87. KONCERTNÍ SEZONA

Transkript

1 87. KONCERTNÍ SEZONA Smetanova síň Obecního domu Slavnostní mimořádný koncert Prague Radio Symphony Orchestra 87 th concert season Smetana Hall of the Municipal House Special ceremonial concert

2 Slavnostní mimořádný koncert k 90. výročí Českého rozhlasu a u příležitosti zahájení festivalu prix bohemia Radio 2013 během večera předá generální ředitel ČRo peter duhan Cenu Jiřího Ješe, Cenu Karla Kyncla a uvede další legendární osobnosti do Síně slávy. Také poděkujeme společnostem, které přispěly nejvyššími částkami do povodňové sbírky pomáhejte s námi. večerem provází Jitka Novotná.

3 Symfonický orchestr Českého rozhlasu Smetanova síň Obecního domu pondělí 4. listopadu 2013 v hodin dirigent Ondrej Lenárd Jitka Hosprová, viola Jan Simon, klavír Josef Vejvoda Trio Kryštof Marek, klavír Ondřej Štajnochr, kontrabas Josef Vejvoda, bicí Aaron Copland El Salón México pro orchestr Boosey & Hawkes Josef Vejvoda Parafráze pro violu a orchestr (premiéra) Allegretto Lento Vivo Hudební nakladatelství Josef Vejvoda PŘESTÁVKA Emil Viklický Koncert pro klavír a orchestr E dur Con moto Liberamente Presto Český rozhlas, vydavatelství a nakladatelství Leonard Bernstein Symfonické tance z West Side Story Prolog Somewhere Scherzo Mambo Cha-cha Scéna setkání Cool Rumble Finale Boosey & Hawkes Přímý přenos: Záznam:

4 Special ceremonial concert marking the 90th anniversary of Czech Radio and the launch of the festival prix bohemia Radio 2013 during the evening the general director of Czech Radio, peter duhan, will present the Jiří Ješ prize and the Karel Kyncl prize and will induct other legendary figures into the hall of fame. We would also like to thank the companies that made the largest contributions to the help With us flood collection. The event will be hosted by Jitka Novotná.

5 Prague Radio Symphony Orchestra Smetana Hall of the Municipal House Monday 4 November 2013 at 7:30 pm conductor Ondrej Lenárd Jitka Hosprová, viola Jan Simon, piano Josef Vejvoda Trio Kryštof Marek, piano Ondřej Štajnochr, contrabass Josef Vejvoda, percussion Aaron Copland El Salón México for Orchestra Boosey & Hawkes Josef Vejvoda Paraphrases for Viola and Orchestra Allegretto Lento Vivo Josef Vejvoda Music Publishing INTERMISSION Emil Viklický Paraphrases for Viola and Orchestra (premiere) Con moto Liberamente Presto Czech Radio Music Publishing Leonard Bernstein Symphonic Dances from West Side Story Prolog Somewhere Scherzo Mambo Cha-cha Meeting Scene Cool Rumble Finale Boosey & Hawkes Live Broadcast: Recording:

6 Ondrej Lenárd šéfdirigent Symfonického orchestru Českého rozhlasu Chief Conductor of the Prague Radio Symphony Orchestra Studoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě ve třídě profesora Ľudovíta Rajtera a již během studií získával cenné umělecké zkušenosti při spolupráci s profe si onálními tělesy. Po absolutoriu v roce 1962 zahájil svoji umě leckou dráhu jako sbormistr a dirigent opery Slovenského národního divadla v Bratislavě, kde v letech působil ve funkci šéfdirigenta a později šéfa opery ( ). Od roku 1970 byl dirigentem a v letech šéfdirigentem Symfonic kého orchestru Slovenského rozhlasu v Bratislavě. Cílevědomá práce, spontánní muzikantský a originální přístup ke každé interpretované skladbě a dosažené výsledky ho v následujícím desetiletí dovedly až ke spolupráci se Slovenskou filharmonií (od r šéfdirigent, v letech umě lecký ředitel). V roce 1978 zároveň působil jako stálý hostující dirigent Japan Shinsei Symphony Orchestra v Tokiu a v roce 1993 se stal šéf dirigentem a hudebním ředitelem tohoto renomovaného ja pons kého orchestru. V roce 2000 byl jmenován čestným diri gentem Tokijské filharmonie. Ondrej Lenárd spolupracuje s předními evropskými orchestry a sólisty (P. Dvorský, G. Beňačková, J. Obrazcovová, M. Freni, P. Cappuccilli, E. Urbanová, S. Kopčák ad.). Dirigoval ve Vídeň ské státní opeře, v Houston Grand Opera, v Teatro Liceo v Bar celoně, v Teatro San Carlo v Neapoli, ve Státní opeře v Buda pešti, v Národním divadle a Státní opeře v Praze, hostoval v Kanadě, Brazílii, USA, Japonsku. Z poslední doby připo meňme mj. uvedení Pucciniho Tosky se souborem Státní opery Praha v Salcburku (2006), Verdiho Maškarního plesu s Nikkai Opera Company v Tokiu (2007) a koncertní řadu s Toki jskou filharmonií (2008). V roce 2008 měla pod jeho taktovkou pre miéru Prodaná nevěsta v Národním divadle a Bohéma ve Státní opeře Praha. Ondrej Lenárd má na svém kontě přes tisíc rozhlasových sní mků, jeho diskografie obsahuje snímky pro firmy Opus, Naxos, Marco Polo a HNH International pro tuto společnost nahrál dvě desítky kompaktních disků. Mnohé z umělcových pozoruhodných výkonů při interpretaci symfonické i operní literatury má ve svých fondech rovněž Slovenská televize. V roce 1974 se Ondrej Lenárd stal laureátem Mezinárodní dirigentské soutěže v Budapešti. Byl mu udělen Řád Ľudovíta Štúra (1998) a v roce 2002 přijal čestný doktorát Univerzity Mateja Bela v Banské Bystrici. Od sezony 2011/2012 je Ondrej Lenárd šéfdirigentem SOČRu.

