DharmaGaia. Masaoka Šiki. Pod tíhou měsíce Výběr z haiku v překladu Antonína Límana

Transkript

1 DharmaGaia Masaoka Šiki Pod tíhou měsíce Výběr z haiku v překladu Antonína Límana

2 Masaoka Šiki

3 Masaoka Šiki Pod tíhou měsíce Výběr z haiku v překladu Antonína Límana DharmaGaia 2014

4 Vybral a přeložil Antonín Líman Doslov napsala Sylva Martinásková Poznámky k ilustracím napsala Helena Honcoopová KATALOGIZACE V KNIZE NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Masaoka, Shiki Pod tíhou měsíce : výběr z haiku v překladu Antonína Límana / Masaoka Šiki ; doslov Sylva Martinásková ; poznámky k ilustracím Helena Honcoopová. Praha : DharmaGaia, s. : barev. il. Přeloženo z japonštiny * japonská poezie * haiku * výbory * dvojjazyčná vydání * komentovaná vydání Japonská literatura [25] Translation by Antonín Líman, 2014 Afterword by Sylva Martinásková, 2014 Comments on illustrations by Helena Honcoopová, 2014 Copyright by DharmaGaia, 2014 ISBN

5 Věnování Tato kniha je věnována mému synovi Tonymu a ženě Evě s hlubokými díky za dokonalou stylistickou úpravu většiny básní. Poděkování Rád bych srdečně poděkoval Karlu Fialovi, Zdeňce Švarcové, Martinu Tiralovi, Heleně Honcoopové, Zdeňkovi Hronovi, Jurovi Matelovi, Sylvě Martináskové, Vítu Erbanovi a Petru Petříčkovi za cenné věcné připomínky a stylová zlepšení mých překladů.

6 Výběr z haiku Masaoky Šikiho [Antonín Líman] 8 Jarní haiku 11 Letní haiku 47 Podzimní haiku 83 Zimní haiku 115 Masaoka Šiki kukačka z Macujamy [Sylva Martinásková] 145 Šiki v cunami umění doby Meidži [Helena Honcoopová] 157

7 Pod tíhou měsíce Mou píseň ani hrob neumlčí i v říši kořenů budu zpívat Antonín Líman

8 Výběr z haiku Masaoky Šikiho ( ) Šiki je básníkův pseudonym a znamená kukačka. Tak jako se o kukačce říká, že zpívá, až jí začne krvácet hrdlo, i Šikimu se někdy říká básník s krvácejícím hrdlem. Dožil se kvůli tuberkulóze jen pětatřiceti let, ale jeho dílo je nesmrtelné. Odvážil se kritizovat samotného Bašóa a zasloužil se vydatnou měrou o obnovení vitality haiku v éře Meidži. Šiki neměl rád vyumělkované efekty a trval na zdánlivě prostém pozorování detailů všedního života, kterému se japonsky říká šasei. Měl též výrazné malířské nadání, a malířovo oko se v jeho haiku nikdy nezapře. Překládat Šikiho je těžší než překládat Bašóa, Issu či Busona pro mnohoznačnost jeho básní, kterou často nedokážou jasně

9 interpretovat ani rodilí Japonci. Budiž mi odpuštěno, pokud jsem místy zvolil své vlastní neortodoxní čtení. Šikiho básně jsou zcela jedinečné a sám se nemýlil, když napsal: Výročí Bašóa já nepatřím k žádné škole žádné tradici

10

11 Jarní haiku

12

13 あたたかな雨がふるなり枯葎 Atatakana ame ga furunari karemugura Kapky vlahého deště haraší v suchém divokém chmelu 死はいやぞ其きさらぎの二日灸 Ši wa ija zo sono kisaragi no fucukakjú Obelstím smrt druhého února přiložím nápal pelyňku Japonci věřili, že nápal pelyňku je obzvláště účinný. Artemisia neboli pelyněk má léčivé účinky, a to jak pelyněk pravý, tak pelyněk černobýl. 13

