NÁVRH POJETÍ,STRUKTURY A PROCESŮ

Transkript

1 NÁVRH POJETÍ,STRUKTURY A PROCESŮ NÁRODNÍSOUSTAVY KVALIFIKACÍ Zpracovalřešitelskýtým projektunsk Národníústavodbornéhovzdělávání Praha,únor2007

2 NÁVRH POJETÍ, STRUKTURY A PROCESŮ NÁRODNÍ SOUSTAVY KVALIFIKACÍ Zpracoval řešitelský tým projektu NSK Národní ústav odborného vzdělávání Praha, únor 2007

3 Projekt je spolufinancován ESF a státním rozpočtem ČR. Návrh pojetí, struktury a procesů národní soustavy kvalifikací Zpracoval řešitelský tým projektu NSK Vydal Národní ústav odborného vzdělávání Praha, únor

4 OBSAH Úvod Cíle NSK Základní prvky NSK Kvalifikace Kvalifikační požadavky Úplné kvalifikace Dílčí kvalifikace Úrovně NSK Standardy NSK Kvalifikační standardy Hodnoticí standardy Vazby NSK Vnější a vnitřní vazby NSK Vztahy dílčích kvalifikací k povoláním, typovým pozicím a pracovním činnostem Vztahy úplných a dílčích kvalifikací Vztahy úplných kvalifikací k povoláním a k oborům vzdělání Procesy NSK Procesy zajišťující naplňování, aktualizaci a správu NSK Procesy zajišťující aplikaci NSK

5 Úvod Význam celoživotního učení neustále narůstá. Jeho formy jsou stále rozmanitější a orientovat se v nich je čím dál složitější jak pro zaměstnavatele, tak pro občany. Jediným společným prvkem, který tuto orientaci umožňuje, jsou výsledky učení. S jejich pomocí lze srovnávat různé formy učení a vzdělávání. Navíc jsou pro každého zaměstnavatele nejpodstatnější informací o tom, co zájemce o práci umí. Popis kvalifikací prostřednictvím výsledků učení by tak měl být jednou ze základních podmínek pro to, aby lidem mohly být uznávány jejich skutečné odborné znalosti a dovednosti nezávisle na způsobech, jak je získali. Aby výsledky učení byly všem srozumitelné, je nutné je promítnout do přehledné a jednoznačně popsané soustavy. Tento účel bude plnit Národní soustava kvalifikací (NSK). NSK by měla umožnit jejich identifikaci, třídění a zařazování, měla by vytvořit podmínky pro jejich uznávání a certifikaci. NSK nebude nahrazovat stávající kvalifikační a vzdělávací systémy, ale bude se snažit o jejich provázání, zastřešení a zprůhlednění. Bude tvořit spojující systémový rámec pro počáteční a další vzdělávání. Vytváření národních kvalifikačních soustav vychází z řady aktivit na národních i mezinárodních úrovních. Pro národní soustavu kvalifikací v České republice mají rozhodující význam zejména: Aktivita OECD Role národních systémů kvalifikací v prosazování celoživotního učení ( ), probíhající za účasti 23 členských zemí OECD a mezinárodních organizací Cedefop (Evropské středisko pro rozvoj odborné přípravy), ETF (Evropská nadace odborného vzdělávání) a ILO (Mezinárodní organizace práce). Prostřednictvím MŠMT/NÚOV se ČR podílela od roku 2003 na práci tematické skupiny Vývoj a užití kvalifikačních rámců jako prostředků změn a řízení kvalifikačních systémů. Aktivita EU Evropský rámec kvalifikací pro celoživotní učení (EQF European qualification framework) realizovaná v rámci programu EU Vzdělávání a profesní příprava EQF bude sloužit jako meta-rámec, který umožní soustavám kvalifikací na národních a sektorových úrovních vztahovat se k sobě a komunikovat spolu (nikoliv je nahradit, ani se je snažit harmonizovat). Jeho základním koncepčním východiskem, podle kterého se kvalifikace odlišují, jsou výsledky učení, tedy to, co jednotlivec zná a umí bez ohledu na to, jakou cestou k tomu dospěl. Zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání, který vytvořil legislativní podmínky pro uznávání kvalifikací a rozvoj celoživotního učení v ČR. Předkládaný návrh pojetí a struktury NSK vychází z materiálů dosud zpracovaných v rámci řešeného projektu i ze všech jednání a diskusí, které k jednotlivým tématům NSK v rámci projektu proběhly. 4

