Vnitřní a venkovní rozvodny VVN, schéma stanic

Transkript

1 Vnitřní a venkovní rozvodny VVN, schéma stanic Vnitřní rozvodny vvn Vnitřní rozvodny vvn vyžadují obvykle vyšší investiční náklady a zřizují se podle potřeby zpravidla v těch místech, kde z provozních, dispozičních nebo jiných důvodu není venkovní provedení reálné. Ponejvíce se vnitřní rozvodny vvn stavějí v místech s mimořádně znečištěným ovzduším, uvnitř velkých průmyslových celků, nebo jsou-li elektrické stanice s rozvodnou vvn umístěny v prostoru zástavby velkých měst. Jejich rozsah je omezen velikostí prostoru, který je k dispozici, i druhem použitých přístrojů. Velká výhoda vnitřních rozvoden spočívá v dostatečné ochraně zařízení před povětrnostními vlivy, slunečním zářením, námrazou apod. Značné komplikace se však vyskytují při dodržování patřičného přehledu, izolačních vzdáleností i při výměně přístrojů. Uspořádány bývají jako halové, plošné nebo vícepatrové. U halového řešení se nepoužívají dělicí příčky mezi jednotlivými poli, a proto je dosaženo dobré celkové přehlednosti i přístupnosti k jednotlivým přístrojům. Úspory místa se dosahuje použitím výsuvných vypínačů. Je tu však nutné počítat s dostatečným prostorem pro vysunutí vypínače. Správná manipulace s vypínači i jejich činnost je možná jen tehdy, jestliže jsou řádně zasunuty do výsuvných kontaktů a dostatečně zajištěny. Řešením s výsuvnými vypínači lze uspořit až 30 % obestavěného prostoru.

2 Venkovní rozvodny vvn Rozvodny vvn pro jmenovitá napětí do 400 kv se navrhují a stavějí přednostně jako venkovní. Proto jejich vybavení, zejména přístroje, musí odolávat veškerým vlivům povětrnosti, tj. bouři, dešti, sněhu, námraze, větru apod. U venkovních rozvoden lze poukázat na následující výhody: lze upustit od nákladných budov, a tím od velkých zemních úprav. kratší doba výstavby i montáže oproti provedení krytému, snadnější výměna přístrojů, vyhovující přehlednost, snadná přístupnost k přístrojům i za provozu, menší poruchovost a větší provozní spolehlivost. Jako nevýhodné okolnosti se jeví: poměrně větší zastavěná půdorysná plocha, ztížená obsluha za nepříznivých povětrnostních podmínek, nutnost častějšího a nákladného čištění izolátorů a časté obnovy ochranných nátěrů. V budovách, které se pochopitelně i u venkovních rozvoden vvn vyskytují, jsou umísťovány dozorny, prostory pro obsluhující personál, sociální zařízení, pomocné provozy apod. Podle vzájemného umístění odpojovačů a vypínačů lze rozdělit rozvodny do tří typů: Nízké: jsou určeny pro velmi malou vzdálenost živých částí od země, jednotlivá pole je nutné oplocovat se zřetelem k bezpečnosti obsluhujících pracovníků. Polovysoké: zde jsou odpojovače umístěny ve výšce 2 až 2,5 m od země na podstavcích, stoličkách zděných, betonových nebo ocelových. Přístroje jsou dobře přístupné a vzdálenosti živých částí jsou v bezpečné vzdálenosti od země. Prostor pod odpojovači se využívá k instalaci jejich pohonu. Odpadá oplocení jednotlivých polí a tím rozvodna získává na přehlednosti. Polovysoké provedení bývá nejčastější. Vysoké: v těchto rozvodnách jsou přípojnicové odpojovače umístěny nad vypínači a přípojnice ještě nad odpojovači. Využití nacházejí v případech malého prostoru, kde by běžnější polovysoký typ zabral značně větší plochu, např. v horách a v hustě zastavěných průmyslových oblastech. Na řešení venkovních rozvoden vvn má podstatný vliv umístění přípojnicových odpojovačů. Podle něho lze rozlišovat venkovní rozvodny v klasickém, tandemovém, kýlovém, úhlopříčném a stupňovitém uspořádání. Klasické uspořádání. Póly odpojovačů jsou vzájemně rovnoběžné a stojí kolmo ke směru přípojnic. Přípojnice jsou upevněny na přípojnicových portálech nad odpojovači. Na portálech jsou zakotveny také vodiče probíhající nad přípojnicemi. Z tohoto důvodu musí být portály dostatečně vysoké. Tandemové uspořádání. Zde jsou póly odpojovačů v jedné řadě kolmo ke směru přípojnic. Přípojnice z lan nebo trubek jsou umístěny přímo na odpojovačích. Odpadají proto přípojnicové portály. Toto řešení je značně úsporné, jednoduché, přehledné, avšak vlivem umístění odpojovačů se zvětšuje hloubka polí, a tím i celé rozvodny. Příklad tandemového uspořádání je na obr. 56.