14 土器に花のひつつく神酒哉 Kawarake ni hana no hiccuku omiki kana Květina se vine k hliněné nádobce s posvátným sake 蝶蝶や順礼の子のおくれがち Čóčó ja džunrei no ko no okuregači Dítě se loudá za procesím poutníků vidí letět motýla Na ostrově Šikoku se na jaře koná pouť po osmdesáti osmi chrámech. 14

15 門しめに出て聞て居る蛙かな Mon šime ni dete kikite oru kawazu kana Vyjdeš ven zavřít branku a slyšíš chór žabiček 鶴の声これより空の長閑なり Curu no koe kore jori sora no nodoka nari Výkřik jeřába nakrátko rozčísl nebeský mír 15

16 山吹の垣にとなりはなかりけり Jamabuki no kaki ni tonari wa nakarikeri Nejhezčí v okolí je horská růžička v živém plotě Horská růže kérie (Kerria japonica, jamabuki) je žlutě kvetoucí keřovitá rostlina z čeledi růžovitých. Její botanické jméno je zákula japonská. しぐるゝや蒟蒻冷えて臍の上 Šigururu ja konnjaku hiete heso no ue Ledová sprška ďáblův jazyk mi stydne na břiše Rostlině konnjaku (Amorphophallus konjac) se anglicky běžně říká ďáblův jazyk (devil s tongue). Česky se jí též říká zmijovec. Vaří se z ní oblíbené želé. 16

17 山吹の花くふ馬を叱りけり Jamabuki no hana kuu uma wo šikarikeri Plísním koně za to že sežral horskou růži 蛙皆うたふ水口まつり哉 Kawazu mina utau minakuči macuri kana Žáby vespolek opěvují svátek otvírání hrází Svátek otvírání hrází do rýžových polí a díkuvzdání božstvu polí a úrody se slaví většinou brzy na jaře. 17

18

19 Letní haiku

20

21 夏山や万象青く橋赤 Nacujama ja banšó aoku haši akaši Na pozadí zeleň letních hor v popředí červený most 卯の花をめがけてきたか時鳥 Unohana wo megakete kitaka hototogisu Mladá kukačka míří si to rovnou na trojpuk skvělý Trojpuk skvělý je unohana, latinsky Deutzia magnifica. Někdy se překládá jako jasmín. Má záplavu jemných bílých kvítků. Tuto báseň zřejmě Šiki složil, když přijal svůj pseudonym kukačka. 49

22 梅雨晴やところどころに蟻の道 Cujubare ja tokorodokoro ni ari no miči Jasný den v období dešťů a tu a tam cestičky mravenců 山々は萌黄浅黄やほととぎす Jamajama wa moegi asagi ja hototogisu Hory jsou světle zelené místy lehounce žluté kukačka zpívá 涼しさや行燈消えて水の音 Suzušisa ja andon kiete mizu no oto Chládek lampa andon zhasla jen voda zurčí 50

23 夏川や橋はあれど馬水を行く Nacukawa ja haši wa aredo uma mizu wo juku I když jsme u mostu můj kůň se brodí vodou letní řeka 人の妻の菖蒲葺くとて楷子かな Hito no me no šóbufuku tote hašigo kana Sousedova žena si přinesla žebřík a zdobí střechu kosatci Večer čtvrtého dne pátého měsíce se převisy střech zdobily květy ajame (kosatce), ke kterým se někdy přidával lotos. Staří Japonci věřili, že tyto rostliny odhánějí zlé moci a protivný hmyz. 67