6 1. Cíle NSK Cílem NSK je vytvořit systémové prostředí, které bude podporovat srovnatelnost výsledků učení dosažených různými formami učení a vzdělávání, což umožní uznávání skutečných znalostí a dovedností nezávisle na formách učení a vzdělávání přenos požadavků světa práce do vzdělávání veřejnou informovanost o všech celostátně uznávaných kvalifikacích srovnatelnost kvalifikačních úrovní v ČR a v EU Národní soustavou kvalifikací rozumíme veřejně přístupný registr všech úplných a dílčích kvalifikací potvrzovaných, rozlišovaných a uznávaných na území České republiky. NSK vzniká v souladu se zákonem o uznávání výsledků dalšího vzdělávání a jejím cílem je uvést tento zákon v život. Cílem NSK naopak není: Být likvidátorem stávajících kvalifikačních a vzdělávacích systémů měla by se snažit o jejich provázání, zastřešení, zprůhlednění a doplnění o chybějící systémové nástroje (např. o kvalifikační a hodnoticí standardy). Být administrativní komplikací pro občany občan by neměl být soustavou omezován, ale naopak by mu měla nabídnout možnost prokázat svou kvalifikaci, pokud to zaměstnavatel bude vyžadovat, a možnost skládat zkoušky pro úplné kvalifikace, aniž by před tím musel absolvovat několikaletou školní přípravu. 2. Základní prvky NSK NSK má tvořit společný systémový rámec pro všechny formy učení a vzdělávání. Nejvhodnějším srovnatelným atributem všech forem a způsobů učení a vzdělávání jsou jejich výsledky. Výsledky učení a vzdělávání jsou proto stavebními prvky architektury NSK. Má-li být NSK ovladatelným, využitelným a srozumitelným systémem a má-li umožňovat srovnatelnost a uznávání výsledků učení, měly by být tyto výsledky popsány: standardizovaným způsobem v co nejjednodušší struktuře pomocí prvků, které bude možné při úpravách a aktualizacích snadno zaměňovat Má-li NSK umožňovat přenos požadavků trhu práce do vzdělávání, musí být zásadní část výsledků učení formulována jako požadované výsledky učení, s tím, že zdrojem pro jejich formulování je svět práce. Architekturu NSK tvoří: Jednotky NSK těmito jednotkami jsou kvalifikace dvojího typu: úplná kvalifikace způsobilost vykonávat určité povolání (příp. více povolání) dílčí kvalifikace způsobilost vykonávat určitou pracovní činnost nebo ucelený soubor pracovních činností umožňujících profesní uplatnění Standardy NSK standardizovaným způsobem popisují kvalifikace, přičemž jsou dvojího typu: kvalifikační standard strukturovaný popis požadavků na příslušnou kvalifikaci hodnoticí standard soubor kritérií a postupů pro ověřování požadavků na kvalifikaci 5

7 Úrovně NSK člení NSK ve vertikálním směru, respektují úrovně definované českým vzdělávacím systémem a mají vztah k úrovním definovaným v Evropském kvalifikačním rámci Kvalifikační směry (skupiny oborů) člení NSK v horizontální rovině (tedy z hlediska odborného směru), respektují členění do skupin oborů používané v českém vzdělávacím systému Vazby uvnitř NSK vazby mezi výše uvedenými jednotkami a standardy Vazby NSK s okolím vazby mezi NSK a světem práce a mezi NSK a sférou vzdělávání 3. Kvalifikace 3.1 Kvalifikační požadavky Každá kvalifikace je definována jednotlivými kvalifikačními požadavky. Tyto požadavky se nazývají způsobilosti, resp. kompetence jedná se o dva pojmy vyjadřující totéž. Kvalifikace jako způsobilost pro určité profesní uplatnění se tedy skládá z jednotlivých kompetencí (způsobilostí). Tyto způsobilosti (kompetence) jsou dvojího typu: Odborné kompetence (způsobilosti) určují, co by pracovník měl umět po odborné stránce (např. diagnostikování poruch automobilu, měření elektrických veličin, vedení podvojného účetnictví aj.) Obecné (průřezové, nadoborové, přenositelné) kompetence (způsobilosti) určují, co by pracovník měl zvládat nad svojí odbornost; jinými slovy, jedná se o způsobilost zvládat určité komplexy činností bez ohledu na jejich odborné zaměření (např. týmová práce, rozhodování, analyzování problémů, řízení lidí aj.) Odborné kompetence (způsobilosti) představují to, co by pracovník měl umět po odborné stránce (např. orientace v technické dokumentaci, volba postupu práce, nástrojů a technologických podmínek, měření jakosti povrchu, opravy a seřizování vážicích zařízení, obsluha dřevoobráběcích strojů aj.). Každá odborná kompetence (způsobilost) v sobě zahrnuje činnostní dimenzi a předmětnou (znalostní) dimenzi. Např. odborná kompetence (způsobilost) opravy dřevoobráběcích strojů zahrnuje jednak činnostní dimenzi opravy představující zvládání postupů při technických opravách a jednak znalosti o dřevoobráběcích strojích, o jejich konstrukci a funkcích. To je samozřejmě zjednodušeně řečeno, protože nezbytné jsou znalosti i z dalších odborných disciplín, např. strojní součásti, strojní mechanismy, základy elektrotechniky. Jedna odborná kompetence (způsobilost) tedy může čerpat z více odborných znalostí; je aplikací těchto znalostí. Každá odborná kompetence (způsobilost) bude přiřazená k určité kvalifikační úrovni (dále vysvětleno v části Úrovně NSK ). Důvodem je, že náročnost jednotlivých kompetencí (způsobilosti) vytvářejí náročnost kvalifikace jako celku a má-li být kvalifikace zařazena do určité kvalifikační úrovně, je třeba do kvalifikačních úrovní zařadit i jednotlivé kompetence (způsobilosti). Obecné kompetence (způsobilosti) vymezují, co by pracovník měl zvládat nad svojí odbornost; jinými slovy, jde o způsobilost zvládat určité komplexy činností bez ohledu na jejich odborné zaměření (např. týmová práce, rozhodování, analyzování problémů, řízení lidí aj.). Obecné kompetence (způsobilosti) pro různé oblasti uplatnění nejsou vyžadovány ve stejné úrovni náročnosti. Byly zvoleny tři úrovně: - elementární, - pokročilá, 6

