P r á z d n i n o v é c e s t y. O p ě t F r a n c i e

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "P r á z d n i n o v é c e s t y. O p ě t F r a n c i e"

Transkript

1 P r á z d n i n o v é c e s t y (Dříve než George Orwell) O p ě t F r a n c i e Francie se nám stala důvěrně známou, nějak nás ovanula svou atmosférou, svou krajinou, svými obzory, vysokým nebem, lehce se tam dýchalo. Mladý člověk si ani pořádně neuvědomuje, co všechno na něj působí, třeba něčemu ani nevěnuje pozornost, ale ve vzpomínkách se to vynoří a celá paleta dojmů s ním žije celá léta. O loňských prázdninách jsme cestovali tři, Vašík z nás byl nejmladší, bylo mu něco přes 16, Leoš byl o dva roky starší než já a mně bylo 20. Vašík se nám nějak ztratil a opět byly na krku prázdniny. Školní rok uběhl jako voda. Chodili jsme na výstavy, na koncerty, Leoš měl přehled o kulturním dění, vždy něco objevil. Tentokrát to byla kniha Jeana Giona Kéž tonu v radosti. Budu si ji muset znovu přečíst. Působila na nás kouzelnou náladou jihofrancouzské přírody a radostmi lidí, kteří již tenkrát rozpoznali zhoubné rysy civilizace (dnes to vidí každý), oprostili se od ní a žili si tam po svém. Obsah knihy jsem zapomněl, pouze si vzpomínám na jelena, jmenoval se Antonín, a ten k nim chodil. Spisovatel žil v městečku Manosque na jihu Francie. Toho bychom přece mohli navštívit napadlo Leoše a napsal mu. Dlouho nic, ale potom přišla odpověď: Navštivte mě v Briançonu. Jean Giono. Byl to pohled s fotografií autora s Leošovou adresou na druhé straně a touhle krátkou větou. Ono se řekne navštivte mě, ale kde to je? Hledali jsme hledali na naší dost opotřebované mapě Francie, jež přece jenom byla větší, nežli ta ve školním atlase, ale hledali jsme marně. Dnes by to bylo jednoduché, stačilo by podívat se do abecedního seznamu měst na druhé straně mapy, tak chytří bychom byli také, jenže takové seznamy měst jsou výdobytkem až druhé poloviny dvacátého století a my byli teprve za jeho první třetinou. Pamatuji se na okamžik, na rozzářenou Leošovu tvář, když jsem vešel do jeho pokojíku, (byla to taková delší nudle ve starém domě, šlo se tam přes velkou jídelnu). Otevřel jsem dveře a Leoš na mě: Mám to! Držel v ruce mapu a ukazoval mně Briançon vysoko v Alpách u italských hranic. Briançon se zapsal zlatým písmem do naší paměti, jako objev něčeho neznámého, dalekého, nedostupného, myslím pro malého českého člověka, jak se tenkrát říkalo, ale bác ho!, půl století uplynulo a teď tam za ně hraje jeden náš hokejista, jak zrovna čtu v novinách. To je konec, asi bychom si řekli tenkrát, všechno je zprofanované, pavučiny našeho snění jsou potrhané, ale patrně to měl horší Zrzavý, když mu v bretaňském Camaretu zavedli elektřinu. Francie Blahoslav D. Rejchrt

2 I Pamplona, hlavní město španělské Navarry ztratila cosi. Toto město se k nám víže už v třetí generaci, navštívili jsme je loni my a prožili tam nezapomenutelné chvíle, dostávala odtamtud dopisy naše dcera Mahulena (v Anglii se seznámila s pamplonským studentem, jediným to člověkem, s nímž byla kloudná řeč) a letos je navštívila její dcera Kamila. A nyní čtu v novinách, že je tam na universitě na stáži na fakultě tělesné výchovy a sportu někdo od nás. Byla to pohádková dálava a nyní je nadosah ruky leckterou cestovní kanceláří. A tak začněme! Probírám se drobnými památkami z cest. Je to pár lístků ze sešitku, kam si Leoš psal vydání, pár účtů z restaurací a za nocleh a jiných pár papírků, jež jiným neřeknou nic a vyhodí je. Kolik radosti bychom z nich měli, dokud jsme byli ještě všichni pohromadě, ale nebyl čas, ten kolotoč života nedovolil, aspoň mně, vzhledem k mému povolání zastavit se a s dostatečným klidem netísněn povinnostmi oddat se vzpomínkám. Letos jsme vyrazili brzo, koncem června, jenom my dva s Leošem. Rozhodli jsme se naráz, spakováno jsme měli za dvě hodiny a vyrazili jsme z Prahy asi stopem, protože na Leošově papírku je poznámka: Tady je obsluha mírná, ceny rychlé, dobře uleželý hostinský. U Mikuleckých. Břevnov Proč bychom byli v Břevnově, kdybychom jeli vlakem, ale na tuto část cesty na hranice mně nezbyla žádná vzpomínka. Avšak dvě razítka v pase, 1. července v Chebu a 2. července ve Štrasburku, svědčí, že jsme projeli Německem. Ještě v Hradci jsme si koupili zpáteční jízdenky přes Německo. Říšské dráhy dávaly 60 procent slevy při průjezdu zemí při sedmidenním pobytu v Říši, což jsme neměli v úmyslu dodržet, ale dělalo nám to starosti při každé cestě. Koupili jsme si jízdenku z Chebu do Štrasburku a zpátky z Lindavy na Bodamském jezeře do Brodu nad Lesy. Stálo to cca 200,- Kč. Vlak byl ovšem nabyt, byl první den prázdnin. Protlačil jsem se v uličce k okénku, Leoš někam vedle, po celodenním stání jsem si sedl na svou americkou tornu, tím jsem se ponížil a mezera nade mnou se vyplnila jinými, kteří si pokuřovali a sypali mně popel za krk. To je moje jediná vzpomínka na cestu vlakem Do Štrasburku jsme dojeli večer, jinak bychom tam nenocovali, ale účet z hotelu De la Croix-Bleu na 18,-Frs z 2. na 3. červenec mluví jasnou řečí. Štrasburk už jsme znali a tak jsme to vzali na jih přes Colmar na Mylhúzy. Krajina vpravo je lemována pohořím Vogéz, jež dosahuje výšky až m. Co krásných historických měst jsme minuli, ale na lístku je jen jedna poznámka a to dobrý oběd v Mylhúzách za 12 Frs za oba. Dál než do Belfortu jsme ten den nedorazili a tam povečeřeli v hotelu De l Europe za 16,50 za oba plus 3 Frs zpropitné a 12 Frs za nocleh, celkem 33,50. To by šlo, uvážíme-li, že frank se ten rok rovnal koruně. To u nás bychom v hotelu za tu cenu nepořídili dvě večeře a dva noclehy. V Besançonu se Leoš octl sám, už nevím, proč jsme se rozdělili, a utratil tam 8,75 Frs. Kde jsem byl v tu dobu já? Za dalším místem - Samson - má Leoš otazník a poznámku: nocleh v bistru 2 km vzdáleném na slámě. Marně jsem hledal na mapě, kde by to bylo. V nejnovějším atlase jsem našel, že to je malý ostrůvek na západním pobřeží Anglie, ale to se mně zdá trochu z ruky. Další den 5. červenec nás vítal Lyon s pahorkem Fourviere, na němž už jsme jednou nocovali. Než jsme tam postavili stan, naobědvali jsme se v brasserii za 24,20 Frs za oba. Nepřestávají mě fascinovat ceny, zapisované první dny. Pamětihodnosti města a četné památky z římských dob jsem popsal ve vzpomínkách na cestu v předešlém roce. Zamířili jsme do Grenoblu a cestou ještě povečeřeli u Sv. Huberta v Mi-Plane (Isère) za 7,70 a asi tam přenocovali pod stanem. Grenoble leží na soutoku řek Isère a Drac. Údolí je obklopeno alpskými hřebeny. Bylo to původně keltské sídlo a po dobytí Římany obklopeno Francie Blahoslav D. Rejchrt

3 hradbami a nazváno podle římského císaře Gratianopolis. Od 10. století se dostalo pod panství hrabat z Vienne a jejich vladařský titul dauphin přešel na celý kraj Dauphiné, který patřil římské říši. Francouzský král dostal toto území v léno od římského císaře, jímž byl tehdy Karel IV. v roce 1346, a tak se tato oblast dostala pod vládu francouzské koruny a byla zdrojem příjmů korunních princů dauphinů. Univerzita tam byla založena v r o 9 let dříve než v Praze). Příležitostně si najdu, zda patří mezi těch 10 univerzit, jež založil Karel IV. V meandru Isery je na skalním útesu pevnostní bašta Fort de la Bastille. Ve staré části města jsou domy korunních princů, kostel Sv. Ondřeje ze 13. století, katedrála Notre-Dame z 15. století, Palais de la Justice z 15. století, který sloužil dauphinskému parlamentu. Než jsme se pustili mezi alpské velikány, nabaštili jsme se v restauraci jeden každý za 6,50 Frs. Cesta nás vedla na východ k italské hranici v údolí mezi horskými masívy, některé z nich mám na snímcích. Hledám naši trasu a lamentuji nad současnými mapami. Staly se poplatnými novému božstvu: automobilu. Samé silnice a dálnice. Jaká je kolem příroda, tím myslím třeba hory, to se z těchto map nevidí. Žel, naše stará cestovní mapa není mezi Leošovými papíry. Vinou Dankovou, si poznamenává Leoš, jsme večeřeli za 12 Frs ve Vizille (asi nabádal k většímu šetření, ale museli jsme se do těch hor posilnit). Nocleh nic, tedy pod stanem. Další den, to je 7. července, jsme si místo oběda něco koupili v krámě za 14,80 v Le Bourg d Oisans. Dál nás cesta vedla mezi velehorami. Vpravo masív Pelvoux s nejvyšší horou Ecrins 4103 m, vlevo Aiguiller d Arves 3510 m. Pořádně se ochladilo, místy ležel sníh. Projeli jsme několika tunely a průsmykem Lautaret ve výši 2075 m. Vyfotografoval jsem si Leoše, jak kráčí k horám, jež se ztrácely svými vrcholky v mlze. Obrátil jsem se zpět a zachytil na snímku silničku, jež se vinula v hlubokém údolí, po níž jsme se sem dostali. U jakéhosi vodopádu vyfotografoval zase Leoš mě. Žel, ukazatel u cesty na jednom snímku není čitelný ani zvětšovacím sklem. A na jeho papírku je poznámka z 8. července, že oběd nebyl žádný, má tam 0, a už jsme v prvním cíli naší cesty, v městě s názvem B r i a n ç o n Je to jedno z nejvýše položených měst v Evropě (1321 m). Na snímku mám zobrazenu jeho pevnost. Opevnění pochází z doby krále Ludvíka XIV. stavěné Vaubanem (podle jehož ideí se opěvňoval i Hradec). Naší první starostí bylo doptat se na spisovatele Jeana Giona. Ale chyba lávky! Nikdo ho neznal. Leoš maje v rukou spisovatelovu fotografii, oslovoval lidi, u nichž usoudil, že jejich IQ snese položenou otázku, ale marně. Řekli jsme si, že by o něm něco měli vědět v každém knihkupectví, ale, bohužel, bylo již k večeru a tedy zavřeno. Tak tedy městská knihovna! Na to už nebylo zapotřebí tak vysoké IQ dotázaných, abychom se doptali na městskou knihovnu. A skutečně, dotázaný to ihned pochopil, namaloval nám plán ulic a vyčárkoval čtvereček, kde stojíme, a další čtvereček za dvěma rohy, kde je Bibliotheque Municipal. A dodal, že tam jsou dva knihovníci M. Zaravellier a M. Bordet, ale, safra, je sobota navečer a knihovna bude otevřena až v úterý. Dělalo mu to vážné starosti, ale jeho IQ zapracovalo. Rozhlédl se kolem a zajásal, na protějším chodníku šel M. Zaravellier (respektive M. Bordet, teď už nevím, který), a Leoš se k němu vrhl s fotografií v ruce. Já stál s naším informátorem Francie Blahoslav D. Rejchrt

4 na původním chodníku a bedlivě jsme sledovali děj. Chvíle hovoru a gestikulování a když Leoš zamával, bylo jasné, že je pro tuto chvíli vyhráno. Leoš se vrátil a na rubu lístku s plánem ulic měl napsánu novou informaci rukou knihovníka a to tu, že M. Giono nebydlí a nikdy nebydlel v Briançonu, ale že jezdí na letní byt do jedné vesnice v okolí asi 15 km daleko. Na lístku bylo napsáno: M. Jean Giono, Maison de Mme Dumont aux Quyeyrelles ta vesnice měla tak zvláštní jméno, že si je Leoš ještě jednou přepsal do zápisníku. Měli jsme vyhráno, ale co s načatým večerem? Chodili jsme po městě a pozorovali, jak se soumrak snášel mezi horami. V okolí Briançonu jsou ještě další velehory: La Meije (3987m), La Pelvoux (3398 m), Rochebrune (3324 m), Le Thabor (3182 m), ale když je něčeho moc, tak je toho příliš. Na snímcích nerozeznám, která hora je která. Měli jsme vyhráno a tak jsme si dali baštu a přenocovali v hotelu De Chasse za 20 Frs i se snídaní za oba. Druhý den jsme se vypravili do vesnice Queyeyrelle a snadno našli paní Dumontovou v podlouhlém vesnickém domku s dřevěnou pavlačí. Vyšla ze dveří a když jí Leoš vysvětlil, kdo jsme a co jsme a ukázal jí fotografii, paní odpověděla: To je malér, pánové, Monsieur Giono sem jezdí na letní byt už léta, to je pravda, i letos tady byl, ale právě včera odjel do Manosque. Děkujeme Madame Dumont, nevadí, my ho už najdeme. Těší nás, že jsme viděli, kam jezdí Monsieur Giono na letní byt. Máte to tady moc hezké, au revoir. Už nevím, zda jsme se vrátili do Briançonu, nebo pokračovali přímo z této vesnice dál, je příliš malá, aby byla v nějaké mapě, které mám k dispozici, a nevím, zda byla na naší trase dolů do Provence. Nakoupili jsme si jídlo za 13,40 a sestupovali jsme z hor. Míjeli jsme pásmo Vysokých Alp, dále Nízkých Alp, ještě dále Přímořských Alp a pokračovali jsme stále níž. Šli jsme podle říčky Durance, jejíž jméno Zaorálek překládá jako Duranka,, někde jsme večeřeli za 16,50 a přenocovali za 13 Frs. Částečně jsme stopovali, částečně šli pěšky, abychom si užili krásné krajiny. Projeli jsme městem Embrun a 10. července už jsme byli v Gap a Leošovy zápisky o vydáních končí zakoupením jídla v krámě za 13,40 a večeří za 5,65, kromě toho ještě vedl denní účetnictví, ale bez udání místa až do 11. července. Nikdy jsem se ve svých cestopisech nevěnoval takto podrobně cenám, ale je to téměř historický dokument, dnešní eventuelní čtenář mých zápisků se podiví té láci, asi jako my jsme v dětství slýchali, co bylo za Rakouska za zlatku či za šesták. Ale uznávám, že to není příliš dobrodružná četba a asi málokdo bude mít takovou radost ze čtení, jako já mám ze psaní. Všechny ty drobné cestovní památky mně umožňují rekonstruovat naši cestu téměř den za dnem. Normální cestovatel by vyhodil náčrtek ulic, kde je v Briançonu Bibliotheque Municipal a na druhé straně adresa paní Dumontové, ne tak rozený archivář Leoš a co potěšení nám to nyní přináší. Z Gapu bylo přes Sisteron ještě dost daleko do Manosque, asi 70 km. Dlouho jsme šli podél řeky Durance, která již zmohutněla a protékala meandrovitě nízkými písečnými břehy. Bylo krásně teplo, tu a tam jsme tábořili a užívali si řeky dosyta. Ta je ale prsatá! co chvíli zajásal Leoš, jak řeka modelovala břehy do krásných oblouků. Stan jsme si postavili dosti vysoko na svahu nad hladinou řeky, abychom byli mimo dosah náhlé povodně po eventuelní průtrži mračen v Alpách. Kromě vzpomínek na krásnou řeku a náš snímek na skalisku nad řekou se mi další detaily vytratily. Ráno 11. července udělal Leoš takovouto finanční rozvahu: Francie Blahoslav D. Rejchrt

