Bionaut Films uvádí dokumentární film Martina Marečka

Transkript

1 Bionaut Films uvádí dokumentární film Martina Marečka

2 Základní informace o filmu Scénář a režie Producent Kamera Střih Hudba Animace Zvuk Koproducent Výroba Ve spolupráci s Film vznikl za přispění Distribuce Žánr Stopáž Formát Přístupnost Martin Mareček Vratislav Šlajer Vít Klusák, Jiří Málek, Martin Mareček Jana Vlčková, Martin Mareček Martin Mareček, Ondřej Anděra Petr Šmalec Michal Gábor, Ondřej Ježek Česká televize Bionaut Films i/o post, SoundSquare a Jámor Studio Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie a Ministerstva životního prostředí Aerofilms dokument 90 minut Stereo a Dolby digital, pouze na DVD přístupný od 12 let Ovládáme město nebo město ovládá nás? Stáváme se automaty? Je pražský primátor spíše cyklista nebo populista? Jedeme v tom všichni? Inspirující, emotivní a vtipný dokumentární příběh režiséra Martina Marečka hledá hravým způsobem odpovědi na otázky související s životem ve městě, civilizací v pohybu a dobrodružnou cestou ke změně. Osobní příběh režiséra a jeho pokusu proměnit město kolem sebe. Martin Mareček: Bydleli jsme v centru Prahy. V bytě jsme kvůli hustému provozu téměř nevětrali. Na protější křižovatce se pravidelně objevovaly barevné fleky a rozbité sklo z nabouraných vozidel. Parkující auta ukousla chodník tak, že vedle sebe neprošli dva lidé. Přemýšlel jsem, že bych o tom natočil film - stačilo by jen vystrčit kameru z okna. Pak mi ale došlo, že natočit jen film nestačí. Vznikla by pouze další polemická esej, která by oznamovala všeobecně známé a oslovovala oslovené. Netrvalo dlouho a s přáteli jsme vymysleli projekt pro město, které máme rádi. Zrodil se Auto*Mat, provokativní nástroj i obrodná iniciativa za zdravou Prahu. Postupně jsem se proměnil z filmového režiséra v uměleckého diverzanta i magistrátního lobbistu. Sondování možné změny. V průběhu šesti let proběhla řada akcí, vyjednávání s politiky, cyklojízd, odborných seminářů i první pražský pokus o Den bez aut. Úspěchy, srážky, vize, zklamání, utopie, střízlivění, šance... Všude byla přítomna dokumentární kamera. Auto*Mat je film v rukou i pokus o město pro život. Proč tento film? Je jedno v jakém městě, metropoli nebo vesnici člověk žije. Všude by měl mít pocit, že místo, které je mu domovem, mu není přisouzeno v nezměněné podobě, ale že ho může sám tvarovat. Pokud vás napadají občas myšlenky, že vaše ulice není tím, čím by mohla být, že vaše město není pro vás - jeho obyvatele, ale pro nějakou záhadnou skupinu lidí, kterou vídáme občas v médiích, tak film Auto*Mat je pro vás povinnou filmovou docházkou! Jiří Šebesta