8 - špičková (vrcholová). Potřeba srovnatelnosti, transparentnosti, aktualizovatelnosti a možnosti další konkretizace a rozšiřování kompetencí (způsobilostí) vyžaduje, že NSK musí být skutečnou soustavou, nikoliv jen bází jednotlivých údajů. Odborné i obecné kompetence (způsobilosti) proto mají své klasifikační struktury. Využívají přitom klasifikace již dříve používané a ověřené v Integrovaném systému typových pozic, vycházející z podrobného studia a rozborů podobných modelů v zahraničí. 3.2 Úplné kvalifikace Úplnou kvalifikací rozumíme způsobilost vykonávat určité povolání, případně více povolání (např. cukrář, kadeřník, instalatér, ekonom, architekt), s perspektivou, že se bude jednat o povolání obsažené, resp. obsažená v Národní soustavě povolání. Úplnou kvalifikaci bude možné získat třemi způsoby: Přípravou v rámci počátečního vzdělávání, tj. úspěšným absolvováním oboru vzdělání (SŠ, VOŠ), resp. studijního programu (VŠ) umožňujícího uplatnění v některém povolání (stávající způsob). Získáním dílčích kvalifikací, které jsou podmnožinou příslušné úplné kvalifikace, a poté složením zkoušky předepsané školským zákonem pro tuto úplnou kvalifikaci (nový způsob ve smyslu zákona č. 179/2006 Sb.). Po předložení osvědčení o těchto dílčích kvalifikacích bude zájemci umožněno vykonat předepsanou zkoušku (např. závěrečnou zkoušku v oborech vzdělání s výučním listem), aniž by musel absolvovat školní vzdělávání. Získáním dílčí kvalifikace nebo dílčích kvalifikací umožňujících výkon určitého povolání v kombinaci se získáním stupně vzdělání v některém oboru vzdělání (nový způsob ve smyslu zákona č. 179/2006 Sb.). Jde např. o případy, kdy občan má určitý stupeň vzdělání a získá dílčí kvalifikace vedoucí k některé úplné kvalifikaci tohoto stupně (např. vyučený zedník získá dílčí kvalifikace vedoucí k úplné kvalifikaci čalouník), patří sem také úplné kvalifikace, pro které nepřipravuje žádný obor vzdělání ani žádný studijní program. 3.3 Dílčí kvalifikace Dílčí kvalifikací rozumíme způsobilost vykonávat určitou pracovní činnost nebo více pracovních činností, které ve svém celku umožňují určité profesní uplatnění (např. příprava studené kuchyně, výroba perníků, výroba čepic, lití a retušování figurálního porcelánu aj.). Jsou to určité úzké jednotky práce, může se jednat i o jednu činnost, která však je uplatnitelná na trhu práce. Dílčí kvalifikaci bude možné získat úspěšným složením zkoušky podle hodnoticího standardu příslušné dílčí kvalifikace. V současné době již probíhá podobným způsobem uznávání řady odborných způsobilostí podle různých legislativních předpisů či norem (např. svářečské zkoušky, obsluha jeřábů, obsluha nízkotlakých kotlů aj.). Tyto kvalifikace budou nadále uznávány podle příslušných předpisů a jako takové se stanou rovněž součástí NSK. 7

9 Zatímco soustava úplných kvalifikací má již svůj předobraz v soustavě oborů vzdělání a studijních programů, soustava dílčích kvalifikací bude zcela nový produkt. Měla by přinést transparentnost do nepřehledného množství různých osvědčení a certifikátů, které jsou v současnosti udělovány absolventům kurzů dalšího vzdělávání a měla by umožnit srovnatelnost těchto osvědčení. Bude-li se občan na trhu práce ucházet o místo a bude mít osvědčení o dílčí kvalifikaci, měla by to být pro zaměstnavatele garantovaná informace o tom, co uchazeč umí, co je schopen vykonávat. Soustava dílčích kvalifikací nebude izolovaná, bude propojena se soustavou úplných kvalifikací, s níž vytvoří jeden systém. 4. Úrovně NSK Každá úplná i dílčí kvalifikace v Národní soustavě kvalifikací (NSK) má určitou kvalifikační úroveň. Úrovně úplných kvalifikací odpovídají stupňům vzdělání definovaným školským zákonem. NSK musí umožňovat propojení úplných kvalifikací s dílčími kvalifikacemi. Stupně vzdělání jsou však definované jen pro počáteční vzdělání a proto je nutné mít k dispozici univerzální stupnici úrovní umožňující zařazení všech úplných i dílčích kvalifikací a tím i vytvoření společného rámce pro počáteční a další vzdělání. V následujícím návrhu úrovní jsou zohledněny dvě hlavní dimenze: rozsah a teoretická náročnost potřebných znalostí náročnost a komplexnost řešení problémů (aplikace znalostí) s tím, že řešení problému má zpravidla svou analytickou a syntetickou část viz následující schéma: znalosti analýza (výběr, rozbor, diagnostika, posuzování aj.) aplikace informace syntéza (rozhodování, plánování, navrhování, obsluha, výroba aj.) Návrh obsahuje celkem 9 úrovní. Nejnižší úroveň označená jako Z odpovídá absolvovanému základnímu vzdělání a nejedná se o kvalifikaci ve smyslu profesního uplatnění, je tedy vztažená pouze k počátečnímu vzdělání, příp. k jiné formě vzdělání vedoucí k získání nebo rozvoji všeobecné gramotnosti. Úrovně 1 8 jsou popsány prostřednictvím kompetencí umožňujících profesní uplatnění a jsou relevantní pro všechny formy celoživotního učení. Návrh úrovní NSK obsahuje dále jejich vztahy s dalšími důležitými stupnicemi. Jsou to: stupně vzdělání podle školského zákona kategorie vzdělání podle klasifikace KKOV obsažené v kódu oboru 8

