Strach z porodu: souvislosti a prediktory

Transkript

1 Masarykova universita Fakulta sociálních studií Katedra psychologie Diplomová práce obor psychologie Strach z porodu: souvislosti a prediktory Vypracovala: Edita Imrychová Vedoucí práce: doc. Mgr. Lenka Lacinová, Ph.D. Brno

2 Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně a že jsem všechny použité informační zdroje uvedla v seznamu literatury. V Brně, 13. května

3 Děkuji vedoucí práce doc. Mgr. Lence Lacinové, Ph.D. za odborné vedení práce, rady a připomínky a zejména za podporu, kterou mi během zpracování tématu poskytla. Dále děkuji všem respondentkám, které se výzkumu zúčastnily, a umožnily tak realizaci této studie. Mé velké díky patří také kolegyni a kamarádce Mgr. Adéle Plačkové za finální korekturu textu, trpělivé naslouchání a potřebné ujištění. A v neposlední řadě děkuji partnerovi a rodičům, kteří mě v průběhu studia vytrvale podporovali a jejichž slova a přítomnost pro mě byla oporou a motivací. 3

4 OBSAH Úvod...6 I. PŘEHLEDOVÁ ČÁST 1. Těhotenství Strach v průběhu těhotenství Příčiny obav a strachů těhotných žen Obsah obav a strachů těhotných žen Strach z porodu Výskyt strachu z porodu v populaci těhotných žen Příčiny a souvislosti strachu z porodu Porodní historie ženy Osobnost ženy Partnerský vztah ženy Konsekvence strachu z porodu Konsekvence strachu z porodu před porodem Konsekvence strachu z porodu během porodu Konsekvence strachu z porodu po porodu Citová vazba těhotné ženy a strach z porodu Teorie citové vazby Citová vazba v dospělosti Souvislosti mezi citovou vazbou vytvořenou v dětství a v dospělosti Dimenze citové vazby v dospělosti a strach z porodu Dimenze úzkostnosti Dimenze vyhýbavosti Jistá citová vazba Shrnutí přehledové části

5 II. EMPIRICKÁ ČÁST 1. Cíl výzkumu Výzkumné otázky a hypotézy Použité metody Wijma Delivery Expectancy/Experience Questionnaire Experience in Close Relationships Revised Relationship Assessment Scale Basic Psychological Needs Scales Autonomy scale Potřeba mít partnera u porodu Způsob sběru dat Výzkumný soubor Způsob zpracování dat Výsledky Deskriptivní statistiky Ověřování hypotéz Vícenásobná lineární regrese Vícenásobná lineární regrese tvrdé proměnné Vícenásobná lineární regrese psychologické proměnné Diskuze Tvrdé proměnné Psychologické proměnné Limity studie...74 Závěr...76 Literatura...77 Přílohy Příloha 1 Dotazníky Příloha 2 Histogramy Příloha 3 Bodové grafy Seznam tabulek a obrázků 5

6 Úvod Do porodu mi zbývá ještě víc než měsíc, ale už teď se kvůli němu třesu hrůzou. Můj strach trvá už asi od čtvrtého měsíce těhotenství. Počáteční radost z miminka v bříšku vystřídala panika z toho, jak se asi dostane ven. (Anonymous, 2010) Podobných ukázek, jako je ukázka uvedená v úvodu, nalezneme na těhotenských internetových portálech mnoho. Strach, jakožto jedna ze základních lidských emocí (Ekman, 1992; 1999), nás v nejrůznějších podobách provází ve většině životních etap a není výjimkou, když se objeví také během těhotenství. Tato diplomová práce se zaměřuje na strach prožívaný ženami během těhotenství, konkrétně na strach z porodu, jelikož je jedním z nejčastěji prožívaných strachů v tomto období (Petersen, Paulitsch, Guethlin, Gensichen & Janh, 2009; Matulaitë Horwood & Bieliauskaitë, 2005). Pro prvorodičky je to zejména strach z neznámého z nepoznaných pocitů a prožitků. Pro ženy, které již porod absolvovaly, to může být naopak strach z pocitů a prožitků dříve poznaných. Cílem této práce je zjistit, zda existuje vztah mezi intenzitou prožívaného strachu z porodu a vybranými proměnnými (např. věk, stádium těhotenství, úzkostnost, vyhýbavost, spokojenost v partnerském vztahu atd.). Téma bylo zvoleno zejména proto, že prožívaný strach může zkomplikovat průběh těhotenství, porod nebo dobu po porodu (Sable & Wilkinson, 2000; Laursen, Hedegaard & Johansen, 2008). Tyto konsekvence poukazují na nutnost brzkého rozpoznání příznaků strachu z porodu a jejich včasné řešení. Předpokladem této studie je, že by její výzkumná zjištění mohla přispět k bližšímu objasnění některých příčin strachu z porodu a tím pomoci jeho hlubšímu pochopení. Práce je členěna do dvou hlavních částí přehledová část a empirická část. V přehledové části práce je nejprve rozpracován pojem strach z porodu. Pozornost je věnovaná zejména příčinám a souvislostem strachu z porodu a konsekvencím strachu z porodu. Na tuto část navazuje zpracování dalších psychologických konceptů, jejichž možná souvislost se strachem z porodu je cílem výzkumu. Náplní empirické části je ověření hypotéz, které jsou vystavěny na základě poznatků z přehledové části. 6

7 I. PŘEHLEDOVÁ ČÁST 1. Těhotenství V životě většiny žen je těhotenství významným přechodovým obdobím. Podobně jako puberta, je také těhotenství biologicky motivovaný krok zrání, který vyžaduje fyzickou i psychickou adaptaci (Benedek, 1972). Z biologického hlediska dochází v průběhu těhotenství k řadě fyzickým a neuro endokrinologickým změnám, které mohou v těle ženy způsobit stresovou reakci. Na stres v průběhu těhotenství je tedy možné pohlížet jako na stres biologického původu, nicméně lidské tělo disponuje množstvím adaptivních mechanismů, které působí proti tomuto typu stresu a zajišťují zdraví matky i plodu (Melender, 2002). Ve skutečnosti je těhotenství vývojovým obdobím, které zahrnuje změny mnoha druhů, nejen ty biologické, a zejména tyto změny mohou být vnímány těhotnými ženami jako stresující. V důsledku těhotenství se mohou měnit mezilidské vztahy ženy vztahy s rodinou a partnerem se mohou posílit nebo naopak oslabit. Může dojít ke změnám v každodenních rutinních aktivitách na řadu může přijít pravidelná prenatální péče, zdravá strava, cvičení, u mnohých žen také odklon od cigaret nebo alkoholu. Všechny tyto a další rituály a aktivity se mohou výrazně lišit od období před těhotenstvím (Dunkel Schetter, Gurung, Lobel & Wadhwa, 2001). Kromě zmíněných změn se mohou ženy v průběhu těhotenství také vyrovnávat s novými pocity a emocemi, které se týkají závislosti a nezávislosti, autonomie a připoutání. Zatímco některé ženy mohou být šťastné při myšlence na své propojení s dítětem a jeho závislosti na nich, jiné ženy to mohou vnímat jako ztrátu své nezávislosti a autonomie a mohou být nejisté při myšlence na to, jak se vyrovnají s omezeními a povinnostmi, které s sebou přinese mateřství (Marshall, 1997). Na změny a nové pocity, které se k těhotenství váží, se mohou ženy velmi dobře adaptovat. Může se ale také stát, že tyto změny vyvolají pocity nejistoty a budou spojené se zvýšeným výskytem obav a strachu během těhotenství. Tyto obavy a strach prožívané ženami během těhotenství se staly důležitým tématem výzkumů v oblasti psychologie a porodnictví, a to zejména vzhledem ke vztahu mezi psychosociálními faktory a komplikacemi v průběhu těhotenství, psychickými problémy během porodu a komplikacemi v pozdější péči o novorozence a v jeho vývoji (Haines, Rubertsson, Pallant 7

8 & Hildingsson, 2012; Alehagen, Wijma & Wijma, 2006; Rondó, Ferreira, Nogueira, Ribeiro, Lobert & Artes, 2003). 2. Strach v průběhu těhotenství Přestože je těhotenství jednak zcela normální a obvykle také vytouženou životní etapou dospělé ženy, není překvapující, že je to také doba provokující zvýšené obavy a strach, které s sebou přináší neznámé a nepředvídatelné okolnosti spojené s těhotenstvím a porodem (Biehle & Mickelson, 2011; Petersen, Paulitsch, Guethlin, Gensichen & Janh, 2009; Hofberg & Ward, 2003). Následující dvě kapitoly budou věnovány příčinám obav a strachů během těhotenství a jejich obsahu. 2.1 Příčiny obav a strachů těhotných žen Za strachem či obavami ženy v průběhu těhotenství stojí rozmanitá paleta příčin. Melenderová (2002) se ve své studii zabývá obsahem strachu těhotných žen, jeho příčinami a projevy. V případě příčin určila pět hlavních kategorií, které vyvolávají strach v průběhu těhotenství. Jako nejčastější odůvodnění strachu v průběhu těhotenství uváděly prvorodičky i ženy, které již v minulosti rodily, výroky typu: Jsem pesimistická od přírody ; Vždy jsem měla smůlu ; Jsem ustrašená od přírody. Tuto první kategorii výroků, týkajících se příčiny strachu v průběhu těhotenství, označila Melenderová (2002) jako negativní náladu a uvedlo ji 16, 8 % dotázaných žen. Podobná zjištění prezentují také například Saistová, Salmela Arová, Nurmi a Halmesmäkiová (2001), kteří ve své studii zjistili, že větší strach během těhotenství prožívají ženy více úzkostné, zranitelné, depresivní nebo s nižším sebevědomím. Druhá skupina příčin byla označena jako negativní příběhy. Je vymezena jako negativní příběhy týkající se porodu, těhotenství a péče o dítě a negativní informace z knih a časopisů (16, 4 % žen). Třetí kategorii příčin označila Melenderová (2002) jako znepokojující informace získané na základě vlastních odborných znalostí nebo od zdravotnického personálu (9, 2 %). Čtvrtá kategorie obsahuje prohlášení určující příčinu strachu v nemoci těhotné ženy nebo v onemocnění rodinného příslušníka a byla 8

9 označena jako onemocnění (8, 2 %). Pátá a poslední kategorie byla označena jako problémy s dítětem a souvisí s předchozí neplodností ženy nebo s tím, že žena zná někoho, kdo porodil mrtvé, nemocné nebo postižené dítě (7, 8 %). Výše uvedené příčiny strachu v průběhu těhotenství doplňuje Melenderová (2002) o příčiny strachu vyskytující se pouze u žen, které již v minulosti rodily. Tyto příčiny vznikají na základě předchozí zkušenosti s těhotenstvím, porodem a péčí o dítě, které prvorodičky nemají. První kategorii označila Melenderová jako negativní zkušenosti s těhotenstvím a porodem a spadají do ní výroky obsahující informace o problémech během předešlého nebo předešlých těhotenství, porod mrtvého dítěte nebo problémy během porodu. Tyto příčiny strachu během těhotenství uvedlo 33, 3 % dotázaných žen, které již v minulosti rodily. Podobně jako Melenderová, také Penacoba Puenteová, Monge a Moralesová (2011), Rouheová, Salmela Arová, Halmesmäkiová a Saistová (2009) nebo Nilssonová, Bondasová a Lundgrenová (2010) poukazují na tuto kategorii jako možnou příčinu strachu během těhotenství. Druhá kategorie byla pojmenována jako negativní zkušenosti se zdravím a péčí o dítě a spadají sem výroky obsahující informace o porodu nemocného nebo postiženého dítěte a problémy s péčí o dítě v minulosti. Do této kategorie spadaly výpovědi 24 % respondentek, které již v minulosti porodily (Melenderová, 2002). Na základě uvedených informací je možné příčiny vzniku strachu v průběhu těhotenství souhrnně označit jako příčiny psychického původu (např. negativní nálada), příčiny tělesného původu (např. onemocnění těhotné ženy), příčiny vnější (např. negativní informace, onemocnění rodinného příslušníka) a sekundární příčiny (např. předchozí neplodnost, předchozí negativní zkušenosti s těhotenstvím, porodem, zdravím dítěte a péčí o něj). 2.2 Obsah obav a strachů těhotných žen Ženy prožívají v průběhu těhotenství různé druhy strachů, které se vztahují k těhotenství, k porodu nebo k době po porodu. Melenderová (2002) ve své studii uvádí, že z 329 dotázaných žen 78 % z nich vyjádřilo obavy spojené s těhotenstvím, porodem či obojím. Po podrobnějším zkoumání identifikovala pět skupin strachů, které ženy během těhotenství prožívají. Nejčastěji uváděným strachem byl strach z porodu 9

10 (19, 8 % žen). Konkrétně se jednalo o strach z bolesti, z prodloužení porodní doby, z paniky během porodu nebo z vlastní neschopnosti během porodu. Druhou nejčastěji uváděnou kategorií byl strach z prospívání matky a dítěte (14, 5 % žen). Respondentky se v tomto případě obávaly zejména narození mrtvého, nemocného nebo postiženého dítěte a zranění dítěte během porodu. Třetím nejčastěji uváděným strachem byl strach vztahující se ke zdravotnickému personálu (12, 3 % žen). Jednalo se zejména o obavy spojené s nepříjemným personálem, s nemožností podílet se na rozhodnutích ohledně porodu apod. Poslední dvě uváděné kategorie strachů byly strach z problémů v rodinném životě po porodu (11, 1 % žen) a strach z císařského řezu (6 % žen). Podobné výsledky jako Melenderová (2002) prezentují Petersenová, Paulitsch, Guethlinová, Gensichen a Janh (2009), kteří také identifikovali jako nejčastěji uváděnou kategorii strachů strach z porodu. Z 344 těhotných žen 85, 7 % z nich prožívalo určitou míru strachu z porodu a 9, 4 % žen jej na škále 0 5 označilo číslem 5 = hlavní strach (Cambridge Worry Scale CWS), což bylo nejvíce žen ze všech zkoumaných kategorií strachů. Následujícími nejčastěji uváděnými strachy byl strach z možnosti, že nebude s dítětem vše v pořádku (83, 3 % žen), strach z mateřské kompetence (72, 6 % žen), strach z předčasného porodu (57, 8 % žen) a strach z pobytu v nemocnici (56, 7 % žen). Lehce odlišné výsledky, než ty, které prezentují Melenderová (2002) nebo Petersenová, Paulitsch, Guethlinová, Gensichen a Janh (2009), uvádějí Matulaitë- Horwoodová a Bieliauskaitëová (2005). Podle jejich studie je nejčastěji uváděným strachem těhotných žen strach ze změn v životě po porodu, který prožívalo 35 % žen. Na druhém místě je strach z porodu, který uvádělo 28, 5 % žen a třetí nejčastěji uváděný strach je strach z mateřské kompetence, jinak řečeno strach z neschopnosti postarat se o dítě (17, 5 % žen). Méně časté byly kategorie jako například strach o zdraví dítěte (12, 6 %), strach z nedokončené fyzické a emocionální přípravy na příchod nového člena rodiny (3, 2 %) nebo strach z pocitů partnera (3, 2 %). Odlišné výsledky uvádějí také Öhmanová, Grunewaldová a Waldenströmová (2003). V jejich studii zmiňovaly těhotné ženy nejčastěji strach z možnosti, že nebude s dítětem vše v pořádku. Z 200 dotázaných žen uvedlo tuto kategorii strachu 96 % z nich a 13, 5 % jej na škále 0 5 označilo číslem 5 = hlavní strach (autorky ve výzkumu využily stejnou škálu měření jako Petersenová, Paulitsch, Guethlinová, Gensichen a Janh, 10

11 2009 CWS). Druhým nejčastěji uváděným strachem byl strach z porodu, který zmínilo 91 % žen. Strach z porodu byl ale zároveň nejčastěji uváděným nejsilnějším strachem. Na škále jej číslem 5 označilo 13, 6 % žen, což je o 0, 1 % více než první nejčastěji zmiňovaný strach. Třetím nejčastěji uváděným strachem byl strach z potratu (61, 8 %), následovaný strachem o vlastní zdraví (56, 3 %). K podobným zjištěním jako Öhmanová, Grunewaldová a Waldenströmová (2003) dochází také Penacoba Puenteová, Monge a Moralesová (2011), podle jejichž výsledků je hlavním strachem těhotných žen strach z možnosti, že nebude s dítětem vše v pořádku. Tento strach označilo na škále 0 5 číslem 5 (= hlavní strach) 72, 9 % žen v prvním trimestru a 39, 3 % žen ve třetím trimestru. Druhým nejčastěji uváděným hlavním strachem byl strach z potratu, který zmínilo 60, 9 % žen v prvním trimestru a 20, 5 % žen ve třetím trimestru. Strach z potratu byl v této studii následovaný strachem z porodu, který prožívalo 25 % žen v prvním trimestru a 17, 2 % žen ve třetím trimestru. Při pohledu na zmíněné studie zabývající se obsahem obav a strachů, které zažívají ženy během těhotenství, nebo, lépe řečeno, zabývající se tím, čeho konkrétně se těhotné ženy nejvíce bojí, lze vidět, že jediný strach, který se objevuje mezi nejčastěji zmiňovanými strachy napříč všemi uvedenými studiemi je strach z porodu. Tento konkrétní strach byl těhotnými ženami nejčastěji zmiňován ve dvou studiích (Melenderová, 2002; Petersenová, Paulitsch, Guethlinová, Gensichen & Janh, 2009), jako druhý nejčastěji zmiňovaný byl uveden v dalších dvou studiích (Matulaitë Horwood & Bieliauskaitë, 2005; Öhman, Grunewaldová & Waldenströmová, 2003) a jako třetí nejčastěji zmiňovaný ve studii Penacoba Puenteové, Mongeho a Moralesové (2011). Na základě těchto informací je možné označit strach z porodu jako jeden z nejčastěji prožívaných strachů v těhotenství. Z toho důvodu bude v dalších odstavcích věnovaná pozornost právě jemu. 11