24 火串消えて鹿の嗅ぎよるあした哉 Hoguši kiete šika no kagijoru ašita kana Borové louče pohasly až zítra je ucítí srnec Na lov srnců se chodilo v noci s borovými loučemi taimacu, jejichž světlo přilákalo zvěř. Je zajímavé, že podobnou techniku lovu používali i severoameričtí indiáni, například kmen Čippewa. Existuje též festival taimacu, který se koná v lázních Asama. 説教にけがれた耳を時鳥 Sekkjó ni kegareta mimi wo hototogisu Do uší potřísněných kázáním hlas kukačky 74

25 紫陽花の雨に浅黄に月に青し Adžisai no ame ni asagi ni cuki ni aoši Hortenzie zmodrají ve svitu měsíce a v dešti zežloutnou 75

26 雨雲の烏帽子に動く御祓哉 Amagumo no eboši ni ugoku harae kana Dešťový mrak jak černý klobouk kněží očista nebes V originále je eboši, obřadní klobouk, který nosili hodnostáři u dvora, ale také šintoističtí kněží, kteří prováděli očistný obřad oharai či harae. 日本の国ありがたき青田哉 Hi no moto no kuni arigataki aota kana Jak vděčný jsem za japonskou zem věčně zelená pole 76

27 雨乞やをさな心におそろしき Amagoi ja osanagokoro ni osorošiki Mystický obřad vzývání deště děsí mladá srdce 物凄き平家の墓や木下闇 Monosugoki Heike no haka ja ko šita jami S posvátnou hrůzou hledím na hrobky Tairů v šeru pod stromy Jedná se o slavný rod Heike (nebo Taira), který byl v bratrovražedné válce ve 12. století vyhuben rodem Gendži (Minamoto). Viz Příběh rodu Taira, přeložený Karlem Fialou. 77

28

29 Podzimní haiku

30

31 柿くへば鐘が鳴るなり法隆寺 Kaki kueba kane ga naru nari Hórjúdži Pojídám tomely a do toho mi zní zvon z chrámu Hórjúdži 我宿にはいりさう也昇る月 Wagajado ni hairisó nari noboru cuki Po nebi stoupá měsíc chystá se vejít do mého domu 85

32 日蓮の死んだ山あり秋の暮 Ničiren no šinda jama ari aki no kure Hle hora kde zemřel světec Ničiren podzim se chýlí Světec Ničiren byl buddhistický mnich, který žil ve 13. století v období Kamakura. Věřil, že veškerá Buddhova moudrost je obsažena v Lotosové sútře, kterou celý život propagoval. 長き夜を月取る猿の思案哉 Nagaki jo wo cukitoru saru no šian kana Za dlouhé noci mudruje opice jak by uchopila měsíc Toto haiku je vtipnou parafrází orientálního příběhu o opici, která se zhlíží ve vodní hladině a přemýšlí, jak se zmocnit odrazu měsíce. 106

33 107

34 猿蓑の秋の季あけて読む夜哉 Sarumino no aki no ki akete jomu jo kana Nastal podzimní čas v noci si čtu Bašóův Opičí kabátek Do sbírky Opičí kabátek (v některých překladech Opičí plášť) přispěli i jiní básníci Bašóovy školy jako Takarai Kikaku, Mukai Kjorai a Nozawa Bončó. 我庵は蚊帳に別れて冬近し Waga io wa kaja ni wakarete fuju čikaši Moje chýše loučí se s moskytiérou zima je blízko 108

35 Zimní haiku

36

37 茶の花や利休の像を床の上 Ča no hana ja Rikjú no zó wo toko no ue Čajový kvítek a ve výklenku portrét mistra Rikjúa Zakladatel čajového obřadu Sen no Rikjú byl donucen k sebevraždě vojevůdcem Hidejošim, kterému rozmlouval tažení do Koreje, a přivolal tak na sebe jeho hněv. Rikjú se též věnoval ikebaně a zasloužil se o rozvoj její estetiky. 冬がれや田舎娘のうつくしき Fujugare ja inaka musume no ucukušiki Zima vše zvadlo až na krásu venkovského děvčete 117