10 Úroveň NSK Z Stupně vzdělání podle školského zákona Základní vzdělání Kategorie vzdělání podle KKOV Rozlišovat pracovní prostředky, suroviny apod. 1 Vykonávat práce podle jednoduchých zadaných neměnných postupů Střední vzdělání D C 2 Orientovat se v podkladech obsahujících zadání práce Volit z různých možností pracovní prostředky, suroviny apod. pro použití v určitém postupu, metodě Posuzovat kvalitu svých produktů (služeb) Při aplikaci daných postupů a metod rozpoznávat vznik problémů Střední vzdělání s výučním listem E Aplikovat dané postupy ve standardních podmínkách s minimem možných obměn 3 Orientovat se v dokumentaci, normách a standardech běžně používaných v oboru Volit z různých možností pracovní postupy, metody, prostředky, suroviny apod. podle podmínek a požadavků na výsledek Posuzovat kvalitu svých produktů (služeb) a určovat příčiny příp. nedostatků a důsledky pro další postup Při aplikaci zvolených postupů a metod rozpoznávat vznik problémů a určovat jejich příčiny a důsledky pro další postup Určovat příčiny nestandardních fungování, chování a situací u objektů své práce Střední vzdělání s výučním listem H Aplikovat zvolený postup v závislosti na různých podmínkách a požadavcích na výsledek vč. zohlednění sociálního hlediska 4 Orientovat se v dokumentaci, normách a standardech a právních předpisech běžně používaných v oboru Volit z různých možností pracovní postupy, metody, prostředky, suroviny apod. podle podmínek a požadavků na výsledek Posuzovat kvalitu svých produktů (služeb) a určovat příčiny příp. nedostatků a důsledky pro další postup Při aplikaci zvolených postupů a metod rozpoznávat vznik problémů a určovat jejich příčiny a důsledky pro další postup Při vzniku problémů rozpoznávat souvislosti sociálních aspektů s příslušnými problémy Určovat příčiny nestandardních fungování, chování a situací u objektů své práce Posuzovat relevanci odborných informací Posuzovat výsledky jiných prací z hlediska možností jejich použití v postupech a metodách Střední vzdělání s maturitní zkouškou K, L, M 9

11 Aplikovat a modifikovat zvolené postupy v závislosti na různých podmínkách a požadavcích na výsledek vč. zohlednění sociálního hlediska Integrovat do řešení problémů odborné informace z různých zdrojů Navrhovat, jak zlepšit výsledky Navrhovat méně složité, typově analogické nové postupy a produkty Rozpracovávat navržené postupy a produkty Řídit menší pracovní kolektiv při činnostech aplikujících zvolené postupy v závislosti na různých podmínkách a požadavcích na výsledek 5 Orientovat se v dokumentaci, normách, standardech a právních předpisech používaných v oboru Volit z různých možností pracovní postupy, metody, prostředky, suroviny apod. podle podmínek a požadavků na výsledek Posuzovat kvalitu svých produktů (služeb) a určovat příčiny příp. nedostatků a důsledky pro další postup Při aplikaci zvolených postupů a metod rozpoznávat vznik problémů a určovat jejich příčiny a důsledky pro další postup Při vzniku problémů rozpoznávat souvislosti sociálních aspektů s příslušnými problémy Analyzovat příčiny nestandardních fungování, chování a situací u objektů své práce a jejich souvislosti Analyzovat méně složité systémy, jevy a procesy Posuzovat relevanci odborných informací Posuzovat výsledky jiných prací z hlediska možností jejich použití v postupech a metodách Aplikovat a modifikovat zvolené postupy v závislosti na různých podmínkách a požadavcích na výsledek vč. zohlednění sociálního hlediska Řešit složitější úkoly, pro které nejsou k dispozici vytvořené postupy a metody Řešit problémy spojené s nutností abstrahování a zobecňování Integrovat do řešení problémů odborné informace z různých zdrojů Integrovat více řešení do komplexních řešení Navrhovat systémová zlepšení Navrhovat složitější nové postupy a produkty Řídit pracovní kolektiv při složitých odborných činnostech v nepředvídatelných podmínkách Vyšší odborné vzdělání N 6 Viz úroveň 5 plus: Řešit problémy spojené s aplikací rozsáhlých teoretických znalostí Vysokoškolské bakalářské vzdělání R 10