7 Ondrej Lenárd studied at the Academy of Performing Arts in Bratislava in the class of Professor Ľudovít Rajter. In the course of his studies, he obtained valuable artistic experience whilst collaborating with professional ensembles. After completing his studies in 1962, he began his artistic career as a choirmaster and conductor with the Opera of the Slovak National Theatre in Bratislava, where he was chief conductor in the years and subsequently served as opera director ( ). In 1970, he became a conductor with the Slovak Radio Symphony Orchestra in Bratislava, where he was chief conductor from 1977 to In the following decade ( ), his systematic work, as well as his original and spontaneous musical approach to the pieces performed and the results achieved, led him to collaborate with the Slovak Philharmonic Orchestra (chief conductor from 1991 and artistic director in the years ). In the same period, he also became a permanent guest conductor of the Japan Shinsei Symphony Orchestra in Tokyo in He subsequently became chief conductor and musical director of this renowned Japanese orchestra in He was made an honorary conductor of the Tokyo Philharmonic Orchestra in Ondrej Lenárd collaborates with leading European orchestras and soloists (P. Dvorský, G. Beňačková, E. Obraztsova, M. Freni, P. Cappuccilli, E. Urbanová, S. Kopčák among others). He has conducted at the Vienna State Opera, the Houston Grand Opera, the Teatro Liceo in Barcelona, the Teatro San Carlo in Naples, the State Opera in Budapest, as well as the National Theatre and State Opera in Prague. He has made guest appearances in Canada, Brazil, the USA and Japan. Ondrej Lenárd had made more than a thousand radio recordings. His discography includes recordings for Opus, Naxos, Marco Polo and HNH International (for whom he has recorded 20 CDs). In 1974, Ondrej Lenárd was a prize winner at the International Conductors Competition in Budapest. He is a recipient of Slovakia s Order of Ľudovít Štúr award (1998), and he accepted an honorary doctorate from Matej Bel University in Banská Bystrica in Ondrej Lenárd heads the Prague Radio Symphony Orchestra as its Chief Conductor from the 2011/2012 season.

8 Jitka Hosprová viola Ve svém oboru je průkopnice. První česká sólistka na violu se za své umění dočkala světového uznání. V rámci CD nahrávek prezentuje od roku 2001 klenoty české violové literatury a světové klasické moderny. Vystudovala AMU v Praze (u prof. Jana Pěrušky) a spolupracovala s legendárním italským violistou Luigi Albertem Bianchim, který ji dovedl k virtuóznímu mistrovství. Sólově spolupracuje s orchestry z celého světa (Vídeňský rozhlasový orchestr, Orchestre national de Lorraine, Bruselská filharmonie, Česká filharmonie, SOČR, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Francouzský komorní orchestr atd.). Jako sólistka se mj. představila na festivalech Présences de Radio France, Rheingau-Sommer, Tschechisch-deutsche Kulturtage v Drážďanech, Pražské jaro, Moravský podzim, Smetanova Litomyšl nebo Festival de Cartago. Zdobí ji sólová debutová vystoupení v Londýně, Vídni, Paříži, Stockholmu, Římě, Santiagu de Chile, Washingtonu a New Yorku. Jitčin vášnivý vztah k viole dává publiku jasně na vědomí existenci tohoto přehlíženého nástroje, přináší fascinující violovou literaturu a inspiruje skladatele k tvorbě nových děl. Je to na první pohled strhující umělkyně, říká o ní DeeAnne Hunstein, ředitelka Hunstein Artist Services v New Yorku. Jitka Hosprová je zároveň vyhledávanou komorní umělkyní. Jako host vystupuje s předními českými kvartety a tvoří s harfistkou K. Englichovou a flétnistou C. Jansem exkluzivní trio Bohemia Luxembourg. K dnešní premiéře uvedla: Od prvního setkání s panem Vejvodou jsem byla jeho hudbou okouzlena. Když i on z mého violového umění usoudil, že by spolupráce nebyla marná, zrodila se idea nového koncertu. Byl nádherným dárkem k Vánocům Hned jsem ho nastudovala! Dlouho jsme pak skladbu nabízeli dramaturgům symfonických orchestrů, ale její crossoverový charakter jaksi nezapadal do koncepce abonentních cyklů Nakonec jsem nadšená, že čas na premiéru nastal až nyní, a to při tak skvělé příležitosti. Věřím, že si Vejvodův koncert pro violu získá posluchače a bude dalším krokem k přiblížení se nás, klasiků, k posluchačům. Já se tedy na premiéru skutečně těším. Mám ráda Vejvodovu pozitivní a tak trochu filmovo-jazzově komponovanou hudbu. Nepochybně obohatí nejen český violový repertoár. Jsem v zásadě interpret soudobých skladeb a tímto provedením se jistě nevzdaluji dané linii naopak, kvalitních současných děl, která pohladí a dobře naladí, je jako šafránu. Proto velký dík, pane Vejvodo, je mi ctí a těším se na tu parádu!

