikají okresní komise, které se zabývají pomocí opuštěných dětí. V období první republiky se pěstounská péče ve většině evropských zemí upravuje zákony, ke slovu přichází pedagogika, psychologie a dětské lékařství. Rozvíjí se také pedologie, jejímž představitelem je profesor pedagogiky Cyril Stejskal. Klade se důraz na blaho dítěte a jeho ochranu. V roce 1931 měly okresy na starost dvacet čtyři sirotčinců, stát spravoval šedesát dětských domovů určených k dočasnému pobytu opuštěných nebo ohrožených dětí. Byly podobné současným diagnostickým ústavům. Kapacita nepřesahovala dvacet míst. Pobyt v tomto zařízení byl pouze dočasný do doby, než soud vyřídil potřební formality. Dítě se mohlo vrátit zpátky do vlastní rodiny nebo se mohlo umístit do pěstounské rodiny (Matějček 1999, s.25). 18

17 Pěstounská péče se dělila na čtyři hlavní typy: 1. pěstounská péče nalezenecká - nahrazovala sirotčinec a nalezinec. Dítě bylo často svěřováno do péče pěstounským manželům, ne jen ženě pěstounce, jak tomu bylo dříve. Tato péče byla poskytována nejdříve do deseti let věku dítěte, později do šestnácti let. Po dosažení tohoto věku se dítě vracelo do ústavu. Výběr pěstounů a dohled nad péčí zajišťoval ústav - ústavní poručenství. 2. pěstounská péče řízená a kontrolovaná Okresními péčemi o mládež - v roce 1921 byl vydán zákon o ochraně dětí v cizí péči a dětí nemanželských, na jehož základě sociální pracovníci vyhledávali schopné pěstouny. Od roku 1932 byla pěstounská péče zajišťována jak zdarma, tak za plat pro dětí. Za protektorátu byla péče snížena na polovinu. 3. pěstounská péče v koloniích - tato myšlenka vznikla na Moravě a rychle se rozšířila do Čech. Rodinné kolonie byly zakládány v určité obci. Začátkem dvacátých let bylo těchto rodinných kolonií šestnáct a v roce 1937 již dvacet čtyři. 4. pěstounská péče na základě dohody mezi rodiči dítěte a pěstouny bez soudního jednání - tento způsob se měnil ve svěřování dětí prarodičům a jiným příbuzným a je pokládán za první typ pěstounské péče, který trval v době od první republiky až do sedmdesátých let. Po druhé světové válce byly nalezince přejmenovány na ústavy péče o dítě. Pěstounská péče kromě příbuzenské byla zrušena v roce Vycházelo se i z toho, že děti v pěstounských rodinách pomáhají pěstounům v zemědělství. Tvrdilo se také, že cestou k socialismu ubude nechtěných dětí a všech rodinných problémů. V roce 1969 se konala schůze Sdružení přátel SOS dětské vesničky, jehož předsedou se stal MUDr. Jiří Synovský. Sdružení počítalo s vybudování 7 vesniček - vybudovaly se tři - v Doubí u Karlových Varů, ve Chvalčově na Kroměřížsku a v Brně - Medlánkách. Pěstounská péče byla obnovena až po 20 letech.mezníkem v náhradní rodinné péči v České republice se stalo přijetí tzv. Haagské úmluvy (Gabriel, Novák 2008, s ). 19

18 2.2 Osvojení Nejstarší doložené právní tradice osvojení přichází již z antického Říma, kdy adoptovat mohli původně jen muži, kteří měli dominantní postavení (hlava rodiny), později pak ženy. Dítě bylo možno adoptovat do pozice syna a vnuka. V období před vznikem samostatného československého státu nebylo osvojení upraveno jednotně. Otázky náhradní rodinné péče upravovalo rodinné právo, které bylo součástí občanského práva. V r byl přijat zákon č.56/1928 Sb., o osvojení, který byl účinný od do Tento právní předpis umožnil osvojit i osobu zletilou, která osvojením neztrácela práva ve vztahu k pokrevní rodině. Osvojit či přijmout dítě za vlastní mohla osoba, která sama neměla vlastní manželské děti a musela dosáhnout věku víc než 40 let. Osvojenec mohl být i zletilý, ale musel být alespoň o 18 let mladší. Osvojení vznikalo na základě smlouvy o osvojení, která musela být schválena soudem. Koncem r byl přijat zákon č. 265/1949 Sb., který již přinesl určitý pozitivní posun v procesu osvojení, např. rovnoprávné postavení žen a mužů a dětí narozených v manželství i mimo ně. Tento zákon již stanovil, že osvojit lze pouze nezletilé dítě a osvojení musí být ku prospěchu dítěti, což je obsaženo v právním řádu České republiky dosud. Byla odstraněna podmínka věkové hranice osvojitele i věkového rozdílu vůči osvojenci. Osvojit mohli společně jen manželé. V roce 1958 byl přijat zákon č. 15/1958 Sb., o změně předpisů o osvojení, který novelizoval zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, a zákon č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních. Upravilo se též tzv. nezrušitelné osvojení, zpřísnily se podmínky vzniku osvojení, osvojitel nahradil původní rodiče, zanikl nárok, aby se rodiče osvojence stýkali se svým dítětem. V r byl přijat nový zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, který po několika novelách platí dodnes. K zásadním změnám došlo tedy novým zákonem o rodině, ale také novelou zákona o rodině č. 91/1998 Sb. Nově se do zákona o rodině zavedl souhlas rodiče, nezájem rodičů (šestiměsíční opravdový nezájem a dvouměsíční nezájem po narození dítěte), tříměsíční předadopční péče. Novela z r je úzce propojena se zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (SPOD), který získal pravomoc k rozhodování umisťovat děti z ústavní péče do péče budoucích osvojitelů (Novotná, Průšová 2004, s. 8-9). 20