12 3. Strach z porodu Těhotenství a porod jsou přirozená období v životě ženy, která mají velký emocionální, psychický a kulturní význam jak pro ženy samotné, tak pro jejich rodiny. Pro mnoho žen je určitá míra obavy z porodu přirozenou a potencionálně užitečnou reakcí na neznámé či nepředvídatelné situace spojené s porodem. Nicméně vzhledem k tomu, že se v západních zemích staly perinatální morbidita a mortalita matky a dítěte velmi vzácnými, mohl by být porod pro většinu zdravých žen pozitivní životní událostí spojenou s minimálním rizikem. Zdá se tedy paradoxní, že jsou zkušenosti mnoha žen s porodem významně narušeny prožívaným strachem a že se jejich obavy také promítají do schopnosti dobře zvládnout průběh porodu (Otley, 2011). Porod se sice jako biologický proces vyznačuje řadou předpověditelných fyziologických jevů, nicméně pro samotnou ženu je jeho přesný průběh, podobně jako subjektivní zážitek, neznámý. Průběh každého porodu a zážitky s ním spojené jsou pokaždé jiné, a tak si může prvorodička, podobně jako žena již dříve rodící, klást otázky, zda se bude schopná vyrovnat se vším, co s sebou porod přináší. Nejistota a úzkost mohou vzniknout z ženina pocitu, že uvízla v situaci, ve které čelí blížícímu se porodu, který je neznámý, nekontrolovatelný a zároveň nevyhnutelný. Pro některé ženy je tato situace natolik psychicky nepříjemná, že podporuje strach z porodu (Wijma, Wijma & Zar, 1998). Strach z porodu byl poprvé popsán L. V. Marcem v roce 1858 (cit. dle Hofberg & Brockington, 2000) takto: If they are primiparous, their expectation of unknown pain preoccupies them beyond all measure, and throws them into a state of inexpressible anxiety. If they are already mothers, they are terrified of the memory of the past and the prospect of the future. 1 1 Překlad: Pokud jsou to prvorodičky, pohltí je zcela vidina neznámé bolesti a uvrhne je do stavu nepopsatelné úzkosti. Pokud jsou již matkami, děsí je vzpomínka na minulost a vyhlídky do budoucna. 12

13 Bližší seznámení se strachem z porodu mohou poskytnout následující podkapitoly, kde je věnována pozornost výskytu strachu z porodu v populaci těhotných žen, možným příčinám a souvislostem strachu z porodu a také jeho následkům. 3.1 Výskyt strachu z porodu v populaci těhotných žen V průběhu těhotenství má zkušenost se strachem z porodu mnoho žen. Odborné studie uvádějí výskyt strachu z porodu v jeho nejrůznější intenzitě u % těhotných žen (Melender, 2002; Haines, Rubertsson, Pallant & Hildingsson, 2012; Öhman, Grunewald & Waldenström, 2003). Šířka intervalu je daná použitím různých metod měření a vymezením pojmu strach z porodu. Konkrétně se jedná o vymezení úrovně, od které výzkumníci řadí prožívané pocity ženy do kategorie strachu z porodu. Melenderová (2002) dochází ve své studii za využití vlastního dotazníku ke zjištění, že strach z porodu prožívá 19, 8 % žen. Matulaitë Horwoodová a Bieliauskaitëová (2005) během skupinových rozhovorů takto identifikovaly 28, 5 % žen. Podobná zjištění prezentují Hainesová, Rubertssonová, Pallantová a Hildingssonová (2012), které na základě výsledků z Birth Attitudes Profile Scale (BAPS) a Fear of Birth Scale (FOBS) identifikovaly 33 % těhotných žen se strachem z porodu ve švédském vzorku a ke shodnému číslu dospěly také u australského vzorku. K výrazně vyšším výsledků dospěli za pomoci CWS Petersenová, Paulitsch, Guethlinová, Gensichen a Janh (2009), kteří identifikovali 85, 7 % těhotných žen prožívajících strach z porodu, a Öhmanová, Grunewaldová a Waldenströmová (2003), které uvádějí 91 %. Strach z porodu je možné rozdělit na mírný, středně silný a silný strach. Pokud je strach tak intenzivní, že se žena děsí porodu a snaží se vyhnout otěhotnění, je možné diagnostikovat fobii z porodu tocophobia (Sydsjö, Sydsjö, Gunnervik, Bladh & Josefsson, 2011; Hofberg & Brockington, 2000). Nieminenová, Stephansson a Rydingová (2009) zjistili za pomoci Wijma Delivery Expectancy/Experience Questionnaire (W DEQ) výskyt silného strachu z porodu u 15, 8 % respondentek a velmi silného strachu (fobie z porodu) u 5, 7 %. K podobným výsledkům dospěli za pomoci stejného dotazníku (W DEQ) také Zar, Wijma a Wijmová (2002), kteří identifikovali 11 % respondentek prožívajících silný strach z porodu, Adamsová, Eberhard Granová a Esklidová (2012), které uvádějí 8 %, Spiceová, Jonesová, Hanjistavropoulosová, Kowalyková a Stewartová (2009), které uvádějí 9, 1 % 13

14 a Storksenová, Eberhard Granová, Garthus Niegelová a Eskildová (2012), které prezentují 8, 8 %. Přibližně stejné výsledky získaly při využití CWS také Öhmanová, Grunewaldová a Waldenströmová (2003), které identifikovaly 13, 6 % žen prožívajících silný strach z porodu, Petersenová, Paulitsch, Guethlinová, Gensichen a Janh (2009), kteří uvádějí 9, 4 % a Penacoba Puenteová, Monge a Moralesová (2011), kteří uvádějí 21, 1 % žen. Na základě prezentovaných studií je poměrně obtížné vyvodit, jaká část populace těhotných žen prožívá strach z porodu obecně, nicméně lze se domnívat, že zhruba % těhotných žen prožívá silný strach z porodu. V následující kapitole bude věnovaná pozornost možným příčinám a souvislostem strachu z porodu. 3.2 Příčiny a souvislosti strachu z porodu Strach z porodu může být nahlížen z úhlu biologického (např. strach z bolesti), psychologického (např. spojený s osobností, strachem z budoucího rodičovství), sociálního (např. spojený s nedostatkem podpory, ekonomickou nejistotou), kulturního (např. medializace porodu, hororové příběhy na internetu) nebo jako sekundární důsledek pocházející například z předchozí zkušenosti s porodem (Saisto & Halmesmäki, 2003; Otley, 2011). Vzhledem k tomu, že jsou příčiny a souvislosti strachu z porodu poměrně rozmanité, budou následující kapitoly věnovány těm nejrozšířenějším. Studie se obecně shodují na tom, že strach z porodu souvisí zejména s: porodní historií ženy (Melender, 2002; Rouhe, Salmela Aro, Halmesmäki & Saisto, 2009; Penacoba Puente, Monge & Morales, 2011; Öhman et al. 2003; Saisto, Salmela Aro, Nurmi & Halmesmäki, 2001), osobností ženy (Zar, Wijma & Wijma, 2002; Ryding, Wirfelt, Wängborg, Sjögren & Edman, 2007), partnerským vztahem ženy (Bernazzani, Saucier, David & Borgeat, 1997; Saisto, Salmela Aro, Nurmi & Halmesmäki, 2001; Melender, 2002). 14

15 3.2.1 Porodní historie ženy Významnou souvislostí strachu z porodu je porodní historie ženy. Strach z porodu se liší u žen, které již dříve rodily, ve srovnání se ženami, které čekají svého prvního potomka. Prvorodičky vykazují v průměru vyšší úrověň strachu z porodu, což je pravděpodobně důsledkem chybějící zkušenosti s porodem a strachu z neznámého (Spice, Jones, Hanjistavropoulos, Kowalyk & Stewart, 2009). Melenderová (2002) ve své studii identifikovala 5 skupin strachů, které ženy prožívají během těhotenství. Podle prezentovaných výsledků se všechny uvedené skupiny strachů vyskytují častěji u prvorodiček. Shodné výsledky prezentují také Rouheová, Salmela Arová, Halmesmäkiová a Saistová (2009), které dodávají, že prvorodičky prožívají v průměru větší strach z porodu jak v časném, tak v pozdním stádiu těhotenství. Také Adamsová, Eberhard Granová a Esklidová (2012), které ve své studii identifikovaly 165 žen prožívajících silný strach z porodu, uvádějí, že 60, 6 % z nich byly prvorodičky. Některé studie uvádějí, že vztah mezi porodní historií a strachem z porodu může být odlišný v případě, když jsou těhotné ženy rozděleny podle síly jejich strachu z porodu (mírný strach, středně silný a silný strach). Nieminenová, Stephansson a Rydingová (2009) uvádějí, že prvorodičky zažívají v průměru vyšší strach z porodu. Pokud je věnovaná pozornost pouze silnému strachu z porodu, zdá se, že se častěji vyskytuje u žen, které již v minulosti rodily. Autoři konkrétně uvádějí výskyt silného strachu u 16, 5 % žen, které již rodily, a u 14, 8 % prvorodiček. Silný strach z porodu je v tomto případě spojen zejména s dřívějším traumatickým zážitkem z porodu (Saisto, Ylikorkala & Halmesmäki, 1999; Melender, 2002). Tato zjištění ale nepotvrzují výsledky studie Zar, Wijma a Wijmové (2001), kteří uvádějí, že prvorodičky i ženy dříve rodící shodně prožívají nejčastěji středně silný strach a průměrná síla strachu byla u žen ve všech třech uvedených kategorií strachu mírný, středně silný a silný vždy vyšší u prvorodiček Osobnost ženy Vztah mezi osobnostními charakteristikami těhotných žen a strachem z porodu zkoumali Rydingová, Wirfeltová, Wängborgová, Sjögrenová a Edman (2007). Autoři srovnávali osobnostní charakteristiky žen, které vyhledaly kvůli strachu z porodu odbornou pomoc s charakteristikami žen přicházejících na běžnou lékařskou kontrolu. 15

16 Několik zkoumaných proměnných významně korelovalo se strachem z porodu. První z nich byla rysová úzkostnost čím více byla žena úzkostná, tím vyšší prožívala strach z porodu. Tyto výsledky podporují také Spiceová, Jonesová, Hanjistavropoulosová, Kowalyková a Stewartová (2009), Saistová, Salmela Arová, Nurmi a Halmesmäkiová (2001) a Zar, Wijma, Wijmová (2002), kteří shodně uvádějí nárůst strachu z porodu v závislosti na míře úzkostnosti těhotné ženy. Podobná zjištění prezentují také Storksenová, Eberhard Granová, Garthus Niegelová a Eskildová (2012), které ve své studii zjistily, že ačkoliv většina žen prožívajících strach z porodu netrpí úzkostí, je výskyt úzkosti spojen se zvýšeným výskytem strachu z porodu. Strach z porodu uvedlo 12 % úzkostných žen, 32 % depresivních žen a 38 % úzkostných a depresivních žen. Dalším osobnostním rysem, u kterého Rydingová, Wirfeltová, Wängborgová, Sjögrenová a Edman (2007) našli propojení se strachem z porodu, byla agresivita a hostilita. V kontextu těchto charakteristik byla u těhotných žen prožívajících vyšší strach z porodu zaznamenána vyšší podrážděnost a podezřívavost. Dále autoři uvádějí, že těhotné ženy prožívající zvýšený strach z porodu byly více vyhýbavé a méně společensky obratné. Saistová, Salmela Arová, Nurmi & Halmesmäkiová (2001) dále dodávají, že míra strachu z porodu prožívaná těhotnými ženami souvisí s jejich sebehodnocením. Konkrétně autoři zjistili, že s nízkým sebehodnocením souvisí vyšší intenzita strachu z porodu Partnerský vztah ženy Strach z porodu prožívaný těhotnou ženou souvisí také s tím, jak se žena cítí ve vztazích s lidmi, kteří ji obklopují, zda se nachází v partnerském vztahu a do jaké míry je v něm spokojená. Bernazzaniová, Saucier, Davidová a Borgeat (1997) prokázali, že konfliktní vztahy mají přímý vliv na výskyt strachu během těhotenství. Význam mezilidských vztahů v kontextu strachu z porodu zdůrazňují také Laursenová, Hedegaard a Johansen (2008), kteří zkoumali vztah mezi frekvencí kontaktů s rodinou a strachem z porodu a zjistili, že ženy, které jsou s rodinou v kontaktu méně často, mají větší obavy z porodu. Tato souvislost je zřejmě daná nedostatkem podpory, kterou žena během těhotenství potřebuje, na jehož základě může vznikat strach z porodu. 16

17 Spokojeností těhotných žen v partnerském vztahu a jejím vlivem na strach z porodu se zabývali Saistová, Salmela Arová, Nurmi a Halmesmäkiová (2001). Autoři konkrétně zkoumali, zda má spokojenost v partnerském vztahu vliv na intenzitu vnímaného strachu z porodu. Zjistili, že spokojenost ve vztahu a s ní spojená podpora významně přispěly k negativní predikci silného strachu z porodu. Čím více byly těhotné ženy spokojené v partnerském vztahu, tím méně se obávaly porodu. Podobné výsledky uvádějí také Waldenströmová, Hildingssonová a Rydingová (2006), které zjistily, že negativní pocity týkající se porodu měly zejména ty těhotné ženy, které cítily pouze malou nebo žádnou oporu od svého partnera. Přímý vliv spokojenosti v partnerském vztahu na strach během těhotenství prezentují také Bernazzaniová, Saucier, Davidová a Borgeat (1997). Autoři uvádějí, že nespokojenost v partnerském vztahu má velký dopad na psychickou adaptaci ženy na přicházející mateřství. Domnívají se, že je možné, že vztahové problémy zvyšují ženiny pocity nejistoty v souvislosti s touto přelomovou životní etapou a tím pádem vedou ke zvýšeným obavám z budoucnosti. Souvislost partnerského vztahu se strachem z porodu byla doposud zkoumána nejen v kontextu prožívané spokojenosti, ale také v kontextu jeho existence. Melenderová (2002) zjistila, že se strach z porodu objevuje častěji u těhotných žen, které žijí bez partnera, ve srovnání s těhotnými ženami, které jsou vdané nebo žijí s partnerem ve společné domácnosti. Podobné výsledky prezentují také Hainesová, Rubertssonová, Pallantová a Hildingssonová (2012). U této souvislosti je ovšem nutné zmínit, že množství žen, které žijí v těhotenství bez partnera, je velice nízké. Melenderová (2002) uvádí 14 těhotných žen bez partnera a Hainesová, Rubertssonová, Pallantová a Hildingssonová (2012) pouze 11. Proto může být výpovědní hodnota uvedených zjištění ovlivněna nízkým počtem respondentek v dané kategorii těhotných žen. Porodní historie těhotné ženy, její osobnost nebo kvalita partnerského vztahu mohou být jedny z hlavních souvislostí strachu z porodu, nicméně studie referují i o jiných souvislostech a vztazích mezi strachem z porodu a dalšími faktory. Mnoho studií například uvádí, že intenzivnější strach z porodu prožívají nezaměstnané ženy ve srovnání s pracujícími nebo ženy s nižším příjmem (Bernazzani, Saucier, David & Borgeat, 1997; Laursen, Hedegaard & Johansen, 2008). V tomto případě je strach 17

18 z porodu pravděpodobně spojený s obavami o ekonomickou situaci po narození dítěte a s tím spjatou schopnost se o něj postarat. Další studie poukazují na souvislost mezi strachem z porodu a věkem těhotné ženy, nicméně jejich výsledky se rozchází. Laursenová, Hedegaard a Johansen (2008) uvádí, že strach z porodu prožívají častěji mladší ženy. Také Penacoba Puenteová, Monge a Moralesová (2011) zjistili, že s rostoucím věkem klesá výskyt a intenzita prožívaného strachu z porodu. Zar, Wijma a Wijmová (2001) na druhou stranu uvádí, že věk u strachu z porodu nehraje roli. Bernazzaniová, Saucier, Davidová a Borgeat (1997) zjistili, že větší strach a obavy prožívají ženy starší a podobné výsledky prezentují také Nieminenová, Stephansson a Rydingová (2009), které zaznamenaly u starších žen, ve srovnání se ženami mezi 25 a 29 roky, vyšší riziko intenzivního strachu z porodu. Zajímavé jsou také rozdíly ve výsledcích jednotlivých studií, co se týče výskytu a intenzity prožívaného strachu z porodu v průběhu těhotenství. Rouheová, Salmela Arová, Halmesmäkiová a Saistová (2009) zjistily, že ženy v pokročilejším stádiu těhotenství prožívají intenzivnější strach z porodu než ženy před nebo v průběhu 20. týdne těhotenství. Z výsledků podle očekávání vyplývá, že s blížícím se porodem strach narůstá. Nicméně v rozporu s tímto zjištěním Spiceová, Jonesová, Hanjistavropoulosová, Kowalyková a Stewartová (2009) uvádějí, že strach z porodu nebyl u žen v pokročilejším stádiu těhotenství výrazně vyšší než u žen na začátku těhotenství. Také Nieminenová, Stephansson a Rydingová (2009) nenašli spojitost mezi intenzitou strachu z porodu a stupněm těhotenství. Zcela opačné výsledky prezentují Penacoba Puenteová, Monge a Moralesová (2011), podle nichž trpělo silným strachem z porodu 25 % žen v prvním trimestru, ale pouze 17 % v třetím trimestru. Öhmanová, Grunewaldová a Waldenströmová (2003) také uvádějí pokles strachu z porodu ve druhém trimestru, ale jeho opětovný nárůst ve třetím trimestru. Na základě uvedených informací se zdá, že na určitých souvislostech strachu z porodu, jako je například porodní historie ženy, její osobnostní charakteristiky nebo kvalita partnerského vztahu, se výsledky výzkumných studií ve většině případů shodují, nicméně existují také souvislosti, jako je věk ženy a stádium těhotenství, u kterých se výzkumná zjištění rozchází. Vysvětlením mohou být rozdílné metody měření a celkový design studií. 18

