JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ. Divadelní fakulta Ateliér divadlo a výchova Studijní obor Divadlo a výchova

Transkript

1 JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér divadlo a výchova Studijní obor Divadlo a výchova Od básně k divadlu Dokumentace magisterského absolventského projektu Autor projektu: MgA. Lukáš Kobrle Vedoucí práce: prof. PhDr. Silva Macková Oponent práce: Mgr. Jarmila Hrabalová, Ph.D. Brno 2014

2 A N O T A C E P R O J E K T U Název projektu (ČJ/AJ) Od básně k divadlu / From poetry to theater Anotace Tvorba inscenace na základě básně Ernsta Jandla Koberec, která byla realizována v rámci dvou týdenních kurzů Letní herecká škola Ambrozia v Jaroměři a v Brně se dvěma skupinami mladých lidí (14 18 let). Během práce se účastníci seznamovali se základními divadelními principy tvorby inscenace od interpretace textu, tvorby scénáře, hry v roli, jevištního jednání aţ k práci s rekvizitami, scénou a divadelní technikou. Annotation Creation of production based on poems by Ernst Jandl "Carpet", which was implemented in two week summer courses acting school Ambrozia in Jaroměř and in Brno with two groups of young people (14-18 years). During the work, the participants acquainted with the basic principles of creating theatrical productions - from the interpretation of the text, creating scenarios, play in a role, stage proceeding to work with props, scenery and theatrical technique. Klíčová slova Inscenace, Ernst Jandl, herecká škola, poezie, dětské divadlo, hra v roli, jevištní jednání Keywords The production, Ernst Jandl, acting school, poetry, children's theater, play in a role, stage proceeding 2

3 Obsah Úvod Cílová skupina Forma projektu Téma projektu Cíle projektu Cíle umělecké = učení se divadlu Cíle osobnostně-sociální = učení se divadlem Cíle teoretické = učení se o divadle Časový plán projektu Prostor a prostředky Finanční rozvaha Prameny Popis struktury a průběhu projektu v Jaroměři Srovnání s realizací projektu v Brně Závěr Přílohy

4 Úvod Jako student druhého ročníku navazujícího magisterského studia oboru Divadlo a výchova jsem si v rámci svého absolventského projektu vybral realizaci tvůrčí divadelní dílny zakončené veřejnou prezentací. Jak název práce napovídá, se skupinou ţáků jsme se během týdne vydali cestou od námětu v podobě krátké básně E. Jandla Koberec k tvorbě divadelní inscenace. Po cestě jsme přemýšleli o tématech námětu, o divadelních výrazových prostředcích, zkoušeli jsme jejich různé alternativy, poznávali prostor, hru v roli, ţivé obrazy, dramatické situace, vyuţití divadelní techniky atd. Nakonec v obou případech (dílna byla realizována se dvěma skupinami) vznikla zajímavá představení. Podrobnější popis realizace nabízí tato zpráva. 1 Cílová skupina Cílovou skupinou projektu byli mladí lidé ve věku od 12 do 18 let, kteří se přihlásili na týdenní Letní hereckou školu Ambrozia. Účastníci jsou zájemci o herectví z celé ČR (obvykle nejvíce z regionu, kde turnus probíhá). Účastníci neskládají ţádné přijímací zkoušky, míra jejich talentu a zájmu o obor je tedy různá a dopředu pro lektora neodhadnutelná. Skupina má obvykle 12 aţ 15 členů. Ve skupině převaţují tradičně děvčata. Účastníci ve skupině se vzájemně neznají a často osobně předem neznají ani své lektory. Dopředu ani nevědí, jakým způsobem bude dílna vedena či jakou bude mít tematiku. 2 Forma projektu Jedná se o týdenní divadelní workshop zakončený veřejnou prezentací. Byl realizován dvakrát v rámci týdenní Letní herecké školy a to na dvou turnusech: v Jaroměři ( ) a v Brně ( ). Účastníci zde měli pod vedením různých lektorů předměty: základy divadelního, filmového a dabingového herectví, dále pak hodiny improvizace a hlasové a pohybové průpravy. Projekt byl realizován v rámci hodin divadelního herectví. 4

5 3 Téma projektu Východiskem pro náplň projektu je báseň Ernsta Jandla Koberec. Tato báseň o pěti verších je jedinečná v tom, ţe se dá interpretovat mnoha různými způsoby a čím více interpretací nacházíme, tím více se nám jich zjevuje za obzorem. Ernst Jandl: Koberec Koberec skrývá popraskanou podlahu bytná navštěvuje své pronajaté pokoje. Syn bytné je jen fotografie, na rámu visí jeho železný kříž. Bytná pronajímá pokoje jen mužům určitého věku. Věk mužů musí být mezi tehdejším věkem syna a tím jehož dosáhl by dnes. Koberec skrývá popraskanou podlahu bytná navštěvuje své pronajaté pokoje. Jedná se o témata: rodičovská láska, hrůza války, omezování osobních svobod, stáří, duševní poruchy, kontrast snu a reality, zodpovědnost za své jednání, tolerance k chybám druhých, a všímavý čtenář by v básni jistě našel i jiné výpovědi. Divadelní interpretace byla vţdy společnou prací konkrétní skupiny. Právě aţ týdenní záţitková práce ukázala, které téma a u které skupiny nejsilněji rezonovalo, bylo řešeno a zpracováno do divadelní formy. 5

