Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download ""

Transkript

1 Název: Znamení blíženců Autor: Lenka Lanczová Nakladatelství: Erika, 1994 Stav: naskenováno, Rumcajs Tato kniha pochází z Knihovny digitálních dokumentů. Slouží pouze pro potřeby těžce zrakově postižených. Doplňující informace naleznete v přiloženém souboru. * * * Dívčí román. 1. JOBOVA ZVĚST. Bakov zubatá značka, podle vysvětlivek město s počtem obyvatel od sto tisíc do jednoho milionu. Pane jo. Velkoměsto! Proč ne rovnou Praha! Bakov, Bakov... pátrala jsem v paměti. Samozřejmě o něm neslyším prvně, v zeměpise jsme se učili o jeho rozvinutém průmyslu. Asi. Čert ví! Znovu jsem nalistovala celkovou mapu republiky a zadívala se na ošklivou roztřepanou skvrnu samý záhyb a výběžek. Jak tam mohou lidé žít! A že tam žijí, je mi jasné. Spousty lidí. Chodí do práce, do školy, flákají se, kino si mohou vybrat dnes to, zítra jiné. Jsou v takovém gigantu obyčejné čtrnáctileté holky? A jak s nimi budu kamarádit?! Nemůžu si rozumět s někým úplně cizím! Copak to jde tak jednoduše, jak si taťka představuje? Skamarádíš se na to šup, řekl mi. Pch. Tomu nevěřím! Seznamuji se špatně, neumím se bavit, být vtipná, stydím se, trpím tisíci mindráky. Budou se smát na můj účet, pomlouvat mě, osočovat. Vesnická buchta ve městě. Proč i já mám najednou patřit sem, do takového roztahaného města? Dosud mi bylo cizí stejně jako mnohá jiná, najednou z mapy vystupuje, hrozí mi, pomstychtivě se na mě šklebí. Okresní město Bakov. Těpic. Moravské Budějovice. Jen název mluví sám za sebe. Takový srdečný, každému dojde, že v něm musí žít hodní a dobrosrdeční lidé. Bakov je kontrast. Bakov. Tečka. Bakov. Jsem tady, jsem veliký, orámovaný různými značkami. Z vysvětlivek jsem se dopídila podrobností průmyslově zaměřené město, bohatá historická minulost, velké množství památkových objektů, koupaliště, dokonce i letiště, nad městem přehrada a na jihu nová dálnice spojující Prahu přes Brno a Bakov s Bratislavou. Vlastně to od nás není daleko. Podle mého soudu něco, přes sto kilometrů. Zvláštní, nikdy jsem v Bakově nebyla. S našima jezdíváme na větší nákupy do Znojma, se školou jsme několikrát navštívili Brno. Veškerá přízeň žije v Čechách, jenom my a tátova maminka na rozhraní Čech a Moravy. Ach jo. Zaklapla jsem atlas a zastrčila ho do horní skříňky s učením. Než jsem však stihla zavřít dvířka, všechen obsah se mi s rachotem vysypal na hlavu. "Do háje!" ulevila jsem si zlostně a sbírala učebnice. Jarina přestala pravidelně oddechovat, mrzutě se vyhrabala zpod deky a zavrčela: "Ulož se, nebo ti pomůžu. Víš, kolik je hodin?" Mrkla jsem na budík. "Půlnoc. Ten binec je stejně tvůj, nediv se, když někoho pohřbí!" Podrbala se za uchem a posadila se. "Můžeš mi říct, proč hrabeš v mé půlce? Co tam hledáš?" "Atlas," broukla jsem. No jistě, abych jí něco nevzala bez dovolení. A pak, i kdybych se dovolila, neuspěla bych. Je lakomá, sestřička. "Nemáš svůj?" ozvala se nedůtklivě. "Jo, ale ve škole. Přece se s ním nebudu tahat sem a tam. Ono ti ho neubyde." Stránka 1

2 Zhasla jsem svou lampičku a zavrtala se do pelíšku. Hlava brněla nakupenými obavami a starostmi. Ráno ji budu mít jako škopek! Ani ji neunesu. Bakov. Firma Bohemia Glass. Náš táta. Doktor ekonomie Vojtěch Veselý. Otočila jsem se obličejem k sestřině lůžku. Stále ještě seděla, nedalo mi práci uhodnout, nač myslí. "Jari...," zkusila jsem. "Rozmyslí si to?" "Ten? Nikdy!" "No ale... Řekly jsme náš názor. Měl by ho vzít, ne?" "Prosím tě," odfrkla. "Tys nepostřehla to podstatné. On se nás na něj neptal. Jednoduše nás postavil před hotovou věc. Jako vždycky. Taťka prosadí svou za každou cenu, copak nevidíš, že celá rodina funguje podle jeho dirigování?" "Zkusíme zpracovat mamku. Kdyby ta nechtěla, musel by poslechnout, ne?" "Jo," ušklíbla se posměšně. "Zkus. Mamka se sice nevyjádřila, ale jak ji znám, byl to souhlas. Kluci byli nadšení." S předlouhým šustěním ulehla. "Za měsíc spíme v Bakově!" Znělo to jako věštba a dopadlo jako dobře prorokovaná věštba. Abych začala od začátku. Jmenuji se Eva Veselá, což pokládám za obyčejné a všední jméno. Přála bych si být Sandra, a jelikož to nejde, jmenují se tak všechny moje panenky z doby, kdy jsem si hrála. Sandra Veselá by, ruku na srdce, příliš parády nenadělala. Naši říkají, že Eva je hezké krátké jméno s nejdelší tradicí a lepší než nějaká moderna. Jsou totiž, hlavně táta, konzervativní. Na druhou stranu je fakt, že jedna moje spolužačka se jmenuje Afrodita a má s tím dost problémů. Tak nevím. Podle bábiny je všechno zlé k něčemu dobré a darovanému koni na zuby nehleď. Babička je na přísloví expert, táta se o ní jednou omylem přede mnou hanlivě vyjádřil coby o pochodujícím mudrosloví. Pošramotil si svou výchovnou reputaci a dlouho mě ujišťoval, že si dělal legraci. Vím své! Nemá svou tchyni v lásce, neboť prý nás babička rozmazluje. Na přísloví je zkrátka napružený. Tohle však sedí. Neznám nikoho, komu by se jeho vlastní jméno líbilo, a v dospělosti se pak pomstí na svých dětech. Moje mamka se jmenuje Jaroslava, prý si vždycky přála být Jarmila, neboť ta zní vznešeněji a v příšerných dívčích románech z roku raz dva bývala slečna Jarmila vždycky bohatá a oslnivá dáma. Ségra jí za Jarmilu není vůbec vděčná a své dceři dá jednou jméno Xenie. Aspoň to tvrdí. Jarina je recesistka. Příjmení mi sedí víc. Veselá jsem často. S mými sourozenci musím být veselá, pokud se nechci dostat do Jihlavy na kopeček. Pro toho, kdo nezná místní slogan, vysvětlím. Kopeček je totiž blázinec. Mám dva brášky a jednu sestru. O té jsem už mluvila, je o rok starší než já a chodí do deváté třídy. Mně osobně bude čtrnáct 22. května. Bráškové jsou dvojčata, osmiletá, divoká a navzdory tátově tvrdé výchově rozjívená. Jeden se jmenuje Petr a druhý Pavel. Jak jinak! Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet. Bydlíme spokojeně v Moravských Budějovicích. Říkám spokojeně a myslím spokojeně. Nic nám nechybí. Aspoň mně určitě ne! Vůbec by mne nenapadlo, že se tohle může změnit. Ze dne na den. A buch, velký zlom nastal právě dnes. Taťka se vrátil z práce dřív než jindy a už od dveří rozjařeně volal, že má pro nás překvápko. Seběhli jsme se všichni v kuchyni a Jarina jeho radost tipovala na prémie, které by pro mne znamenaly džínovou bundu. Dávno po ní toužím! Jarina ji má už dva roky, ale raději Stránka 2

3 by si nechala koleno vrtat, než by mi ji půjčila třeba do kina. Musím přiznat, že mě taťkovo veselí udivilo, neboť poslední dobou býval přísnější a zasmušilejší víc než dřív. Poslední dobou znamená, co dostal výpověď na pile, kde dělal vedoucího provozu. Ne že by byl tak špatný vedoucí, ale místní pila se rušila celá. Nevyplatilo se prý vozit dříví z velké dálky až sem. Taťka celé měsíce sháněl zaměstnání odpovídající jeho vzdělání a výsledky se odrážely na jeho náladě. "Pozor, rodino budeme se stěhovat!" Nechápavě jsme se po sobě podívali. Nejprve mne napadlo: Džíska zase nebude! Souvislosti mi nedocházely v plné míře. "Zase začínáš?" usmála se mamina nevěřícně. Asi před pěti lety si taťka pohrával s myšlenkou přestěhovat se do Prahy, kde mu nabídli místo v PZO. Tať- 8 ka nakonec odmítl, prý je kluk z vesnice, jak o sobě s oblibou prohlašuje, a ve městě se žije uspěchaně.! "Kdepak, maminko, žádné blufování. Pamatuješ se, jak jsem před dvěma týdny jel do Brna? No, tak to jsem na vás maličko zahrál boudu. Dočetl jsem se v novinách, že firma Bohemia Glass v Bakově vypisuje konkurz na místo obchodního zástupce. Představ si, že mě vzali." "Počkej, to myslíš vážně?" Mamka si musela sednout. Příliš silná káva na obyčejné úterý! "Samozřejmě. Sama vidíš, že tady nic pořádného neseženu. Bude to práce přesně podle mého vkusu a o finančním efektu ani nemluvím. Byt dostaneme na sídlišti, nějaké úspory máme, a když prodáme tenhle, koupíme si čtyřpokojový. Představ si, maminko, na tebe jsem nezapomněl a opatřil ti místečko v zubní ambulanci jednoho soukromého lékaře. Co tomu říkáš?" Mamina neříkala nic. Hleděla nepřítomně. Je fakt, že tenkrát tátu dokonce popichovala, věděla, že má mnohem větší ambice a cíle než strávit celý život na pile, říkala, že taková příležitost se naskytne jen jednou v životě. No prosím! "Ba-kov?" slabikovala Jarina nevěřícně. "Ano, Bakov, kousek za Brnem takové moderní město." "Hurá, konečně vypadneme z téhle prde-" zakřičel radostně Pavel a v osudném okamžiku chytil na konci věty místo vykřičníku pohlavek. "Ještě jednou takové slovo a uvidíš!" pohrozil mu táta. Očima však visel mamině na rtech, jak ho stěhování vzalo. "A co my?" připomněla jsem se mu, ještě v bezvědomí. "Pro vás se ve škole místo vždycky najde. Jarmila udělá přijímačky na gymnázium rovnou v Bakově a nebude muset nikam dojíždět. Evě najdeme nějakou šikovnou školu managementu nebo přinejhorším jazykovku. Ve městě máte větší výběr." Taťka trpí komplexem, chtěl by, aby jeho děti kráčely v jeho šlépějích a honosily se tituly Ing. Přinejmenším. Jarina však od malička tvrdí, že bude učitelkou, aby měla letní prázdniny. Vidím jí až do žaludku, baví ji komandovat, vznešené cíle v tom nejsou. Taťka se s tím posléze smířil a koneckonců, dcera profesorka rodině ostudu neudělá. Bráškové, pokud pominu jejich nápady stát se kosmonauty, piloty boeingů či concordů, přinejhorším jezdci formule 1, na studijní typy nevypadají, takže ťapat v tátově cestičce zbývá na mně. Nejhorší je, že sama svůj názor ohledně budoucího povolání nemám, jsem třtina ve větru, papouškuji tátu, ač nemám tušení, čím chci být, poslušně opakuji školu managementu. Pro- Stránka 3