19 V následující kapitole bude věnovaná pozornost strachu z porodu a jeho konsekvencím, které budou rozděleny podle období, ve němž se projevují před porodem, během porodu a po porodu. 3.3 Konsekvence strachu z porodu Hlavním důvodem, proč je strachu z porodu věnovaná pozornost, jsou komplikace, které může způsobit v průběhu těhotenství, při porodu nebo po něm. V následujících podkapitolách budou tyto možné komplikace blíže popsány Konsekvence strachu z porodu před porodem Strach a obavy spojené s porodem porod přirozeně předcházejí a mohou způsobovat nejrůznější obtíže a komplikace v průběhu těhotenství. Melenderová (2002) se ve své studii věnovala zkoumání projevů strachu z porodu těhotných žen a identifikovala pět hlavních kategorií projevů strachu z porodu. Tyto kategorie je možné chápat současně jako komplikace způsobené strachem z porodu. První kategorie byla označená jako symptomy stresu. Těhotné ženy uváděly zejména výroky typu: Kvůli strachu pláču, Často o svých obavách mluvím, Kvůli strachu trpím nespavostí. V dalších výpovědích ženy uváděly, že prožívají tachykardii, neklid a nervozitu spojenou se strachem (Melenderová, 2002). Podobná zjištění prezentují také Nerumová, Halvorsenová, Sørlieová a Øianová (2006), které zjistily problémy se spánkem a fyziologické projevy strachu u všech těhotných žen trpících strachem z porodu. Druhou kategorii označila Melenderová (2002) jako vliv na každodenní život. Tři nejčastěji zmiňované výroky v této kategorii zněly: Kvůli strachu jsem v napětí, Počítám pohyby dítěte daleko častěji, než je třeba, protože se bojím, že se přestane hýbat, Kvůli těhotenství jsem změnila své každodenní činnosti (např. stravovací návyky a fyzickou aktivitu) více než je nutné. Další výpovědi byly spojené s pocity paranoi a neschopnosti užívat si těhotenství. Třetí kategorie byla označená jako přání vyhnout se stávajícímu těhotenství. Do této kategorie byly zařazeny výroky spojené s přáním odložit těhotenství, myšlenky na potrat a pocity paniky spojené s přáním vyhnout se těhotenství a porodu. Poslední kategorii označila Melenderová (2002) jako 19

20 přání rodit císařským řezem. V rámci této kategorie ženy nejčastěji uváděly, že pod vlivem strachu požádaly o porod císařským řezem nebo že o této možnosti přemýšlí. Podobně jako Melenderová (2002), také Hainesová, Rubertssonová, Pallantová a Hildingssonová (2012) zjistily, že těhotné ženy prožívající strach z porodu zažívají častěji negativní pocity spojené s těhotenstvím, s blížícím se porodem a při představě prvních týdnů s dítětem. Ve skupině těhotných žen trpících strachem z porodu se také třikrát častěji vyskytovala preference rodit císařským řezem. Častejší výskyt přání rodit císařským řezem u těhotných žen, které zažívají silný strach z porodu, uvádějí také Sydsjöová, Sydsjö, Gunnerviková, Bladhová a Josefssonová (2012), Handelzalts, Fisher, Lurie, Shalev, Golan a Sadan (2012) nebo Nieminenová, Stephansson a Rydingová (2009). Další komplikace, které mohou v souvislosti se strachem z porodu během těhotenství vzniknout, je předčasný porod (= porod před dokončeným 37. týdnem těhotenství) nebo nízká porodní hmotnost dítěte. Strach z porodu může provázet chronický stres, na který reaguje tělo těhotné ženy skrze endokrinní a imunologické odpovědi, které se mohou podílet na předčasném porodu nebo nízké porodní hmotnosti dítěte. Například zvýšená hladina stresových hormonů z hypotalamu a hypofýzy je spojovaná se spuštěním předčasného porodu nebo vasokonstrikce a hypoxie způsobená aktivací sympatiku a dřeně nadledvin snižuje krevní průtok mezi placentou a dělohou, což může mít za následek omezení růstu plodu a nízkou porodní hmotnost dítěte (Dunkel Schetter, Gurung, Lobel & Wadhwa, 2001). Vztahem mezi strachem z porodu a předčasným porodem se zabývali Rondó, Ferreira, Nogueira, Ribeiro, Lobert a Artes (2003). Autoři prostřednictvím sledování 865 těhotných žen zjistili, že strach z porodu zvyšuje riziko předčasného porodu. Podobná zjištění prezentují Nordentoftová, Lou, Hansenová, Nimová, Pryds, Rubinová a Hemmingsen (1996), kteří nacházejí souvislost mezi předčasným porodem a psychickým stresem těhotné ženy, a Dole, Savitz, Hertz Picciotto, Siega Riz, McMahon, Buekens (2003), kteří zjistili zvýšené riziko předčasného porodu u žen s vysokou hladinou úzkosti vztahující se k těhotenství. Poslední uvedenou možnou konsekvencí strachu z porodu je nízká porodní hmotnost dítěte. Sableová a Wilkinsonová (2000) uvádějí, že ženy, kterým se narodilo dítě s velmi nízkou porodní hmotností (< 1500 g) častěji vypovídaly, že prožívaly stres v průběhu téměř celého těhotenství (25 % žen). Prožitek stresu během těhotenství byl 20

21 častěji uváděný také ženami, které porodily dítě s lehce sníženou porodní hmotností ( g; 21 % žen) v porovnání se ženami, kterým se narodilo dítě s normální hmotností (> 2500 g; 16 % žen). U žen, kterým se narodilo dítě s nižší, než normální porodní hmotností, byly také častěji zaznamenány negativní postoje k těhotenství, jako například odmítání těhotenství nebo nespokojenost s těhotenstvím. V tomto výzkumu byl stres prožívaný v průběhu těhotenství hodnocený až po narození dítěte, takže je možné se domnívat, že ženy, kterým se narodilo dítě s nižší než běžnou hmotností, hodnotily průběh těhotenství pod vlivem této zkušenosti. Nicméně vliv stresu na porodní hmotnost dítěte uvádí také Rondó, Ferreira, Nogueira, Ribeiro, Lobert a Artes (2003), kteří měřili prožívaný stres v průběhu těhotenství. Autoři dochází podobně jako Sableová a Wilkinsonová (2000) k závěru, že stres prožívaný v průběhu těhotenství má vliv na porodní hmotost dítěte, která je v souvislosti s ním častěji nižší než 2500 gramů Konsekvence strachu z porodu během porodu Strach z porodu, který žena prožívá, se promítá také do průběhu a plynulosti samotného porodu. V následující kapitole budou uvedeny hlavní komplikace, které se mohou během porodu v důsledku strachu objevit. Adamsová, Eberhard Granová a Esklidová (2012) zjistily, že jednou z možných konsekvencí strachu z porodu může být prodloužená porodní doba. Autoři ve studii uvádějí, že průměrná doba porodu prvorodiček i žen dříve rodících se strachem z porodu byla 8 hodin, zatímco ženy, u kterých nebyl zaznamenaný strach z porodu, rodily 6, 46 hodiny. Z toho vyplývá, že ženy prožívající strach z porodu rodily o 1 hodinu a 32 minut déle. Po zohlednění dalších faktorů, které by mohly mít na prodloužení doby porodu vliv, byl rozdíl oslaben a autoři uvádějí 47 minut. I v tomto případě ale zůstává doba trvání porodu výrazně delší u žen se strachem z porodu. Tyto výsledky potvrzují zjištění Sydsjöové, Angerbjörnové, Palmquistové, Bladhové, Sydsjöse a Josefssonové, kteří uvádějí, že ženy se středně silným strachem z porodu rodily v průměru o 40 minut déle než ženy, které se porodu nebály. Prodloužení porodní doby vlivem strachu z porodu prezentují také Laursenová, Hedegaard a Johansen (2008). Druhou možnou komplikací spojenou se strachem z porodu je riziko akutního císařského řezu. Zvýšené riziko akutního císařského řezu u žen trpících strachem z porodu v porovnání se ženami bez strachu z porodu uvádějí Adamsová, Eberhard Granová a Esklidová (2012) nebo Laursenová, Hedegaard a Johansen (2008). Rydingová, 21

22 Wijmová, Wijma a Rydhström (1998) zkoumaly souvislost mezi strachem z porodu ve třetím trimestru těhotenství a rizikem akutního císařského řezu a dochází k závěru, že strach z porodu může toto riziko zvyšovat. Nicméně byly publikovány také studie, které tento vztah nepotvrzují. Johnsonová a Sladeová (2002) nenašly spojitost mezi strachem z porodu během třetího trimestru a typem porodu. V této studii nedošlo ani k potvrzení konkrétní souvislosti mezi strachem z porodu a akutním císařským řezem. Strach z porodu, který žena prožívá během těhotenství, může být jedním z hlavních předpokladů strachu během porodu. Alehagen, Wijmová a Wijma (2006) zjistili, že strach z porodu, měřený v pozdní fázi těhotenství, pozitivně koreluje se strachem, který žena prožívá v průběhu porodu. Od strachu prožívaného před a během porodu se může odvíjet také vnímání bolesti během porodu. Jak uvádí Loweová (2002), úzkost může ovlivnit vnímání porodu skrze psychologické i fyziologické mechanismy. Zejména zvyšuje sekreci katecholaminů, které následně zvyšují citlivost organismu na bolest, což může vyústit v prožitek větší bolesti, než kterou by žena prožívala, pokud by se nebála. Shodně s těmito poznatky Hainesová, Rubertssonová, Pallantová a Hildingssonová (2012) uvádějí, že ženy, které prožívaly v průběhu těhotenství strach z porodu, prezentují porodní bolesti jako intenzivnější, než ženy, které se během těhotenství porodu nebály. Podobná zjištění uvádí také Lowenová (1897), která nachází vztah mezi úzkostí a intenzitou prožité bolesti v časné i pozdější fázi porodu, dále Langová, Sorrell, Rodgers a Lebecková (2006), jejichž výsledky ukázaly, že prožívaná úzkost a citlivost na úzkost souvisí s prožitkem intenzivní bolesti během porodu. Alehagen, Wijma, Wijmová (2001) zase nacházejí vztah mezi strachem v počáteční fázi porodu a množstvím užitých prostředků na úlevu od bolesti. Nicméně je nutné zmínit, že existují také studie, které tento vztah neprokázaly. Například Alehagen, Wijmová a Wijma (2006) uvádějí, že vztah mezi intenzitou prožívané bolesti během porodu a strachem z porodu v průběhu těhotenství nenašli. V neposlední řadě studie poukazují na to, že ženy, které prožívaly strach z porodu, častěji hodnotí porod jako negativní zážitek. Hainesová, Rubertssonová, Pallantová a Hildingssonová (2012) analyzovaly výpovědi žen získané dva měsíce po porodu a zjistily, že ženy, které trpěly strachem z porodu, hodnotily porod častěji jako negativní zážitek v porovnání se ženami, které se porodu nebály. Podobné výsledky prezentují také Waldenströmová, Hildingssonová a Rydingová (2006), které zjistily, že 22

23 ženy, které měly strach z porodu v průběhu druhého trimestru a nevyhledaly odbornou pomoc, výrazně častěji hodnotily porod jako negativní zážitek bez ohledu na to, zda šlo o přirozený porod nebo bylo zapotřebí operativního zákroku Konsekvence strachu z porodu po porodu Výzkumníci poukazují na to, že pocity strachu a úzkosti, které ženy prožívaly během těhotenství a porodu, přetrvávají také po porodu. Zar, Wijma a Wijmová (2001) zjistili, že ženy, které v těhotenství prožívaly mírný, středně silný nebo silný strach, prožívaly stejnou úroveň strachu také dvě hodiny nebo pět týdnů po porodu. Také Alehagen, Wijmová a Wijma (2006) dochází k závěru, že strach prožívaný během těhotenství souvisí se strachem, který ženy uváděly dvě hodiny, dva dny a pět týdnů po porodu. Dále Huizinková, Medina, Mulder, Visser a Buitelaar (2003) upozorňují na možnou souvislost mezi strachem z porodu a vývojem dítěte po porodu. Autoři analyzovali výpovědi 170 těhotných žen a následně měřili mentální vývoj dítěte (za pomoci Mental Developmental Index) a psychomotorický vývoj dítěte (za pomoci Psychomotor Developmental Index). Do studie byly zahrnuty pouze ty ženy, kterým se narodilo zdravé dítě. Autoři zjistili signifikantní vztah mezi strachem z porodu, který byl měřený ve druhém trimestru těhotenství, a mentálním a psychomotorickým vývojem dítěte v osmém měsíci. Silný strach z porodu byl spojený s nižšími výsledky dítěte v osmém měsíci věku jak v případě mentálního vývoje, tak psychomotorického vývoje. Z výše uvedených výsledků výzkumných studií vyplývá, že strach z porodu může zkomplikovat jak průběh těhotenství, tak samotný porod nebo dobu po porodu. Z tohoto důvodu také mnoho studií poukazuje na nutnost brzkého rozpoznání příznaků strachu z porodu a jejich včasného řešení (Waldenström, Hildingsson & Ryding, 2006; Otley, 2011; Nerum, Halvorsen, Sørlie & Øian, 2006). V následující kapitole bude věnována pozornost možné souvislosti mezi intenzitou strachu z porodu, mírou úzkostnosti a vyhýbavosti těhotné ženy ve vztahu s partnerem a její spokojeností v partnerském vztahu. Prozkoumání těchto možných propojení může přispět k hlubšímu pochopení strachu z porodu. 23

24 4. Citová vazba těhotné ženy a strach z porodu V této kapitole bude věnovaná pozornost možné souvislosti mezi mírou úzkostnosti a vyhýbavosti těhotné ženy, její spokojeností ve vztahu s partnerem, pocitu vlastní autonomie a intenzitou strachu z porodu během těhotenství. Nejprve bude krátce představena teorie citové vazby a následně budou prezentovány dimenze utvářející citovou vazbu v dospělosti úzkostnost a vyhýbavost, a jejich možné propojení s intenzitou strachu z porodu prožívaného během těhotenství. 4.1 Teorie citové vazby Teorii citové vazby formuloval psychoanalytik John Bowlby (1982, 1988), který poukazuje na význam rané interakce mezi dítětem a matkou nebo jiným primárním pečovatelem (dále jen matkou). Předpokladem této teorie je, že malé děti mají dispozice udržovat fyzickou a psychickou blízkost s matkou a separace od ní provokuje univerzální reakce, jako například pláč. Tyto univerzální reakce by měly zpětně vyvolat reakci matky. Tento systém signálů a reakcí se u lidí vyvinul za účelem ochrany potomků před nebezpečím. Nicméně zatímco motivace zajistit blízkost s matkou je podobná u všech dětí, způsob, jakým ji děti projevují, záleží na tom, jak se k nim matka chová. Na základě této interakce vzniká citová vazba dítěte k matce, která může být buď jistá reakce matky vůči dítěti jsou konzistentní a odpovídající aktuální potřebě dítěte, nebo nejistá reakce matky vůči dítěti jsou nekonzistentní a neodpovídající aktuální potřebě dítěte (Bowlby, 1982; 1988). Jednotlivé typy citové vazby dítěte zkoumali Ainsworthová, Bleharová, Waters a Wallová (1978). Za pomocí metody Strange Situation Test, v rámci které pozorovali reakce dětí v různých situacích. Autoři identifikovali dva typy citové vazby jistou (secure) a úzkostnou (anxious). Nejistou citovou vazbu dále rozdělili podle reakcí dítěte na vyhýbavou (avoidant) a ambivalentní (ambivalent). Děti, u kterých byla identifikovaná jistá citová vazba, projevovaly během testu více pozitivních emocí, méně negativismu, méně frustrace při řešení úkolů a méně ignorace vůči matce než děti, u kterých byla identifikovaná úzkostná citová vazba. Tyto děti aktivně prozkoumávaly okolí, ale vždy se vracely zpět k matce, která představovala bezpečí a ujištění potřebné pro regulaci stresu a úzkosti. Matky dětí s jistou citovou 24