5 Do konce měsíce nám zbývá 20 dní, máme 822,30 Frs. Dáme-li stranou 200 na lodní lístek na Korsiku, můžeme denně utratit 31,11 Frs. Ten den se nám to podařilo, utratili jsme 28,90, ale už druhý den to bylo 33,70 a tím končí účetnictví na zažloutlých osmerkách vytržených ze sešitku. Co je v nich ukryto za čarovná tajemství, ale již jen já je mohu dešifrovat, již mluví jenom ke mně. Další den l2. července už jsme byli v městečku M a n o s q u e schouleném v údolí řeky Durance, kterou Zaorálek nazývá Durankou. Tohoto překladatele Gionových děl jsme navštívili před naší cestou v Roztokách. Byl v pojízdném křesle a pracoval na dalším překladu. Dal nám nějaké dotazy, něco si chtěl při překládání upřesnit. Majíce zkušenosti z Briançonu, jak se hledá spisovatel, šli jsme rovnou na poštu. Bylo odpoledne a u okénka stál jenom jeden pán vyšší postavy, černých vlasů, středního věku a zkoumavě si nás prohlížel. Rovněž Leoš si ho podezíravě prohlížel, já jsem si ho prohlížel jen tak. Přistoupíme k okénku, Leoš měl v ruce fotografii spisovatele a ptal se na jeho adresu. Ale teď tu byl, to byl on, ten pán před vámi, praví slečna u okénka a podrobně nám vysvětlila, jak se dostaneme k jeho domu. Nejdříve jsme se rozhlédli před poštou, ale už tam nebyl, a tak jsme se pustili na okraj městečka, jež je z obou stran, to je z východu i západu lemováno horami, mezi nimi přibližně od severu protékala Duranka. Dům o dvou patrech obdélníkovitého půdorysu stál osaměle. Zazvonili jsme, přišla nám otevřít příjemná tmavovlasá paní, spisovatelova manželka Élise a opět nastal ceremoniál s pozváním a fotografií v Leošově ruce. Paní Élise nás přivítala a řekla: Monsieur Giono vás čeká, viděl vás na poště, a poslala nás schodištěm hned vlevo u dveří nahoru do jeho pracovny. Vedle vstupu na schody byl tištěný nápis: MONSIEUR GIONO TRAVAILLE MATIN Ten nápis jsem si dobře zapamatoval. Psaní je řehole a vyžaduje tvrdou pracovní dobu, jinak se nic nenapíše. V monografii o Gionovi jsem napočítal 50 knih, jež napsal. Přijal nás a byl to doopravdy náš známý z pošty. Leoš mně pošeptal: Vidíš, já říkal, že to je on. V pracovně měl zadní stěnu plnou knih. Nejprve jsme chvíli hovořili, kdo jsme a proč jsme si ho přáli navštívit a že jsme četli jeho knihu. Se spisovatelem mluvil hlavně Leoš a vyřídil mu pozdravy od J. Zaorálka. Já jsem poslouchal a tu a tam něco podotkl. Leoš též přednesl Zaorálkovy dotazy ohledně některých slov, (co tím básník chtěl říci) a nechal si je upřesnit. Giono nás potom zavedl ke knihám, z nichž celá řada byly překlady jeho knih do cizích jazyků. Vytáhl knihy s českým překladem a řekl České knihy jsou z nich nejkrásnější. Hřálo nás to, ale nepřekvapilo. U nás byly knížky uměleckým dílem i svou výpravou, papírem, tiskem, vazbou. Na výpravě knížek se podíleli mnozí umělci. Řada knížek v knihovničce byla sama o sobě ozdobou bytu. A to jsme řekli Gionovi: U nás jsou všechny knížky hezké. Z další police vytáhl ručně vyrobenou dřevěnou selskou nádobu a vykládal nám, jak jsou rukodělné výrobky krásné proti předmětům vyrobeným průmyslově. Francie Blahoslav D. Rejchrt

6 Přemýšlel jsem o tom a dobře jsem si to zapamatoval. Dnes už to ovšem ví každý a mnohý se chytá za hlavu, že vyhodil ku příkladu ručně vyrobený nábytek, třeba krásně zdobený, nebo mající netuctový tvar a nahradil ho moderním nábytkem z překližek či dřevotřísky. Krásné předměty se povalovaly na půdách a během našeho života změnily svou hodnotu. Dřív byly nepotřebné, dnes jsou ceněny jako starožitnosti. Musím říci, že jsem si teprve vlivem Jeana Giona uvědomil cenu a krásu ručně zhotovených výrobků. I když jsem tenkrát momentálně krásu oné selské nádoby neviděl, bylo zaseto zrnko, jež vyrostlo v poznání, rozvíjelo se a kultivovalo. Jean Giono nám vyprávěl o skupině mladých lidí, svých čtenářů z různých zemí, kteří vyznávali stejnou lásku k přírodě a jimž se příčily absurdity civilizace. Tito lidé si adaptovali opuštěnou hospodářskou usedlost na osamělé planině Contadour, společně tam hospodařili a žili prostým životem. Opuštěných domů jsme v jižní Francii viděli hodně a překvapovalo nás to, jak to, že se jich nikdo neujme a nezvelebí je? To u nás by takový dům okamžitě někdo obsadil a až po válce po odsunu Němců bylo takových prázdných a devastovaných domů hodně a během let se z nich staly ruiny. Až éra chalupářství je zachránila a u těch zcela zničených byly využity aspoň parcely. Giono nás pozval, abychom v říjnu přijeli na Contadour a připojili se k oné skupině. Příslušníci různých národů tam žijí v přátelství. Vykládal nám, jakým nesmyslem jsou nacionální vášně. Mávl rukou nad krásným údolím a řekl: Jaká je to nádhera, vždyť je jedno, jakou řečí se tam mluví. Poukázali jsme na Němce, kteří také ohrožují Francii, byl rok 1936, ale on tvrdil, že je nesmysl zabíjet se navzájem. I jiní Francouzi nebezpečí bagatelizovali, třeba říkali: Hitlerovi nakopeme a půjde do háje. Poděkovali jsme za pozvání na Contadour. Nemohli jsme je přijmout, neboť nám v říjnu začínají přednášky na univerzitě a my musíme nejdřív dostudovat. Věnoval nám svou novou knížku Les vraies richesses (Pravá bohatství) a každému napsal věnování. Do mé napsal přání, abych se dobře naučil francouzsky. Jeana Giona jsme navštívili, když mu bylo 41 let. Žil v letech Jeho děd byl Ital a jako karbonář byl odsouzen k smrti, uprchl do Francie. Giono sám jako voják prožil I. světovou válku, nejdříve narukoval do Briançonu, potom prožil peklo u Verdunu. Byl zasažen plynem a přechodně oslepl. Ve svém rodném městě Manosque prožil celý život, od roku 1930 v domě, v němž jsme ho navštívili a tam také zemřel. Komunita v Contadouru trvala 6 let a zdá se, že se dostala do problémů (podrobnosti nejsou uvedeny) a spisovatel se k ní příliš nehlásil. Podle mého soudu je jistě hezké žít tam pár týdnů a moci se vrátit domů do civilizovaného světa, ale něco jiného je žít v primitivních podmínkách trvale. V roce 1938 v době československé krize, kterou vyprovokoval Hitler, který chtěl uchvátit naše poněmčená území, posílá Jean Giono telegram Daladierovi a Chamberlainovi, aby zachránili mír, to je, aby podepsali mnichovský diktát. V roce 1939 roztrhal povolávací lístek do armády a byl uvězněn. Na zákrok veřejného mínění (též André Gida, či belgické královnymatky) byl propuštěn. V roce 1944 uvězněn pro obvinění z kolaborace s vládou ve Vichy. Sám říká, že nenapsal žádný článek do proněmeckých novin. Jeho konkrétní činnost, jež vedla k jeho uvěznění, není v životopise uvedena. Po sedmi měsících věznění byl osvobozen. Národní komitét francouzských spisovatelů ho dává na černou listinu. Po politickém uklidnění cestuje po Anglii, Itálii, Švýcarsku, Rakousku, Španělsku a od roku 1950 pobývá každoročně na Baleárách. V roce 1961 se stává předsedou poroty filmového festivalu v Cannes. Každý rok vydává další knihu, píše divadelní hry a některá jeho díla jsou zfilmována. Francie Blahoslav D. Rejchrt

7 Mám málo informací, abych jeho postojům mohl porozumět. Byl to zřejmě nekompromisní pacifista. Pacifista je bezbranná oběť vůči brutálnímu útočníkovi, to si myslím já. Také jsem byl pacifistou, dokud jsem nepoznal, kým jako národ jsme ohroženi. (Snad bych mohl tuto část naší cesty při přepisování po více než půl století uzavřít odkazem na knížku Emilie Charlesové Polévka z divokých trav, kde je líčen kraj kol Briançonu a tvrdý až krutý život tamních horalů. Navštívili jsme některá místa, o nichž píše, pojednává i o době, kdy jsme tam byli a mohli jsme se s autorkou setkat. Po přečtení této knížky lze lépe rozumět knihám Gionovým. Je zajímavé, že i v její knížce vystupují lidé se stejnými pacifistickými názory. Povahové rysy tamních horalů jsou zakonzervované pravěkými zvyky udržované nadto reakční katolickou církví, jejíž kněží se stavějí proti každému pokroku. Autorka se nakonec stala bojovnicí proti autostrádě, která jejím voňavým údolím měla vésti do Itálie a zamořit kraj exhalacemi.) Ale věnujme se naší cestě! Poslední Leošův zápis o vydáních není specifikován (už ho ty zápisy asi zmáhaly), nedá se z něj vyčíst účet za nocleh. Něco mně říká, že jsme se utábořili nad městem a Leoš si udělal tři náčrtky scenerie s řekou Durance. Na prvních dvou řeku s vrchy v pozadí, na třetím se západem slunce. M a r s e i l l e Spěchali jsme do města Marseille, abychom se zúčastnili oslav státního svátku 14. července, průvodu a manifestace. Zastavili jsme se v Aix-en-Provence, v městě Cézanově, založili je Římané, jako Aquae Sextiae, to je lázně a dodnes se využívají tamější termální prameny. V historickém jádru města jsou staré paláce a románský klášter s katedrálou Sv. Spasitele budovaný od 5. do 16. století. V muzeu je dinosauří vejce. Ateliér Paula Cézana je zachován v původním stavu. Bylo příjemné procházet se v žáru poledního slunce alejí hlavní třídy Cours Mirabau, kde je kašna, neodolal jsem opláchnout se, což Leoš negativně komentoval, neboť to byla hlavní promenáda. V další kašně je termální voda 34 stupňů teplá. V tomto městě jsme museli debužírovat, zachovaly se dvě vizitky z restaurací a jeden kompletní jídelní lístek. Ten musím uvésti: Bar Restaurant de la Faculté ( ) Repas à 9 Frs, vin compris Hors d oeuvre: Varié, Raviollie a l Italiene ou Ragoût grillé, Légume: Tomate provençale, ou Petit Pois, ou Jambon roti, Ménce de Veau, ou Chope de Mouton grillé, Dessert: Fruit ou Fromage. (Předkrm různý, maso s těstovinami po italsku nebo ragú na roštu, Zelenina: rajčata po provencalsku nebo zelený hrášek, nebo smažená šunka, maso telecí nebo jehněčí na roštu, Desert: ovoce nebo sýr). Repas à 6 Frs, vin compris Varié, Ragoût grillé, Tomate provençale, Chope de Mouton grillé, Fruit ou Fromage. (Různé, ragú na roštu, rajčata po provencalsku, jehněčí na roštu, ovoce nebo sýr). V košíku bílý chleba bez omezení zahrnut v ceně, přikusoval se ke všemu dosyta a ještě se jím podle tamějšího zvyku vytřel talíř. Jídelní lístek byl včerejší, dnešní nemohli postrádat a my byli v Aix-en-Province l3. července. Do našeho cíle bylo 30 km, což byla maličkost. Ale ještě před tím jsme si dali něco dobrého v Grand Café-Restaurant Glacier za 9,50, jak je uvedeno na kartičce, jež má na zadní straně kilometrovník do různých měst. Do Paříže je 863 km, do Marseille 29 km. Francie Blahoslav D. Rejchrt