4 boha, čert ví, co tohle slovo v sobě skrývá! Pochybuji, že se k tomu budu hodit, jsem tichá, zakřiknutá, a jestli má někdo v batohu maršálskou hůl, já to nejsem. Jazykovka se mi jeví o stupeň přívětivěji, když nic jiného, jazyky mi nedělají potíže. Teď mě noční můra výběru povolání nijak netížila, zatlačily ji nové události. Podívala jsem se na zaraženou sestru a ozvala se: "Taťko, já nikam nechci." "Evi, nebuď malá. Nemáš důvod stavět si hlavu." "Jak to, že nemám důvod? Jak to?!" Cítila jsem, že mi hoří tváře. "Vždyť jsem tady vyrostla! A mám tu kamarádky! Tam nebudu vůbec nikoho znát!" "Skamarádíš se na to šup," mávl bezstarostně rukou. "Víš, co tam musí být holek? V takovém velikém městě?" "Jo, ale ne Helena!" vyhrkla jsem nešťastně. "Nebuď hloupá, prosím tě." "Evi, když o tom mluvíme, Helena není žádná výhra. A nedivoč, ještě nikam nejedeme," promluvila mamka konečně. Nedivoč! Připadalo mi, že mi podrazila nohy. Zrovna ona! Od ní bych podtrh nečekala. A Jarina mlčí jako hrob! Teprve když jsem do ní šťouchla, ozvala se také. 10 "Sami říkáte, není nad malé město. A najednou velkoměsto. Bakov je skoro Praha! Tatí, tys říkal, že bys nemohl žít v Praze!" "V Praze ne. Bakov je mnohem menší a vůbec, mám konečně příležitost dělat to, co jsem vystudoval a v čem se mohu " "Dostat nahoru," doplnila ho odvážná sestra. Úplně jsem ztuhla. Náš táta je přísný metr, není radno se s ním pouštět do sporů! "Jaruško, honem se tatínkovi omluv!" lekla se mamka. Otec zůstal kupodivu vážný a klidný. Chvíli si prohlížel starší dceru mlčky, asi v duchu formuloval odpověď. "V čem se mohu realizovat," dodal konečně tónem přezíravého nadhledu. "Jarino, ty jsi ještě malá holka. Měl jsem tě za sobě rovnou, ale... Opravdu si myslíš, že se ženu za kariérou? Studoval jsem zahraniční obchod proto, že mě tahle oblast zajímá. To jsi celá ty, nic pořádného tě nebaví, pro nic nejsi zapálená, nemáš žádného koníčka. Měla by ses stydět, a ne soudit ostatní. Podívej, maminka souhlasí, kluci jsou nadšení, nezdá se ti, že jsi sobec? A pak, budeš slečna z města, žádná venkovská husička." Nestačila jsem kulit oči. Táta, kluk z vesnice! "Mám tady kamarádky," pohodila hlavou umíněně. "Hlavně kamarády, co?" táta se rozzlobil. Asi ho přestalo přesvědčování po dobrém bavit. "O tom si stejně někdy musíme promluvit! Nezdá se ti, že se kolem domu potlouká moc kluků? Ten chuligán Vondrů tu obšlapuje denně. No, teď nemá cenu ho vyhánět, na těch pár posledních dní..." Jarina mírně zčervenala, otočila se a bez dovolení opustila kuchyň. Její odchod tátu dorazil a teprve teď přišlo to, nač jsem čekala celou dobu. Jsme nevděčné děti, každý myslí sám na sebe, rodiče se starají, koupí nám, na co si vzpomeneme, atd. Povídali! O riflovou bundu škemrám rok! Neodvážila jsem se následovat odvážnou sestřičku a proslov vyslechla až do konce. Stále táž obehraná písnička. "Běžte spát," vysvobodila nás mamka. "Kluci, nezapomeňte si pořádně vyčistit zuby. Musíme si s tatínkem popovídat." A tatínek škodolibě dodal: "Hezky se vyspěte, dlou- Stránka 4

5 ho tu spát nebudeme." Zavřela jsem se v koupelně s hlavou ve hvězdách. Páni! Dívala jsem se na svůj obraz v zrcadle cizíma očima. Jestli táta svůj nesmysl prosadí, bude ze mne městská slečna. Najednou! Co se asi změní? V jádru zůstanu stydlivou vesničankou a navíc budu úplně sama, ztracená a nešťastná ve víru velkoměsta, v cizí škole, mezi cizími děvčaty a kluky... Rozčesala jsem si vlasy, dlouhé a tmavě lesklé. Krom mámy máme my, děti, skoro černé vlasy po tátovi. Jarina je nosí zásadně rozpuštěné a přitom je má o něco málo kratší než já po zadek. Nosívám ohon na temeni. Je to účes rychlý, praktický a slušivý. Dlouhé vlasy jsou., rovněž taťkovým výmyslem, mně by mnohem víc vyho- ' voval sestřih na kluka a hotovo. Vlasy jsou sice ozdoba, ale kolik dají práce! Naštěstí je máme po tátovi husté a zdravé. Z pruhované pasty Signál jsem si vytlačila bílý váleček na svůj kartáček. Nevím, jestli Jarina schválně kupuje aušusy, anebo zda kluci červené proužky snědí, faktem zůstává, že pasta je pruhovaná jen první dva dny. Usmála jsem se. Jarina je správně trhlá. Jde mi někdy na nervy, dokáže být lakomá a udavačka, ale většinou se máme rády. Usnula jsem pozdě a s přesvědčením, jak mamce domluvím. Musí uznat moje důvody! Rodina je nás šest, nejenom taťka! Seděla jsem na zábradlí u kina a z Helenina povídání si uvědomovala proud řeči, ne význam slov. "Co je s tebou?" drcla do mě, až jsem z trubky spad-' la. "Nic. Jásám blahem!" zavrčela jsem a škrábala se nahoru. "Proč?" nechápala. "V Krkonoších si bezva užijem!' Aha, mluvila o plánovaném školním výletu do Krkonoš na závěr osmičky. Někteří naši spolužáci se s námi rozloučí a v září zasednou do lavic různých škol. Jenže já se s nimi rozloučím mnohem dřív! "Beze mě." Zvážněla. "Táta to fakt myslí vážně?" «;.. "Smrtelně." "Je to hodně zlý?" nevěřila mi. "Jako v tom vtipu, kdy chlap vypadl z padesátého patra a ve třicátým si říká, zatím je to dobrý, ve dvacátým taky, v desátým taky..." "A kdy dopadne?" pochopila. "Asi v půlce dubna." Na to, že nám vítr vháněl do očí pozdně březnový sníh, moc pater nezbývalo. Odmlčely jsme se. Myslela jsem, že mne lituje, ale ona náhle řekla: "Stejně ti závidím, Evo." "Cože?! A co, proboha?" "Bakov. Žít ve městě musí bejt skvělý. Plno lidí, plno možností. Tady chcípl pes, kam se hneš, všechno se lidi dozvědí, s někým se zastavíš na kus řeči a hned se máti dozví, že se tahám s tím a tím..." "Prosím tě," vypěnila jsem. "Tohle není důvod ke stěhování, ne?" Pokrčila rameny. "V tomhle blbákově znám všechny kluky. Kdyby mě aspoň vzali na hotelovku letos..." Neodpověděla jsem. S bídou se mi povedlo doma uhrát devátou třídu. V hlavě mám příliš velký zmatek na to, abych si vybrala budoucí školu už teď a v dubnu jela skládat zkoušky! Jarině podal táta přihlášku na gympl V. Nováka v Bakově. Coby dlouholetá jedničkářka se nebude ztrapňovat přijímacími zkouškami. Šťastlivec! 12 Vloni také odmítla vyjít z osmičky. Z jiného důvodu než já. S povoláním má jasno, chtěla si však prodloužit mlá- Stránka 5

6 dí a užít o jedny prázdniny víc. Také důvod. Jarina je materialista, nevadí jí studovat x let. Sama prohlásila, že by nejradši studovala celý život a potom šla rovnou do důchodu. Má po taťkovi fotografickou paměť, vůbec se zatím nemusela učit. "Jestli mě nevezmou, zkysnu tu nejmíň do osmnácti," rozváděla Helena dál svou úvahu. "Znáš matku! Ta se odtud nehne, leda přes mrtvolu. Vyměnila bych se s tebouhned." "Prosím," vzdychla jsem. "Přijeď aspoň na prázdniny." "Fakt?" zajásala a hned plánovala: "Třeba v červenci, jo? Já na čtrnáct dní k vám a ty na čtrnáct sem, jestli se ti bude chtít jet někam, kde všechno znáš." Ten den jsme do kina nešly. Snad hodinu jsme spřádaly velkolepé plány na prázdniny, Helena se zadušovala, jak mi bude jednou týdně psát a vůbec, zůstaneme kamarádky celý život, dálka nás nerozdělí. Doma jsem si pustila Náhrobní kámen a málem se nad sebou rozbrečela. Doufala jsem v zázrak do poslední chvíle. Třeba tátu odvolají, nedostaneme byt, Jarinu nepřijmou na gympl, mamka se rozmyslí... Zázrak se nekonal. K patnáctému dubnu jsme se mohli stěhovat! Tátovi svítila šťastná hvězda a všechno vyřizování šlo jako na potvoru hladce. Naši strávili v Bakově všechny víkendy, táta nový byt vytapetoval, abychom se stěhovali do nového a čistého. Odmítla jsem jet s nimi, Jarina také, kluci by naopak jeli, ale ty nechtěli s sebou naši. Jako bych se nemohla dočkat nebo co! Dost na tom, že v tom příšerně cizím městě, které mě strašilo i ve snech, budu muset žít. Třeba do smrti! Nechápala jsem taťku. Dětství prožil v sousedních Jaroměřicích, v Budějovicích potom šestnáct let, celou dobu, co jsou s mamkou svoji, a přitom se nemůže Bakova dožít! Všechna jeho přání se vyplnila, dostali jsme byt sice třípokojový, ale velký, maminu moc přemlouvat nemusel, poslouchá ho totiž na slovo, čekala ho zajímavá práce, mamka vymění ordinaci ušní za zubní, ale stejnokroj sestřičky nesvleče, Jarču přijali bez přijímaček. A že nám, dětem, zajistil přestup z jedné základní školyna druhou, nemusím jistě ani připomínat. Patnáctého dubna jsme se stěhovali. Patnáctého dubna jsem konečně dopadla na zem z mrakodrapu naděje a zoufalství a rozplácla se v tvrdé realitě. Helena se ulila ze školy, aby mi mohla na nádraží zamávat, a velebila mé stěhování hned ze dvou důvodů. "Jak jsme si řekly, Evo," mrkala na mě. "Hm." Sevřené hrdlo mi větší výřečnost nedovolilo. A vůbec, jsem zvědavá, kolikrát mi napíše! Nemá sloh a píše nerada, brzy si najde jinou kamarádku, co se mnou na takovou dálku! Po prázdninách ani nevzdechne. Být babičkou, použila bych přísloví sejde z očí, sejde z mysli NOVÝ DOMOV. Cesta z Moravských Budějovic do Bakova připomínala filmový horor. Náš nábytek se vešel do stěhovacího vozu, drobnosti k tátovi do auta, zbytek rodiny cestoval autobusem. Naší mamce je teprve pětatřicet let, ovšem je naprosto neschopná cestovat sama. A nejen to! Jak vedle sebe nemá tátu, který všechno zjistí, zařídí a rozhodne, je vyřízená. Do Znojma jsme dorazili suverénně. Není divu, v Budějovicích jsme nastoupili a ve Znojmě vystoupili. Po- Stránka 6

7 tom začala panika. Na autobusovém nádraží mamka pobíhala sem a tam, musela se několikrát zeptat, než uvěřila, že tenhle spoj OPRAVDU jede do Bakova. Jel, jenomže s dvouhodinovou pauzou v Brně. Podařilo se nám vystoupit na správné zastávce, jak nás táta nabádal, a potom nastala krize. Nejprve nám trvalo, než jsme našli vlakové nádraží a stihli to jen taktak, rychlík na Bakov a Ostravu stál připravený k odjezdu. Kluci vřískali hlady, neboť svačinu jsme i s jednou taškou zapomněli v autobusu a nebyl čas dát si něco k jídlu. Já s Jarkou jsme utíkaly koupit jízdenky, abychom nemuseli cestovat na černo, když přiběhla mamka a se slzami v očích nás seznámila s tragédií. Ztratili se nám kluci! Nevěřily jsme jí, naši kluci jsou tak živí, že je není možné přehlédnout, neztratí se, a i kdyby náhodou, jistě by je někdo brzy našel. Samozřejmě neztratili se ani tentokrát, rovnou k nám je přiváděl za uši výpravčí. Prý se pokoušeli odpojit vagón. "Tohle řeknu tátovi," hlesla mamka a postrkovala nás do vlaku. Na víc se nezmohla, zvlášť když nádražák přestal hubovat, říkal mamce "mladá paní" a chtěl ji pozvat na kávu, aby se z toho leknutí vzpamatovala. "Já to řeknu taky," vyhrožoval Pavel všímavě. "Ještě cestou navážeš známost," podotkla Jarina.} "Nemluv hloupě," usadila ji, neboť neměla náladu na žerty. Jen se vlak dal do pohybu, šla se pro jistotu zeptat do vedlejšího kupé na směr jízdy. "Odpojili jste aspoň ten vagón?" zajímalo Jarunu. "Ještě takovej řetěz a bylo to," vzdychl zklamaně Petr. "Byl děsně těžkej," dodal Pavel. "Amatéři," zhodnotila Jarina jejich výkon. "Když něco dělám, tak pořádně." Po celodenní túře jsme se přece jenom do Bakova strefili. BAKOV hlavní nádraží, hlásala cedule nad bílou budovou. Nechtělo se mi vystoupit, kolena se mi podlamovala únavou, strachy, nejistotou a čím vším ještě. Tohle je můj nový domov. Páni! Tohle lidské mraveniště! Tady se ztratím, napadlo mě. Jestli jsem u nás považovala pět lidí v řeznictví za nával, teď jsem se musela ovládnout, abych se nechytila mamky za ochranné křídlo. Pak mě napadlo, že ta je, chudák, ještě vyděšenější než já. Moc bych si nepomohla. Taťka čekal u nádraží s autem. Všem se nám ulevilo, hlavně mamce, celou cestu ji trápily starosti, co když tu táta nebude. Sama by cestu na sídliště Severní nenašla. "Konečně, rodinko," vítal nás taťka rozjařeně. "Honem, nastupovat, trochu vás povozím, uvidíte, že se vám město zalíbí na první pohled." "Už to vidím," broukla Jarka, naštěstí potichu. "Tady dolů je centrum, tam se autem nedostaneme. Jedině že bychom vystoupili a jeli tramvají? Ne? No dobře, necháme si vycházku na jindy... Pojedeme bokem, ukážu vám moderní koupaliště... Kluci, omrkneme letiště, co vy na to? Představte si, opravdové letiště jako v Brně a Ostravě, kromě toho je tu kroužek bezmo-, torového létání, až budete větší, můžete lítat na větroni..." Kluci jásali. Dívala jsem se z okna bez nadšení a mé obavy se zhmotňovaly a narůstaly. Historické jádro jsme 17 neviděli, ovšem četná sídliště z obludných panelů a nekonečných řad zaparkovaných aut byla všude kolem. Šestiproudová silnice přes město žádná výjimka! Brzy měla mamina krás Bakova plné zuby. "Zavez nás domů," vzdychla unaveně. "To by musel do Budějovic," namítla jsem popuzeně. "Omyl, dcero," zubil se taťka přes zrcátko. "Ode Stránka 7