9 Jitka Hosprová is a pioneer in her field as the first Czech female viola soloist to achieve world recognition. Since 2001 she has presented the jewels of Czech viola music and modern world classics on a series of CD recordings. A graduate of Prague s Academy of Performing Arts (under Prof. Jan Pěruška), she achieved the level of virtuoso under the legendary Italian viola player Luigi Alberto Bianchi. Hosprová performs as a soloist with orchestras from around the world (Vienna Radio Symphony Orchestra, Orchestre national de Lorraine, Brussels Philharmonic, Czech Philharmonic, Prague Radio Symphony Orchestra, Prague Symphony Orchestra, French Chamber Orchestra, etc.). She has performed as a soloist at the festivals Présences de Radio France, Rheingau-Sommer, Dresden s Tschechisch-deutsche Kulturtage, Prague Spring, Moravian Autumn, Smetana s Litomyšl and Festival de Cartago, and in cities such as London, Vienna, Paris, Stockholm, Rome, Santiago de Chile, Washington and New York. She is also an in-demand chamber player, performing as a guest with leading Czech quartets, and is part of the exclusive Bohemia Luxembourg trio alongside harpist Kateřina Englichová and flautist Carlo Jans. Regarding today s premiere, she said: From my first encounter with Mr. Vejvoda, I ve been enchanted by his music. When he adjudged from my viola playing that collaboration would be worthwhile, the idea of a new concerto was born. It was a wonderful present for Christmas I immediately learned it! We later spent a long time offering the composition to the dramaturges of symphony orchestras, but its crossover nature didn t seem to fit in with the concept of series for seasonticket holders In the end, I m excited that the premiere s time has only come now and that it will be during a wonderful occasion. I m sure that Vejvoda s concerto for viola will win over listeners and will be another step in bringing us from the classics closer to listeners. I m really looking forward to the premiere. I like Vejvoda s positive and slightly film/jazz composed music. Without doubt it will enrich the viola repertoire in the Czech Republic and elsewhere. I m essentially an interpreter of contemporary pieces but this work isn t too far removed from that line. On the contrary, high-quality contemporary works that create a sense of well-being are few and far between. Therefore, many thanks to Mr. Vejvoda. I m honoured and I m looking forward to the show!

10 Josef Vejvoda Trio Josef Vejvoda Tento ansámbl založil Josef Vejvoda v roce Jeho o generaci mladší kolegové, klavírista Kryštof Marek a basista Ondřej Štajnochr, patří k vyhledávaným hudebníkům. Oba jsou členy několika jazzových formací, uplatňují se i v oblasti vážné hudby a jako studioví hráči. Trio si příležitostně zve také hosty, hraje např. se saxofonisty Štěpánem Markovičem, Petrem Králem a Marcelem Bártou. Soubor vystupuje převážně s vlastním repertoárem, na kterém se podílejí všichni členové. Rozpoznáme v něm prvky z oblasti hudby jazzové i klasické. Trio natočilo řadu snímků na CD, pro rozhlas a televizi, vystupovalo na mnoha pódiích u nás i v zahraničí. Mimo jiné doprovodilo i amerického trumpetistu Bennyho Baileyho na jazzovém festivalu v Přerově. Záznam z tohoto vystoupení, který vyšel na CD A Meeting to Build a Dream On, byl v anketě Českého rozhlasu označen za nejlepší české jazzové album roku V roce 2003 vyšlo CD One Minute Dance s vlastním reper toárem od všech členů tria; některé skladby z CD zazněly i ve filmu Oběti a vrazi. V poslední době se Josef Vejvoda Trio věnuje rovněž projektům s doprovodem komorního nebo symfonického orchestru: v roce 2005 tak absolvovalo celorepublikové turné k 60. narozeninám Josefa Vejvody se Severočeskou filharmonií Teplice (dirigent Tomáš Koutník), s Pavlem Šporclem a Štěpánem Markovičem. Zněly skladby Josefa Vejvody Novelty Concerto, Celebration a Brasilian Pearl Jubilee. V roce 2006 vystoupili hudebníci z Tria Josefa Vejvody a Virtuosi di Praga v Rudolfinu; tehdy zahráli Vejvodovu skladbu Pocta Jaroslavu Ježkovi. V následujícím roce 2007 provedlo Trio společně s Komorní filharmonií Pardubice premiéru Vejvodovy skladby Three Little Loves. Koncem roku 2010 hrál Josef Vejvoda se svým triem sérii koncertů Pavel Šporcl Pocta mistrům. Jejich partnery na pódiu byla přední česká symfonická tělesa (SOČR, Filharmonie Brno, Janáčkova filharmonie Ostrava a Severočeská filharmonie Teplice). V únoru 2011 hrálo Vejvodovo Trio s Hradeckou filharmonií jazzovou suitu Celebration. V roce 2011 se Trio Josefa Vejvody spojilo s orchestrem Atlantis. Při společných produkcích zazněly mj. dva melodramy z pera Josefa Vejvody na texty Franze Kafky a Reinera Marii Rilkeho.