3 Rozhovory s tvůrci Martin Mareček scénář a režie Film jste natáčel šest let, předpokládám, že za tu dobu jste musel nashromáždit opravdu velké množství materiálů. Bylo těžké ve střižně vytvořit výslednou podobu filmu? Jak dlouho střih trval? Materiál jsem sbíral průběžně, průběžně ho i natahoval do počítače. Upřímně, nevím, kolik hodin to nakonec bylo. Na jaře 2008 jsem vytvořil první hrubou verzi, která měla devět hodin. Bylo v ní všechno, co jsem považoval za podstatné. Vývoj postav, jemné odstíny situací, odborné analýzy, pozadí akcí. Věděl jsem, že tento tvar asi na veřejnost nepronikne a seriál nebyl v plánu Proto jsem přizval střihačku Janku Vlčkovou, která pak milosrdně pomohla najít nemilosrdnou cestu ke zkratce. Ta s přestávkami probíhala zbylým rokem. Jedná se o film osobní, vystupujete v něm vy i vaše rodina, film komentujete Nebál jste se jít takto s kůží na trh? Film rámují pozorovatelské záběry z okna na provoz křižovatky pod mým bytem, které jsem si sám pro sebe jistou dobu sbíral a uštěpačně komentoval. Tak to celé začalo, motivace byla osobní. Jestli zůstat u brblání, nebo něco udělat. Postupně se nabalovaly různé vrstvy, sledování iniciativy Auto*Mat, rozpravy nad individuální mobilitou s rozličnými osobnostmi atp. V devítihodinové verzi byly vrstvy vyrovnané, ale lidé, kteří ji viděli, celkem shodně tvrdili, že je nejvíce zajímá osobní linka. Ve filmu tak pak zůstaly i momenty, které obsahují mou trapnost a snad i sebeironii. Slogan jedu v tom, který si ve filmu lepím na vlastní auto, doufám, platí i pro mou osobu uvnitř celého dění. Při některých scénách jsem ve střižně zavíral oči a vždy asi budu. Ale připadá mi to férové. Vlastně nemám rád diskuse o dokumentárním filmu jako o nosiči objektivity, nestranném nástroji k posuzování dějů a nutnosti odosobněného svědectví. To je hloupý a legrační mýtus. V mnoha vyvážených dokumentárních filmech, kde tvůrce jakoby necítíme, může být daleko více autorské manipulace a dramaturgického eskamotérství, než se může zdát. Já nechci vyvolávat zdání vyváženosti, naopak, potom to snad ani nikdo soudný nemůže vyžadovat. Film není recept, sběrnice ani zrcadlo, ale gesto. Jedná se zdánlivě o film vázaný na jedno konkrétní město - Prahu, na jeden konkrétní problém dopravní situace. V čem vidíte jeho obecnou platnost? Doprava určuje charakter prostředí, naše podmínky pro život ve městě. Není to samostatné téma. To, jak dopravu řeší politická správa i jednotliví obyvatelé, je odrazem našeho vztahu k organismu města. Naší volby. To jsou takové obecně platné chytrolínské řeči, ale doufám, že ten film opravdu není jen o dopravě. Divák si sám může rozhodnout, jestli třeba sleduje cyklistickou verzi Dona Qiujota nebo akční vizionářskou komedii Jste podepsán i pod hudební složkou filmu jak byste ji charakterizoval? Jak vznikala? Home made. Většina zvukohudebních ploch ve filmu jsou záznamy rodinných improvizací z mého bytu nahrané malým mikrofonem nebo kamerou. Někdy se jich zúčastnil i soused

4 Ondřej Anděra z WWW. Společně s ním jsme vytvořili a zaznamenali i několik skladeb, ale nakonec padlo rozhodnutí, že k filmu se hodí osobní deníková hudba. Ve filmu hraje podstatnou roli grafika a animace čím vás práce Juraje Horvatha zaujala? Juraj Horváth byl u vzniku Auto*Mat iniciativy, takže přicházel s prvními nápady a navrhnul i grafický tuning mého vozidla. Juraj má se svou manželkou Terezou nakladatelství Baobab, vydávají perfektní knížky. Mají pět dětí a z Prahy se odstěhovali Podstatnou část grafiky samolepek a všechny animace měl pak na starosti Petr Šmalec. Také jejich kolega z Baobabu. Plánujete v natáčení pokračovat a dále mapovat vývoj Auto*Matu? Momentálně neplánuji. Film byl již dříve v rámci akce iniciativy Auto*Mat promítán s jakými diváckými reakcemi jste se setkal? U spřátelených osob jsou dojmy očekávatelné, ale mimo poučený hlouček jsem zaznamenal naštvanost na stav lokální politiky, snad i chuť zvednout se a něco udělat. Několik lidí, které jsem pár dní po projekci potkal, mi sdělilo příbuzný postřeh: Chodím po Praze a všímám si zahuštěných ulic, ataků, začal jsem vnímat město. Z toho mám radost. Film snad proměnil malý automatismus. Jste optimista? Věříte, že nastane situace, kdy bude organizace Auto*Mat zbytečná? Myslím, že nemusí být zbytečná nikdy. Pro mě je u Auto*Matu zásadní symbol hvězdičky * uprostřed názvu. Oživující princip. Hravost. Auto*Mat není organizací destruktivní, fundamentalistickou, protestní, proti autům. Spousta členů autem občas určitě jezdí. I moje východisko nebylo aktivisticky-bořitelské, ale spíš rodinně-konzervativní ve smyslu vztahu k místu pro život. Mám rád Prahu. Auto*Mat iniciativa je zaměřená na kultivaci města, může se společně s městem vyvíjet. Samotné nastavení záleží na potřebách lidí, kteří iniciativu tvoří. Můžou se dát třeba na městské zahrádkářství... Vážně, Auto*Mat nehlásá nic revolučního, trend vlídné a šetrné dopravy je běžný ve Vídni, Paříži, Londýně, Kodani a dalších metropolích. Spočítali si, že je to pro ně výhodné Biografie Martina Marečka Scenárista, režisér, hudebník, pedagog a dramaturg. Narodil se v roce 1974 v Praze, kde strávil zatím celý svůj život. Patří k nejvýraznějším tvůrcům nové generace, který si uvědomuje sílu dokumentu i média filmu, resp. televize, a nezneužívá toho k sebestředným exhibicím - naopak angažovaností odůvodňuje jejich existenci. Po maturitě na gymnáziu (1992) začal studia Kulturologie na FF UK, nedokončil je a absolvoval na KDT FAMU (2002). Školní filmy vynikaly originálním přístupem, nezůstávaly ale u efektního nápadu, zvolenou metodou se snažil dosáhnout podstaty sledovaného jevu. To je případ částečně mystifikačního filmu Javor 98 (1998) o mladém muži, živícím se jako statista v divadle, který plánuje obklíčit Prahu stromy. Nebo snímku Metody vejce (1999) o zákulisí tehdy nejznámějších seznamek u nás. Oba filmy ocenili na festivalu FAMU. V dokumentární tvorbě se zaměřil na ekologii ducha, úlohu neziskového sektoru, s šancí jedince něco posunout či dokonce změnit v současném světě. Tyto zájmy kulminovaly ve třech stěžejních celovečerních projektech Hry prachu (2001), Zdroj