12 7 Orientovat se v dokumentaci, normách, standardech a právních předpisech používaných v oboru Volit z různých možností pracovní postupy, metody, prostředky, suroviny apod. podle podmínek a požadavků na výsledek Posuzovat kvalitu svých produktů (služeb) a určovat příčiny příp. nedostatků a důsledky pro další postup Při aplikaci zvolených postupů a metod rozpoznávat vznik problémů a určovat jejich příčiny a důsledky pro další postup Při vzniku problémů rozpoznávat souvislosti sociálních aspektů s příslušnými problémy Analyzovat příčiny nestandardních fungování, chování a situací u objektů své práce a jejich souvislosti Analyzovat složité systémy, jevy a procesy Posuzovat relevanci odborných informací a poznatků z jiných vědních oborů Posuzovat výsledky jiných složitých prací z hlediska možností jejich použití v postupech a metodách Aplikovat a modifikovat zvolené postupy v závislosti na různých podmínkách a požadavcích na výsledek vč. zohlednění sociálního hlediska Řešit složité úkoly, pro které nejsou k dispozici vytvořené postupy a metody Řešit problémy spojené s nutností abstrahování a zobecňování Integrovat do řešení problémů odborné informace z různých zdrojů a poznatky z různých vědních oborů Integrovat více řešení do komplexních řešení Navrhovat zásadní systémové změny Navrhovat a zavádět do realizace složité a komplexní nové postupy a produkty Řešit problémy spojené s aplikací rozsáhlých teoretických a vysoce specializovaných znalostí Řídit a plánovat složité a rozsáhlé procesy v nepředvídatelných podmínkách včetně koncepčních a strategických rozhodování Vysokoškolské magisterské vzdělání T 8 Viz úroveň 7 plus: Řešit úkoly spojené s inovacemi významnými pro celý obor Přispívat k objevování nových vědeckých poznatků Řídit řešení rozsáhlých výzkumných a vývojových úkolů Vysokoškolské doktorandské vzdělání V NSK musí umožňovat určení vztahu mezi českými kvalifikacemi a úrovněmi evropského kvalifikačního rámce (EQF). EQF zahrnuje 8 úrovní, které jsou definované rovněž prostřednictvím výsledků učení (znalosti, dovednosti, kompetence). Tyto výsledky jsou popsány poměrně obecně. Základním kritériem pro stanovení úrovně každé kvalifikace v příslušné zemi je úroveň požadovaných kompetencí (způsobilostí) Přes tento individuální přístup ke každé kvalifikaci je ovšem třeba stanovit vztah k jednotlivým úrovním EQF i pro celé stupně a kategorie vzdělání v příslušné zemi. Po posouzení popisů a informací k jednotlivým úrovním, které EQF obsahuje, se jako nejvhodnější ukazuje následující varianta uvedená v následující tabulce, která navíc obsahuje všechny vzájemné vztahy mezi jednotlivými stupnicemi. 11

13 Úroveň NSK Stupně vzdělání podle školského zákona Kategorie vzdělání podle KKOV Úroveň EQF Z Základní vzdělání C 1 1 Střední vzdělání D 2 2 Střední vzdělání s výučním listem E 3 3 H 4 4 Střední vzdělání s maturitní zkouškou K, L, M 5 5 Vyšší odborné vzdělání N 6 Vysokoškolské bakalářské vzdělání R 6 7 Vysokoškolské magisterské vzdělání T 7 8 Vysokoškolské doktorandské vzdělání V 8 V tabulce chybí střední vzdělání v oborech kategorie J, tedy ve studijních oborech středních odborných škol neukončených maturitou. Vzhledem k různé povaze, náročnosti a tedy i úrovni získaných kompetencí (způsobilostí) nelze úplné kvalifikace odpovídající těmto oborům zařadit do jedné úrovně, ale budou pravděpodobně zařazeny různě.. 5. Standardy NSK Aby mohla NSK plnit stanovené cíle, musí být kvalifikace popsány standardizovaným způsobem. Požadavky na kvalifikace jsou popisovány v kvalifikačních standardech, kritéria a postupy ověřování výsledků učení v hodnoticích standardech. 5.1 Kvalifikační standardy Páteří NSK je soustava kvalifikačních standardů.při jejich koncipování se vycházelo z toho, že musí být jednoduše a jednoznačně definovány. Čím složitější by byla struktura NSK, tím méně by byla transparentní, tím obtížněji by se uváděla v život, tím méně by byla akceptována. Kvalifikační standard je strukturovaný popis odborných způsobilostí pro řádný výkon určité pracovní činnosti nebo určitých pracovních činností v určitém povolání. Tento strukturovaný popis bude realizován prostřednictvím elementárních prvků NSK, tedy kompetencí (způsobilostí). Z uvedeného vyplývá, že kvalifikační standard je souborem kompetencí (způsobilostí) požadovaných pro příslušnou kvalifikaci. Z hlediska legislativního postavení nemají standardy pro úplné a dílčí kvalifikace stejnou pozici: Kvalifikační standard dílčí kvalifikace je zákonem stanovenou normou pro dílčí kvalifikace. Kvalifikační standard úplné kvalifikace je obsahovým východiskem pro tvorbu kurikula oborů vzdělání (rámcových vzdělávacích programů), resp. úpravy vzdělávacích cílů; dále je východiskem pro určování vztahu jednotlivých dílčích kvalifikací k příslušné úplné kvalifikaci. Tento vztah právě může být odvíjen pouze od ekvivalence kompetencí (způsobilostí) v kvalifikačních standardech příslušných dílčích a úplných kvalifikací. 12