25 vazbou projevovaly dostatek citu vůči dítěti, ochotu pomoci vždy, když bylo třeba, a dostatečně rychlé a adekvátní reakce v momentě, kdy se dítě ocitlo ve stresové situaci a projevovalo úzkost (Ainsworth, Blehar, Waters & Wall, 1978). Děti s vyhýbavou citovou vazbou neměly tendenci vyhledávat pomoc a bezpečí u matky, ani zvýšeně projevovat negativní emoce. Tyto děti se matce vyhýbaly nebo ji ignorovaly. Během hraní preferovaly samotu i v případě, kdy byla matka v místnosti, a zdálo se, že její přítomnost v nich nevyvolávala pocit bezpečí nebo podpory (Ainsworth, Blehar, Waters & Wall, 1978). Děti s ambivalentní citovou vazbou projevovaly nekonzistentní reakce během snahy získat podporu od matky. Na jednu stranu se zdálo, že vykazují jasné známky hledání blízkosti, ale byly zaznamenány také situace, kdy matku odmítaly, v některých případech ji dokonce uhodily a odstrkovaly pryč. Tyto projevy pravděpodobně demonstrovaly jejich nejistotu týkající se matčiny pozornosti a podpory v případě potřeby, která vyústila v ambivalentní projevy chování. Matky dětí s úzkostnou citovou vazbou byly během testu častěji zaměstnané vlastní činností, místo aby poskytovaly dětem potřebnou pomoc a podporu (Ainsworth, Blehar, Waters & Wall, 1978). Vzhledem k tomu, že se tato studie zabývá strachem z porodu a jeho souvislostí s citovou vazbou v dospělosti, budou se následující kapitoly věnovat zejména citové vazbě v dospělosti, jejímu propojení s citovou vazbou vytvořenou v dětství a možným souvislostem s intenzitou prožívaného strachu z porodu během těhotenství. 4.2 Citová vazba v dospělosti Výsledkem rané interakce mezi dítětem a matkou jsou afektivně kognitivní konstrukty, které zahrnují vztahování se k sobě, vztahování se k ostatním lidem a následně očekávání od vztahu sebe sama a ostatních lidí (Jurič, 2011). Brennanová, Clarková a Shaver (1998) uvádí, že vztahování se k sobě je úzce spojené s mírou úzkostnosti, konkrétně se strachem z opuštění, a vztahování se ke druhým s mírou vyhýbavosti. S těmito dvěma dimenzemi úzkostnost a vyhýbavost pracuje většina výzkumných studií zabývajících se citovou vazbou v dospělosti (Brennan, Clark & Shaver, 1998; Trillingsgaard, Elklit, Shevlin & Maimburg, 2011; Rholes, Simpson, Campbell & Grich, 2001; Alexander, Feeney, Hohaus & Noller, 2001). 25

26 Kombinací míry úzkostnosti a vyhýbavosti vznikají čtyři typy citové vazby, které jsou znázorněné na obrázku číslo 1. V levém horním kvadrantu se nachází jistá citová vazba (secure) charakteristická nízkou mírou úzkostnosti a vyhýbavosti. U dětí a dospělých s tímto typem citové vazby se nevyskytují zvýšené obavy z opuštění nebo projevy vyhýbavého chování ve vztahu k druhým lidem. V pravém horním kvadrantu se nachází zapletená citová vazba (preoccupied), která je charakteristická nízkou mírou vyhýbavosti, ale vysokou mírou úzkostnosti. V pravém dolním kvadrantu se nachází ustrašená vyhýbavá citová vazba (fearful avoidant), charakteristická vysokou mírou úzkostnosti i vyhýbavosti. V levém dolním kvadrantu se nachází odmítavá vyhýbavá citová vazba (dismissive avoidant), která je charakteristická nízkou mírou úzkostnosti a vysokou mírou vyhýbavosti (Brennan, Clark & Shaver, 1998). Obr. 1: Typy citové vazby podle míry úzkostnosti a vyhýbavosti (Brennan, Clark & Shaver, 1998). Brennanová, Clarková a Shaver (1998) ve své studii nicméně zdůrazňují, že rozdělením jedinců do jednotlivých kategorií může docházet k nepřesnostem. Autoři uvádějí, že spíše než využití kategoriálního modelu je vhodnější posuzovat jedince pouze na základě dimenzí úzkostnost, vyhýbavost. Tyto dimenze mají tu výhodu, že se 26

27 vyskytují napříč většinou metod měření citové vazby u dospělých (např. Brennan & Shaver, 1995; Carnelley, Pietromonaco & Jaffe, 1994; Collins & Read, 1990) a jsou rozhodující pro zachycení podstatných individuálních rozdílů v partnerských vztazích. Z tohoto důvodu bude také tato výzkumná studie pracovat s dimenzemi úzkostnosti a vyhýbavosti a respondentky nebudou dále děleny podle jednotlivých typů citové vazby Souvislosti mezi citovou vazbou vytvořenou v dětství a v dospělosti Mezi citovou vazbou vytvořenou v dětství a citovou vazbou v dospělosti existují rozdíly. Jak uvádí Weiss (1993), jedná se zejména o rozdíl v tom, že osobu, ke které se citová vazba vztahuje, si lidé v dospělosti vybírají, zatímco v dětství ne. Dále existují rozdíly v typu vztahu k osobě, ke které se citová vazba váže (vztah rodič-dítě, vztah partner-partner), a v neposlední řadě je rozdíl v povaze situací, které jsou chápány jako ohrožující a ve kterých se citová vazba projevuje intenzivněji. Nicméně podobně jako v dětství také v dospělosti vyvolává ztráta osoby, ke které je vytvořeno citové pouto, negativní emoce a zármutek. V projevech chování je separační proces v dospělosti, vyvolaný ztrátou blízké osoby, podobný separačnímu procesu v dětství pláč, volání ztracené osoby, neklid, projevy zoufalství. Zdá se tedy, že je citová vazba vytvořená v dospělosti součástí stejného emočního systému, pouze percepční prvky se liší (osoba, ke které se citové pouto vztahuje, a situace, které vyvolávají stres) (Weiss, 1993). Bowlby (1982, 1988) předpokládá, že citová vazba vytvořená v dětství na základě rodičovských reakcí a citlivosti na signály dítěte významně ovlivňuje utváření a fungování partnerských vztahů v dospělosti. Grossmannová, Grossman a Kindler (2005) ověřovali tyto předpoklady prostřednictvím dvou longitudinálních studií a dochází k závěru, že existuje silný kauzální vztah mezi ranou zkušeností jedince s rodiči a jeho pozdější schopností vytvářet citové vazby a fungovat v partnerském vztahu. Nejdůležitějším zjištěním této studie je, že citová vazba a fungování v partnerském vztahu u dospělých jedinců souvisí s projevy chování v adolescenci a v dětství. Podobnost byla zaznamenána zejména v situacích, ve kterých byli jedinci vystaveni stresové situaci, měli sdílet své emoce a pocity, měli se obrátit s prosbou o pomoc na druhé a ve kterých měli zhodnotit blízký vztah. Grosmannová, Grossmann a Kinhler (2005) uvádí, že výsledky obou studií poukazují na silnou souvislost mezi ranou interakcí matky a dítěte a jeho citovou vazbou v dospělosti. Rané zkušenosti tvarují strategie myšlení a chování dítěte, adolescenta 27

28 i dospělého člověka, které se projevují zejména v emočně vypjatých situacích. Citliví rodiče poskytují dítěti potřebný pocit bezpečí, který v dospělosti podporuje vytvoření jisté citové vazby ve vztahu s partnerem, zatímco rodičovské odmítnutí a nedostatek citu se odráží v nejisté citové vazbě v dopělosti či v jejím odmítání. Takovíto dospělí lidé mohou postrádat schopnost otevřeně komunikovat nebo schopnost spolehnout se na ostatní ve stresových situacích (Grosmann, Grossmann & Kinhler, 2005). Propojení mezi citovou vazbou a reakcí na stresové události vedlo vědce k označení teorie citové vazby teorií regulace emočního rozrušení. Klíčovým principem je citlivost a reakce matky na signály vysílané dítětem poskytující kritický kontext, na základě kterého dítě zpracovává stresové situace. Pokud je matka dostatečně citlivá k potřebám dítěte a nablízku vždy, když je třeba, vyvíjí se u dítěte jistá citová vazba a dítě svou úzkost reguluje aktivním hledáním blízkosti a bezpečí u matky. Pokud není matka dostatečně citlivá nebo neodpovídá na signály dítěte, rozvíjí se u něj nejistá citová vazba a alternativní strategie regulace úzkosti. U vyhýbavých jedinců dojde ke snížení citlivosti na stresové situace a k omezení hledání podpory a u úzkostných jedinců dojde ke zvýšení citlivosti na stresové situace a ke zvýšení projevů úzkosti. Tyto rozdíly v reakcích na stresové situace se mohou projevit také v dospělosti (Alexander, Feeney, Hohaus & Noller, 2001; Mikulincer & Florian, 1998). 4.3 Dimenze citové vazby v dospělosti a strach z porodu Míra úzkostnosti a vyhýbavosti v partnerském vztahu může souviset s tím, jak ženy zpracovávají stresové situace a zvládají úzkost (Trillingsgaard, Elklit, Shevlin & Maimburg, 2011). Je tedy možné, že existuje propojení mezi intenzitou prožívaného strachu z porodu a dominující dimenzí citové vazby u těhotných žen. Následující kapitoly budou věnovány výzkumným studiím, které se zabývají souvislostí mezi mírou úzkostnosti a vyhýbavosti a intenzitou strachu z porodu u těhotných žen Dimenze úzkostnosti Vysoká míra úzkostnosti se může v partnerském vztahu projevovat chronickou obavou z nedostatečné pozornosti a podpory ze strany partnera; obavami, že partner nebude v případě potřeby nablízku, ochotný pomoci a strachem z opuštění (Rholes, Simpson, Campbell & Grich, 2001; Brennen, Clark & Shaver, 1998). Při konfrontaci se 28

29 stresovou situací má jedinec s vysokou mírou úzkostnosti tendenci vnímat tuto situaci jako přehnaně ohrožující, nekontrolovatelnou a nezvratnou a výrazně upozorňovat na svou osobu ve snaze získat potřebnou podporu (Trillingsgaardová, Elklit, Shevlin & Maimburg, 2011). Rholes, Simpson, Campbellová a Grich (2001) zkoumali vnímání partnerské podpory ženami v době těhotenství a po porodu v závislosti na jejich citové vazbě. Autoři studie zjistili, že úzkostné ženy častěji uváděly, že jejich partner nenaplňuje jejich potřebu pozornosti a podpory. Následná analýza výpovědí partnerů úzkostných žen ukázala, že tyto ženy uváděly méně vnímané pozornosti a podpory, než by se na základě výpovědí jejich partnerů očekávalo. Úzkostné ženy v období těhotenství a po porodu uváděly také menší spokojenost v manželství než jisté ženy. Podobné výsledky prezentují také Alexander, Feeneyová, Hohausová a Nollerová (2001), kteří zjistili, že úzkostné ženy vnímají méně partnerské podpory než jisté ženy. Se zjištěním Rholese, Simpsona, Campbellové a Gricha (2001) souvisí výsledky studie Hainesové, Rubertssonové, Pallantové a Hildingssonové (2012), které zkoumaly strach těhotných žen z porodu. Autoři zjistili, že strach z porodu souvisí s pocity a obavami žen, že se jim nedostává a nedostane adekvátní a potřebné podpory během těhotenství a porodu. Zdá se tedy, že jednou z komponent strachu z porodu může být vnímání nedostatečné podpory během těhotenství a obavy z neposkytnutí dostatečné podpory v budoucnosti, což může mít souvislost s mírou úzkostnosti ženy. Souvislost mezi nedostatkem podpory v těhotenství a strachem z porodu prezentují Saistová, Salmela Arová, Nurmi, Halmesmäkiová (2001) nebo Waldenströmová, Hildingssonová a Rydingová (2006). S mírou úzkostnosti těhotné ženy může souviset nejen vnímání nedostatečné partnerské podpory, ale také celková nespokojenost ženy v partnerském vztahu. Trillingsgaardová, Elklit, Shevlin a Maimburg (2011) zkoumali souvislost mezi mírou úzkostnosti ve vztahu s partnerem a spokojeností v partnerském vztahu a zjistili, že vyšší míra úzkostnosti souvisí s menší spokojeností v partnerském vztahu a s větším stresem prožívaným oběma partnery v průběhu těhotenství. Vzhledem k tomu, že studie poukazují na souvislost mezi nespokojeností v partnerském vztahu a výskytem a intenzitou prožívaného strachu z porodu, je možné, že míra úzkostnosti souvisí se strachem z porodu prožívaným těhotnými ženami skrze nespokojenost v partnerském 29

30 vztahu (Saisto, Salmela Aro, Nurmi & Halmesmäki, 2001; Waldenström, Hildingsson & Ryding, 2006). Přímou souvislost mezi mírou úzkostnosti ženy a obavami během těhotenství zkoumali Trillingsgaardová, Elklit, Shevlin a Maimburg (2011). Předpokládali, že pokud je jedním z projevů vyšší míry úzkostnosti vnímání přehnaného ohrožení při konfrontaci se stresovou situací, bude u žen s vyšší mírou úzkostnosti zaznamenaný zvýšený výskyt obav během těhotenství. Výsledky tento vztah potvrdily vyšší míra úzkostnosti významně souvisela s výskytem a intezitou prožívaných obav během těhotenství. Tyto výsledky podporuje zjištění Mikulincera a Floriana (1998), kteří také prezentují nález kladného vztahu mezi intenzitou obav žen v průběhu prvního a druhého trimestru těhotenství a mírou úzkostnosti Dimenze vyhýbavosti Lidé s vyšší mírou vyhýbavosti mají tendenci spoléhat se ve stresových situacích výhradně sami na sebe a udržovat si dostatečný odstup od ostatních lidí. Ostatní lidi vnímají často jako ohrožující a neposkytující potřebný zdroj podpory a bezpečí, což je vede k odtažitosti a ke snížení citlivosti na stresové situace. V případě konfrontace se stresovou situací nebudou lidé s vyšší mírou úzkostnosti pravděpodobně vyhledávat podporu a ujištění u svého partnera (Mikulincer & Florian, 1998). Souvislostí mezi mírou vyhýbavosti a intenzitou strachu během těhotenství se zabývali Trillingsgaardová, Elklit, Shevlin a Maimburg (2011), kteří předpokládali, že pokud se se snižující mírou vyhýbavosti snižuje citlivost na stresové situace, neměla by zde existovat souvislost s intenzitou strachu během těhotenství. Zajímavé je, že na základě analýzy získaných dat dochází autoři k závěru, že vyšší míra vyhýbavosti přece jen souvisí, podobně jako vyšší míra úzkostnosti, s intenzivnějším strachem prožívaným během těhotenství. Tento vztah byl nicméně slabší než v případě úzkostnosti. K podobným výsledkům jako Trillingsgaardová, Elklit, Shevlin a Maimburg (2011) dochází také Mikulincer a Florian (1998), kteří zjistili, že vyšší míra vyhýbavosti podobně jako vyšší míra úzkostnosti souvisí s intenzitou strachu prožívaného během těhotenství. 30

31 4.3.3 Jistá citová vazba Jak bylo zmíněno výše, jistá citová vazba se projevuje nízkou mírou úzkostnosti a vyhýbavosti. Význam jisté citové vazby při schopnosti vyrovnat se se stresory zdůrazňují Mikulincer a Florian (1998). Autoři uvádí, že lidé s jistou citovou vazbou jsou díky schopnosti přiznat si úzkost, efektivně hledat podporu a těžit z ní, lépe schopní zvládat stresové situace než lidé, kteří vykazují vyšší míru úzkostnosti nebo vyhýbavosti. Tato schopnost může podle autorů pocházet ze tří hlavních zdrojů. Prvním z nich je základní důvěra ke světu. Tento optimistický postoj slouží jako ochranný štít před neočekávanými situacemi a posiluje pocit, že situaci je možné zvládnout. Druhým zdrojem odolnosti může být způsob, jakým lidé s jistou citovou vazbou nahlíží na vlastní osobu. Autoři zjistili, že se osoby s jistou citovou vazbou častěji popisují v pozitivních termínech, ale jsou si současně vědomi svých negativních vlastností. Vykazují také vysoce diferencované a integrované self schema. Tito lidé tak mohou nahlížet na životní situace, kterým čelí, s pocitem, že mají schopnost je zvládnout, což zabraňuje šíření úzkosti (Mikulincer & Florian, 1998). Zde je možné vidět propojení s výše prezentovanými výsledky studie Saistové, Salmela Arové, Nurmiho & Halmesmäkiové (2001), kteří zjistili, že během těhotenství prožívají menší obavy a strach ženy s vyšším sebehodnocením. Třetím zdrojem odolnosti může podle Mikulincera a Floriana (1998) být způsob, jakým osoby s jistou citovou vazbou zpracovávají informace. Autoři zjistili, že lidé s jistou citovou vazbou mají tendenci vyhledávat a integrovat nové informace, což může usnadnit učení se vhodným dovednostem pro vypořádání se se stresovými situacemi. Tato otevřenost k novým informacím a ochota revidovat vytvořená kognitivní schémata je známkou flexibility, která umožňuje přizpůsobit se životním změnám a rozvíjet realistické plány do budoucna, což může být v případě těhotenství a přípravy na mateřství velmi důležité (Mikulincer & Florian, 1998). Podobná zjištění jako Mikulincer a Florian (1998) uvádí také Kobak a Sceeryová (1988), kteří na základě analýzy výpovědí 53 respondentů dochází k závěru, že se jedinci s jistou citovou vazbou účinněji vyrovnávají se stresory jednak díky své schopnosti identifikovat úzkost, tak také díky schopnosti hledat podporu a efektivně z ní těžit. Mikulincer a Florian (1998) se zabývají také přímým vztahem mezi typem citové vazby a strachem prožívaným během těhotenství. 255 respondentek (prvorodiček) 31