8 dneška jste doma tady. Tohle je vaše nová škola, vidíte? Pěkná, že? Touhle ulicí se jde dolů k obchodnímu domu Slunce, na opačné straně vidíte ten kousek hnědé budovy? To je supermoderní kino Luna, v takovém jste v životě nebyli!" "Ty snad jo?" otázala se polohlasně Jarina. Táta nereagoval. Buď neslyšel, anebo uznával naše kyselé nadšení ze změny bydliště a toleroval nám víc než jindy. "A v tomhle bloku bydlíme. Do školy máte kousíček, vlastně jen přes ulici. Tady jsou ulice jiné, to víte, každý dům má nejméně osm vchodů." Prohlížela jsem si nevěřícně školu. Tři patra, velké okenní tabule, před školou vybetonované prostranství s miniaturním parčíkem a lavičkami uprostřed. Nejvíc mě uchvátil rozhled. Kolem dokola paneláky. Jeden jako druhý, všechny stejně dlouhé, široké i vysoké, tisíce oken a balkonů ověšených barevným prádlem a plínkami, auta namačkaná jako sardinky podél chodníků i cestiček, tatáž unylá dětská hřišťátka, orezlé sušáky na prádlo a otlučené oblouky prolejzaček. Tohle je náš domov. Těpic! Tady umřu, v tomhle hřbitově panelových mohyl, pohřbí nás zaživa, nás, děti zvyklé volnosti, pohybu, přírodě! Bylo to děsné, fakt. "Copak?" všiml si táta mého otřeseného výrazu. "Tati... nepřipadají ti ty domy jako rakve?" "Rakve?" Táta pochyboval o mém zdravém rozumu. "Evi, ty máš nápady," vzdychla mamina. "To bude žůžo, tolik lidí," těšil se naivně Petr. 18 Taťka blok objel několikrát, než našel stísněné místečko pro naše auto. "Vystupujeme, jsme doma." Zaklonila jsem hlavu, abych viděla barák v celé obludnosti. "V kterém patře bydlíme?" zajímalo nadšeného Pavla. Věřím, tohle bylo jiné kafe než naše patrové bytovky! "Hádejte," hýřil táta rozvernou náladičkou. "V osmém," přál si Petr. Patrně kvůli výtahu. Jarina se ušklíbla a pravila, že nejlepší by bylo přízemí. Tam se dá lézt oknem, že. Samá voda, usmíval se taťka. "V pátém," řekla jsem s převahou. "Jak to víš? Mamka ti říkala " i "Ne, neříkala. Tamhle v těch oknech nejsou záclony," vysvětlila jsem svou logiku. Páté patro, třetí vchod od silnice ke škole, blok číslo lomeno C. Netrefím ze školy! Škola, můj bože, tam se mi chce ze všeho nejméně! "Severní sídliště je osmá čtvrť města," dodal taťka a hledal klíče od bytu. Kluci si zatím prohlíželi jména na zvoncích. "Je, tady bydlí nějakej Ukulele!" řehtal se Pavel na celé kolo. "A tady! M. Trdličková a Z. Pitomý! Já umřu, Evo, poslouchej: D. Hodboť a S. Sežral!" "Tenhle je náš," hádala jsem. "Nemusí, holčičko, tady je ještě jeden bez vizitky," usmála se moudře sestra. "A to nemluvím o těch vytlučených." "Tak to zkusíme," napadlo Petra, a protože je muž Činu, rázně na jeden prázdný zvonek zazvonil. Pavel nás poučil, že jeden je náš, kdežto ten druhý nějakého zločince, který se tu skrývá před policií. "Promluvil Dempsey!" povýšila se Jarina světácky, neboť ji baví hádat se s malými dětmi. "Naši by ti měli zakázat televizi, máš moc bujnou fantazii." Než stačil Pavel odpovědět, ozvalo se z mluvítka: "Haló." 19 Stránka 8

9 Všichni jsme sebou trhli. "No prosím!" opakoval hlas podrážděně. "Slavíková." "Tady to máš, troubo," zaťukal si na hlavu Petr směrem k Pavlovi. "Já? Snad ty, ne?" mínilo dvojče. "Tys myslel na zločince, a zatím je tam stará bába..." Zhrozila jsem se. Klukům nedošlo, že by je ta paní mohla slyšet a Pavlovo oslovení by jí nemuselo zalichotit. Nespletla jsem se, ta dobrá žena sousedka reagovala okamžitě: "Kdo je u tebe bába, uličníku?! Zavolám policajty, už mám těch lumpáren dost! Nestydíš se " V tu chvíli k nám došli naši. Tátovi se podařilo objevit klíče v boční kapse automobilu. Překvapeně se zaposlouchal do láteření v mluvítku, zle se po nás podíval, zakoulel očima a beze slova nás vlekl do výtahu. Zřejmě nechtěl dělat hned první den rozruch, však si nás sousedé užijí dost. "To bylo naposledy!" řekl výhružně ve výtahu. Měl plné ruce, nemohl tedy trestat ani stisknout tlačítko s pětkou, proto pobídl Pavla, aby spustil výtah on. Pavel se chtěl projet co nejvíc, takže v nestřeženém okamžiku stiskl osmičku. "Jak to že sem ty klíče nepasují?" divil se táta, dobývající se do cizího bytu. Kdyby si Jarina nevšimla, že schody dál nevedou, kdoví kam bychom se dobouchali. Taťka se rozzlobil a tentokrát klukům napohlavkoval. Dostali oba, ale u nich je těžké být spravedlivý, nikdy se žádný nepřizná a pak, škoda každé rány, která padne vedle. Tohle jediné přísloví táta převzal od babičky a často se jím řídí. "Náš byt," odemkl s blaženým výrazem a vpustil nás do království divočiny, protože takovému nepořádku se byt říkat nedá. Nejprve jsem prošla všemi pokoji. Z prťavé chodbičky vedly první dveře vlevo do koupelny, ty- 20 pického bytového jádra s kabinkou WC. Další dveře patřily kuchyni. Žádný zázrak, mrňavá sektorová linka, jakou člověk najde v každém paneláku. Tady o sebe budeme zakopávat, neboť prostor vyhrazený coby jídelní kout by se hodil leda do pokojíčku pro panenky. Vrátila jsem se na průzkum zpátky do chodby. Dveře s broušeným sklem ve výplni přímo proti hlavním vedly do obýváku. Ten vypadal poněkud lépe, byl dost velký s dvěma okny a balkonem. Vzadu jsem ještě nakoukla do ložnice, nic moc. Takže poslední dveře vpravo se zrnitým sklem vedou do pokojíku. Páni! Ten mě příjemně překvapil. Ne tím nepořádkem, ale velikostí, kterou směle konkuroval obýváku. Pokoj budeme mít lepší než v Budějovicích, přiznala jsem novému působišti první plus. Dám si postel do tohoto rohu, rozhodla jsem se ihned, tady bude můj koutek, pěkně v ústraní a hned vedle dveří na balkon... "Budu tady," ozvala jsem se rychle. Jarina by si mohla dělat nároky! Kdo dřív přijde, ten dřív mele. Jsem jako babička, chrlím jedno přísloví za druhým! Jarka se probrala ze zamyšlení, raz dva zhodnotila situaci a prohlásila, že ona hned vedle, z druhé strany balkónových dveří. "Co tomu říkáte?" zajímal tátu náš názor. Neurčitě jsem pokrčila rameny. Byt ujde, je větší, ale vzhledem k tomu, že bych nejraději sbalila pět švestek a jela prvním vlakem zpátky, nemohla jsem ho chválit. "Copak vám se tu nelíbí?" divil se taťka opravdově. "Vidíte toho místa? Sluníčko budete mít celé odpoledne! A balkon k tomu! Co byste chtěly víc!" "Já nic víc nechtěla. Mně úplně stačilo " Stránka 9

10 "Evi, no tak," chytil mě kolem ramen. "Uvidíš, jak se ti tu nakonec bude líbit. Ty přece máš ráda společnost, dovedeš si představit, kolik v tomhle městě žije mladých lidí? Co ve městě, stačí jenom tady, na sídlišti? Ještě mi poděkuješ." Pch. Už se vidím! Znovu jsem pokrčila rameny. "Jari, a co ty?" Náš táta je někdy obdivuhodný. "Byt je pěkný," pravila odevzdaně. "Snad si zvykneme." "Ty jsi aspoň rozumná holka, samozřejmě že si zvykneš," zářil taťka. "Co by spousta děvčat dala za život ve městě." "Hm..." Jarča náhle ožila. "Tati, uznej, budu potřebovat vyšší kapesný! Větší město, větší výdaje..." Táta zaváhal, neboť dle jeho ideologie peníze mládež kazí. Nicméně Jarina je jeho mazlíček a navíc chtěl ukázat dobrou vůli, vytáhl peněženku a podal sestře padesátikorunu. "Pro začátek," pravil výchovně. "Na duben jste už dostali. V květnu bude vyšší." "Taťuldo, ty jsi zlatíčko," jásala Jarina, objala ho a hubičkovala přesně tak, jak to má táta rád a jak to já nedokážu. Nedohadovala jsem se o svůj podíl. Dala bych tím najevo svou liknavost. U mě si stěhování za peníze nevykoupí. "Poslyšte," přerušila nás mamka, která vešla ustaraně do pokojíku, "je moc hodin a práce stojí. Holky, převléct a pustit se do toho." A tak jsem až do večera vybalovala z novin hrníčky, skleničky a talíře, Jarina urovnávala oblečení do skříní, mamina věšela záclony a táta sestavoval nábytek. Kluci hýřili elánem a ochotou podílet se na budování rodinného hnízdečka, mamka jim tedy přidělila hrnce v kuchyni. Většinou se mi pletli pod nohama a píle jim dlouho nevydržela, ostatně jako vždycky a ve všem. Petřík připnul Pavlovi na ucho kolík na prádlo, ten zaječel a na oplátku Pavla majznul pokličkou po hlavě, přičemž shodil broušenou vázu, kterou jsem právě vybalila asi z kila novin. Váza se roztříštila na tisíc kousíčků. Tátu konečně opustila dobrá nálada, klukům nařezal, jednoho loupežníka vyhostil do koupelny, druhého na toaletu. Prát se nemohli, tak na sebe aspoň pokřikovali. 22 "Střepy přinášejí štěstí," konstatovala Jarina pobaveně. Táta po ní šlehl očima, ale mlčky dál zametal sklo. Mamka si v hrůze všimla letícího času. Jedenáct! Musíme urovnat pokojík, abychom mohli jít spát. Upozornila jsem taťku na podezřelé ticho v koupelně, které nemůže věštit nic dobrého. Jak jsem tušila, po dvojčatech ani stopa. Mamka mi nařídila, ať se mrknu na chodbu. Věděla jsem, kde je hledat. Výtah jezdil vesele nahoru dolů. Přemýšlela jsem, jak ho zastavit, když tu náhle bylo mé přání vyslyšeno. Najednou kolem tma tmoucí a výtah trčel kdesi hluboko dole v mezipatře. Elektrika! Pekelná tma nebyla to nejhorší. Celým domem se rozléhal příšerný řev mých ubohých bratrů uvězněných v černé kobce kdesi na lanech. Jednou rukou jsem se přidržovala zábradlí a brala schody dolů po dvou, když jsem do někoho plnou parou vletěla, až mi cvakly zuby. "Promiňte, já nerada! Ve výtahu řvou mí bratři," omluvila jsem se spisovně a byla ráda, že tma milosrdně kryje rozpaky. "To nic," odpověděl klukovský hlas. "Visí mezi prvním a přízemím. Půjdu s vámi nebo s tebou?" V té tmě mě odhadl stejně dobře. Viděla jsem z něho jenom postavu o něco málo vyšší, než jsem já. Stránka 10

