Vegetariánství v průběhu těhotenství a v dětském věku

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra výchovy ke zdraví Vegetariánství v průběhu těhotenství a v dětském věku DIPLOMOVÁ PRÁCE Brno 2015 Vedoucí diplomové práce: PhDr. Mgr. Jitka Reissmannová, Ph.D. Vypracovala: Bc. Kateřina Dufková

2 Anotace Diplomová práce s názvem,,vegetariánství v průběhu těhotenství a v dětském věku je zaměřena na alternativní stravovací návyky, složení vegetariánské stravy a možné výhody i rizika spojená s vegetariánskou stravou. Teoretická část je zaměřená na historii, rozdělení vegetariánství, důvody vedoucí k alternativnímu stravování, stravování žen vegetariánek v průběhu těhotenství a na vegetariánství u malých dětí. Praktická část je věnována krátkému šetření v rámci některých brněnských základních škol. Toto šetření je zaměřeno na poskytování vegetariánského jídla na těchto školách. Hlavní výzkumnou část tvoří rozhovory s pěti ženami stravujícími se alternativně v průběhu těhotenství. Abstract Diploma thesis Vegetarianism during pregnancy and in childhood is focusing on alternative dietary habits, structure of vegetarian diet and potential benefits and risks related to vegetarian diet. Theoretical part is focused on history, types of vegetarianism, the reasons for vegetarianism, eating habits of vegetarians during pregnancy and vegetarianism during childhood. Practical part is dedicated to short research in primary schools in Brno. This research is focused on providing vegetarian food in those schools. For the main research five women were interviewed about being a vegetarian during their pregnancy. Klíčová slova Vegetariánství, alternativní stravování, veganství, těhotenství, výživa, výživa dětí, živiny, vitamíny, školní jídelny, rozhovor. Keywords Vegetarianism, alternative eating, veganism, pragnancy, nutrition, nutrition for children, nutrients, vitamins, school canteens, interview.

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, uvedených v seznamu literatury. Práce je v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Brno Bc. Kateřina Dufková

4 Na tomto místě bych ráda poděkovala paní PhDr. Mgr. Jitce Reissmannové, Ph.D. za odborné vedení a vstřícnost při zpracovávání práce. Ráda bych zde také poděkovala všem respondentkám, které mi věnovaly svůj čas a podělily se o své zkušenosti. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat mojí rodině a blízkým za podporu a naději, kterou ve mě vkládali.

5 Obsah Úvod... 7 I. TEORETICKÁ ČÁST Vegetariánství Historie vegetariánství Rozdělení vegetariánství Rozhodující faktory-důvody vegetariánství Zdravotní benefity vegetariánství Těhotenství Jak dostat potřebné živiny v těhotenství z vegetariánské stravy Živiny a vitaminy v těhotenství Možná zdravotní rizika vegetariánství pro těhotné a kojící ženy Vyjádření zahraničních dietetických organizací k vegetariánství v různých fázích života Stravování dětí Alternativní výživové směry a děti Výživa malého vegetariána Pokrytí nutričních potřeb dítěte od 1 do 3 let Stravování dětí ve školách ve Švédku, Velké Británii a České republice II. Empirická část Vlastní šetření Nabídka vegetariánských jídel v brněnských základních školách Cíle a metodologie výzkumného šetření Záznamy rozhovorů Analýza rozhovorů Diskuze... 60

6 Závěr Shrnutí Summary Zdroje Seznam tabulek Seznam obrázků Seznam příloh... 69

7 Úvod Výživa a životní styl je v dnešní moderní společnosti velmi diskutované téma. Laická i odborná veřejnost se zaobírá nejrůznějšími výživovými směry, dietami a tím, jaké stravovací návyky jsou vlastně ty nejlepší a nejzdravější. Pozornost se stáčí k jednotlivým složkám výživy a k výživovým hodnotám jednotlivých potravin. Lidé dnes mají mnohem snadnější přístup k alternativním potravinám, než měli dříve a to zajisté dává možnost i více prostoru k tomu, začít se stravovat alternativně (vegetariánsky, vegansky, atd.). Dle statistik počet lidí stravujících se vegetariánsky či vegansky stále stoupá. Například v Německu se dle výzkumu institutu Allensbacher Institut für Demoskopie počet vegetariánů v současné době odhaduje na 7 milionů, z toho se zhruba lidí stravuje vegansky. Z toho vyplývá, že v Německu nejí maso patnáctkrát více lidí nežli před dvaceti lety. Část se zříká mléčných výrobků a vajec, nebo dokonce všech potravin živočišného původu. Každým dnem jich podle zpráv vegetariánského svazu Vegetarierbund přibývá (Bio-info [online], 2013). V České republice se počet vegetariánů odhaduje na 1-2% ( lidí) (Česká společnost pro výživu a vegetariánství [online], 2014). V souvislosti s vegetariánstvím se také vedou četné diskuze o jeho vlivu na lidské zdraví, zda je pro člověka vegetariánská strava zdravá a jaká s sebou případně nese zdravotní rizika. Tato práce je zaměřena na alternativní stravování obecně ale zejména na to, zdali je vhodná vegetariánská (veganská) strava pro těhotné ženy, případně malé děti. Toto téma není v naší zemi příliš rozšířené. Důvodem může být i to, že většina lidí stále předpokládá, že vegetariánsky se stravující žena v případě těhotenství automaticky přejde na stravu zahrnující maso a živočišné produkty. Zdali je nezbytné maso konzumovat i v průběhu těhotenství je též jednou z otázek, na kterou se autorka pokusila v práci odpovědět. Teoretická část práce je rozdělena do tří kapitol, které se zaměřují na vegetariánství jako takové (historie, rozdělení, motivace proč být vegetariánem atd.), vegetariánství v době těhotenství (strava, důležité živiny, výhody a rizika) a na vegetariánské stravování dětí. V praktické části práce jsou uvedeny rozhovory s matkami vegetariánkami i nevegetariánkami a je zde také uveden seznam vybraných brněnských základních škol, kde mají žáci možnost stravovat se vegetariánsky. 7

8 Jelikož jsem vegetariánka, je mi toto téma velmi blízké. Jako žena si též kladu otázky, týkající se výživy v těhotenství. Je vegetariánské stravování v průběhu těhotenství nebezpečné? A pokud ano, tak jakým způsobem může matku či dítě ohrozit? Je tato obava opravdu podložená, nebo se jedná pouze o stereotypy a předsudky, které má naše společnost vůči alternativnímu stravování? 8

