MASARYKOVA UNIVERZITA

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SPORTOVNÍCH STUDIÍ Katedra gymnastiky a úpolů Kondiční příprava věkové kategorie kadetů v zápasu Bakalářská práce Brno 2014 Vedoucí práce: Mgr. Jan Machát Autor práce: Petr Skalický

2

3 Bibliografická citace SKALICKÝ, Petr. Kondiční příprava věkové kategorie kadetů v zápasu: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sportovních studií, Katedra gymnastiky a úpolů, s. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Jan Machát.

4 Anotace Bakalářská práce Kondiční příprava věkové kategorie kadetů v zápasu pojednává o komplexní a specializované kondiční přípravě kategorie kadetů v zápasu řecko-římském a volném stylu. Jsou zde uvedena specifika daného sportu, dané věkové kategorie, fyziologických aspektů tréninku, metody rozvoje kondičních schopností, formy kondiční přípravy, tvorba a posloupnost v tréninkových fázích přípravy, využitelnost, doporučení a cíle. Annotation Bachelor thesis "Conditioning of cadets in wrestling" deals with complex and specialized condition training of cadets in wrestling Greco-Roman and Freestyle. There are specifics of the sport, age categories, the physiological aspects of training, the development of methods of condition abilities, forms of condition training, creation and a training sequence in the stages of preparation, usability, recommendations and intentions. Klíčová slova Kondiční příprava, zápas řecko-římský, zápas volný styl, síla, rychlost, vytrvalost, koordinace, flexibilita, trénink, kadet. Keywords Condition training, greco-roman wrestling, freestyle wrestling, strength, speed, endurance, coordination, flexibility, training, cadet.

5 Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval samostatně pod odborným vedením Mgr. Jana Macháta. K vytvoření práce jsem použil pouze literatury a pramenů, které jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Souhlasím s umístěním bakalářské práce ve studovně FSpS MU a s jejím využitím pro studijní účely na Masarykově univerzitě. V Brně dne.... Petr Skalický

6 Poděkování Touto cestou bych rád poděkoval Mgr. Janu Machátovi, vedoucímu bakalářské práce, za odborné vedení při vypracování této práce. Dále chci poděkovat za odbornou asistenci trenérům zápasu z oddílů TAK Hellas Brno a TJ Sokol Olomouc. Poděkování patří i celé rodině a přátelům, zejména pak mé manželce a rodičům, kteří mi byli po celou dobu studia oporou a pomáhali mi při realizaci této bakalářské práce.

7 Obsah ÚVOD CHARAKTERISTIKA ZÁPASU ŘECKO-ŘÍMSKÝ STYL VOLNÝ STYL KATEGORIZACE V ZÁPASU Kategorie kadetů KONDICE KONDIČNÍ SCHOPNOSTI Síla Rychlost Vytrvalost Koordinace Flexibilita KONDIČNÍ PŘÍPRAVA CÍLE KONDIČNÍ PŘÍPRAVY OBECNÁ KONDIČNÍ PŘÍPRAVA Rozvoj silových schopností Rozvoj rychlosti Rozvoj vytrvalosti Rozvoj koordinace Rozvoj flexibility SPECIÁLNÍ KONDIČNÍ PŘÍPRAVA Metody kondiční přípravy Etapy sportovního tréninku Tréninkové cykly Speciální průpravná cvičení Využití kondičních systémů FYZIOLOGICKÉ ASPEKTY ŽENSKÝ ZÁPAS ZATÍŽENÍ ENERGETICKÉ ZABEZPEČENÍ SVALOVÉHO ZATÍŽENÍ SUPERKOMPENZACE ZÁVĚR RESUMÉ SUMMARY POUŽITÁ LITERATURA

8 Úvod Kondiční příprava člověka (sportovce) je složitý proces tvořený skladbou menších částí, faktorů, pravidel, ale hlavně cíle něčeho dosáhnout, ať už na soutěžní, nebo na osobní úrovni. Každá složka kondiční přípravy je stejně důležitá a absence jedné nebo druhé by narušila celkovou konzistenci. Na výsledném efektu (úspěchu či neúspěchu) kondiční přípravy se podílí faktory jako např. aktuální fyzický a psychický stav sportovce, trénovanost, stavba svalových vláken, odborné vedení, schopnost adaptace na danou pohybovou činnost, znalost základních principů kondiční přípravy, vliv vnějšího prostředí (podmínky sportovních oddílů, sociální zázemí) atd. Díky těmto mnoha faktorům, které kondiční přípravu přímo i nepřímo ovlivňují, je výsledek někdy méně či více prokazatelný. Nicméně jedná se o proces dlouhodobý, jehož výsledný efekt lze, při dosažení určité úrovně, měnit dle soutěžních, nebo vlastních potřeb za relativně krátkou dobu s výraznými výkonnostními změnami. Nedílnou součástí každého, kdo se chce kondiční přípravě věnovat, musí být známa teoretická znalost složek, které kondiční příprava obsahuje a na kterých je založena (síla, rychlost, vytrvalost, koordinace, flexibilita, jejich rozvoj a využití). Cílem práce je popsání a vysvětlení základní charakteristiky všeobecné kondiční přípravy, jejich složky, ovlivňujících faktory atd. Bakalářská práce je zaměřena na všeobecné principy kondiční přípravy a její aplikaci na kategorii kadetů v zápasu. Právě znalost hlavních principů kondiční přípravy je základem pro individuální použití u zápasníka kadetského věku v jeho všeobecné a speciální části kondiční přípravy. Práce je vytvořena jako metodická pomůcka pro odborné vedení kondiční přípravy v zápasu. Práci jsem si vybral z důvodu dlouhodobého provozování zápasu, neustále se vyvíjejícím metodám kondiční přípravy tohoto sportu, vytvoření koncepce kondiční přípravy v zápasu pro její všeobecný i specifický rozvoj. Vývoj mládeže a aplikace kondiční přípravy je velmi přínosnou, někdy však velice problémovou částí v ontogenezi člověka. Tato práce je také snaha přispět k systematickému vedení mládeže, motivovat je k pohybové aktivitě, pomoci při seberealizaci, přiblížit nebo osvěžit zápasnické metody všeobecného a specifického tělesného rozvoje v procesech kondiční přípravy. 8