11 Ondřej Štajnochr Kryštof Marek The ensemble was set up by Josef Vejvoda in 1998 with Kryštof Marek (piano) and Ondřej Štajnochr (bass). Both musicians, who are a generation younger than the band leader, are members of various jazz groups as well as being active in classical music and as session players. The trio also works with occasional guests, such as saxophonists Štěpán Markovič, Petr Král and Marcel Bárta. The trio predominantly performs its own jazz and classical informed material, which all the members play a role in creating. They have released several CDs and done radio and television recordings, as well as performing at numerous venues at home and abroad. They accompanied US trumpeter Benny Bailey at a jazz festival in Přerov, with a CD of the show, A Meeting to Build a Dream On, becoming Czech jazz album of the year in a 2001 Czech Radio poll saw the release of the CD One Minute Dance consisting of pieces written by all three members, with some tracks being used in the film Victims and Murderers. Recently the trio has focused on projects with accompaniment from chamber or symphony orchestras. In 2005 they undertook a nationwide tour marking the 60th birthday of Josef Vejvoda with the North Bohemia Philharmonic of Teplice (conducted by Tomáš Koutník) and Pavel Šporcl and Štěpán Markovič, performing pieces by Vejvoda such as Novelty Concerto, Celebration and Brazilian Pearl Jubilee. In 2006 musicians from the Josef Vejvoda Trio and the Vituosi di Praga appeared at the Rudolfinum, performing Vejvoda s piece Tribute to Jaroslav Ježek. The following year the Trio premiered Vejvoda s Three Little Loves with the Czech Chamber Philharmonic Orchestra Pardubice. At the end of 2010 the trio did a series of concerts with Pavel Šporcl entitled Tribute to the Masters alongside the likes of the Prague Radio Symphony Orchestra, the Brno Philharmonic Orchestra, the Janáček Philharmonic Orchestra Ostrava and the North Bohemia Philharmonic of Teplice. In 2011 they performed the jazz suite Celebration with the Hradec Králové Philharmonic Orchestra; they also hooked up with the Atlantis orchestra for a programme that included two melodramas by Vejvoda set to the words of Kafka and Rilke.

12 Jan Simon klavír piano Jan Simon (1966) začal hrát na klavír v sedmi letech pod vedením svého otce, hudebního skladatele a dirigenta L. Si mona. Po absolutoriu na Pražské konzervatoři ve třídě V. Kameníkové pokračoval ve studiích na pražské AMU, kterou absolvoval pod vedením I. Moravce. Vzdělání si doplnil roční stáží v Curychu u H. Francesche a dvouletým studiem v německém Lübecku u J. Tocca. Po ukončení studia začal Jan Simon na Vysoké hudební škole v Lübecku sám vyučovat. Jako student V. Kameníkové se úspěšně zúčastnil řady klavírních soutěží. Vítězství v národní Chopinově soutěži a Interpretační soutěži Ministerstva kultury bylo dobrým odrazovým můstkem pro úspěšná vystoupení v mezinárodních soutěžích. Po zisku laureátských titulů v soutěži Pražského jara, Chopinově soutěži na Mallorce a ocenění na soutěži W. Kappela v USA završil své působení na mezinárodních soutěžních pódiích ziskem bronzové medaile v Soutěži královny Alžběty v Bruselu, a to pod vedením prof. I. Moravce. Jan Simon vystupuje s renomovanými orchestry (Symfonický orchestr BBC v Londýně, Izraelská filharmonie, Baltimore Symphony Orchestra, Česká filharmonie, Orchester der Beethovenhalle Bonn, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Moskevští sólisté, Slovenská filharmonie, Pražská komorní filharmonie, Symfonický orchestr FOK). Spolupracuje s dirigenty V. Válkem, J. Bělohlávkem, V. Sinajskim, M. Soustrotem, T. Strugalou, S. Baudem, O. Lenárdem, D. Robertsonem, L. Peškem, M. Turnovským, G. Delogu a dalšími. Koncertní vystoupení zavedla Jana Simona do většiny evropských zemí, USA, Kanady, Mexika, Austrálie, Egypta, Japonska, do Číny a na Tchaj-wan. Jako komorní partner spolupracoval s W. E. Schmidtem, J. Sukem, V. Hudečkem, J. Bártou a některými dalšími instrumentalisty. Jan Simon nahrává pro gramofonové firmy Supraphon, BMG Ariola, Radioservis, Clarton. V roce 1996 získal za svou nahrávku Schulhoffových klavírních koncertů (společně se SOČRem a V. Válkem) Cannes Classical Award 95 na veletrhu gramofonového průmyslu MIDEM ve Francii. V roce 1994 mu byl udělen statutární titul sólisty Českého rozhlasu. Kromě svých uměleckých aktivit působí Jan Simon od roku 2001 v Českém rozhlase, nejprve jako správní ředitel SOČRu, posléze jako intendant tělesa. Od roku 2012 stojí v čele Centra uměleckých těles, soutěží a přehlídek ČRo, do něhož spadají mj. SOČR i právě dnes zahajovaný festival Prix Bohemia Radio.