5 (2005) a Auto*Mat (2009). Hry prachu zachytily dění okolo pražského zasedání MMF a Světové banky a díky autentičnosti, bezprostřednosti a výraznému osobnímu přístupu k globalizačním dějům se staly Nejlepším českým dokumentárním filmem na MFDF v Jihlavě, získaly tu i Cenu diváků, bodovaly na IFF ECOCINEMA v Řecku jako Best TV report (2002) a na IFF Fairport v Británii jako Best Documentary Film (2003). Zdroj se nečekaně, investigativními metodami dostal k jádru problematických lidsko-právních souvislostí těžby ropy ve zbídačeném Ázerbajdžánu. Je akční analýzou konkrétní situace, která vypovídá o paradoxech a nevyváženosti současného světa. Snímek získal přes 20 ocenění na MFF, mj. Cenu diváků a Zvláštní cenu poroty na MFF Jeden Svět 2005, Velkou cenu Ekofilmu 2004, Cenu MDR pro nejlepší východoevropský dokument na MFF DokFest Lipsko (2005), Cenu diváků a Cenu pro nejlepší český dokument na MFDF Jihlava (2005), Trilobita (2005), Cenu českých kritiků Kristián 2005 za nejlepší český dokument, Zvláštní cenu poroty na MFF Trento v Itálii (2006), Velkou cenu poroty a Cenu diváků na MFF Cronograf v Moldávii (2006), Zlaté slunce pro nejlepší dokument na MMF Catalonia Environmental Film Festival (2006) a Cenu rozhlasové a tv. stanice Jugoria na ruském MFF Save and Preserve Khanty-Mansiysk (Sibiř). Auto*Mat právě vstupuje do kin a typově koresponduje s předchozími filmy. Aktivně a s intenzívním osobním vkladem se snaží promýšlet problémy individuální mobility a možnosti kultivace městského prostředí. Vratislav Šlajer producent S Martinem Marečkem jste spolupracoval již na filmu Zdroj. Čím jsou vám témata jeho filmů blízká? S Martinem Marečkem jsme natočili mimo jiné filmy Hry prachu a Zdroj. Mám rád Martinovu poetiku, ztotožňuji se s jeho postojem a metodou. Ta spočívá v živém vstupu do situací a v přiznání vlastního postoje. Dokument nemůže být objektivní, vždycky nějakým způsobem odráží postoj tvůrců. Martin dokáže přistupovat k zobrazovaným situacím velmi otevřeně, současně je ale velmi důsledný v přípravě a názoru. Jeho filmy jsou navíc i velmi vtipné bez toho, aby svoje hrdiny zesměšňoval nebo stavěl do absurdních inscenovaných situací. Podle mého názoru je Martin jedním z nejlepších současných českých filmových režisérů. Kuriózní ve vztahu k Auto*Matu je fakt, že jsme s Martinem odjakživa sousedi - bydleli jsme ve stejné ulici v Praze naproti sobě v ulici Rumunská, kde se odehrává Auto*Mat. Takže téma filmu je osobní i pro mě. Žánr našich společných filmů jsme pojmenovali jako film v rukou. Na začátku vždycky existuje nějaké téma nebo problém, na kterém se shodneme, že stojí za to ho zaznamenat do filmu. Natáčení předchází důkladná příprava a zvážení, nakolik je daná věc opravdu podstatná. V případě Her prachu a Zdroje pak byla použitá de facto reportážní metoda natáčení. V Hrách prachu to byl průnik do situace zasedání MMF v Praze v roce 2000 a na začátku natáčení nikdo z nás neměl na danou věc názor, vlastně jsem si ho vytvářeli během natáčení. U Zdroje to byla taková reportáž kombinovaná s road movie o cestě party českých filmařů do Ázerbajdžánu. V tomhle případě byl ale postoj tvůrců od začátku jasný politický systém v zemi není ideální, je potřeba na to upozornit. Klíčový je ale fakt, že tento postoj režisér od počátku ve filmu přiznává a nechává na divákovi, aby mu oponoval nebo se s ním ztotožnil. Auto*Mat je pokračováním tohoto přístupu, ale je v mnoha věcech jiný. Je velmi osobní, Martin natáčí sebe i svou rodinu. Provázání s osobním postojem a aktivitou je tu velmi silné Martin sám se podílel na jednáních o změnách města, nebyl jen pozorovatelem. Stal se sám jednou ze svých postav, aniž by jakkoli přikrášloval svoje donkichotství. Auto*Mat je Martinův zatím nejosobnější a nejdojemnější film. Přitom je ale i dost vtipný.