19 3 Formy náhradní rodinné péče Pro zdravý vývoj dětí je daleko příznivější život v plně funkční náhradní rodině než život v kojeneckých ústavech či dětských domovech. Z tohoto důvodu byla vytvořena náhradní rodinná péče. Naše péče o dítě má k dispozici jednotlivé formy náhradní rodinné péče. V současné právní úpravě je můžeme rozdělit takto: Svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby než rodiče - 45 zákona o rodině (tzv. cizí péče) Osvojení (adopce) Zrušitelné - osvojení 1. stupně Nezrušitelné - osvojení 2. stupně Osvojení dětí do ciziny a z ciziny, tj. mezinárodní osvojení Pěstounská péče Individuální PP Skupinová PP - v zařízení pro výkon pěstounské péče - SOS dětská vesnička PP na přechodnou dobu Poručenství Hostitelská péče 3.1 Svěření dítěte do jiné fyzické osoby než rodiče Vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud svěřit dítě do péče jiného občana, jiné fyzické osoby než rodiče, dříve označováno jako tzv. cizí péče. Jinou osobou se myslí každý občan, který je způsobilý zajistit řádnou výchovu dítěte a zároveň je ochotný o dítě pečovat. To znamená, že se nemusí jednat výhradně o osobu v příbuzenském vztahu, ale může to být i někdo jiný, kdo je dítěti blízký, k němuž má dítě vytvořený citový vztah. 21

20 Soud má povinnost vymezit osobám, kterým dítě do výchovy svěřuje, rozsah jejich práv a povinností vůči dítěti. Pominou-li překážky, kvůli kterým se rodiče nemohli o své dítě starat, zruší soud opatření, jímž bylo dítě svěřeno do péče jiného občana, jiné fyzické osoby než rodiče a může učinit jiná opatření, jako je např. dohled nad výchovou dítěte (Bubleová a kol. 2010). 3.2 Osvojení (adopce) Osvojení je nejdokonalejší a nejvhodnější formou náhradní rodinné péče. Je to institut, který se ze všech typů náhradní rodinné péče nejvíce podobě přirozené rodiny přibližuje. Termín adopce je vžitý pojem zejména u laické veřejnosti. Výhodou je skutečnost, že lidé, kteří se rozhodli převzít dítě do této formy NRP, mají stejná práva i povinnosti, jaká mají ke svým dětem biologičtí rodiče. (Gabriel, Novák 2008, s.42). Podle zákona o rodině vzniká osvojením mezi osvojitelem a osvojencem takový poměr, jaký je mezi rodiči a dětmi, a mezi osvojencem a příbuznými osvojitele poměr příbuzenský (Zákon č. 94/1993 Sb., 63, odst.1). Osvojitelem může být jen osoba zletilá, která je způsobilá k právním úkonům a která způsobem svého života zaručuje, že osvojení bude ku prospěchu dítěte i společnosti. Osvojitel nesmí mít příbuzenský vztah k osvojenci (např. prarodič), ani nesmí být jeho sourozencem. Osvojení můžeme rozlišit: podle osvojitelů: individuální - osvojení jedním osvojitelem, osvojenec je ve vztahu jen s osvojitelem a jeho příbuznými společné - osvojení partnerskou dvojicí, osvojenec je ve vztahu s oběma partnery a jejich příbuznými. Do podobné situace se pak dostává i v případě individuálního osvojení partnerem biologického rodiče podle možnosti zrušení: zrušitelné nezrušitelné Osvojení zrušitelné je označované také někdy jako osvojení 1. stupně, nebo osvojení prosté. Rozdíl mezi oběma druhy osvojení je ten, že u osvojení prostého - zrušitelného může soud 22