9 1 Charakteristika zápasu Zápas je individuální úpolový sport a je zařazen mezi těžkoatletické. Jeho cílem je překonání odporu soupeře za použití zápasnických, pravidly povolených, technik převážně pákových. K překonání odporu a provedení určité techniky je zapotřebí vyvinout svalovou sílu, která závisí na geneticky daných předpokladech a jejich dalším rozvoji za použití metod kondiční přípravy a tréninkového procesu. Vítězství v boji lze dosáhnout buď položením soupeře na lopatky, nebo přemoci jeho odpor bodově hodnocenými technikami, a docílit tak potřebného bodového rozdílu. Zápas během svého vývoje prošel mnoha změnami a formami, určované místními podmínkami a zvyklostmi. Pravidla a technika zápasu se nejdříve vyvíjely souběžně, po dosažení určitého stupně vývoje měla pravidla silný a zásadní vliv na další vývoj techniky. Meze a hranice používání zápasnických technik, které jsou hlavní podstatou zápasu a jejichž aplikací v překonávání odporu soupeře dosahuje jedinec svých cílů v podobě vítězství, jsou určena právě přesně stanovenými pravidly. Jako zápasnické techniky jsou využívány páky, hody, podkopy, přehozy, zvraty, vychýlení, lety, útoky, mosty a další. Tyto techniky jsou využitelné jak v základním provedení, tak v jejich jednoduchých i složitých kombinacích. Každá z těchto technik je v pravidlech zápasu bodově hodnocena od 1 do 5 bodů dle její atraktivity, obtížnosti a hlavně způsobu provedení. Není nikde stanoveno, použitím které techniky musí zápasník dosáhnout vítězství. Tyto předpoklady vychází z principu konkrétní zápasnické techniky a jejího individuálního použití. Zápas je provozován po celém světě ve více než 100 státech a jeho hlavním řídícím orgánem je FILA (Federation Internationale des Luttes Amateurs). Zápas, kromě klasického provedení, je provozován i v různých národních úpravách jedná se o dílčí úpravy v pravidlech a v používaných technikách. Zápas je součástí olympijských her od jejich samotného počátku dodnes. V zápase jsou pořádány i další soutěže, jako jsou mistrovství světa, mistrovství jednotlivých kontinentů, Mezinárodní turnaje a samozřejmě národní, oblastní a klubové. Základní podstatou zápasu je všestranný pohybový rozvoj jedince. Důraz je kladen na rozvoj všech základních pohybových schopností sílu, rychlost, vytrvalost, koordinaci a flexibilitu. Důležitost jednotlivých oblastí se pravděpodobně mění závislosti na věku, váhových kategoriích, kondičních předpokladech, osobních 9

10 schopností jedince, platných pravidlech apod. Z historie zápasu v Československé a poté České republice je známo mnoho úspěšných zápasníků, kteří zodpovědně reprezentovali naši zemi a získali mnoho cenných kovů. V České republice jsou provozovány tři odvětví zápasu sdružená pod mezinárodní řídící federací FILA: Zápas řecko-římský styl Zápas volný styl Zápas ve volném stylu žen Vzhledem ke skutečnosti, že volný styl má jednotné techniky jak v mužské tak v ženské kategorii, ale fyziologické předpoklady mužů a žen jsou rozdílné, je tomuto věnována samostatná podkapitola Ženský zápas v kapitole Fyziologické aspekty. 1.1 Řecko-římský styl Řecko-římský styl zápasu je charakteristický omezením souboje pouze na horní polovinu těla. Od tohoto omezení se odvíjí tělesná (kondiční) příprava sportovce i další součásti tréninkového procesu. Horní polovina těla je v pravidlech zápasu stanovena od pasu nahoru. Použití jakékoli techniky, do kterých patří i pasivní blokování nebo dopomoc při provádění techniky, na dolní končetiny, nebo s použitím dolních končetin, je v tomto zápasnickém stylu považováno jako nedovolené (faul) a pravidly zakázané. I když je tento styl částečně pravidly omezen, toto omezení nemá zásadní vliv na kondiční přípravu zápasníka. V kondiční přípravě se totiž nejedná o omezení, ale o cviky, pohybové návyky, fyziologické předpoklady, rozvoj celkové i konkrétní kondiční schopnosti specifické pro tento styl zápasu. Stavba těla a jeho předpoklady jsou pro daný styl individuální, záleží na individuálních schopnostech zápasníka a jejich vhodnému rozvoji v tréninku. Výhodou jsou však rozvinuté silové schopnosti se všemi jejich složkami, protože omezením na horní polovinu těla je veškerá aktivní činnost zaměřena právě na ni, ať už se jedná o zádové svalstvo, šíjové svalstvo, svaly paží atd. To ale neznamená, že dolní polovina těla je v tomto stylu eliminována. Právě naopak, jsou na ni kladeny stejné nároky jako na horní polovinu těla, v některých případech 10

11 dokonce i vyšší. Tento styl je určen pouze pro mužské kategorie. 1.2 Volný styl Zápas ve volném stylu je charakteristický prováděním technik na celé tělo za použití všech částí těla. Omezující hranice jsou ošetřeny pouze v pravidlech zápasu. Vzhledem k odlišnému zatížení pohybového aparátu zápasníka volného stylu od řecko-římského stylu je ve specifických případech odlišná i kondiční příprava zápasníka. Zápas ve volném stylu je velmi dynamický s častým střídáním pozic v postoji, v kleku a vleže. Díky využití všech částí těla jak v aktivním útoku, tak v obraně, je i zásobník zápasnických technik, používaný v tomto stylu, velmi pestrý. V tomto stylu jsou z kondičních schopností výhodou rychlost a flexibilita časté změny polohy těžiště, rozmanitost používaných technik, užití několika technik ve velmi rychlém sledu po sobě a adekvátní reakce na ně. Rozvoj všech kondičních schopností je však také velmi důležitou složkou kondiční přípravy v tréninkovém procesu. Volný styl je více vhodný pro celkový rozvoj pohybových schopností, kdy postupem ve věkových a váhových kategoriích, dále pak na základě tělesných předpokladů a celkovému dojmu zápasníka, může zápasník provozovat tento styl samostatně, v kombinaci se zápasem v řecko-římském stylu, nebo se plně soustředit na zápas řecko-římský. Tento typ zápasu provozují jak mužské, tak ženské kategorie. 1.3 Kategorizace v zápasu Zápas, jako individuální sport, je rozdělen podle několika kritérií. Toto rozdělení je nutné pro systematickou činnost v celkové, v našem případě kondiční, přípravě zápasníka. Zápasník je během svého rozvoje aktivně i pasivně kategorizován. Pasivní kategorizace je podmíněna pohlavím, věkem zápasníka a dalšími faktory, které zápasník nemůže aktivně svým působením ovlivnit. Aktivní kategorizace tedy spočívá v aktuální připravenosti na výkon, trénovanosti, rozvoji pohybových schopností, individuálního 11

12 stavu zápasníka. Pravidla zápasu a soutěžní řád, společně s platnými doplňky, stanovují a řeší rozdělení zápasu do následujících kategorií: Z hlediska věku: Přípravka C 6-7 let Přípravka B 8-9 let Přípravka A let Mladší žactvo let Starší žactvo let Kadeti/Kadetky let Junioři/Juniorky let Senioři/Seniorky 20 let a starší Veteráni od 35 let pouze mužské kategorie (zařazení do této kategorie závisí zcela na individuálním rozhodnutí zápasníka na základě vlastního uvážení dle zhodnocení vlastních schopností) Z hlediska hmotnostních kategorií: Váhové kategorie jsou přesně stanovené pro jednotlivé věkové kategorie Váhové kategorie pro přípravku až starší žactvo jsou stanoveny Soutěžním řádem Svazu zápasu České republiky včetně jeho doplňků, pro kadetské až veteránské kategorie pak mezinárodními pravidly FILA + doplňky SZČR Z hlediska systému soutěží: Jednotlivci Družstva Kategorie kadetů Kategorie kadetů je stanovena ve věkovém rozmezí od 16 do 17 let kalendářního věku. V tomto věkovém období dochází k největšímu rozvoji systematického myšlení, zapamatování si nejširší skupiny podnětů techniky, taktiky, systematiky, posloupnosti, 12