8 M a r s e i l l e je nejstarší město ve Francii založené maloasijskými Řeky v 6. století před Kristem pod názvem Massalia. Řečtí mořeplavci podnikali odtud daleké cesty i po Atlantiku až na Island a i do Senegalu. Byla to městská republika a zůstala jí i za Římanů, kteří obsadili celé pobřeží ve 2. století před Kristem. I po dobytí Caesarem r. 46. př. Kr. zůstala svobodným městem a posledním střediskem řecké vzdělanosti na západě. Od 3. století byla decimována nájezdy barbarů a epidemiemi. Roku 1481 byla připojena jako celá Provence (římská provincia Romana) k Francii. Po revoluci z r vyslala Marseille 500 dobrovolníků do Paříže a ti s sebou přinesli píseň později nazvanou Marseillaisa, jež se stala francouzskou státní hymnou. Složil ji Rouget de Lisle r pro Rýnskou armádu ve Strasburku, kde slouži ve vojsku. Procházíme se po hlavní třídě La Canebiere a připomínáme si, že zde byl před třemi roky zvražděn jugoslávský král Alexandr a francouzský ministr zahraničí Barthou chorvatskými Ustašovci. Nebýt tohoto atentátu, kdo ví, jak by se vyvíjel osud Evropy. Barthou byl pro kolektivní bezpečnost a tím zastavení Hitlera. Kdo ví, jak by se to podařilo, a zda by vůbec došlo k Mnichovu. Chodíme kol starého přístavu a ptáme se, je zde právě to místo, kde: V přístavu Marseilli každému sklenku nalejí.. jak píše náš básník. Vyjížďka na ostrůvek Chateau d If, kde byl vězněn hrabě Monte Christo, nás nenapadla. Vystoupili jsme k bazilice Notre-Dame-de-la-Garde, odkud byl krásný výhled na celé město i přístav a přemýšleli jsme, kam se pustíme dál. Zúčastnili jsme se mohutného průvodu k oslavě 14. července organizovaný Lidovou frontou i když s pařížským se samozřejmě nedal srovnávat. Odpoledne jsme se toulali po břehu moře, který byl pořádně kamenitý, ale i tak se tam dva kluci koupali, do aparátu koukali rozesmátě a vyjeveně. Mate mě obálka s dopisním papírem z Grand Hotel-Restaurant Saint-Luis (tout comfort) na Rue D Aubagne. Tam jsme se zřejmě ubytovali, nezůstala mně vzpomínka, že bychom někde hledali místo pro stan, to je ve velkých městech vždy problematické. A tak to bylo asi zde, kde nám v přístavu Marseilli nalili tu sklenku. (Musím vsunout poznámku, jak jsme ušetřili za nocleh polovinu. Někde se Leoš trochu drze zeptal, kolik by stála jedna postel v dvoulůžkovém pokoji. Francouzské postele jsou tak široké, že jedna bohatě stačila pro nás dva. Patron odpověděl, že polovinu, nijak se nedivil a stejně tomu bylo i v dalších hotelích a tak jsem nadále vždy žádali jen jednu postel. Nikdy tento požadavek neodmítli.) Rozhodli jsme se, že pojedeme na Korsiku. Hajdy do přístavu, hledáme ve všech lodních řádech, ale na Korsiku pluje loď nejdřív za tři dny. To nám bylo moc dlouho, rozhodli jsme se tedy, že pojedeme na Baleáry. Hledáme tedy lodní linku, ale ta tenkrát z Marseille na Baleáry neexistovala, nezapomeňme, že turistický ruch vypukl až o generaci později. Pouze z Barcelony. Co se tedy dá dělat, hajdy do Barcelony. Ale kudy? Dostat se z velkého města na výpadovku žádaným směrem, to byl vždy problém. Chtělo to pár slov a trefit na někoho, kdo to pochopí. Ale těch jejich dotazů, když to pochopí: To jdete pěšky? Jen tak? Oh-la-la, oh-la-la, vous êtez globtrotters. Trefil jsem na někoho, kdo to pochopil, ale nebyl jsem připraven já. Nemohl jsem si vzpomenout na sousední město naším směrem. Mapa byla zapakovaná v Leošově torně a tak jsem nazdařbůh řekl: Buďte tak laskav, nemohl byste nám říci, jak se dostaneme do města Narbonne? Do města Narbonne?, odpověděl nevěřícně, to musíte vlakem! Francie Blahoslav D. Rejchrt

9 Bodejť by to pochopil, když je mezitím několik jiných měst jako Arles, Nîmes, Montpellier, Béziers. Kroutil nad námi hlavou, ale ulici na výpadovku nám ukázal správně a my se vydali na cestu po pobřeží k Pyrenejím. Nebyla to ale žádná legrace. Ovanul nás vyprahlý horký dech Lví zátoky. Bylo tam horko až hanba. Nejdříve jsme se dostali do města Arles, slavného kdysi římského města Arelate, později hlavního města středověkého království arelatského, v jehož kostele Sv. Trofima byl korunován v r náš Karel IV, císař římský a král český, na krále arelatského. Římské město Arelate mělo opevnění, síť dlážděných ulic, akvadukt dlouhý 75 km rozvádějící vodu do kašen, lázní i soukromých domů, dokonalou kanalizaci, dosud kompletně zachovaný amfiteátr. Stál zde nejjižnější most přes Rhônu na přímé cestě z Říma do Hispanie. Je to i námořní přístav spojený s mořem kanálem do zátoky Fos. Za své sídlo si je vyvolil i římský císař Konstantin. Kolem r. 400 se stalo sídlem místodržitelství Galie zahrnující též provincii Hispanii a Britanii. Ve středověku byla sídlem 19 církevních koncilů. Po germánských a saracénských nájezdech nastal úpadek města. Arles a jeho okolí je spojeno se jmény básníků a skladatelů (Mistral, Daudet, Gounod, Bizet). Malíř Van Gogh zde trávil poslední dva roky života (bez tří měsíců) a namaloval zde přes 300 obrazů. Bylo tam horko až hanba! Ale jak slavné město! Prohlédli jsme si římský amfiteátr postavený před dvěma tisíci léty pro víc než 20 tisíc diváků. Dvě patra mají po 60ti arkádách, třetí patro se nezachovalo. Dále zbytky antického divadla. Jsou tam trosky paláce císaře Konstantina (téhož, jenž založil Cařihrad, zřejmě hledal nejlepší místo pro své sídlo). Dva sloupy zbyly z římského fóra. Nejznámější nekropole západního světa, kde se pohřbívalo od římských dob do konce středověku. Počet hrobů ve třech vrstvách narůstal do tisíců, vzniklo zde 17 kostelů a kaplí. Slavný kostel a klášter Sv. Trofima, povýšený na katedrálu, je i pro nás slavný pro korunovaci Karla IV. V kostele Sv. Anny je muzeum pohanského umění s antickými díly. Ve staré jezuitské kapli je muzeum křesťanského umění s nejbohatší sbírkou křesťanských sarkofágů na světě. Z muzea je vchod do podzemní galerie z I. století př. Kr. ve tvaru podkovy dlouhé 90 m a 60 cm široké. Prochází tudy i velká římská stoka z I. století. V budově velkopřevorství řádu Maltézských rytířů jsou díla provençalských malířů z 18. století, ale i kresby Picasovy a Gauginovy. Před 100 lety vytvořil básník Fréderik Mistral muzeum provençalského života Museon Arlaten. Takové slavné město, ale horko až hanba. Ti malíři byli chudáci, rovněž i básníci (z našeho pohledu). Snad je tam příjemněji v jiných ročních obdobích, ale my jsme tam zažili peklo. Chudák Leoš, musel si sundat sluneční brýle, abych ho vyfotografoval an stojí v plné pohotovosti u velkého stromu na plném slunci, aby stopoval nedaleko za Arles. Takové slavné město! Avšak kterékoli město, jímž jsme projížděli, bylo rovněž slavné, plné památek, často z antiky, či se středověkou katedrálou a jinými historickými budovami. Ale my jsme byli tak říkajíc nepopsaný list. Prošli jsme těmi městy sice s otevřenýma očima, ale věděli jsme toho málo. I přes klasické gymnázium, které nás seznámilo s antickými díly, četli jsme v řeckém originále Homérovu Iliadu i Odysseu a v latinském Vergiliovu Aeneidu a i jiné antické autory, ale o řecké a římské říši jsme reálnou představu neměli. Až zde jsou skoro v každém městě zbytky antických staveb, chrámů, divadel, amfiteátrů. Dovedu si představit, jak se na představení sjížděli z široka daleka, jednou do toho, příště do jiného města. Francie Blahoslav D. Rejchrt

10 Studium dějin nám otvírá neznámý rozměr a to minulost. Samé zmatky, strádání, nekonečné prolévání krve. Nikdy nebyl klid, vždy to odnesli nejvíce ti nejnižší. V jakém přepychu, nádheře a rozmařilosti a v nekonečných zločinech žili vládci a jejich družiny. Jaký to neblahý úděl lidského rodu! To vše se mi mísí do obdivu nad nádhernými stavbami, mohutnými akvadukty, velkolepými katedrálami a jinými památkami, jež nám zůstaly z minulosti. Většinu toho jistě postavili otroci. Katedrály stavěli i věřící bez rozdílu stavů. Četl jsem, že i hraběnky nosily stavební materiál vedeny náboženským nadšením. Minulost je popsána v nesčetných vědeckých dílech i románech. Čím více jsme toho přečetli, tím méně se divíme současným zmatkům. Vše, co jsme viděli, se ukládalo do našeho vědomí, vstřebali jsme vše, co jsme byli schopni a vzpomínali na to celý další život. Výheň poloviny července nás hnala dál přes Montpellier, Béziers (tentokrát jsme vynechali Sete, abychom se do něj vrátili ze Španělska parníkem Ciudad de Ibiza) a konečně jsme se dostali do Narbonne, ale silné dojmy mně zbyly až z Perpignanu, kde na nás dýchlo pyrenejské ovzduší smíšené s mořským a jakási veselost, jež se stávala intenzivnější s postupujícím soumrakem. Chodníky plné černovlasých dívek v pestrých šatech, mládenci v bílých kalhotách, cosi bylo ve vzduchu, cosi bylo na spadnutí, snad bouřlivé reje, či co. Totéž jsme pocítili loni na západním konci Pyrenejí na pobřeží Atlantiku, když jsme se od lázní Biarritz blížili k španělskému pobřeží. P e r p i g n a n si zasluhuje zvláštní nadpis, ač jsme tam jen přenocovali. Nejdříve Leoš uvízl ve dveřích stanovými tyčemi za korálky, jež v restauracích visely místo dveří proti mouchám. Měl je horizontálně na torně a čím více se otáčel, tím víc se zamotával. To se mu občas stávalo a sloužilo to k všeobecnému gaudiu. Večeřeli jsme znamenitě, k rybě jsme měli smažené kulaté brambůrky o něco větší než dětské kuličky, přemýšlel jsem, jak se vyrábějí. Teprve nyní jako pěstitel brambor jsem jich dost sklidil. Vyskytovaly se mezi normálními a velikými kusy a ze začátku jsem je vyhazoval. Tak vida, ve Francii se nevyhazují, ale podávají je hostům smažené. (Karel mě vyvedl z omylu, mají na to zvláštní přístroj, kterým je vykruhují.) Potom nás madame zavedla do přístěnku na dvoře podobnému dřevníku, dnes se tomu říká dependance. Perpignan byl ve 13. století více než 50 let hlavním městem království Mallorka a to se nás dvojnásob týká, protože tam míříme. Z té doby je tam královský palác (Palais des rois de Majorque) a pevnost Castillet. A vyrazili jsme k moři. Pyreneje se tam svažují hřebenovitě a spadají šikmo do moře. Mezi jednotlivými hřebeny je do oblouku vytvarované údolíčko a v nich vždy malá pláž s jemným pískem. Tam jsme se placatili od jedné ke druhé zcela sami a vychutnávali si koupání i škebličky (ty já ne). Útok turistů k moři nastal až o generaci později. V paměti mně zůstávají místa Port-Vendres, Cerberes a na hranici Španělska jsme dorazili 17. července nic nevědouce o světě. Opouštějíce Francii zalétá naše mysl na Baleáry, kam vede lodní linka jen z Barcelony. Ohlédneme se též zpět. Ještě před pěti dny jsme byli v Alpách, v kraji Dauphiné (tento název je již jen historický, dnes jsou to departementy Isère, Hautes Alpes, část dept. Drôme, Vaucluse, Burgund), zachoval se jen pro Dauphinské Alpy. Prošli jsme průsmykem ve výši 2000 m. Fotografie zachycuje Leoše an kráčí vstříc zasněženým horám ztrácejícím se v mlze oblečen v krátké kalhoty ze světlého manšestru (to jest v šortky, ale tento anglicizm ještě Francie Blahoslav D. Rejchrt

11 nebyl znám), v bundě barvy bílé kávy zv. kapucín, v bílé čepici, v podkolenkách a svých pověstných sportovních polobotkách s jazykem (jež ho tlačily v různých krajích Francie a Španělska), na zádech s tornou a třemi kusy stanové tyče. Při okraji silnice je ukazatel, bohužel nečitelný a to ani s lupou. Za námi zachycuje fotografie hluboké údolí mezi velehorami, na jehož dně se vine silnička, po níž jsme se dostali sem nahoru. Jména hor nedovedu identifikovat. Že by to bylo panoráma Masívu de l Oisans? To je před námi. Potom Marseille. Fotografie zachycuje hodný kus města se Starým přístavem. Je přemostěn velkým jeřábem na dvou ocelových konstrukcích vyluzující obrovský rachot, na to si dobře pamatujeme. V hospůdkách kolem každému sklenku nalejí konstatoval náš básník v Baladě o námořníkovi. Š p a n ě l s k o Nyní vstupujeme na půdu Španělska a bylo to v Port Bou podle razítka Dirección General de Seguridad. Salida 17. Jul Celníci se ošívali, radili nám, ať do Španělska nejezdíme, že tam vypuklo povstání. My říkali, že nám to nevadí, měli jsme pocit, že povstání je něco abstraktního, co se nás nemůže týkat a tak nám razítko nakonec dali a popřáli nám šťastnou cestu: Buen viaje, mucha félicidad, Adios! Naše cestovní záměry po návštěvě městečka Manosque nebyly přesně vyhraněny. Nápady dával Leoš a podívat se na Korsiku byl jeho nápad. Sešlo z toho, protože ten den, kdy jsme byli v přístavu, žádná loď na Korsiku neplula. Navrhl tedy Baleáry, kam vedla lodní linka jen z Barcelony. Toto město jsme měli jako alternativní cíl už z domova. Věděli jsme, že tam bude Lidová olympiáda, jako protiváha olympiády v Berlíně, kterou měl pod patronací Hitler. B a r c e l o n a Chtěli jsme tedy navštívit olympiádu v Barceloně a já jsem proto dostal žurnalistickou legitimaci časopisu Roentgen, což byl časopis levicových studentů lékařské fakulty, od jeho redaktorky Lídy Sinkulové. Pokračovali jsme dál a brzo jsme se odpoutali od moře a sjeli do nížiny města Figueras, rodiště Salvadora Daliho s expozicí jeho děl. Tenkrát nám ovšem nebyl znám. Dále cesta vedla mírnými vršky do středověkého města Gerony. Je tam gotická katedrála s nejširším jednolodním prostorem 23 m, další kostely, klášter a muzea a my směřovali přímo na jih k pobřeží k městečku Santa Susana a odtud po pbřeží k Barceloně. Všude tam byly nádherné pláže nedotknuty turisty. Vnučka Kamila byla letos severněji odtud v Palamós, všude je tam plno hotelů. Nepozorovali jsme žádné stopy povstání, až jsme narazili na první barikády v Badaloně asi 10 km před Barcelonou. Silnice byla přehrazena dvěma barikádami s jedné strany do dvou třetin silnice a uprostřed nich s protější strany barikáda také do dvou třetin, takže auta musela mezi nimi projet krokem, aby se vytočila úzkým prostorem mezi barikádami, jež byla střežena ozbrojenými civilisty. Dojeli jsme tam stopem a museli se legitimovat. Checoslovacos, bueno! Pase! Mohli jsme jít dál a tu vidíme, jak se mezi barikádami souká český autobus. Byli to sportovci a jeli na Lidovou olympiádu, většina z nich byli fotbalisté z Kladna. Protože i my Francie Blahoslav D. Rejchrt

