Václav Cílek pionýrský věk

Transkript

1 Mgr. Jiří Adamovič, CSc., (*1965) pracuje v Geologickém ústavu AV ČR. Dlouhodobě se věnuje pískovcové geologii, zejména přeměnám pískovce na styku s magmatem, vzniku tvarů na pískovcích prostřednictvím zvětrávání a tektonickému porušení sedimentárních hornin. Václav Cílek pionýrský věk 12

2 Václav Cílek není běžným geologem. Není takovým geologem, který by mířil na maximální citační zhodnocení svých publikací u jakékoliv americké agentury. Není geologem, který by prahl po vysokých vědeckých funkcích, a nezdá se ani, že by přijímal nejrůznější akademická či publicistická ocenění s pocitem vítězného zadostiučinění. Václav nemá ve zvyku plout s hlavním proudem, kde se dají body za vědeckou aktivitu snadno nabagrovat. Právě naopak. V době, kdy mnozí čeští geologové předkládají drahé projekty situované do vzdálených koutů planety, se Václav vrací k jakoby zapomenutému tématu české krajiny a její geologické historie. Vydává řadu příjemných regionálně zacílených publikací, tematicky široce rozkročených od magmatické aktivity v proterozoiku až po místní lidovou slovesnost. Rád v nich poukazuje na provázanost přírodních rysů krajiny s kulturními tradicemi lidí, kteří v ní žijí. Jeho schopnost vidět zdánlivě všední věci v dechberoucích souvislostech dává Václavovým knihám dynamiku a nadčasovost. A že jeho úvahy o české krajině rezonují mezi širším okruhem lidí, to dokazuje mimořádný zájem veřejnosti o jeho práci i počet prodaných výtisků. Vzpomínám například, že mo- 13

3 nografie Střední Brdy, kterou Václav editoval, byla vyprodaná ještě předtím, než vyšla. I když je Václav někdy paušálně označován za popularizátora vědy, sám vidím těžiště jeho aktivit jinde: v podpoře badatelského úsilí směřujícího k zaplnění bílých míst mezi jednotlivými, snad až příliš striktně vymezenými vědeckými disciplínami. K zaplnění území nikoho, kde se přitom rozhoduje o podstatě mnoha přírodních jevů. Václavovým životním tématem je vývoj klimatu v kvartéru a jeho vazba na akumulaci sedimentů, na vývoj reliéfu i na vývoj živých organismů. Spolu s Vojenem Ložkem dokázali posunout poznání v tomto oboru o mnoho dekád kupředu. Sám jsem pak mohl sledovat, jak Václavovou zásluhou docházelo od konce 90. let k propojení pískovcové geologie, kvartérní biostratigrafie a archeologie. Výsledkem byl vznik v našich poměrech nového oboru, který by se dal nazvat pískovcovou archeologií a který byl například spojený s vytvořením nového, překvapujícího obrazu sídelní struktury mezolitu severních Čech. Poslední dvě desetiletí to bylo především propojování poznatků pískovcové geologie a geomorfologie, o které se Václav velkou měrou zasloužil a na kterém jsem se spolu s Radkem Mikulášem také mohl podílet. Podobných velkých témat, do té doby špatně uchopených i pochopených, by se jistě našlo víc. Ve všech těchto případech umí Václav propojit odborníky z různých oborů, kteří se do té doby neznali, přestože řeší související problémy na témže území. Organizuje formální i neformální (většinou ty neformální) terénní semináře a ujímá se editorské práce na společných sbornících. Pro studium daných témat získá finanční podporu i podporu veřejnosti a ve výsledku posune lidské poznání do končin, kam dřív noha vědce nevstoupila. 14