6 Film se natáčel šest let, čili na počátku se asi jen stěží dalo odhadnout, jaký film vlastně vzniká. Baví vás jako producenta tato nepředvídatelnost? Mám rád nepředvídatelné věci. Dokonce považuji jistou míru nepředvídatelnosti za klíčovou pro úspěšný film. Film oslovuje diváka emocemi a ty si nemůžete naplánovat. Racionální analýza může filmu pomoct, aby byl divácky srozumitelnější, nemůže ale tvořit jeho podstatu. Práce na filmu je tedy v základu velmi intuitivní. Za vítězství považuji, když se podaří vytvořit film, který je lepší než jeho tvůrci. Zdroj distribuovala vaše společnost Bionaut, Auto*Mat distribuuje Aerofilms proč jste se rozhodl přenechat distribuci zrovna jim? Zdroj jsme distribuovali ve spolupráci s Bontonfilmem. Aerofilms jsou nejúspěšnějším distributorem dokumentů v Čechách, nebojí se pracovat s jiným druhem filmů. Na Auto*Mat reagovali velmi vstřícně, pochopili přesně, o co se s filmem snažíme, proto byla spolupráce logická. Český dokument sbírá v posledních letech nejprestižnější ceny, čím si vysvětlujete tyto úspěchy? Je to především silnou generací tvůrců v Čechách a na Slovensku. Kromě toho se dokument na rozdíl od hraného filmu vyvíjel (a vyvíjí) svobodněji. Důvody jsou trochu paradoxní na dokumenty se hůř shánějí peníze, jsou tedy většinou levné a vznikají s menším rozpočtem. Proto nejsou tolik pod tlakem divácké úspěšnosti. Hraný film je drahý, český grantový systém slabý, proto velkou část financování českých hraných filmů představují předprodeje a distribuční zálohy, které je pak potřeba nějak vyrovnat ziskem z distribuce. U levného dokumentu je větší prostor riskovat, méně se podbízet divákovi, hledat nové cesty. Film byl již dříve v rámci akce iniciativy Auto*Mat promítán s jakými diváckými reakcemi jste se setkal? Auto*Mat zatím vzbuzuje docela nadšené reakce. Já bych si přál, aby to byl film inspirativní a optimistický ukazuje pokus skupiny lidí o změnu, která se jim podaří. Je to taková odpověď na věčné remcání, že nemá cenu se o nic snažit, že to nemá smysl. Náš film ukazuje, že to smysl má. Že má smysl ráno vstát a změnit svůj život. Obecně diváci na film reagují dvojím způsobem: film je inspiruje a dojímá, současně je rozčilují útrapy, kterými musely hlavní postavy filmu projít. Divácká reakce je tedy kombinací zdravého rozhořčení a inspirace, což pevně doufám povede většinou k tomu, že se i diváci filmu rozhodnou sami aktivně řešit svoje problémy. Film Zdroj vznikal jako součást projektu Auto*Mat, plánujete na některých akcích uvádět tyto filmy společně? Ty filmy na sebe vzájemně odkazují, vnitřně spolu souvisí, ale každý je úplně jiný. Nemělo by smysl je pouštět společně. Ale budeme rádi, když si diváci Auto*Matu najdou cestu ke Zdroji a naopak. Zdroj už se v kinech moc nehraje, ale je možné si jej koupit na DVD.