12 jsme tam směřovali, měl jsem pro ten případ žurnalistickou legitimaci, slovo dalo slovo a my jsme k nim přisedli. K svému překvapení jsem tam spatřil známou tanečnici Míru Holzbachovou, na niž jsem měl štěstí nejen v Praze, ale i v Orlických horách (tam jsme v zimě jezdili na Muchárnu - byl to asi první zárodek chalupářství - jednou se se mnou až do půlnoci procházela ve sněhu, což byla od ní marná investice), ale též o dva roky později na Podkarpatské Rusi. V autobuse panovalo vzrušení. Nasedli k nám milicionáři, byli jednak u řidiče, jednak na střeše. Projížděli jsme místy pouličních bojů, tu a tam leželi mrtví koně (ještě je neodtáhli a nesnědli). Říkali nám, že povstání vyvolal generál Franco a řídil je z Maroka. Z šesti kasáren ve městě tři zůstala věrná republikánské vládě a tak povstání bylo rychle potlačeno, ale k večeru se zase střílelo. Milicionáři dirigovali náš autobus do středu města. Z hlavní promenády Las Ramblas jsme zabočili do uličky Calle de St. Pau a zaparkovali před hotelem Espaňa. Samozřejmě jsme vystoupili s ostatními a byli ubytováni v hotelu. Nevím, zda jsme měli nějaké rozpaky, že tam nepatříme, vždy jsme si vybírali jen ty nejlevnější hotely a tento byl přepychový. Nikdy ani později jsem nebydlel v krásnějším a luxusnějším hotelu. Celou tu dobu, co jsme tam byli a užívali si hodování, nás trápila představa, co to bude stát. Vyfotografoval jsem si náš autobus stojící v té úzké uličce, měl značku Č Před ním stojí tři Češi, jeden, patrně šofér, svlečen do půl těla, drží za cíp trojúhelníkovou vlajku upevněnou na chladiči, ta je světlá, patrně klubovní. Na střeše je skupina Katalánců s ručnicemi, prostřední z nich zdraví zaťatou pěstí. Odpovídá komusi za okrajem snímku, jemuž je vidět jen ta zaťatá pěst. Na téže straně jde milicionář s ručnicí přes rameno. Na druhé straně vpravo je nad bočním vchodem světelný nápis Hotel Espaňa. Tak, a byli jsme ubytovaní, jak se nám nikdy nesnilo. Jedli jsme nádherně v přepychové jídelně a starosti s účtem jsme zapíjeli lahodným červeným vínem, jež lehce stoupalo do hlavy. Večer se ozývala střelba odněkud ze střech, ve dne nikoli. Chodili jsme po městě a drželi se u domů předpokládajíce, že aspoň z naší strany nemůžeme být terčem. V ruce jsme drželi bílý kapesník, tak jako jiní, a při chůzi jím mávali, jako že jsme neutrální. Barcelonu jsme si, myslím, za daných okolností prohlédli dost. Vládli v ní anarchisté. Jejich barvy, červenou a černou, nosily černooké a černovlasé dívky jako krásné mašle ve vlasech. Mužští zase kolem pasu. Chodili jsme městem nazdařbůh. Nejrušnější třída Las Ramblas vede z krásného Katalánského náměstí do přístavu, kde je sloup Krištofa Kolumba (podle nich je nazýván Kristóbal Colón). Je vysoký 60 m a na něm je bronzová socha slavného mořeplavce. Na vodě je zakotvena kopie jeho plachetnice Santa Maria, na níž doplul do Ameriky. Středověké památky jsou soustředěny v blízké Gotické čtvrti. V ní vévodí katedrála Svaté Eulalie ze 14. století dokončená až v našem, je v ní náhrobek této světice. V jejím okolí je řada paláců: biskupský palác, velký královský palác, místodržitelský palác, v němž je archiv koruny aragonské, v arcijáhenském domě ze 16. století je umístěn archiv města. Gotická radnice a královská kaple Svaté Aguedy pochází ze 14. století. Naproti na druhé straně Ramblas je palác místokrálovny a velké divadlo Lycea pro pět tisíc diváků, dávají tam opery a koncerty. Poblíž přístavu je rybářská čtvrť Barceloneta s množstvím restaurací a hospůdek. Jednou z nejstarších budov je kostel Svatého Pavla z 12. století. Co však každého fascinuje, je katalánská secese. Jsou to stavby z konce minulého a ze začátku našeho století vytvořené skupinou architektů, z nichž nejvýznamější je Antoni Gaudí y Cornet ( ). Jeho život je spjat s katedrálou Svaté Rodiny (La Sagrada Familia). Začali ji stavět v roce 1884 a stavba stále pokračuje. Její čtyři doutníkovité věže zakončené Francie Blahoslav D. Rejchrt

13 obkladem z barevné keramiky jsou vysoké přes 100 m metrů, rovněž byla hotova věž na konci lodě, která nebyla zastřešena. Celkem katedrála má mít 15 věží, každý apoštol má mít svou, rovněž Panna Maria a Duch Svatý, ale nejvyšší věž 170 m vysokou má mít Ježíš Kristus. V současné době (to je v době olympiády roku 1992 jsem napočítal 12 věží, jak kolem chrámu běželi maratón a byli snímáni z vrtulníku). Naše vnučka Kamila tehdy viděla, že loď stále ještě není zastřešena a sama vystoupila do dvou věží. O rok později vnučka Monika rovněž vystoupila do jedné věže. A tak je spojena s tímto chrámem návštěva Barcelony členy naší rodiny ob jednu generaci. Stavitel Gaudí postavil ještě několik slavných budov, ku př. obytný dům Casa Milá (La Pedrera). Sám zahynul při střetu s tramvají ve věku 74 let v roce 1926 a je ve své katedrále pochován. Co nám nešlo na rozum u tohoto až bigotně katolického národa, to je vypalování kostelů. Mám snímek jednoho vypáleného kostela, jehož vchod je ohořelý a dovnitř proudí davy diváků, aby se na zčernalý vnitřek podívali. My jsme též dovnitř nahlédli. Před jednou budovou byl shluk diváků a z oken budovy vyhazovali nábytek na hořící hromadu. Nechápali jsme, proč vyhazují červeně polštářovaná barokní křesla, dav k tomu mlčel, ale když se v okně II. poschodí objevila anarchistka s rudočernou mašlí ve vlasech a držela v rukou psací stroj s dlouhým válcem nad hlavou a chtěla ho hodit na hořící hromadu, dav zahučel: No! No! Dívka se obrátila a odnesla stroj dovnitř. Jak pochopit jejich mentalitu jinak, než že mají po staletí zažitou zkušenost, že církev šla vždy ruku v ruce s panstvem, které je vykořisťovalo a zbídačovalo a církev to posvěcovala. Jak jinak lze vysvětlit, že vynesli rakve snad jeptišek a otevřené je opřeli o stěnu kostela. Byly to spíš mumie a lidé tomu po několika dnech již nevěnovali pozornost. Na jižní straně města je vyvýšenina Montjuîc, asi jako Letná v Praze. Tam byl stadión, kde měla být olympiáda a stále nebylo jasné, zda skutečně začne 25. července. Šli jsme se tam podívat, pár atletů tam trénovalo. O celkové situaci v zemi jsme nic nevěděli, všeobecně panovalo přesvědčení, že povstání bude brzy potlačeno. Na jedné ulici byl zápis dobrovolníků na frontu u Zaragozy. Před stolkem byla menší fronta mladých mužů. Ale Zaragoza odolávala milicionářům a jak víme z dalšího průběhu, nikdy nebyla dobyta. V našem hotelu jsme trávili siestu v salonku s modrými klubovkami a psacími stolky. K dispozici byl dopisní papír s hlavičkou HUSA (to je Hoteles Unidos S.A.) - Hotel Espaňa, Barcelona. Jeden mně zůstal na památku. Psali jsme na nich domů, aniž bychom tušili, jakou paniku a starosti o nás vyvolají novinové články o povstání ve Španělsku. Z Marseille jsme domů poslali pohled, že tam míříme. M o n t j u î c Nazítří jsme se vypravili nahoru na stadión, aby nám něco z eventuální olympiády neušlo. Z pochůzek po městě do té doby jsme se vraceli za světla, neboť večer se stále střílelo. Prohlédli jsme si sportovní areál, tu a tam někde padla střelná rána. Když bylo pozdě odpoledne, směřovali jsme dolů. Leoš otálel, neboť se rád dával s lidmi do řeči a s někým se zastavil. Já pokračoval dál ohlížeje se, Leoš s někým hovořil. Pomalu jsem už za soumraku dorazil do hotelu čekaje, že co nevidět Leoš dorazí. Ale nešel. Začínalo mně to být divné, ale nebylo to nic neobvyklého, často jsme měli jeden nebo druhý chuť podívat se ještě na něco, navečeřel jsem se tedy a čekal v modrém salónku. Leoš nic, nešel. Nemyslel jsem si, že by zabloudil, to se nám nestávalo, ale přece jenom to bylo divné. Dlouho nic, až přišel patron, a Leoše přivedl. Francie Blahoslav D. Rejchrt

14 Leoš celý zelený a bledý pravil: Honem flašku vína! Číšník ji rychle přinesl, Leoš si dal několik skleniček a já ho doprovázel. Potom začal pomalu vyprávět: Jak jsem se zastavil s tím Kataláncem, to víš, tos mě viděl. Byl to příjemný chlapík a padli jsme si do noty. Mluvil spíš katalánsky, než španělsky a tak mu dost dlouho trvalo, než mně vylíčil boje kolem stadiónu, jichž se zúčastnil. Nahoře byli fašisté, dole milicionáři. Chtěl jsem si zapsat jeho jméno, vytrhl jsem lístek z notýsku a nejdříve napsal svoje Leoš Rejmánek, křestní jméno se mu nezdálo a tak jsem napsal León, nakonec Lleó. Ale on nerozuměl, ukázalo se, že moc psát neumí, že je analfabet a co napsal nedávalo smysl. Nejdřív asi křestní jméno Boix, Foix, Féix (neznamená-li to féixisme, to je fašizm) a Futza, snad příjmení. Jedno slovo Tzecoeslo by mohlo znamenat naši zem Checoeslovaquía. Leoš nad tím kroutil hlavou, ale papírek si schoval a ten se zachoval až po naše časy. Než si vyměnili tyto literární skvosty, začala prudká střelba s kopce dolů na anarchisty a stejně prudká nahoru na fašisty a my byli v tom uprostřed. Plácli jsme s sebou na zem a když byla pauza, lezli jsme po kolenou dolů. Vtom nás chytli milicionáři a chtěli nás rovnou odprásknout, považovali nás za fašisty, kteří se pokoušejí o průlom. Mával jsem jim před očima pasem a řval Checoeslovaco, ale to jim nic neříkalo. Nevím, jak by to dopadlo, kdyby nepřišel komandant. Ten byl gramotný a pas si prohlédl. Vysvětlil jsem mu, že jsme přijeli na Lidovou olympiádu. To ho naladilo smířlivě, vzal nás na sekretariát, kde si vše nechal znovu vyložit, zejména kde jsem ubytován a rozhodl se, že se o tom přesvědčí. Nastoupili jsme do obrněného vozu a zavezl mě do hotelu Espaňa. Tam mě patron poznal jako svého hosta, komandant mě patronovi předal s příkazem, ať večer nevycházíme na ulici. Byla to trpká lekce, v revoluci život jedince neznamená nic. Dopili jsme láhev a Leoš zase nabyl normální barvy. Pro jistotu jsme si dali ještě jednu. Číšníci byli velmi přátelští, řekl bych kamarádští, ale náš účet rostl. Dělalo nám to starosti. Vedoucí české výpravy za námi zašel a tázal se, co jako hodláme podniknout. K nim jsme jaksi v zásadě nepatřili. Fotbalisté z našeho autobusu se chovali svérázně. Je nezajímalo město a jeho památky, ani moře, ani povstání, ale byli celí nadšení, že jsou tam děvy už za dvě pesety. Mezi nimi a Mírou Holzbachovou panovalo napětí. Byl jsem svědkem prudkých výměn názorů slovy nevybíravými. Chudák, i slavná tanečnice se v jejich očích proměnila v nic. Leoš dostal na ulici mimořádný výtisk novin Estat Catala ze dne v katalánštině. Některým slovům se dalo rozumět, ku př: Contra el féixisme! Našli jsme si adresu evangelického kostela, abychom je navštívili a pohovořili si s nimi a dozvěděli se, jak oni se dívají na situaci. Adresa na papírku se zachovala (de San Pablo Aragon 51), ale když jsme se k tomu číslu blížili, ulice končila a dál už nebylo nic. Nevím už, co nám zabránilo v dalším pátrání. Den nato jsme si řekli, že hotel tajně opustíme, báli jsme se účtu, ostatně jsme se tam dostali nevinně. Jaksi jsme předpokládali, že náš účet bude vzat do sumárního vyúčtování české sportovní výpravy, ač to vedoucím výpravy vysloveně řečeno nebylo, jenom učinil dotaz, co dál hodláme dělat. Odpověděli jsme, že už něco podnikneme. S tornami na zádech jsme procházeli kolem recepce jakoby nic, ale recepční nás zdvořile pozdravil a přál nám šťastnou cestu. Museli jsme si nalézt nějaké lacinější ubytování nejraději v privátě. Ptali jsme se na ulici tu a onde a brzo nám doporučili jednu domácnost. Byli to slušní, příjemní lidé a nabízeli nám Francie Blahoslav D. Rejchrt