21 na návrh osvojence nebo osvojitele v mimořádných případech zrušit, kdežto osvojení 2. stupně - nezrušitelné už po pravomocném rozhodnutí soudu nelze zrušit. Pro tento typ osvojení je stanovena minimální věková hranice osvojovaného dítěte jeden rok. České právo umožňuje obě varianty, v praxi převažuje tendence k osvojení nezrušitelnému. V případě obou forem jsou osvojitelé ze zákona zapsáni do rodného listu dítěte. Do roku 2006 se však u zrušitelného osvojení osvojitelé nezapisovali do knihy narození a ani do rodného listu dítěte jako jeho rodiče. Osvojit lze dítě pouze nezletilé a mezi osvojencem a osvojitelem musí být přiměřený věkový rozdíl. Osvojit dítě může manželská dvojice, jeden z manželů - musí s tím druhý z manželů souhlasit, také manžel nebo manželka rodiče dítěte. Samožadatel nebo samožadatelka může dítě osvojit v opravdu výjimečných případech. (Gabriel, Novák 2008, s ). Nejčastěji jsou do osvojení umisťovány děti, u kterých nejsou velké problémy zdravotního a psychomotorického vývoje a které se mohou předat do NRP už v raném věku, jsou-li vyřešeny vztahy s původní rodinou po právní stránce. Terminologie Osvojení = adopce Osvojitel = adoptant = dospělá osoba osvojující si dítě. Osvojenec = adoptát = dítě osvojené dospělou osobou Podmínky k osvojení O vzniku i zrušení osvojení rozhoduje soud, přičemž musí přezkoumat stanovené podmínky podle zákona: 1. mezi osvojencem a osvojitelem musí být přiměřený věkový rozdíl. Zákon nestanoví žádnou hranici, ale rozdíl by měl být takový, jaký bývá mezi rodiči a vlastními dětmi. 2. osvojit lze pouze dítě zletilé (nelze počaté, ale ještě nenarozené = nascitura, dále zletilé a takové, jehož se týká probíhající řízení o určení otcovství) 3. mezi osvojitelem a osvojencem nesmí být pokrevní rodinný nebo blízký příbuzenský vztah (v tomto případě musí být využita jiná forma NRP a to PP) 23

22 4. osvojitel musí být způsobilý k právním úkonům 5. jako společné dítě mohou někoho osvojit jen manželé (podle kritiků toto pravidlo odporuje zájmu dítěte). V případě druha a družky může dítě osvojit jen jeden z nich 6. osvojitelem se může stát i osamělá osoba 7. s osvojením musí vyslovit souhlas rodiče dítěte (až na výjimky) 8. s osvojením má projevit souhlas i osvojované dítě, pokud je dostatečně rozumově vyspělé 9. dítě musí být právně volné 10. podmínkou je také tzv. předadopční péče (nejméně po dobu 3 měsíců) (Zákon č. 94/1963 Sb., ) Právně volné dítě Termín právně volné dítě se v problematice náhradní rodinné péče objevuje velmi často. Jedná se tedy o dítě, kterému nebrání právní okolnosti, aby mohlo být osvojeno. Rozlišujeme dva způsoby: Pokud podepsali rodiče písemný souhlas před sociálním pracovníkem OSPOD nebo před soudem (dobrovolné zřeknutí dítěte). Tento souhlas musí udělit rodiče nejdříve 6 týdnů po narození dítěte. Většinou jde o podpis k neurčitým žadatelům. Odvolat ho lze do doby, než je dítě umístěno do předadopční péče. Rozhodnutí soudu o nezájmu - o nezájmu rozhoduje soud po podání návrhu OSPOD. Jedná se o dlouhodobý nezájem rodičů o dítě - rodiče se o dítě nikterak nezajímají, nenavštěvují ho, neprojevují zájem o získání informací o jeho zdravotním stavu a celkovém prospívání. Rozlišujeme dva typy nezájmu rodičů: žádný zájem - nezájem od počátku života dítěte (např. útěk matky z porodnice, kdy dítě je ponecháno v porodnici, následně předáno do kojeneckého ústavu) nejméně dva měsíce 24

23 kvalifikovaný nezájem - opravdový nezájem po dobu alespoň šesti měsíců. Rodiče se o dítě umístěné v ústavním zařízení nezajímají, nenavštěvují ho, ani se neinformují na jeho vývoj. (Gabriel, Novák 2008, s ) Předadopční péče Předadopční doba je doba, během které má být zjištěno, zda žadatelé o NRP dokáží zajistit řádnou péči o vytypované dítě, zda mezi sebou dokážou navázat citové vazby a zda bude přijato i širší rodinou budoucích osvojitelů. Během předadopční péče, tedy nejméně po dobu tří měsíců, po které se budoucí rodiče musí na vlastní náklady starat o svěřené dítě, by nemělo být zahájeno řízení o osvojení nebo pěstounské péči Osvojení dětí do ciziny a z ciziny Osvojení dětí do ciziny a z ciziny, tzv. mezinárodní, je v České republice možné od , kdy vstoupila v platnost Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení, kterou vypracovala a přijala Haagská konference mezinárodního práva soukromého v roce Tato forma náhradní rodinné péče je možným řešením tehdy, když se pro dítě nedaří najít náhradní rodinu v zemi původu. Takto je možné realizovat mezinárodní osvojení pouze mezi státy, které se staly smluvními státy této Úmluvy. U nás ho zprostředkovává Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí v Brně. Jeho úkolem je mimo jiné spolupracovat s orgány, které jsou podobnou činností pověřeny v cizině. Úřad také zajišťuje informace o tom, do jaké rodiny dítě v cizině půjde. Zprostředkování osvojení do ciziny je v souladu s uvedenou Úmluvou garantováno státem (Bubleová a kol.2009). 3.3 Pěstounská péče Pěstounská péče je zvláštní forma náhradní rodinné péče, kterou upravuje Zákon o rodině, a je uplatňována v případě, že dítě nemůže být vychováváno v rodině, není možné jej osvojit a ústavní péče není pro něj vhodná. 25