9 I. TEORETICKÁ ČÁST 1 Vegetariánství Tato kapitola je zaměřená především na definici různých alternativních stravovacích směrů a jejich rozdělení. Jsou zde také uvedené nejčastější důvody proč se lidí rozhodnou být vegetariány. V kapitole,,rozhodující faktory jsou uvedené nejen známé argumenty jako např. etická stránka nebo náboženství, ale jsou zde blíže rozepsány i další, méně zmiňované argumenty, týkající se ekonomické stránky vegetariánství či ekologického dopadu chovu hospodářských zvířat na životní prostředí. 1.1 Historie vegetariánství Strava bohatá na ovoce, obiloviny a zeleninu, jak ji nyní doporučuje Evropské společenství (v rámci prevenci rakoviny a jiných degenerativních onemocnění), je právě původní stravou člověka. Některé záznamy o stravování lidí v minulosti nasvědčují tomu, že vegetariánství bylo dříve naprosto běžnou a častou záležitosti jak z ekonomických důvodů, tak z náboženských. Na čistě rostlinnou stravu odkazují i některé úryvky v Bibli (Roger, 1995). Zmínky o vegetariánství můžeme dohledat již od počátku zaznamenávání času. Po celou historii lidstva bylo vegetariánství součástí mnoha kultur napříč světem. Mnoho významných historických osobností bylo vegetariány, i když bylo jejich rozhodnutí opakem diktátu vládnoucí třídy. Za prvního významného propagátora vegetariánství na západě je zřejmě považován Pythagoras, který si koncept vegetariánského stravování přinesl z Východu (Melina, Davis, 2003). Některé národy, jako například mnozí Indové, žijí vegetariánsky odpradávna, což je nejlepší důkaz toho, že na vegetariánské stravě lze trvale žít. Dodnes je tento druh stravy v převaze u mnoha národů Asie, Afriky, či Jižní Ameriky. Zmínky o vegetariánské stravě najdeme také v křesťanské a židovské tradici, kde najdeme mnoho odkazů na bezmasou výživu (Etické vegetariánství [online], 2014). 9

10 Hinduismus Hinduismus má ze všech náboženství pravděpodobně nejdelší tradici a mezi jeho věřícími najdeme nejvíce nábožensky motivovaných vegetariánů. Základem indické kultury jsou již po tisíciletí etické ideály nenásilí a respektování všech živých tvorů (Risi, 2006). I tak není dnešní Indie převážně vegetariánská, jak by se mohlo na první pohled zdát. Pouze jedna čtvrtina obyvatel dodržuje zákaz konzumace masa (HKS [online], 2014). Přesto však Indie patří mezi významnou kulturu se silnou vegetariánskou tradicí. Většina hinduistů jí lakto-ovo-vegetariánskou stravu. Tyto stravovací návyky jsou spojeny především s náboženským přesvědčením a zásadou neubližovat živým tvorům. V Indii se vegetariánské potraviny konzumují již po mnoha generací. Z tohoto pohledu je tamní kuchyně velmi vyspělá a výrazně ovlivnila vaření západních vegetariánů. Indická kuchyně je výrazně založena na rýži a bramborách, chlebových plackách, na čočce a cizrně, pestré škále zeleniny, bylinek a koření. Mléčné výrobky se používají jako součást omáček a jogurtů. Čerstvé ovoce se také objevuje, ale obecně jen v malém množství. Vzhledem k tomu, že hinduisté dávají přednost vegetariánské stravě, zaměřily se ně mnohé studie o výživě. V některých studiích bylo například zjištěno, že se u batolat v Indii může objevit růstová retardace, a to pravděpodobně v důsledku chudoby a střevních onemocnění. Pokud se však lidé indického původu odstěhují do vyspělejších zemí, kde budou i nadále dodržovat své vegetariánské zásady ale navýší příjem mléčných produktů, potom má dopad vegetariánské stravy na růst výrazně menší dopad. Stejná studie též poznamenává, že hinduistické vegetariánky mají o něco kratší těhotenství a jejich děti mývají o něco nižší porodní váhu (o 190 až 240g), a to zřejmě v souvislosti s nižším příjmem kalorií a určitých živin jako je železo, kyselina listová a vitamin B12 (Yntema, 2004). 1.2 Rozdělení vegetariánství Vegetarián je popisován jako člověk, který nejí maso (drůbeží ani rybí). Dva nejběžnější typy vegetariánů jsou lakto-ovo-vegetariáni a vegani (Melina, Davis, 2003). Zřeknutí se jedení masa (i drůbežího a rybího) je jen prvním stupněm na vegetariánském žebříčku. Vegetariánství zahrnuje celou škálu různých diet. Někteří vegetariáni jedí ořechy, obiloviny, semena, mléko, sýry, smetanu a máslo jako doplněk s ovoci a zelenině. Někteří ale nejedí vejce. Toto rozhodnutí může být 10

11 ovlivněno například přesvědčením, že vejce pocházejí od trápených slepic, nebo tím, že považují vejce za počáteční stádium masa (Kapleau,1992). Vegetariánství Nejčastěji jde o lakto-ovo-vegetariánství, které kromě rostlinných potravin připouští také konzumaci vajec a mléčných produktů. Myšlenka bezmasé stravy sahá hluboko do historie a většinou zahrnuje hlediska náboženská, filosofická, etická, ekologická, nebo zdravotní (viz. Rozhodující faktory). Vegetariánství však neznamená pouze vynechat jen maso a salámy a konzumovat ve velké míře hranolky, sladké buchty, housky se sýrem atd. Musí též zahrnovat dostatek ovoce a zeleniny (Illková, 2009). Další formou vegetariánství je takzvané lakto-vegetariánství, kdy z živočišných potravin konzumují lakto-vegetariáni pouze mléko a mléčné výrobky (Kunová, 2004). Vegetariánství je nejrozšířenějším alternativním stylem výživy - v ČR tvoří asi 2% populace, v Evropě obecně 2-10% (Illková, 2009). Veganství Vegani do svého jídelníčku nezařazují mléčné produkty, vejce a jiné potraviny živočišného původu. Důvodem tohoto rozhodnutí je přesvědčení o tom, že vykořisťování zvířat, které tyto produkty poskytují, není menší nebo zanedbatelnější, než vykořisťování zvířat, poskytujících maso. Veganství je oproti jiným formám vegetariánství mnohem více životním stylem nežli pouze alternativním stravovacím směrem. Svědčí o tom i fakt, že většina veganů odmítá nosit nebo používat cokoliv, co vyžaduje zabití zvířete (jako například kožešiny, kožené boty atd.). S tímto faktem souvisí i nepoužívání kosmetiky testované na zvířatech (Kapleau, 1992). Vitariánství Dalším z alternativních výživových směrů je vitariánství. Je to výživový směr založený na přijímání jen syrové stravy. Vitariáni tedy konzumují pouze stravu, která neprošla tepelnou úpravou (zahřátí nad 45 C) (Raw super bio food [online], 2013). Spočívá tedy hlavně v konzumaci čerstvého ovoce, zeleniny, ořechů, semínek, klíčeného obilí, luštěnin, případně i tepelně nezpracovaného mléka a výrobků z něho (teoreticky přichází v úvahu i konzumace syrového masa a vajec, ale většina vitariánů vyznává lakto-ovo-vegatariánství, nebo veganství) (Illková, 2009). 11

