PORTRÉT PLEMENE. Koãka s ostr mi zoubky. Turecká kočka van. Tureké vanky mají osobit a nadmíru sebevûdom charakter. 16 Na e KOâKY 5/05

Transkript

1 Koãka s ostr mi zoubky Turecká kočka van Tureké vanky mají osobit a nadmíru sebevûdom charakter 16 Na e KOâKY 5/05

2 Vrozená láska k vodû, bezuzdné kousání z lásky, barevní mot lci na hlavû? UÏ to jsou neobvyklé atributy, které jsou pfiiãítány tureck m vankám. NejenÏe patfií k nejvzácnûj ím koãiãím plemenûm na svûtû, ale navíc si zfiejmû uchovaly i zvlá tnosti, které bychom u mnoha jin ch koãek marnû hledali. K dysi pr b valy oblíbenou potravou vanek, volnû Ïijících v Turecku, malé rybky ze Solného sodného jezera (jezera Van) v jihov chodní Anatolii. Ve vodách obsahujících mnoïství minerálû údajnû beztak existuje jen jeden druh ryb a ten pr tûmto krásn m ãtvernoïcûm obzvlá È zachutnal. JelikoÏ jsou koãky chytré a nevystavují se zbyteãnû nepfiíjemn m situacím, nelovily tyto rafinované polodlouhosrsté koãky potravu s obsahem jodu pfiímo z jezera, ale z uï ích sladkovodních pfiítokû. Tak alespoà praví legenda. MAJÍ VANKY RÁDY VODU? MoÏná tyto pomûrnû velké koãky pfii shánûní potravy obãas spadly do vody a dokonce se jim to zalíbilo. To by mohlo b t vysvûtlení, proã turecké vanky nemají odpor k mokrému Ïivlu. Sice by bylo pfiehnané tvrdit, Ïe jsou to nad ení plavci, ale mnozí zástupci tohoto plemene jsou vodû nápadnû naklonûni. MÛÏeme napfiíklad vidût, jak se snaïí po osprchování dvounoïce rychle proniknout do mokré kabinky a nad enû tam olizují kapky vody z podlahy. Mokré tlapky jim zjevnû vûbec nevadí. I siln liják nechává nûkteré turecké vanky naprosto v klidu. Jiné v ak naopak nemají takové sprchování pod ir m nebem nijak v oblibû. Údajnû pr existují i vanky, které v létû nad enû plavou v zahradním rybníãku. Pokud tomu tak skuteãnû je, jsou to vzácné v jimky. Kli é o vodní kryse v koãiãí kûïi je rozhodnû silnû pfiehnané. Kdo hledá domácí zvífie s takov mi vlastnostmi, mûl by si rad i pofiídit akvarijní rybiãku. Nespoutan temperament potfiebuje ventil NùKDY BOU LIVÉ, JINDY NùÎNÉ Kluzk upináã by ov em svému majiteli nedokázal nabídnout vá nivé nûïnosti a v levy temperamentu. Turecké vanky jsou známé sv mi boufiliv mi záchvaty mazlení, které nûkdy vrcholí aï bolestiv m kousáním z lásky. Nedají se také podceàovat, kdyï mají svou ílenou pûtiminutovku. To pak pfied nimi není v bezpeãí Ïádná hraãka a ony pobíhají po schodech nahoru a dolû cel m domem. Ne, skuteãnû nejsou proslavené rozváïnou povahou, n brï neúnavnou energií a podnikavostí. P INES! Vhodn m ventilem pro pfiekypující energii je ostatnû aportování. Abyste mohli holdovat tomuto sportu, nemusíte si pofiizovat loveckého psa: aspoà ne v pfiípadû, Ïe máte tureckou van. Tito podsadití ãtvernoïci ãasto rádi aportují Na e KOâKY 5/05 17