24 V praxi se uplatňují dva typy pěstounské péče individuální a skupinová. Individuální probíhá v běžném rodinném prostředí, skupinová v tzv. zařízeních pro výkon pěstounské péče nebo v SOS dětských vesničkách. Gabriel dělí pěstounskou péči na klasickou a příbuzenskou, která bývá realizována především příbuznými dítěte, proto se jí říká Příbuzenská pěstounská péče. Tu především vykonávají prarodiče, dále tety a strýcové dítěte, výjimečně starší sourozenci. Pěstounská péče je státem garantovaná forma NRP a zajišťuje dostatečné hmotné zabezpečení dítěte přiměřenou odměnu tomu, kdo se ho ujal. Pěstounskou péči může vykonávat osamělá osoba, manželé (jedná se o společnou pěstounskou péči manželů) nebo jeden z manželů, pokud s tím druhý manžel souhlasí a žijí-li ve společné domácnosti. Pěstouni zastupují dítě a spravují jeho záležitosti jen v běžných věcech, rozhodnutí v zásadnějších a důležitějších otázkách (např. vyřízení cestovního dokladu, plánované lékařské zákroky, volba povolání apod.) náleží pak zákonnému zástupci dítěte, případně soudu. Je také možné dítěti v pěstounské péči se souhlasem zákonných zástupců v určitých případech, nebo jsou-li pak rodiče zbaveni rodičovské zodpovědnosti, přidělit příjmení pěstounů. Pěstounská péče vzniká i zaniká rozhodnutím soudu. Zrušení může učinit pouze ze závažných důvodů, ale pouze tehdy, pokud o zrušení PP požádá sám pěstoun. Pěstounská péče zaniká též dosažením zletilosti dítěte, úmrtím dítěte či pěstouna a při společné pěstounské péči manželů také jejich rozvodem nebo úmrtím jednoho z nich. V případě svěření dítěte do PP není vyloučen styk rodiče s dítětem. Při komunikaci se zákonným zástupcem dítěte pomáhají pěstounům sociální pracovníci příslušného OSPODu. Pěstoun nemá vyživovací povinnost ke svěřenému dítěti, tato povinnost náleží biologickým rodičům, kteří výživné neplatí rodičům, ale státu (úřadům práce). Pěstouni nežijí v anonymitě a jejich adresa je biologickým rodičům známa z doručených rozhodnutí. Styk dítěte s rodiči je tedy možný, ale bývá často problematickým bodem pěstounské péče. Soud ho však může rozhodnutím omezit, pokud by to bylo v zájmu dítěte a setkávání by dítěti evidentně neprospívalo. Z druhé strany je možné poznat chování a projevy rodiče během pobytu dítěte v ústavním zařízení, až bude dítě svěřeno do PP, zda bude za ním dojíždět, zda bude agresivní apod. 26

25 V současné době slýcháváme o možných nových trendech, mimo jiné o způsobu náhradní rodinné výchovy, který by měl být více provázán s účastí biologické rodiny dítěte. Do PP jsou svěřovány také ty děti, u nichž není zajištěna výchova rodičů, a to již krátkodobě i dlouhodobě (Bubleová a kol. 2010). Do PP jsou však nejčastěji umisťovány především děti sociálně osiřelé, které vyžadují dlouhodobou výchovu v rodině náhradní a individuální přístup. Jde hlavně o děti nějakým způsobem handicapované, a to buď se zdravotními a psychomotorickými obtížemi, děti staršího věku, sourozenci, nebo děti odlišného etnika a děti, u kterých brání jejich svěření do osvojení právní překážka, jako je např. nesouhlas rodičů. Pro tyto děti je svěření do pěstounské péče řešením, jak mohou získat milující rodinu. Pro jeho vývoj nejen po psychické stránce je maminka s tatínkem nenahraditelná, třebaže jsou tety v kojeneckých ústavech či dětských domovech nejhodnější. Je-li dítě ve věku, kdy je samo schopno, vyjádřit svobodně svůj názor, je potřeba brát na jeho názor zřetel - ještě před svěřením do pěstounské péče. Jak je uvedeno v úvodu, náhradní rodinná péče má přednost před výchovou ústavní. Při rozhodování o pěstounské péči bere soud v úvahu vyjádření příslušného orgánu podle místa bydliště žadatelů (oddělení sociálně - právní ochrany dětí) o jejich vhodnosti k výkonu pěstounské péče, dále různá odborná vyšetření a lékařské zprávy, ale o tom více v dalších kapitolách Pěstounská péče v zařízení pro výkon pěstounské péče (zvláštní zařízení) Z pohledu českých zákonů představují SOS dětské vesničky tzv. zařízení pro výkon pěstounské péče. Pěstoun uzavírá se zřizovatelem dohodu o výkonu pěstounské péče v zařízení a pobírá odměnu posuzovanou jako plat, kdy je tedy pěstoun zdravotně a sociálně pojištěn. Pěstounské dávky jsou shodné s dávkami individuální PP. Specifickou formou zvláštních zařízení jsou SOS dětské vesničky, ve kterých se o skupiny dětí starají ženy svobodné, rozvedené či ovdovělé, bezdětné i se staršími samostatnými 27