12 Vitariánská strava bývá též označována jako raw food (Raw super bio food [online], 2013). Freeganství Jak již bylo zmíněno, alternativní stravovací návyky mohou, a často souvisejí s celkovým životním stylem a přesvědčením jednotlivce. Patří sem například politické a náboženské přesvědčení, nebo sociální cítění. Specifickou skupinou lidí, kteří své stravovací návyky podřizují právě těmto aspektům, jsou freegani. Freegani jsou lidé, kteří se rozhodli bojkotovat systém, ve kterém vzniká přebytek, a oproti tomu jsou země, kde lidé hladovějí, nebo umírají na nemoci zapříčiněné chudobou. Freegani jsou většinou také vegani, jídlo získávají nejen z popelnic, ale hlavně z kontejnerů u supermarketů a obchodů, kam se vyhazuje zboží s prošlou spotřební lhůtou, ale také zboží nezávadné. Tito lidé nejsou žebráci, nebo osoby bez domova, freegani protestují proti plýtvání a konzumnímu způsobu života. Je to odlišný politický, sociální a životní styl (Wikipedie [online], 2014). Makrobiotika Makrobiotika není jen výživovým stylem, ale i celkovým přístupen k životu (podobně jako u veganství). Lidé stravující se dle pravidel makrobiotiky mají celkově střídmější přístup. Stejně jako vegetariánství má několik stupňů, z nichž ten nejpřísnější povoluje konzumaci pouze obilné stravy. Mírnější formy povolují zeleninu, ale sladké pokrmy a ovoce by se jíst neměly (Kunová, 2004). Mezi alternativní výživové směry patří i směry poněkud extrémní. Pro příklad jmenuji frutariánství. Frutariáni konzumují jen syrové ovoce, které samo spadlo ze stromu na zem (ovoce netrhají). Vycházejí z představy, že by trhání ovoce mohlo bolet a že rostliny mají také city. V tomto případě je mnohem komplikovanější zajistit veškeré živiny, které tělo ke svému fungování potřebuje. 12

13 V ČR se podle agentury StemMark stravuje okolo 2% obyvatelstva, tedy asi osob vegetariánsky. Zastoupení vegetariánů v ostatních zemích je znázorněno v tabulce (Vegetariáni [online], 2015): Země Zastoupení vegetariánů Švýcarsko 9 % Velká Británie 9 % Německo 8 % Švédsko 6-7 % Irsko 6 % Nizozemsko 4-5 % Rakousko 3-4 % Norsko 2-4 % Itálie 2-3 % Španělsko 2 % Belgie 2 % ČR 1-2 % Francie 1-2 % Polsko <1 % USA 4 % Indie % Pro shrnutí a přehlednost výše zmíněných alternativních výživových jsem se rozhodla vytvořit stručnou tabulku: Tabulka 1: Alternativní výživové směry Typ stravování Laktovegetariánství Lakto-ovovegetariánství Veganství Vitariánství Freeganství Popis Z jídelníčku je vyřazeno maso a vejce. Konzumace mléčných výrobků. Z jídelníčku je vyřazeno maso. Konzumace mléčných výrobků i vajec. Čistě rostlinná strava bez obsahu jakýchkoliv živočišných produktů. Čistě rostlinná strava bez tepelné úpravy (do 45 C). Založeno na získávání obživy, ale i jiných věcí (oblečení, domácí spotřebiče) pouze z popelnic a kontejnerů. 13

14 1.3 Rozhodující faktory-důvody vegetariánství Existuje mnoho důvodů a faktorů, proč se lidé rozhodnou pro nějakou z variant vegetariánského stravování. Melinová a Davisová (2003) uvádějí čtyři základní a nejčastější důvody, které uvádí lidé jako motivaci k vegetariánskému stravování: Podpora zdraví nebo uzdravení - zdraví je nejčastěji citovaný důvod, proč se lidé rozhodli být vegetariány. Někteří lidí věří, že vegetariánská strava není jen zdravá, ale může působit jako prevence proti některých chronickým onemocněním. Potencionální zdravotní výhody vegetariánské stravy může být například menší výskyt obezity, snížené riziko chronických onemocnění (u vegetariánů se vyskytuje méně srdečních onemocnění, hypertenze, cukrovky 2. typu, a určitých typů rakoviny), delší život (vegetariáni žijí odhadem o 7 až 9 let déle než nevegetariáni), snížené riziko onemocnění, která se přenášejí z potravin (riziko nakažení Escherichia coli 0157:H7, salmonelou, listerií a dalšími patogeny je pro vegetariána podstatně menší), nižší příjem látek které znečišťují prostředí. Příjmy živin se také více blíží současným výživovým doporučeným dávkám (Melina, Davis, 2003). Prosazování úcty k životu - pro velkou část lidí je vegetariánství vyjádření nesouhlasu s násilím a krutostí páchané na zvířatech. Pro mnoho vegetariánů jsou stěžejní následující faktory: potravinová zvířata jsou většinou chována v nehumánních podmínkách, jsou přepravována k porážce v extrémní podmínkách (bez vody a potravy, ve stísněných podmínkách které mohou způsobit i smrt zvířete), potravinová zvířata jsou zabíjena nehumánním způsobem, práva zvířat (Melina, Davis, 2003). Ochrana životního prostřední - lidé vycházejí z faktu, že chov hospodářských zvířat má neblahý vliv na životní prostředí. Vegetariánství může například přispívat k ochraně vodních zdrojů (chov hospodářských zvířat spotřebuje velké množství vody), pomáhá předcházet znečištění vod (zvířata produkují velké množství mrvy, tento druh odpadu se nezpracovává v kanalizačních systémech nebo v čističkách odpadních vod a velmi často končí v řekách, kde devastuje rybí populaci), pomáhá chránit některé ekosystémy planety (deštné lesy bývají káceny kvůli získávání vhodné půdy pro chov levného hovězího 14

15 dobytka a tím přicházejí další živočišné druhy o své přirozené prostředí), poskytuje účinnou ochranu proti desertifikaci (nadměrné spásání je považováno za hlavní příčinu úbytku orné půdy), může pomáhat chránit proti radikálním změnám životního prostředí (intenzivní chov dobytka je jedním z ovlivňujících faktorů globálního oteplování a to především kvůli vypouštění velkého množství plynů, které ho způsobují), snižuje spotřebu ubývajících zdrojů země (odhaduje se, že kdyby všichni lidé využívali pro výrobu své potravy tolik zdrojů jako průměrný Američan, museli bychom mít k uživení současné populace tři planety Země) (Melina, Davis, 2003). Obhajoba náboženských nebo filosofických principů-někteří lidé se pro vegetariánskou stravu (nebo částečně vegetariánskou) rozhodnou kvůli náboženskému či filosofickému hnutí. Hlavní světová náboženství, která propagují vegetariánskou nebo veganskou stravu jsou například buddhismus, taoismus, hinduismus a Církev adventistů sedmého dne. Východní náboženství zakládají volbu stravy na soucitu se všemi živými tvory. Adventisté sedmého dne propagují vegetariánství čistě na základu přínosu pro zdraví (Melina, Davis, 2003). 1.4 Zdravotní benefity vegetariánství Velká část vegetariánů patří mezi zdravou skupinu obyvatel. Míra úmrtnosti zapříčiněná chronickými nemocemi je u vegetariánů téměř poloviční než u většiny populace. Některé výhody se přisuzují faktorům životního stylu nesouvisejícím se stravou. Jen málo vegetariánů kouří, nebo ve velké míře konzumuje alkohol. Velké procento vegetariánů je také fyzicky aktivní. Vědecké studie poukazují na to, že vegetariáni bývají štíhlejší než zbytek populace. Celkově jsou vegetariáni o 5% štíhlejší než nevegetariáni a vegani jsou o 5% štíhlejší než lakto-ovo-vegetariáni. Tento zdánlivě nepatrný rozdíl vede k významným rozdílům ve výskytu obezity. Míra obezity u nevegetariánů je přibližně dvojnásobná než u vegetariánů. Výzkumy předpokládají, že tyto výsledky pramení z celkově nižšího příjmu kalorií, z nižšího příjmu živočišných tuků a z vyššího příjmu zeleniny a vlákniny. Dobře sestavená a vyvážená vegetariánská strava může být též účinnou ochrannou proti srdečním onemocněním. Vědecké studie také dokázaly, že lidé stravující se vegetariánsky se 15