6 4 Cíle projektu 4.1 Cíle umělecké = učení se divadlu Účastníci si během týdne vyzkoušeli tvorbu divadelního představení od práce s námětem aţ po premiéru a reprízy před diváky. Cílem je rozvoj základních hereckých dovedností práce s prostorem, pohybem, energií, hra v roli, spolupráce s partnerem, práce s hlasem atd. Většina průpravných cvičení směřuje k vyuţití při přípravě představení na základě dané předlohy. Důleţitou sloţkou byla prvotní interpretace a rozbor psaného textu (předlohy) a dále jeho rozvinutí a přenesení z literární do divadelní formy (s tím souvisí rozvoj myšlení v oblastech: reţijně dramaturgické, výběr scény, kostýmů, hudby, světla atd.). Nedá se říci, ţe by hlavním uměleckým cílem byla realizace představení pro diváky. Hlavním cílem je spíše praktické si vyzkoušení cesty k představení a rozvíjení výše uvedených dovedností. Ale vyvrcholení dílny tedy proţitek z praktické realizace představení pro diváky - mezi umělecké cíle také řadím. 4.2 Cíle osobnostně-sociální = učení se divadlem Uvaţování o tematice básně a proţití situací, jako jsou vztah matky a syna, ztráta blízké osoby, závislost či jednostranná láska, prohloubilo uvaţování účastníků o těchto (a dalších) problematikách. Mohlo i změnit jejich názory a postoje. Kromě jiţ výše uvedených témat básně kladu důraz na myšlenku společné cesty za společným cílem v rámci skupiny (aktivní přístup, spolupráce, empatie, tolerance, komunikace, zodpovědnost). 4.3 Cíle teoretické = učení se o divadle Na teorii a historii divadla během týdenních workshopů nebylo příliš mnoho času. Nebyla ani realizována formou nějakých přednášek. Tuto skupinu cílů jsem proto původně ani nechtěl zařazovat. Ale při zpětném pohledu na realizaci jsem byl aţ překvapen, kolik informací z oblasti teorie a historie divadla jsem stihl během praktické práce nabídnout k diskuzi (pojmy: štronzo, ţivý obraz, dramatická situace, jevištní řeč, site specific, myšlenky různých autorů o divadle aj.) 6

7 5 Časový plán projektu Dílna proběhla se dvěma skupinami na dvou turnusech herecké školy: v Jaroměři ( ) a v Brně ( ) Práce začala v neděli odpoledne a do následující soboty se skupina tomuto projektu věnovala vţdy celkem cca 30 hodin. Čas byl dělen do dvou aţ tříhodinových bloků dle rozvrhu. Koncem týdne byl čas věnován generálním zkouškám a několika vystoupením pro diváky. 6 Prostor a prostředky Letní herecká škola v Jaroměři probíhala v budově místního gymnázia. Výuka pak byla realizována ve zkušebně, v divadelním sále gymnázia či přímo na scéně divadla Jaroměř. V Brně turnus probíhal v Cyrilometodějském gymnáziu a Střední odborné škole pedagogické. V těchto prostorách jsou k dispozici herecké zkušebny a sál s pódiem, který byl vybaven světelnou i zvukovou aparaturou. Nakonec ale byla k představení vyuţita podzemní zkušebna dramatické výchovy, která byla ve škole vybudována ze sklepních prostor. 7 Finanční rozvaha Vzhledem k rozsahu celé akce Letní Ambroziáda, v rámci níţ byl projekt realizován, je rozpočet tvořen tak sloţitě a má tolik různých proměnných, ţe je prakticky nemoţné z něj vykrojit finanční rozvahu pouze tohoto projektu. Pro vysvětlení. Jednotlivé turnusy probíhají na různých místech v ČR i zahraničí během všech prázdnin roku. Zájemci se mohou přihlásit na hereckou, taneční, moderátorskou, filmovou nebo muzikálovou školu. V rámci jednoho turnusu probíhají všechny školy a kaţdá škola má své lektory, kteří učí určité předměty dle stanoveného vzdělávacího plánu. Kaţdá škola má také obvykle více tříd dle věku. Tento projekt popisuje činnost jedné ze tříd herecké školy v rámci jednoho z předmětů v rámci jednoho z turnusů. Finanční rozvahu takto malé částečky jsem schopen tedy nastínit jen ve velmi obecné rovině (podrobně se fungování UA Ambrozia věnuji ve své diplomové práci). Účastnický poplatek se v souvislosti s marketingovou strategií prodeje pohybuje mezi 3000 Kč a 4000 Kč. Z vybraných peněz se tvoří rozpočet. Jako nezisková společnost Ambrozia poplatek stanovuje tak, aby pokryl pronájmy prostor, 7