11 Nemohla jsem mu vysvětlit, jak to s tím vykáním a tykáním je. Ze všech bytů vykukovali nájemníci se svíčkami v rukou a ptali se, co se děje, co to je za příšerný kravál o půlnoci. "Petře! Pavle! Čekejte, za chvíli bude světlo!" volala jsem povzbudivě, ale myslím, že mě přes vlastní řev neslyšeli. "Vydržte!" přidal se ke mně můj průvodce. "Což o to," usmála jsem se, "oni vydrží, otázka je, jestli taky sousedi." Zasmál se a po vteřině dodal: "Vy jste ti noví z pátého?" 23 "Už se o nás ví?" lekla jsem se. "Viděl jsem vás přijet." V tu chvíli do mě vrazil taťka, slušně se mi omluvil, prý má ve výtahu syny. Lehce jsem odvětila, že nevadí, neboť já tam mám bratry. Taťka neměl čas na legrácky, neodpověděl, křičel na kluky, ať zmlknou, nebo uvidí. K smíchu, fakt. V té tmě nemohli nic vidět, i když to říkal tatínek. Konečně se rozsvítilo světlo, výtah zahučel a dal se do pohybu. Zjistila jsem, že mě drží za ruku děsně hezký kluk. Zarazila jsem se. Já si totiž normálně nevšímám, jestli je někdo hezký nebo ne, tyhle starosti přenechávám Jarině. Jenže tenhle hezký BYL. Hnědooký a tmavovlasý s náznakem kníra. "Díky za doprovod," pípla jsem jaksi vytočeně. "Není zač." Uvolnil mou ruku. "Ahoj, sousedko." "Eva." "Sousedko Evo," usmál se. "Já jsem Dušan. Do které školy -" Než stačil dopovědět, dostihl nás taťka s oběma kluky, ubrečenými a s nudlemi u nosů, až jsem vyprskla smíchy. Táta si mě přísně změřil a bylo na něm vidět, že kdyby měl třetí ruku, popadl by i mne. Očima jsem řekla Dušanovi ahoj a poslušně cupitala po schodech za mužskou částí naší rodiny. Táta se v každém patře omlouval lidem za kravál, který je vytáhl z postelí. Podle mne si mohl námahu ušetřit, lidé vylezli sami, vylákala je zvědavost, ne křik. V chodbě chytili kluci každý záhlavec. Víc nic. "Taková ostuda," lamentovala mamka. "Sotva se nastěhujeme, ví o nás celý dům." "Mají naše dvojčátka poznat teď nebo jindy? Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek," mínila moudře Jarina, zřejmě poznamenaná babiččinou výchovou jako já. V Budějovicích kluky neznal jen náš dům, nýbrž celá ulice, škola i městečko "A spát!" nařídil taťka. "Postele máte, víc nepotřebujete." Neopatrně jsem se kolem něho protlačila. Samozřejmě si vzpomněl: "To bylo strachu, že tu nikoho neznáš! Koukám jak blázen, seznámila ses s okolím nejrychleji ze všech." Trhla jsem rameny. Nemám náladu na delší kázání. Teď ne! "Jak to myslel!" Jarině neujde nic. "Koho tu znáš?" "Prosím tě," usmála jsem se a bez obvyklého večerního sprchování se chystala do postele, s bídou jsem našla sílu na vyčištění zubů. Jarina však naléhala, musela jsem jí před usnutím vylíčit krátkou příhodu na schodišti. "No vidíš," natřepala si zamyšleně polštář. "Jedna nula pro tebe. Jsi první z rodiny!" V hlase se ozývala závist! Jarča je střevo, fakt. Pokračovala v úvahách dál: "Fuj, zejtra škola... Ale hele, třeba se nám tu bude líbit. Člověk si zvykne všude, ne? A pak, tady budou větší možnosti." Stránka 11

12 Větší město, větší výdaje, větší kapesné, větší možnosti. Dovedla jsem si spočítat, kterým směrem se vyvíjí Jarčina logická rovnice. Přestože podrobnosti nevysvětlila, mám svou fantazii! ŠKOLA, ZÁKLAD ŽIVOTA. Druhý den jsem se probudila v povznesené náladě. Jarina i kluci ještě spali, přestože do okna nakukovalo jarní sluníčko. Vylezla jsem v pyžamu na balkon. Ovanul mě svěží vzduch s málem letní příchutí. Páni, v ranním slunci odrážejícím se ve stovkách oken nevypadalo tohle sídliště tak bezútěšně. Semtam jsem zahlédla i živáčka, panelový hřbitov se probouzel. Kolik je asi hodin? Vrátila jsem se vyhledat hodinky. Marně. Vydala jsem se tedy na výzvědy. No ne, obývák je hotový, naši sebou hodili. Nové koberce a tapety zvyšovaly dojem útulnosti. To muselo stát peněz, napadlo mne, a také, že džíska zase nebude. Mamka uklízela v ložnici. "Dobré jitro. Jak ses vyspala?" přivítala mne. "Víš, co říkává babička? Prý sen první noci na novém místě se do roka vyplní. Zdálo se ti něco?" Zaskočila mne. V noci jsem totiž jezdila s novým známým Dušanem loďkou kdesi po jezeře, děj si nepamatuji, z celého snu mi zůstal jen pocit. Pro jistotu jsem odpověděla záporně. "Kolik je?" vzpomněla jsem si. "Deset. Hodně, viď?" "Tolik? Dneska se nejde do školy?" podivila jsem se, neboť podle naší mamky je hřích nejít do školy, pokud není člověk vážně nemocný. "Až zítra. Šli jste spát moc pozdě a v tom nepořádku byste nenašli ani aktovky." Dnešek je v pohodě, hrůzy přijdou zítra, ničemu neujdu! Počítala jsem v duchu dny. "Myslíš, že má cenu začínat školní týden ve čtvrtek?" zkusila jsem zahrát neviňátko. "To si piš, že má. Hned zítra pomažete. Ty se bojíš?" "Ne, vůbec!" 26 "Nemáš čeho," mínila. "Jsi chytrá holka, nemusíš mít strach, že si uřízneš ostudu a nebudeš jim stačit." Oči v sloup. "Toho se přece opravdu nebojím, mami!" "A čeho?" nechápala. Mlčela jsem. Podle mamky se škola rovná učení. Nechápe, že škola jsou především lidi. Kluci, holky, učitelé. "Vzbuď Jarinu a kluky, doděláme pokojík." Neochotně jsem ji poslechla. Z kluků jsem nemilosrdně stáhla deky, za Pavlem musela vylézt do poschodí, mají totiž patrovou postel. Patrně vytušili, že se do školy nejde, a vstali. S Jarinou bylo horší pořízení. Nejprve nás nebrala na vědomí, zakuklila se do deky a hlavu schovala pod polštář. Byli jsme neodbytní, madam konečně s našpulenou pusou vylezla. Netajila se s nepřízní k nám, avšak trocha nadávek ze slovníku starého dlaždiče jí neuvěřitelně spravila náladu. Než jsme se vystřídali v koupelně, trvalo dlouho. Což kluci, ti jsou hotoví hned, někdy se dokonce zapomenou i umýt a učesat. Docela by mne zajímalo, co tam vlastně dělají. Ani mně hygiena netrvá dlouho, jenže Jarina nás předběhla, a tím pádem nastala půlhodinová pauza. Mamka nás zavolala k obědu, ačkoliv krupičnou kaši nepovažuji za hodnou tohoto označení. Všichni čtyři jsme svorně ohrnuli nos. Mamka hubovala, nemá čas na vyvařování a my, místo abychom jí pomohli, raději se dvě hodiny oblékáme, atd., atd. Stránka 12

13 Petr se v kaši nechutně rýpal. "Zvedá se mi z tebe kufr," prohlásila Jarča věcně. "Čuně." Petr se urazil, Pavel se mu smál. Petr ho vzal lžící od kaše po hlavě, a než se mamka nadálá, měli oba vlasy slepené. "Já se snad zjevím!" kvílela. Nařezala jim vařečkou a za chvíli už oba ke své radosti seděli ve vaně. Celé odpoledne jsme tvrdě pracovali, večer však byt 27 až na jemné dolaďovačky jen zářil. Hezčí než ten dřívější, uznávala jsem v duchu. V duchu, protože nahlas jsem nemohla změnit názor. Asi jsem střelená právě tak jako Jarina. Z balkonu jsem zahlédla dole na chodníku partu mladých lidí. Na tom nebylo nic divného, lidstva tu chodí celé průvody, mladí, staří, děti, báby, dědci, skini i pankáči, jedni sem, druzí tam, ale těchto jsem si všimla, neboť mezi nimi byl i Dušan. Přísahala bych, že hodil okem nahoru, ale já se schovala. A ještě něco mě zarazilo. Všichni měli na nohou kolečkové brusle! Obdivovala jsem je, jak bravurně jezdí po chodnících i silnici. Vůbec, už včera jsem si všimla místní mládeže na bruslích. Asi móda nebo co. Jarča, ač nešpízovala za záclonou jako já, přednesla u večeře požadavek na nové brusle. Pokud prý má v tomhle městě existovat a nebýt všem pro smích. Se sevřeným hrdlem jsem vstala dřív než sourozenci a zavřela se v koupelně. Nemám zájem kvůli slečně přijít pozdě. Bláhově jsem doufala, že o přestávce se mezi nové spolužáky vecpu snadněji. Cítila jsem se hrozně nejistá v kolenou, jsem taková nervóza, až mě pobolívalo břicho kolem žaludku. Jarina se nevzrušovala. Velmi dlouho se upravovala, čtvrt hodiny si rozčesávala vlasy, lakovala je, jemně si narůžověla tváře a rty přelízla rtěnkou. Víc si nedovolila, přece jenom chodí do základní školy. Musím přiznat, mám krásnou sestru. Dbá o sebe až moc a každopádně netrpí žádným mindrákem, její sebevědomí bych chtěla mít. V Budějovicích za ní pálilo ctitelů nepočítaně! Po prázdninách bude chodit na gympl, tudíž se chce líčit denně, jak sama prohlásila. Veřejně, ne tajně. Do tašky přes rameno jsem si nacpala veškeré sešity a penál, kluci si připravili aktovky. Jarina nic. Směrem ke mně si zaťukala na hlavu, k černým legínám oblékla 28 bílou halenu, přepásala ji širokým páskem a přes hlavu přetáhla chlupatý svetr. Nakonec se rozhodla pro malinkou kabelku na krk. Prohlásila, že když nezná jejich rozvrh, nebude se namáhat. "Chceš jít do školy takhle?" podíval se na ni táta přísně. "Jak takhle?" nechápala. "Nemůžeš se obléct střízlivě? Vezmi si sukni jako Eva. I když... ty taky, delší ve skříni nemáš?!" Mrkla jsem do zrcadla. Džínová sukně na širokou černou gumu v pase mi dosahovala do půli stehen. Co by chtěl! "Je dlouhá dost," namítla jsem. "Mám i kratší." "Tatí, nosí se mini, víš?" zubila se Jarina. "Dobře, ale... až vám bude osmnáct, neřeknu! Ta máma nemá rozum. Sundej ty štrample, jsi v nich jako nahá. Hoď na sebe sukni a jdeme, máme nejvyšší čas." "Nejsem Evino dvojče!" odsekla Jarina popuzeně. Kluci chodí oblékaní stejně, není divu, ale naši by rádi Strkali do jednoho pytle i nás dvě. Což Jarinu, která hce být za každou cenu originální, děsně štve. "Maminka vám večer neřekla, co si máte obléct?" Stránka 13