13 Jan Simon (b. 1966) began playing the piano at the age of seven under the guidance of his father, the composer and conductor L. Simon. Jan Simon studied at the Prague Conservatory with the Russian teacher V. Kameníková, before continuing his musical education at the Prague Academy of Performing Arts under I. Moravec. That was followed by one year of study with H. Francesch in Zürich and two years at the Music Academy of Lübeck with J. Tocco; after completing his studies there in 1993, he was invited to teach at that institution. As a student Simon was successful in a number of music competitions. He won the top prizes at the national Chopin competition and a competition sponsored by the Czech Ministry of Culture. Those proved a good starting point for his success in international competitions, as he picked up more prizes at the Chopin in Mallorca Competition 1985; the Prague Spring Festival Competition in 1988; the W. Kappel Competition USA in 1990; and the Queen Elisabeth Competition in Brussels in Simon has regularly played with such noted orchestras as the BBC Symphony Orchestra London, the Israel Philharmonic Orchestra, the Baltimore Symphony Orchestra, the Czech Philharmonic, the Orchestra der Beethovenhalle Bonn, the Prague Radio Symphony Orchestra, the Moscow Soloists, the Slovak Philharmonic, the Prague Philharmonia, the Prague Symphony Orchestra and many others. He has worked with prominent conductors, including V. Válek, J. Bělohlávek, V. Sinaisky, M. Soustrot, T. Strugala, S. Baudo, O. Lenárd, D. Robertson, L. Pešek, M. Turnovský and G. Delogu. His concert tours have taken him to most European countries, as well as to the USA, Canada, Mexico, Australia, Egypt, Japan, China and Taiwan. He has given recitals with W. E. Schmidt, J. Suk, V. Hudeček, J. Bárta and other top class artists. He records for Supraphon Records, BMG Ariola, Radioservis and the Clarton label. In January 1996 his recording of the Schulhoff piano concertos (with the Prague Radio Symphony Orchestra and V. Válek) won the Cannes Classical Award 95 MIDEM in France. In 1994 Simon became Czech Radio s soloist in residence. Alongside his artistic activities, Jan Simon has been working at Czech Radio since 2001, first as executive director of the PRSO and later as intendant. Since 2012 he has been Czech Radio s director of ensembles, competitions and festivals, under which fall the PRSO and the Prix Bohemia Radio.

14 El Salón México Aaron Copland ( ) Z aktivit Aarona Coplanda je u nás známá jen velmi malá část. Přitom se tento všestranný umělec, skladatel, dirigent, spisovatel, pedagog, kritik a organizátor hudebního života stal nejen v rodných Spojených státech prvořadou osobností. Kromě studií v Paříži, pobytů v Mexiku ve 30. letech 20. století a stipendijního pobytu v Římě (mimochodem na základě stejného stipendia, díky němuž pár let před Coplandem psal B. Martinů v Římě svou stěžejní operu Řecké pašije) žil ve Spojených státech a tam pilně pracoval. Vychoval řadu žáků, mnozí z nich se stali významnými hudebníky. V posledních letech života, kdy již komponoval jen příležitostně a stáhl se do ústraní, byl obecně považován za patriarchu amerických hudebníků. V jednom ze svých vystoupení Copland prohlásil, že vůbec nejdůležitější v jeho životě byla léta strávená v Paříži ve třídě Nadii Boulangerové. Tato skladatelka, která však proslula především svou pedagogickou činností, vychovala řadu skladatelů a Aaaron Copland byl mezi nimi. Její hlavní učitelskou devizou byla tolerance ke všem možným uměleckým směrům. Coplandovi životopisci se domnívají, že se skladatel právě pod vlivem Boulangerové naučil být otevřený ke všem tendencím v hudbě 20. století. A tak není divu, že Copland na jedné straně oceňuje lidovou hudbu, jazz, Gershwina, na druhé Weberna, Cage apod. V jeho tvorbě pak v podstatě najdeme prvky všech těchto směrů. Tvořil díla experimentující, komponovaná s vědomím, že je v současnosti ocení pár odborníků a příznivců, na druhou stranu díla instruktivní, psaná se snahou oslovit. Ve 30. letech, v době, kdy Coplandovy experimenty zažívaly značný společenský neúspěch, se skladatel začal zajímat o estetiku takzvané Gebrauchsmusik, tj. hudby vytvářené pro konkrétní situaci s podmínkou naprosté srozumitelnosti. Tehdy napsal několik kompozic, které se dodnes řadí k jeho nejuváděnějším a nejoblíbenějším. Patří k nim i El Salón México, inspirován hudbou, kterou Copland slýchával v jedné mexické restauraci. Jako tematický základ své jednověté symfonické básně použil čtyři mexické lidové písně. Dílo má několik verzí. Jedna z nich sloužila jako podklad pro film, úpravu pro klavír pořídil Leonard Bernstein, velký obdivovatel Coplandova díla. Existuje rovněž verze Artura Toscaniniho. Skladba si posluchače získá svým koloritem, mistrovskou instrumentací a hudební invencí.