13 pochopení metod vlastní kondiční přípravy. Vzhledem ke specializaci dochází ke zdokonalování dané techniky až do jejich detailů. Lze dynamicky a s přímým zaměřením rozvíjet všechny pohybové schopnosti, a s tím spojené zvyšování tréninkových nároků. Z fyziologického hlediska je organismus připraven i na anaerobní zatížení. Začíná plný tělesný rozvoj, což znamená počátek nejvyšší pohybové výkonnosti. Je potřeba, aby měl zápasník pravidelný a cílený trénink se všemi jeho složkami, např. optimalizovat tréninkové prostředí, zvládnutí a stabilizace technik, aktivně udržovat (zvyšovat) fyzickou kondici, rozvoj efektivnosti a účelnosti. Do cíleného kondičního tréninku je možné zařadit nácvik techniky posilování se zátěží, rozvíjet tyto techniky a účelně a efektivně je využívat jak v kondiční přípravě, tak při samotném utkání. Kadetská kategorie je nejmladší kategorií, na kterou se vztahují mezinárodní pravidla FILA, a s tím spojená účast na mezinárodních turnajích jako mistrovství jednotlivých kontinentů (Mistrovství Evropy) a nejvyšší soutěž mistrovství světa. Vzhledem k této skutečnosti je pak celková příprava zápasníka směřována na jeden určitý cíl zpravidla splnění kvalifikačních limitů a následná účast na uvedených dvou soutěžích. Důraz je kladen na zvládání stresového vrcholově závodního prostředí, adaptace těla vyrovnat se s neúspěchem, ale také zvládat časový nátlak při výhodné situaci v utkání a následném vítězství. Uvedená kategorie je nejvšestrannější pro celkový rozvoj zápasníka (samozřejmě ve spojení se základními znalostmi a dovednostmi získané v mladších kategoriích), je přelomovým výkonnostním stupněm, a proto by na ni měl být kladen v kondiční přípravě velký důraz (osvojení si nového, získání nového cíle motivace, apod.). 13

14 2 Kondice Lehner, Novosad, Neuls, Langer, & Botek (2010), definují kondici jako: energetický, funkční a pohybový potenciál sportovce determinovaný kondičními a kondičně-koordinačními motorickými schopnostmi, který je nezbytný pro realizace techniky a taktiky při podávání sportovního výkonu. Krištofič (2007), definuje kondici jako: pojem tělesná kondice lze definovat jako souhrn funkcí organismu, které nám umožňují obstát ve fyzicky náročných podmínkách a adekvátně reagovat v konkrétní situaci. Při vyrovnávání těla s požadavky tréninkového nebo soutěžního zatěžování je kondice významnou součástí. Kondici, ve smyslu tělesné (fyzické) kondice, můžeme uvažovat jako tzv. vymezený okruh motorických schopností (síla, rychlost, vytrvalost, koordinace, flexibilita), které jsou zakládajícím prvkem pro podání sportovního výkonu (Lehnert a kol., 2010). V různých úpolových sportech, sportovních disciplínách, jsou požadavky na kondici odlišné. Tyto požadavky také liší během tréninku a v soutěži. Aktuální úroveň kondice se promítá do všech složek tréninku, ovlivňuje hlavně stavbu tréninku (zotavovací procesy, tréninkové cykly, intenzita zatížení, atd.). Lehnert a kol. (2010) dělí kondici na dvě základní formy: Obecná kondice, kdy jsou jednotlivé kondiční schopnosti zastoupeny rovnoměrně. Speciální kondice, kdy jsou zdůrazněny kondiční schopnosti, které se uplatňují při sportovním výkonu. 2.1 Kondiční schopnosti Jsou charakteristické ve vybraném sportovním odvětví, kdy v tomto musí být co možná nejpřesnějším ukazatelem kondičních požadavků sportovního výkonu. Určujícími požadavky pro rozvoj kondice jsou zatížení (objem, intenzita a další složky) a organizace průběhu tréninku (Lehnert a kol., 2010). Kondiční schopnosti jsou podmíněny převážně faktory a procesy energetickými. Provedení pohybu je podmíněno způsobem získávání a využívání energie. Jedná se o 14

15 schopnosti silové, rychlostní, vytrvalostní a koordinační. Vysoká úroveň kondičních schopností neznamená vysokou sportovní výkonnost, ale úroveň sportovní výkonnosti je podmíněna úrovní kondičních schopností (předpokladů). Morfologická stavba jedince a jeho funkce podmiňují bioenergetické systémy organismu (srdečně-cévní, nervosvalový, respirační, atd.), které je při rozvoji kondičních schopností zapotřebí aktivizovat. Dodávané dostatečné množství energie podmiňuje svalovou práci. Energetické zdroje se vzájemně ovlivňují, kdy některé pokryjí dlouhodobější svalovou práci, jiné jsou schopny zajistit kratší a intenzivnější pohyby. Tyto energetické zdroje jsou pro svalovou práci využívány při aerobních nebo anaerobních biochemických reakcích. Kondičních schopnosti a jejich rozvoj, který je nezbytnou součástí sportovního výkonu, prioritně čerpá ze současné funkční anatomie, biomechaniky a zátěžové fyziologie. Zvyšování jejich úrovně je založeno na adaptační odpovědi organismu na cyklické pohybové zatěžování, procesech homeostázy a superkompenzace Síla Silové schopnosti chápeme jako souhrn vnitřních předpokladů pro vyvinutí síly ve smyslu fyzikálním (spjaté s činností svalů s velikostí svalové kontrakce). Fyzickou sílu pak jako schopnost překonávat nebo udržovat vnější odpor pomocí svalového úsilí. Lehner a kol (2010) definují sílu jako: schopnost překonávat, udržovat nebo brzdit odpor svalovou kontrakcí při dynamickém nebo statickém režimu svalové činnosti. Podle Periče & Dovalila (2010) charakterizujeme sílu jako: schopnost překonávat či udržovat vnější odpor svalovou kontrakcí. Měkota & Blahuš (1983, p. 14) definují sílu jako:,,silové schopnosti jsou ty schopnosti, které člověku umožňují překonávat odpor nebo proti odporu působit, a to prostřednictvím svalového napětí. Pavlík, Sebera, Stochl, Vespalec, Zvonař et al (2010) uvádějí, že: síla je předpoklad člověka překonávat vysoký odpor břemene nebo vlastního těla pomocí svalového úsilí. Podle převládajícího způsobu činnosti, tedy podle druhu kontrakce zapojených svalových skupin můžeme provést základní rozdělení síly na: 15