26 dětmi ve věku od 25 do 45 let. Do SOS dětských vesniček jsou přijímány také manželské páry s vlastními i přijatými dětmi, ale také bezdětné, které chtějí rozšířit svoji rodinu. Sdružení SOS dětských vesniček je nezisková, nevládní, nepolitická a nenáboženská organizace, která chce pomáhat dětem bez rodičovské péče nebo dětem, které již rodičovskou péči ztratily. Sdružení vyhledává a školí pěstouny, kteří pak v SOS dětské vesničce vychovávají děti, které jim bývají svěřovány do péče. Sourozeneckou skupinu tvoří asi 5 7 dětí. Rodina je zajišťována odbornou psychologickou a pedagogickou pomocí. V České republice existují tři SOS dětské vesničky, z nichž nejstarší vznikla již v roce 1969 v Karlových Varech - Doubí. Jako druhá vesnička byla uvedena do provozu ve Chvalčově ve Zlínském kraji. V Brně - Mediánkách byla SOS dětská vesnička otevřena v roce (Dostupné z: SOS dětské vesničky se staly součástí systému náhradní rodinné péče. Koncepci této alternativní formy náhradní výchovy přenesli do českého prostředí podle rakouského vzoru prof. MUDr. Jiří Synovský prof.. PhDr. Zdeněk Matějček se svými spolupracovníky v roce Pěstounská péče na přechodnou (krátkou) dobu Úpravu institutu pěstounská péče na přechodnou dobu můžeme nalézt v zákoně o rodině v 45a, odst. 2 a v 27a zákona o SPOD, který byl novelizován, kdy soud může na návrh OSPOD svěřit dítě do pěstounské péče na přechodnou dobu (PPPD) osobám, které jsou zařazeny do evidence osob podle zvláštního předpisu. Jak z názvu vyplývá, jedná se o krátký, dočasný pobyt dítěte v pěstounské rodině. Je určena: pro děti, které nemůže rodič dítě ze závažných důvodů vychovávat, pro děti do doby, kdy je možné získat souhlas rodiče k osvojení (tzv. blanketový souhlas po 6 týdnech od narození dítěte), pro děti na dobu než nabude právní moci rozhodnutí soudu, že není potřeba souhlasu rodičů k osvojení (tzv. kvalifikovaný nebo opravdový nezájem). V praxi to znamená, že děti, které nemohou vyrůstat ve své biologické rodině, jsou umístěny do přechodných pěstounských rodin, které se pro tuto péči rozhodly, a jsou provázeny odbornými pracovníky. Rodiny spolupracují s oddělením sociálně-právní 28

27 ochrany dětí, mezi pěstouny na přechodnou dobu a kompetentním orgánem (OSPOD) je sepsána smlouva, ve které je uveden typ PP a délka péče o dítě. (Dostupné z: Kvalitní přechodná pěstounská rodina se postupně může starat o další a další svěřené děti. Nejedná se však o velké pěstounské rodiny. Přechodná pěstounská péče je poskytována individuálně podle potřeb dítěte. Soud je pak povinen nejméně jedenkrát za tři měsíce přezkoumávat (vyžádání zprávy OSPOD), zda důvody k pěstounské péči na přechodnou dobu nadále trvají. Pominou-li uvedené skutečnosti, děti odcházejí od pěstounů ve spolupráci se OSPOD a odborníky zpět do biologické rodiny, osvojení nebo jiné pěstounské rodiny. O děti se starají osoby, u kterých se nepředpokládá, že by si k dítěti vyvinuly vazby podobné rodičovským. Jedním z důvodů umístění dítěte do PPPD může být např. dlouhodobá hospitalizace rodiče v nemocnici. O děti v přechodné pěstounské péči se starají pečlivě vybraní a speciálně vyškolení pěstouni, ti pak musí spolupracovat s biologickými rodiči dítěte tak, aby se dítě mohlo co nejrychleji vrátit zpět do své biologické rodiny. Dávkami státní sociální podpory jsou zajišťováni jako pěstouni klasičtí (Gabriel, Novák 2008, s.48). 3.4 Poručenství Také poručenství může plnit funkci náhradní rodinné péče. Poručník je zákonným zástupcem dítěte. Soud ustanoví poručníka dítěti pokud: rodiče dítěte zemřeli byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven výkon jejich rodičovské zodpovědnosti nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu 29