15 Only a very small segment of Aaron Copland s activities are known in the Czech Republic, despite the fact that the multifaceted artist, composer, conductor, writer, teacher, critic and music organizer was a leading figure in his native US and elsewhere. As well as his studies in Paris, visits to Mexico in the 1930s and a grant-aided stay in Rome (incidentally, Martinů had used the same grant to write his key opera The Greek Passion in Rome a few years previously), he lived in the US where he worked diligently. He had many students, several of whom became important musicians. In his later years, when he composed only occasionally, he was considered a patriarch of American musicians. Copland once said that the years he spent in Paris studying under Nadia Boulanger had been the most important of his life. The composer, most famous for her teaching work, educated a great many composers and was distinguished by a tolerant attitude towards all areas of music. Copland s biographers believe that it was specifically under her influence that he developed an openness to all the trends in 20th century music. It is no surprise, therefore, that Copland had an appreciation of folk, jazz and Gershwin as well as Webern, Cage, etc., and we find the influence of all these areas on his output. He composed experimental pieces, aware that they would be appreciated by no more than a few experts and supporters, alongside instructive pieces aimed at a broader audience. In the 1930s, when his experiments met with marked failure, he began taking an interest in what was known as the Gebrauchsmusik aesthetic, i.e., music created for a concrete situation qualified by absolute comprehensibility. Several of his compositions from that period rank among his most performed and most popular to this day. Among them is El Salón México, inspired by the music that Copland heard at a Mexican restaurant. The one-movement symphonic poem makes use of four Mexican folk songs as a thematic base. The piece has various versions: one served as the basis for a film; another is an adaptation for piano up by Leonard Bernstein, a great admirer of Copland s; and there is also a version by Arturo Toscanini. The piece wins over audiences thanks to its atmosphere, masterly instrumentation and musical invention.

16 Parafráze pro violu a orchestr Paraphrases for Viola and Orchestra Josef Vejvoda (nar. born 1945) Josef Vejvoda začal ve dvanácti letech jako hudebník v dechovko vém souboru svého otce, autora světoznámé písně Škoda lásky. Zároveň tehdy docházel do hudební školy na hodiny klavíru a houslí. Brzy však začal umělecky inklinovat k jazzu. Na Pražské konzervatoři vystudoval hru na bicí nástroje, jako hráč i skladatel se stal velmi rychle prvořadou osobností jazzové scény a získal zde také řadu významných ocenění. Hrál se všemi předními ansámbly, jako jsou Taneční orchestr Československého orchestru, Orchestr Gustava Broma, SH kvintet nebo Jazz Cellula Laca Décziho. Je autorem řady kompozic pro jazzové soubory od komorních sestav až po big bandy. Psal též popové písně, např. pro Evu Pilarovou, Karla Černocha nebo Michaela Kocába. Vejvodovo umění bylo brzy oceněno i v zahraničí, kde spolupracoval s mnoha pozoruhodnými osobnostmi. Jen namátkou k nim patří trumpetisté Benny Bailey, Ted Curson, Joe Newman, trombonisté Lou Blackburn, Sonny Costanzo, klarinetisté Scott Robinson, Tony Scott, John Surman, kytarista Toots Thielemans, kontrabasista Barre Phillips a přirozeně četní kolegové bubeníci. V 90. letech obnovil Josef Vejvoda soubor svého otce, Vejvodovu kapelu, s kterou provozuje klasická díla hudební literatury pro dechové soubory. Později ji rozšířil o smyčcové nástroje a akordeon, čímž vznikl Salonní orchestr Josefa Vejvody. Pro oba soubory se rodí i nový repertoár, na kterém se Josef Vejvoda intenzivně podílí. V posledních letech zaměřil skladatel svou tvůrčí pozornost i na pole takzvané vážné hudby; jazzové východisko však neopouští, takže vzniká zajímavá syntéza obou žánrů. Jeho díla tohoto typu uvedli renomovaní sólisté (Josef Suk, Pavel Šporcl aj.) a orchestry. Poté, co Josef Vejvoda poznal umění violistky Jitky Hosprové, otázal se (jak sám uvádí, velmi nesměle), zda by pro ni mohl něco napsat. Po jejím souhlasu vznikly Parafráze pro violu a orchestr, ve kterých, jak už napovídá název, autor parafrázuje některé své starší motivy. V předchozích vážných skladbách nechával Josef Vejvoda často prostor pro improvizaci, tentokrát tuto praxi opustil, vše je pevně fixováno.