16 Statickou (izometrickou) zvyšuje se napětí svalových složek, délka svalu se nemění. Jde o udržování těla (nebo břemene) ve statické poloze. Působící odpor a vyvinutá síla jsou v rovnováze. Dynamickou (izotonickou) - mění se délka svalových vláken (sval se prodlužuje nebo zkracuje). Napětí se v průběhu kontrakce mění v závislosti na velikosti odporu. Odpor a vyvinutá síla nejsou v rovnováze. Dynamická síla se dále dělí podle způsobu pohybu při svalové kontrakci na: Koncentrická (překonávající, pozitivně dynamická) - vyprodukování větší svalové síly, než jaký je kladen odpor. Svalová vlákna se zkracují, mění se napětí. Nejvíce se vyskytující. Excetrická (ustupující, negativně dynamická) kladený odpor je větší než svalová síla, svaly se protahují a úpony se od sebe vzdalují. Napětí se nemění. Výsledkem vykonané práce je zpomalení (zastavení) pohybu. Plyometrická - koncentrická akce následuje bezprostředně po excentrické akci. Je typická ve sportech vyžadující rychlé dynamické provedení. Izokinetická - konstantní rychlost provedení pohybu nastavená na speciálním izokinetickém přístroji. Dynamická síla se dále dělí v závislosti na velikosti odporu a rychlosti pohybu na: Výbušná (explozivní) - specifická dosažením maximálního zrychlení s nízkým odporem v závěrečné fázi pohybu. Rychlá - schopnost bezprostředního střídání kontrakce a relaxace svalu, resp. schopnost nervosvalového systému dosáhnout co největšího silového impulsu v časovém intervalu uskutečnění pohybu. Spočívá v nemaximálním zrychlení a v nízkém odporu. Vytrvalostní - schopnost odolávání únavě při déle trvající svalové činnosti aerobního či anaerobního charakteru bez snížení výsledné efektivity pohybové činnosti. Opakovaně překonávat (brzdit) nízký odpor s minimální stálou rychlostí. Maximální - největší síla, kterou je schopen sval nebo svalová skupina dosáhnout k vykonání jednoho opakování s maximálním odporem nízkou rychlostí. Slouží jako základ pro ostatní silové schopnosti. 16

17 2.1.2 Rychlost Rychlostní schopnosti vnímáme jako vnitřní předpoklady provedení pohybu vysokou až maximální rychlostí. Jedná se o schopnost zahájit a provést pohyb v co nejkratším časovém intervalu. Dle Periče a Dovalila (2010) jako:,,schopnost vyvíjet činnost s maximální intenzitou, tzn. schopnost konat krátkodobou pohybovou činnost (do 20 s), a to bez odporu nebo jen s malým odporem (přibližně % maxima). Je charakteristická převážným zapojením ATP-CP zóny. Choutka (1982) charakterizuje rychlost:,,rychlost je pohybová schopnost konat krátkodobou pohybovou činnost (do 20 s) v daných podmínkách (konstantní dráha nebo čas bez odporu, nebo s malým odporem) co nejrychleji. Dovalil a kol., (2008) definuje rychlost jako:,,komplex pohybových schopností provádět krátkodobou pohybovou činnost, maximálně do s, v daných podmínkách co nejrychleji. Lehnert a kol. (2010) definují rychlost jako: schopnost zahájit a provést pohyb v co možná nejkratším čase nebo jako vnitřní předpoklady provedení jakéhokoli pohybu vysokou až maximální rychlostí. Rychlost na základě jejího provedení dělíme do několika druhů: Elementární - její podstata je v časových programech cyklického, nebo acyklického programu, jako součást motorických programů. Elementární rychlostní schopnost primárně závisí na kvalitě silně geneticky podmíněných neuromuskulárních řídících a regulačních procesů (Lehnert a kol., 2010). Komplexní - je podmíněna fyzickými a psychickými předpoklady a vyznačuje se vazbou na ostatní výkonnostní dispozice. Nutnost vykonat (realizovat) činnost ve velmi krátké časové realizaci je její hlavní projev (tzn. rychlost jednání) (Lehnert a kol., 2010). Reakční - schopnost co nejrychleji zareagovat (odpovědět) na daný podnět. Akční (realizační) liší se od reakční rychlosti podnětovou činností nervosvalového systému a výsledkem následné rychlosti svalové kontrakce. Její průběh je ve vymezeném prostoru a čase. Výsledek polohová změna těla nebo rychlost pohybu jeho jednotlivých segmentů (Lehnert a kol., 2010). 17

18 Acyklická pohybová je charakteristická jednorázovým provedením pohybu s maximální rychlostí proti nízkému odporu. Cyklická pohybová - je charakteristická opakováním stanovených motorických složek, typická pro lokomoční sporty. Akcelerační pohybová jedná se o schopnost dosáhnout maximální rychlosti v co nejkratším časovém intervalu. Lze ji popsat z hlediska komplexního, i rozděleně z pohledu jednotlivých segmentů těla. Frekvenční - rychlost opakujících se pohybů za jednotku času (kontinuálně). Rychlost se změnou směru - využívá se ve sportech, ve kterých je jedním z ukazatelů úspěšnosti schopnost rychle měnit směr pohybu se zachováním vysoké intenzity a efektivity pohybu Vytrvalost Jedná se o souhrn předpokladů k provádění činností požadovanou intenzitou po co nejdelší dobu nebo co nejvyšší intenzitou ve stanoveném časovém intervalu (odolávat únavě). Ve vytrvalosti má energetické zabezpečení rozhodující význam. Úroveň vytrvalostních schopností je určen transportním systémem, jež je tvořen souborem orgánových systémů a jejich funkcí, které na sebe vzájemně navazují. Zvláště funkcí zajišťujících přísun kyslíku (kyslíková výměna) a zdrojů energie do aktivovaných svalových skupin. Dále pak do dalších tkání zajišťujících odsun oxidu uhličitého a jiných metabolitů. Celý tento systém je řízen CNS. Vytrvalost je závislá na řadě ovlivňujících faktorů, jako jsou ekonomičnost a efektivita prováděných pohybů, schopnost kyslíkové výměny, úroveň trénovanosti, somatický typ jedince atd. Perič a Dovalil (2010) charakterizují vytrvalost jako:,,soubor předpokladů provádět cvičení s určitou nižší než maximální intenzitou co nejdéle, nebo po stanovenou potřebnou dobu co nejvyšší možnou intenzitou. Dle Lehnerta a kol., (2010) je vytrvalost:,,schopnost udržet požadovanou intenzitu pohybové činnosti po delší dobu bez snížení efektivity této činnosti. Dovalil (2008) definuje vytrvalost jako:,,komplex pohybových schopností provádět činnost s požadovanou intenzitou co nejdéle, nebo ve stanoveném čase s co možná nejvyšší a neklesající intenzitou, tj. v podstatě odolávat únavě. 18