14 Znejistěl. "Řekla." "A co?" "Tohle!" triumfovala Jarka. "Dobrá," kapituloval s povzdechem, aniž Jarčinu lest prokoukl. Mamka nám připravila to, co mám na sobě já. "Vykročit pravou nohou," nabádal nás taťka. Pro štěstí! Pche. Jaké já můžu mít štěstí! Já! Takový smolař! Určitě před celou třídou zakopnu. Například. Před školou se mi rozklepala kolena, kdybych promluvila, jistě by se mi třásl i hlas. Petr se málem přerazil o schody a vyválel se v prachu velkoměsta. Táta ho oprášil a pravil, že se nebude rozčilovat, protože to nemá zapotřebí. 29 Po chodbách korzovaly davy školáků, honily se, smály. Celé zástupy okukovaly náš průvod. Zarývala jsem oči do lina. Páni! Tohle nepřežiju! Než jsme ve spleti chodeb našli ředitelnu, musel se taťka třikrát zeptat. "Chovejte se slušně," upozornil nás před koženkovými dveřmi v odlehlém zákoutí spojovací chodby. Trhla jsem sebou, neboť se pronikavě rozječel zvonek. "Dobře víte, jak moc záleží na prvním dojmu. Neudělat žádnou ostudu hned na úvod! Kluci! Opovažte se zaměňovat." Dvojčata jsou jednobuněčná, podobná si jako vejce vejci, lidé si je pletou a oni z toho mají psinu. My doma je rozpoznáváme bez problémů, i když fakticky není znát, který z nich je originál a který kopie. Táta povzbudivě mrkl a rázně zaklepal. Pavel chtěl oplatit Petrovi za nějaký úšklebek, napřáhl se a nakopl omylem taťku do holeně. Jarka se neubránila smíchu, Petr pobaveně hýkl a Pavel se snažil zmizet z tátova dosahu. Pozdě. Ředitel, vysoký, mohutný a tlustý muž, nápadně podobný Golemovi, otevřel dveře ve chvíli, kdy tatík držel v každé ruce ucho svých synků a Jarina nahlížela do zrcátka, jež se jí do kabelky taktak vešlo. "Hm...," zrozpačitěl táta, ale jen na okamžik. Horké vytahané uši pustil a řekl: "Dobrý den. Jsem doktor Veselý a vedu vám své ratolesti..." "Za uši," konstatoval věcně Golem. "Vím o vás, pojďte dál." Klukům zázračně brzy otrnulo a ve snaze já budu první vlítli oba najednou do ředitelny jako řízená střela. Petr zakopl o koberec, parádně ho shrnul a po dvou saltech zastavil o kožený gauč. Mrkla jsem na Jarku, hryzající se do rtu, a obě jsme navzdory vážné situaci vybuchly smíchy. "Pozor, chlapče, aby sis neublížil," řekl šokovaně Golem. Táta jemně vysvětlil, že naše dvojčata jsou z poněkud živějšího těsta. Myslím, že tím slovo živější dost zneuctil. Ředitel nás usadil na gauč, sám si sedl proti tátovi do křesla, listoval ve výkazech z bývalé školy a nenuceně s tátou hovořil. Zvedl udiveně obočí, skutečně se obě děvčata učí tak dobře? Ne, zamračila jsem se, nadržovali nám! Chtěl, abychom se mu představili. Stejně poslouchal jedním uchem! S knedlíkem v krku jsem si prohlížela velkou moderní ředitelnu. Tahle škola nemůže být stará, všechno ještě svítí. Kluci se pokoušeli ulomit listy krásné palmy stojící vedle. U dvou se jim to skutečně podařilo, jelikož však nevěděli, co s nimi, nacpali je za gauč. Potom se pošťuchovali, až se Golem přísně zeptal, zdali si něco mladí pánové nepřejí. Nahlas si nepřáli samozřejmě nic a myšlenky jim číst neuměl. Po chvíli nás měl podle všeho dost, stiskl tlačítko školního rozhlasu a hlubokým basem zafuněl: "Paní uči- Stránka 14

15 telka Kadlecová z druhé á, paní učitelka Vránová z osmé cé, pan učitel Anton z deváté á a slečna učitelka Krajtovičová se ihned dostaví do ředitelny." Nechápala jsem, k čemu čtyři pedagogy! Anton přiběhl první, po něm se dostavily dvě ženy. Jedna starší a velice nepříjemná obrýlená osoba, druhá ve středním věku s milým úsměvem. Anton byl mladý, skoro kluk, Jarina hned naladila andílkovský výraz. Všichni tři příchozí nás sledovali jako pod rentgenem. Po krátké pauze přicupitala slečna učitelka na vysokánských podpatcích a v elastických minišatech, jež jí s bídou přikrývaly zadeček. Mohlo jí být šestadvacet a v životě jsem krásnější učitelku neviděla. Myslím, že si spletla povolání, na hlasatelku, herečku či modelku by se hodila mnohem víc. Přistihla jsem se, že bych si přála, aby mě učila. Ředitel se ujal vzájemného představování: "Vážení, pan učitel Anton bude tvým třídním," pravil Jarině, a aby nedošlo k mýlce, ukázal na ni prstem. "Jarmila Veselá." Jarina se zadívala pohoršeně na panovačný tlustý prst, ale protože se na ni Anton usmíval, nechala pohoršování a zatvářila se jako nejroztomilejší stvoření pod sluncem. "Toto je Eva Veselá a tohle tvá třídní učitelka, paní Vlasta Vránová," řekl mi Golem, ale prstem už neukázal. Nejspíš ho sestra vychovala. Ulevilo se mi, Vránová mi podala ruku a brýle nenosila. "Nu a tady je Petr a Pavel... nebo Pavel a Petr... no, oni se vám předvedou sami, teď nevím, který je který, a tohle paní učitelka Jiřina Kadlecová." Kadlecová, ta brýlatá fúrie, vyšla na dvojčata. Chudáci! Ačkoliv, kluci zas takoví chudáci nejsou, potřebují nad sebou silnou ruku jako sůl. "Slečna učitelka Andrea Krajtovičová je mou zástupkyní a má na starosti rozmisťování vycházejících žáků," vysvětlil Golem. "Obě děvčata opustí naši školu letos?" Taťka se nejprve seznámil se slečnou, která ho obdařila hvězdným úsměvem. Tátovi se jistě zapotily brýle! Poté s bravurou zvládl situaci. Bodoval. Krása slečny učitelky ho sice zastihla nepřipraveného, ale hned se vzpamatoval. Vysvětlil, že mladší dcerka vyjde teprve za rok. "Nu, my půjdeme, hoši," řekla rázně Kadlecová. Naše společnost se rozpadla, Anton dal Jarině přednost ve dveřích, já vyťapkala za Vránovou do třetího patra, taťku si odvedla Krajtovičová do kabinetu, aby s ním probrala všechno potřebné, a jediný Golem zůstal ve své superředitelně. Kam by chodil! "Máš strach?" zeptala se mne Vránová u dveří s cedulkou 8. C. Byla doopravdy milá, přiznala jsem se bez mučení. "Každý začátek je těžký, nic se neboj. Tohle je fajn třída." Slabě jsem se usmála. "Na strach je dobré třikrát za sebou se prudce nadechnout a vydechnout," poradila mi. "Dělala jsem to před zkouškami. Takhle, podívej." 32 Osobně mi svůj recept předvedla. Zkusila jsem to po ní. Kývla a řekla: "Teď už se bát nebudeš." Uklidnila mne však jen velice zdánlivě. Měla snahu mi pomoci, dobrá třídní se nepotkává na každém rohu. "Připravená? Jdeme," zavelela. Krátce klepla, nečekala na vyzvání a otevřela dveře třídy. Cítila jsem na zádech studený pot. Ve třídě právě probíhala hodina ze- Stránka 15

16 měpisu a stará učitelka podobná Kadlecové si nás nepřívětivě změřila, proč vyrušujeme. Když však v mém doprovodu spatřila Vránovou, kývla hlavou na pozdrav a ustoupila od tabule k oknu. K té smůle ještě tohle! Copak nemůže být hodina s Vránovou, proboha?! Určitě měním barvu, místo rukou kusy ledu a tvář v plameni. "Chlapci a děvčata, vedu vám novou spolužačku. Jmenuje se Eva Veselá a přistěhovala se k nám z Moravských Budějovic. Vžijte se do její situace a pomozte jí. Ve všem. Čím dřív ji vezmete mezi sebe, tím lépe pro Evu i pro vás. Eva začíná nový život a hodně záleží, jaký ten začátek bude. Věřím, že si rozumíme a že se na vás mohu spolehnout," uvedla mne Vránová. "Musím běžet, nebo mi šesťáci zboří školu. Paní Valentová, prosím vás, ať s ní někdo projde školu. Kam si sedneš, holka?" Rozhlédla se po třídě. Já ne, vytrvale jsem hleděla na špičky bot. "Bláha se hlásí? Výborně. Do čtvrté lavice vedle Bláhy. Zorko, ty se přesuň do první k Ivošovi. Zatím na shledanou." V téhle chvíli jsem jistě zbledla. Budu sedět s klukem! U nás učitelé takové hloupé nápady neměli, seděla jsem s Helenou a bylo nám fajn. Maličko mne uklidnil fakt, že Valentová není Kadlecová, ale k smíchu mi to nepřišlo. "Zorko, než se usadíš, proveď Evu po budově," vysvobodil mne učitelčin hlas. Nechala jsem tašku u dveří a vymázla ze třídy jako první. Teprve na chodbě jsem se 33 na svou novou spolužačku podívala. Byla menší o půl hlavy, na nose jí seděly příšerné kostěné brýle a účes připomínal ovci při sběru vlny. Nemluvila. Zavedla mne do šatny, kde jsem se přezula a podle Vránové třikrát zafuněla. Překvapeně se na mě podívala a bylo na ní vidět, že má chuť poklepat si na čelo. Pokrčila jsem omluvně rameny, povýšeně se ode mě odvrátila a dovedla do jídelny, abych si mohla koupit stravenky. "Vy tady sedíte pořád s klukama?" osmělila jsem se. Po mé otázce doslova nadskočila. "No a? Tady sešs ve městě a ne v jednotřídce na návsi," usadila mě. "Nemysli si, že když budeš sedět vedle Bláhy, že se hned zamiluje na smrt!" Vyrazila mi dech. Nechápu, co proti mně může mít, vždyť se vůbec neznáme! Brýle má děsné, ale kdyby mi nabídla přátelství, skočila bych po něm všema deseti. "Tomu říkám přivítání na úrovni," podařilo se mi vydechnout. "Nejeví se ti něco? Ten tvůj Bláha je mi volnej!" Překvapeně se na mě podívala, asi nečekala takovou odvahu. Začala jsem ji nenávidět. Vzala si ponaučení učitelky opravdu k srdci! Uraženě jsem se otočila a nehodlala jít zkolaudovat hajzlíky na poschodí. Valentová mě dovedla jako batole do čtvrté lavice prostřední řady. Než jsem se posadila, pokusily se o mne mrákoty. Můj soused se na mě sympaticky šklebil. Jeden jediný člověk, kterého hned po Zorce znám křestním jménem! Kývla jsem mu očima na pozdrav a posadila se rovně jako tříska. Ostatní se po mně otáčeli a nedávali pozor, až je učitelka upozornila, že jednak je ještě hodina a jednak jim na civění nejsem zvědavá. V tom se nesekla. Začala mi být příjemná, přestože vypadala jako starší sestra Kadlecové. Nemohla jsem se soustředit na státy střední Afriky. Vrtalo mi hlavou, proč jsme si se Zorou tak nesedly. 34 Stránka 16