17 Josef Vejvoda started out as a musician at the age of 12 in a brass band led by his father, the writer of the world famous song Škoda lásky (The Beer Barrel Polka), while at the same studying piano and violin. However, he soon began leaning toward jazz. At the Prague Conservatory he studied percussion and quickly became a key figure on the jazz scene as both player and composer, winning several important awards. He played with leading ensembles such as the Czechoslovak Radio Dance Orchestra, the Gustav Brom Orchestra, the SH Quintet and Laco Déczi s Jazz Cellula. He has written many pieces for jazz ensembles, from small groups to big bands, as well as pop songs for the likes of Eva Pilarová, Karel Černoch and Michael Kocáb. He soon won international acclaim, performing with such names as trumpeters Benny Bailey, Ted Curson and Joe Newman, trombonists Lou Blackburn and Sonny Costanzo, clarinetists Scott Robinson, Tony Scott and John Surman, guitarist Toots Thielemans, double bassist Barre Phillips and, naturally, numerous percussionists. In the 1990s, Vejvoda revived his father s Vejvoda Band, with which he performs brass classics. He later added a string section and accordion, leading to the foundation of the Josef Vejvoda Salon Orchestra. The musician plays an active role in the composition of new material for both groups. In recent years the composer has also directed his creative attention to the field of classical music. However, he has not abandoned his jazz roots, leading to an interesting synthesis of both genres. Renowned soloists (Josef Suk, Pavel Šporcl, etc.) and orchestras have performed his compositions of this type. When Vejvoda recognized the talents of viola player Jitka Hosprová, he asked (very shyly, he says) whether he could write something for her. Her agreement led to the creation of the Paraphrases for Viola and Orchestra, in which as the title implies the writer paraphrases some of his older motifs. In his previous classical pieces he often left room for improvisation; this time he has abandoned that practice.

18 Koncert pro klavír a orchestr E dur Concerto for Piano and Orchestra in E major Emil Viklický (nar. born 1948) Emil Viklický získal hudební základy v rodné Olomouci. Na Univerzitě Palackého vystudoval obor matematika, nicméně nakonec v něm převážil hudební směr a Viklický se začal prosazovat jako jazzový klavírista. Už od 70. let pronikalo jeho umění do zahraničí. V roce 1976 získal 1. místo v soutěži jazzových klavíristů v Lyonu, v roce 1979 zvítězil v autorské soutěži v Monaku se skladbou Green Satin. V letech studoval na Berklee College of Music v Bostonu v USA, což je škola celosvětově považovaná za nejvyšší stupeň vzdělání pro jazzové hudebníky. Při té příležitosti mnohokrát koncertoval v okolí New Yorku s předními jazzovými hráči. Vedle těchto aktivit se Emil Viklický věnoval také úpravám moravského folkloru. Za projekt nazvaný V Holomóci městě například obdržel cenu Supraphonu. Po návratu z Berklee se intenzivně zapojil do hudebního života v Čechách jako hráč i autor, zároveň ovšem zůstává aktivní na poli mezinárodním. Je autorem řady skladeb a jeho veřejná vystoupení v současné době hlavně s Triem Emila Viklického (spolu s Františkem Uhlířem a Laco Troppem) se těší stálému zájmu veřejnosti i odborníků. Viklický byl vždy velkým hledačem a jeho tvorba i jazzová interpretace se vyznačovaly nejrůznějšími přesahy z žánru do žánru. V posledních patnácti letech vznikly v jeho pracovně mimo jiné tři opery: Faidra, která vyhrála v mezinárodní soutěži Nová opera pro Prahu 2000, komorní opera Oráč a smrt, inspirovaná disputací Jana ze Žatce, a Máchův deník, aneb, Hynku, jak si to představuješ?, zkomponovaná na objednávku Národního divadla v roce Ke svému Klavírnímu koncertu E dur autor uvedl: Několik let jsem si pohrával s myšlenkou napsat klavírní koncert. Případně dokonce koncert s tzv. jazzovými motivy, i když nedokážu definovat, co to přesně znamená. Na jaře 2010 jsem se do něj pustil. Při práci na třetí větě, to byl podzim 2010, jsem si asi podvědomě vybavil termín,panoptikum života, o kterém můj přítel, výtvarník Jiří Anderle, tak často mluvil. Ve stejnou dobu jsem ve Viole doprovázel několika motivy na klavír divadelní představení herecký návrat Luďka Munzara Obleču tě do hvězd ke 100. výročí narození básníka Františka Hrubína. Některé věty z představení zůstanou navždy viset v prostoru nad jevištěm:, To nic, to se jen starý Kukrálec opil a pustil si řetízkový kolotoč. Jen tak sám, pro sebe, což je závěrečná replika z divadelní hry Křišťálová noc. A tak se motiv kolotoče dostal do třetí věty mého koncertu.