19 Pavlík a kol. (2010) charakterizují vytrvalost jako: schopnost provádět déletrvající pohybovou činnost bez snížení její intenzity, schopnost udržet výkon po co nejdelší dobu, případně schopnost odolávat zatížení vyvolávajícím únavu. Rozdělení vytrvalosti z hlediska délky jejího trvání: Dlouhodobá - je charakterizována délkou trvání od 10 min. až po několik hodin. Dlouhodobé vytrvalostní zatížení je podmíněno vysokou ekonomičností všech funkcí a automatizací techniky závodního pohybu na vysoké úrovni. Aerobní uvolňování energie je v dlouhodobé vytrvalosti dominantní (Lehnert a kol., 2010) Střednědobá - je vytrvalostní schopnost vyznačující se trváním v rozmezí 2-10 min. V průběhu relativně dlouhého zatížení submaximální intenzitou dochází ke značnému nahromadění laktátu. Střednědobá vytrvalost je charakterizována vysokými nároky na energetické krytí jak anaerobními, tak aerobními procesy (Lehnert a kol., 2010) Krátkodobá má charakteristické rysy v délce trvání od 20s do 2-3min. Energetické zabezpečení je zprostředkováno LA zónami (Perič, Dovalil, 2010) Rychlostní hraničí s rychlostními schopnostmi. Je dána co nejdelší dobou udržení maximální intenzity, nebo opakováním pohybové činnosti s nezměněnou intenzitou. Rychlá svalová vlákna jsou nejvíce a primárně zatížena. ATP-CP systém zabezpečuje převážné energetické krytí. Doba uskutečňování pohybu je do 20 sekund. Pro efektivnější stimulaci rychlostní vytrvalosti je vhodný vyšší počet opakování (Dovalil a kol., 2002). Rozdělení vytrvalosti z hlediska energetického krytí: Aerobní - vytváří výkonností předpoklad pro výkony vytrvalostního charakteru. Štěpení energetických rezerv za přístupu kyslíku je charakteristický způsob dodávání energie (Lehner a kol., 2010). Anaerobní - dochází k uvolňováním energie štěpením svalového ATP a jeho resyntézou v anaerobně laktátové fázi tvorby energie. Procesy jsou uskutečňovány bez účasti kyslíku, nevytváří se kyselina mléčná (Lehner a kol., 2010). 19

20 Vytrvalost můžeme dále rozdělit na základě zapojení svalových skupin na: Celkovou zapojení více než jedné třetiny celkového objemu svalových skupin do provedení pohybové činnost. Lokální - zapojení jedné třetiny (a méně) celkového objemu svalových skupin do provedení pohybové činnost (zapojení velmi malého počtu svalových skupin). Dalším dělení je pak z hlediska svalové kontrakce na: Dynamickou je charakteristická pohybovým provedením po relativně dlouhou dobu. Statickou její provedení spočívá ve statické výdrži v určité poloze (pozici) Koordinace Nejčastěji jsou koordinační schopnosti definovány jako zobecněné a relativně upevněné kvality řízení a regulace pohybu, které jsou základem různorodého pohybového jednání. Energetické zabezpečení pohybové činnosti však u těchto schopností není podstatné (na rozdíl např. od síly, vytrvalosti). Lednický & Doležalová (2002) definují koordinační schopnosti jako: komplexní, relativně samostatné předpoklady na výkonovou regulaci pohybových činností. Utváří a rozvíjí se v pohybových činnostech na základě zděděných mechanizmů, které je možné zlepšit systematickým tréninkem. Koordinační schopnosti jsou především spojené s řízením a regulací pohybových projevů se zvýšenými nároky na jednotlivé analyzátory a CNS (menší nároky na energetický systém). Funkce a procesy pohybové koordinace podmiňují koordinační schopnosti. Vykonávání pohybové činnosti co nejúčelněji (z hlediska času, prostoru, dynamiky) jsou založeny na rozvoji koordinačních schopností. Jde vlastně o základní osvojení si širokého spektra pohybových dovedností směřujících k postupnému zdokonalování a automatizaci pohybových návyků. Na základě zvládnutí skupiny pohybů (kombinací pohybů v jednom celku) je rozvíjena kinestéze - tj. vnímání pohybu, přizpůsobování pohybů, rychlost jejich provedení, pružnost nervosvalového systému, kombinace pohybových vzorců a jejich ucelení atd. 20

21 Do koordinačních schopností jsou řazeny schopnosti: Reakční schopnosti jedná se o schopnosti rychle začít a uskutečnit (zrealizovat) krátkodobou pohybovou činnost s maximální intenzitou při aktivaci zadaným signálem (Lednický & Doležalová, 2002). Rovnováhové schopnosti - schopnosti zachování stability jako vnějšího projevu těla a jeho segmentů a jejího obnovení v případě narušení. Orientační schopnosti přizpůsobení se a náležité reagování při změně polohy a pohybu těla v prostoru a čase v relativně krátkém časovém rozmezí. Kinestetické (diferenciační) schopnosti - jsou charakteristické vysokou přesností pohybů, schopnost řídit jejich sílu (intenzitu) a časové a prostorové pohyby. Rytmické schopnosti - schopnost vnímání, udržení rytmu a jeho pohybové vyjádření v komplexním pohybu. Spojování pohybu - schopnost navzájem propojovat (posloupně) samostatné pohyby těla do prostorově, časově a dynamicky koordinovaného komplexního pohybu, zaměřeného na splnění záměru daného pohybu. Přestavby pohybu - schopnost situačně a aktivně přizpůsobit pohybovou činnost vnějším i vnitřním podmínkám, jež jsou v průběhu pohybu vnímány nebo předjímány. Docilita - schopnost učit se novým pohybovým činnostem Flexibilita Lehnert a kol. (2010) charakterizují flexibilitu jako:,,dosažení potřebného nebo optimálního rozsahu pohybu v kloubním spojení pomocí vnitřních nebo vnějších sil. Ve sportu je chápána jako schopnost vykonávat pohyb v kloubním rozsahu vzhledem k požadavkům dané sportovní disciplíny. Měkota a Novosad (2005) definují flexibilitu jako:,,schopnost realizovat pohyb v náležitém rozsahu o plné amplitudě. Jedním ze základních dělení flexibility je následující: Aktivní flexibilita její charakteristickou složkou je rozsah pohybu, jehož sportovec dosáhne cílenou volní svalovou kontrakcí bez vnější pomoci. 21

22 Pasivní flexibilita je charakterizována největším rozsahem pohybu, který byl docílen vnějším stimulantem (dopomocí, za spoluúčasti vnější síly). Vždy je výsledný efekt v rozsahu pohybu této flexibility větší než u flexibility aktivní. Statická flexibilita jedná se o pomalu provedený pohyb s výdrží v krajní poloze po delší dobu. Dynamická flexibilita spočívá v krátkodobém dosažení krajní polohy švihovým pohybem (Lehnert a kol., 2010). 22