15 pěkný pokoj za přijatelnou cenu. Dohodli jsme se, uložili torny a šli do města. Před odchodem se v bytě objevil mladý celkem sympatický muž a řekl nám, že je důstojník z povstaleckých kasáren, nyní ovšem v civilu, neboť byli poraženi. Vzali jsme to na vědomí a nedošlo nám, že by to byla setsakramentsky přitěžující okolnost, kdybychom se zase někam připletli. Bylo 23. července a my jsme se vypravili do staré historické čtvrti a viděli tam drancování arcibiskupského paláce. Na snímku mám jenom hořící hromadu beden, což by mohlo být kdekoli, neboť bedny mohou hořet všude, ale já vím, že to bylo tam. Měl jsem aparát Voigtlander 6x9 na 8 snímků s vytahovací harmonikou a měl malý záběr, prostě se tam nic nevešlo, jen hořící hromada. Kdepak tenkrát širokoúhlý objektiv! Proto také nemám zachyceny věže chrámu La Sagrada Familia, vždy se mně jich zobrazilo jen kousek. Na ulicích byl jednak ozbrojený lid, jednak děvčata s rudočernými mašlemi, muži měli kolem pasu šerpu ve stejných barvách a civilové mávající bílými šátky, jako že jsou neutrální. Na ulicích bylo plno a každý šel po svém i rybáři s pruty přes rameno i děvčata s kabelami spěchající na pláž. Asi kol l6. hodiny hlásil pouliční rozhlas něco důležitého v několika jazycích a stále to opakoval. Ze začátku jsme si toho nevšímali, ale pak jsme zbystřili pozornost. Chvíli nám to nic neříkalo. Tlampač hlásil, že v přístavu je připravena loď k evakuaci cizinců. Nakonec nám došlo, že bychom tím mohli odjet i my, vždyť jsme také cizinci. Bylo nám sice trochu proti mysli opouštět Španělsko a nějak jsme nechápali, že je s našimi cestovními plány konec. Povstání přejde a my budeme cestovat dál, ale pak jsme si řekli: Hurá pro torny, poplujeme s nimi! Pádili jsme ulicemi, jako kdyby to bylo naše město, konečně, v žádném městě jsme neměli obtíže s orientací. Do odplutí lodi nám zbývalo něco přes půl hodiny. Popadli jsme torny, rozloučili se s paní bytnou, ta to hned pochopila a pádili jsme do přístavu. U molu stál bílý parník, sláva, ještě tam stál. Nesl nápis: Ciudad de Ibiza Na rampě stály hloučky lidí. Cizinci nastupovali na loď bez obtíží, hladce jsme nastoupili i my. Náš pas byl zázračný klíč, který nám otvíral všechny závory. Chudáci Španělé, kteří se také chtěli dostat na loď a ne všem se to podařilo. Uvelebili jsme se na palubě, pro nás to byla normálka vyspat se jen tak na prknech, ostatní na to nebyli tak dobře zařízení, opírali se o své rance. Ještě trvalo mnoho hodin než loď vyplula. Řekl jsem Leošovi, ať dává pozor, ať loď neodpluje, já si zatím skočím dolů na molo vyfotografovat si ji z větší dálky, aby se mně celá vešla do objektivu. Podařilo se, neodplula a mám ji na snímku. A jak jsem řekl, trvalo to ještě nějakou hodinu, než jsme vypluli. Půl roku po nás přijel do Barcelony známý anglický spisovatel George O r w e l l. Z jeho knížky Hold Katalánsku vydané u nás v roce 1991 jsem se dozvěděl podrobnosti o vládě anarchistů. Hotely převzaly syndikáty zaměstnanců a proto se číšníci k nám chovali tak kamarádsky. Zbytečně jsme si dělali starosti s účtem, byli jsme i s ostatními sportovci jejich čestnými hosty. George Orwell ihned vstoupil do milice a odjel na zaragozskou frontu. Jeho manželka byla zatím v barcelonském hotelu. Od října začal Sovětský svaz dodávat do Španělska zbraně a to přes komunistickou stranu, která tím získala mimořádný vliv. Povstalcům dodávaly zbraně i vojáky ve velkém měřítku Německo a Itálie. Komunistická strana využila tento svůj vliv v boji proti anarchistům, kteří vládli v Katalánsku. Nepřátelství mezi těmito dvěma stranami se stupňovalo, až začaly proti sobě bojovat, (místo aby se spojily a společně bojovaly proti Frankovi). Orwell se dostal z fronty až po průstřelu krku (přechodná porucha řeči a hybnost ruky), vrátil se do Barcelony a musel se skrývat před komunisty, protože bojoval v anarchistické milici. Francie Blahoslav D. Rejchrt

16 V hotelu, který drželi anarchisté, hlídkoval na střeše a popisuje, jak na sebe přes ulici stříleli znepřátelené strany. Potom se krkolomným útěkem dostal s manželkou do Francie. Ani slovem se nezmiňuje, co ona musela mít za starosti čekajíc v hotelu, zatímco on bojoval na frontě. Přes všechny válečné útrapy, hlad, zimu, bláto, špínu, považuje to období za velkolepé, neboť tam panovala naprostá rovnost mezi lidmi a to byl povznášející pocit. Rovnost je odvěká touha lidstva. Klade si otázku, zda vláda v Anglii je bandou lotrů, či jenom hlupáků, která nechává padnout svého budoucího spojence v předvečer války s Hitlerem. (Byla to vláda lotrů a hlupáků, jež dala padnout dalšímu svému spojenci a to nám v roce Byli za tuto svou zradu strašlivě potrestáni již za jeden rok a něco.) Španělská občanská válka vzbudila ve světě ohromnou nenávist, ale též ohromné nadšení. Je toho svědkem i píseň Voskovce a Wericha O Španělsku si zpívám, kterou zpíval celý náš národ. Heslo: MADRID BRÁNÍ PRAHU se vyplnilo, bohužel, v tom varovném slova smyslu. Tak daleko do budoucna jsme neviděli. Leželi jsme na palubě lodi Ciudad de Ibiza a dívali se na třpytivou oblohu s myriádami hvězd. Pluli jsme celou noc, moře jemně šumělo. Krásu noci na moři jsme vnímali všemi smysly. Možná, že jsme si i zdřímli, než se začalo jasnit. Moře bylo tiché, noc teplá, kolébání lodi jsme nevnímali. K ránu jsme připluli k pobřeží Francie. Zamířili jsme k nejbližšímu přístavu, zastavili se dost daleko na moři, ale pak jsme se opět obloukem od břehu vzdálili, zřejmě nám nedali povolení k přistání, a zabočili k dalšímu přístavu a tam se opakovalo totéž, povolení přistát nám nedali (zřejmě tam neměli dost četníků, či koncentrační tábor pro španělské uprchlíky). To se opakovalo dvakrát třikrát, až nás přijali v přístavu Sete. Loď obstoupili četníci a nastalo martyrium pro španělské uprchlíky, které internovali a chovali se k nim hanebně, jak jsme se později dozvěděli z různých zpráv. My ovšem prošli hladce a do pasu nám dali razítko Sete, V tom městě se Leoš před rokem seznámil s nějakým rybářem, který ho vzal na noc a před svítáním ho vzal s sebou na moře lovit ryby. Vydali jsme se za ním, chodili sem a tam, ale nakonec to Leoš vzdal, nemohl se upamatovat, kde jeho rybář bydlel. (Teprve po mnoha letech mě Karel Stárek upozornil, že Leoš měl nesnáze s orientací, já jsem to nějak nepozoroval a ani jsem to nevyvodil ze zřejmých symptomů). Napsali jsme domů dopisy, aby naši doma o nás neměli starost a to jsme netušili, jako pohromu způsobila doma zpráva o povstání ve Španělsku, kde jsme se měli v tu dobu nacházet. Leošův otec, městský lékař, telefonoval na náš konzulát v Barceloně, ale odpověděli mu, že jsme nezvěstní. Pěkně nezvěstní! Debužírovali jsme v hotelu Espaňa. Samozřejmě, že jsme se nikde nehlásili, já nemusel, ale Leoš jako odvedený tu povinnost měl. Také to loni dodržel a hlásil se na konzulátu v Paříži, ale tam s ním jednali zpupně, asi v tom smyslu, co že si myslí jako odvedený takto si cestovat, co kdyby vypukla válka, jak by se asi dostal ke své posádce! Avšak největší patálii s tím měl úředník na hejtmanství v Hradci, který nám vystavil pasy a ten nám to příště neopomněl sdělit. Tím si to ovšem u Leoše polepili a tak se zařekl, že se napříště nikde hlásit nebude a také to dodržel. Byli jsme tedy nezvěstní. Do dopisu otci jsem připsal prosbu, respektive jsem ji opakoval, neboť byla obsažena již v dopise z Barcelony, aby byl tak laskav a poslal mně na poste restante do města Nîmes 200 Kč. Každý měsíc bylo možno poslat do zahraničí 200 Kč a v srpnu již to bylo možné. Náš Francie Blahoslav D. Rejchrt

17 cestovní rozpočet byl již velmi napjatý, i když si nevzpomínám na mimořádné výdaje, naopak pobytem v hotelu Espaňa jsme museli ušetřit. Také si nevzpomínám na Leošův trik se zašitou poslední stofrankovou bankovkou. Zmiňuji se o tom z toho důvodu, že se tohoto jeho triku dovolávám v dalším cestopise do Bretaně, kde k tomuto triku opět došlo. Muselo to tedy být na nynější cestě ze Španělska. Trik spočíval v tom, že v momentě, kdy jsme byli v koncích, pokud jde o finance, rozpáral košili a vítězoslavně zamával stofrankovkou. Jak už jsem řekl, čas odvál tuto událost a připomíná ji pouze zmínka v příštím cestopise. Ještě jsme byli v Sete. Řekl jsem, že jsme prošli hladce, to ano, ale trvalo to dlouho a jak jsme stáli na palubě, diskutoval nějaký mladík přes zábradlí se skupinou dole a pln nadšení popisoval události v Barceloně. Ale vy nejste Francouz? otázal se ho jeden pán dole, který ho mimořádně trpělivě poslouchal. Ne řekl mladík poněkud zaskočen jsem z Bukurešti. Znamenalo to tedy tak si nepouštěj hubu na špacír. Celý svět rozdělila občanská válka ve Španělsku na vášnivé a na smrt znepřátelené strany. Francie považovala uprchlíky ze Španělska za nebezpečné živly, jednala s nimi hanebně a dala je do koncentráků. O francouzské vládě platilo totéž, co říkal Orwell o vládě anglické: byla to banda lotrů a hlupáků. A to byl předsedou vlády socialista Léon Blum. Nepustil do Španělska zbraně, které nakoupila španělská vláda v Americe včetně letadel. Rezatěly na této straně Pyrenejí. Že obě vlády anglická i francouzská byly bandami lotrů a hlupáků, se ukázalo už za dva roky v Mnichově. Nejenže po Španělsku zradily dalšího svého spojence, to je Československo, ale ze čtyř signatářů mnichovské dohody si tam dva podepsali rozsudek smrti (Hitler a Musolini) a všichni čtyři zkázu svých říší (patří k nim ještě Angličan Chamberlain a Francouz Daladier). Za tuto zradu přišel strašlivý trest: krutá porážka Francie a zkáza mnohých měst Anglie. Vymotali jsme z našeho jinak milého městečka Sete. Zvláště Leoš na ně vzpomínal, na to ranní rybaření a sušení sítí. A pokračovali jsme dál. Byli jsme na naší známé trase z loňska: Montpellier, Nîmes, Avignon, Lyon. Upoutalo nás mnoho staveb z římských dob: amfiteátry, divadla, chrámy, lázně, akvadukty, zvláště v Nîmes, Vienne, Lyonu a jinde. Na jeden úsek cesty mám nesmazatelnou vzpomínku a to na římský akvadukt Pont du Gard mezi městy Nîmes a Avignonem. Je to největší a nejzachovalejší římský vodovod, jeden z divů antického světa přes údolí řeky Gard. Postaven v I. století př. Kr. Byl celkem 50 km dlouhý a vedl pramenitou vodu do města Nîmes (Nemausus). Přes údolí řeky má most tři patra oblouků a je 49 m vysoký. Je dlouhý 275 m a nahoře 3 m široký. Ve vzpomínce mám ještě jiný římský akvadukt, ten však ční jen do prostřed řeky a nedovedu jej lokalizovat. Ani jinou vzpomínku se mně nedaří správně umístit a to demonstraci na náměstí, kde dav běžel proti prefektuře, křičel hesla (protivládní) a Leoš mezi nimi v první řadě (já v poslední). Z oken prefektury byli vyloženi hodnostáři a mlčky přihlíželi, jak jim dav hrozil pěstí (nebo to byl pozdrav zaťatou pěstí - tradice to z Velké francouzské revoluce?) Na našich cestách jsme z neznalosti minuli mnohé, co by stálo za zastavení. Ku př. jsme dvakrát byli v Avignonu, ale teprve za půl století jsem se dověděl, že je tam v jednom kostele pochován Milič z Kroměříže. Kdybychom to věděli, pokusili bychom se jeho hrob navštívit a položit na něj polní květinu. Je to nejen velikán našich dějin, ale i můj bráška nosí jeho jméno. Jediný písemný doklad z tohoto úseku cesty je z městečka Sorgue za Avignonem, je to vizitka z: Splendid Bar-Restaurant, Chambres meublées, Repas Fixe, Casse-Croûte a toute Heure Francie Blahoslav D. Rejchrt

18 a dali jsme si tam Repas à 9 Frs jeden každý. Avignon jsme už znali a zase jsme šli podél papežského paláce. Po dobu obou našich cest byl nepřístupný. Nicméněž, vzpomínka na staré opevněné město se nám neztratila. V kraji nekonečných vinic jsme neodolali a jako loni jsme si občas natrhali hojně hroznů a tím si doplňovali jídelní lístek. Celkem ušly, ale domnívám se, že ještě nebyly úplně zralé, ale výborně regulovaly trávení. Snažil jsem se vždy je předem umýt v kašně, aniž bych tušil, že asi budou práškované. V Nîmes jsme spěchali rovnou na poštu, ale tam, přirozeně, nic. A ani to nebylo možné, cestovali jsme rychleji, než mohl cestovat dopis do ČSR a peníze, byť i telegraficky mohly přijít na poste restante, leda že by mezitím došel dopis z Barcelony, odeslaný před týdnem. Uvažovali jsme, zda máme čekat na peníze a utrácet dál z naší tenčící se hotovosti a k domovu se nepřibližovat. Oznámili jsme na poště, ať za námi pošlou peníze na poste restante do Lyonu a vyrazili jsme údolím Rhôny. Již pro nás neměly půvab starobylá města Valence, Vienne a další města plná starých staveb a antických památek. V Lyoně na poště nic. Utábořili jsme se na našem známém pahorku Fourvière a druhý den jsme byli znova na poště. Nic. Opět jsme uvažovali, zda máme čekat na peníze. Vydrželi jsme to jen jeden den a vyrazili jsme dál a nechali na poště oznámení, ať za námi pošlou peníze do Ženevy. Ž e n e v a Dělali jsme si starosti, jak se dostaneme do Švýcarska bez peněz. Povinný obnos, jímž se musel příchozí vykázat na hranici bylo, tuším 40 Šv. franků (což bylo tenkrát našich 320 Kč). Ale proběhlo to hladce a obrace. Bez řečí nás pustili jako uprchlíky ze Španělska a potom jsme měli jízdenku na vlak z Lindavy na Bodamském jezeře do Brodu nad Lesy. A tak nás nepodezírali, že chceme ve Švýcarsku zůstat. Přimhouřili oči a dali nám do pasu razítko Frontière Suise. Entrée 28. Juil Genève-Cornavin. Ubytovali jsme se v Armádě Spásy, kde to bylo laciné a čisté. Zanedlouho nás někdo vyhledal a odvedl do redakce ženevských novin. Byli jsme jedni z prvních uprchlíků ze Španělska a chtěli z nás tahat rozumy o komunistických zvěrstvech. Jednak jsme žádné neviděli a za druhé jsme je opravili, že v Katalánsku vládnou anarchisté. To je rozkatilo a ztratili o nás zájem. Na poště nic. A zase jsme řešili problém, zda čekat na peníze a utrácet z posledního i když jsme již byli k domovu blíž. Jaké jsme měli možnosti? Nabízelo se opakovat to, co jsme učinili loni, totiž jít na našeho honorárního konzula, jímž byl jeden ženevský advokát, a požádat jej o finanční výpomoc. Loni jsme každý dostal 5 Šv. franků, což si zapsal do velké knihy. Psal jsem už, jak jsme se tenkrát zaradovali a šli jsme to oslavit do obchodního domu Uniprix, kde byla v pátém poschodí jídelna a cukrárna a tam jsme si dali pohár mražené kávy. Pojídali jsme ji labužnicky, když tu Vašík stojící na protější straně stolu pravil: Neohlížejte se a když, tak jen velmi opatrně Učinili jsme to velmi opatrně a u vedlejšího stolu jsme spatřili našeho honorárního konzula, jak si též pochutnává na mražené kávě. Polila nás hanba, ač to objektivně žádná hanba nebyla, dojedli jsme urychleně a vytratili se po špičkách. Konzul jako diplomat zachoval důstojný klid. A letos nám byla hanba jít na něj znovu, ač jako uprchlíci ze Španělska jsme na podporu měli tak říkajíc nárok a jistě by ani okem nemrkl, pokud by si nás vůbec pamatoval a připsal nám přinejmenším 5 franků. A hlavně je ani loni nechtěl zpátky, ač měl naši adresu. Ale bylo nám hanba, že nás loni viděl s mraženou kávou a tak jsme to vzdali. Francie Blahoslav D. Rejchrt