38 冬枯やともし火通ふ桑畑 Fujugare ja tomošibi kajou kuwabatake Zimní pustinou putuje světélko nad polem moruší 仏壇の菓子うつくしき冬至哉 Bucudan no kaši ucukušiki tódži kana Na oltáři se krásně vyjímá cukroví zimní slunovrat 大事がる金魚死にたり枯しのぶ Daidžigaru kingjo šinitari karešinobu Má zlatá rybička umřela kapradí smutkem uvadá 142

39 寒椿黒き佛に手向けばや Kancubaki kuroki hotoke ni tamukebaja Zimní kamélie jak rád bych ji nabídl černému buddhovi Šiki má zřejmě na mysli bůžka Daikokutena, což je jeden ze sedmi bůžků štěstí a je někdy zobrazován jako černý. V Indii byl původně nazýván Velký černý duch, Mahákála. Bývá považován za boha hojnosti, a proto mu lidé často dávají obětiny. 143

40

41 Masaoka Šiki kukačka z Macujamy Pád tokugawského šógunátu a následná restaurace císařské moci roku 1868 stály na počátku období Meidži ( ), jež v japonských dějinách představovalo zásadní zlom. Z původně feudální, vojenskou šlechtou ovládané a ve srovnání se západními státy značně zaostalé země se během několika málo desetiletí stal moderní stát, jenž rychle doháněl Západ. Podoba Japonska se měnila rázně a rapidně a to napříč všemi sférami i společenskými vrstvami. Nejenže byl zásadně transformován japonský stát jako takový (byly zakládány politické strany, sepsána ústava a vytvořen dvoukomorový parlament a modernizující se Japonsko se na mezinárodní scéně záhy zviditelnilo rovněž jako vojenská síla, s níž bylo do budoucna třeba počítat), ale i v každodenním životě obyčejných lidí se projevovala konfrontace s všemožnými vlivy přicházejícími z vyspělých západních zemí. Postupně do Japonska pronikaly moderní dopravní prostředky (vlaky, tramvaje i horkovzdušné balóny), měnil se způsob odívání Japonců (módní byly obleky západního střihu 145

42 i cylindry) a také jejich stravovací návyky (například konzumace hovězího masa byla projevem pokrokovosti a luxusu, potažmo i zámožnosti konzumenta). Rostoucí gramotnost, k níž přispělo zavedení povinné školní docházky, přispěla ke vzdělávání národa a také pozvolnému rozšiřování čtenářské obce, o což se zasloužila rovněž řada nově zakládaných novin a časopisů. Příliv západních vlivů se pochopitelně nevyhnul ani světu kultury. Prostřednictvím prvních překladů evropské literatury a díky čím dál častějším cestám do Evropy a Ameriky začali Japonci pozvolna objevovat pro ně nové a do té doby nevídané formy a žánry jak v próze a poezii, tak i v dramatu. Řada především mladých pokrokově smýšlejících literátů, dosud nepříliš svázaných teoriemi starých, konzervativních škol, se nadšeně pokoušela tyto západní útvary prosadit také v japonské literatuře, což se nejedné tradiční literární formě stalo málem osudným. Euforická doba nesoucí se v duchu všeobecné modernizace a nadšeného přejímání všeho západního jako by pro tyto literární formy najednou neskýtala dostatek prostoru. Vše tradiční japonské bez ohledu na svou bohatou historii a uměleckou hodnotu bylo zpočátku zavrhováno coby feudální přežitek starých časů, jehož je třeba se zbavit. Nicméně konzervativnější hlasy volající po záchraně nejhodnotnějších forem, jež jsou nedílnou součástí 146