7 Film je distribuován v rámci DOC ALLIANCE, mohl byste tuto iniciativu nějak představit? Doc Alliance je společenství pěti evropských festivalů dokumentárních filmů: MFDF Jihlava, Visions Du Réel Nyon, DOK Lipsko, CPH:DOX Kodaň a Planete Doc Review Varšava. Jejich společná aktivita má dvě konkrétní podoby: uvedení pěti vybraných filmů na těchto festivalech v průběhu daného roku a on-line distribuce dokumentárních filmů na Ve všech případech jde o významné evropské festivaly. Auto*Mat ve výběru reprezentuje Českou republiku, na každém z festivalů pak má národní premiéru. A co další festivaly? Podobně jako předchozí film Martina Marečka i Auto*Mat jistě čeká silná festivalová prezentace (např. film Zdroj se účastnil cca 40 festivalů). Kromě výše zmíněných pěti festivalů v rámci Doc Alliance je to teď na podzim především účast v soutěži na festivalu v japonské Yamagatě. To je pro český dokumentární film událost srovnatelná s uvedením hraného filmu v Cannes. Mezi dalšími potvrzenými festivaly je pak Cinemabiente v Itálii nebo DMZ Docs v Koreji. Zasahoval jste nějak do výsledné podoby filmu? Práce na filmu je vždycky týmová, dialog mezi producentem a režisérem je klíčový. Nedokážu dělat filmy, s kterými se vnitřně neztotožňuji. Proto je přirozené, že se k podobě filmu vyjadřuji a ovlivňuji ji. Podstatné ale je, že před začátkem natáčení dojde ke shodě mezi producentem a režisérem (a ostatními tvůrci) na podobě filmu a spolupráce pak probíhá s oboustrannou důvěrou. Jedná se zdánlivě o film vázaný na jedno konkrétní město - Prahu, na jeden konkrétní problém dopravní situace; v čem vidíte jeho obecnou platnost? Auto*Mat je jednoznačně film s obecnou platností. Funguje ale právě díky své konkrétnosti je to příběh člověka, který se každý den dívá ven z okna na město, ve kterém žije, nelíbí se mu, co vidí, ale místo útěku se ho rozhodne změnit. To, že je to město Praha a že oponentem je tu konkrétní pražský úředník nebo primátor, příběhu dodává věrohodnost a dramatičnost. Reakce zahraničních diváků jsou stejné jako těch českých v příběhu se jasně orientují, konkrétní situace filmu pro ně může být i exotická. Mezinárodní platnost filmu dokazuje i výběr do soutěže na prestižním festivalu v japonské Yamagatě. A nakonec trochu osobnější otázka změnil se váš přístup k dopravě autem? Je možné vás potkat v pražských ulicích na kole? Nejsem cyklista, jsem chodec. Cestování městskou hromadnou dopravou nebo vlakem mi vždycky přišlo mnohem pohodlnější než cestování autem. Takže mě spíš potkáte v tramvaji nebo metru. Ale auto samozřejmě mám a v případě nutnosti používám. Je ale nutné zdůraznit, že Auto*Mat není v žádném případě anti-automobilistický film. Jeho název odkazuje především automatismu, s jakým přistupujeme k životu, a tedy i dopravě. Auto*Mat je výzvou k zamyšlení, jestli neexistují jiná řešení, než na jaká jsme zvyklí.