28 Podmínkou pro vznik poručenství je, aby s ním poručník souhlasil. Zároveň musí mít budoucí poručník právní způsobilost a způsobem svého života musí zaručovat, že bude poručenství vykonávat ku prospěchu dítěte. Jestliže ustanovený poručník vykonává péči o dítě osobně, tak má spolu s dítětem nároky na stejné hmotné zabezpečení (dávky), jako by šlo o péči pěstounskou. Stávající pěstoun může být taktéž ustanoven poručníkem, a to v případě, jsou-li rodiče zbaveni rodičovské zodpovědnosti nebo pokud oba rodiče zemřeli. Poručník podává soudu zprávy o vývoji, prospívání, zdravotním stavu, školním prospěchu a dalších významných zkušenostech dítěte. Podobně jako u klasické pěstounské péče se musí žádat o souhlas s důležitými lékařskými vyšetřeními, o schválení volby povolání, změnu příjmení, ne však biologické rodiče, ale soud. Poručenství zaniká na návrh poručníka nebo jestliže poručenec zemře, dosáhne zletilosti, je-li osvojen, pokud jeho biologičtí rodiče získají opět rodičovskou zodpovědnost nebo dojde-li k úmrtí poručníka. 3.5 Hostitelská péče Pojem hostitelská péče se v praxi používá, ale není zákonným termínem. Skrývá se pod ním dočasný pobyt dítěte, které je umístěno v ústavním zařízení na základě rozhodnutí soudu. Je to jakási forma pomoci dětem, které žijí v ústavní výchově. Jak uvádí Novotná, už v minulosti se pobyt dětí mimo zařízení výjimečně uskutečňoval, ale pouze na dobu pracovního volna. Docházelo však k nekontrolovanému povolování pobytů dětí mimo ústavní zařízení a děti se dostávaly i do rodin, kde bylo naprosto nevhodné prostředí. V přijatém zákoně o OSPOD (ustanovení 30) došlo k vymezení podmínek, podle kterých může být dítě umístěné v zařízení pro děti pobývat mimo toto zařízení. Důvodem bylo zamezit nekontrolovanému pobytu dítěte mimo zařízení a zajistit kontrolu pobytu dítěte mimo zařízení (Novotná 2010). Dočasný pobyt, obvykle víkendový nebo prázdninový, může povolit pouze ředitel ústavního zařízení po předchozím písemném souhlasu úřadu obce s rozšířenou působností (OSPOD), který je opatrovníkem dítěte, nemůže tak rozhodnout podle vlastního uvážení. Dítě může být propuštěno na návštěvu nejvýše v rozsahu 14 kalendářních dnů při jednom 30

29 pobytu. Tato doba se může prodlužovat opět na základě písemného souhlasu obce s rozšířenou působností - OSPODu. U této formy náhradní rodinné péče se nepředpokládá, že by dítě bylo trvale umístěné v hostitelské rodině. Dítě je v takových případech při svém pobytu bráno pouze jako host, proto se tato pomoc označuje hostitelská. Příslušný OSPOD před vydáním souhlasu musí prošetřit rodinné a sociální prostředí, ve kterém bude dítě pobývat. Zpravidla si ještě vyžádá u příslušného krajského úřadu odborné posouzení osob, které žádají o hostitelskou péči. Umožňuje to novela zákona o OSPOD od Sociální pracovnice žádají o odborné posouzení u neznámých a neprověřených žadatelů. Nepodává se však standardní žádost o zprostředkování NRP. (Gabriel, Novák 2008, s.65). Pokud je ale dítě v ústavním zařízení umístěno na dobrovolné žádosti rodičů, musí být tato forma pomoci povolena s jejich souhlasem. Hostitelská péče je vhodná především pro děti, které žijí v ústavní péči dlouhodobě, pro děti staršího věku, pro děti s různými výchovnými nebo zdravotními problémy, děti odlišného etnika, sourozence apod. Je tedy vhodná pro děti školního věku, které dokážou pochopit, že se bude jednat pouze o dočasné pobyty. Toto si musí uvědomit i rodiny, které nabízejí tuto formu pomoci. Má-li být tato pomoc ku prospěchu dítěte, musí pak být poskytována odborně, dlouhodobě a s velkou citlivostí. Žadatelé by měli úzce spolupracovat s psychology, pediatry, sociálními pracovníky apod. Mezi základní pravidla souhlasu s pobytem dítěte mimo zařízení je třeba řadit také skutečnost, že dočasný pobyt dítěte by měl být ovládán nejlepším zájmem dítěte, tedy že se neřeší žádost osoby, která si žádost podala, má dobré srdce, chce udělat dobrý skutek, ale vůbec péči o dítě nemá předpoklady (Novotná 2010). Hostitelská péče není v odborné veřejnosti jednoznačně přijímaná. Na jedné straně umožňuje dítěti, které vyrůstá v ústavním zařízení, zažívat život v běžném prostředí, na druhé straně však může přinášet dítěti zklamání vzhledem k její nezávaznosti a nedostatečnému právnímu ošetření. 31