19 Na cestách jsme potkávali též našince, většinou to byli nezaměstnaní mládenci a cestovali na kolech. Někde něco pomohli za stravu a zase jeli dál. Ale jen blíže našich hranic a spíše na Balkán, nikoli na jihu Francie. Další den na poště nic. Nechal jsem tam svou hradeckou adresu a rozhodli jsme se dostat se co nejdříve do Lindavy na německé straně Bodamského jezera, odkud jsme měli jízdenku na vlak. Stopovali jsme společně do Lausanne. Cesta vedla podél ženevského jezera, jehož vlny brázdil větší či menší lodě a loďky a potom jsme se s Leošem rozdělili. Důvod už nevím, myslím, že chtěl být sám, spíše než že by mně dal přednost nastoupit do auta, jež mělo jen jedno volné místo. Sraz jsme si dali v Rorschachu a zprávu na poste restante. Stopoval jsem podél jezera až do Vevey a odtamtud jsem to vzal na sever přes Fribourg do Bernu. Zůstala mně vzpomínka na Fribourg, jak se dívám z nějakého mostu na město. Bern je hlavní město Švýcarska a je tam tudíž naše vyslanectví. Obrátil jsem se na ně se žádostí o finanční výpomoc, neboť nebylo naší vinou, že jsme se jako uprchlíci ze Španělska dostali do těžkostí, ale se zlou jsem se potázal. Zlatý náš honorární konzul v Ženevě! Jednal s námi důstojně, jak se na jeho vysoký honorární úřad sluší. Naši už byli jiní. Vlastně to byl jen důležitej mladej mužskej, který mně sice proti podpisu dal výpomoc ve výši 5 Š. frs., ale doprovodil to ostrou osvětou na moto, proč jsme do toho Španělska lezli. On to asi věděl předem, že tam vypukne povstání, ostatně, co mu bylo potom. Dal jsem si stranou 1 Fr., abych měl na lodní lístek přes Bodamské jezero. Loni mně totiž chyběl dvacetník a musel jsem to tedy vzít stopem kolem východního konce jezera přes rakouský Bregenz do Lindavy, jež je v Německu, ale byla to krásná cesta, líbila se mi. Z Bernu jsem stopoval do Luzernu a dál do Zurichu. Krajina tam často byla podobná naší. Modrá jezera u všech těch měst ve mně vyvolávala představu vodních sportů. Zdalipak to tamější mládež využívá, či není jako naše? Stravu jsem měl úměrnou finančním možnostem, hlavním zdrojem energie byla čokoláda a ta švýcarská byla vyhlášená. V Zurichu jsem se opět ubytoval v Geigergasse 5, což byl dům laciného ubytování nějaké humanitární organizace. Pokoj byl čistý a sprcha v V. poschodí. Sprchoval jsem se večer při otevřených dveřích na balkon k vůli páře, ale ze tmy se neozvalo žádné dívčí jódlování jako loni, což mě zklamalo. Asi nebyla doma. Při loučení v ubytovně jsem dostal režnou košili, asi mě paní považovala za bezdomovce. Z Zurichu jsem to vzal na sever na Winterthur a Schaffhausen a tam jsem si sedl na skalisko a díval se na vodopády Rýna. Tak Rýn vytéká z Bodamského jezera a Rhôna ze ženevského, což tamější školáci jistě vědí a možná, že i naši. Možná, že jsme to za školních dob věděli i my. Obě tyto mohutné řeky jsou součástí našich vzpomínek. Podél Rýna jsme jeli loni a já ještě půl roku před tím na kongres do Bruselu (5 dní před Silvestrem 1934 tam a na Nový rok 1935 zpátky.) Z Schaffhausenu jsem to vzal na St. Gallen a odtamtud už je to blízko do Rorschachu. Tam jsem si na poste restante vyzvedl Leošův lístek tohoto znění: Dostávám se pomalu policejním pošupem na hranice. Sraz v Lindau před odjezdem vlaku na Mnichov Leoš. Přenocoval jsem v Rorschachu a ráno jsem šel do přístavu koupit si lodní lístek přes Bodamské jezero. Stála tam větší bílá loď a na palubě bylo několik desítek lidí. Stáli u zábradlí kolem dokola. Obcházel jsem je a v jednom místě jsem uslyšel český rozhovor. Udělal jsem ještě jedno kolo kolem paluby a potom jsem k nim přistoupil. Mlčeli a tak jsem je oslovil. Hrozně se divili, jak jsem poznal, že jsou Češi. To víte, našinec se pozná. Cestovali také do Mnichova. Mohli to být manželé středního věku, ale nemuseli. Spíš nebyli. Aspoň její chování mělo jemné nuance odlišující ji od právoplatné manželky. Francie Blahoslav D. Rejchrt

20 Leoš nás už čekal na nádraží. Postával vedle své torny a vyprávěl nám, jak se dostal do basy (stejně jako loni ve Španělsku v Pamploně). Obrátil se na policistu s dotazem, musel se legitimovat a když vyšlo najevo, že je bez peněz, byl zadržen pro potulku a noc musel strávit ve vězení. Aby mu nebyla dlouhá chvíle, hodili mu do cely obrázkový časopis Familien- Wochenblatt. A jak je svět malý! V časopise uviděl fotografii našeho fousáče, s kterým jsme se loni dvakrát setkali na různých místech při našem putování po Francii. Byl tam uprostřed kongresu vegetariánů. Na zdi vězení byly různé nápisy, také něco česky. Leoš se tam aspoň podepsal. Druhý den mu dali lístek na vlak do Rorschachu, už nevím, zda jel sám, či s doprovodem. Nasedli jsme s našimi čerstvými známými na vlak do Mnichova. Mluvili jsme o našich cestách a o povstání v Barceloně. Po nějaké době, že se bude jíst. My na to nic. Když viděli, že se k jídlu nemáme, protože nic nemáme, dali nám každému vařené vajíčko s chlebem. S tím jsme vydrželi do Mnichova. Při loučení nám každému nabídl jako půjčku 20,- Kč. V Mnichově jsme trochu courali a ubytovali se v německé Ymce (C.V.J.M.) - Wanderheim, Gluckstr. 21. Do Brodu nad Lesy jsme dorazili 2. srpna. Totéž datum jsme dostali do pasu na české straně v České Kubici. Naše peníze jsme měli (asi 80,- Kč) a tak už jenom Plzeň, Praha a k večeru už jsme byli v Hradci. Zazvonil jsem dole u našeho domu v Máchově ulici č. 592, otec se vyklonil z okna II. poschodí a zvolal: Sláva, Danko je doma. A bylo plno vyprávění. Po několika týdnech došly peníze, které mně otec poslal na poste restante do Nîmes. Na poukázce byla razítka všech měst, jak nás peníze honily, ale nedohonily: Nîmes. Lyon, Ženeva. Téměř současně došel úřední přípis mému otci, aby vrátil 40,- Kč našemu vyslanectví v Bernu, které byly půjčeny vašemu synovi. Otec peníze ihned poslal a přípis dlouho nosil jako suvenýr. A do třetice přišla Leošovi složenka od hudebního skladatele Vycpálka, aby vrátil 40,- Kč, které nám půjčil v Mnichově. Aspoň jsme se dozvěděli, kdo to byl a peníze jsme mu vrátili. Ale to ještě nebyl konec. Po nějaké době přišel Leošovi dopis z Manosque podepsaný madame tou a tou žádající jménem přátel Jeana Giona, abychom získali 50 podpisů významných kulturních činitelů, aby Jean Giono dostal Nobelovu cenu. Tak se to má dělat, řekli jsme si, aby byl jeden slavný. Sehnali jsme 50 podpisů, většinou našich hradeckých přátel a přítelkyň a šli jsme též za Karlem Čapkem. Bydlel na Vinohradech v Úzké ulici ve své vile. Zazvonili jsme u železných vrat, vyšel Josef Čapek, jeho bratr Karel nebyl doma. Vylíčili jsme mu naši cestu do Manosque, řekli svou prosbu a podali mu podpisovou listinu skrz mříž. Usmíval se, měli jsme pocit, že se tím baví. Chvíli váhal, ale spisovatele zřejmě znal a listinu podepsal. Vypadalo to, že s námi sympatizuje. Nevěděli jsme, že je na Nobelovu cenu navrhován též Karel Čapek. Tak skončila druhá z našich tří cest a je neméně pamětihodná. Ale již jen já na ni vzpomínám. Bude-li někdo číst mé vzpomínky, snad mu dají trochu dojmů, jaký byl tenkrát dnes již ztracený svět. Dodatečně si vzpomínám na jakousi sázku s Jiřím Hájkem (pozdějším ministrem zahraničí, disidentem a mluvčím Charty 77), kdo bude dřív v Barceloně. Tvrdil, že tam bude za tři dny. My jsme měli vlastní program, který nás odváděl z přímé trasy. V Barceloně jsme se s Jirkou Francie Blahoslav D. Rejchrt

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

Tajemství ukryté v pohledech - 12. část (fotografie z Boleradic)

Tajemství ukryté v pohledech - 12. část (fotografie z Boleradic) Publikováno na Inflow.cz (http://www.inflow.cz/tajemstvi-ukryte-v-pohledech-12-cast-fotografie-zboleradic) Tajemství ukryté v pohledech - 12. část (fotografie z Boleradic) 1. 11. 2008 Marta Dnešní příspěvek

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

Bleskový výsadek MOA v Anglii. (aneb Londýn-Cambridge-Canterbury)

Bleskový výsadek MOA v Anglii. (aneb Londýn-Cambridge-Canterbury) Bleskový výsadek MOA v Anglii (aneb Londýn-Cambridge-Canterbury) Rakovník jsme opouštěli ve středu 12. 9. kolem třetí hodiny odpolední. Přijel pro nás zájezdový autobus, kterým jsme po chvíli dorazili

Více

Hrubý Jeseník Praděd 1492 m n. m. 28. - 29. 1. 2014

Hrubý Jeseník Praděd 1492 m n. m. 28. - 29. 1. 2014 Koho Bůh miluje, tomu dovolí žít v Jeseníkách. Hrubý Jeseník Praděd 1492 m n. m. 28. - 29. 1. 2014 Jsou to jen dva týdny, kdy jsem byl naposledy v Jeseníkách. Tehdy jsem Hrubý Jeseník, druhé nejvyšší pohoří

Více

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

CK BUS TOUR-FOLTÝNOVÁ

CK BUS TOUR-FOLTÝNOVÁ PROVENCE 2011 Vážení rodiče, milí studenti! V letošním školním roce máte poprvé možnost volby komplexní zahraniční exkurze. Po několika rocích, kdy se nabízelo pouze Chorvatsko, tedy destinace relativně

Více

Exkurze do Galerie moderního umění v HK

Exkurze do Galerie moderního umění v HK Vážení čtenáři, jsme velice rádi, že držíte v rukou náš časopis. Vydáváme ho proto, abychom vás informovali o tom, co se v naší škole děje, a taky proto, že vás chceme pobavit v našich kvízech. Hodně jsme

Více

Olympiáda ve Vencouveru se zlomila do druhé půlky a my se vydali na letošní běžky do rodiště jednoho z potencionálních medailistů tohoto zimního

Olympiáda ve Vencouveru se zlomila do druhé půlky a my se vydali na letošní běžky do rodiště jednoho z potencionálních medailistů tohoto zimního Olympiáda ve Vencouveru se zlomila do druhé půlky a my se vydali na letošní běžky do rodiště jednoho z potencionálních medailistů tohoto zimního klání, do okolí Klínovce na hřebeny Krušných hor. Ty jsou

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

POPELKA. Mateřská škola, základní škola a Dětský domov Ivančice, Široká 42. Autor: Mgr. Marta Kvasničková

POPELKA. Mateřská škola, základní škola a Dětský domov Ivančice, Široká 42. Autor: Mgr. Marta Kvasničková POPELKA Mateřská škola, základní škola a Dětský domov Ivančice, Široká 42 Autor: Mgr. Marta Kvasničková Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Předmět:

Více

Cesta za poznáním. aneb za pozoruhodnostmi pod zemí, na zemi i na vodě

Cesta za poznáním. aneb za pozoruhodnostmi pod zemí, na zemi i na vodě Cesta za poznáním aneb za pozoruhodnostmi pod zemí, na zemi i na vodě Stalo se již dobrou tradicí, že žáci 7, - 9, ročníku naší školy se o kultuře a historii neučí jen teoreticky v hodinách dějepisu, zeměpisu,

Více

Velká francouzská revoluce (1789 1794) Doplň pojmy do textu, pracuj s učebnicí: Konstituční monarchie ve Francii

Velká francouzská revoluce (1789 1794) Doplň pojmy do textu, pracuj s učebnicí: Konstituční monarchie ve Francii Velká francouzská revoluce (1789 1794) Doplň pojmy do textu, pracuj s učebnicí: Konstituční monarchie ve Francii Ústava schválena r., král mohl zákony pouze., volí jen občané, volí se i v. a v.... Politické

Více

Adresa školy... Adresa bydliště... (Adresy vyplňte až po ukončení soutěžního kola, zejm. u prací postupujících do vyššího kola.)

Adresa školy... Adresa bydliště... (Adresy vyplňte až po ukončení soutěžního kola, zejm. u prací postupujících do vyššího kola.) Č. Jméno Adresa školy... Adresa bydliště.... (Adresy vyplňte až po ukončení soutěžního kola, zejm. u prací postupujících do vyššího kola.) Národní institut pro další vzdělávání Senovážné nám. 25, 110 00

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

ZVĚSTOVÁNÍ Po dědičném hříchu byli lidé čím dál tím horší. Hřešili čím dál více, a tím se vzdalovali od Boha. Nenávist, války, otroctví a modloslužba se rozmohly po celém světě. Bůh však hned po pádu prvního

Více

Obsah. Obsah... 1. Kde byli páťáci v létě?... 2. Grand Canyon... 3. Hluboká nad Vltavou... 4. Potápění v moři... 5. Maroko-Tetouan...