17 Nemám o sobě velké mínění, ale odpuzující obluda jistě nejsem. Zora mi musela uvolnit místo. Dobrá. Pozorovala jsem ji, nadsedala v první lavici s rukou stále vztyčenou a chrlila vědomosti. Ivoš vedle ní vypadá na pěkné eso, znuděně si čárá do sešitu, občas zívne a tajně si ukousne ze svačiny. Buď vedle něho sedět nechtěla, nebo naopak toužila zůstat na svém místě ve čtvrté lavici. Zvonek ohlašující konec hodiny mě vytrhl z přemýšlení. Kolem se rozproudil běžný přestávkový život. Seděla jsem stále našponovaná a ve střehu. "Co bráchové? Už se vzpamatovali?" usmál se Dušan a nalehl horní půlkou těla na lavici. Hlavu si podepřel rukou, aby na mě lépe viděl. To jsou způsoby! "Až moc," pousmála jsem se rozpačitě, protože nás poslouchalo široké okolí. "Málem rozebrali ředitelnu." Dušan se usmál a vysvětlil, že výpadek elektrického proudu není v domě ničím výjimečným. Jak je síť přetížená, samočinně vypne na pár minut hlavní kontakt. Nijak pozorně jsem ho neposlouchala, připadala jsem si stále jako na jevišti, navíc hlavní osoba v dramatu. Nebo veselohře? Strašně se mi příčí být středem pozornosti! Zachytávala jsem různé typy pohledů. A vida! Od kluků, jichž jsem se bála mnohem víc než holek, šlo o přímé a rovné. Děvčata při vzájemném střetu uhýbala očima, a dokonce mi přišlo, že v mnohých vidím zášť stejnou jako v Zořiných. Zazvonilo. Podle Dušana nás čeká čeština s Vránovou. Jen co přišla, zamířila ke mně a vyptávala se na první dojmy. Pokrčila jsem rameny, Zora je protivná, ale já neumím žalovat. Vránová zajásala nad mým prospěchem, teď prý budou ve třídě premiantky dvě. Já a Zorka. No páni! Třídní byla fajn, na můj vkus však příliš zvědavá. Zajímalo ji, jaká byla škola v Budějovicích, co jsme probírali naposledy a podobně. Dělalo mi problémy odpovídat, aniž bych dala možnost k výsměchu. Hlídala jsem každé své slovo a odpovědi ze mne 35 lezly jako z chlupaté deky. Vránová nakonec pravila, ať mě Dušan seznámí s třídou, ale potichu, abychom je nerušili. Zora nás hltala očima. A nejen ona, například kudrnatá holka z první lavice u dveří, podle Dušana jménem Beata, mě propichovala pohledem. Světlovlasá Diana sedící přes uličku žvýkala žvýkačku a s podepřenou bradou prohlížela podrobně každý kousek mého oblečení. Pokusila jsem se o chabý úsměv, ale ona nereagovala. Vypadalo, že mnou pohrdá! Po zádech mi stékal pramínek studeného potu. Poznala jsem ve třídě dvě děvčata a tři kluky, jež jsem včera pozorovala z balkonu. Dlouhovlasá blondýna se jmenovala Katka, seděla hned před námi s Michalem, tu a tam se otočila a usmála. Ulevilo se mi. Aspoň jedna! Už jsem začínala mít dojem, že jsou zdejší holky zakleté. Všimla jsem si zasedacího pořádku. Všichni seděli kombinovaně, jediná Zora v první lavici samotná. Ivoš se hned o přestávce odstěhoval dozadu. O svačině ke mně přistoupila holka s mokrou trvalou na tmavých vlasech pod ramena, v jedné ruce držela chleba a druhou mi podala: "Ahoj. Já jsem Radka a vítám tě za celou třídu." "Díky," vzmohla jsem se a coby ostře sledovaný objekt si s ní potřásla pravicí. Bylo to od ní fér. Došlo mi, že ta holka je něco jako vůdčí osobnost. "Chceš kousnout?" nabídla mi, když si všimla, že nic nemám. Svačinu jsem v té nervóze zapomněla doma. "Ne, díky," odmítla jsem rozpačitě.,s "Když budeš chtít s něčím pomoct, řekni," dodala. "Díky," opakovala jsem do třetice. Stránka 17

18 "Odkud že seš?" zavolala na mne Beata poťouchle. "Z Budějovic..." "Já myslela, že z Dikova," bavila se a s ní všichni kolem. "Třeba jsou vesničani lip vychovaní," přidala se Zora. 36 Krvavě jsem zčervenala. "Puberťáci, co chceš," řekla mi Radka s přehledem. "Neber si to, možná z toho i vyrostou." "Kolik ti je, prosím tě?" zeptala se mne, myslím, Monika. "Čtrnáct " "Jo? Já myslela, že šest," culila se. Narážela na mou pivoňkovou barvu ve tvářích. Místo abych se tvářila nad věcí, zrudla jsem ještě víc. Ničily mne promyšleně, střílely přesně zacílené šípy, potvory! "Dámy, vy nečtete červenou knihovnu," ozvala se Diana. "Jinak byste věděly, že na vesnicích jsou holky čistý, čestný a stydlivý." "A ve městě úplně blbý!" řekl Dušan naštvaně. Zastal se mne a já mu byla vděčná, protože jsem se sama nezmátožila. "Dušane, nová favoritka, co?" prohodila holka, jejíž jméno jsem si nezapamatovala. Všichni se rozřehtali o závod. "Co do ní furt rejete, slepice," řekl drobný blonďáček. Zvonek ukončil debatu a já se celou hodinu vzpamatovávala a připravovala na příští kolo v ringu. Už aby zazvonilo na oběd a já odtud vypadla! Hned odpoledne doma ztropím scénu a buď se odstěhujeme, anebo půjdu zítra za školu! "Kašli na ně," řekl mi Dušan zamračeně. "Jsou blbí." Kývla jsem. Určitě blbí jsou, jenže já nemám hroší kůži! Na konci vyučování jsem si sbalila tašku a chtěla vyletět ze třídy jako z holubníku. "Pojď s námi," nabídl mi Dušan. Myslel tím sebe a svou malou partu. Krom Katky a nazrzlé Kláry do ní patřila i Beata. Kluci mi jaksi nevadili. "Tak co je?" všiml si mého váhání. "Máme přece společnou cestu, ne?" "Cestu třeba!" 37 "A co ne?" ' "Tak... Asi vám vadím," namítla jsem. Blonďáček Michal se rozesmál: "Pojď a nedělej fóry." Katka s Klárou se na mě usmály. Škoda že Radka do party nepatří, kdyby k něčemu došlo, asi by stála při mně. Tyhle dvě sice nešpičkovaly, ale zatím se nijak neprojevily. Beata by mě určitě nepozvala, tvářila se jako čert, a když Katka pobídla kluky, aby mi pomohli s učením, které pro mě Vránová vyfasovala, kabonila se ještě víc. "To je dobrý," bránila jsem těžký vak. "Nebuď blázen," mrkla na mne Katka. "Máme ve třídě muže." Dušan mi tašku vzal i přes protesty, a jak jsem si všimla, Michal nesl Katčin poloprázdný batůžek bez pobízení. V šatně další šok. Přezula jsem se a divila se, proč to ostatním tak dlouho trvá. Aby ne, připínali si na boty ještě brusle! "Ty tu seš pěšky?" povýšila se Beata. Kývla jsem. Tenhle Bakov, to je síla! "No prosím tě!" divila se zbytečně nahlas. "Umíš jezdit?" Koza jedna! "Jasně," odsekla jsem. "Jen aby. Tady je každej bez bruslí vyřízenej." Stránka 18

19 "Koukám, že i s bruslema!" Nabrala jsem dech. Konečně! "To je fakt," smál se pobaveně Milan. "Aspoň někteří!" "Eva nemůže vědět, co se nosí," namítl Dušan, brusle si odepnul a kráčel vedle mne pěšky. Umínila jsem si program na odpoledne až do večera budu trénovat jízdu na bruslích! Cestou jsem se nespokojeně rozhlížela. Vzhledem k tomu, že jsme zabočili hned za první blok, nevěděla jsem, kudy se dostanu domů. Tolik paneláků a jeden jako druhý! 38 "Neplašit," všiml si mne Michal. "Bydlíme v jednom." "Jak to?" "Normálně. Já v prvním vchodě, ty s Dušanem ve třetím." Beata si okamžitě ohřála polívčičku: "Nebo sis myslela, že máte na barák monopol?" Kluci se zasmáli. Potvora jedna, číhá na každou příležitost, aby mě mohla shodit. Měla jsem na jazyku cosi o monopolu na blbost, ale urážku jsem spolkla. Nejsem přece ubohá! Z prvního patra sousedního bloku se ozval hrozný křik provázený řinčením skla a zavřeným oknem prolétla zelená láhev od piva. Trhla jsem sebou a uskočila. Láhev se roztříštila metr před námi! Vyjeveně jsem se po ostatních podívala, ale nezdálo se, že by se nějak vzrušovali. Jediná Klára špitla ahoj a s hlavou vtaženou mezi ramena zapadla právě do onoho vchodu. "Co se děje?" vyhrkla jsem ještě vyděšeně. "Nic. Machač zase vyvádí," vysvětlil Milan. Nerozuměla jsem tomu, ale víc se nevyptávala. Katka bydlela hned v protějším paneláku, zjistily jsme, že máme okna málem přesně proti sobě. Vůbec, na tomhle obrovském sídlišti by se posbírala celá škola! "Ahoj," řekla jsem Dušanovi ve výtahu, zaváhala a dodala: "A... děkuju. Já vím, opakuju se, ale... Dík." Usmál se: "Není za co." Jarinu chvíli po mně doprovodil kluk, který prý vůbec ze sídliště nebyl. Petr s Pavlem vyprávěli, jak se pěkně uvedli. Paní učitelka je posadila do poslední lavice, záhy změnila názor, neboť pochopila jejich smysl pro učení a přesadila je do první hned u stolku, aby vzadu nezvlčili. Pche, smysl pro učení a naše dvojčata! Bráškové vždycky sedí v první linii. Musí být totiž při ruce! "Jsem rád, že se vám ve škole líbí," liboval si taťka. "Říkal jsem, že si najdete nové kamarády." 39 "Líbí?!" vybuchla jsem. "Bylo to příšerný! Stála jsem tam jako terč a oni se do mě strefovali! Tati, nešlo by, abych chodila na jinou školu? V Bakově jich je určitě víc a " "Nepřichází v úvahu," přerušil mě. "Však si zvykneš. A vůbec, Evo, není to tvoje vina? Podívej, Jarka i kluci problémy nemají. Zamysli se nad svou povahou." Jarča po mně hodila pobavený kukuč. Raději jsem nereagovala, tátovy výchovné koncerty zbožňuji! Za všechno můžu já! Nemohla jsem se ani radovat z nového dárku. Taťka totiž při večeři sáhl do tašky a podal mně i Jarině krabici. Brusle!! "Teda tati, ty jsi kanón!" jásala Jarka, věšela se tátovi kolem krku, líbala ho na tváře a švitořila: "Tady se žije jinak, člověk se musí přizpůsobit, aby se nelišil..." Vztekle jsem zaťala zuby. Neumím se vtírat do jeho přízně jako ona, nepřinutím se k bouřlivým projevům Stránka 19

20 radosti, vyzněly by neupřímně, jsem hloupá a přitom žárlím, že naši Jarce nadržují. A taky se divím, že se Jarka chce přizpůsobit, zapadnout do davu. Ona! Ta, která musí být ve všem originální! Já nezapadnu. Radši se budu lišit, jen když nebudu blbá jako některé spolužačky. Lichá, prosím, ale svoje!! 4. KDE JE ZAKOPANEJ PES. Kdyby na mě ráno před panelákem Dušan nečekal, nejspíš bych do školy vůbec nedošla. Takhle jsem chtěj nechtěj musela. A pak, v jeho doprovodu jsem se cítila mnohem pevnější, a než jsme došli ke třídě, umínila jsem si vzít Jarčino ponaučení k srdci. Večer jsem se jí totiž svěřila a ona řekla, že si za to můžu sama, protože jsem jim ukázala, kde jsem zranitelná. Svět nemá rád zbabělce. Jí se mluví! Mít sestřino image, které nepřipouští nejmenší pochybnost, prosím! Dušan zřejmě vytušil zaječí úmysly a čekával na mě denně. A hlavně se mě zastával! Hned druhý den zpražil Beatu přede všemi. Utahovala si ze mě na téma zaostalý venkov. Zda prý do Budějovic zavedli střídavý elektrický proud? V prvním okamžiku mě trefná odpověď nenapadla, reagoval však Dušan. Prohlásil, že elektrický proud je všude kromě bytu Borových, jinak si nedovede vysvětlit, proč má Beata zatemněný mozek. "Jestli si ještě někdo otevře hubu, má co dělat se mnou!" oznámil třídě výhružně. Od té doby byl jakžtakž klid. Nikdo si přímo útočit nedovolil, Dušan, Ivoš a dalších pár silných jedinců tvořilo vůdčí sílu třídy a těm jsem naštěstí nevadila. Při tělocviku, kdy jsem samou nervozitou nejen švédskou bednu nepřeskočila, ale s rachotem ji povalila, se holky bavily. "Elektriku máte, švédský bedny v Moravských Budějovicích ne," konstatovala Zora a víc jsem přes hromobití smíchu nerozuměla. Smál se tomu dokonce i tělocvikář Chvátal. Sprosťák! "Zoro, není ti to blbý?" rozčilila se Radka. "Do pytle, Eva k nám prostě patří, chápete?" Bohužel k nim patřím. K té prima třídě. Ach jo. Nechápu, proč většině holek z 8. C. vadím. 41 Celý duben jsem doma po večerech brečela. Tajně, v posteli, aby mě naši neviděli. A Helena, ta mrcha, mi napsala jen jednou! Během května se situace pomalu obracela k lepšímu. Špičky postupem času ztrácely své ostří a co víc, spřátelila jsem se s upovídanou Katkou natolik, že pro mě občas odpoledne zašla, někdy i s Klárou, a šly jsme společně ven. Myslím, že po vzájemném oťukávání se bouřkové mraky rozptylovaly a krom Zory, Beaty a Diany jsem mluvila se všemi, ačkoliv s mnohými jen to, co se týkalo školy. Přesto mě každý školní den stál hodně nervového vypětí a já jsem se od pondělí do pátku těšila na víkend. Taťka díky svému novému zaměstnání, do něhož se zakousl jako blecha do psa, se doma vyskytoval mnohem méně než dřív, čili se do našeho příbytku vloudil klid a mír, nezasahoval do něho žádný rušivý element. Mamka totiž naštěstí nikdy nemívala výchovné záchvaty, při nichž by nás zkoušela z německých a anglických slovíček a kontrolovala nám úkoly na druhý den. Myslím, že nikomu z nás dětí uvolnění režimu nevadilo. Mamka má ráda klid, ve volných chvílích gruntovala, pekla, vyvářela a těšila se na taťku, kluci lítali venku málem do večera, Jarina nemusela vymýšlet složité finty, jak přelstít bdělého rodiče, když chtěla jít na rande, stačilo mamce říct. A já si mohla pouštět Náhrobní kámen a jiné moje tutovky třeba desetkrát doko- Stránka 20

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské. 1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,

Více

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti.