8 spotřebu energií, výplaty lektorů, pedagogů a provozního personálu a nákup stravy a provozních věcí jednorázového charakteru. V dlouhodobější perspektivě pak přebytky slouţí k inovacím v oblasti techniky, kterou UA Ambrozia disponuje. Finanční rozpočet občas podpoří nějaký grant či sponzoring, ale v porovnání celkového obratu jde o částky zcela nepatrné. 8 Prameny Prameny pro tvorbu dílny jsou téměř výhradně zkušenosti získané v rámci studia Dramatické výchovy na DAMU a absolvování hereckých seminářů u Niny Martínkové, Hany Smrčkové a Hany Frankové. Z poznámek z těchto seminářů a z textu básně jsem vycházel při přípravě této dílny. Při volbě metod a technik jsem čerpal z naučených znalostí z knih Úvod do studia dramatické výchovy a Metodika dramatické výchovy Evy Machkové a z knih a statí Josefa Valenty. V organizační rovině pak uvádím jako zdroj webovou stránku zaštiťující organizace 9 Popis struktury a průběhu projektu v Jaroměři 1. SETKÁNÍ (neděle 16,00-19,00) 1. Hra s židlemi Lekce je zahájena hrou, která má odstranit úvodní zábrany a připravit skupinu na další práci. Hra je zaměřena jak na uvolnění a rozhýbání, tak (v druhé fázi) na soustředění, vnímání prostoru a spoluhráčů. Kaţdý hráč sedí na jedné ţidli (ţidle jsou rozmístěny po celém prostoru). Pouze jedna ţidle je volná a jeden hráč stojí v dostatečné vzdálenosti od volné ţidle. Jeho úkolem je k ţidli dojít malými krůčky (pata-špička) a posadit se. Úkolem ostatních hráčů je zabránit mu v tom tak, ţe se sami zvednou a ţidli mu obsadí. V takovém případě se zas uvolní jiná ţidle, ke které stojící hráč směřuje. Ostatní hráči se mohou pohybovat normálními kroky a rychlým tempem. Pokud se jeden 8

9 z hráčů třeba jen částečně zvedne ze ţidle, nesmí se na ni uţ vrátit. Pokud se prvnímu hráči podaří ţidli obsadit, jde na jeho místo ten hráč, který mu ţidli uvolnil a udělal tak chybu. Hra obvykle směřuje od rychlé nesystematické honičky aţ k soustředěnému sledování ostatních hráčů a prostoru a taktizování. U této nové skupiny starších hráčů chvilku trvalo, neţ se uvolnili, a i po několika hrách nedosáhli takového soustředění, aby nedělali chyby. 2. Reflexe hry Po několika kolech hry následuje posazení se v kruhu a zhodnocení hry. Hráči diskutují o tom, jaké taktiky ve hře vyuţívaly, které byly efektivní a které méně. Hráči uvaţují o tom, co všechno bylo důleţité, aby sledovali pro úspěšnou realizaci taktiky (prostor, činnost ostatních hráčů). Rozhovor o taktikách plynul velice příjemně. Těţší uţ bylo pro skupinu pojmenovat důleţitost soustředění se na prostor a vnímání spoluhráčů. 3. Představení se + práce s rekvizitou V této části lekce jsem ţákům představil svou myšlenku, ţe naši společnou práci nebudeme tlačit k závěrečnému představení, ale ţe samotná cesta je pro nás cílem. Představil jsem také motto dnešní hodiny, citát F. X. Šaldy: Každý velký herec hraje sebe. Po kratičké diskuzi o významu tohoto citátu (nic nepřehrávat, nepřidávat, zbavit se klišé, vycházet z vlastních ţivotních zkušeností) jsem ţáky poţádal, aby si kaţdý samostatně připravil kratičkou etudu, ve které bude hrát kaţdý sám, vyuţije alespoň jednu rekvizitu a ukázka bude o něm. Šlo o to, aby se skupina o kaţdém jedinci dozvěděla informace, které chce o sobě říci. V etudě muselo co nejčastěji zaznívat jméno hrajícího (kvůli zapamatování). Důleţité také bylo, aby si kaţdý ţák zvolil svůj prostor, ve kterém bude hrát. Prostor nebyl omezen pouze sálem, ale hrát se mohlo i na chodbě. Tuto aktivitu jsem zařadil hned z několika důvodů. Chtěl jsem se vyhnout tradičnímu seznamování skupiny typu: Jmenuji se..., jsem z... a mé koníčky jsou..., kdy nikdo nikoho příliš nevnímá. Při naší aktivitě byli hráči nuceni 9