16 dožívají vyššího věku než zbytek populace (muži se v průměru dožívají o 9 let déle, ženy o 6,6 let déle) (Melina, Davis, 2003). 16

17 2 Těhotenství Vegetariánství je stále více diskutované téma. Existuje mnoho názorů a pohledů na to, či je správné maso či veškeré živočišné produkty ze stravy kompletně vyloučit. Jsou lidé, kteří přijali vegetariánství jako svůj smysl života a všechny jeho aspekty vidí jako přínos nejen pro své zdraví, ale také pro společnost a planetu obecně. V naší zemi není vegetariánství prozatím tak běžné jako například v Německu, Velké Británii, Švédsku atd. O to více se mezi nekonvenční řadí ženy vegetariánky, které se rozhodly své stravovací standardy dodržovat i v průběhu těhotenství. Jaké jsou nejdůležitější živiny v těhotenství, jaká je jejich denní doporučená dávka a jaká mohou být rizika vegetariánství v průběhu těhotenství je popsáno v následující kapitole. 2.1 Jak dostat potřebné živiny v těhotenství z vegetariánské stravy Elizabeth Somer (dietoložka a autorka průvodce zdravé výživy v průběhu těhotenství) říká, že mnoho žen stravujících se vegetariánský má obavy, zdali jim poskytne vegetariánská strava dostatek bílkovin i v průběhu těhotenství. Somer tvrdí, že lze snadno naplnit potřebu bílkovin v těhotenství pitím kravského, nebo sójového mléka. Dalším zdrojem proteinů mohou být například celozrnné obiloviny, fazole, sýry, tofu a jogurty. Při získávání omega-3 mastných kyselin mohou nastat větší obavy (hrají významnou roli při vývoji mozku a zraku dítěte). Jejich získávání z vegetariánské nebo čistě rostlinné stravy nemusí být tak jednoduché jako získávání například železa, zinku, kyseliny listové, vitaminu B12, vitaminu D a vápníku (Baby centre: Expert advice [online], 2015). Potřeba živin v těhotenství prudce stoupne, ale potřeba kalorií se zvýší jen o něco málo. Není zde příliš prostoru pro nezdravou stravu s nízkou nutriční hodnotou. Potřeba zdravých potravin je velká a je zapotřebí se orientovat dle vegetariánské potravinové pyramidy (Melina, Davis, 2003). Ne všichni vegetariáni se však stravují správně a věří mýtu, který tvrdí, že vegetariáni mohou jíst jakoukoliv kombinaci rostlinných potravin a budou mít stále dostatek bílkovin. Není těžké přijímat dostatek bílkovin z čistě rostlinné stravy, ale nemusí tomu tak být vždy. Vždy záleží na celkovém příjmu kalorií a skladbě jídelníčku. Pokud chtějí vegetariáni pokrýt 17

18 potřebnou denní dávku bílkovin, musejí hojně konzumovat luštěniny, sójové výrobky, ořechy a semena (Melina, Davis, 2003). Obrázek 1:Vegetariánská pyramida (Bezmasa kvalitně [online], 2009) 2.2 Živiny a vitaminy v těhotenství V dřívějších dobách žena po otěhotnění nijak výrazně neměnila svůj životní styl. Předpokládalo se, že zdraví dítěte záleží především na štěstí a že placenta je dostatečnou ochranou proti všem nebezpečným látkám. Dnes mají lidé dostatek vzdělání o těhotenství a výživě a počet výzkumů v této oblasti stále narůstá. Přes všechny diagnostické testy a dostupné prvotřídní vybavení zůstává dobrá výživa nejdůležitějším faktorem zdravého startu do života (Swinney, Anderson, 2011). Bílkoviny Doporučená denní dávka bílkovin v době těhotenství: 60gramů/den (Yntem, 2004). Příjem bílkovin v době těhotenství musí stoupnout o 15-20%. Bílkoviny jsou nezbytné pro růst plodu a placenty, pro rozšiřování matčiny dělohy, zvětšení prsů a zvyšování množství krve (Yntem, 2004). Při nízkém přísunu bílkovin do organismu dochází ke zpomalení růstu, anemii, poruchám duševního i tělesného vývoje, snížení odolnosti k infekcím. Mezi bílkoviny s nejvyšší biologickou hodnotou patří 18

19 bílkoviny živočišného původu, které jsou obsaženy v mase, rybách, vejcích a mléčných výrobcích. Naopak rostlinné bílkoviny jsou méně bohaté na esenciální aminokyseliny a esenciální mastné kyseliny. Při konzumaci čistě rostlinné stravy je vhodná kombinace sójových bílkovin s bílkovinami obilovin, protože nedostatky ve složení aminokyselin obou typů potravin se potom kompenzují (Hronek, 2004). Zvýšenou potřebu bílkovin lze lehce zvládnout snadno přidáním mléka do jídelníčku (až 3 šálky denně). Mléko dodává ženě vysoce kvalitní mléčnou bílkovinu a potřebný vápník. Pro svou výbornou stravitelnost jsou také vhodné kysané mléčné výrobky, jako jsou jogurty, acidofilní mléko atd. (Nevoral, 2003). Doplňkové proteiny Dle Nevorala (2003) je vhodné při vegetariánské stravě v těhotenství kombinovat sójové bílkoviny s bílkovinami obilovin aby tak žena dostávala komplexní a plnohodnotnou dávku všech bílkovin. Podle publikace B. Swinney (2011) existuje mýtus o doplňkových bílkovinách. Vegetariáni dostávají doporučení o konzumaci tradičních luštěnin současně s celozrnnými výrobky, nebo celozrnné a mléčné výrobky nebo současně ořechy a celozrnné výrobky, aby měli ve stravě komplexní proteiny. V současné době však převládá názor, že pokud jí vegetarián rozmanitou stravu s dostatkem kalorií, bude mít i dostatek aminokyselin. Podle názoru americké dietetické asociace (American Dietetic Association) na vegetariánskou stravu platí:,,rostlinné zdroje proteinů samy o sobě dodávají odpovídající množství esenciálních aminokyselin, jestliže strava obsahuje rozmanité druhy potravin s dostatečnou energetickou hodnotou. Výzkumy ukazují, že není nutné současně konzumovat i doplňkové proteiny (Swinney, Anderson, s. 113, 2011). Tabulka 2: Obsah bílkovin v jedlém podílu potravin (živočišné zdroje) dle Hronka, 2004: Potravina (100g) Obsah bílkovin (g) Tvrdy sýr Eidam (45% tuku v sušině) 26,0 Kuřecí řízky 23,3 Niva (50% tuku v sušině) 20,7 Hovězí maso zadní 19,2 Vejce slepičí 12,5 19