8 Zkoušeli jste si např. někdy spočítat reálné náklady na používání auta? Nejde jen o cenu benzínu za konkrétní cestu do nákladů si musíte přičíst i nákup vozidla, opravy, daně, nájem parkovacích míst atd. Za auto člověk ve skutečnosti utratí měsíčně min. 3x víc peněz než za jiný typ dopravy. Film by měl divákům poradit, ať se zamyslí nad skutečnou cenou svého životního stylu. Pokud jim i tak bude vyhovovat, je to v pořádku. Ale jsem přesvědčený, že většina z nás zvolí tu vstřícnější variantu. Michal Křivohlávek iniciativa Auto*Mat Premiérou filmu Auto*Mat se završí týden mobility. Můžete nám tuto akci přiblížit a říct něco z dalších plánů iniciativy? Týden mobility je kampaň evropských metropolí, ve které jednotlivá města představují svým obyvatelům nová opatření a své úspěchy na poli městské dopravní politiky. Evropská města došla k poznání, že klíčem ke kvalitnímu životu svých obyvatel je zkrocení zlé dopravy. Tedy takového chování lidí, které představuje velkou zátěž pro život a přináší relativně malý benefit. Zlou dopravou je prakticky unisono myšleno pravidelné cestování po městě osobními automobily. Představte si Prahu nebo jiná česká města: třetina lidí používá každý den auto a výsledkem je, že všichni rezidenti, tj. 100 % obyvatel, žijí a pracují v hlučných a špinavých ulicích plných aut. Martin Mareček ve filmu jasně objasňuje svou osobní motivaci k aktivnímu působení v Auto*Matu. Jaká byla ta vaše? Motivace naprosté většiny obyvatel má stejný základ a cíl: všichni chceme žít dobrý život ve městě. Tato dnes již kýčovitá politická proklamace má ale zřetelný obsah: přijatelný hluk, dobrý vzduch, příjemné ulice a parky. A k tomu vede překvapivě konkrétní cesta: dobrá veřejná doprava, ulice pro cyklisty, chodníky pro pěší a strategie dopravního zklidňování. K lepšímu životu ve městě lze dojít aktivní dopravní politikou a cílenou stimulací obyvatel. Nechci skončit rezignací jako řada lidí: odstěhovat se do Středočeského kraje nebo žít život víkendových azylantů na chalupách. Film se věnuje především dopravní situaci v Praze; jak jsou na tom další česká města? Mentální zralost a pochopení pro vážnost situace je víceméně všude stejná. Charakter problému se liší podle velikosti měst. Podstata konfliktu se neliší. Film se natáčel šest let, natočily se hodiny materiálu. Napadá vás nějaká událost či akce, která se do filmu nedostala a kterou byste rád zmínil? Scény zažíváme opakovaně. Strašidelné situace jsou setkání s auto-ultras, kteří měří velikost svého JÁ výhradně prostřednictvím svého vozu. Někteří lidé si myslí, že dojet autem z obýváku do restaurace je jejich nezcizitelné lidské právo. Jak je iniciativa organizována a kolik má členů? Pokud by se chtěl někdo k Auto*Matu připojit, co je třeba udělat? V iniciativě nyní pracuje sedm lidí, jejichž působení je silně založeno na příznivcích a spolupracovnících. Iniciativa má asi 400 registrovaných příznivců a podporovatelů. Věříme, že skupina lidí, jejichž zájmy formulujeme, čítá převažující většinu obyvatel Prahy. Podpora je jednoduchá - připojit se přes