10 takové povídání herecky stylizovat, vymyslet a vyuţít vhodnou rekvizitu a vybrat si prostor, tedy přemýšlet o vztahu mezi jevištěm a diváky. Na začátek to bylo několik relativně těţkých úkolů najednou, ale doufal jsem, ţe takto nejlépe a nejrychleji rozpoznám, na jaké úrovni se kdo nachází a co bude potřebné pro další práci. Ţáci se opravdu (aţ na několik výjimek) rozešli a individuálně se 10 minut připravovali, nerušili se vzájemně a práce byla soustředěná. Během přípravy jsem průběţně procházel všechny ţáky a zodpovídal otázky. Ty bezradnější jsem se snaţil lehce nasměrovat. Po uplynutí času na přípravu jsem ale nechtěl prezentace hned. Kdyţ všichni potvrdili, ţe jsou připraveni, zařadil jsem zcela jinou aktivitu. 4. Seznámení se s prostorem Představil jsem ţákům pravidla chůze v prostoru a oni podle zadání realizovali několik cvičení: a) Chodit soustředěně, rovnoměrně pokrývat celý prostor, při tlesknutí štronzo, kaţdý zkontroluje rovnoměrné pokrytí prostoru kaţdý má moţnost jedním krokem prostor opravit. b) Celá skupina se soustředí na rovnoměrné pokrytí prostoru a přitom dle zadání všichni mění tempo od nejpomalejší chůze po zběsilý běh. c) Kaţdý hráč má za úkol vyhlédnout si jiného hráče, kterého bude při chůzi prostorem neustále periferně sledovat. Zároveň se musí všichni soustředit na rovnoměrné pokrytí prostoru. Postupně musí kaţdý hráč sledovat zároveň nejprve dva a potom dokonce tři další lidi v prostoru. d) Od bodu k bodu. Před realizací tohoto cvičení jsem ţákům nejprve vysvětlil nutnost hrát a pohybovat se v prostoru s maximální energií tuto energii zaměřit za nějakým cílem. Ţáci dostali za úkol vţdy si vybrat jeden bod v místnosti, soustředit na něj veškerou energii a dojít k němu, přičemţ se nesměli s nikým srazit, nikdo je nesměl vytrhnout ze soustředění, vše ostatní má být rozostřeno maximální koncentrace jen na svůj bod. Poté, co k bodu ţák dojde, vybere si další bod a směřuje zase k němu. 10

11 Prostorová cvičení byla trochu ztíţena relativně malým prostorem pro pohyb 16 lidí. Velmi mě překvapila soustředěnost hráčů a ochota a motivace vše zkoušet. Samozřejmě se občas stala situace, kdy energie spadla, ale během cvičení se objevilo i několik silných okamţiků. 5. Hlasová průprava Na hlasovou rozcvičku jsme se postavili do kruhu. Rozcvička byla spíše krátká, protoţe například správné dýchání ţáci probírali s jiným lektorem v předmětu Hlas a zpěv. Soustředili jsme se tedy hlavně na výslovnost a uvolnění úst nejprve mechanickými cviky, poté jazykolamy. Vyzkoušeli jsme také gradaci ( Hoř, ohýnku hoř ). Hlasitý samostatný projev dělal dost jedincům problémy, proto jsem zařadil ještě cvičení volání z okna Háálllóóó. A v tento okamţik jsem se také rozhodl, ţe část některé příští hodiny věnuji práci venku a předávání informací hlasem na velké vzdálenosti. 6. Trojky Po hlasovce jsem zařadil ještě jednu rychlou pohybovou aktivitu zaloţenou na tanečně-pohybové improvizaci. Ţáci se rozdělili do trojic. Kaţdá trojice stála v řadě za sebou. Pustil jsem rytmickou hudbu a úkolem prvního v kaţdé trojici bylo vydat se do prostoru s nějakým pohybem, který ti za ním zkopírují. Zde bylo dobře vidět, ţe někteří ţáci nebyli zcela rytmicky nadáni. Aktivita trvala asi 6 minut a ve vedení trojic se všichni postupně vystřídali. Po počátečních rozpacích vznikaly (v druhé polovině aktivity) velice zajímavé pohybové kreace a trojice se dokázaly výborně sladit. 7. Relaxace Po fyzicky náročném pohybovém cvičení (v sále bylo navíc docela teplo) následovala krátká relaxace vleţe na zádech. V naprostém tichu se ţáci vydýchali, soustředili se na svůj dech a jednotlivé části svého těla (vedl jsem je hlasem) a poté dostali čas, aby si v duchu (stále vleţe na zádech) kaţdý zopakoval svou prezentaci krátké etudy s rekvizitou, kterou si na začátku připravovali. 8. Prezentace O sobě! 11

12 Díky tomu, ţe všichni uţ byli předchozími aktivitami uvolnění a rozehraní, nebyl jediný problém s trémou při hraní pro diváky. Vyzval jsem ţáky, aby postupně chodili na místo, kde hrají svou etudu, aby si vţdy určili, kde mají být diváci a aby po utišení diváků sami začali hrát. Viděli jsme několik velmi nadprůměrných etud a překvapila mě i nápaditost ve volbě forem (čtení z deníku, telefonát, televizní pořad, rozhovor s rekvizitou). Pouţití rekvizit bylo ale spíše slabším článkem ve většině etud neměla rekvizita funkci a byla pouhou ozdobou. Mnozí ţáci také zapomínali na důleţitost vlastního zvoleného místa prezentace. Během prezentací se stalo, ţe asi sedm jedinců po sobě zvolilo stejné místo k prezentaci a nikam nepřemisťovali diváky. Teprve kdyţ jsem se zeptal, zda neměli připravené jiné místo v prostoru, tak přiznali, ţe ano, ale ţe nechtěli diváky zbytečně přesouvat. V některých případech to opravdu bylo jedno, protoţe málokdo pracoval nějak efektivně s vybraným prostorem. Ale vzhledem k tomu, ţe zadání bylo na začátek relativně těţké, výsledky dopadly mírně nad mé očekávání. Po prezentacích jsem nedělal ţádné rozbory, jen několik obecných pochval a poděkování a poţádal jsem ţáky, aby si tyto své etudy zapamatovali pro budoucí práci. Ţáci mi přichystali trochu překvapení, kdyţ i mě poţádali, abych se jim také představil a předvedl to samé, co jsem chtěl po nich. Samozřejmě jsem jejich přání vyhověl. Bylo příjemné, ţe naprostá většina z nich mě znala první hodinu a nebáli se a nestyděli říci si o něco takového. 9. Brainstorming o divadle a závěr Poţádal jsem všechny, aby se ještě jednou vrátili k chůzi po prostoru a metodou brainstormingu říkali slova, která je napadnou, kdyţ se řekne divadlo a herectví. Po závalu mnoha různých slov jsem ţáky poţádal, aby si kaţdý nechal jen to slovo, které on povaţuje za nejpodstatnější. K mé radosti se často ozývala slova opravdu podstatná, jako soustředění, proţitek, emoce a ne jen povrchní klišé. Ani po této aktivitě jsem nedělal reflexi. Moţná by tomu bylo jinak, kdyby ze slov bylo patrné, ţe ţáci nechápou pravou podstatu. V závěru jsem zopakoval motto dnešní hodiny a vyjádřil jsem velkou naději, ţe v následujících hodinách se s touto skupinou bude jistě velmi dobře pracovat a určitě mnoho zajímavého vznikne. 12