32 vyplnilo během těhotenství Adult Attachment Scale (AAS) a šestibodovou škálu měřící strach a úzkost. Na základě získaných informací byl zjištěn významný pozitivní vztah mezi vyšší mírou úzkostnosti a vyhýbavosti a intenzitou strachu během těhotenství a negativní vztah mezi nízkou mírou úzkostnosti a vyhýbavosti a intenzitou strachu během těhotenství. Zdá se tedy, že těhotné ženy s jistou citovou vazbou prožívají během těhotenství menší strach než ženy úzkostné a vyhýbavé. Prožitek menšího strachu z porodu u žen s jistou citovou vazbou může souviset také s pocitem vlastní autonomie, který se k jisté citové vazbě váže. To, co Bowlby nazývá u dětí s jistou citovou vazbou aktivním prozkoumáváním okolí, vede postupně ke zdokonalování kognitivních, behaviorálních a sociálních dovedností, které přispívají k rozvoji autonomie. Když je člověku umožněno regulovat emoce prostřednictvím návratu k osobě, ke které se váže citová vazba (matka a následně partner), pak může bezpečně střídat příjemnou blízkost se sebevědomou autonomií a nezávislostí (Lavy, Mikulincer & Shaver, 2010; Allen, Porter, McFarland, McElhaney & Marsch, 2007; Allen & Land, 1999). Oproti tomu lidé s nejistou citovou vazbou mají častěji s bezpečnou autonomií problémy. Jak potvrzují výsledky studie Alonso-Arbiola, Shavera a Yárnoza (2002), zejména lidé s úzkostnou citovou vazbou mají naopak spíše tendenci k závislosti na okolí. Propojení intenzity prožívaného strachu z porodu se závislostí na okolí prezentují Ridingová, Wirfeltová, Wängborgová, Sjögrenová a Edman (2007). Autoři za pomoci Emotional/Social Dependency scale zjistili pozitivní statisticky signifikantní vztah mezi intenzitou strachu z porodu a tendencí k závislosti na okolí (dependency). 5. Shrnutí přehledové části Přehledová část práce se zaměřila na rozpracování psychologických konceptů, se kterými následně pracuje empirická část. V první části přehledové studie byla věnována pozornost konceptu strachu z porodu, jelikož se jedná o nosný koncept a následně v empirické studii o závislou proměnnou. Nejprve bylo na základě prezentace výsledků několika výzkumných studií poukázáno na to, že strach z porodu patří mezi hlavní strachy, které těhotné ženy prožívají. Dále byl strach z porodu rozpracován ze tří hlavních úhlů pohledu výskyt v populaci, souvislosti a příčiny strachu z porodu a konsekvence strachu z porodu. 32

33 V návaznosti na kapitoly týkající se strachu z porodu byly dále prezentovány ostatní psychologické koncepty, u kterých se předpokládá vztah se strachem z porodu. Tyto koncepty byly vzhledem ke svému vzájemnému propojení zahrnuty do jedné kapitoly 4. Citová vazba těhotné ženy a strach z porodu. V této kapitole byla věnována pozornost dimenzím citové vazby (úzkostnost a vyhýbavost), spokojenosti v partnerském vztahu a pocitu autonomie. U uvedených psychologických konceptů byl kladen důraz zejména na prezentaci výzkumných zjištění týkajících se souvislosti mezi těmito koncepty a strachem z porodu. Na přehledovou část práce navazuje empirická studie, jejímž cílem je zkoumání souvislostí mezi strachem z porodu a ostatními psychologickými koncepty a dalšími proměnnými. Tyto souvislosti vychází ze zjištění výzkumných studií uvedených v přehledové části. 33

34 II. EMPIRICKÁ ČÁST 1. Cíl výzkumu Cílem této empirické studie je prozkoumávání a ověření souvislostí mezi intenzitou strachu z porodu (zjišťováno za pomoci dotazníku Wijma Delivery Expectancy/Experience Questionnaire verze A, viz kapitola 3.1) a následujícími proměnnými u těhotných žen v České republice: věk těhotné ženy stádium těhotenství existence nebo neexistence předchozí zkušenosti s porodem subjektivní hodnocení předchozí zkušenosti s porodem existence nebo neexistence partnerského vztahu těhotné ženy potřeba mít partnera u porodu (zjišťováno pomocí tří položek v dotazníku, viz kapitola 3.5) spokojenost v partnerském vztahu (zjišťováno za pomoci dotazníku Relationship Assessment Scale, viz kapitola 3.3) míra úzkostnosti a vyhýbavosti ve vztahu s partnerem (zjišťováno za pomoci dotazníku Experience in Close Relationships Revised 18, viz kapitola 3.2) subjektivní pocit autonomie těhotné ženy (zjišťováno za pomoci dotazníku Basic Psychological Needs Scales Autonomy scale, viz kapitola 3.4) Vzhledem k tomu, že cílem studie je najít vztah mezi proměnnými, byl pro výzkum zvolen design relační studie. Aby bylo možné tyto vztahy ověřit, byly definovány následující výzkumné otázky a hypotézy. 2. Výzkumné otázky a hypotézy Na základě definovaného cíle výzkumné studie a předchozích zjištění bylo formulováno následujících sedm výzkumných otázek a hypotézy, které se k nim vztahují. 34

35 První výzkumná otázka se zaměřuje na souvislost mezi intenzitou strachu z porodu a porodní historií ženy. Z většiny výzkumných studií prezentovaných v přehledové části práce vyplývá, že intenzivnější strach z porodu prožívají prvorodičky ve srovnání se ženami, které již v minulosti rodily (Spice, Jones, Hanjistavropoulos, Kowalyk & Stewart, 2009; Melender, 2002; Rouhe, Salmela Aro, Halmesmäki & Saisto, 2009; Adams, Eberhard Gran & Esklid, 2012). Studie dále uvádějí, že pokud je pozornost věnovaná pouze ženám, které již v minulosti rodily, prožívají intenzivnější strach z porodu ty těhotné ženy, které mají negativní zkušenost s porodem v minulosti ve srovnání se ženami, jejichž zkušenost negativní není (Melender, 2002; Penacoba Puente, Monge & Morales, 2011; Rouhe, Salmela Aro, Halmesmäki & Saisto, 2009). Cílem první výzkumné otázky je ověření těchto výzkumných zjištění na populaci těhotných žen v České republice. VO1: Souvisí intenzita prožívaného strachu z porodu s porodní historií ženy? H1: Prvorodičky prožívají intenzivnější strach z porodu než ženy, které v minulosti rodily. H2: Ženy, které v minulosti rodily a označily svůj poslední porod jako komplikovaný, prožívají intenzivnější strach z porodu než ženy, které uvádějí, že v minulosti rodily bez komplikací. Druhá výzkumná otázka se zaměřuje na souvislost mezi intenzitou strachu z porodu se stádiem těhotenství. Předpokladem je, že s blížícím se porodem strach z porodu narůstá, jelikož se obávaná situace přibližuje. Výzkumné studie uvedené v přehledové části práce, které se zabývaly souvislostí mezi intenzitou strachu z porodu se stádiem těhotenství ženy, se ve výzkumných zjištěních rozcházejí. Některé studie uvádějí, že strach z porodu narůstá s blížícím se porodem (Rouhe, Salmela Aro, Halmesmäki & Saisto, 2009), jiné studie poukazují na to, že se snižuje (Penacoba Puente, Monge & Morales, 2011) a další souvislost mezi strachem z porodu a stádiem těhotenství nenašly (Spice, Jones, Hanjistavropoulos, Kowalyk & Stewart, 2009; Nieminen, Stephansson & Ryding, 2009). VO2: Souvisí intenzita prožívaného strachu z porodu se stádiem těhotenství ženy? H3: S rostoucím stádiem těhotenství roste strach z porodu 35

36 Třetí výzkumná otázka se zaměřuje na souvislost mezi intenzitou strachu z porodu a věkem těhotné ženy. Předpokladem je, že mladší ženy prožívají intenzivnější strach z porodu, jelikož se pravděpodobně jedná častěji o prvorodičky, které podle informací z předchozích výzkumných studií prožívají intenzivnější strach z porodu než ženy, které v minulosti rodily (Spice, Jones, Hanjistavropoulos, Kowalyk & Stewart, 2009; Melender, 2002; Rouhe, Salmela Aro, Halmesmäki & Saisto, 2009; Adams, Eberhard Gran & Esklid, 2012). U žen, které v minulosti rodily a které podle většiny uvedených studií prožívají menší strach z porodu, je předpokladem, že budou v průměru starší než prvorodičky. Výzkumná zjištění studií, prezentovaných v přehledové části práce, se v otázce souvislosti mezi strachem z porodu a věkem těhotné ženy rozcházejí. Některé studie uvádějí, že intenzivnější strach z porodu prožívají mladší ženy (Laursen, Hedegaard & Johansen, 2008; Penacoba Puente, Monge & Morales, 2011), další studie uvádějí že se intenzivnější strach z porodu vyskytuje u starších žen (Bernazzani, Saucier, David & Borgeat, 1997) a jiné studie vztah nenašly (Zar, Wijma & Wijma, 2001). VO3: Souvisí intenzita prožívaného strachu z porodu s věkem ženy? H4: Mladší ženy prožívají intenzivnější strach z porodu než starší ženy. Čtvrtá výzkumná otázka se zaměřuje na souvislost mezi intenzitou strachu z porodu a mírou úzkostnosti a vyhýbavosti ve vztahu s partnerem. Výsledky empirických studií prezentovaných v přehledové části práce naznačují, že existuje vztah mezi typem citové vazby těhotné ženy a intenzitou strachu z porodu, který prožívá. Konkrétně se zdá, že ženy s úzkostnou citovou vazbou prožívají intenzivnější strach z porodu než ženy s jistou a vyhýbavou citovou vazbou (Trillingsgaará, Elklit, Shevlin & Maimburg, 2011; Mikulincer & Florian, 1998). VO4: Souvisí prožívaný strach z porodu s úzkostností a vyhýbavostí těhotné ženy? H5: Úzkostnost má silnější pozitivní vztah se strachem z porodu než vyhýbavost. Pátá výzkumná otázka se zaměřuje na souvislost mezi intenzitou strachu z porodu a partnerským vztahem těhotné ženy. Na základě empirických zjištění 36

37 prezentovaných v přehledové části práce je předpokladem, že intenzita strachu z porodu souvisí s existencí a kvalitou partnerského vztahu ženy. Ženy, které mají partnerský vztah a uvádí, že jsou v něm spokojené, prožívají menší strach z porodu než ženy, které partnerský vztah nemají nebo uvádí, že jsou v něm méně spokojené (Melender, 2002; Saisto, Salmela Aro, Nurmi & Halmesmäki, 2001; Waldenström, Hildingsson & Ryding, 2006; Bernazzani, Saucier, David & Borgeat, 1997). Tento vztah pravděpodobně souvisí s tím, že ženy, které jsou v partnerském vztahu spokojené, mají možnost sdílet své pocity spojené s těhotenstvím a porodem s partnerem a mohou těžit z jeho opory a blízkosti. Spokojenost v partnerském vztahu může souviset se strachem z porodu také skrze citovou vazbu těhotné ženy, která může ovlivňovat míru vnímané podpory ze strany partnera v průběhu tohoto přechodového životního období. Výsledky studií naznačují, že ženy s úzkostnou citovou vazbou mají tendenci uvádět, že jejich partner nenaplňuje jejich potřebu pozornosti a podpory v tomto období, což může mít vliv na intenzitu prožívaného strachu z porodu (Rholes, Simpson, Campbell & Grich, 2001; Alexander, Feeney, Hohaus & Noller, 2001; Haines, Rubertsson, Pallant & Hildingsson, 2012; Saisto, Salmela Aro, Nurmi & Halmesmäki, 2001; Waldenström, Hildingsson & Ryding, 2006). VO5: Souvisí intenzita prožívaného strachu z porodu s partnerským vztahem těhotné ženy? H6: Ženy, které nemají v době těhotenství partnerský vztah, prožívají intenzivnější strach z porodu než ženy, které partnerský vztah mají. H7: Těhotné ženy, které prožívají menší spokojenost v partnerském vztahu, zažívají intenzivnější strach z porodu než těhotné ženy, které prožívají větší spokojenost v partnerském vztahu. H8: Úzkostnost má v průběhu těhotenství silnější negativní vztah se spokojeností v partnerském vztahu než vyhýbavost. Šestá výzkumná otázka se zaměřuje na souvislost mezi intenzitou strachu z porodu a subjektivním pocitem vlastní autonomie těhotné ženy. Výsledky studie uvedené v přehledové části práce naznačují, že ženy, které pociťují větší závislost na svém okolí, prožívají intenzivnější strach z porodu než ženy, které jsou na svém okolí závislé méně a cítí se autonomní (Ryding, Wirfelt, Wängborg, Sjögren & Edman, 2007). 37

38 Subjektivní pocit vlastní autonomie může souviset se strachem z porodu také skrze citovou vazbu těhotné ženy. Výsledky studií naznačují, že zejména ženy s úzkostnou citovou vazbou mají tendenci k závislosti na okolí, která může přispívat ke strachu z porodu (Alonso-Arbiol, Shaver & Yárnoz, 2002). VO6: Souvisí intenzita prožívaného strachu z porodu se subjektivním pocitem autonomie těhotné ženy? H9: Těhotné ženy, které uvádějí menší subjektivně pociťovanou autonomii, prožívají intenzivnější strach z porodu než těhotné ženy, které uvádějí větší subjektivně pociťovanou autonomii. H10: Úzkostnost má silnější negativní vztah se subjektivně pociťovanou autonomií než vyhýbavost Sedmá výzkumná otázka se zaměřuje na souvislost mezi intenzitou strachu z porodu a potřebou ženy mít partnera u porodu. V tomto případě se nejedná pouze o přání, aby byl partner u porodu, ale o pocity spojené s tím, že si žena nedovede porod bez partnerovy přítomnosti představit a myslí si, že by jej bez jeho přítomnosti nezvládla. Předpokladem je, že může existovat pozitivní souvislost mezi intenzivním strachem z porodu a zdůrazňováním potřeby mít parnera u porodu. Tento vztah může souviset také s úzkostnou citovou vazbou těhotné ženy, jelikož osoby s úzkostnou citovou vazbou mají tendenci vnímat stresové situace jako přehnaně ohrožující, nekontrolovatelné a nezvratné a mohou výrazně upozorňovat na svou osobu ve snaze získat potřebnou podporu (Trillingsgaardová, Elklit, Shevlin & Maimburg, 2011). VO7: Souvisí intenzita prožívaného strachu z porodu s potřebou těhotné ženy mít partnera u porodu? H11: Těhotné ženy, které více zdůrazňují potřebu mít partnera u porodu, prožívají intenzivnější strach z porodu než těhotné ženy, které méně zdůrazňují potřebu mít partnera u porodu. H12: Úzkostnost má pozitivní vztah s potřebou mít partnera u porodu. Definované výzkumné otázky a s nimi související hypotézy budou ve výzkumné studii ověřovány za pomoci dat získaných z dotazníkové baterie, která se skládá 38

39 z úvodních otázek (věk, stádium těhotenství, existence partnerského vztahu, atd.; viz příloha 1b), otázek zaměřených na potřebu mít partnera u porodu a vybraných dotazníkových metod. V případě dotazníkových metod se jedná konkrétně o dotazník týkající se intenzity prožívaného strachu z porodu Wijma Delivery Expectancy/Experience Questionnaire verze A (Wijma, Wijma, & Zar, 1998), míry úzkostnosti a vyhýbavosti ve vztahu s partnerem Experience in Close Relationships Revised 18 (Wongpakaran & Wongpakaran, 2012), míry prožívané spokojenosti v partnerském vztahu Relationship Assessment Scale (Hendrick, 1988) a subjektivního pocitu vlastní autonomie Basic Psychological Needs Scales Autonomy scale. Metody sběru dat jsou popsané v následující kapitole. 3. Použité metody 3.1 Wijma Delivery Expectancy/Experience Questionnaire Dotazník Wijma Delivery Expectancy/Experience Questionnaire verze A (W-DEQ verze A) byl vytvořený Wijmou, Wijmovou a Zarem (1998) s cílem měřit intenzitu strachu z porodu během těhotenství. Při tvorbě dotazníku vycházeli autoři z toho, že strach z porodu je samostatná psychologická oblast, pro kterou je potřeba vytvořit specifický nástroj měření, jelikož nástroje na měření úzkosti obecně nemusí být v tomto případě zcela spolehlivé. W-DEQ verze A měří strach z porodu skrze kognitivní posouzení blížícího se porodu těhotnou ženou. Jednotlivé položky se dotazují na očekávání ženy od blížícího se porodu a byly vytvořené na základě klinické zkušenosti manželů Wijmových s ženami se strachem z porodu. Ve výzkumu je použitá revidovaná verze dotazníku W-DEQ verze A z roku 2005, která byla vyžádaná od autora dotazníku spolu s povolením dotazník přeložit a použít ve výzkumu. Dotazník se skládá z třiatřiceti položek, které jsou zařazené pod šest samostatných otázek. Ženy při vyplňování dotazníku posuzují své pocity vztahující se k jednotlivým otázkám na šestibodové škále Likertova typu od odpovědi vůbec ne po odpověď absolutně/extrémně. Šestibodová škála místo sedmibodové byla zvolena z toho důvodu, aby se předešlo neutrálním odpovědím. Výsledná hodnota intenzity 39