3 Voln v bûh v zahradû je vítan, ale není nezbytn a neunaví je opakovanû pfiiná et míãek, kter jste jim hodili uï dvacetkrát pfiedtím. Kdyby vás aportování pfiestalo bavit, mûïete svého hravého turka nauãit i drobné umûlecké kousky, napfiíklad vyskakovat na povel na Ïidli, otevírat dvefie cílen m skokem na kliku nebo stavût se na zadní. Îe vám to pfiipadá pfiehnané? Tak sledujte, co turecké vanky dokáïou vymyslet, kdyï se nudí. Po jejich zásahu vypadají mnohé atníky jako po vichfiici, tkaniãky od bot jsou pfiehryzané a nezastaví se ani pfied jin mi odváïn mi ãtveráck mi kousky. Znalci tohoto plemene vûdí, Ïe vanky jsou nûkdy nevypoãitatelné. PODLEHLY JEJICH KOUZLU Jejich kouzlu podlehly i dvû Angliãanky, jimï vdûãíme za objev tûchto vesel ch jezerních koãek. Do lo k nûmu vlastnû náhodou: L. Lushingtonová a S. Hallidayová se vydaly s fotoaparáty do Turecka, aby tam pátraly po pûvodní formû turecké angory. Nenarazily v ak na tajemné pfiedky, n brï na bílé koãky s hedvábnou srstí zdobenou tmavû ãerven mi znaky na hlavû a ocasu. Dámy byly nesmírnû udivené, protoïe tyto nádherné koãky náleïely ke zcela jinému typu neï angory a navíc Ïily volnû nebo u soukrom ch majitelû, zatímco angory uï byly dávno cílenû chovány v ankarské zoologické zahradû. Turky zfiejmû nad ení obou Angliãanek dojalo, protoïe jim darovali párek koãek, kter byl importován pfiímo do Anglie. Obû tyto koãky se pr v roce 1955 staly základem svûtového chovu tureck ch vanek, a proto jim náleïí legendární sláva. O ãtrnáct let pozdûji do lo k importu Sociální kontakty jsou pro tyto snûhobílé koãky s barevn m mot lkem na hlavû dûleïité 18 Na e KOâKY 5/05

4 dal ích dvou, které doplnily slavnou chovatelskou stanici Kastamanou. BOJ O BARVY Hlavní boom, pokud se o nûm dá hovofiit, zaãal pfiibliïnû v polovinû 70. let 20. století. V roce 1969 uznal anglick svaz koãek GCCF oficiálnû plemeno turecká van v barvû ãervenobílé (auburn-white) a uznání FIFe následovalo tfii roky nato. V roce 1986 byla uznána i krémová varianta a od roku 1998 uznává FIFe i v echny dal í barevné rázy. Dánsko, Holandsko, v carsko, védsko a USA mezitím nezávisle na sobû importovaly dal í vany a zakládaly pion rské chovy. AUBURN-WHITE A CREME -WHITE Auburn-white a creme-white jsou jediné pravé barvy tureck ch vanû, prohla ovali angliãtí, v car tí a nûmeãtí chovatelé a tím vzbudili hnûv americk ch, holandsk ch, dánsk ch a védsk ch chovatelû, ktefií z Turecka importovali i varianty jin ch barev jako ãernobílou a tabby -bílou, a tak umoïnili barevné varianty tortie-white a tabby-tortie-white, které jsou dosud velmi vzácné. Uznání tureck ch vanek jin ch barev, tedy takov ch, které nemají barvy ãerveno nebo krémovû bílou, je pro mnohé dodnes kamenem úrazu. Pfiitom není zdaleka jisté, Ïe v echny turecké koãky Ïijící u jezera Van byly také skuteãnû ãervenobílé. CIZINA TO NEVIDÍ TAK P ÍSNù Jedni tomu fiíkají rozmûlàování, jiní obohacování ale aè tak, ãi tak: v USA, Holandsku, Dánsku a védsku uï jsou turecké vanky jin ch barev neodmyslitelné od chovu. Kromû roz ífiení barev osvû- Ïilo podle názoru mnoha chovatelû zakfiíïení jin ch plemen i pomûrnû mal genpool, coï jistû prospûlo zdraví plemene. A nové barvy zfiejmû nejsou jen v sledkem zakfiiïování, ale i cíleného importu koãek jin ch barev z jejich turecké vlasti. Tak napfiíklad ãervenobílá turecká dáma Hediye Bitlis den byla svou pozdûj í majitelkou importována z Turecka osobnû, aby poloïila základní kámen holandského barevného chovu. âistû bílá polodlouhosrstá turecká van s rûznobarevn ma oãima se dostala zturecka do USA a pfiekvapila své nové majitele ãervenobíl mi, Ïelvovinovû bíl mi a ãernobíl mi koèaty. Geneticky to byla Ïelvovinová koãka. Chovatelé zastávající zakfiiïování jednomyslnû hájili stanovisko, Ïe tureãtí vanové jin ch barev odpovídají povahou i typem pfiesnû pfiedstavû, jakou mají o vankách znalci: jsou Pofiád na v pravû za dobrodruïstvím apotû ením: to je pro vanky typické Na e KOâKY 5/05 19