23 3 Kondiční příprava Nazývaná také tělesná. Je zaměřena na vyvolání adaptačních změn v organismu sportovce a to především na rozvoj pohybových schopností (kondičního charakteru). Kondiční příprava je považována ve většině sportů za nutnou podmínku k realizaci dalších složek sportovního tréninku a posunutí jej na vyšší úroveň. Kondiční příprava má prioritně za úkol získání energetického a funkčního potenciálu u sportovce vedoucí k jeho komplexnímu tělesnému rozvoji - silových, rychlostních, vytrvalostních a pohybových schopností. Během kondiční přípravy je také rozvíjena únavová a stresová odolnost vznikající např. v průběhu soutěží. Pro rozvoj pohybových schopností v kondiční přípravě jsou určující faktory: Morfologické (aktivní svalová hmota, typ a tvar těla atd.) Biochemické (energetické tělesné systémy, systémy regulační, přeměnný systém atd.) Psychologické (motivace, emocemi, rozvoj pohybové činnosti, soustavná činnost atd.) Fyziologické (funkčnost organismu, srdečně-cévní a dýchací systém, pohybový atd.) Kategorie kadetů je věkové období největšího myšlenkového rozvoje a začátek vrcholného tělesného rozvoje, proto je vhodné do kondiční přípravy zařazovat nové technické prvky vyšších obtížností, automatizovat již naučené dovednosti, zapojit cílené cviky pro rozvoj všech pohybových schopností rozdělené do samostatných tréninkových jednotek a následně je spojovat v komplexní pohybovou soustavu, rozšířit pohybové návyky na cvičení se zátěží a toto cvičení pravidelně vhodně využívat při záměrně koncipovaném tréninku. Formy kondiční přípravy: Intenzivní kondiční příprava je zaměřena na zvýšení kondice, eliminaci nežádoucích pohybových návyků, naučení se pohybovému a tréninkovému režimu. V tréninku se zařazuje na počátek přípravného období. Doba trvání 4-6 týdnů je minimální z důvodu průběhu adaptačních mechanizmů limitujících 23

24 zvýšení úrovně jednotlivých pohybových schopností, kterým je podmíněna. Během této doby se postupně zvyšuje frekvence zatížení (počet tréninkových jednotek), intenzita, koordinační složitost jednotlivých technik, náročnost na logické myšlení, posloupnost a systematické spojování v celek. Tato forma kondiční přípravy tvoří v daném období téměř 100 % tréninkového času. Průběžná kondiční příprava - je zaměřena na udržení dosažené úrovně kondice sportovce bez možné ztráty efektivity tréninkového procesu a udržení účelnosti pohybových návyků. Její uplatnění je v soutěžním období, kde je potřeba zúročit dosud získané dovednosti a aktivně reagovat na neočekávané změny v možném rozsahu. V tréninku je jí věnováno % času s podstatně menší frekvencí i intenzitou tréninkového zatížení. Rekondiční blok je období zaměřené na odstranění nedostatků, které se v průběhu soutěžního období projevily. Zařazuje se při delších přestávkách v soutěžním období jako soustředění, aktivní dovolená, reprezentační přestávka. Rekondiční blok lze tedy využít k obnově kondice, možnosti potřebné rehabilitace, soustředění atd. V tréninku je mu věnováno % času. 3.1 Cíle kondiční přípravy V kondiční přípravě jde především o rozvoj pohybových schopností, naučení se novým a zdokonalení stávajících pohybových návyků vhodným zatížením a s pomocí různých metod, postupů, modelů. Kondiční příprava má za cíl zvýšit odolnost organismu sportovce na zvyšující se zátěž a pohybové nároky, rozvinutí energetického a funkčního potenciálu, působit preventivně proti možným zraněním, podpořit celkovou imunitu těla, kompenzovat případné jednostranné sportovní zatížení. Účinnost kondiční přípravy, z hlediska jejího udržování nebo rozvoje, lze posoudit jen s přihlédnutím ke vstupnímu potenciálu každého sportovce talentové předpoklady, somatotyp, dosažená úroveň trénovanosti, očekávaný objem zatížení, frekvence tréninkových jednotek, stanovení vrcholného soutěžního období atp. Rozvoje pohybových schopností lze dosáhnout konkrétní tréninkovou činností prováděnou systematicky po určitou dobu. Tato soustavná činnost je nazývána stimulace pohybových schopností, jelikož se v podstatě jedná o příčinnost a důsledek 24

25 pohybové činnosti (podněcování v navozovaných tréninkových podmínkách). Pohybové schopnosti je tedy možné v tréninku stimulovat ke splnění daného cíle. Každá pohybová schopnost má pro rozvoj v tréninkovém procesu své optimální senzitivní období založené na dominantně zděděných, ale ovlivnitelných neurofyziologických funkčních mechanizmech sportovce. Přítomnost individuálních předpokladů (genetika), adekvátnost tréninkového obsahu a časového intervalu (podnětů) apod., zhodnocuje efektivitu celkového rozvoje. Z hlediska sledovaného cíle rozlišujeme kondiční přípravu na: Obecnou Speciální 3.2 Obecná kondiční příprava Obecná kondiční příprava je určena k rozvoji základních pohybových schopností (síla, rychlost, vytrvalost, koordinační schopnosti, flexibilita). Tréninkovou stimulací napomáhá k všestrannému rozvoji kondičních schopností a nepřímo napomáhá ke zvyšování sportovní výkonnosti (vyvoláním nespecifických adaptačních změn organismu). Rozvoj obecné kondiční přípravy má největší uplatnění u dětí a mládeže, v individuálních případech je zařazována i u dospělých. Její cíl spočívá v dosažení všestranného pohybového rozvoje rozvoje kondičních schopností. Pomocí obecné kondiční přípravy je vytvářen základ pro postupný růst speciálního výkonu a následné speciální kondiční přípravy (účinnost, účelnost, systematičnost, efektivita atp. prováděných technik v dlouhodobém tréninkovém procesu). V tréninku zápasu se jedná o naučení a automatizaci technik, které jsou základem komplexní přípravy zápasníka. U kategorie kadetů je tato příprava určena k udržení stávající výkonnosti, naučení se novým pohybovým návykům a jejich zařazení do tréninkového procesu, udržení efektivity a účelnosti kondiční přípravy, příp. rychlejší adaptace po traumatech. Bez základní znalosti obecné kondiční přípravy nelze přistoupit ke speciální kondiční přípravě. Základní rozvoj všech pohybových schopností je pokladem pro zvyšování pohybových nároků, zvyšování zatížení, specifický pohybový projev sportovce. V tréninkovém procesu je obecná kondiční příprava zařazována jako 25