20 Tabulka 3: Obsah bílkovin v jedlém podílu potravin (rostlinné zdroje) dle Hronka, 2004: Potravina (100g) Obsah bílkovin (g) Sója 43,8 Čočka 26,9 Fazole 23,5 Mák 18,7 Hladká pšeničná mouka 11,3 Vitamin B12 Doporučená denní dávka B12 v době těhotenství: 2,6 mikrogramu/den (Yntem, 2004). Vitamin B12 vzniká v přírodě činností mikroorganismů, proto není přítomen v rostlinách. U býložravců vzniká vitamin B12 v trávicím ústrojí činností mikroorganismů a ukládá se pak v játrech, která jsou důležitým zdrojem tohoto vitaminu pro člověka. Nedostatek vitaminu B12 se nejvíce projevuje u těhotných žen a u vegetariánů (Hronek, 2004). Vitamin B 12 je obsažen pouze v živočišných výrobcích a obohacených cereáliích. Ženy vegetariánky by si měly v průběhu těhotenství a kojení zajistit dostatečné zdroje tohoto vitaminu. Zavádějící může být i množství vitaminu B12 například v tempehu. Potraviny jako je například tempeh jsou údajně dobrými zdroji vitaminu B12. Ve skutečnosti jsou ale tyto zdroje nespolehlivé. Příbalové letáky uvádějí celkový obsah tohoto vitaminu, avšak část tohoto obsahu je v podobě, která je pro člověka nevyužitelná. V případě, že žena v těhotenství nekonzumuje žádné potraviny živočišného původu, bude pravděpodobně potřebovat vitaminový doplněk (Swinney, Anderson, 2011). 20

21 Tabulka 4: Obsah vitaminu B12 v potravinách dle Hronka, 2004: Potravina (100g) Obsah vitaminu B12 (μg) Játra hovězí 50,0 Játra vepřová 30,0 Ledviny hovězí 25,0 Sardinky v oleji 10,0 Srdce 10,0 Sleď 10,0 Makrela 5,0 Maso vepřové 2,0 Tvrdý sýr 2,0 Celá čerstvá vejce 0,7 Plnotučné kravské mléko 0,3 Odstředěné mléko 0,3 Mateřské mléko 0,1 Tabulka 5: Obsah vitaminu B12 v mikrogramech ve 100 g potravin dle Rogera, 1999: Řasy 150 jen analog vitamínu B12 Pivní kvasnice 0,5 jen analog vitamínu B12 Pivo 0,4 jen analog vitamínu B12 Květák Stopově Pšeničné klíčky Stopově Býčí játra 100 Jehněčí maso 2,9 Vejce 2,8 Býčí maso 2,2 Tuňák (konzerva) 2 Sýr 2 Sleď 1,5 Jogurt 1,2 Kuře 0,5 Tvaroh 0,5 Mléko 0,45 21

22 Vitamin D Doporučená denní dávka v době těhotenství: 5 mikrogramů/den (Yntem, 2004). Vitamin D ovlivňuje růst plodu v období těhotenství a laktaci u ženy (Hronek, 2004). Je také nezbytný pro správný vývoj kostry dítěte. V případě jeho nedostatku mohou u plodu vzniknout kosterní vady, jako je křivice, a to i v případě, že matka žádné potíže nemá (Yntem, 2004). Velmi důležitou roli hraje vitamin D při regulaci hladiny vápníku v krvi. Vitamin D také ovlivňuje dělení buněk způsobem, který lidské tělo chrání před rakovinou (Melina, Davis, 2003). Převážná část vitaminu D, který cirkuluje v naší krvi, je syntetizována v naší vlastní kůži. Jestliže vystavujeme svou kůži slunci, třeba i po krátkou dobu, nemusíme být už závislí na přijmu vitaminu D potravou (Roger, 1995). Kožní buňky začnou vitamin D produkovat bezprostředně potom, co je lidská kůže vystavena slunečnímu záření. Vitamin se také přidává do některých potravin jako je například mléko, müsli, margarín atd. (Melina, Davis, 2003). Železo Doporučená denní dávka železa v době těhotenství: 30 miligramů/den (Yntem. 2004). Ačkoliv je příjem železa u vegetariánek a nevegetariánek téměř stejný, druh železa, který mají ve stravě vegetariánky, není stejný jako druh, jež lidské tělo dobře absorbuje za masa. I když výskyt anémie není dnes mezi vegetariány o nic běžnější než mezi lidmi, kteří maso konzumují, může se u žen v těhotenství, v důsledku vysoké spotřeby železa, objevit (Swinney, Anderson, 2011). Co se týče obsahu železa v potravinách, z masa je ho nejvíc v játrech (kolem 10 miligramů na 100 g), na srovnatelných hodnotách (ale s menší vstřebatelností) je z rostlinných zdrojů například sójová mouka, pšeničné klíčky, sezamová semínka a o něco méně (kolem sedmi miligramů) ho pak obsahují třeba slunečnicová semínka, ovesné vločky nebo bílé fazole. Extrémně vysoký obsah železa (kolem 53 miligramů) pak mají mořské řasy - pro srovnání například v hovězím mase je železa kolem 3 miligramů, v kuřecím a vepřovém (s výjimkou jater) pak jen kolem jednoho miligramu. Poměrně vysoký obsah železa má i tofu, dále pak různé druhy ořechů - například kešu ho 22

23 obsahuje kolem 6 miligramů, lískové ořechy cca 5 mg a mandle necelé čtyři miligramy (Vegan fighter [online], 2014). Tabulka 6: Obsah železa v potravinách dle Hronka, 2004: Potravina (100g) Obsah železa (mg) Vepřová játra 22,1 Drůbeží játra 7,4 Slávky jedlé 5,2 Krocaní maso 3,1 Vepřová kýta 3,0 Pečené kuře 1,8 Proso 9,0 Pšeničné klíčky 8,1 Tvaroh (10% tuku v sušině) 5,0 Špenát (mražený) 4,2 Tavený sýr (60% tuku v sušině) 1,2 Kyselina listová Doporučená denní kyseliny listové v době těhotenství: 600 mikrogramů/den (Výživa pro budoucnost [online], 2015). Při nedostatku kyseliny listové jsou častější samovolné potraty, předčasné porody. Ve velmi závažných případech může při nedostatku docházet např. k těžkým vývojovým vadám centrálního nervového systému dítěte. Protože většina žen má spíše nedostatek kyseliny listové, doporučuje se, aby ženy v produktivním věku s možností otěhotnění konzumovaly hodně listové zeleniny, luštěnin, pomerančové šťávy, sóji, obilných klíčků atd. (Nevoral, 2003). Tabulka 7: Obsah kyseliny listové v listové zelenině dle Kopce, 2010: Zelenina (1kg) Obsah kyseliny listové (mg) Špenát 1,90 Řapíkatý celer 0,76 Řeřicha zahradní 0,60 Ledový salát 0,53 23

24 Omega -3 mastné kyseliny V celé skupině polynenasycených tuků existují dvě důležité podskupiny mastných kyselin omega-3 a omega-6. Lidské tělo nedokáže tyto omega-3 MK a omega-6 MK vyrábět, proto je musíme přijmout z potravy jsou pro nás nezbytnou neboli esenciální živinou. Abychom byli zdraví, měli bychom omega-3 a omega-6 MK přijímat i ve správném poměru omega-6 MK má být nejvýše 5x větší množství než omega-3 MK. Proto je důležité vybírat si oleje a na olej bohaté potraviny i podle poměru omega MK v nich obsažených. K nejvýznamnějším omega-3 MK pro naše zdraví patří například kyselina dokosahexaenová (DHA) (Víš co jíš [online], 2014). Rostlinné oleje obsahují mnoho omega-6 mastných kyselin a většina Evropanů jich získává ve své potravě dostatečné množství, avšak mastných kyselin omega-3 je v této běžné potravě nedostatek. Ve větším množství se nalézají v rybách, korýších, tofu, mandlích, vlašských ořechách, dále pak v některých rostlinných olejích, např. z lněného semene, nebo bezerukové řepky. Omega-3 mastné kyseliny příznivě ovlivňují průběh kardiovaskulárních chorob. Existuje domněnka, že zabraňují degeneraci žluté skvrny v oku, což je běžný důvod oslepnutí. Mají rovněž příznivý účinek na zmírňování některých depresivních poruch. V rámci výzkumu je dále studován vliv omega-3 kyselin na imunitní systém a jejich pozitivní účinek na revmatickou arthritidu, astma, lupenku, ledvinové poruchy a rakovinu (EUFIC [online], 2015). 24