40 strachu z porodu je vytvořená sečtením jednotlivých odpovědí a pohybuje se od 0 do 165. Čím vyšší je výsledná hodnota, tím vyšší je intenzita prožívaného strachu z porodu, proto je při výpočtu nutné rekódovat kladně formulované výroky číslo 2, 3, 6, 7, 8, 11, 12, 15, 19, 20, 24, 25, 27, 31 (tedy hodnota 5 = hodnota 0 a naopak) (Wijma, Wijma & Zar, 1998). Vzhledem k tomu, že původní dotazník byl v anglickém jazyce, bylo nutné jej přeložit do češtiny. Aby se zamezilo nepřesnostem a ztrátě významu jednotlivých položek, byl osloven profesionální překladatel a výsledný překlad byl pilotován. Během překladu bylo v několika případech slovo extremely přeloženo jako absolutně (např. extremely safe bylo přeloženo jako absolutně v bezpečí, jelikož slovní spojení extrémně v bezpečí se v českém jazyce běžně nevyskytuje). Překlad dotazníku viz příloha 1c. 3.2 Experience in Close Relationships Revised 18 Dotazník Experience in Close Relationships Revised 18 (ECR-R-18) byl vytvořený Wongpakaranem a Wongpakaranovou (2012) s cílem měřit míru úzkostnosti a vyhýbavosti ve vztahu s partnerem. Při tvorbě tohoto dotazníku autoři vycházeli z již existujícího dotazníku na měření míry úzkostnosti a vyhýbavosti ve vztahu s partnerem Experience in Close Relationships, který byl vytvořený Brennenovou, Clarkovou a Shaverem (1998) a následně revidovaný Fralyem, Brennanovou a Wallerem (2000). Dotazník se skládá z osmnácti položek, které jsou vybrané z šestatřiceti původních položek v dotazníku Experience in Close Relationships Revised. V původním dotazníku se vztahuje osmnáct položek k dimenzi úzkostnosti a osmnáct položek k dimenzi vyhýbavosti. V ECR R 18 je počet položek zredukován na devět položek v dimenzi úzkostnosti a devět v dimenzi vyhýbavosti. Do dotazníku ECR-R-18 byly z původního dotazníku vybrány položky číslo 2, 3, 4, 6, 7, 8, 10, 13, 17 vztahující se k dimenzi úzkostnosti a položky číslo 19, 20, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 34 vztahující se k dimenzi vyhýbavosti. Respondenti při vyplňování dotazníku vyjadřují míru souhlasu nebo nesouhlasu s uvedenými položkami na sedmibodové škále Likertova typu (1 = vůbec nesouhlasím, 7 = naprosto souhlasím). Při výpočtu výsledných hodnot se sečtou položky vztahující se k dimenzi úzkostnosti (položky číslo 2, 4, 6, 8, 10, 12, 14, 16, 18) a položky vztahující 40

41 se k dimenzi vyhýbavosti (položky číslo 1, 3, 5, 7, 9, 11, 13, 15, 17) a vzniklé hodnoty se následně zprůměrují podle počtu položek v dané dimenzi. Čím vyšší je průměrná hodnota, tím vyšší je míra úzkostnosti nebo vyhýbavosti. V případě výpočtu výsledné hodnoty v dimenzi vyhýbavosti je nutné překódovat všechny položky kromě položky číslo 1 (tedy hodnota 1 = hodnota 7 a naopak) (Wongpakaran & Wongpakaran, 2012). Zkrácená verze ECR-R byla vybrána záměrně, ve snaze zajistit rozumnou délku dotazníku, která neodradí respondentky od vyplňování. Dotazník měřící intenzitu strachu z porodu je sám o sobě dlouhý, a proto byly další dotazníky voleny tak, aby zbytečně neprodloužily výslednou baterii. Tato konkrétní zkrácená verze ECR-R byla zvolena také proto, že obsahuje shodné položky jako ECR-R a nevyžaduje proto nový český překlad a jeho pilotáž. Překlad dotazníku byl převzatý z bakalářské práce Dvorské (2008), jelikož ECR-R není zatím validizovaná pro české prostředí. V překladu Dvorské (2008) bylo provedeno několik změn s ohledem na výzkumný soubor. Vzhledem k tomu, že dotazník vyplňovaly pouze ženy, byly výroky typu Trápím se tím, že partner/partnerka o mě nebudou stát tak, jak já stojím o něj/ni změněny na Trápím se tím, že partner o mě nebude stát tak, jak já stojím o něj. Celý dotazník viz příloha 1d. 3.3 Relationship Assessmet Scale Dotazník Relationship Assessment Scale (RAS) byl vytvořený Hendrickovou (1988) a cílem dotazníku je měřit spokojenost v partnerském vztahu. Autorka vycházela při tvorbě tohoto dotazníku z Marital Assessment Questionnaire z roku Dotazník se skládá ze sedmi otázek, na které respondenti odpovídají prostřednictvím pětibodové škály Likertova typu (1 = málo, 5 = hodně). Výsledná hodnota je získána součtem odpovědí. Čím vyšší je výsledná hodnota, tím větší spokojenost v partnerském vztahu respondent prožívá (7 = nejmenší spokojenost, 35 = největší spokojenost). Při výpočtu výsledné hodnoty je nutné rekódovat položky číslo 4 a 7 (tedy hodnota 5 = hodnota 1 a naopak) (Hendrick, 1988). Dotazník byl přeložený z angličtiny do českého jazyka za pomoci profesionálního překladatele a byl rovněž pilotovaný. Překlad dotazníku viz příloha 1e. 41

42 3.4 Basic Psychological Needs Scales Autonomy scale Měření subjektivního pocitu autonomie bylo provedeno za pomoci dotazníku Basic Psychological Need Scales. Metoda je tvořena třemi subškálami, které měří míru naplňování tří základních psychických potřeb dle sebedeterminační teorie (selfdetermination theory) autonomii, kompetence a vztahovost (Deci & Ryan, 2000). Pro měření subjektivního pocitu autonomie byla použita subškála autonomie. Konkrétně se jedná o sedm položek (např. V běžném životě musím často dělat, co mi druzí řeknou ; celý dotazník viz přílohy). Respondenti na tyto položky odpovídají pomocí sedmibodové škály Likertova typu (1 = vůbec mě to nevystihuje, 7 = úplně mě to vystihuje). Čím vyšší je výsledná hodnota, tím více se respondent cítí autonomní (7 = nejméně autonomní, 49 = nejvíce autonomní). Při výpočtu výsledné hodnoty je nutné rekódovat položky číslo 4, 11 a 20 (tedy hodnota 7 = hodnota 1 a naopak). Český překlad dotazníku pochází z testové baterie použité v rámci longitudinální studie Cesty do dospělosti realizované na pracovišti IVDMR FSS MU. Překlad dotazníku viz příloha 1f. 3.5 Potřeba mít partnera u porodu Vzhledem k tomu, že nebyla dostupná žádná metoda, která by zachycovala míru potřeby těhotné ženy mít partnera u porodu, byly v dotazníku vytvořeny tři otázky, které tuto proměnnou zkoumají (např. Cítím, že potřebuji, aby se mnou byl partner u porodu ; ostatní položky viz přílohy). Zda tyto položky měří jeden společný konstrukt, a mohou tak společně tvořit souhrnnou škálu, bylo zjišťováno za pomoci Cronbachovo alfa (α), které se v tomto případě rovná 0,74. Vzhledem k tomu, že byly použity pouze tři položky, je možné tento výsledek považovat za uspokojivý. Respondentky při vyplňování vyjadřovaly míru souhlasu nebo nesouhlasu s uvedenými položkami na pětibodové škále Likertova typu (a = naprosto souhlasím, e = naprosto nesouhlasím). Výsledná hodnota byla vytvořena součtem odpovědí, kdy a=5, b=4, c=3, d=2, e=1. Respondentky mohly dosáhnout minimálně 3 a maximálně 15 bodů. Čím vyšší je výsledná hodnota, tím větší potřebu mít partnera u porodu respondentky pociťují. Všechny položky viz příloha 1g. 42

43 4. Způsob sběru dat Za účelem sběru dat bylo osloveno devět gynekologických ambulancí (Olomouc, Litovel, Šternberk, Uničov) a dvě nemocnice (Vyškov, Prostějov). Dotazníky byly po předchozí domluvě doručeny do jednotlivých ambulancí a nemocnic v papírové podobě a následně distribuovány zdravotními sestrami. Výzkumný vzorek byl tedy vybrán prostřednictvím příležitostného výběru. Celkově bylo vydáno 305 dotazníků (do každé nemocnice bylo doručeno 40 dotazníků a do každé gynekologické ambulance 25 dotazníků). Zdravotnický personál ambulancí a nemocnic byl instruován, aby dotazníky předal těhotným ženám s tím, aby dotazník ihned vyplnily a opět jej předaly personálu. Všechny respondentky byly personálem upozorněny, že vyplnění dotazníků je dobrovolné a zcela anonymní. Instrukce k dotazníku byly uvedené také v záhlaví samotné dotazníkové baterie (viz příloha číslo 1a). S personálem byl následně dojednán termín, kdy budou vyplněné dotazníky vyzvednuty. Z celkového počtu 305 dotazníků bylo získáno 263 vyplněných dotazníků (82% úspěšnost), ze kterých bylo 18 dotazníků neúplných. Ve výzkumu se tedy dále pracovalo s 245 dotazníky (80% úspěšnost). Následující kapitola bude věnována popisu výzkumného souboru. 5. Výzkumný soubor Výzkumu se zúčastnilo celkem 245 těhotných žen ve věku let. Průměrný věk respondentek byl 29,89 let. Deskriptivní statistiky týkající se proměnné věku respondentek jsou uvedeny v následující tabulce číslo 1 a graficky znázorněny na obrázku číslo 2. N = 245 Průměr Medián Modus SD Minimum Maximum Věk respondentek 29,89 30,00 29,00 4,46 18,00 45,00 Tab. 1: Deskriptivní statistiky pro proměnnou věk. 43

44 Obr. 2: Zastoupení zkoumaných osob podle věku. Z celkového počtu 245 respondentek bylo 39 respondentek v prvním trimestru těhotenství, 80 respondentek ve druhém trimestru těhotenství a 126 respondentek ve třetím trimestru těhotenství. Deskriptivní statistiky týkající se proměnné stádium těhotenství jsou shrnuty v následující tabulce číslo 2. N = 245 Četnost Zastoupení (%) První trimestr 39 15,92 Druhý trimestr 80 32,65 Třetí trimestr ,43 Tab. 2: Četnosti pro proměnnou stádium těhotenství. Z celkového počtu 245 respondentek bylo 113 prvorodiček a 132 žen, které již v minulosti rodily. Deskriptivní statistiky týkající se porodní historie respondentek jsou uvedeny v následující tabulce číslo 3. 44

45 N = 245 četnost zastoupení (%) průměr věk v kategorii prvorodičky ,12 27,59 ženy, které v minulosti rodily ,88 31,83 Tab. 3: Četnosti pro proměnnou existence nebo neexistence předchozí zkušenosti s porodem a průměrný věk v kategorii. Z celkového počtu 132 respondentek, které již v minulosti rodily, 108 z nich uvedlo, že předchozí porod hodnotí jako bez komplikací, 17 uvedlo, že předchozí porod hodnotí jako komplikovaný, a 7 respondentek uvedlo, že předchozí porod nedokáže posoudit. Deskriptivní statistiky týkající se hodnocení předchozího porodu jsou uvedeny v následující tabulce číslo 4. N = 132 četnost zastoupení (%) Porod bez komplikací ,82 Komplikovaný porod 17 12,88 Nedokáže posoudit 7 5,3 Tab. 4: Četnosti pro proměnnou subjektivní hodnocení předchozí zkušenosti s porodem. Z celkového počtu 245 respondentek mělo v době sběru dat 239 z nich partnerský vztah (97,55 %) a 6 partnerský vztah nemělo (2,45 %). 6. Způsob zpracování dat Z vytvořené dotazníkové baterie byly prostřednictvím postupů, které byly popsány v kapitole 3. Použité metody, získány proměnné definované v kapitole 1. Cíl výzkumu. Ve výsledkové části jsou nejprve uvedeny deskriptivní statistiky proměnných (průměrná hodnota, medián, modus, maximum, minimum, směrodatná odchylka a normalita rozložení). Získané proměnné byly následně podrobeny analýze v souvislosti s výzkumnými otázkami a hypotézami. Těsnost vztahu mezi proměnnými byla zjišťována pomocí Pearsonova korelačního koeficientu (r), graficky znázorněna pomocí bodového grafu a regresní přímky a dále rozvedena pomocí indexu determinance (R²). Rozdíly mezi 45

46 skupinami v průměrných hodnotách byly zjišťovány prostřednictvím t-testu pro nezávislé výběry a analýzou rozptylu (ANOVA). Jelikož je sledování vztahů mezi dvěma proměnnými v psychologickém výzkumu často přílišným zjednodušením skutečnosti, byly ve studii použity také modely, které pracují s několika nezávislými proměnnými najednou. Nejprve byly analyzovány vztahy mezi sadou nezávislých proměnných a závislou proměnnou strach z porodu prostřednictvím vícenásobné lineární regrese, metodou ENTER. Následně byly proměnné, které vyšly z metody ENTER jako signifikantní, podrobeny analýze metodou STEPWISE. Takto byly vytvořeny dva lineárně-regresní modely reprezentujících vztah mezi strachem z porodu a dvěma signifikantními nezávislými proměnnými. 7. Výsledky 7.1 Deskriptivní statistiky proměnných Strach z porodu V následující tabulce číslo 5 jsou uvedeny deskriptivní statistiky týkající se proměnné strach z porodu. Respondentky mohly po sečtení hodnot uvedených v dotazníku dosáhnout minimálně 0 a maximálně 165 bodů. N = 245 Průměr Medián Modus SD Minimum Maximum strach z porodu 56, , Tab. 5: Deskriptivní statistiky pro proměnnou strach z porodu. Normalita rozložení proměnné strach z porodu byla zkoumána pomocí šikmosti a špičatosti, které sumarizují tvar rozložení a ukazují, do jaké míry se symetričnost rozložení odlišuje od ideálního symetrického tvaru. Normální rozložení má hodnotu šikmosti 0 a špičatosti také 0 (Mareš & Rabušic, 2008). V případě proměnné strach z porodu je hodnota šikmosti 0,31 a špičatosti 0,12 (histogram viz příloha 2, graf 2). Silný strach z porodu (W-DEQ 85) byl identifikován u 14 těhotných žen (5, 71 %). Toto rozčlenení bylo převzato ze zahraničních studií (Nieminen, Stephansson 46

47 & Ryding, 2009) a nejedná se tedy o normu pro českou populaci. Z tohoto důvodu je toto dělení třeba chápat pouze jako orientační. Úzkostnost, vyhýbavost V následující tabulce číslo 6 jsou uvedeny deskriptivní statistiky týkající se dimenzí citové vazby úzkostnost a vyhýbavost. Respondentky mohly po zprůměrování hodnot uvedených v dotazníku dosáhnout minimálně 1 a maximálně 7 bodů u obou dimenzí. N = 245 Průměr Medián Modus SD Minimum Maximum úzkostnost 2,02 1,67 1 1,15 1 6,33 vyhýbavost 2,30 2,11 1 1,05 1 5,89 Tab. 6: Deskriptivní statistiky pro proměnné úzkostnost a vyhýbavost. Normalita rozložení proměnné úzkostnost a vyhýbavost byla zkoumána stejně jako u proměnné strach z porodu pomocí šikmosti a špičatosti. V případě úzkostnosti je hodnota šikmosti 1,64 a špičatosti 2,69 a v případě vyhýbavosti je hodnota šikmosti 0,84 a špičatosti 0,26 (histogram viz příloha 2, graf 3 a 4). Spokojenost v partnerském vztahu V následující tabulce číslo 7 jsou uvedeny deskriptivní statistiky týkající se proměnné spokojenost v partnerském vztahu. Respondentky mohly po sečtení hodnot uvedených v dotazníku dosáhnout minimálně 7 a maximálně 35 bodů. Dotazník vyplnily pouze ty respondentky, které měly v dané době partnerský vztah (N = 239). N = 239 Průměr Medián Modus SD Minimum Maximum spokojenost v PV 31, , Tab. 7: Deskriptivní statistiky pro proměnnou spokojenost v partnerském vztahu. Normalitu rozložení proměnné spokojenost v partnerském vztahu reprezentují statistické údaje šikmosti a špičatosti. V tomto případě je hodnota šikmosti 1,40 a hodnota špičatosti 3,10 (histogram viz příloha 2, graf 6). 47

48 Autonomie V následující tabulce číslo 8 jsou uvedeny deskriptivní statistiky týkající se proměnné subjektivně pociťovaná autonomie. Respondentky mohly po sečtení hodnot uvedených v dotazníku dosáhnout minimálně 7 a maximálně 49 bodů. N = 245 Průměr Medián Modus SD Minimum Maximum autonomie 37, , ,00 Tab. 8: Deskriptivní statistiky pro proměnnou autonomie. Normalitu rozložení proměnné autonomie určují hodnoty šikmosti = - 0,80 a špičatosti = 1,10 (histogram viz příloha 2, graf 5). Potřeba mít partnera u porodu V následující tabulce číslo 9 jsou uvedeny deskriptivní statistiky týkající se proměnné potřeba mít partnera u porodu. Respondentky mohly po sečtení hodnot uvedených v dotazníku dosáhnout minimálně 3 a maximálně 15 bodů. Na otázky odpovědělo 239 respondentek. Šest respondentek uvedlo, že nemá partnera. N = 239 Průměr Medián Modus SD Minimum Maximum partner u porodu 11, , Tab. 9: Deskriptivní statistiky pro proměnnou potřeba mít partnera u porodu. Normalita rozložení proměnné potřeba mít partnera u porodu je určena hodnotami šikmosti = - 0,69 a špičatosti = 0,67 (histogram viz příloha 2, graf 7). Deskriptivní statistiky týkající se proměnných věk respondentek, stádium těhotenství, existence nebo neexistence předchozí zkušenosti s porodem, subjektivní hodnocení předchozí zkušenosti s porodem a existence nebo neexistence partnerského vztahu respondentek jsou uvedeny v kapitole 5. Výzkumný soubor. Normalita rozložení proměnné věk je určena prostřednictvím hodnot šikmosti a špičatosti. U této proměnné je hodnota šikmosti = 0,08 a špičatosti = 0,26 (histogram viz příloha 2, graf 1). Z prezentovaných hodnot šikmosti a špičatosti a tvaru histogramů uvedených v příloze vyplývá, že většina proměnných, se kterými výzkum pracuje, nemá zcela 48