26 samostatná tréninková jednotka nebo jako její součást Rozvoj silových schopností Metody využívající maximálních a nadmaximálních odporů Maximálních úsilí (těžkoatletická) - překonávání velkých odporů (90-100% maxima) nízkou rychlostí s vynaložením maximálního úsilí. Vhodný počet opakování je 1 až 3. Důležitost je kladena na správné technické provedení pohybu. Tato metoda je vhodná pro kvalitně silově připravené sportovce (Lehnert a kol., 2010). Excentrická (brzdivá) je založena na schopnosti svalu vyvinout větší sílu během excentrické svalové činnosti než při koncentrické. Aktivované svalové skupiny působení nadmaximálního odporu ( % maxima) brzdí pohyb, čímž dochází k protažení svalu. Vlivem použití této metody dochází k hypertrofii rychlých svalových vláken přednostně se zapojujících do cvičení. Tato metoda je vhodná pouze pro silově kvalitně připravené sportovce (Lehnert a kol., 2010). Izometrická - působení svalové síly proti pevnému odporu s postupným zvyšováním svalového úsilí. Vhodná délka intervalu je 5 až 15s. Vhodné je provádění sérií izometrických stahů ve adekvátních a rozdílných polohách zahrnující celý pohybový rozsah (Perič & Dovalil, 2010). Metody využívající nemaximálních odporů překonávaných nemaximální rychlostí Opakovaných úsilí (kulturistická) je založena na opakovaném překonávání nemaximální rychlostí submaximálních odporů (65-85% maxima). Vhodný počet opakování je 8 až 12. Vhodná doba odpočinku mezi sériemi by měla být 1 až 2 minuty. Vhodnost cvičení je pro silově vyspělé sportovce. Pyramidová je založena na manipulaci s velikostí odporu zátěže a s počtem opakování v jejich rozdílném (protichůdném) vztahu (Lehner a kol., 2010). Intermediární její podstata vychází z opakovaného úsilí vytvořením vazby dynamické a statické svalové kontrakce. Její úkol je odvrátit možný nástup stagnace rozvoje maximální síly. Průběh pohybu začíná dynamickým překonáváním odporu, zastavením a následné výdrži ve statické pozici po dobu 26

27 maximálně 5s. Během pohybu jsou zastavení a výdrže 1x až 3x. Silově vytrvalostní - opakovaní cviku v maximálním počtu, na základě požadavků konkrétní pohybové činnosti s malým až středním odporem zátěže (50-70% maxima) a s nízkou až vysokou rychlostí. Vhodná doba odpočinku mezi sériemi je 10 až 30s (Lehner a kol., 2010). Kruhového tréninku (kruhová) je založena na střídání zatížení jednotlivých nebo souboru svalových skupin. Jedná se o vytvoření libovolného počtu konkrétních cvičení s určitým počtem opakování nebo v určitém časovém intervalu. Tato cvičení jsou realizována jednotlivě na stanovištích, kdy po splnění požadavků tohoto cviku v počtu opakování nebo po skončení časového intervalu se sportovec přemístí na další stanoviště, kde vykoná další cvik za dodržení stejných předem stanovených podmínek. Absolvování všech stanovišť tvoří jeden okruh, který sportovec opakuje v určitém počtu s určitou dobou odpočinku. Izokinetická je realizována za pomoci speciálních zařízení (izokinetické trenažéry) pracujících na principu setrvačníku, hydraulického odporu apod. Provedení pohybu je možné pouze v rozsahu předem stanoveného rozsahu pohybu a při konstantní rychlosti. Jsou využívány k rehabilitačním účelům a nejsou podmíněny příliš vysokým stupněm koordinace. Metody využívající nemaximálních odporů překonávaných maximální rychlostí Rychlostní (rychlostně-silová) její podstatou je potřeba udržení rychlosti pohybu ve vysoké až maximální intenzitě. Odpor (30-60% maxima) nesmí negativně ovlivnit rychlost prováděného pohybu. Explozivní snaha provedení pohybu maximální rychlostí s velkým odporem zátěže (80-90% maxima) s volným ukončením pohybu (bez nutnosti aktivního brzdění). Vhodná doba odpočinku mezi sériemi je 5 minut (Lehnert a kol, 2010). Balistická snaha provedení pohybu maximální rychlostí s nízkým odporem (individuálně stanoveným). Vhodný počet opakování 5 až 10. Kontrastní jedná se o kombinační vazbu maximální a výbušné síly. Snahou je provedení pohybu maximální rychlostí za působení střídavého odporu vysoké a nízké intenzity (80-30% maxima). Vhodný počet opakování je 5 až 10. Vhodná doba odpočinku je 3 až 5min. Vhodnost použití je u vyspělejších sportovců (Lehnert kol, 2010). 27

28 Plyometrická (rázová) pracuje na principu ovlivňování cyklu natažení a zkrácení svalu. Tzv. svalové předpětí je stažení svalu před vlastní svalovou kontrakcí. Např. při seskoku z bedny na zem a následném výskoku na bednu se jedná o náhlé zatížení svalů vlastní vahou, následně k negativní (brzdivé) kontrakci svalu, kdy po tomto dochází k vlastní aktivní svalové kontrakci. Metoda elektrostimulace (elektromyostimulace): Jedná se o vyvolání svalové aktivity působením elektrických impulsů aplikovaných na vybrané svalové partie. Volní úsilí sportovce je nahrazováno elektrodami. Využití nachází tato metoda v rehabilitačních procesech a při případném dlouhodobém pohybovém omezení sportovce. V kondiční přípravě kadetů je vhodné zařadit takovou metodu, kterou lze nejvíce přizpůsobit individuálním předpokladům a potřebám zápasníka. Nejvhodnější pro zápas jsou metody jejich principem uzpůsobené pro posilování s vlastní hmotností (bez zátěže). Tato forma kondiční přípravy v tréninku zápasu je pro sportovce (kadety) nejvíce přirozená a velmi efektivní. Nadměrné přetěžování jednotlivých svalových skupin a pohybového aparátu je při použití této formy tréninku téměř eliminováno. Při provádění technik se soupeřem nebo s vlastní vahou se zapojuje vždy více svalových skupin najednou a tím dochází k požadovanému rozvoji svalové síly a zvyšování výkonu. Silový rozvoj kategorie kadetů je důležitý především z důvodů řešení některých jak tréninkových, tak soutěžních situací, které není možné, např. z důvodu technické vyspělosti obou soupeřů, pokrýt pouze na základě technických znalostí zápasníka a jejich interpretací v boji. Využití uvedených metod je vhodné zařadit při kondiční přípravě s neživou zátěží (činky, posilovací pomůcky atd.). Cíleným tréninkem síly (ať už posilováním se zátěží nebo s vlastní vahou) a jeho zařazování do tréninkového procesu zápasník získá nové, větší a silnější svalstvo, jehož následným trénováním adaptuje tělo na zvyšování tréninkového zatížení bez ztráty efektivity, výkonnosti a účelnosti prováděných technik. Tělesná síla zápasníka je pro tento sport, při jejím vhodném využití, velkou výhodou. V zápasu je potřeba hlavně dynamická síla. Díky silovým dispozicím je pak zápasník schopen vyvinout potřebnou sílu ve velmi krátkém časovém intervalu k efektivnímu provedení a zvládnutí požadované techniky. 28