3 Kýlové uspořádání. Póly odpojovačů jsou v jedné řadě rovnoběžně se směrem přípojnic. Předností je jednoduché spojení odpojovačů s vypínači. Přípojnice jsou umístěny opět na portálech nad odpojovači. Tím se současně dosahuje větší provozní bezpečnosti než u rozvoden tandemových. Velkou výhodou je značná úspora konstrukci, základů, lan i armatur. Kýlovým uspořádáním odpojovačů se zvětšuje šířka poli. Odstraňováni poruch přináší jisté obtíže proti jiným typům. Pro své nesporné výhody nacházejí uplatnění při napětí 110 kv a vyšším. Příklad je na obr. 57. Uhlové uspořádání. V tomto případě lze v jedné šířce pole provést dvě odbočky. Umožňuje to takové uspořádání odpojovačů, kdy odpojovače jedné soustavy přípojnic odpovídají uspořádání kýlovému a odpojovače druhé soustavy odpovídají uspořádání klasickému. Nejlépe je situace patrná z obr. 58.

4 Provedení a vybavení rozvoden Hlavní nosné ocelové konstrukce pro zakotvení vodičů přípojnic, propojovacích vodičů i vodičů přívodních vedení jsou zpravidla příhradové nebo rámové. Používají se též konstrukce železobetonové. Stoličky pod odpojovači musí být dostatečně tuhé, aby se při funkci a provozu nadměrně nechvěly. Bývají zapuštěny v betonových patkách. Úprava povrchu rozvoden musí zabraňovat růstu plevele, usnadňovat odtok vody a zmenšovat nebezpečí krokového napětí. K pochůzkám po rozvodném zařízení je vhodné používat betonové kryty kabelových kanálů. Po travnatých plochách se chodit nedoporučuje vzhledem k možnému zvětšení

5 nebezpečí krokového napětí. Hlavní přípojnice bývají z ocelohliníkových lan, ne však menšího průřezu než 350 mm2. Podle velikosti jmenovitých proudů, popř. zkratového namáhání lze použít svazkové vodiče. Vodiče odboček jsou obvykle z ocelohliníkových lan nebo z hliníkových trubek. Pro izolaci vodičů vvn se používají zpravidla závěsné talířové izolátory nebo izolátory tyčové. Vnitřní spojení (schéma) rozvoden vvn se z úsporných i montážních důvodů volí co nejjednodušší. V podstatě je sestavováno ze standardních odboček. Některé z nich jsou na obr. 62. Velmi často se volí zjednodušené zapojení do H (obr. 63), které je vhodné jak pro rozvodny s průběžným napájením, tak pro koncové stanice. Venkovní rozvodny se ovládají zpravidla z dozoren. Není však výjimkou, že jsou ovládány dálkovými povely podle potřeby ústředních dispečinku