14 Kvalifikační standardy pro dílčí a pro úplné kvalifikace mají společné jádro v odborných kompetencích (způsobilostech) vycházejících z pracovních činností vykonávaných v příslušných povoláních, resp. užších jednotkách práce. Struktura kvalifikačních standardů je následující: KVALIFIKAČNÍ STANDARD DÍLČÍ KVALIFIKACE Odborné kompetence (způsobilosti) potřebné pro výkon pracovních činností příslušné dílčí kvalifikace Udávají, co by pracovník měl po odborné stránce umět, aby zvládl pracovní činnosti příslušné dílčí kvalifikace. Těmito kompetencemi mohou být např. orientace v technických podkladech pro obráběcí operace, volba postupu práce pro restaurování historického nábytku, obsluha pekařských pecí, zhotovování vodových ondulací, zhotovování trvalých ondulací, barvení a odbarvování vlasů, analýza průzkumu trhu, sestavování účetní uzávěrky, řízení procesu výroby celulózy apod. Určení vztahu k příslušné úplné kvalifikaci (kvalifikacím) ve smyslu možnosti složení úplné kvalifikace z dílčích kvalifikací KVALIFIKAČNÍ STANDARD ÚPLNÉ KVALIFIKACE Odborné kompetence (způsobilosti) potřebné pro výkon pracovních činností příslušného povolání Udávají, co by pracovník měl po odborné stránce umět, aby zvládl pracovní činnosti příslušného povolání. Jedná se o kompetence stejného typu jako u dílčích kvalifikací. Odborné kompetence (způsobilosti) potřebné pro další profesní rozvoj, pro start do procesu celoživotního učení Nemusí vést k přímému pracovnímu uplatnění, ale slouží pro start do dalšího vzdělávání a profesního rozvíjení, obvykle rozšiřují odborný základ. Týkají se spíš kvalifikací vyšších úrovní. Obecné kompetence (způsobilosti) Jsou minimálně závislé na oborové specializaci, přesahují danou odbornost, jsou přenositelné do více odborností (např. jazykové kompetence, počítačové kompetence, schopnost týmové práce, práce s informacemi, vyjednávání, řízení lidí aj.). Obecně platí, že jejich podíl a význam narůstá se zvyšující se kvalifikační úrovní. Vymezení dílčích kvalifikací, z nichž lze úplnou kvalifikaci složit (je-li to možné), popis způsobu tohoto složení a uvedení i dalších dílčích kvalifikací, s nimiž má úplná kvalifikace nějaký vztah a definování těchto vztahů. Další složkou, u které je třeba ještě rozhodnout, zda má být součástí kvalifikačního standardu úplné kvalifikace, jsou kompetence (způsobilosti) dané požadavky stupně vzdělání Jde o požadavky na všeobecné vzdělání, požadavky kladené na občana demokratické společnosti. Všechny čtyři uvedené složky kvalifikačního standardu by určitě měly být promítnuty do vzdělávacích cílů v oborech odpovídajících příslušným úplným kvalifikacím. Kvalifikační standard má popisovat úplnou kvalifikaci, má být tedy východiskem pro tvorbu vzdělávacích cílů, resp. kurikula (rámcových vzdělávacích programů). 13

15 5.2 Hodnoticí standardy Hodnoticí standard je soubor kritérií a organizačních a metodických postupů pro ověřování odborné způsobilosti vykonávat pracovní činnosti v určitém povolání. Jestliže kvalifikační standard stanovuje kompetence (způsobilosti) požadované pro určitou kvalifikaci, hodnoticí standard stanovuje, jak ověřit, zda zájemce o tuto kvalifikaci příslušné kompetence (způsobilosti) skutečně má. Hodnoticí standardy budou z hlediska praktického využívání NSK nejdůležitějším výstupem. Z hlediska svého legislativního postavení nemají, stejně jako kvalifikační standardy, ani hodnoticí standardy pro úplné a dílčí kvalifikace stejnou pozici: Hodnoticí standard dílčí kvalifikace je zákonem stanovenou normou pro uznávání dílčích kvalifikací. Podle hodnoticích standardů budou probíhat zkoušky pro dílčí kvalifikace. Způsob zkoušek v oborech vzdělání je dán školským zákonem (závěrečná zkouška, maturitní zkouška). Hodnoticí standard úplné kvalifikace tyto zkoušky nenahrazuje, je podkladem pro jejich koncipování, resp. úpravy i pro tvorbu, resp. úpravy kurikula oborů vzdělání. Hodnoticí standard také slouží srovnatelnosti hodnoticích kritérií úplných a dílčích kvalifikací, a tím i srovnatelnosti výsledků počátečního a dalšího vzdělávání. Hodnoticí standard má tyto složky: kritéria ověřování jednotlivých kompetencí (způsobilostí) kvalifikačního standardu pokyny ke způsobu ověřování metodické a organizační pokyny (jen pro HS dílčí kvalifikace) vymezení dílčích kvalifikací, z nichž lze úplnou kvalifikaci složit (je-li to možné), popis způsobu tohoto složení (jen pro HS úplné kvalifikace) Kritéria ověřování jednotlivých kompetencí (způsobilostí) kvalifikačního standardu Kritéria mají povahu jednotlivých úkolů, které má zkoušený vykonat. Jsou to úkoly, pro jejichž zvládnutí je nezbytné mít ověřovanou kompetenci (způsobilost). Kritéria musí co nejkonkrétněji stanovit, co má zkoušený vykonat, aby prokázal ověřovanou kompetenci (způsobilost). Kritéria mohou být zaměřena jak na proces, tedy na ověřování toho, jak zkoušený vykonává zadaný úkol, tak na výsledek, tedy na ověření toho, co zkoušený vykonal. Kritérií pro každou kompetenci (způsobilost) by mělo být několik, počet nelze určovat, za přijatelné lze považovat cca 3 8 kritérií. Důležité je, aby šlo o kritéria, která budou pro příslušnou kompetenci (způsobilost) skutečně relevantní. V některých případech, zejména pokud se kritéria určitým způsobem překrývají, může být stanoveno, že splnění některých kritérií je nezbytně nutné, zatímco ze zbývajících stačí splnit jen jedno nebo jinak vymezený počet. Způsob ověření Určuje, jak je kritérium ověřováno, jakým postupem např. praktickým předvedením, slovně, písemně, praktickým předvedením se slovním doprovodem, slovně nad příslušnou dokumentací, výběrem z nabízených možností, hranou scénou aj. Metodické a organizační pokyny doporučení postupů ověřování kritérií např. jak vytvářet zadání, k čemu je třeba zejména přihlížet aj. pokyny pro stanovení výsledného hodnocení požadavky na odbornou způsobilost autorizovaných osob požadavky na složení zkušební komise 14