13 2. SETKÁNÍ (pondělí 9,00-13,00) Tento blok jsem chtěl vyuţít ke vstupu do hlavního tématu (seznámení a práce s básní Koberec). 1. Prostor Jako motto této lekce jsem zvolil citát Stanislava Lece: Herec musí mít co říci, dokonce i když má němou roli. Tentokrát jsem o významu slov nijak nemluvil, protoţe jsem doufal, ţe jejich význam vyplyne při dnešní práci. Společná práce začala chůzí v prostoru a zopakováním pravidel chůze v prostoru. a) Chůze, stop, jméno, skok Na první místo jsem zařadil cvičení, které (stejně jako včera ţidle) umoţňovalo jak pohybové uvolnění, tak později soustředění. Ţáci dostali čtyři pojmy: chůze, stop, jméno, skok. Významy prvních dvou pokynů jsou zřejmé, u pokynu jméno kaţdý nahlas řekl své jméno a u pokynu skok kaţdý vyskočil. Hra začala rychle a zábavně. Ve druhé části jsem záměrně pozměnil významy prvních dvou a druhých dvou pokynů. V této části uţ museli hráči zapojit soustředění, aby stihli myšlenkově převézt pokyn do jeho správného významu a rychle ho vykonat. b) Od bodu k bodu s emocí Hned poté jsme přešli k opakování cvičení Od bodu k bodu, se kterým jsme včera začali. Tentokrát jsem ho ale po chvíli ztíţil ještě jedním zadáním. Kaţdá cesta od bodu k bodu měla být provázena nějakou konkrétní emocí (tj. k jednomu bodu jdu naštván, ke druhému zamilován, ke třetímu netrpělivě, ke čtvrtému se strachem). Ţáci měli za úkol vyzkoušet si co nejvíce různých emocí. Toto cvičení jsem přirovnal k příchodu herce na scénu, kdy jde vţdy uţ od zákulisí na scénu v nějakém rozpoloţení a s nějakým cílem. Cvičení jsem musel dvakrát zastavit, protoţe ţáci měli tendenci při ztvárňování emocí přehrávat a vyuţívat hodně vnějších výrazových prostředků a hereckých klišé. Upozornil jsem je vţdy na konkrétních příkladech na 13

14 přehrávání a ţádal jsem je, aby emoci nesli uvnitř sebe a nepřemýšleli nad tím, co je vidět navenek. Na třetí pokus uţ cvičení vypadalo velice hezky a většina ţáků uţ opravdu nesla skutečnou energii vybrané emoce. c) Živé obrazy ve dvojicích Pro následující činnost jsem potřeboval, aby ţáci poznali techniku ţivých obrazů, proto jsem hrou na molekuly určil dvojice. Dva lidé měli za úkol vţdy chodit spolu, nedotýkat se, ale drţet se v blízkosti a správně pokrývat prostor. Po vyřčení nějakého tématu měli za úkol (bez jakékoli domluvy) vytvořit ve dvojicích ţivé obrazy. Na realizaci obrazu měli deset vteřin, které jsem nahlas odpočítával. Po vytvoření obrazů dostali všichni moţnost nenápadně se porozhlédnout po ostatních. V počátcích měli ţáci tendenci se při přípravách nenápadně domlouvat, coţ jsem jim musel znovu zakázat. Počáteční obrazy také nebyly příliš nápadité, ale mnozí ţáci pracovali s touto technikou poprvé, proto jsem je chvíli nechal, aby si ji vyzkoušeli. Začínal jsem s jednoduchými - snadno uchopitelnými tématy a přecházel aţ k těm těţším (abstraktnějším). Teprve ve druhé části jsem ţáky upozornil, aby zkusili volit obrazy trochu originálněji. Poradil jsem jim, aby minimálně první nápad vţdy zahodili (protoţe se často stává, ţe napoprvé všechny napadne obdobná věc) a aby hledali další moţná vyjádření tématu. V závěru cvičení vzniklo několik opravdu originálních ţivých obrazů. 2. Hlasová rozcvička Po práci v prostoru následovala hlasová rozcvička obdobná jako včera. Pracovali jsme se stejnými jazykolamy. Zatím jsem stále udával jejich tempo pořadí a střídání já. V následující lekci uţ se budu snaţit, aby si hlasovou rozcvičku udělali ţáci sami, bez mého vedení. 3. Trojky Také dnes jsme se vrátili ke svobodnému pohybu ve trojicích, který jsme dělali stejným způsobem jako včera. 14