9 Bionaut Films Bionaut Films se zabývá výrobou hraných, dokumentárních a animovaných filmů pro mladé a náročné diváky. Mezi zrealizované projekty patří krátké animované filmy Piktogramy a Bubáci (režie Maria Procházková). V roce 2002 byly do distribuce uvedeny dokumentární film Hry prachu (režie Martin Mareček, cena diváků a poroty pro nejlepší dokument na MFF Jihlava 2001) a celovečerní hraný film Smradi (režie Zdeněk Tyc, 2002, 7 nominací na Českého lva a vítěz v kategorii hlavní mužská herecká role, soutěž MFF Karlovy Vary 2002, cena za režii na MFF Istanbul 2002). V roce 2003 měl premiéru film Sentiment (režie Tomáš Hejtmánek, koprodukce, MFF Jihlava - cena pro nejlepší středoevropský film), v roce 2004 celovečerní komedie Silný kafe (režie Börkur Gunnarsson, distribuce v ČR, SR a Islandu). V lednu 2005 měl premiéru film Žralok v hlavě (režie Maria Procházková, soutěž debutů MFF Moskva 2005, soutěž MFF Varšava 2005 ad.) v hlavní roli s Oldřichem Kaiserem. Mezi další premiéry roku 2005 patří dokument Pátrání po Ester (režie Věra Chytilová), krátký loutkový film Světlonoš (režie Václav Švankmajer) a dokumentární film režiséra Martina Marečka Zdroj (přes dvacet ocenění z mezinárodních festivalů). V roce 2006 měly premiéru filmy Houslový rytíř (režie Pavel Marek, dokument) a krátkometrážní Radio Kebrle (režie Zdeněk Durdil, scénář Džian Baban, Vojtěch Mašek). V prosinci 2008 měl premiéru druhý celovečerní film režisérky Marii Procházkové Kdopak by se vlka bál. Film byl v únoru 2009 uveden na festivalu Berlinale v sekci Generation (soutěž Kplus), na festivalu Finále 2009 získal Zlatého ledňáčka pro nejlepší český film a na MFF Zlín 2009 Zlatý střevíček pro nejlepší hraný film pro děti. V září letošního roku má v kinech premiéru nový film Martina Marečka Auto*Mat, úspěšně uváděný na zahraničních festivalech v prestižní kolekci Doc Alliance (uvedení na festivalech CPH DOX v Kodani, DOK v Lipsku, MFDF v Jihlavě, PLANETE DOC REVIEW ve Varšavě a VISION DU REÉL v Nyonu), na podzim bude soutěžit na mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Japonské Yamagatě. V červenci 2009 skončilo natáčení celovečerního filmu Pouta (scénář Ondřej Štindl, režie Radim Špaček, premiéra 11. února 2010), ve vývoji jsou projekty Podivný víkend (scénář a režie Václav Švankmajer) a Wolta (scénář a režie Petr Zahrádka). Bionaut Films má od roku 2005 sesterskou společnost FilmBrigade, která se zabývá výrobou kvalitních mainstreamových filmových a televizních projektů. V letech produkovala FilmBrigade úspěšný televizní seriál Letiště. V současnosti FilmBrigade vyvíjí sérii čtyř celovečerních hraných filmů podpořených evropským grantem Media+ a další filmové a televizní projekty. Pod FilmBrigade a Bionaut Films vznikl v roce 2008 label FilmBreak orientovaný na filmový a televizní servis a reklamu. V prosinci 2004 vzniklo pod Bionaut Films knižní vydavatelství Tichý syndikát, kde vyšla dvě pokračování nekonečné komiksové série Monsterkabaret Freda Brunolda uvádí, a to Sloni v Marienbadu (2004) a Za vším hledej doktora Ženu (2006). Monstrkabaret se v různých komiksových verzích objevil v časopisech Cinepur, A2, Hype a Reflex (příloha EX). Před Vánoci 2008 vychází sebraná pokračování seriálu Pandemonium původně vydávaná v roce 2007 v časopisu Reflex.

10 FILM VZNIKL ZA PŘISPĚNÍ Státní fond ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie FILM VZNIKL VE SPOLUPRÁCI S JÁMOR STUDIO FILM JE DISTRIBOUVÁN V RÁMCI PARTNEŘI FILMU

11

12 DISTRIBUTOR KONTAKT Producent filmu: Bionaut Films (Dělnická Praha 7 tel fax ), bionaut@bionaut.cz, Distributor: Aero Films (Aerofilms, s.r.o., Biskupcova 31, Praha ), PR: Jiří Šebesta, jiri.sebesta@kinoaero.cz, Nora Eckhardtová, pr@kinoaero.cz, DISTRIBUCE: Zuzana Pudilová, info@aerofilms.cz, tel , PROGRAMACE: Jakub Němeček, program@aerofilms.cz, tel Mediální servis: 2media.cz, s.r.o.