43 japonského kulturního dědictví, byly na samém konci 19. století naštěstí vyslyšeny. V dosavadní podobě ovšem tyto formy novým poměrům v modernizujícím se Japonsku nevyhovovaly. Existovaly pouze dvě možnosti jejich zánik či reforma. V případě tradičních japonských poetických útvarů tanka a haiku vyvolaly reformy řadu bouřlivých diskusí odehrávajících se z velké části na stránkách literárních rubrik novin či jednotlivých literárních časopisů (mezi nejvýznamnější patřily časopisy Kukačka [Hototogisu], Tis [Araragi], Jitřenka [Mjódžó] či Plejády [Subaru]), kolem nichž se sdružovaly skupiny podobně smýšlejících autorů. Nezpochybnitelnou zásluhu na záchraně a modernizaci básnických forem tanka a haiku pak měl muž, jenž těmto formám sám původně předpovídal do konce období Meidži zánik. Masaoka Šiki (vlastním jménem Masaoka Cunenori, ) se narodil v Macujamě na ostrově Šikoku rok před revolucí Meidži. Jeho životní osudy, postoje i dílo byly do značné míry nepochybně poznamenány jak rodinným původem, tak dobou, v níž se narodil. Podobně jako Japonsko během relativně krátké doby prošlo řadou změn, i Masaoka Šiki za svůj nedlouhý život některé své názory a postoje přehodnocoval a měnil. Otce nižšího samuraje Masaoka ztratil již v pěti letech, o vzdělání a tradiční výchovu se tak postaral jeho vzdělaný dědeček. Díky němu získal 147

44 mladý Masaoka základní znalosti děl čínských klasiků i kaligrafie a již coby dvanáctiletý dokázal skládat čínské básně kanši. Na rozdíl od dětství, kdy byl pod silným vlivem svého dědečka, odpůrce modernizace země, se Masaoka Šiki během dospívání začal k zahraničním vlivům v různých oblastech stavět o poznání otevřeněji (byl například jedním z prvních propagátorů baseballu v Japonsku). Dozajista k tomu přispěl i jeho odchod z rodné Macujamy na ostrově Šikoku do Tokia, kde na západní novinky narážel doslova na každém kroku. Jako mladíček svou budoucí kariéru zřejmě pod vlivem tehdejších událostí na japonské politické scéně spatřoval právě v politických, případně právnických kruzích. Svůj názor pozměnil v době, kdy se chystal zahájit studium na Tokijské císařské univerzitě tehdy zatoužil stát se filozofem. Osudnou se mu nicméně stala literatura. Již od svého příchodu do Tokia se věnoval psaní poezie haiku a k další básnické tvorbě ho povzbudilo pozitivní vyjádření básníka Óhary Kidžúa, jemuž několik svých haiku předložil k posouzení. Masaoka Šiki byl světem literatury pohlcován čím dál více a japonská literatura se nakonec stala i jeho hlavním studijním oborem na univerzitě. Na úkor přednášek však více času věnoval četbě, studium zanedbával, až univerzitu opustil úplně. Na přelomu 80. a 90. let byl obzvláště fascinován 148

45 Šiki v cunami umění doby Meidži Je to právě umění, kterým se Japonsko proslavilo ve světě. Japonská literatura nebo náboženství zdaleka nemají takový dopad jako umění. Okakura Tenšin Pro obrazový doprovod knihy japonských haiku Masaoky Šikiho ze sklonku 19. století jsme z volných zdrojů vybrali malby a grafiky jeho současníků, které mohou po výtvarné stránce působit disparátně, ale zato věrně odrážejí chaotický a překotný duch doby Meidži ( ), do níž se básník narodil. Jako když se srazí dvě zemské kry a vzedme se vlna cunami, střetly se v Japonsku po otevření země na začátku doby Meidži dvě éry pozdní feudalismus a industriální kapitalismus a následná vlna velkých změn smetla staré Japonsko z povrchu země. Za pouhou generaci, za dvacet třicet let, na izolovaných ostrovech vyrostla místo země ustrnulé ve feudálním řádu ovládaném samuraji moderní konstituční monarchie vybavená čerstvými novinkami západní civilizace, jež zasáhly do všech sfér společenského i soukromého života. Po 157