49 normální rozložení. Normalita rozložení proměnných bude dále ověřována za pomoci Kolmogorov-Smirnovova testu. Výsledky testu jsou uvedené v následující tabulce. Kolmogorov-Smirnovův test test N Signifikance (p) strach z porodu 0, ,08 věk 0, ,01 úzkostnost 0, ,00 vyhýbavost 0, ,00 autonomie 0, ,00 spokojenost v partnerském vztahu 0, ,00 potřeba mít partnera u porodu 0, ,00 Tab. 10: Výsledky Kolmogorova-Smirnovova testu normality rozložení proměnných. Z výsledků Kolmogorova-Smirnovova testu normality rozložení proměnných vyplývá, že normální rozložení má pouze proměnná strach z porodu (p>0,05). Nicméně vzhledem k tomu, že je zkoumaný vzorek dostatečně velký (N>100) a s jeho vzrůstající velikostí se rozložení přibližuje k normálu, bude o proměnných dále uvažováno jako o proměnných s normálním rozložením. Z tohoto důvodu je možné použít parametrické statistické procedury. 49

50 7.2 Ověřování hypotéz H1: Prvorodičky prožívají intenzivnější strach z porodu než ženy, které v minulosti rodily. Pro ověření první hypotézy byl zvolen t-test pro nezávislé průměry. Výsledné hodnoty jsou uvedeny v následujících tabulkách číslo 11 a 12. N = 245 N Ø W DEQ Medián Minimum Maximum SD prvorodičky (1) , ,43 ženy, které rodily (2) , ,97 Tab. 11: Průměrné hodnoty strachu z porodu podle porodní historie ženy (1). Levenův test předpokládá stejné rozptyly v obou skupinách: F(1,50)=0,59; n.s. N = 245 t-test pro rovnost průměrů strach z porodu t 0,73 df 243 signifikance (p) 0,45 rozdíl průměrů 1,70 rozdíl standardních odchylek 2,33 Tab. 12: T-test pro nezávislé průměry pro proměnné porodní historie ženy a strach z porodu (1). Průměrné hodnoty intenzity strachu z porodu u prvorodiček a žen, které v v minulosti rodily (M1= 57,13; SD1 = 18,43; M2 = 55,43; SD2 = 17,97), nevykazují žádné rozdíly mezi intenzitou strachu z porodu mezi těmito dvěma skupinami. Také prostřednictvím t-testu pro nezávislé výběry nebyl na hladině významnosti p<0,05 zjištěn signifikantní rozdíl v průměrech intenzity strachu z porodu u těchto dvou skupin žen. První hypotéza nebyla potvrzena. Dále bylo ověřováno, zda existuje rozdíl v průměrné intezitě strachu z porodu mezi prvorodičkami a ženami, které v minulosti rodily v případě, když se zaměříme pouze na ty ženy, které v minulosti rodily bez komplikací. V tomto případě byl opět zvolen t-test 50

51 pro nezávislé průměry. Výsledné hodnoty jsou uvedeny v následujících tabulkách číslo 13 a 14. N = 221 N Ø W DEQ Minimum Maximum SD prvorodičky (1) , ,43 bez komplikací (2) , ,49 Tab. 13: Průměrné hodnoty strachu z porodu podle porodní historie ženy (2). Levenův test předpokládá stejné rozptyly v obou skupinách: F(1,50)=0,37; n.s. N = 221 t-test pro rovnost průměrů strach z porodu t 1,49 df 219 signifikance (p) 0,13 rozdíl průměrů 3,60 rozdíl standardních odchylek 2,42 Tab. 14: T-test pro nezávislé průměry pro proměnné porodní historie ženy a strach z porodu (2). V tomto případě vykazují průměrné hodnoty intenzity strachu z porodu u prvorodiček a žen, které v v minulosti rodily bez komplikací (M1= 57,13; SD1 = 18,43; M2 = 55,53; SD2 = 17,49), lehce větší rozdíl než v přecházejícím případě, nicméně t-test pro nezávislé výběry na hladině významnosti p<0,05 opět nezjistil signifikantní rozdíl v těchto průměrech. Ani v tomto případě není možné první hypotézu potvrdit. V rámci hypotézy byla ověřovaná také souvislost mezi porodní historií žen a intenzivním strachem z porodu. Bylo zjištěno, že silný strach z porodu (W-DEQ 85) prožívá 6 prvorodiček (2,5 %) a 8 žen, které v minulosti rodily (3,3 %; jedna uvedla, že měla komplikovaný porod). 51

52 H2: Ženy, které v minulosti rodily a označily svůj poslední porod jako komplikovaný, prožívají intenzivnější strach z porodu než ženy, které uvádějí, že v minulosti rodily bez komplikací. Pro ověření druhé hypotézy byl zvolen t-test pro nezávislé průměry. Výsledné hodnoty jsou uvedeny v následujících tabulkách číslo 15 a 16. N = 125 N Ø W DEQ Minimum Maximum SD bez komplikací (1) , ,49 s komplikacemi (2) 17 64, ,72 Tab. 15: Průměrné hodnoty strachu z porodu podle subjektivního hodnocení zkušenosti s porodem. Levenův test předpokládá stejné rozptyly v obou skupinách: F(1,50)=0,96; n.s. N = 125 t-test pro rovnost průměrů strach z porodu t 2,41 df 123 signifikance (p) 0,02 rozdíl průměrů 11,12 rozdíl standardních odchylek 4,61 Tab. 16: T-test pro nezávislé průměry pro proměnné strach z porodu a subjektivní hodnocení zkušenosti s porodem. Průměrné hodnoty intenzity strachu z porodu u žen, které rodily bez komplikací, a žen, které rodily s komplikacemi (M1= 53,53; SD1 = 17,49; M2 = 64,65; SD2 = 18,72), poukazují na znatelný rozdíl v intenzitě prožívaného strachu mezi těmito dvěma skupinami žen (rozdíl průměrů = 11,12). Tato zjištění potvrzují také výsledky t-testu pro nezávislé výběry, který na hladině významnosti p<0,05 prokázal signifikantní rozdíl v intenzitě prožívaného strachu z porodu mezi těmito dvěma skupinami žen. Druhá hypotéza byla potvrzena. 52

53 H3: S rostoucím stádiem těhotenství roste strach z porodu Třetí hypotéza byla testována za pomoci analýzy rozptylu (ANOVA), která umožňuje provést porovnávání více než dvou průměrů. V tomto případě se jedná o porovnání průměrných hodnot strachu z porodu v rámci tří skupin určených stádiem těhotenství první, druhý a třetí trimestr. Výsledné hodnoty jsou uvedeny v následujících tabulkách. N = 245 N Ø W DEQ Minimum Maximum SD 1. trimestr 39 58, ,73 2. trimestr 80 54, ,77 3. trimestr , ,62 Tab. 17: Průměrné hodnoty strachu z porodu podle stádia těhotenství (trimestr). Levenův test předpokládá stejné rozptyly v obou skupinách: F(1,50)=0,71; n.s. N = 245 ANOVA strach z porodu df 244 F 0,82 signifikance (p) 0,44 Tab. 18: Analýza rozptylu (ANOVA) pro proměnné stádium těhotenství a strach z porodu. Vzhledem k tomu, že rozdíl mezi průměry jednotlivých skupin není na hladině významnosti p<0,05 statisticky významný, není možné hypotézu číslo tři potvrdit. 53

54 H4: Mladší ženy prožívají intenzivnější strach z porodu než starší ženy. Pro ověření vztahu mezi strachem z porodu a věkem těhotných žen byl zvolen Pearsonův korelační koeficient. Výsledky jsou uvedeny v následující tabulce. N = 245 strach z porodu Pearsonův korelační koeficient signifikance (p) věk -0,04 0,98 Tab. 19: Pearsonův korelační koeficient pro proměnné strach z porodu a věk. Na hladině významnosti p<0,01 nebyl nalezen vztah: r(245)=-0,04 mezi strachem z porodu a věkem těhotných žen. Výsledky Pearsonova korelačního koeficientu potvrzuje také bodový graf číslo 1, uvedený v příloze 3, ve kterém je zakreslená regresní přímka reprezentující vztah mezi proměnnými strach z porodu a věk těhotných žen. Na základě získaných výsledků není možné potvrdit hypotézu číslo čtyři. H5: Úzkostnost má silnější pozitivní vztah se strachem z porodu než vyhýbavost. Pro ověření vztahu mezi strachem z porodu a dimenzemi citové vazby úzkostnost a vyhýbavost byl zvolen Pearsonův korelační koeficient. Na hladině významnosti p<0,01 byl potvrzen pozitivní vztah mezi strachem z porodu a úzkostností r(245)=0,26 a mírný pozitivní vztah mezi strachem z porodu a vyhýbavostí r(245)=0,2. Výsledky jsou uvedené v následující tabulce. N = 245 strach z porodu Pearsonův korelační koeficient signifikance (p) úzkostnost 0,26 0,00 vyhýbavost 0,20 0,00 Tab. 20: Pearsonův korelační koeficient pro proměnné strach z porodu a úzkostnost a vyhýbavost. 54

55 Vztah mezi strachem z porodu a úzkostností a strachem z porodu a vyhýbavostí je znázorněný prostřednictvím regresní přímky na bodových grafech číslo 3 a 4 uvedených v příloze 3. Z indexu determinance (R²), který je pro úzkostnost 0,07 a pro vyhýbavost 0,04, vyplývá, že 7 % celkového rozptylu závislé proměnné strach z porodu je vysvětleno působením nezávislé proměnné úzkostnost a 4 % celkového rozptylu závislé proměnné strach z porodu je vysvětleno působením nezávislé proměnné vyhýbavost. Z uvedených výsledků se zdá, že vztah mezi strachem z porodu a úzkostností je silnější než vztah mezi strachem z porodu a vyhýbavostí. Nicméně výpočet signifikance rozdílu výsledných korelačních koeficientů prostřednictvím Fisherovy r-z transformace (z=0,7; p=0,48) poukazuje na to, že na hladině významnosti p<0,05 nebyl nalezen signifikantní rozdíl mezi korelačními koeficienty. Hypotéza číslo pět tedy nebyla potvrzena. H6: Ženy, které nemají v době těhotenství partnerský vztah, prožívají intenzivnější strach z porodu než ženy, které partnerský vztah mají. Pro ověření šesté hypotézy byl zvolen t-test pro nezávislé průměry. N = 245 N Ø W DEQ Minimum Maximum SD vztah ANO (1) , ,22 vztah NE (2) 6 62, ,65 Tab. 21: Průměrné hodnoty pro proměnnou strach z porodu a existence partnerského vztahu. Levenův test předpokládá stejné rozptyly v obou skupinách: F(1,500)=0,87; n.s. N = 245 t-test pro rovnost průměrů strach z porodu t 0,84 df 243 signifikance (p) 0,40 rozdíl průměrů 6,27 rozdíl standardních odchylek 7,51 Tab. 22: T-test pro nezávislé průměry pro proměnné strach z porodu a existence partnerského vztahu. 55

56 Průměrné hodnoty intenzity strachu z porodu u žen, které mají partnera a žen, které nemají partnera (M1 = 56,06; SD1 = 18,22; M2 = 64,33; SD2 = 15,65) poukazují na mírný rozdíl v intenzitě prožívaného strachu mezi těmito dvěma skupinami žen (rozdíl průměrů = 6,27). Výsledky t-testu pro nezávislé výběry ale na hladině významnosti p<0,05 neprokazují, že by tento rozdíl byl signifikantní. Šestá hypotéza nebyla potvrzena. H7: Těhotné ženy, které prožívají menší spokojenost v partnerském vztahu, zažívají intenzivnější strach z porodu než těhotné ženy, které prožívají větší spokojenost v partnerském vztahu. Na hladině významnosti p<0,01 byl potvrzen mírný negativní vztah mezi proměnnými r(239)=-0,2. Jinými slovy, výsledky naznačují, že čím větší spokojenost v partnerském vztahu těhotná žena prožívá, tím menší je její strach z porodu. Výsledky jsou uvedené v následující tabulce. N = 239 strach z porodu Pearsonův korelační koeficient signifikance (p) spokojenost v PV -0,20 0,00 Tab. 23: Pearsonův korelační koeficient pro proměnné strach z porodu a spokojenost partnerském vztahu. Negativní vztah mezi strachem z porodu a spokojeností v partnerském vztahu je možné pozorovat také na bodovém grafu číslo 2 uvedeném v příloze 3, kde je znázorněna regresní přímka reprezentující tento vztah. Z indexu determinance (R²), který je 0,04, vyplývá, že 4 % celkového rozptylu závislé proměnné strach z porodu jsou vysvětlena působením nezávislé proměnné spokojenost v partnerském vztahu. Na základě získaných výsledků je možné potvrdit hypotézu číslo sedm. 56

57 H8: Úzkostnost má v průběhu těhotenství silnější negativní vztah se spokojeností v partnerském vztahu než vyhýbavost. Pro ověření vztahu mezi spokojeností v partnerském vztahu a dimenzemi citové vazby úzkostnost a vyhýbavost byl zvolen Pearsonův korelační koeficient. Výsledky jsou uvedené v následující tabulce. N = 239 spokojenost v PV Pearsonův korelační koeficient signifikance (p) úzkostnost - 0,45 0,00 vyhýbavost - 0,48 0,00 Tab. 24: Pearsonův korelační koeficient pro proměnné spokojenost v partnerském vztahu a úzkostnost a vyhýbavost. Na hladině významnosti p<0,01 byl potvrzen negativní vztah mezi spokojeností v partnerském vztahu a úzkostností r(239)=- 0,45 a negativní vztah mezi spokojeností v partnerském vztahu a vyhýbavostí r(239)=- 0,48. Vztah mezi spokojeností v partnerském vztahu a úzkostností a spokojeností v partnerském vztahu a vyhýbavostí je znázorněný prostřednictvím regresní přímky na bodových grafech číslo 5 a 6 v příloze 3. Z indexu determinance (R²), který je pro úzkostnost 0,21 a pro vyhýbavost 0,23, vyplývá, že 21 % celkového rozptylu závislé proměnné spokojenosti v partnerském vztahu je vysvětleno působením nezávislé proměnné úzkostnost a 23 % celkového rozptylu závislé proměnné spokojenosti v partnerském vztahu je vysvětleno působením nezávislé proměnné vyhýbavost. Z uvedených výsledků vyplývá, že negativní vztah mezi spokojeností v partnerském vztahu a úzkostností je v průběhu těhotenství slabší než negativní vztah mezi spokojeností v partnerském vztahu a vyhýbavostí. Nicméně výpočet signifikance rozdílu výsledných korelačních koeficientů prostřednictvím Fisherovy r-z transformace (z=0,42; p=0,68) poukazuje na to, že na hladině významnosti p<0,05 nebyl nalezen signifikantní rozdíl mezi korelačními koeficienty. Hypotéza číslo osm tedy nebyla potvrzena. 57

58 H9: Těhotné ženy, které uvádějí menší subjektivně pociťovanou autonomii, prožívají intenzivnější strach z porodu než těhotné ženy, které uvádějí větší subjektivně pociťovanou autonomii. Pro ověření, zda existuje vztahu mezi strachem z porodu těhotných žen a subjektivně pociťovanou autonomií, byl zvolen Pearsonův korelační koeficient. Na hladině významnosti p<0,01 byl potvrzen mírný negativní vztah mezi proměnnými r(239)=-0,28. Jinými slovy, výsledky naznačují, že čím větší subjektivní pocit autonomie těhotná žena prožívá, tím menší je její strach z porodu. Výsledky jsou uvedené v následující tabulce. N = 245 strach z porodu Pearsonův korelační koeficient signifikance (p) autonomie -0,28 0,00 Tab. 25: Pearsonův korelační koeficient pro proměnné strach z porodu a autonomie. Negativní vztah mezi strachem z porodu a subjektivně pociťovanou autonomií je znázorněný prostřednictvím regresní přímky na bodovém grafu číslo 8 v příloze 3. Z indexu determinance (R²), který je 0,08, vyplývá, že 8 % celkového rozptylu závislé proměnné strach z porodu je vysvětleno působením nezávislé proměnné subjektivně pociťovaná autonomie. Na základě získaných výsledků je možné potvrdit hypotézu číslo devět. H10: Úzkostnost má silnější negativní vztah se subjektivně pociťovanou autonomií než vyhýbavost. Pro ověření vztahu mezi autonomií a dimenzemi citové vazby úzkostnost a vyhýbavost byl zvolen Pearsonův korelační koeficient. Na hladině významnosti p<0,01 byl potvrzen negativní vztah mezi subjektivně pociťovanou autonomií a úzkostností r(239)=-0,42 a negativní vztah mezi subjektivně pociťovanou autonomií a vyhýbavostí r(239)=-0,35. Výsledky jsou uvedené v následující tabulce. 58

59 N = 239 autonomie Pearsonův korelační koeficient signifikance (p) úzkostnost -0,42 0,00 vyhýbavost -0,35 0,00 Tab. 26: Pearsonův korelační koeficient pro proměnnou autonomie a úzkostnost a vyhýbavost. Vztah mezi subjektivně pociťovanou autonomií a úzkostností a subjektivně pociťovanou autonomií a vyhýbavostí je znázorněný na bodových grafech číslo 9 a 10 v příloze 3. Z indexu determinance (R²), který je pro úzkostnost 0,17 a pro vyhýbavost 0,13, vyplývá, že 17 % celkového rozptylu závislé proměnné subjektivně pociťovaná autonomie je vysvětleno působením nezávislé proměnné úzkostnost a 13 % celkového rozptylu závislé proměnné subjektivně pociťovaná autonomie je vysvětleno působením nezávislé proměnné vyhýbavost. Z uvedených výsledků vyplývá, že negativní vztah mezi subjektivně pociťovanou autonomií a úzkostností je silnější než negativní vztah mezi subjektivně pociťovanou autonomií a vyhýbavostí. Výpočet signifikance rozdílu výsledných korelačních koeficientů prostřednictvím Fisherovy r-z transformace (z=0,89; p=0,38) nicméně poukazuje na to, že na hladině významnosti p<0,05 nebyl nalezen signifikantní rozdíl mezi korelačními koeficienty. Hypotézu číslo deset není možné potvrdit. H11: Těhotné ženy, které více zdůrazňují potřebu mít partnera u porodu, prožívají intenzivnější strach z porodu než těhotné ženy, které méně zdůrazňují potřebu mít partnera u porodu. Pro ověření, zda existuje vztahu mezi strachem z porodu těhotných žen a potřebou mít partnera u porodu, byl zvolen Pearsonův korelační koeficient. Výsledky jsou uvedené v následující tabulce. 59