15 4. Relaxace + seznámení s básní Po fyzicky náročné pohybovce si ţáci opět lehli na zem, vydýchávali se a koncentrovali. Zhasnul jsem světlo a poprvé jim pomalu přečetl báseň E. Jandla Koberec. 5. První rozbor textu Poté jsem ţáky poţádal, aby se posadili do kruhu a kaţdý dostal vytištěný text básně. Poţádal jsem je o první reakce na text. Poté jsme postupně rozebírali moţné interpretace jednotlivých slok a snaţili se zakotvit text časově a místně. Docházeli jsme k mnoha různým interpretacím (zejména dva ţáci mě překvapili obrovskou schopností abstraktního myšlení). Diskuze poté přešla k různým moţným podobám příběhu. Nechtěl jsem zatím, aby si ţáci budovali nějakou svou vlastní pevnou interpretaci, proto jsem diskuzi prozatím ukončil. 6. Živé obrazy na téma básně Rozdělil jsem ţáky do pěti skupin (stejně tolik je slok básně) a poţádal jsem je, aby technikou ţivého obrazu (kterou jsme se dnes naučili) ztvárnili jednotlivé sloky básně. Na přípravu dostaly skupiny 10 minut času. Obrazy jsem chtěl realizovat tím způsobem, ţe vţdy diváci mají zavřené oči a otevírají je aţ na zvuk piána, kdyţ je obraz před nimi hotov. A takto se v tichosti střídají jednotlivé obrazy a diváci vţdy vnímají jen obrazy po sobě jdoucí a nevidí přípravy obrazů. Ke kaţdému ţivému obrazu jsem přečetl text básně, který mu odpovídal. Tento systém hráči chvíli nemohli vůbec pochopit, proto se prezentace ţivých obrazů povedla aţ na třetí pokus. Zato ţivé obrazy byly dosti povedené. Zejména jeden, který znázorňoval pátou sloku, a k vyjádření samoty hráči vyuţili velice zajímavým způsobem motiv zrcadla. 7. Reflexe Po ţivých obrazech mi také ţáci v kruhu potvrdili, ţe mnohé obrazy na ně působili velmi silně. V tuto chvíli jsem připomněl úvodní citát o herci, který musí mít co říci, i kdyţ má němou roli (tedy o tom, ţe hrajeme hlavně energií, ne slovy). Dále jsme s ţáky rozebírali významy jednotlivých obrazů a při nepochopení nějakého obrazu nám ho dotyční hráči předvedli ještě jednou. Občas jsme 15

16 skupinově hráčům radili, co by se dalo na obrazech pozměnit, aby myšlenka tvůrců lépe pronikla k divákům. Poţádal jsem ţáky, aby si ţivé obrazy zapamatovali pro další práci. 8. Postavy a konflikt V diskuzi jsme dále přešli k podstatným věcem při tvorbě divadelní hry. Ptal jsem se ţáků, jaké údaje a informace jsou důleţité, aby je divák znal. Shodli jsme se na tom, ţe: místo, čas, postavy a nějaký konflikt. Konflikt poté vychází z protichůdných snah jednotlivých postav. V diskuzi jsme se opět na chvíli vrátili k básni Koberec a shodli jsme se, ţe tato báseň nabízí obrovské mnoţství různých interpretací (mnohé z nich jiţ zazněly). Poţádal jsem ţáky, aby se vrátili do původních skupinek a kaţdá skupinka dostala tři papírky. Na jeden ţáci měli napsat hlavní postavu příběhu a její cíl jako postavy, na druhý vedlejší postavu příběhu a její cíl a na třetí papírek měli napsat, kdy a kde dojde ke konfliktu těchto postav. Skupinky diskutovali o podobě jejich příběhu a na základě toho psali údaje na papírky. Po určeném čase jsem papírky vybral. Uvaţoval jsem, ţe papírky promíchám, ale protoţe byly výstupy od všech skupin hodně podobné, vrátil jsem skupinkám papírky tak, jak je napsaly, a poţádal jsem je, aby na základě těchto třech papírků vytvořily kratičkou hranou situaci (tj. okamţik konfliktu postav). 9. Realizace hereckých etud Na rozdíl od ţivých obrazů mě vytvořené scénky příliš nenadchly. Příběhy byly příliš upovídané, bylo v nich málo herecké akce a okamţiky, které měly působit dojemně či tragicky, často vyznívaly směšně aţ trapně. Na činoherní herectví (navíc v takto závaţném tématu) měli ţáci ještě málo zkušeností. Kaţdopádně za jejich pokusy jsem je pochválil s tím, ţe nápady byly velmi povedené a technické zpracování budeme ještě pilovat v dalších hodinách. Hodinu jsem uzavřel prosbou, aby se zamysleli, kde by se dalo ze scének ubrat zbytečných slov a přidat do nich hereckou akci. Připomněl jsem ještě jednou motto dnešní hodiny. 16