16 potřebné materiálně-technické zabezpečení, včetně podkladů, norem, katalogů apod. příp. další pokyny, doporučení 6. Vazby NSK 6.1 Vnější a vnitřní vazby NSK Při řešení pojetí a struktury NSK je třeba řešit vazby NSK: Vnější vazby Vztahy NSK se světem práce Vztahy NSK se sférou vzdělávání Vnitřní vazby Vztah úplných a dílčích kvalifikací Obecně lze vazby NSK vyjádřit následujícím schématem: N S K Povolání Úplné kvalifikace Obory počátečního vzdělávání Činnosti požadované na trhu práce Dílčí kvalifikace Dílčí kvalifikace Dílčí kvalifikace Další vzdělávání Jiné formy učení 15

17 6.2 Vztahy dílčích kvalifikací k povoláním, typovým pozicím a pracovním činnostem Dílčí kvalifikace je základní jednotkou NSK. Při popisování kvalifikačních oblastí by se vždy mělo začínat vymezením dílčích kvalifikací, protože právě dílčí kvalifikace odpovídají požadavkům světa práce. Vztah pracovních činností a dílčích kvalifikací Tento vztah je jednoznačný. Dílčí kvalifikace je způsobilost pro vykonávání jedné činnosti nebo uceleného souboru činností, které umožňují uplatnění na trhu práce. Tato způsobilost je souhrnem odborných kompetencí (způsobilostí) nutných pro výkon těchto činností. Vztah povolání, typových pozic a dílčích kvalifikací Typové pozice jsou pracovní pozice zobecněné na základě obvyklé (relativně nejčastější) dělby práce a jsou základními jednotkami Integrovaného systému typových pozic. Pro každé povolání existuje soubor kompetencí (způsobilostí) které jsou základem pro vymezení jednotlivých dílčích kvalifikací, samozřejmě za předpokladu, že vymezené dílčí kvalifikace vedou k uplatnění na trhu práce. Pokud se dílčí kvalifikace obtížně vymezují z povolání, je možné je vymezovat z typových pozic. Typové pozice většinou nebývají čistou podmnožinou povolání, často v sobě obsahují i určitou specializaci, která na povolání již navazuje. Povolání, k němuž je přiřazeno několik typových pozic, je pak obvykle jejich průnikem. Následující obrázek ukazuje možné vztahy povolání a typových pozic. TP A TP B TP C vztah A znamená, že typová pozice je součástí (podmnožinou) povolání (např. TP ruční kovář jako součást povolání kovář) vztah B znamená, že typová pozice je z velké části součástí povolání, obsahuje však některé činnosti, které jsou již další specializací (např. TP důlní elektrikář jako součást povolání elektrikář) vztah C znamená, že typová pozice je především specializací navazující na povolání (např. TP štukatér přiřazená k povolání zedník a obkladač), příp. se jedná o TP spíš uměle přiřazenou k nějakému povolání (např. TP bytový architekt u povolání architekt) Často může být dílčí kvalifikací způsobilost pro vykonávání celé typové pozice. V případech A a B se jedná o dílčí kvalifikace s potenciálem pro možnost složení úplné kvalifikace z dílčích, v případě C se jedná o dílčí kvalifikaci navazující na kvalifikaci úplnou. Vzhledem k tomu, že typové pozice vycházejí z dělby práce, mohou být zdrojem i pro další segmentaci pro užší vymezení dílčích kvalifikací, než je celá typová pozice. Obecně ale platí, že pro vymezení dílčí kvalifikace je typová pozice pouze zdrojem činností, resp. kompetencí (způsobilostí), dílčí kvalifikace může i nemusí být ekvivalentní s typovou pozicí, rozhodující pro vymezení dílčí kvalifikace je existence relativně úzkého souboru kompetencí (způsobilostí), které umožňují výkon určité práce uplatnitelné na trhu práce. 16