5 Voliéra mûïe b t vhodn m doplàkem k chovu v bytû temperamentní, teatrální, pfiítulné, inteligentní a vût inou milují vodu. Co tedy hovofií proti outcrossingov m programûm, snad kromû osobního vkusu? KOâKY SE SRDCEM PRO DùTI AÈ se rozhodnete pro tureckou van v klasick ch barvách, nebo jinak barevnou: tento turek se silnou vûlí vás rozhodnû okouzlí svou vazbou na rodinu. Vût ina temperamentních vanek miluje Ïivot uprostfied celé rodiny vãetnû dûtí. Jsou to robustní kamarádi, ktefií hned nemají dvounohému potomstvu v echno za zlé. Vanky obdafiené pevn mi nervy a slunnou povahou sná ejí s klidem ruch ve víceãlenné rodinû. Na hluk a spûch nereagují tak citlivû jako nûkterá jiná plemena. Pfiesto bychom nemûli jejich dobromyslnost a spoleãenskou povahu pfietûïovat. âtvernoïec musí mít moïnost stáhnout se do ústraní, kdyï je toho na nûj moc. Dûti by se mûly podle svého vûku nauãit jak s koãkou zacházet. Dokud to nedovedou odhadnout, nemûli bychom je nechávat hrát si a mazlit se s koãkou bez dozoru. I trpûlivost chápajících koãek má totiï své meze, a pak mûïe zasadit i bolestivé seknutí tlapkou. V LÉTù VZDU NÁ, V ZIMù HU ATÁ Nelze vylouãit, Ïe vanky jsou skuteãnû pfiírodní plemeno, jejichï pûvodní vlastí bylo okolí jezera Van. Svûdãí o tom napfiíklad i srst pfiizpûsobená extrémním klimatick m podmínkám. Zatímco v létû mají tyto snûhobílé koãky s barevn m mot lkem na hlavû vzdu n odûv, v zimních mûsících se jejich srst promûní v huàat koïí ek, kterému neublíïí chlad ani vlhko. JelikoÏ podnebí v jihov chodní Anatolii je známé velmi hork mi a such mi letními mûsíci a ledovû chladn mi zimami, musí se tamûj í zvífiecí svût tûmto nepfiíjemn m podmínkám umût pfiizpûsobit. Navzdory bohaté srsti nejsou tureãtí vanové nijak nároãní na péãi. Jedno aï dvû kartáãování t dnû naprosto postaãí k udrïení upraveného dojmu. Místa za u ima, v podpaïních jamkách a na vnitfiní stranû stehen je tfieba obãas zkontrolovat, zda nezaãínají plstnatût. Tvofií se tam totiï uzlíky snáze neï na jin ch místech tûla. KdyÏ takov uzlík najdeme, mûïeme zamotané chlupy opatrnû rozplést prsty a pak ho citlivû proãesat hfiebenem se irok mi zuby. Pak celou oblast jako obvykle krátce rozãe eme. U tvrdo íjn ch uzlíkû nám pomûïe trimovací nûï nebo nûïky. Pokud nûco ulpí na srsti po vykonání potfieby, posypeme v e dûtsk m pudrem, necháme zaschnout a pak jednodu e vyãe eme. Text a foto Gabriele Metzová Jestli jsme, nebo nejsme pfiírodní plemeno, to je ve hvûzdách. 20 Na e KOâKY 5/05