30 3.6 Služby pro pěstouny Jak je uvedeno výše, pěstouni pobírají zvláštní dávky státní sociální podpory, tzv. dávky pěstounské péče podle zákona č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře, který byl novelizován 1. června To občas vypadá jako převažující motivace k pěstounství. Podobnou motivací je i snaha pěstounů převzít postupně do své péče větší počet dětí, minimálně tři. Pěstouni, kteří pečují o tři a více dětí nebo o dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené, tzv. odměnu pěstouna ve zvláštních případech. Tito lidé jsou pak bráni jako zaměstnanci státu - stát za ně platí sociální a zdravotní pojištění a jak říká Gabriel, představuje to pro mnohé pěstouny určitou jistotu zabezpečeného stáří (Gabriel, Novák 2008, s. 47). Stát tedy zajišťuje hmotné zabezpečení dítěte svěřené do PP- dávky vyplácí úřad práce, odbor státní sociální podpory, který je místně příslušný k rozhodování o dávkách. Pokud je dítě svěřeno do společné pěstounské péče, náleží dávky pěstounské péče pouze jednomu z manželů. Dávky pěstounské péče jsou čtyři a jsou určeny ke krytí nákladů dětí. Nezletilé dítě, které je svěřené do péče pěstouna, má nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte, který je vyplácen pěstounovi. Ten od státu dostává za svou péči o dítě peněžní odměnu - tzv. odměnu pěstouna - a má nárok na jednorázový příspěvek při převzetí dítěte. Pečuje- li pěstoun nejméně o čtyři děti, náleží mu příspěvek na zakoupení motorového vozidla. Vedle dávek pěstounské péče patří jak dítěti, tak pěstounovi ještě další dávky státní sociální podpory, a to přídavek na dítě či rodičovský příspěvek. Na sociální příplatek nemá pěstoun nárok Příspěvek při převzetí dítěte ( 41 zák. 117/1995 Sb.) Nárok na tuto dávku má pěstoun, když převezme dítě do PP, tato dávka má sloužit k úhradě mimořádných nákladů, které vzniknou pěstounovi při převzetí dítěte do pěstounské péče. Jedná se o větší jednorázový výdaj pro pěstounskou rodinu (např. na nákup ošacení, obuvi, postele, skříňky na oblečení). Tato dávka slouží k částečnému pokrytí těchto nákladů. Výše příspěvku je stanovena a činí podle věku dítěte: Kč do 5 let věku dítěte Kč od 6 let do 14 let věku dítěte Kč od 15 do 18 let věku dítěte 32

31 3.6.2 Příspěvek na úhradu potřeb dítěte ( 37, 38 a 39 zák. č. 117/1995 Sb.) Tento příspěvek se vyplácí dítěti zletilému přímo, pokud je nezletilé, tak k rukám pěstouna. Výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte je odstupňována podle věku dítěte a s přihlédnutím k jeho případnému zdravotnímu postižení. Liší se i podle toho, zda je dítě zaopatřené, či ne. Za nezaopatřené dítě však nelze považovat dítě, které je poživatelem plného invalidního důchodu z důchodového pojištění. Jakmile dítě požívá např. sirotčí důchod, nenáleží příspěvek na úhradu potřeb dítěte v plné výši, ale pouze ve výši rozdílu mezi příspěvkem na úhradu potřeb dítěte a sirotčím důchodem. Tento příspěvek je dávkou nahrazující dítěti výživné, na které má za normálních okolností nárok vůči svým rodičům. Poskytuje se do dosažení zletilosti dítěte, nejdéle do 26 let, je-li nezaopatřené. Výše příspěvku činí 2,30 násobek životního minima dítěte (Kahoun a kol. 2009, s ) Odměna pěstouna ( 40a, 40b zák. č. 117/1995 Sb.) Odměnu pěstouna chápeme jakési uznání osobě, která pečuje o cizí dítě v pěstounské péči. Nárok na odměnu za výkon PP má pěstoun, kterému bylo svěřeno dítě do pěstounské péče, a to až do zletilosti. Existuje i odměna pěstouna ve zvláštních případech, na kterou má pěstoun nárok, pokud pečuje alespoň o tři děti nebo o jedno dlouhodobě zdravotně postižené, které vyžaduje mimořádnou péči. Tato odměna náleží tomu pěstounovi, který není po celý kalendářní rok výdělečně činný, a posuzuje se pro účely zdravotního pojištění, pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti jako plat. Výše odměny pěstouna se liší počtem dětí v pěstounské péči (Bubleová 2007, s ) Příspěvek na zakoupení motorového vozidla ( 42 zák. č. 117/1995 Sb.) Náleží pěstounovi, který pečuje v pěstounské péči nejméně o čtyři děti. Podmínkou tohoto příspěvku je, že pěstoun nesmí vozidlo používat pro výdělečnou činnost. Příspěvek je 33

32 poskytován ve výši 70 % pořizovací ceny vozidla (ceny opravy vozidla), nejvýše však 100 tisíc korun. 4 Pohled do legislativy Mezi základní legislativa k náhradní rodinné péči patří: sdělení č. 43/2000 Sb.m.s., Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení (přijatá v Haagu) sdělení č. 104/1991 Sb., Úmluva o právech dítěte (přijatá v New Yorku) usnesení č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, v platném znění (je součástí zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, v platném znění) Přehled zákonů důležitých pro NRP: zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, 134/2006 Sb., novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí platná od zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (pro dávky pěstounské péče) zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník občanský soudní řád č. 99/1063, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 97/1993 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, v platném znění zákon č.108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (pro příspěvek na péči - pro osoby závislé na péči z důvodu zdravotního handicapu) zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu zákon č.111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi (pro příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádnou okamžitou pomoc) zákon č. 100/1998 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů zákon č.187/2006 Sb., o nemocenském pojištění ( pro peněžitou pomoc v mateřství) zákon č.155/1995 Sb., o důchodovém zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (pro zápočet péče pro účely důchodového pojištění) zákon č. 109/2002 Sb., o ústavní a ochranné výchově ve školských zařízeních 34