46 dvou vítězných imperialistických válkách, v nichž si malé ostrovní císařství trouflo porazit velkou Čínu ( ) a velkou Rus ( ), se z Japonska stala velmoc východní Asie, se kterou musely počítat i nejvyspělejší západní velmoci tehdejšího světa USA, Británie, Německo a Francie (obr. 1). To, že se Japonsko nejen modernizovalo, ale že je velmoci zapojily do své světovládné strategie jako hráz proti rozpínavosti Ruska, vedlo později ke katastrofám druhé světové války. Básník Šiki byl svědkem této strhující doby a byl by se dočkal, jako někteří jeho vrstevníci, i trpkých konců japonského snu o násilném budování Velké Asie, nebýt nemilosrdné tuberkulózy, jež ho zvěčnila v době rozpuku jeho tvůrčích sil, v pouhých pětatřiceti letech. Ač byl v posledních letech svého života upoután na lůžko, jeho cit a vůle zůstávaly silné, a proto v krátkém čase stačil vytvořit přesvědčivé dílo, kterým zachránil před zánikem tradiční básnické formy tanka a haiku tím, že je ve své básnické praxi i v teoriích přiblížil současnosti, a tak i oživil. Jeho cílevědomá práce se neodehrávala v tichu studovny, ale v bouřlivé, šílené době, v diskusích a potyčkách s mnoha jeho současníky na univerzitě i v redakci časopisů Nippon a Hototogisu, a dokonce i na válečné frontě. Mezi jeho nejbližší přátele a vrstevníky řadíme několik tvůrců, kteří měli na formování moderní japonské kultury značný vliv. Byl 158

47 Obr. 1 Kobajaši Kijočika: Útok elitních císařských jednotek na Taiwanu, barevný dřevořez, 1895 to především jeho spolužák z tokijské univerzity Nacume Sóseki ( ), otec japonského moderního románu, a byli to malíři Asai Čú, Nakamura Fusecu a Šimomura Izan, kteří Šikiho dovedli k chápání moderní západní malby, jejímž hlavním rysem a přínosem v té době byl realismus. Právě realismus hrál prim ve vývoji moderních forem v Japonsku jako hlavní rys nového západního umění na konci 19. století, zatímco daleko v Evropě ve stejné době naopak vyčpělý akademický realismus pozřela móda japonismu inspirovaná především japonským dřevořezem, který se z ostrovů začal vyvážet ve velkém, doprovázen malbami květin a ptáků, porcelánem a kameninou s japonskými motivy, lakovými předměty denní potřeby a sochami zvířat a ptáků z bronzu. Šlo vesměs 159

48 Obr. 2 Ohara Šóson: Divoké chryzatémy, dřevořez, 1930 Obr. 3 Šibata Zešin: Letící vrány, dřevořez, 1888 o díla exportní, která vznikla již pod vlivem západní kultury a přizpůsobila se západnímu vkusu, tím více však precizností techniky a exotičností námětů ohromovala publikum na výstavách v Londýně, Paříži, Vídni, Chicagu, Filadelfii či Berlíně, kde reprezentovala japonské umění (obr. 2, 3). Ale i tuto módu japonismu měly v Evropě záhy, již v první dekádě 20. století, vystřídat avantgardní výtvarné směry, které se pak do Japonska dostávaly s určitým zpožděním až po první světové válce. My se však omezíme jen na dobu Šikiho života, již pokrývá éra Meidži. Realismus nebyl v japonském umění doby Meidži úplné novum, přesto v tradičním japonském umění nebylo skicování podle modelů či malování v plenéru představitelné. Obrazy vznikaly jako imaginární díla v sekluzi malířských dílen, nebyly 160