29 3.2.2 Rozvoj rychlosti Rozvoj rychlostních schopností nebo jejich ovlivňování se řadí k nejobtížnějším tréninkovým úkolům. Rychlostní schopnosti jsou ze všech kondičních schopností nejsilněji geneticky podmíněny (tzn. s nejnižší trénovatelností). Pozorovatelná změna může nastat až při jejich dlouhodobém záměrném rozvoji. Její rozvoj vyžaduje odbornou znalost metod cvičení, podmínek, principů s důrazem na jejich dodržování v tréninkovém procesu. Stimulace rychlostních schopností podmiňuje požadavky na energetické krytí, rychlost a pohyblivost nervových přenosů (podráždění a útlum), rychlost kontrakce a relaxace svalu, uplatnění silových schopností za co možná nejkratší dobu, pohybovou koordinaci jednotlivých svalových skupin. Základy rozvoje rychlostních schopností se vyskytují ve věku let při formování nervového základu rychlostních projevů. V kategorii kadetů je zápasník plně připraven pro rozvoj rychlostních schopností vhodným zařazením do tréninkového procesu. V kadetském věku rozvoj rychlostních schopností přispívá k celkovému zlepšení silových schopností, zlepšení techniky prováděných pohybů, zvýšení anaerobního energetického pokrytí. Maximum rozvoje rychlostních schopností přichází ve věku let. Kadetská kategorie v zápasu je tedy z hlediska kondiční přípravy klíčovým místem pro základní rozvoj rychlostních schopností. V závislosti na jejich rozvoji je uspořádána dlouhodobá strategie tréninkového procesu. Vhodnou stimulací, ve vhodném období a za použití vhodných podnětů je možné dosáhnout dílčích úspěchů. Zátěž při rozvoji rychlostních schopností jako celku je vymezena několika faktory: Volba vhodného pohybového obsahu cvičení těžit ze základního rozvoje rychlostních schopností, zapojovat více svalových skupin - následně pak transformovat do speciálních průpravných cvičení. Intenzita cvičení, počet opakování snahou je vyvinout nejvyšší možnou rychlost k vykonání požadovaného pohybu při dodržení předepsané techniky. Energetické krytí však zajišťuje provádění pohybu jen ve velmi krátkém časovém intervalu (do 15s). Z důvodu vyvolání adaptačních změn v organismu je potřeba opakování stimulujících podnětů po relativně dlouhou dobu. Cílem je 29

30 ale udržet požadovaný výkon po celou dobu provádění pohybu tzn. v případě negativního (nežádoucího) efektu činnost ukončit. Způsob a interval odpočinku je určující pro další možné opakování pohybu, je závislý na rychlosti obnovy energetických zdrojů. Je však nutné zajistit aktivaci nervového systému pro další průběh tréninku. Doba odpočinku by měla být aktivní z důvodu lepšího působení zotavných procesů na organismus a zajištění udržení dráždivosti nervového systému. Metody rozvoje reakční rychlosti: Opakování - snaha co nejrychleji zareagovat na daný (zvolený) podnět. Analytická snaha o rozdělení jednotlivých pohybových činností na segmenty s oddělenou stimulací. Senzorická jedná o úzké spojení rychlosti reakce se schopností rozlišení krátkých časových intervalů (desetiny i setiny sekundy) (Lehnert a kol., 2010). Reakce na pohybující se objekt stěžejní metoda pro úpolové sporty. Metody rozvoje cyklické rychlosti: Opakování provádění pohybů maximální rychlostí s cílem dosáhnutí nejlepšího výsledku. Interval odpočinku by měl být do relativního úplného zotavení. Podmínky pro splnění požadavků jsou voleny tak, aby co nejméně ovlivnily finální odchylku požadovaného pohybu (udržení intenzity pohybu). Rezistenční její podstatou je příprava a využití ztížených podmínek (zpomalovací zařízení, zátěžové vesty, padáky, odpor soupeře apod.). Použitím této metody dochází k rozvoji svalové síly vlivem vnějších odporů. Kontrastní - je založena na provádění pohybu s odporem a následným odlehčením (postupným nebo úplným). Střídání provádění cviků s a bez zátěže v bezprostřední návaznosti (v co nejrychlejším provedení). Analytická diferenciace jednotlivých složek a jejich oddělený rozvoj (frekvence, akcelerace apod.). Syntetická komplexní provádění pohybu. Senzorické aktivace - využívání pomocných prostředků (při skutečném nebo uměle navozeném hendikepu). Zrychlení startu zvýšení rychlosti v akceleraci způsobující zrychlení činnosti v dalším průběhu jejího provedení (v přímém směru požadovaného pohybu i při 30

31 práci s polohou těžiště těla). Zmenšování časoprostorových hranic cvičení její podstatou je časový nebo prostorový pres (omezení prostoru, času). Přirozená - rozvoj akcelerační rychlosti začátečníků (soutěžní hry apod.). V kondiční přípravě kadetů jsou výše uvedené skutečnosti zapojovány do jejich komplexní rychlostní přípravy na základě aktuálních požadavků. Jsou prováděny za použití technických prostředků, hlavně jsou však rozvíjeny při samotném zápasu. V kondičním tréninku zápasu je vhodné jejich zařazení s vlastní vahou, se soupeřem i za použití různých pomůcek. Rychlostní schopnosti by měly být rozvíjeny komplexně. Výrazné rozvinutí určitých druhů rychlostních schopností může být v zápasu výhodou. Rozvoj rychlostních schopností je základním prvkem úpolových sportů založených na různých formách střetnutí. Útok nebo obrana musí být z hlediska jejich úspěšnosti provedeny co nejrychleji při zachování jejich původní účelnosti. Důležitým aspektem je kromě rychlosti provedení dané techniky také včasná reakce na podnět. Buď z pozice útočníka využití vhodné příležitosti k přemožení odporu soupeře, nebo z pozice bránícího se k zabránění (odvrácení) hrozící nevýhodné situace. V tréninku zápasu je potřeba trénovat výbušnou silou napomáhající k rozvoji rychlosti reakční. Je nutné se vyvarovat základních chyb v rychlostním tréninku vykonat pohybovou činnost co nejrychleji na úkor její kvality (účelnosti a efektivity). Vhodnou metodou pro rozvoj rychlostních schopností je postupné zrychlování daného pohybu od zcela pomalého provedení až po provedení maximální rychlostí. Danou pohybovou činnost si následně zápasník rychle osvojí a je ji schopen provádět ve vysoké intenzitě, což napomáhá další systematické činnosti v tréninkovém procesu Rozvoj vytrvalosti Metoda nepřerušovaná (kontinuální): Souvislá (celostní) jedná se o zatížení nízké a střední intenzity prováděné bez přerušení. Její uplatnění je při rozvoji základní, střední a dlouhodobé vytrvalosti. Střídavá předem stanovené střídání zatížení s intenzitou různého charakteru prováděné při déletrvající vytrvalostní činnosti bez přerušení. Organismus je následně vystaven nedostatkem přísunu kyslíku, který vyrovnává snížením 31