Obsah. Obsah... 1. Kde byli páťáci v létě?... 2. Grand Canyon... 3. Hluboká nad Vltavou... 4. Potápění v moři... 5. Maroko-Tetouan... Obsah Obsah... 1 Kde byli páťáci v létě?... 2 Grand Canyon... 3 Hluboká nad Vltavou... 4 Potápění v moři... 5 Maroko-Tetouan... 5 Den bez aut... 6 Kůň... 7 Zkuste si křížovku!!!... 8 1 Kde byli páťáci

Více

1. STARÉ POVĚSTI ČESKÉ - O PRAOTCI ČECHOVI

1. STARÉ POVĚSTI ČESKÉ - O PRAOTCI ČECHOVI 1. STARÉ POVĚSTI ČESKÉ - O PRAOTCI ČECHOVI Čti velmi pozorně text a odpovídej na otázky. Kdysi dávno žily u řeky Visly rodiny dvou bratrů. Jeden se jmenoval Čech a byl vojvodou, stařešinou, náčelníkem.

Více

Post Bellum Příběhy našich sousedů. Pan Adolf Lang se svým vnukem Karlem Hury, členem týmu

Post Bellum Příběhy našich sousedů. Pan Adolf Lang se svým vnukem Karlem Hury, členem týmu Post Bellum Příběhy našich sousedů Pan Adolf Lang se svým vnukem Karlem Hury, členem týmu Pan Adolf Lang se narodil 29. září 1936 v Pávově. Pochází ze šesti dětí. Rodiče byli velmi chudí. Hlavní obživou

Více

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím Tak se mi zdá, řekla, tak se mi zdá, že nadešel čas, abychom podnikli nějaký opravdu pěkný výlet. S jídelním košem. A šla rovnou zpátky k majáku, aby se dala do balení. Když maminka sbalila všechno potřebné

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

46 1'59.52"N 14 30'46.58"E. GPS poloha:

46 1'59.52N 14 30'46.58E. GPS poloha: Hrad Lublaňský hrad 46 1'59.52"N 14 30'46.58"E Středověký hrad je zmiňován již v dokumentech z 12. století, byl centrem Kraňska. Gotická kaple sv. Jiří pochází z 15. století, dnešní podobu hrad získal

Více

Obsluhoval jsem zlatou generaci

Obsluhoval jsem zlatou generaci PETRA NAHRADIL ÁDA Všichni mi říkají Áda. Tedy ti, co mě znají. Trenéři, hráči, lidi kolem hokeje, dokonce i v médiích jsem býval jmenovaný jako masér Áda Bílek. Místo skutečného křestního, jež bylo a

Více

PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída

PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída V jedné malé chaloupce žila babička dědeček a jeden malý kluk jménem Toník. Blížily se Vánoce a Toník byl čím dál víc nedočkavý, až do té doby když k

Více

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33 V poslední době se vám velmi daří. Vydali jste novou desku, sbíráte jedno ocenění za druhým a jste uprostřed vyprodaného turné. Co plánujete po jeho zakončení? 1 / 6 Turné se sice blíží ke svému závěru,

Více

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi!

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi! JEŽÍŠ UČITEL Když začal Ježíš kázat, učil lidi, co mají dělat, aby byli dobří, a aby jim za to Pán Bůh žehnal. Říkal lidem: Máte v nebi dobrého Otce. Mějte ho rádi a takto se k němu modlete: Otče náš,

Více

Předmět: Regionální turistické služby. Ročník: IV. Téma: Regiony ČR. Vypracoval: Mgr. Jaromír Šebek Materiál: VY_32_INOVACE_131 Datum: 22.3.

Předmět: Regionální turistické služby. Ročník: IV. Téma: Regiony ČR. Vypracoval: Mgr. Jaromír Šebek Materiál: VY_32_INOVACE_131 Datum: 22.3. Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Horky nad Jizerou 35 Obor: 65-42-M/02 Cestovní ruch Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0985 Předmět: Regionální turistické služby Ročník: IV.

Více

ŠKVORECKÝ ZÁMEK Tìším se dovnitø, já ve Škvorci vyrostla, ale teï poprvé mám možnost do zámku se podívat, nechala se slyšet jedna sedmdesátiletá dáma. Bylo to v sobotu 18. záøí, v rámci Škvoreckého jarmarku,

Více

Písecký plavečák 1 PLAVECKÝ BAZÉN - PÍSEK

Písecký plavečák 1 PLAVECKÝ BAZÉN - PÍSEK Písecký plavečák,,přijdu o deset minut později, přišla mi M od Jolany právě když jsem vystoupil z autobusu na zastávce Plavecký bazén. Nevadilo mi to. Naproti mně byla lesnická škola se svým krásným arboretem

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

Letní lezení ve Francii

Letní lezení ve Francii Letní lezení ve Francii Někomu se možná může zdát, že jet lézt do Francie v létě je trochu šílené. Neříkám, že ne,ale určitě se tu dají najít krásné oblasti, kde si můžete pohodově zalézt, vykoupat se,

Více

CZ.1.07/1.4.00/21.1920

CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Reklama, sleva Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Č. DUMu: VY_32_INOVACE_39_14 Tématický celek: Rodina a finance Autor: Mgr. Ivo Šenk Datum

Více

REKONSTRUKCE JÍDELNY A ŠKOLNÍHO DVORA

REKONSTRUKCE JÍDELNY A ŠKOLNÍHO DVORA Září 2009 REKONSTRUKCE JÍDELNY A ŠKOLNÍHO DVORA Během prázdnin započala v areálu naší školy rozsáhlá rekonstrukce jídelny a školního dvora. Jak dlouho potrvá nevíme. Snad do poloviny listopadu. Bohužel

Více

poskládané z oblázků směr evropa

poskládané z oblázků směr evropa směr evropa Francie Text a foto: Michael Fokt Úzkou uličkou zní klapot kopyt. Kola kočáru drkotají po hrbolaté cestě dlážděné oblázky. Pekař v bílé zástěře uhýbá stranou a kočár mizí za rohem. Scéna jako

Více

Autoevaluace školy v oblasti podpory strategií učení cizímu jazyku Dotazník pro učitele středních škol

Autoevaluace školy v oblasti podpory strategií učení cizímu jazyku Dotazník pro učitele středních škol Autoevaluace školy v oblasti podpory strategií učení cizímu jazyku Dotazník pro učitele středních škol Inspirováno autory Andrew D. Cohenem, Rebeccou L. Oxfordovou a Julií C. Chiovou (2002) Účelem dotazníku

Více

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz František Ber Jak Ježíšek naděloval radost e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této

Více

Cesta života / Cesta lásky

Cesta života / Cesta lásky Kudy do nebe Cesta života / Cesta lásky Cesta života Smyslem života není jen někam jít. Chceme-li, aby náš život měl smysl, je třeba mít cíl, který stojí za to, abychom kvůli němu občas museli překonat

Více

Nejlepší příspěvky soutěže O nejzajímavější muzejní kufřík

Nejlepší příspěvky soutěže O nejzajímavější muzejní kufřík Nejlepší příspěvky soutěže O nejzajímavější muzejní kufřík Věková kategorie 14 18 let 1. MÍSTO Autorka: Kateřina Mazancová (České Budějovice) Název: Babiččin zachránce (Retro hity) 2. MÍSTO Autorka: Tereza

Více

(8.-14. června 2014) Anna Monhartová O3

(8.-14. června 2014) Anna Monhartová O3 (8.-14. června 2014) Anna Monhartová O3 La Défense La Défense je název obchodní čtvrtě, která je charakteristická supemoderními stavbami a mrakodrapy. Leží na předměstí Paříže severozápadně od centra.

Více

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí.

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. Jenom proto, že je hezky, každý čeká, že budete venku a skotačitˮ nebo tak něco. A když venku netrávíte každou vteřinu, hned

Více

Název šablony klíčové aktivity: Název DUM: Literatura 7.ročník-k.Kolumbus /čtení s porozuměním,pojem deník/ Třída: Vypracoval/a: Mgr.

Název šablony klíčové aktivity: Název DUM: Literatura 7.ročník-k.Kolumbus /čtení s porozuměním,pojem deník/ Třída: Vypracoval/a: Mgr. Číslo projektu CZ.1.07/1.4.00/21.0624 Název šablony klíčové aktivity: I/2-Inovace zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti Název DUM: Literatura 7.ročník-k.Kolumbus /čtení

Více

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici Kašpárek (Vypravěč) Princ Janči Chůva (Babička) Žába Princezna Janička Král Čert Světnice Vesnice Komnata Podhradí Les Přídavné kulisy: studna Smrk Kašpárek nebo vypravěč: Byl jednou jeden princ. Janči

Více

remorkér čekal u čáry ponoru. Posádka se ho snažila dostat dolů po provazovém žebříku, ale jelikož hrozilo nebezpečí, že spadne a zabije se, chytili

remorkér čekal u čáry ponoru. Posádka se ho snažila dostat dolů po provazovém žebříku, ale jelikož hrozilo nebezpečí, že spadne a zabije se, chytili ~~~ Nemluvil. Celou cestu autem se díval z okýnka. Dva dospělí na předních sedadlech se spolu tiše bavili. Mohl by poslouchat, kdyby chtěl, ale on nechtěl. Chvíli, na tom úseku silnice, který občas zaplavovala

Více

Českomoravská vrchovina 10. - 11.11.2010

Českomoravská vrchovina 10. - 11.11.2010 Českomoravská vrchovina 10. - 11.11.2010 Krajem českých malířů Mimořádně teplý podzim mě opět vylákal do přírody a už jsem vyměnil kolo za pohorky. Připravil jsem si dvoudenní výlet na malebnou a nedalekou

Více

www.praguecityline.cz Série - Bezbariérové trasy Českou republikou Plzeň město piva

www.praguecityline.cz Série - Bezbariérové trasy Českou republikou Plzeň město piva Série - Bezbariérové trasy Českou republikou Plzeň město piva Tato trasa je publikována jako součást série bezbariérových tras Českou republikou, které jsou vhodné pro bezbariérové cestování Všechny publikované

Více

1. Úvod do vědomého snění

1. Úvod do vědomého snění 1. Úvod do vědomého snění V této kapitole se dočtete: - Co jsou vědomé sny a jaké to je, mít vědomý sen - Jak vám může snová nápověda pomoci rozpoznat, že sníte - Jak je možné, že máte nad sny větší kontrolu,

Více

Kontinent : Evropa. Oblast: Jižní Evropa Španělsko

Kontinent : Evropa. Oblast: Jižní Evropa Španělsko Kontinent : Evropa Oblast: Jižní Evropa Španělsko stát jižní Evropy Španělsko Španělsko oficiálně Španělské království stát ležící na Pyrenejském poloostrově. Ke Španělskému království patří i Kanárské

Více

BOŽÍ DAR Bůh je milující. Bůh je štědrý a dávající.

BOŽÍ DAR Bůh je milující. Bůh je štědrý a dávající. BOŽÍ DAR Jaký je podle vás nejznámější verš z Bible? Většina lidí by jistě odpověděla, že jím je Jan 3:16 a skutečně je to tak! Tento verš by měli znát všichni křesťané. Nikdy se mi neomrzí, protože je

Více

www.zlinskedumy.cz 1

www.zlinskedumy.cz 1 www.zlinskedumy.cz 1 GOTIKA ÚVOD KATEDRÁLA středověk je doba stavebního rozvoje staví se klasické hrady, kláštery, mosty a silnice hlavní dominantou stavební činnosti je budování kostelů důvodem je silný

Více

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Projekt MŠMT ČR Číslo projektu Název projektu školy Šablona III/2 EU PENÍZE ŠKOLÁM CZ.1.07/1.4.00/21.2146

Více

Název: Francie - turistická velmoc

Název: Francie - turistická velmoc Název: Francie - turistická velmoc Autor: RNDr. Marie Šantrůčková Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy Předmět, mezipředmětové vztahy: zeměpis, dějepis, dějiny umění Ročník: 5. ročník

Více

Vítám Tě na Červené Lhotě!

Vítám Tě na Červené Lhotě! Vítám Tě na Červené Lhotě! Jmenuju se Anton a jsem tu po staletí už komorníkem. Někteří z mých pánů se sice zpočátku podivovali mým způsobům, ale nakonec všichni pochopili, že na vodním zámku si lepšího

Více

Projekt: ŠKOLA RADOSTI, ŠKOLA KVALITY Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3688 EU PENÍZE ŠKOLÁM

Projekt: ŠKOLA RADOSTI, ŠKOLA KVALITY Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3688 EU PENÍZE ŠKOLÁM ZÁKLADNÍ ŠKOLA OLOMOUC příspěvková organizace MOZARTOVA 48, 779 00 OLOMOUC tel.: 585 427 142, 775 116 442; fax: 585 422 713 email: kundrum@centrum.cz; www.zs-mozartova.cz Projekt: ŠKOLA RADOSTI, ŠKOLA

Více

Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9. Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9. Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9 Projekt MŠMT ČR: EU PENÍZE ŠKOLÁM Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0536 Název projektu školy: Výuka s ICT na SŠ obchodní České Budějovice Šablona

Více

Beskydy letos již počtvrté

Beskydy letos již počtvrté Beskyde, Beskyde, kdo po tobě ide; černooký bača ovečky zatáčá. Aj, bačo, bačo náš, černú košulku máš; kdo ti ju vypere, když maměnky nemáš? Beskydy letos již počtvrté ve dnech 3. - 5. 6. 2014. Na pozvání

Více

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,

Více

Savojské Alpy Francie 2009 SAVOJSKÉ ALPY FRANCIE 2009. KČT JIČÍN 14. - 22.srpna 2009. Jan Kaizr Milan Michel

Savojské Alpy Francie 2009 SAVOJSKÉ ALPY FRANCIE 2009. KČT JIČÍN 14. - 22.srpna 2009. Jan Kaizr Milan Michel SAVOJSKÉ ALPY FRANCIE 2009 KČT JIČÍN 14. - 22.srpna 2009 Jan Kaizr Milan Michel 14. - 15. 8. 2009, neděle _ ZERMATT Je pátek 14.8. 16.30 a členové KČT Jičín odjíždí z AN na týdenní zájezd do Savojských

Více

www.praguecityline.cz Série - Bezbariérové trasy Českou republikou Hradec Králové

www.praguecityline.cz Série - Bezbariérové trasy Českou republikou Hradec Králové Série - Bezbariérové trasy Českou republikou Hradec Králové Tato trasa je publikována jako součást série bezbariérových tras Českou republikou, které jsou vhodné pro bezbariérové cestování Všechny publikované

Více

Zájezd do Anglie ( 26.5. 2014 30.5. 2014) V ranních hodinách ( cca. v 5 hodin ) jsme vyrazili do vytoužené Anglie. Ještě jsme se zastavili v Praze na

Zájezd do Anglie ( 26.5. 2014 30.5. 2014) V ranních hodinách ( cca. v 5 hodin ) jsme vyrazili do vytoužené Anglie. Ještě jsme se zastavili v Praze na Zájezd do Anglie ( 26.5. 2014 30.5. 2014) V ranních hodinách ( cca. v 5 hodin ) jsme vyrazili do vytoužené Anglie. Ještě jsme se zastavili v Praze na Zličíně pro naši paní průvodkyni. Všichni jsme se moc

Více

Máme únor, a tak. Orgie.