33 zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu, příjmení, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 500/2004 Sb., o správním řízení zákon č.133/2000 Sb., o evidenci obyvatelstva a rodných číslech, ve znění pozdějších předpisů zákon č.582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (k posuzování zdravotního stavu pro účely dávek) zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech, ve znění pozdějších předpisů. (Bubleová a kol. 2007, s ). Orgány státní správy: Úřad vlády České republiky Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Ministerstvo práce a sociálních věcí Ministerstvo zdravotnictví Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí Brno Orgány samosprávy: magistráty, úřady městských částí a městské úřady - obce s rozšířenou působností (OSPOD) Informační instituce: občanská sdružení a nadace kontaktní centra a poradny 5 Proces zprostředkování NRP Rozhodnutí soudu o osvojení nebo svěření dítěte do pěstounské péče předchází řada činností, které uskutečňují orgány sociálně-právní ochrany dětí a také soudy. Zákon o OSPOD upravuje: postup žadatelů při uplatňování žádostí o osvojení dítěte nebo o svěření dítěte do PP 35

34 postup orgánů SPOD při vyhledávání vhodných osvojitelů nebo pěstounů pro děti, které trvale nebo přechodně nemohou vyrůstat ve své vlastní rodině a pro které je třeba zajistit péči v rodině náhradní Zprostředkováním začíná vlastní proces zajišťování náhradní rodinné péče pro dítě, který zaručuje dětem i žadatelům potřebnou právní jistotu a odpovídající ochranu jejich oprávněných zájmů. 5.1 Fáze procesu zprostředkování osvojení a pěstounské péče V předchozí kapitole jsme se zabývali základním rozlišením pěstounské péče a osvojení. Nejzodpovědnější a nejdlouhodobější je z celého procesu úvaha žadatelů, zda jsou vyzrálí pro rodičovskou roli a zda vybrané dítě opravdu dokáží přijmout za své. Je to jejich rozhodnutí. Gabriel doporučuje žadatelům vyplnit test Pověz mi zrcadlo, v němž se uvidí, zda mají k náhradnímu rodičovství předpoklady. Z otázek např. vybíráme: Hodlám dítěti věnovat většinu volného času? Přijmout dítě do NRP je mé rozhodnutí, není to jen snaha vyhovět? Nelpím na svém dosavadním životním stylu, na zaběhnutém pořádku doma, snesu určitou míru nepořádku? Nejsem pedofil? Jsem dítěti schopen říci, že některé děti se nenarodí svým tatínkům a maminkám, ale to vůbec nic nemění na tom, že se mají moc rádi? Na dítě se těším? (Gabriel, Novák 2008, s ). Proces zprostředkování má několik fází: vyhledávání dětí vhodných k osvojení nebo ke svěření do pěstounské péče vyhledávání fyzických osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny v odborné přípravě fyzických osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny k přijetí dítěte do rodiny ve výběru určité fyzické osoby vhodné stát se osvojitelem nebo pěstounem určitého dítěte, jemuž se osvojení nebo pěstounská péče zprostředkovává a v zajištění osobního seznámení se dítěte s touto osobou. (Zákon č. 359/1999 Sb., 19a, odst.1). 36

35 Celý proces bývá pro žadatele zdlouhavý a někdy až nepříjemný. Zprostředkování se provádí jen na žádost fyzické osoby, která má zájem osvojit dítě nebo je přijmout do pěstounské péče. Žádost se podává u obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle místa trvalého bydliště žadatele. Žádost o zprostředkování může podat fyzická osoba, která je občanem České republiky a má zároveň na jejím území trvalý pobyt. Žádost může uplatnit i cizinec, ale pouze v případě, pokud má na území ČR povolen trvalý pobyt nebo podle zvláštního právního předpisu upravujícího pobyt cizinců na území České republiky hlášen k pobytu na území ČR po dobu nejméně 365 dnů. Kdy se při osvojení zprostředkování neprovádí: v případě, že rodiče dítěti dali souhlas k osvojení dítěte předem ve vztahu k určitým osvojitelům podal-li návrh na osvojení manžel rodiče dítěte nebo pozůstalý manžel po rodiči nebo osvojiteli dítěte Kdy se zprostředkování pěstounské péče neprovádí: v případě, kdy návrh na svěření do pěstounské péče podala osoba příbuzná nebo blízká k dítěti nebo jeho rodině V těchto případech má osoba podat návrh na osvojení nebo svěření dítěte do PP přímo u soudu, aniž by uplatňovala žádost o zprostředkování u OSPOD podle tohoto zákona. Zprostředkování v rámci ČR zajišťují krajské úřady a Ministerstvo práce a sociálních věcí. Osvojení dětí ve vztahu k cizině pak Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně. 5.2 Etapy zprostředkování náhradní rodinné péče Pokud se žadatelé rozhodli řešit svoji bezdětnost nebo pocity nenaplněného rodičovství, podávají si žádost o zprostředkování NRP na městském úřadu, magistrátu - na odboru sociálně-právní ochrany dětí podle místa trvalého bydliště žadatele, kde se jim po celou dobu věnuje sociální pracovnice, která má náhradní rodinnou péči na starost. 37