19 Emil Viklický studied mathematics at university in his native Olomouc but in the end his interest in music won out and he began making a name for himself as a jazz pianist. From as early as the 1970s his music started making inroads abroad. In 1976 he took first prize in a competition for jazz pianists in Lyon, while in 1979 his piece Green Satin triumphed in a competition in Monaco. In he studied at Boston s Berklee College of Music, a world renowned school considered the peak in education for jazz musicians. While there he performed around the New York area with leading jazz musicians. Viklický also adapted Moravian folk music, winning a Supraphon prize for the project V Holomóci městě (In Holomóc Town). He has written many compositions and his performances at present mainly with the Emil Viklický Trio (with František Uhlíř and Laco Tropp) continue to attract the interest of audiences and critics. Viklický has always been a great searcher and his work and jazz interpretation have been characterised by the most varied of overlaps between genres. In the last 15 years he has produced three operas: Phaedra, which won the international competition A New Opera for Prague in 2000; the chamber opera Death and the Ploughman, inspired by the disputation of Johannes von Tepl; and Mácha s Diary, or Hynek, How do You Imagine It?, which was commissioned by the National Theatre in Of his Concerto for Piano and Orchestra in E major, he says: For several years I d been toying with the idea of writing a piano concerto. Even a concerto with jazz motifs, even though I can t define what that means precisely. I got started on it in spring While working on the third movement, in autumn 2010, the phrase the freak show of life, which my friend the artist Jiří Anderle frequently spoke about, came into my mind. At the same time I accompanied with some piano motifs a theatre performance at Viola the return of actor Luděk Munzar in I ll Dress You in Stars on the 100th anniversary of the birth of poet František Hrubín. Some lines from the show remain hanging for good in the space over the stage: It s nothing, old Kukrálec has got drunk and turned on the chain carousel. By himself, for himself, which replicates the conclusion of the play Crystal Night. That s how the motif of the carousel found its way into the third movement of my concerto.

20 Symfonické tance z West Side Story Symphonic Dances from West Side Story Leonard Bernstein ( ) Když přijel Bernstein dirigovat na Pražské jaro 1990, byla to prvořadá událost. Bohužel byl umělec značně nemocný, posedával po lavičkách kolem Rudolfina a za pár týdnů doma v USA zemřel. Jakmile však v Praze vstoupil na pódium, byl to ten slavný Leni, plný neuvěřitelné energie. Bernsteinův život neustále běžel na plné obrátky. Když nedirigoval, komponoval a vymýšlel popularizační pořady, anebo učil. Díky technice si můžeme stále obnovovat zážitky z Bernsteinova živelného způsobu dirigování. Jeho mimika ukazuje, jak hluboce tento kumštýř hudbu cítil. Legendární jsou rovněž Bersteinovy cykly pro mládež s Newyorskou filharmonií. Kolik úžasných nápadů měl při snaze přiblížit hudbu laikům! Skladatelská část Bernsteinovy všestranné osobnosti byla tak trochu umělcovým traumatem. Jeden z dnes již četných Bernsteinových životopisů odkrývá, že Leni toužil napsat velký smyčcový kvartet, takový, který by byl hoden srovnání s nejlepšími kvartety na světě. Ještě v posledních dnech života se náčrtky ke kvartetu zabýval. Jeho sebekritičnost a dokonalá znalost hudební literatury mu však bránila danou skladbu dokončit. Rovněž toužil po uznání jako právoplatný skladatel, stojící v jedné řadě se všemi těmi mistry, jejichž hudbu tak úžasně interpretoval. Úspěch jeho muzikálů, Candida a hlavně pak West Side Story, však Bernsteina jakoby řadil do jiné kategorie. Jeho tři symfonie a některé další závažné skladby nedoznaly nejširšího uznání. V době nástupu avantgardy 50. let byla jeho hudba mimo svým příklonem k populárnější múze. Teprve od 70. let 20. století nastoupivší postmoderna začala brát vážně kombinace různých žánrů. A tak začala Bernsteinova hudba pomalu domácnět i na koncertech symfonických orchestrů. West Side Story ovšem ve svém žánru zářila jako stálice prvého řádu. Není divu, je to dílo geniální. Ani jedno z čísel není hluché, dramaticky i dramaturgicky je vše skvěle vystavěné. Navíc, nahlédneme-li do partitury, je to práce skladatele, plně ovládajícího své řemeslo. Napadlo by někoho, že v této hudbě, oceněné nejširšími vrstvami, nalezneme fugovou práci anebo místa užívající seriální techniku? Tyto vrcholné skladatelské finesy jsou překryty geniální invencí a jakoby samozřejmým vyzněním. Vše plyne tak přirozeně a jasně, že málokoho napadne, že jde zároveň o velmi racionální práci. Symfonická suita z muzikálu je skladatelovým dílem a sdružuje některá čísla ze základní scénické verze.