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti. Kapitola 1 Už to máš? zeptala se Olivia Abbottová mámy. Olivii se konečně podařilo přimět tátu, aby si dal pauzu od svého pravidelného úterního maratonu tai-či tím, že mu zatřepala pompony přímo před obličejem,

Více

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan

Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována ani šířena v papírové,

Více

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko e- kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena.

Více

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí.

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. Jenom proto, že je hezky, každý čeká, že budete venku a skotačitˮ nebo tak něco. A když venku netrávíte každou vteřinu, hned

Více

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání Ale já jsem se chtěla o Jirkovi Hrzánovi dozvědět něco bližšího. Tak jsem o něm začala psát sama. No, sama jak se to vezme. Pročetla jsem dostupné materiály, ale především jsem na něj nechala vzpomínat

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

To se opravdu muselo? No, tak chodili všichni až na jednu spolužačku, jejíž rodina měla hospodářství, jinak všichni.

To se opravdu muselo? No, tak chodili všichni až na jednu spolužačku, jejíž rodina měla hospodářství, jinak všichni. 1 Pro svůj projekt jsem si vybrala svoji maminku. Je jí 37 let, pochází z Podkrkonoší z malé vesničky Havlovice, kde od šesti do dvanácti let navštěvovala tamní mateřkou a základní školu. Ve dvanácti letech

Více

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz František Ber Jak Ježíšek naděloval radost e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Nedokázala jsem si představit život bez ní a to i přesto, že

Více

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal.

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal. Pod Kingstonem Mobil hlasitě zapípal. Jsou lidé, které zapípání mobilu dokáže vážně vyvést z míry. Mohou pak začít splašeně pobíhat, křičet, ohrožovat všechno a všechny ve svém dosahu. Jiní zase začnou

Více

Přednáška prvňáčkům 1.B o čištění zoubků. Veselé zoubky. přednáška společnosti drogerie DM

Přednáška prvňáčkům 1.B o čištění zoubků. Veselé zoubky. přednáška společnosti drogerie DM Přednáška prvňáčkům 1.B o čištění zoubků Veselé zoubky přednáška společnosti drogerie DM Davídek z 1.B se nám svěřil, jak se mu líbila přednáška o čištění zoubků. Ptala jsem se ho, jestli se mu akce líbila.

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Pravidla přátelství Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Original title: Código amistad Copyright 2015 Disney Enterprises, Inc. Vydalo nakladatelství EGMONT ČR, s.r.o., Žirovnická 3124, 106 00

Více

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz Bylo mi teprve 17, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Hlavou mi svištělo, že chci studovat, užívat si života, a že mě naši zabijou. Ti nám ale nakonec pomohli ze všech nejvíc. S prckem to dnes už skvěle

Více

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být

Více

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém f r a n z k a f k a Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém obraze a nevydá ho. Raději skočí Markétce

Více

Mám ji pozvat? Ta Katčina oslava byla jednou z nejhezčích, na kterých jsem kdy byl. Zábava tam jela plným proudem. Dokonce jsem už pocítil, že mě lidi konečně přijali a už jsem nebyl ten novej. Po tanci

Více

Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová. Výlet do Pekla. čte pro. prv. ňáč. čte pro. prv. ňáč

Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová. Výlet do Pekla. čte pro. prv. ňáč. čte pro. prv. ňáč Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová Výlet do Pekla prv čte pro ky ní ňáč prv čte pro ky ní ňáč Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová Výlet do Pekla Upozornění pro čtenáře a uživatele

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

Petra Soukupová. K moři

Petra Soukupová. K moři Petra Soukupová K moři Brno 2011 Petra Soukupová, 2007 Host vydavatelství, s. r. o., 2007, 2011 (elektronické vydání) ISBN 978 80 7294 420 0 Rodičům PETROVY DVĚ ŽENY 1/ Petr a Magda se potkávají Magda

Více

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky.

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky. Neviditelnost Tomáš Dušek Byl jsem na kontrole. Našli mi v krvi zbytkový alkohol a špatný cholesterol. Ptal jsem se své doktorky, co to znamená. To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď

Více

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva 10. Omluva Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz Podívej, kdo sem jde, upozornil Štefan přítele. Ten se napřímil a pohlédl k cestě. Po ní pomalu přicházel Viktor. No, ty lenochu, zasmál se mu Gimo naproti, když

Více

"Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně.

Marcela, představila se nejistě a téměř kajícně. "Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně. "Ivan Toman," zareagoval stereotypně jako po každém zazvonění telefonu, a teprve poté si uvědomil, kdo volá. "To jsi ty, Marcelo?" nechtěl věřit tomu,

Více

PŘÍLOHY KONTROLNÍ SKUPINA ŽÁKŮ PRACOVNÍ LISTY: Pracovní list č. 1 Materiál pro učitele věty k rozstřihání. Pracovní list č.

PŘÍLOHY KONTROLNÍ SKUPINA ŽÁKŮ PRACOVNÍ LISTY: Pracovní list č. 1 Materiál pro učitele věty k rozstřihání. Pracovní list č. PŘÍLOHY KONTROLNÍ SKUPINA ŽÁKŮ PRACOVNÍ LISTY: Pracovní list č. 1 Materiál pro učitele věty k rozstřihání Pracovní list č. 2 Křížovka Pracovní list č. 3 Text O Červené kšiltovce Pracovní list č. 1 Před

Více

Zvyšování kvality výuky technických oborů

Zvyšování kvality výuky technických oborů Zvyšování kvality výuky technických oborů Klíčová aktivita I/2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti žáků středních škol Pracovní list č. 20 pro téma 1.2.5

Více

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat,

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, opustit všechny své kamarády a začít chodit do nové školy.

Více

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý.

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý. Dnes ráno se mi vstává líp. Hlava mě nebolí a dokonce se mi už ani nemotá. Jsem desátý den po otřesu mozku a stále špatně spím. V nákupním centru nás s dcerou napadl cizí vyšinutý chlap a poranil mi krční

Více

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově

Více

Tereza Čierníková PŘELOMOVÝ OKAMŽIK. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Tereza Čierníková PŘELOMOVÝ OKAMŽIK. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz 1 Tereza Čierníková PŘELOMOVÝ OKAMŽIK 2 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Copyright: Autorka: Tereza Čierníková Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2015 ISBN: 978-80-7512-152-3

Více

Digitální učební materiál

Digitální učební materiál Digitální učební materiál Evidenční číslo materiálu: 63 Autor: Mgr. Petra Elblová Datum: 15.12.2011 Ročník: 7. Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obor: Český jazyk Tematický okruh:

Více

JMENUJI SE: To je otisk mé ruky: Baví mě: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá.

JMENUJI SE: To je otisk mé ruky: Baví mě: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá. To jsem JÁ 1I JMENUJI SE: Baví mě: To je otisk mé ruky: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá. 2I Jmenuji se......... a je mi... let. Žiju společně s: Bydlím v: Nejvíc

Více

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska.

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska. Byla to láska Kytička milostné poezie Obsah: Když jsem byla hodně malá Pomalu vrůstám do tebe Kdybych to dovedl Byla to láska Magdaléna Štěpán Křivánek GRANO SALIS NETWORK 2004 www.granosalis.cz Když jsem

Více

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.

Více

O Klárce. Rivel Arosis. Povídání o jedné zatím malé holčičce a jejích nejlepších kamarádkách. Klárka a nemluvně

O Klárce. Rivel Arosis. Povídání o jedné zatím malé holčičce a jejích nejlepších kamarádkách. Klárka a nemluvně O Klárce Rivel Arosis Povídání o jedné zatím malé holčičce a jejích nejlepších kamarádkách. Klárka a nemluvně Po nebi se již zas prohánějí oblační beránci a spásají modř, řekla by určitě Klářina milovaná

Více

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím Tak se mi zdá, řekla, tak se mi zdá, že nadešel čas, abychom podnikli nějaký opravdu pěkný výlet. S jídelním košem. A šla rovnou zpátky k majáku, aby se dala do balení. Když maminka sbalila všechno potřebné

Více

Autorem materiálu je Mgr. Renáta Lukášová, Waldorfská škola Příbram, Hornická 327, Příbram, okres Příbram Inovace školy Příbram, EUpenizeskolam.

Autorem materiálu je Mgr. Renáta Lukášová, Waldorfská škola Příbram, Hornická 327, Příbram, okres Příbram Inovace školy Příbram, EUpenizeskolam. Šablona č. 7, sada č. 1 Vzdělávací oblast Vzdělávací obor Tematický okruh Téma Člověk a jeho svět Člověk a jeho svět Rodina Příbuzenské vztahy v rodině, orientace v čase, život ve městě x vesnici Ročník

Více

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem

Více

Píšete dětem černé puntíky, když něco zapomenou? Nebo jim dáváte jiný trest?

Píšete dětem černé puntíky, když něco zapomenou? Nebo jim dáváte jiný trest? Rozhovor s... Zajímá nás i to, co se děje na prvním stupni. Proto jsme vyzpovídali paní učitelku Janásovou a paní učitelku Drštičkovou. Chtěli jsme hlavně vědět, jak se daří jim a jejich prvňáčkům. PANÍ

Více

Julinka a její zvířátka Prázdninový zvěřinec

Julinka a její zvířátka Prázdninový zvěřinec Julinka a její zvířátka Prázdninový zvěřinec Vyšlo také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz www.albatrosmedia.cz Rebecca Johnson Julinka a její zvířátka Prázdninový zvěřinec e-kniha Copyright

Více

Chlupaté zadky, pruhované ocásky a kakao na uklidněnou

Chlupaté zadky, pruhované ocásky a kakao na uklidněnou Chlupaté zadky, pruhované ocásky a kakao na uklidněnou Flo poskakovala po schodech k domovním dvefiím v rytmu hudby. Strãila klíã do zámku, vytrhla si z u í sluchátka ipodu velká jako knoflíky a zarazila

Více

Příspěvek č. 21 Setkávání se smrtí

Příspěvek č. 21 Setkávání se smrtí Příspěvek č. 21 Setkávání se smrtí Plánuješ něco na víkend? ptal se mě Mario. Ehm něco s tebou? zeptala jsem se s úsměvem, protože mi došlo, že on něco plánuje. Přesně, usmál se, napadlo mě, že bychom

Více

VYPRAVOVÁNÍ KONTROLNÍ SKUPINA ŽÁKŮ

VYPRAVOVÁNÍ KONTROLNÍ SKUPINA ŽÁKŮ VYPRAVOVÁNÍ KONTROLNÍ SKUPINA ŽÁKŮ LEKCE: 1. VYPRAVOVÁNÍ 2. PRVKY VYPRAVOVÁNÍ 3. VYPRAVOVÁNÍ OPAKOVÁNÍ VÝUKOVÉ CÍLE: Žáci: vyjmenují znaky vypravování a vytváří podle nich vlastní text, společně ve dvojici

Více

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád 1. KAPITOLA Pýcha předchází pád Babi, co je to? Babička vzhlédla od práce. Pro všechno na světě, holčičko, kde jsi to našla? Na půdě, odpověděla jsem. Co je to, babičko? Babička se pousmála a odpověděla:

Více

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33 V poslední době se vám velmi daří. Vydali jste novou desku, sbíráte jedno ocenění za druhým a jste uprostřed vyprodaného turné. Co plánujete po jeho zakončení? 1 / 6 Turné se sice blíží ke svému závěru,

Více

Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace

Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Název : Malý princ, Antoine de Sain - Exupéry Autor: Mgr. Jitka Řádková Ročník: 3. ročník

Více

část šestnáctá Střední vrstva

část šestnáctá Střední vrstva část šestnáctá Střední vrstva Na začátku května se letos hodně oteplilo. Do školy se chodilo v kraťasech a v tričku, což stejně při vyučování nepomohlo. Ve třídě bylo horko a dusno. A když paní učitelka

Více

Telefonní budka. Varovný telefonát

Telefonní budka. Varovný telefonát MEZI NEBEM A ZEMÍ Mezi nebem a zemí Telefonní budka Tohle se prý stalo nedávno, někde na Kladně. Jednu mladou dívku právě proti její vůli opustil přítel a k tomu se přidaly jak problémy ve škole, tak

Více

SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ

SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ VOJTĚCH FILIP VĚNOVÁNO BOHU 3 4 Copyright Autor: Vojtěch Filip Fotografie na obálce s laskavým svolením Petra Pospíšila, Hoher Bogen 2009 Vydal: Martin Koláček E-knihy jedou 2014 ISBN:

Více

N ÁČELNÍK K ANČÍ ZUB

N ÁČELNÍK K ANČÍ ZUB 1) N ÁČELNÍK K ANČÍ ZUB Na pokraji moravské dědiny, kousek od hranic, stojí bývalý lovecký zámeček pánů z Větrova. Je omítnutý pampeliškovou žlutí, má spoustu věžiček pokrytých prejzy a korouhvičku s kohoutem.