17 3. SETKÁNÍ (úterý 13,00-16,00) Na třetí setkání jsme vyrazili ven na velký školní dvůr s pergolou. Poţádal jsem všechny ţáky, aby si vzali ţidle, které hned na začátku postavili do dlouhé řady vedle sebe. 1. Imaginární basketbal Hned v počátku jsem zařadil hru na rozhýbání, zároveň na vnímání kolektivu a imaginární rekvizity. Ţáky jsem rozdělil do dvou skupin, které proti sobě hrály basketbal. Míč i koše byly imaginární. Podstatou bylo, aby ţáci vţdy věděli, kde je míč a respektovali se navzájem. 2. Změna prostředí Po hře jsme cestou k pergole uvaţovali o tom, jak se můţe herecká situace změnit v závislosti na prostředí, ve kterém se hraje. Poţádal jsem skupinky, aby si zopakovaly své včerejší scénky, ale aby je zrealizovaly místo v divadelním sále ve venkovní pergole. Snaţil jsem se je podnítit k tomu, aby co nejintenzivněji vnímaly divadelní moţnosti zcela nového prostoru. Skupinky zkoušely některé i mimo pergolu na schodech či na trávě. Představení získala nový rozměr a často se podařilo vycházet z nabízeného prostoru velmi dobře. Seznámili jsme se s pojmem site speciffic. 3. Hlasovka Navázali jsme hlasovou rozcvičkou v kruhu. Tentokrát jsem poprvé poţádal ţáky, aby si podobu rozcvičky řídili sami bez mého vedení. Asi dvakrát jsem musel trochu zasáhnout (zejména při sladění skupiny, aby texty říkala jednotně). 4. Posílání hlasu do dálky Hlavní cíl dnešní hodiny jsem si vytyčil to, aby si ţáci vyzkoušeli posílání hlasu na větší vzdálenost. U předchozích cvičení se mi totiţ hlasový projev ţáků zdál dost tichý. Poţádal jsem ţáky, aby se postavili v patnáctimetrových rozestupech podél třech zdí velkého školního dvora. Nejprve jsme všichni společně zakřičeli Haló s tím, ţe jsme se snaţili hlas poslat ke člověku, který byl od nás nejdál (vzdálenost cca 50 metrů). Poţádal jsem všechny ţáky, aby si kaţdý našel jednoho jiného ţáka, který je od něj v největší vzdálenosti a právě jemu vţdy posílal svůj hlas. V dalším cvičení jsme si vzpomněli na naše první představovací 17

18 etudy. Poprosil jsem, aby všichni simultárně přeříkali tuto kratičkou představovačku a vyslali hlas na nejvzdálenější místo. V další fázi jsem všem rozdal text básně Koberec. Kaţdý samostatně četl jednu sloku básně. Šli jsme stále dokola po řadě. Někteří posílali hlas dobře, jiným bylo třeba pomoci s technikou dechu, neţ po několika opakování hlas doletěl srozumitelně aţ k protější zdi. Po tomto cvičení jsem ţáky ţádal, aby touto intenzitou mluvili vţdy i v divadelním sále. Během následujících hodin jsem několikrát i v sále připomínal záţitek z tohoto cvičení a ţádal ţáky, aby posílali hlas aţ do zadní řady publika. 5. Čekání na syna V další činnosti jsme vyuţili řadu ţidlí, která stála uprostřed dvora. Poţádal jsem všechna děvčata, aby si sedla na ţidle zády k nám. Chlapci se v tuto chvíli stali diváky. Děvčatům jsem vysvětlil podstatu hraní skupinové role. Poţádal jsem je, aby všechny vstoupily do role matky z příběhu Koberec. Matka je doma (domov je znázorněn od ţidle dozadu), kaţdý den chodí vyhlíţet svého ztraceného syna na kopec a hledí do dáli na konec cesty. Dále jsem uţ vedl děvčata hlasem a ona improvizovala. Příběh se odvíjel asi takto: Matka ráno vstává, co nejrychleji udělá domácí práce a běží na kopec vyhlížet ztraceného syna, na kopci hledí do dáli, až na konec cesty. Čas plyne, utekla hodina, dvě hodiny, je odpoledne, stmívá se Matka se zklamaně vrací domů. Je další den ráno, matka vstává, co nejrychleji udělá domácí práce a s nadějí běží vyhlížet. Opět pomalu utíká celý den, odpoledne zahlédne něco v dáli, je to postava Ale není to její syn, matka se vrací večer domů. Uplynul týden a matka stejně jako dlouhé dny předtím vstává a jde vyhlížet syna. Opět utíká pomalu čas až do odpoledne. Už se smráká, matka se chystá domů a vtom cosi zahlédne v dálce. Postavu. Je to on? Je to její syn! Celé cvičení trvalo skoro 15 minut a přineslo jak pro děvčata, tak pro diváky neuvěřitelně silné emocionální záţitky. Přiznám, ţe jsem dopředu vůbec neočekával, ţe toto cvičení děvčata zvládnou tak soustředěně. Během celého cvičení se u nich skvěle proměňovala energie (okamţiky naděje a zklamání). V závěru, kdy jsem jim řekl, ţe postava v dálce je opravdu jejich syn, reagovala neuvěřitelně spontánně. Většina děvčat se s obrovskou energií a ponořením do role rozběhla dopředu. Běţela aţ dvacet metrů, některá objala nejbliţší strom, 18