Máme únor, a tak. Orgie. 50 FOTOVIDEO ÚNOR 2015 PRAXE / Máme únor, a tak Orgie. PETR JAN JURAČKA www.juracka.eu juracka@natur.cuni.cz www.facebook.com/petrjanjuracka Ne, nebudu se na ty fotky koukat. Zaplatit si zájezd do Afriky,

Více

PONDĚLÍ 10.2. Cusco s příchutí koky a morčete

PONDĚLÍ 10.2. Cusco s příchutí koky a morčete PONDĚLÍ 10.2. Cusco s příchutí koky a morčete V pondělí ráno jsme se rozloučili s Jitkou, dojeli na letiště a už za hodinku jsme přistávali v Cusco, výchozí bod pro cestu na Machu Picchu. Hostel jsme vybrali

Více

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE Únor 2012 Motto: Učíme se pro život Obsah : Zimní radovánky...........1 Zábavné sportovní odpoledne.......2 Valentýnské dopoledne..3

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

2. zahraniční pracovní stáž Švýcarsko St. Gallen 27.9. 3.10.2015

2. zahraniční pracovní stáž Švýcarsko St. Gallen 27.9. 3.10.2015 2. zahraniční pracovní stáž Švýcarsko St. Gallen 27.9. 3.10.2015 SŠGaS Liberec měla možnost opět v letošním roce se zúčastnit pracovní stáže v gastrokomplexu kantonské nemocnice v St. Gallen ve Švýcarsku

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

500 let v městském špitále pečovali o chudé nemocné a staré lidi. Dnes je z něho restaurace. Žatecká brána

500 let v městském špitále pečovali o chudé nemocné a staré lidi. Dnes je z něho restaurace. Žatecká brána Město Ohře Povídání o Lounech Středověké město bylo postaveno vedle malé vesničky, která se jmenovala Lúně. Snad její název souvisel s luňákem, dravým ptákem, který v řece lovil ryby. Po založení města

Více

17. listopad DEN BOJE ZA SVOBODU A DEMOKRACII

17. listopad DEN BOJE ZA SVOBODU A DEMOKRACII 17. listopad DEN BOJE ZA SVOBODU A DEMOKRACII 17. listopad patří mezi jeden z nejvýznamnějších dnů v dějinách České republiky. V roce 1939 nacisté brutálně zakročili proti vysokoškolským studentům. O padesát

Více

ZÁKLADNÍ ŠKOLA BYSTŘICE KVÍZ O BYSTŘICI 2005

ZÁKLADNÍ ŠKOLA BYSTŘICE KVÍZ O BYSTŘICI 2005 ZÁKLADNÍ ŠKOLA BYSTŘICE SOCRATES - COMENIUS - OLYMPISM KVÍZ O BYSTŘICI 2005 ZŠ BYSTŘICE 848 739 95 Bystřice WWW.bystrice.cz/skola CZECH REPUBLIC zs@bystrice.cz BYSTŘICE POČET OBYVATEL 5 078 HISTORIE Obec

Více

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.

Více

Bruslení Dneska nás pan vychovatel nechal spát do 9:00. Potom jsme měli snídani a pak jsme měli generální úklid, pan vychovatel nám k tomu půjčil

Bruslení Dneska nás pan vychovatel nechal spát do 9:00. Potom jsme měli snídani a pak jsme měli generální úklid, pan vychovatel nám k tomu půjčil Bruslení Dneska nás pan vychovatel nechal spát do 9:00. Potom jsme měli snídani a pak jsme měli generální úklid, pan vychovatel nám k tomu půjčil rádio. Filip pustil rádio a já myl skříň a taky jsem dal

Více

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej... Já:,,A jak ale mohl vzít roha? 2. Kapitola - Útěk,,Pink..probuď se!!" Já:,,Ehh...coo?? Nazdar Kurte.." Kurt:,,Pink, máme problém..pamatuješ na toho včerejšího návštěvníka?" Já:,,Na toho se nedá zapomenout...*zíív*" Kurt:,,Výborně..je

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

ÚTĚK NA ZÁPAD. (Günter Götz [1])

ÚTĚK NA ZÁPAD. (Günter Götz [1]) ÚTĚK NA ZÁPAD Koupit lístek, nastoupit do vlaku, to všechno proběhlo v pořádku. Ale kousek od východního Berlína vlak zastavil a objevila se lidová policie s kalašnikovy. Museli jsme ukázat dokumenty a

Více

MALÁ PEVNOST A NÁRODNÍ HŘBITOV MUZEUM GHETTA MODLITEBNA Z DOBY GHETTA ŽIDOVSKÝ HŘBITOV S KREMATORIEM RUSKÝ HŘBITOV HŘBITOV SOVĚTSKÝCH VOJÁKŮ

MALÁ PEVNOST A NÁRODNÍ HŘBITOV MUZEUM GHETTA MODLITEBNA Z DOBY GHETTA ŽIDOVSKÝ HŘBITOV S KREMATORIEM RUSKÝ HŘBITOV HŘBITOV SOVĚTSKÝCH VOJÁKŮ PAMÁTNÍK TEREZÍN MALÁ PEVNOST A NÁRODNÍ HŘBITOV MUZEUM GHETTA BÝVALÁ MAGDEBURSKÁ KASÁRNA MODLITEBNA Z DOBY GHETTA ŽIDOVSKÝ HŘBITOV S KREMATORIEM RUSKÝ HŘBITOV HŘBITOV SOVĚTSKÝCH VOJÁKŮ PAMĚTNÍ DESKA U

Více

B10 Klíčový verš: Exodus 12,13

B10 Klíčový verš: Exodus 12,13 Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: e-mail: PoznejBibli biblické příběhy pro děti Vedoucí skupiny: 1. lekce: Mojžíš Hod beránka Přečti si: Exodus 12,1-14 a 29-36 a 50-51 Klíčový

Více

Přechod rumunské Rodny, jednoho z nejhezčích pohoří Karpat

Přechod rumunské Rodny, jednoho z nejhezčích pohoří Karpat Stránka č. 1 z 8 Přechod rumunské Rodny, jednoho z nejhezčích pohoří Karpat 25. srpna 2010 5:00 Každým rokem se snažíme zmapovat několik nových karpatských pohoří. Letos padla konečně volba na Rodnu, hory

Více

RUDOLF MEDEK (1890 1940)

RUDOLF MEDEK (1890 1940) RUDOLF MEDEK (1890 1940) Pracovní list úroveň B Číňánek Li Když v roce 1914 začala válka, mnoho Čechů se dívalo s nadějí na Rusko. Doufali, že tato veliká slovanská země je osvobodí od rakouské nadvlády.

Více

Zelená brána Černé země

Zelená brána Černé země směr Evropa francie Text a foto: Markéta a Michael Foktovi Zelená brána Černé země Dříve tu lidé žili kvůli rašelině, dnes tady díky její těžbě hnízdí ptáci. Během tisíců let vystřídaly zdejší lesy porosty

Více

U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou

U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou 40 U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou Budova Opery se vypínala na malém výběžku obklopeném mořem. Stavbě dominovaly bílé oválné trojúhelníky. Takže z

Více

Přijímací řízení 27. 4. 2011 TEST Z ČESKÉHO JAZYKA. Zde napište své registrační číslo. Struktura testu:

Přijímací řízení 27. 4. 2011 TEST Z ČESKÉHO JAZYKA. Zde napište své registrační číslo. Struktura testu: Přijímací řízení 27. 4. 2011 Zde napište své registrační číslo TEST Z ČESKÉHO JAZYKA Struktura testu: 1. část čtení (úlohy 1 10) 2. část gramatika (úlohy 11 20) 3. část psaní (úlohy 21 a 22) Hodnocení:

Více

INFORMAČNÍ LIST č. 11 - OBEC HORNÍ KNĚŽEKLADY. ORANŽOVÝ ROK 2014 - Generální sponzor akcí je SKUPINA ČEZ.

INFORMAČNÍ LIST č. 11 - OBEC HORNÍ KNĚŽEKLADY. ORANŽOVÝ ROK 2014 - Generální sponzor akcí je SKUPINA ČEZ. INFORMAČNÍ LIST č. 11 - OBEC HORNÍ KNĚŽEKLADY Vážení spoluobčané, přestože se na základě rozhodnutí Vlády ČR dostavba Jaderné elektrárny Temelín de-facto zastavila, Skupina ČEZ v podpoře regionu pokračuje

Více

Poseidon. Ozvěny roku 2008. 20.12-21.12.2008 Vánoce pro zvířatka a Oddílové vánoce. Vánoce pro zvířátka

Poseidon. Ozvěny roku 2008. 20.12-21.12.2008 Vánoce pro zvířatka a Oddílové vánoce. Vánoce pro zvířátka Poseidon číslo 1 ročník 2009 datum vydání 6.3.2009 časopis 8.vodního oddílu sídlícího v Ostravě- Porubě Ozvěny roku 2008 20.12-21.12.2008 Vánoce pro zvířatka a Oddílové vánoce Vánoce pro zvířátka Sešli

Více

Vzdělávací materiál vznikl v rámci projektu Vzdělávání pro život, Zlepšení podmínek pro vzdělávání na středních školách, CZ.1.07/1.5.00/34.

Vzdělávací materiál vznikl v rámci projektu Vzdělávání pro život, Zlepšení podmínek pro vzdělávání na středních školách, CZ.1.07/1.5.00/34. Vzdělávací materiál vznikl v rámci projektu Vzdělávání pro život, Zlepšení podmínek pro vzdělávání na středních školách, CZ.1.07/1.5.00/34.0774 ANOTACE Číslo a název šablony: III/2 Inovace a zkvalitnění

Více

1. kapitola. Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala.

1. kapitola. Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala. 1. kapitola Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala. Nevypadáte, jako byste jedla tolik, kolik potřebujete. To vím líp než vy. Neřekla jsem to drze, jen s jistotou.

Více

EVROPA PO REVOLUCI 1848

EVROPA PO REVOLUCI 1848 EVROPA PO REVOLUCI 1848 1 Velká Británie koloniální velmoc / Malta, Cejlon, Nový Zéland, Austrálie,Kanada, Egypt, Súdán, jižní Afrika, Indie = "perla britského impéria ", císařství, anglický král je indickým

Více

Odborná škola výroby a služeb, Plzeň, Vejprnická 56, 318 00 Plzeň. Název školy. Název projektu. Číslo materiálu 37. Mgr. Bc.

Odborná škola výroby a služeb, Plzeň, Vejprnická 56, 318 00 Plzeň. Název školy. Název projektu. Číslo materiálu 37. Mgr. Bc. Název školy Název projektu Odborná škola výroby a služeb, Plzeň, Vejprnická 56, 318 00 Plzeň Digitalizace výuky Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0977 Číslo šablony VY_32_inovace_ST37 Číslo materiálu 37

Více

Září Vítání prvňáčků

Září Vítání prvňáčků Září Vítání prvňáčků Letošní školní rok začal v pondělí 3.září. Již tradičně se všichni budoucí prvňáčci (letos jich je 48) shromáždili se svými rodiči na školním hřišti. Čekaly tam na ně paní učitelky

Více

Col de la Bonette aneb cesta do nebe mezi veterány (12.9.2009)

Col de la Bonette aneb cesta do nebe mezi veterány (12.9.2009) Col de la Bonette aneb cesta do nebe mezi veterány (12.9.2009) První výlet v Haute Porvence jsme naplánovali již doma. Inspirací se nám stala kniha Jak se jezdí do nebe, kterou jsme dostali k vánocům.

Více

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky.

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky. Neviditelnost Tomáš Dušek Byl jsem na kontrole. Našli mi v krvi zbytkový alkohol a špatný cholesterol. Ptal jsem se své doktorky, co to znamená. To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď

Více

Velká válka Češi na bojištích Evropy

Velká válka Češi na bojištích Evropy Pracovní listy k putovní výstavě Velká válka Češi na bojištích Evropy Pracovní listy jsou zpracovány jako doplňková vzdělávací pomůcka k výstavě Velká válka Češi na bojištích Evropy. Pracovní listy lze

Více

Předmět: Regionální turistické služby. Ročník: IV. Téma: Regiony ČR. Vypracoval: Mgr. Jaromír Šebek Materiál: VY_32_INOVACE_135 Datum: 7.4.

Předmět: Regionální turistické služby. Ročník: IV. Téma: Regiony ČR. Vypracoval: Mgr. Jaromír Šebek Materiál: VY_32_INOVACE_135 Datum: 7.4. Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Horky nad Jizerou 35 Obor: 65-42-M/02 Cestovní ruch Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0985 Předmět: Regionální turistické služby Ročník: IV.

Více

CZ.1.07/1.4.00/21.1920

CZ.1.07/1.4.00/21.1920 MNICHOV 1938 Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Č. DUMu: VY_32_INOVACE_17_18 Tématický celek: Evropa a Evropané Autor: Miroslav Finger Datum

Více

Výšlap s Líbou reportáž slovem i obrazem

Výšlap s Líbou reportáž slovem i obrazem Výšlap s Líbou reportáž slovem i obrazem Líba Fáryová organizuje Ondrovy výšlapy už několik let. Občas jsem měla touhu se přidat, ale já jsem více přemýšlivý než sportovní typ. V červnu 2012 jsem si přece

Více

MORAVSKÁ EXPEDICE 1. - 4. srpna 2011

MORAVSKÁ EXPEDICE 1. - 4. srpna 2011 MORAVSKÁ EXPEDICE 1. - 4. srpna 2011 Itinerář: 1/8 2011 pondělí Česká Lípa Sever 13 30 Praha 15 00 17 10 Praha-Strahov, nešpory 18 00 Praha-Strahov, Mše svatá a kompletorium 2/8 2011 úterý 5 30 Praha,

Více

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně Dýchání Petr Mezihorák na rozjezd tma lisuje obrazy zvýrazňuje hrany půlnoční štěkot psa virtuos v oboru ticha připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně jako štěkot psa struktura odpoledne

Více

Předběžné ceny fakultativních výletů - Mallorca:

Předběžné ceny fakultativních výletů - Mallorca: Předběžné ceny fakultativních výletů - Mallorca: Důležité upozornění: Ceny a popisy jsou pouze orientační a budou aktualizovány na místě fakultativní výlety jsou organizovány společností Euroseniors fakultativní

Více

Martina Bábíčková, Ph.D. 23.03.2014

Martina Bábíčková, Ph.D. 23.03.2014 Jméno Martina Bábíčková, Ph.D. Datum 23.03.2014 Ročník 7. Vzdělávací oblast Informační a komunikační technologie Vzdělávací obor Informatika Tematický okruh Textový editor Téma klíčová slova Novinová strana

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více