Více

Tereza Čierníková INZERÁT

Tereza Čierníková INZERÁT 1 Tereza Čierníková INZERÁT 2 Postával jsem na jednom z nejnudnějších vlakových nádraží hlavního města. Bylo krásné počasí, což bylo v době, ve které jsem žil, velkým plus. Žil jsem vlastně v době, kdy

Více

Potrestat nebo nepotrestat

Potrestat nebo nepotrestat 3 Potrestat nebo nepotrestat Náš třetí seminář ještě nezačal. Lidé byli pořád seskupeni do malých hloučků a hluboce zabraní do konverzace. Zaslechla jsem útržky vět. Za to, co řekla, má měsíc domácího

Více

hy podobaly dlouhé, mnohokrát zakroucené a zašmodrchané tkaničce

hy podobaly dlouhé, mnohokrát zakroucené a zašmodrchané tkaničce O nějaký den později si jedna z lékařek všimla, že pouhým zapsáním počátečních písmen všech pěti jmen vedle sebe vznikne jméno šesté: C. I. L. K. A. Kupodivu právě toto jméno se vžilo. Celestýna, Izabela,

Více

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně.

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně. 1. kapitola Muselo se něco stát! Tohle přece není normální! víří mi hlavou. Okolo mě jezdily tanky a motorky. Co se to děje? Náhle mi hlavou bleskla strašlivá myšlenka: ocitla jsem se v minulosti. Ano,

Více

m.cajthaml Na odstřel

m.cajthaml Na odstřel m.cajthaml Na odstřel Ach Bože! zakřičel směrem všude tam, kde nic nebylo. William Eastlake I. Já ho vůbec neznal. Teda předtím jsem ho vůbec neznal. I když bydlíte v jednom městě, tak nemůžete znát všechny

Více

Hurvínkovo přání. Vyšlo také v tištěné verzi. Objednat můžete na www.fragment.cz www.albatrosmedia.cz

Hurvínkovo přání. Vyšlo také v tištěné verzi. Objednat můžete na www.fragment.cz www.albatrosmedia.cz Hurvínkovo přání Vyšlo také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz www.albatrosmedia.cz Martin Klásek, Ondřej Lážnovský Hurvínkovo přání e-kniha Copyright Albatros Media a. s., 2016 Všechna

Více

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici Kašpárek (Vypravěč) Princ Janči Chůva (Babička) Žába Princezna Janička Král Čert Světnice Vesnice Komnata Podhradí Les Přídavné kulisy: studna Smrk Kašpárek nebo vypravěč: Byl jednou jeden princ. Janči

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

Kněz se usměje a objímá brigádníka kolem ramen. Pojedete domů už na Velikonoce. Sám vás tam zavezu a předám rodině. K těm šatům přidáme ještě dárky

Kněz se usměje a objímá brigádníka kolem ramen. Pojedete domů už na Velikonoce. Sám vás tam zavezu a předám rodině. K těm šatům přidáme ještě dárky Škaredá středa Středa svatého týdne, říká se jí také škaredá středa. Proč? Máme před očima Jidáše, jednoho z dvanácti apoštolů, jak se domlouvá s farizeji. Na čem? Farizejové se rozhodli Ježíše zahubit.

Více

Ahoj, řekl Jeník. Ahoj, řekla Sylva. Sedli si vedle sebe na zídku před domem a klátili nohama.

Ahoj, řekl Jeník. Ahoj, řekla Sylva. Sedli si vedle sebe na zídku před domem a klátili nohama. táhlé brambory vyrobil vlka s rudýma očima a otevřenou tlamou. S loutkami pak hráli divadlo. A to bylo poprvé, co se Jendovi vyučování doopravdy líbilo. No jo, když je to do školy, vzdychl tatínek. Naložil

Více

Zuzana Pospíšilová Ilustrace Eva Rémišová. Hravá autoškola

Zuzana Pospíšilová Ilustrace Eva Rémišová. Hravá autoškola Zuzana Pospíšilová Ilustrace Eva Rémišová Hravá autoškola Zuzana Pospíšilová Ilustrace Eva Rémišová Hravá autoškola Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této

Více

KAPITOLA PRVNÍ. Vánoční prázdniny

KAPITOLA PRVNÍ. Vánoční prázdniny KAPITOLA PRVNÍ Vánoční prázdniny Byl poslední týden před vánočními prázdninami a všechna děvčata v Gaylandově škole se už těšila na Vánoce. Anna seděla u snídaně a v ruce držela dopis. Hele, podívej, to

Více

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007 Úvod Zdravím vás všechny a vítám vás. Jsem moc rád, že jste dnes dorazili. Dnes začneme spolu mluvit o penězích. Vím, že je to velice kontroverzní téma. Ne jenom z pohledu lidí mimo církev. Nedávno zveřejnili

Více

S dráčkem do pravěku

S dráčkem do pravěku S dráčkem do pravěku také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Napsal Michal Vaněček Ilustroval Ondřej Zahradníček S dráčkem do pravěku e-kniha Copyright Fragment, 2015 Všechna práva vyhrazena.

Více

Bruslení Dneska nás pan vychovatel nechal spát do 9:00. Potom jsme měli snídani a pak jsme měli generální úklid, pan vychovatel nám k tomu půjčil

Bruslení Dneska nás pan vychovatel nechal spát do 9:00. Potom jsme měli snídani a pak jsme měli generální úklid, pan vychovatel nám k tomu půjčil Bruslení Dneska nás pan vychovatel nechal spát do 9:00. Potom jsme měli snídani a pak jsme měli generální úklid, pan vychovatel nám k tomu půjčil rádio. Filip pustil rádio a já myl skříň a taky jsem dal

Více

www.robotikmechacek.cz

www.robotikmechacek.cz ISBN 978-80-260-3610-4 (epub) ISBN 978-80-260-3611-1 (PDF) ISBN 978-80-260-3612-8 (MobiPocket) www.robotikmechacek.cz Na webu můžete výhodně koupit také elektronickou či tištěnou verzi prvního dílu knihy

Více

35 Kapitola druhá 36 Přípitek Patrové budovy, roztroušené na úpatí vysoké hory, zůstávaly dlouho po ránu v jejím stínu. V půl osmé se v trávě na záhonech ještě drželo studené vlhko od noční rosy, ale celé

Více

Pracovní list č. 1 Čtení EU 2. ročník

Pracovní list č. 1 Čtení EU 2. ročník Jak jel Vítek do Prahy Pracovní listy pro 2. ročník Autor: Mgr. Andrea Starečková Registrační číslo projektu Název projektu Název příjemce podpory CZ.1.07/1.4.00/21.0867 Zlepšení podmínek výuky Základní

Více

ČOKOLÁDOVÝ DORT. Ale nápověda je možná opravdu v nebezpečí! Hrozí mu za-

ČOKOLÁDOVÝ DORT. Ale nápověda je možná opravdu v nebezpečí! Hrozí mu za- I ČOKOLÁDOVÝ DORT Jen se zvedla opona a v hledišti zhaslo, Johana vyklouzla z lóže ven na chodbu. Teplý průvan pohnul záclonou u zrcadla a dveře vedoucí na schodiště se zakývaly v pantech. Zůstala stát

Více

Televizní expert. Michael Sodomka

Televizní expert. Michael Sodomka Televizní expert Michael Sodomka AKT I Scéna 1 Prázdná hospoda, pouze hospodský stojí za barem, vchází druhý muž, Karlík, míří za hospodským. Nazdar! Čau, Karliku. Moc plno tu teda nemáš. No nemám. Co

Více

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE Leden 2012 Motto: Učíme se pro život Obsah : Beseda s policií.........1 Sportovní dopoledne..........2 INFO ze ZŠ a MŠ v nemocnici..3-4

Více

Jak ho oblékli -12- -13-

Jak ho oblékli -12- -13- Protože něco takovýho jsi ještě neviděl čert, kterýho sem poslali z pekla za trest, že prej když je dobrák, tak že mezi ně nepatří, že je pro peklo nepoužitelnej, směje se Melichárek, celý v černém starodávném

Více

Nechci tě už vidět Ozve se rána, když pěstí udeří do stolu. Kamil bez ohlédnutí odchází. Za ním se nese dávka nadávek.

Nechci tě už vidět Ozve se rána, když pěstí udeří do stolu. Kamil bez ohlédnutí odchází. Za ním se nese dávka nadávek. BYLINKY PRO ŠTĚSTÍ Každý krok v životě je krokem ke smrti pravil jeden francouzský dramatik. Stejná slova nyní zašeptal Richard do ticha nemocničního pokoje. Považoval je za výrok natolik kritický a reálný,

Více

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 1 Tereza Čierníková GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 2 PROLOG Henry Vans znovu objíždí svět! Cestopisec Henry Vans, který po svých deseti letech cestování nasbíral tisíce a tisíce informací o zemích z celého

Více

No, jednou jsem takhle poprvé snědla moc třešní a pak jsem to zapila vodou.

No, jednou jsem takhle poprvé snědla moc třešní a pak jsem to zapila vodou. 40.V Ý S T U P Eva, Bára (EVA s BÁROU stojí na lávce, hraje Bářin magnetofon) Mami, byla jsi taky někdy takhle zamilovaná? Nemyslím do táty, myslím úplně poprvé? První láska! Když jsi cítila, že je to

Více

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření.

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Ucítila jsem, jak mě něco udeřilo do zátylku, a svět kolem mě zčernal. D o tváře mi šplíchala studená voda. Když jsem otevřela

Více

1 NA CHALUPU, KAM NECHCI

1 NA CHALUPU, KAM NECHCI 1 NA CHALUPU, KAM NECHCI Za výzo jsem dostal od mámy a Richarda Nintendo. Chtěl jsem ho nechat doma, aby bylo jasný, že si mě za dárek, i když je suprovej, nemůžou koupit. Stejně to vymyslel on, mamka

Více

VÝPRAVA DO NEZNÁMA Dnešní den je pro myší kluky Otíka a Tomíka opravdu výjimečný. Čeká je výprava do neznáma a půjdou úplně, ale úplně sami. Buďte opatrní, nabádal je táta, když se rozcházeli v předsíni

Více

Baví mě jezdit na kole a na skejtu, ale bez kluků to není ono. A fotbal si nezahraju už vůbec. Můžu si leda tak čutat o zeď. Tuhle navečer jsem si

Baví mě jezdit na kole a na skejtu, ale bez kluků to není ono. A fotbal si nezahraju už vůbec. Můžu si leda tak čutat o zeď. Tuhle navečer jsem si 1. července V noci mě hrozně bolela hlava. Bolí mě teď často. Koncem školního roku to bylo z napětí. Do poslední chvíle jsem nevěděla, co dostanu z matiky. Jestli dvojku, nebo trojku. Nakonec to dopadlo

Více

noční motýl prosím tě otevři

noční motýl prosím tě otevři když spíš když spíš má ticho zvláštní něhu svět ustane v svém koloběhu když spíš co tvůj sen skrývá nemám zdání zdá se ti asi o létání když spíš pokoj má barvu zralých pšenic slunce už sahá do okenic když

Více

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Silvester Lavrík Zu česi, čítajte svazek 8 Silvester Lavrík Zu U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více