25 Tabulka 8: Obsah omega-3 kyselin v rybách a korýších v gramech na 100 g potraviny dle Zima [online], 2012: losos, tepelně upravený, uzený 1,8 ančovička, konzervovaná v oleji, 1,7 sardinka s kostmi, konzervovaná v přetlaku 1,4 nakládaný atlantický sleď 1,2 atlantická makrela tepelně upravená, uzená 1,0 pstruh duhový, tepelně upravený, uzený 1,0 mečoun obecný, tepelně upravený, uzený 0,7 tuňák bílý konzervovaný ve vodě 0,7 Platýsy ryby (platýs, kambala, solea), tepelně upravené 0,4 atlantický halibut, tepelně upravený, uzený 0,4 treska skvrnitá 0,2 treska obecná 0,1 ústřice divoká, tepelně upravená, uzená 0,5 Tabulka 9: Obsah nenasycených mastných kyselin v potravinách dle Zima [online], 2012: 1 polévková lžíce oleje (15g) obsahuje: omega-3 omega-6 Lněný olej 6,6 1,6 Olivový olej 0,13 1,2 Slunečnicový olej 0,2 1,5 Řepkový olej 1,5 3,5 Ořechový olej 1,4 7,6 Sójový olej 1 7 Semínka - 2 polev. lžíce (20g) obsahují: omega-3 omega-6 Lněné semínka 3,2 0,8 Vlašské ořechy 1 5,4 Různé potraviny - 100g obsahuje: omega-3 omega-6 Vařená sója, 1 šálek (100g) 1,1 7,8 Tofu, poloměkké, 1 šálek (100g) 1,4 10 Tofu, měkké, 1 šálek (100g) 0,8 5,8 Sójové mléko 1 šálek (100g) 0,4 2,9 25

26 2.3 Možná zdravotní rizika vegetariánství pro těhotné a kojící ženy Vegetariánství preferuje rostlinnou stravu. Někteří lidé odmítají veškeré živočišné potravinové zdroje (vegani). Vegetariánské matky zpravidla nevykazují vyšší výskyt těhotenských komplikací, přesto existuje jisté spojení mezi vegetariánskou stravou a předčasným porodem či nízkou porodní váhou (Hronek, 2004). Bezmasá strava může být velmi zdravá. Avšak jedna studie ukázala, že nízkokalorická vegetariánská redukční dieta byla u sedmi z devíti žen příčinou přerušení ovulace. Tatáž studie prokázala, že náhlý přechod na vegetariánskou stravu může způsobit poruchy ovulace. Žena v těhotenství by se měla vyhýbat výraznějším změnám ve svém jídelníčku (Swinney, Anderson, 2011). Zvýšená konzumace ovoce a zeleniny zvyšuje přísun důležitých vitaminů a minerálních látek, kterých je v dnešní stravě západního stylu života menší množství než organismus potřebuje. Ženy vegetariánky tak touto cestou dostanou do organismu větší množství antioxidantů, které snižují riziko onkologických onemocnění. Nižší příjem nutriční energie u vegetariánek vede k lepší regulaci tělesné hmotnosti. Existují také studie, které prokázaly u těhotných žen s dlouhodobě vyšším příjmem ovoce a zeleniny a s tím souvisejícím dostatečným příjmem kyseliny listové nižší riziko pro vznik neurální trubice (Hronek, 2004). Rizika týkající se vegetariánek a veganek jsou spojena zejména s nedostatečným příjmem vitaminu B12, vitaminu D, železa, kalcia, zinku, jodu a některých aminokyselin. U těhotných vegetariánek je vedle dostatečného přísunu aminokyselin z luštěnin, zajistit také dostatek vitaminu B12, na který je rostlinná stravy relativně chudá. Přijatelným řešením pro vegetariánky je zachovat dostatečný přísun mléčných výrobků (jogurtů a sýrů), které obsahují vitamin B12 a důležité minerální látkyvápník a hořčík (Hronek, 2004). Poněkud obtížné je získávání vitaminu B12 z čistě rostlinné stravy (veganské). Mezi rostlinné zdroje patří například chlorela, miso a lahůdkové droždí. Avšak i přes konzumaci těchto potravin není zajištěn dostatečný příjem tohoto vitaminu a ve většině případů je potřeba ho dodávat v podobě potravinových doplňků (Brazier, 2007). 26

27 2.4 Vyjádření zahraničních dietetických organizací k vegetariánství v různých fázích života Soukromé i veřejné zdravotnické a dietetické organizace světového formátu se shodují na tom, že dobře sestavená rostlinná strava je nejen bezpečná, ale i zdraví prospěšná. Rostlinná strava je podle oficiálních prohlášen přínosem pro lidské zdraví, a to díky nízkému obsahu saturovaných tuků, cholesterolu a živočišných bílkovin a vysokému obsahu polysacharidů, vlákniny, hořčíku, draslíku, folátů a antioxidantů - vitamínů C a E a fytochemikálií (Soucitně [online], 2013 ). Správně rozvržená veganská strava by měla obsahovat spolehlivý zdroj vitaminu B12 (potravinové doplňky či obohacené výrobky), vitaminu D (slunce, "opálené" houby), jódu (mořské řasy, Vincentka), omega-3 mastných kyselin (řepkový olej, vlašské ořechy, len), zinku (luštěniny), selenu (para ořechy), vápníku (pomeranče, sezam, mák, luštěniny) a železa (listový salát, sušené ovoce, luštěniny) (Soucitně [online], 2013 ). Mezi organizace, které publikovaly veřejná oficiální prohlášení týkající se zdravotní bezpečnosti čistě rostlinného stravování, patří dietetické asociace, vládní orgány i soukromé kliniky. Zde je přehled některých vyjádření: 1) Academy of Nutrition and Dietetics (Americká dietetická asociace) -,,Americká dietetická asociace zastává názor, že vhodně rozvržená vegetariánská dieta, včetně celkové vegetariánské či veganské stravy, je zdravá, nutričně vyvážená a může poskytovat zdravotní přínos v prevenci a léčbě některých chorob. Dobře rozvržená vegetariánská strava je vhodná pro jednotlivce ve všech fázích životního cyklu, včetně těhotenství, kojení, dětství, dětství a dospívání, a pro sportovce (Academy of Nutrition and Dietetics [online], 2015). 2) Dietitians of Canada (Kanadští dietologové):,, Veganská strava obsahuje obilí, zeleninu, ovoce, luštěniny, semena a ořechy. To vylučuje maso, ryby, drůbež, mléčné výrobky a vejce a výrobky obsahující tyto potraviny. Zdravá veganská strava může mít mnoho výhod, včetně nižšího výskytu obezity, srdečních chorob, vysokého krevního tlaku, vysokého krevního cholesterolu, diabetes mellitus 2. typu a některých typů rakoviny. Je však potřeba dbát na získávání dostatku bílkovin, železa, zinku, vápníku, vitaminu D a B12 a omega-3 mastných kyseliny z potravin a doplňků. 27