18 6.3 Vztahy úplných a dílčích kvalifikací Možnosti získat úplnou kvalifikaci po získání jí odpovídajících dílčích kvalifikací musí být v NSK jednoznačně stanoveny. Kritériem pro to je ekvivalence jejich jednotlivých kompetencí (způsobilostí). Nejde přitom pouze o jednoduché vazby stromového typu, kdy by úplná kvalifikace byla množinou dílčích kvalifikací, protože dílčí kvalifikace nejsou umělé vytvořené podmnožiny z úplné kvalifikace, ale reálné, na trhu práce uplatnitelné shluky činností. Vzájemné průniky úplných a dílčích kvalifikací i dílčích kvalifikací mezi sebou tak mohou nabývat různých podob. NSK proto není řadou vedle sebe strukturovaných kvalifikací, jako je tomu u soustavy oborů vzdělání. Jedná se o různé kombinace úplných a dílčích kvalifikací i o s ničím nesvázané úplné i dílčí kvalifikace, které různými způsoby zaplňují pomyslnou kvalifikační mapu NSK. Z obsahového hlediska, daného jednotlivými kompetencemi (způsobilostmi), lze vymezit několik základních typů vztahu dílčí kvalifikace k úplné kvalifikaci podle toho, jaký typ průniku mají jejich jednotlivé kompetence (způsobilosti): Typ A DK integrované Dílčí kvalifikace je podmnožinou úplné kvalifikace, čili soubor kompetencí (způsobilostí) DK je podmnožinou souboru kompetencí ÚK. V některých případech mohou kompetence (způsobilosti) DK přinášet hlubší profesní odbornost než kompetence (způsobilosti) ÚK. DK integrované v ÚK mohou být společně v určité kombinaci ekvivalentní s touto ÚK. Pak splňují podmínku zákona č. 179/2006 Sb., o získání ÚK prostřednictvím DK. Typy těchto kombinací mohou být následující: Kombinace skládající pro získání ÚK budou třeba všechny DK ÚK DK1 DK2 I DK3 Např. pro ÚK zahradník jsou to mj.: DK1 ovocnář, DK2 školkař, DK3 zelinář aj. DK může mít přesah ven z ÚK viz DK3 zelinář, která v některých specialitách už jde nad rámec zahradníka Pro všechny tyto DK platí, že mohou být na různých úrovních. Mohou přitom vznikat různé kombinace ÚK = DK1 + DK2 + DK3 Zvláštním případem jsou DK, které jsou podmnožinou jiných DK Budou nazvány vnitřně integrované typ I. Kombinace profilující ( zabarvující různá zabarvení týchž způsobilostí) vyznačují většinou stejnými resp. analogickými kompetencemi (způsobilostmi) na různých objektech, materiálech, někdy se jedná o analogické technologie pro získání ÚK stačí kterákoliv z DK. 17

19 ÚK DK1 DK2 DK3 Např. pro ÚK nástrojař jsou to mj. DK1 výroba řezných nástrojů DK2 výroba nástrojů pro plošné tváření DK3 výroba nástrojů pro objemové tváření Podobné např. u zaměření prodavačů ÚK = DK1 nebo DK2 nebo DK3 Kombinace skládající / profilující jedná se o několik profilujících skupin DK, z nichž každá je sama o sobě skládající; pro získání úplné kvalifikace stačí vždy jedna z nich. ÚK DK1 DK2 DK3 DK4 DK5 ÚK = (DK1 + DK2 + DK3) nebo (DK4 + DK5) Typ N DK Typ R DK DK ÚK Např. pro ÚK instalatér to může být DK montáže a opravy systémů ústředního vytápění Nemůže získat DK, aniž by již měl ÚK DK1 ÚK DK2 Např. pro ÚK číšník je to DK barman DK rozvíjí ÚK, rozšiřuje možnost uplatnění, ale lze ji získat i bez předchozího získání ÚK Může mít i určitý přesah s ÚK Všechny tyto DK by měly být na úrovni H (v některých případech i výše) 18

20 Typ S související DK1 ÚK DK2 DK1 Např. pro ÚK nástrojař je to DK brusič nožů, souvislost pouze v obdobném sortimentu produkce, resp. služeb, ale kompetence jsou zcela jiné. DK2 Např. pro ÚK cukrář je to DK výroba čokoládových cukrovinek, jsou zde určité souvislosti, např. v používaných surovinách, ale většina kompetencí je jiných (především jiné pracovní postupy), je tam sice drobný přesah, ale z hlediska možnosti složení ÚK s využitím této DK je tento přesah irelevantní. Výsledný vztah úplné kvalifikace a dílčích kvalifikací může být i velmi složitý viz následující ukázka: DK N DK R ÚK H DK A 1 DK B 1 (za ní DK B 2,3) DK A 2 E DK I DK A 3 DK S Ve smyslu typologie vztahů DK k ÚK popsané v kapitole 2.3 tento náčrtek říká toto: V ÚK jsou tři DK skládající a to DK A 1, DK A 2, DK A 3, přičemž DK A 2 má přesah z ÚK, tzn. že obsahuje některé způsobilosti, které nejsou pro ÚK nutné, a DK A 3 je pouze na úrovni odpovídající kategorii E. Uvnitř DK A 1 je vnitřně integrovaná DK I. V ÚK jsou dále tři DK profilující ( zabarvující ), a to DK B 1, DK B 2, DK B 3. Způsobilosti ÚK jsou rozvíjeny (prohlubovány, specializovány) ve dvou DK a to v DK N (navazující, čili musí jí předcházet získání ÚK) a v DK R (rozvíjející, čili nemusí jí předcházet získání ÚK). Určité nespecifikované souvislosti (např. příbuznost technologií, pracovišť aj.) má s ÚK také DK S (související). Vzorec pro složení ÚK z výše uvedeného obrázku bude vypadat takto: ÚK = DK A 1 + DK A 2 + DK A 3 + (DK B 1 nebo DK B 2 nebo DK B 3) 19