19 jiné plot, který stál v cestě. A chvilku trvalo, neţ vystoupila z role a vrátila se k nám. Některé dívky byly sílou proţitku samy překvapeny a asi u dvou jsem zahlédl i slzu v oku. Při kratičké reflexi jedno z děvčat řeklo, ţe jestli tohle bylo divadlo, tak to byl pro ni zatím asi největší divadelní záţitek. V této situaci jsem do reflexe přinesl ještě motto dnešního setkání: Herecké umění spočívá v tom dosáhnout, aby diváci nekašlali. (Ralph Richardson). I na chlapcích divácích bylo vidět, ţe je situace silně zasáhla, a přiznali, ţe většinu z patnácti minut sledovali se zatajeným dechem. S ţáky jsme se shodli, ţe i kdyţ ještě zbývalo z hodiny pár minut, tento silný záţitek udělal tečku za naším třetím setkáním a jakékoli pokračování uţ by bylo krokem zpět. A i kdyţ tato poznámka do reflexe asi nepatří, musím se přiznat k jedné osobní věci. Na hodinu jsem přicházel spíše unavený. Z hodiny jsem po tomto záţitku odcházel nabitý neuvěřitelnou energií, která mi vydrţela po zbytek dne. 4. SETKÁNÍ (středa 13,15-16,15) Na čtvrté setkání jsem se po minulém záţitku velmi těšil. Dnešní hodinu jsem chtěl vyuţít hlavně k tomu, abych zauvaţoval, jak by mohlo vypadat případné závěrečné vystoupení. Hodina byla situována tak, abychom zjistili, jaký materiál zatím máme (ţivé obrazy a scénky), upravili jej a seřadili do jednoho celku a abychom zvolili hlavní myšlenky díla, jejich vyznění a stylizaci. 1. Trojky, svobodný pohyb Začali jsme ale pohybovou improvizací v trojicích a poté jsme přešli ke svobodnému pohybu, kdy byl kaţdý ţák v prostoru sám za sebe a vyjadřoval pohybem hudbu. V případě, ţe se někomu líbila pohybová kreace někoho jiného, mohl ji zkopírovat, ale nebyla to nutnost. V tomto cvičení se uţ ţáci cítili (po několika zkoušeních) vysloveně dobře. A také inovaci, kdy byli v prostoru uţ sami za sebe, zvládli bez problémů. 19

20 2. Boomwhackers a černé látky Relativně dlouhý čas jsme věnovali pohybové části s rekvizitami. Vyuţili jsme trubky Boomwhackers a černé látky. U obou věcí jsem měl určitou představu o jejich vyuţití v rámci představení, a proto jsme s nimi zkoušeli různé pohybové variace a choreografie na hudbu. Tyto aktivity tematicky vycházely z jednotlivých částí našeho vznikajícího příběhu. 3. Hlasovka Hlasovou rozcvičku v kruhu uţ ţáci zvládli sami. 4. Prostor V prostoru jsme si zopakovali chůzi, pokrývání prostoru, změny rychlostí a chůzi od bodu k bodu s emocí. Přidali jsme ještě cvičení, kdy všichni pečlivě sledují ostatní v prostoru. Na tlesknutí všichni zavřou oči a musí poslepu ukázat, kde stojí člověk, kterého učitel jmenuje (lze buďto přímo jménem, nebo nějakým atributem např. červená mikina) 5. Koncentrace a vnímání hereckého partnera V tréninku koncentrace jsme pokračovali v kruhu počítáním. Kaţdý hráč řekl jedno číslo a udělal krok dopředu. Princip je v tom, ţe nikdo nezná pořadí a nikdy nesmí vyjít více ţáků zároveň. Na třetí pokus se nám povedlo dopočítat aţ do konce. 6. Čekání na syna II. V další části jsem poţádal děvčata, aby zopakovala scénu čekání na syna s tím, ţe uţ je nebudu vést slovem a celou situaci přehrají samostatně. Zpřesnil jsem pravidla (kde je domov, kde je hranice kopce, ţe se situace opakuje ve třech dnech, ţe nesmí začít nový den, dokud nejsou všechny ţeny doma atd.) Rozdíl také byl v zakončení. Řekl jsem jim, ţe příchod syna bude značit tón klavíru. Tento tón buď zazní, nebo nezazní, takţe ani jedno z děvčat nevědělo, jak vše dopadne. Realizace tohoto samostatného pokusu dopadla dobře. Samozřejmě uţ to nebylo tak emocionálně silné jako napoprvé, ale emocionální dusno zase posílil menší divadelní prostor. Společně s chlapci (diváky) jsme poté upozornili některá děvčata na přebytečná gesta, která jsou zbytečná. Také jsem děvčata poţádal, 20