28 Zdravá veganská strava může splnit všechny vaše výživové potřeby v kterékoli fázi života, včetně těhotenství, období kojení i dospělosti (Dietitians of Canada [online], 2014 ). 3) The British National Health Service (Britská státní zdravotnická služba):,,s dobrým plánováním a pochopení toho, co tvoří zdravou, vyváženou veganskou stravu, můžete získat všechny živiny, které vaše tělo potřebuje. Pokud nemáte správně naplánovaný svůj jídelníček, můžete přijít o základní živiny, jako je vápník, železo a vitamin B12. Během těhotenství a při kojení by se ženy které se stravují vegansky měly ujistit, že přijímají dostatek vitamínů a minerálů, které zajistí správný vývoj dítěte (NHS [online], 2013). 28

29 3 Stravování dětí V kapitole,,stravování dětí jsou shrnuté informace a poznatky získané z různých zdrojů od různých autorů. Jsou zde uvedeny dostupné informace, které však nemohou být považovány za dogma vzhledem k tomu, že se názory na vegetariánskou či veganskou stravu u dětí u různých autorů a odborníků liší. Například v případě citace publikace P. Fořta by se autorka ráda odvolala na fakt, že tato problematika není zatím dopodrobna prozkoumána a není mnoho publikací, které by se tomuto tématu věnovaly. Z tohoto důvodu je v této kapitole ocitován i P. Fořt. 3.1 Alternativní výživové směry a děti Alternativní stravování u dětí je stále diskutovanějším tématem a proto se o něj začíná zajímat stále více žen. Z důvodu, mezi nimiž je na jednom z prvních míst relativně nízká potřeba bílkovin (proteinů) u nejmenších dětí (cca do ukončených 2 let) a s ohledem na to, že s kvalitou masa i s hygienou jeho prodeje bývají problémy včetně kontaminace chemickými látkami, je Petr Fořt (2008) přesvědčen, že v období od 6. měsíců do konce 1. roku není v dětské výživě maso nezbytné. Po ukončeném 1. Roce je možné ho dítěti zařadit do jídelníčku ale není to nutné. V posledních letech se snížil i tlak pediatrů na konzumaci masa již od věku několika měsíců a naopak roste počet těch, kteří kladou důraz na dostatek zeleniny (Fořt, 2008). Omezení živočišné bílkoviny nemusí být důvodem ke zdravotnímu postižení dítěte, ale v každém případě je třeba sledovat zdravotní stav a růst dětí s tímto typem výživy. Pokud je to možné, je vhodné posunout výživu směrem k nižšímu stupni omezení živočišné bílkoviny. Přísné odmítání živočišné bílkoviny (jako je tomu v případě veganství) je třeba u dětí považovat za nebezpečné (Nevoral, 2003). Sója v dětském jídelníčku V případě zařazování sóji a produktů z ní do dětského jídelníčku je nutné věnovat pozornost obsahu některých látek, které mohou být problematické a také faktu, že sója v mnoha případech pochází z geneticky modifikované produkce. Antinutričním faktorem v případě sóji je tzv. kyselina fytová, která omezuje vstřebávání železa a zabraňuje dokonalému trávení přítomných bílkovin (Fořt, 2008). 29

30 V roce 2005 s v tisku objevilo varování před pravidelnou konzumací sóji a sójových produktů. Podle mínění britské dietetické společnosti to může způsobit zdravotní problémy, jako jsou zažívací potíže, poruchy imunity, poruchy štítné žlázy atd. (Fořt, 2008). V závažnějších případech může docházet k ovlivnění vývoje nervové soustavy, později i snížení plodnosti. Za většinu těchto problémů mohou specifické látky zvané fytoestrogeny. Ty imitují účinky lidských estrogenů. Konzumace sóji dětmi (tedy především chlapci) není tedy příliš vhodná. Sója obsahuje také další nepříznivě působící látky, především antinutriční faktory (snižují stravitelnost) a dále tzv. goitrogeny (látky které mohou poškozovat štítnou žlázu) (Fořt, 2008). Sója obsahuje kvalitní bílkoviny, vitaminy skupiny B a kyselinu listovou, z minerálních látek draslík, vápník, hořčík a řadu dalších. Najdeme v ní tuky s převahou prospěšných nenasycených mastných kyselin a vlákninu. Jejich konzumace se doporučuje v rámci prevence některých typů nádorových onemocnění a ženám pomáhá při potížích s přechodem. I přes všechny klady je ale třeba se nad konzumací sójových potravin zamyslet, zvláště chceme-li je připravovat dětem. Jedním z důvodů je obsah tzv. antinutričních látek, které snižují nebo zcela blokují možnost využití jiných důležitých látek (např. vitaminů nebo enzymů). Tělo pak sice může mít vlastní potřebné látky dostatek, ale nemůže ji správně využívat a paradoxně trpí projevy jejího nedostatku. Sporné začíná být také použití sóji na výrobu náhradní kojenecké výživy. Bylo spočítáno, že obsahuje tolik estrogenů, že po přepočtu na tělesnou hmotnost spořádají kojenci množství odpovídající až pěti antikoncepčním pilulkám (Výživa dětí [online], 2013). Veganství a děti Vegani konzumují výhradně rostlinné produkty. Nejedí vejce, mléko a mléčné výrobky. Za předpokladu, že dítě bylo kojeno a od začátku druhého roku života bude mít striktně veganskou výživu, je nutné, aby v ní mělo (Fořt, 2008): a) Sójové mléko (ve formě na dětskou výživu specializovanými výrobci produkovaného výrobku, například Nutrilon Soya, nikoliv nebílkovinný sójový nápoj), b) celozrnný chléb, 30

31 c) vařenou kašovitou zeleninu, d) tofu, tahini (sezamová kaše), e) čerstvé ovoce a zeleninu, f) vitaminy D a B12 ve formě speciálních doplňků. Určitým problémem může být však to, že potraviny uvedené v bodech a, b a c mohou být také alergizující. Argumenty pro a proti používání čistě rostlinných potravin dle Fořta, 2008: Argumenty pro používání čistě rostlinných potravin: 1. Nízké výrobní náklady, nižší cena (nemusí platit vždy např. u sezónních potravin), 2. nižší obsah toxických látek s výjimkou dusičnanů a kadmia, 3. nulový obsah cholesterolu, 4. vysoký obsah esenciálních mastných kyselin, 5. nízký obsah tuků (u dětí přibližně do jednoho roku života, kdy se používá jen málo rostlinných zdrojů, je to nevýhoda, u starších dětí je to sporné), 6. malé riziko předávkování, s výjimkou vlákniny, kyseliny fytové a kyseliny šťavelové, 7. vysoký obsah příznivě působících látek, 8. vyšší (příznivý) obsah vody, 9. pozitivní preventivní působení ve smyslu ochrany před nádorovým bujením, 10. ochranný vliv před negativním působení cholesterolu, 11. vysoký obsah vitamínů a ochranných látek. Argumenty proti používání pouze rostlinných potravin: 1. Nízký obsah bílkovin na objem a tím potřeba konzumovat větší objem potravy, 2. nekompletnost aminokyselin (u dětí považováno za zásadní nevýhodu), 3. v některých případech horší stravitelnost, 4. riziko zvýšeného obsahu dusičnanů (zelenina, v uzeninách jich však může být mnohem více), 5. nižší energetická hodnota (což bývá někdy pokládáno za výhodu), 6. riziko potravinových alergií, 31