49 Obr. 4 Kobajaši Kijočika: Úplněk nad řekou Sumida pod mostem Óhaši v Tokiu, dřevořez, 1881 zachycením reality, ale její abstrakcí. Podle reálné krajiny a modelů začali malovat až malíři školy Marujama kolem roku 1800, ale i takoví mistři jako Marujama Ókjo ( ), který rád chodil malovat vodní ptáky k jezeru Biwa, své črty ex vivo integrovali do značně stylizovaných děl na svitcích a zástěnách. I když už v minulosti, ke konci 18. a v první polovině 19. století, vznikaly pod vlivem západního tzv. holandského malířství 1 pokusy o zavedení některých postupů západní malby, jako byla úběžníková perspektiva v tzv. uplývajících obrazech (uki-e), potlačení obrysové linie či rozmývání barev, modelování objemu světlem, vrhání stínů nebo malování kumulovitých mračen, šlo o experimenty, které se hrubě vymykaly běžné produkci své doby. Na sklonku období Edo ( ), v první půli 19. století, byly mezi výtvarnými disciplínami 161

50 ní založená na cyklu přednášek přednesených na Tokijské akademii umění (Tókjó geidžucu gakkó), ( books.google.cz/books/about/the_ideals_of_the_east. html?id=mutp2uj6ruic&redir_esc=y) 15 U jména každého malíře je hned po datech narození, domiciliu a zařazení do určitého uměleckého spolku uváděn údaj, zda je tradicionalistický (nihonga) nebo světový (jóga). 16 Josa Buson haidžin. Malíř a literát Josa Buson ( ) je vedle Macuo Bašóa ( ) ctěn jako jeden ze čtyř géniů básnické formy haiku. Dalšími jsou Kobajaši Issa ( ) a Masaoka Šiki. 17 Podle Janine Beichman: Masaoka Shiki. His Life and Works, Boston, Twyne Publisher, 1982, revidované vydání Cheng and Tsuji Company, New York, 2002, str Úmorná popisnost, před kterou Šiki varuje, se měla záhy projevit zejména v naturalistických románech prvních dekád 20. století, psaných zásadně v ich formě. 19 Janine Beichman, op. cit., str

51 Abecední seznam malířů podle obrázků v doslovu a stran v překladu Jméno malíře Data Obr. Str. Čú, Asai Bairei, Kóno Bihó, Hirose činný v letech Buson, Josa Fusecu, Nakamura Gekkó, Ogata obálka 1, 7, 11, 47, 83, 91, 107, 115, 123, 144 Hóicu, Sakai , 186 Hokusai, Kacušika Jošitoši, Taiso/Cukioka , 8 Keinen, Imao , 78 Kijočika, Kobajaši , 4, 7, 11 Kórin, Ogata , 143 Koson/Šóson, Ohara , 134 Kuničika, Tojohara Sadahide, Utagawa Seihó, Takeuči Seiki, Kuroda , 14 Setei/Šótei, Watanabe , 29, 37, 43 Šóen, Uemura Tošikata, Mizuno Zešin, Šibata

52 Masaoka Šiki Pod tíhou měsíce Výběr z haiku v překladu Antonína Límana Vydalo nakladatelství DharmaGaia v Praze roku Doslov Sylva Martinásková. Poznámky k ilustracím Helena Honcoopová. Odpovědný redaktor Lumír Kolíbal. Textová redakce Daniela Kučmašová. Sazba & typografie martin.tresnak@gmail.com. Tisk PBtisk, Příbram. ISBN DharmaGaia Uhelný trh 1, Praha 1, tel , , dharmagaia@dharmagaia.cz, Distribuce: Kosmas Lublaňská 34, Praha 2, tel./fax , , kosmas@kosmas.cz, Distribuce v SR: Partner Technic, Námestie slobody 17, Bratislava, info@partnertechnic.sk,

53 Knížky pro přemýšlivé lidi Kukačka nedokáže dát sbohem světu jedním veršem