4 Na vrcholu Velké Hejšoviny, nejvyšší pískovcové hory Českého masivu, 2012; foto J. Adamovič, 2015 Široká mezioborovost a cílená průkopnická práce tedy pionýring ve vědě jsou přitom hlavními rysy veškerého Václavova působení. Dovolte mi při této příležitosti zmínit pár důležitých momentů Václavovy pískovcové aktivity. V roce 1992 a v letech následujících se krátce po sobě konalo několik seminářů a konferencí pořádaných Ústřední odbornou komisí pro pseudokras při České speleologické společnosti. Tato komise pod vedením Jiřího Kopeckého z Broumova patřila (a stále patří) mezi nejaktivnější odborné buňky mezi českými jeskyňáři. Při společných výjezdech do pískovcových terénů se ukázalo, jak málo se toho ví o procesech vzniku jednotlivých zvětrávacích tvarů, přestože jejich popisná klasifikace byla propracována do nejmenších detailů. Pro Václava to byla výzva. Nové po- 15

5 Poutníkem ve Vambeřicích, Polsko, 2012; foto J. Adamovič, 2015 znatky o zvětrávacích procesech na pískovcích ještě rozšířil o studium interakcí mezi pískovcovým reliéfem, mikroklimatem, specifickou vegetací a faunou. V následujících deseti letech o této problematice napsal mnoho příspěvků do časopisu Speleo i do tematických sborníčků. Z nich nejvýznamnější byl 16

6 32. svazek Knihovny ČSS Pískovcový fenomén: klima, život a reliéf, který spolu s Jirkou Kopeckým sestavil v roce Především zde upozornil na významnou úlohu solného zvětrávání, kterému byla do té doby u nás věnována jen okrajová pozornost. Vzpomínám si, jak se v září 1999 vrátil Václav nadšený z akce Pracovní aktiv Klokočské skály. Akci pokrývající nejrůznější aspekty geologie a geomorfologie Klokočských skal v Českém ráji připravil z pověření ÚOK pro pseudokras Honza Mertlík, tehdy zaměstnaný na Správě CHKO. Jelikož jsem se aktivu nezúčastnil, kladl mi Václav na srdce, abych se s Honzou ihned spojil a nechal si všechno v terénu znovu ukázat. Výsledkem bylo získání obrovského materiálu pro právě probíhající projekt Proželeznění pískovců české křídové pánve, ale také nastartování tradice veleúspěšné série terénních seminářů Klokočky. Velkou část pravidelných účastníků v první fázi zrekrutoval nepochybně Václav. Podobně jsem si nechal od Václava poradit o tři roky později, abych se zúčastnil mezinárodní konference Sandstone Landscapes v Doubici, organizované Handrijem Härtelem ze Správy národního parku České Švýcarsko. Zpočátku jsem váhal: nevedl jsem tou dobou žádný projekt, ze kterého bych mohl uhradit poměrně vysoký účastnický poplatek. Václav nakonec zaplatil moji účast ze svého projektu. A nebyl jsem sám, komu takto pomohl. Prozíravost tohoto kroku se brzy ukázala: na výborně připravené akci jsme získali mnohé kontakty na zahraniční pískovcové odborníky a konferenční sborník vyšel v podobě objemné, hojně citované publikace ve vydavatelství Academia. Na doubickou akci pak navázaly stejnojmenné konference v Lucembursku (2005) a v Polsku (2012). Na základě svých zkušeností s působením Václava v pískovcové komunitě musím uznat, že má výjimečný instinkt na otvírání témat, která se v dalších letech ukážou jako zásadní. 17

7 V první fázi funguje jako iniciátor výzkumu a zprostředkovatel setkávání badatelů z různých oborů. I později je stále připraven poskytnout radu i motivaci. Získané výsledky bádání pak pomůže odpovídajícím způsobem zveřejnit a sám přidá několik statí do závěrečného sborníku. V pískovcové terminologii by se dalo říci, že plní funkci železitého tmelu, který drží zrna pevně při sobě a významně tak zvyšuje odolnost i estetičnost horniny. Václave, přeji Ti do dalších let vše nejlepší! 18

8 19