32 7. nižší užití železa, 8. nedostatek vitaminu B12 a D, 9. údajné riziko nedostatečného mentálního a fyzického vývoje dětí striktních makrobiotiků a veganů. Vegetariánské děti a zpomalení růstu V různých zdrojích se můžeme setkat s teorií, že u vegetariánských dětí dochází ke zpomalení růstu. Většinou lze opravdu pozorovat rozdíly ve výšce a váze mezi dětmi živenými vegetariánskou stravou již od útlého věku a dětmi živenými obvyklou smíšenou stravou. Rozdíl ještě více vynikne při jejich srovnání s dětmi, které byly soustavně překrmovány umělou výživou s vysokým obsahem bílkovin-tzv. děti hyperproteinové. Rozdíly tedy nejsou dány tím, že by vegetariánské děti byly nemocné a podvyživené, ale tím, že hyperproteinové děti jsou nevhodným způsobem překrmené, a tím je jejich vývoj uměle urychlen (Fořt, 2008). RNDr. Kateřina Ošanská uveřejnila přepis odborných informací o vegetariánství u nejmenších dětí a batolat, od dr. Dwyerové, která v něm charakterizuje vegetariánství jako zdraví prospěšné. Toto tvrzení se mnohdy může zdát jako kontrastní s častým přístupem tuzemských odborníků, včetně dětských lékařů. Je však nutné dodat, že v dnešní době je na vegetariánství u dětí (jde-li především o lakto-ovovegetariánství) mnohem smířlivější pohled (Fořt, 2008). Hodnocení vegetariánské stravy u dětí dle Dr. Dwyerové in Fořt, 2008: 1. Děti, které konzumují vyváženou lakto-vegetariánskou stravu a dodržují rozumný režim (tedy jejich rodiče), dobře prospívají a jsou zdravé. 2. Nedoporučuje se časné odstavování kojenců do věku minimálně šestého měsíce. A s tím spojený přechod na veganskou, čistě rostlinnou stravu. 3. Pokud strava neobsahuje živočišné potraviny, směsi rostlinných bílkovin mohou pokrýt potřeby starších kojenců a batolat, je však třeba volit takovou formu potravin a jejich úpravy, aby potrava obsahovala dostatek dobře využitelných aminokyselin. 4. Neměl by se překračovat příjem vlákniny nad 0,5g na kilogram hmotnosti dítěte, u batolat a dětí nad dva roky je to vždy součtem věku v rocích +5g, a to na jeden den. 32

33 5. Od ukončeného pátého měsíce věku by bylo vhodné děti na přísnější vegetariánské (veganské) dietě zásobovat vitaminy B2, D3, B12, B6 a minerály, především zinkem, a to ve formě speciálních potravinových doplňků. 6. Po dosažení dvou let věku se doporučuje, aby strava neobsahovala více než 30% tuků, a z nich jen jednu třetinu nasycených. Toho lze mnohem snadněji dosáhnout u dětí stravujících se vegansky. 3.2 Výživa malého vegetariána Zdravé dítě mohou mít pouze zdraví a dobře informovaní rodiče. Jelikož se dítě jak před narozením, tak i bezprostředně po něm vyvíjí rychleji než v kterékoliv jiné části jeho života, má jiné nutriční potřeby než dospělý. Zdraví se však těžko měří. Slovem zdraví se často popisuje pouze fyzické zdraví, tedy stav, kdy všechny tělesné orgány dobře fungují. Tato definice však nemusí být jednoznačně přijímána. Peggy Pipesová nabízí následující definici (P. Pipes in Yntem, 2004, s. 103):,, Normální zdravé dítě roste geneticky podmíněným tempem, které může být zpomaleno nebo zrychleno nevyváženým příjmem živin (podvýživa nebo přejídání). Jedním z kritérií pro stanovení kvality výživy v rámci populace a u jednotlivců je zdravý tělesný rozvoj Tato definice velmi případně zachycuje některé obtíže spojené s posuzováním růstu dítěte. Kritérium zdravý tělesný vývoj je často chápáno jako,,čím větší, tím lepší, což bohužel často vede k dětské obezitě a předčasnému sexuálnímu vývoji. Nejpřesnější definice zdraví musí brát v úvahu jedinečné potřeby každého dítěte, rodinné vlivy a specifický průběh jeho vývoje. Názor na to, co je zdravé, je tedy subjektivní, a proto je třeba rozhodovat se na základě kombinace objektivních znalostí, zkušenosti a intuice. Lékař, který měl jen málo pacientů stravujících se vegetariánsky, se zřejmě bude méně spoléhat na zkušenost, a více na dostupná data o tom, kolik vitamínů, minerálů, uhlohydrátů, proteinů a tuků dítě potřebuje ke zdravému vývoji (Yntem, 2004). Klíčem k výchově zdravého vegetariána je dobré mít základní znalosti o výživě obecně, a především o vegetariánské stravě a také věnovat pozornost situacím, v nichž by mohl vyvstat potenciální problém (Yntem, 2004). 33

34 Tabulka 10: Doporučené denní dávky (Yntem, 2004): 0-6 měsíců (6,6kg) 6-12 měsíců (9,9kg) 1-3 roky (14,15kg) Energie (kcal) Bílkoviny (g) Vitamin A (μg) Vitamin E (mg) Vitamin K (μg) Vitamin C (mg) Železo (mg) Zinek (mg) Jód (mg) Selen (mg) Pokrytí nutričních potřeb dítěte od 1 do 3 let Energii, kterou dítě potřebuje pro růst získává ze 3 hlavních živin: uhlohydrátů, bílkovin a tuků. Uhlohydráty a bílkoviny obsahují čtyři kalorie v jednom gramu. Tuky obsahují devět kalorií na gram. Pokud malí vegetariáni špatně rostou nebo jsou nemocní, bývá to způsobeno obvykle nedostatkem kalorií v souvislosti s nedostatkem mateřského mléka, příliš brzkým ukončením kojení, nevhodným výběrem potravin nebo nedostatečně častým krmením. Pokud jsou dítěti nabízeny několikrát denně vysokoenergetické potraviny, lze tímto způsobem předejít problémům pramenících z nízkého příjmu kalorií. Je však důležité zmínit, že děti kojené mateřským mlékem rostou poněkud pomaleji ve srovnání s dětmi, které jsou krmeny umělou výživou (Yntem, 2004). Uhlohydráty Uhlohydráty jsou pro člověka hlavním zdrojem energie. Vzhledem k tomu, že kojenci a děti potřebují dvakrát, až třikrát více energie v poměru k hmotnosti těla než dospělí, měly by potraviny bohaté na uhlohydráty tvořit hlavní část jejich stravy. Kojenci získávají hojné množství uhlohydrátů z mateřského mléka nebo z kvalitní umělé výživy. Po ukončení nebo omezení kojení se hlavním zdrojem uhlohydrátů 34