60 N = 239 strach z porodu Pearsonův korelační koeficient signifikance (p) partner u porodu -0,01 0,88 Tab. 27: Pearsonův korelační koeficient pro proměnnou strach z porodu a potřeba mít partnera u porodu. Na hladině významnosti p<0,01 nebyl nalezen vztah: r(239)=-0,01 mezi strachem z porodu a potřebou mít partnera u porodu. Na základě získaných výsledků není možné potvrdit hypotézu číslo jedenáct. H12: Úzkostnost má pozitivní vztah s potřebou mít partnera u porodu. Pro ověření, zda existuje vztah mezi úzkostností a potřebou mít partnera u porodu, byl zvolen Pearsonův korelační koeficient. Výsledky jsou uvedené v následující tabulce. N = 239 partner u porodu Pearsonův korelační koeficient signifikance (p) úzkostnost 0,00 0,98 vyhýbavost -0,20 0,00 Tab. 28: Pearsonův korelační koeficient pro proměnnou potřeba mít partnera u porodu a úzkostnost a vyhýbavost. Na hladině významnosti p<0,01 nebyl nalezen vztah: r(239) =0,0013 mezi úzkostností a potřebou mít partnera u porodu. Aby byly informace o dimenzích citové vazby úplné, byl ověřen také vztah mezi vyhýbavostí a potřebou mít partnera u porodu. V tomto případě byl na hladině významnosti p<0,01 potvrzen mírný negativní vztah r(239)=-0,2 mezi proměnnými vyhýbavost a potřeba mít partnera u porodu. Vztah mezi vyhýbavostí a potřebou mít partnera u porodu je znázorněný prostřednictvím regresní přímky na bodovém grafu číslo 7 v příloze 3. Z indexu determinance (R²), který je 0,05, vyplývá, že 5 % celkového rozptylu závislé proměnné potřeba mít partnera u porodu je vysvětleno působením nezávislé proměnné vyhýbavost. 60

61 Z uvedených výsledků vyplývá, že není vztah mezi úzkostností a potřebou mít partnera u porodu, ale existuje mírný negativní vztah mezi vyhýbavostí a potřebou mít partnera u porodu. Hypotézu číslo dvanáct není možné potvrdit. 7.3 Vícenásobná lineární regrese Sledování vztahů mezi dvěma proměnnými je v psychologickém výzkumu velmi často přílišným zjednodušením skutečnosti. Svět je charakteristický provázaností jednotlivých proměnných a jejich vzájemným působením. Z tohoto důvodu je vhodné ve studii použít také modely, které obsahují několik nezávislých proměnných. Vhodnou metodou pro analýzu vztahů mezi sadou nezávislých proměnných a jednou závislou proměnnou je vícenásobná lineární regrese (Mareš & Rabušic, 2008). Vícenásobná lineární regrese byla provedena pro vztah mezi strachem z porodu a dvěma sadami nezávislých proměnných sadou tzv. tvrdých proměnných (věk, stádium těhotenství, atd.) a sadou tzv. psychologických proměnných (úzkostnost, vyhýbavost, atd.) Vícenásobná lineární regrese tvrdé proměnné Pro zjištění vztahu mezi strachem z porodu a sadou tzv. tvrdých proměnných věk, stádium těhotenství, porodní historie (prvorodičky/vícerodičky) a existence partnerského vztahu byla zvolena vícenásobní lineární regrese, metoda ENTER. Multikolinearita byla testována nejprve prostřednictvím matice korelací (Pearsonovy koeficienty lineární korelace). Výsledky jsou obsaženy v následující tabulce číslo 29(pozn. porody = porodní historie; partner = existence partnerského vztahu). Tab. 29: Matice korelací pro tvrdé proměnné a strach z porodu. 61

62 Z tabulky je patrné, že mezi proměnnými nebyly zjištěny žádné vzájemné vysoké korelace, které by byly zdrojem multikolinearity. Kolinearita byla dále testovaná pomocí VIF a tolerance. Výsledky jsou uvedené v následující tabulce. Tab. 30: VIF a tolerance pro tvrdé proměnné a strach z porodu. Vzhledem k tomu, že u všech zkoumaných proměnných je tolerance větší než 0,2, je možné vyvrátit možnost, že by proměnné způsobovaly problém multikolinearity. Vícenásobnou lineární regresí bylo testováno, jak velký podíl variance závislé proměnné strach z porodu vysvětluje působení sady zvolených nezávislých proměnných. Výsledky jsou obsaženy v následující tabulce. N = 245 strach z porodu R 0,07 R² 0,004 Tab. 31: Mnohonásobný korelační koeficient a index determinance pro tvrdé proměnné a strach z porodu. Z výsledků vyplývá, že proměnnou strach z porodu není možné vysvětlovat působením sady zvolených nezávislých proměnných (R²=0,004, z čehož vyplývá, že 0,4 % závislé proměnné můžeme vysvětlovat působením sady nezávislých proměnných). V takovémto případě není třeba uvádět adjusted R². Mnohonásobný korelační koeficient mezi strachem z porodu a sadou zvolených nezávislých proměnných je 0,07. Tato zjištění jsou patrná také z výsledků analýzy rozptylu (ANOVA), které jsou shrnuty v následující tabulce. 62

63 N = 245 strach z porodu F 0,26 signifikace (p) 0,91 Tab. 32: Analýza rozptylu (ANOVA) pro tvrdé proměnné a strach z porodu. Z výsledků vyplývá, že na hladině významnosti p<0,05 není možné očekávat, že by mezi jednotlivými skupinami definovanými nezávislými proměnnými existoval rozdíl v průměrných hodnotách strachu z porodu Vícenásobná lineární regrese psychologické proměnné Pro zjištění vztahu mezi strachem z porodu a sadou psychologických proměnných úzkostnost, vyhýbavost, spokojenost v partnerském vztahu, autonomie a potřeba mít partnera u porodu, byla nejprve zvolena vícenásobní lineární regrese, metoda ENTER. Nejdříve byla otestována multikolinearita prostřednictvím matice korelací (Pearsonovy koeficienty lineární korelace). Výsledky jsou obsaženy v následující tabulce (pozn. spokojenost = spokojenost v partnerském vztahu; partner = potřeba mít partnera u porodu). Tab. 33: Matice korelací pro psychologické proměnné proměnné a strach z porodu. Z tabulky je patrné, že mezi proměnnými nebyly zjištěny žádné vzájemné vysoké korelace, které by byly zdrojem multikolinearity. Kolinearita byla dále testovaná pomocí VIF a tolerance. Výsledky jsou uvedené v následující tabulce. 63

64 Tab. 34: VIF a tolerance pro psychologické proměnné a strach z porodu. Vzhledem k tomu, že u všech zkoumaných proměnných je tolerance větší než 0,2, je možné vyvrátit možnost, že by proměnné způsobovaly problém multikolinearity. Vícenásobnou lineární regresí bylo testováno, jak velký podíl variance závislé proměnné strach z porodu vysvětluje působení sady zvolených nezávislých proměnných. Výsledky jsou obsaženy v následující tabulce. N = 245 strach z porodu R 0,33 R² 0,11 Adjusted R² 0,09 Tab. 35: Mnohonásobný korelační koeficient, index determinance a adjusted R² pro psychologické proměnné a strach z porodu. Z výsledků vyplývá, že 11 % variance proměnné strach z porodu je vysvětleno působením sady zvolených nezávislých proměnných. Velikost R² může být ale uměle navýšena počtem proměnných, které vstupují do analýzy. Z tohoto důvodu je zde uvedeno také Adjusted R², které bere počet proměnných v úvahu (Mareš & Rabušic, 2008). Adjusted R² je v tomto případě 0,09, což znamená, že po úpravě je vysvětleno působením nezávislých proměnných 9 % variance proměnné strach z porodu. Mnohonásobný korelační koeficient mezi strachem z porodu a sadou zvolených nezávislých proměnných je 0,33. Aby bylo možné ověřit, zda je zjištěné R² možné očekávat také v populaci, byla provedena analýza rozptylu (ANOVA). Výsledky analýzy rozptylu jsou shrnuty v následující tabulce. 64

65 N = 245 strach z porodu F 5,67 Signifikace (p) 0,00 Tab. 36: Analýza rozptylu (ANOVA) pro psychologické proměnné a strach z porodu. Na hladině významnosti p<0,05 je možné konstatovat, že zjištěné R² můžeme očekávat také v populaci. V dalším kroku byla věnovaná pozornost standardizovaným regresním koeficientům (β), které umožňují srovnání míry vlivu jednotlivých nezávislých proměnných na závislou proměnnou strach z porodu. Výsledky standardizovaných regresních koeficientů jsou uvedeny v následující tabulce. N = 245 standardizované regresní signifikance (p) koeficienty (β) úzkostnost 0,14 0,049 vyhýbavost 0,07 0,33 autonomie -0,18 0,01 spokojenost v partnerském vztahu -0,03 0,65 potřeba mít partnera u porodu 0,02 0,78 Tab. 37: Standardizované regresní koeficienty psychologických proměnných. Nejvyšší β je u úzkostnosti a autonomie. Můžeme tedy předpokládat, že tyto dvě proměnné mají z vybrané sady nezávislých proměnných největší vliv na strach z porodu. Jsou to také jediné proměnné, které je možné na hladině významnosti p<0,05 očekávat v základním souboru. U ostatních proměnných signifikance indikuje, že výsledek vznikl pravděpodobně díky výběrové chybě a v základním souboru je tedy očekávat nemůžeme. Z výpočtů pomocí metody ENTER je zřejmé, že pouze dvě nezávislé proměnné (úzkostnost a autonomie) jsou statisticky signifikantní ve svém působení na závislou proměnnou strach z porodu. S těmito proměnnými bylo dále pracováno pomocí metody STEPWISE. Jedná se o metodu k nalezení nejlepšího modelu. Vzhledem k tomu, že do této metody vstupují pouze signifikantní proměnné, v tomto případě úzkostnost a autonomie, je možné vypočítat dva různé modely. Výsledky metody STEPWISE jsou obsaženy v následující tabulce. 65

66 N = 245 R R² Adjusted R² R² změněné Sign. F změny (p) Model 1 0,28 0,08 0,07 0,08 0,00 Model 2 0,32 0,10 0,10 0,02 0,01 Tab. 38: Lineárně regresní modely (úzkostnost, autonomie). Model 1 obsahuje závislou proměnnou strach z porodu, konstantu a nezávislou proměnnou autonomie. Model 2 obsahuje navíc ještě nezávislou proměnnou úzkostnost. Autonomie vstoupila do modelu jako první (model 1), jelikož vysvětluje největší podíl variance (8 %). Přidáme-li do rovnice proměnnou úzkostnost (model 2), podíl variance se zvýší o 2 % na 10 %. Toto navýšení není nijak velké, nicméně jak ukazuje signifikance změny, na hladině významnosti p<0,05 je signifikantní. Výsledky, kterých bylo docíleno za pomoci metody STEPWISE, nabízí ve srovnání s výsledky z metody ENTER sevřenější model. Pomocí regrese byl nalezen model složený ze dvou signifikantních nezávislých proměnných, které nejlépe predikují hodnoty proměnné závislé strach z porodu. 66

67 8. Diskuze Cílem práce bylo prozkoumat a ověřit souvislosti mezi intenzitou strachu z porodu těhotných žen a skupinou vybraných proměnných. Pro přehlednost bude diskuze výsledků empirické studie rozdělena do dvou hlavních bloků. V prvním bloku s názvem tvrdé proměnné budou diskutovány výsledky ověření vztahů mezi intenzitou strachu z porodu a proměnnými typu věk, stádium těhotenství atd. V druhém bloku s názvem psychologické proměnné budou diskutovány výsledky ověření souvislostí mezi intenzitou strachu z porodu a proměnnými typu úzkostnost, vyhýbavost, spokojenost v partnerském vztahu atd. Závěr kapitoly bude věnován limitům studie. 8.1 Tvrdé proměnné V tomto bloku budou diskutovány výsledky týkající se ověření vztahu mezi intenzitou strachu z porodu a následujícími proměnnými: porodní historie (prvo/vícerodičky; poslední porod komplikovaný/bez komplikací), věk, stádium těhotenství a existence partnerského vztahu. Porodní historie Jedna z nejčastěji prezentovaných souvislostí intenzity prožívaného strachu z porodu je porodní historie ženy. Výsledky studií se převážně shodují na tom, že intenzivnější strach z porodu prožívají prvorodičky ve srovnání se ženami, které již v minulosti rodily. Silnější strach z porodu je v tomto případě spojován s chybějící zkušeností s porodem, tedy se strachem z neznámého (Spice, Jones, Hanjistavropoulos, Kowalyk & Stewart, 2009; Melender, 2002; Rouhe, Salmela Aro, Halmesmäki & Saisto, 2009; Adams, Eberhard Gran & Esklid, 2012). Výsledky získané v této studii se ale s prezentovanými výsledky rozchází. Ve zkoumaném souboru nebyl zjištěn signifikantní rozdíl v průměrných hodnotách intenzity strachu z porodu mezi prvorodičkami a ženami, které v minulosti rodily. Výzkumné zjištění některých studií ale naznačují, že pokud se jedná pouze o silný strach z porodu (WDEQ 85), prožívají jej častěji ženy, které již v minulosti rodily. Konkrétně Nieminenová, Stephansson a Rydingová (2009) zjistily silný strach z porodu u 16,5 % vícerodiček a 14,8 % prvorodiček. Podobné výsledky byly zjištěny také v této 67

68 studii silný strach z porodu prožívalo 2,5 % prvorodiček a 3,3 % žen, které v minulosti rodily. Je ovšem nutné připustit, že zjištěný rozdíl není nikterak velký a může být způsobem chybou měření. Tyto výsledky je třeba brát pouze jako orientační také z toho důvodu, že rozčlenění strachu z porodu je převzaté ze zahraničních studií a nejedná se tedy o normy pro českou populaci. Saistová, Ylikorkala a Halmesmäkiová (1999) poukazují na to, že častější výskyt silného strachu z porodu u žen, které v minulosti rodily, je daný zejména traumatickým zážitkem z předchozího porodu. S těmito zjištěními se ale výsledky této studie mírně rozchází. V případě silného strachu z porodu byla identifikovaná pouze jedna respondentka vnímající svůj předchozí porod jako komplikovaný. Pokud byla ale pozornost zaměřena opět na všechny kategorie strachu z porodu, nejen na silný strach, byla nalezena spojitost mezi negativní zkušeností s porodem a intenzitou prožívaného strachu z porodu. Srovnávaná byla skupina žen, které vnímají svůj poslední porod jako komplikovaný (Ø WDEQ = 64,65), se skupinou žen, které jej označily jako bez komplikací (Ø WDEQ = 53,53). Podle očekávání byl mezi těmito skupinami nalezen signifikantní rozdíl v průměrných hodnotách strachu z porodu s tím, že ženy, které vnímají svůj poslední porod jako komplikovaný, prožívají intenzivnější strach z porodu. Tato zjištění se shodují s výsledky studií Melenderové (2002), Penacoba Puenteové, Mongeho & Moralesové (2011) a Rouheové, Salmela Arové, Halmesmäkiové a Saistové (2009). Věk Předpokladem této studie bylo, že intenzivnější strach z porodu prožívají mladší ženy, jelikož se častěji jedná o prvorodičky, které podle výsledků většiny studií prožívají intenzivnější strach z porodu (Spice, Jones, Hanjistavropoulos, Kowalyk & Stewart, 2009; Melender, 2002; Rouhe, Salmela Aro, Halmesmäki & Saisto, 2009; Adams, Eberhard Gran & Esklid; 2012). V souvislosti s těmito předpoklady prezentují signifikantní negativní vztah mezi strachem z porodu a věkem těhotné ženy Laursenová, Hedegaard a Johansen (2008) Penacoba Puenteová, Monge a Moralesová (2011). Vzhledem k tomu, že nebyl nalezen vztah mezi porodní historií žen (prvo/vícerodičky), což bylo předpokladem pro výskyt intenzivnějšího strachu z porodu u mladších žen, nebyl objeven ani vztah mezi věkem žen a intenzitou prožívaného strachu z porodu. Toto zjištění podporuje závěry studie Zara, Wijmi a Wijmové (2001), kteří vztah mezi věkem těhotných žen a intenzitou strachu z porodu také nenašli. 68

69 Stádium těhotenství Co se týče souvislosti mezi intenzitou strachu z porodu a stádiem těhotenství, vycházela tato studie z předpokladu, že čím blíže bude obávaná událost (porod), tím intenzivnější strach budou ženy prožívat. Výsledky podporující tento předpoklad prezentují Rouheová, Salmela Arová, Halmesmäkiová a Saistová (2009), které zjistily, že ženy v pokročilejším stádiu těhotenství prožívají intenzivnější strach z porodu. Výsledky této studie jsou ale opačné. Nejintenzivnější strach z porodu (Ø WDEQ = 58,77) prožívaly ženy v prvním trimestru těhotenství, ve druhém trimestru byl zaznamenán mírný pokles (Ø WDEQ = 54,38) a opětovný mírný nárůst ve třetím trimestru (Ø WDEQ = 56,60). Pokles intenzity prožívaného strachu z porodu ve druhém a jeho následný nárůst ve třetím trimestru prezentují také Öhmanová, Grunewaldová a Waldenströmová (2003). Rozdíl mezi průměrnými hodnotami strachu z porodu mezi jednotlivými stádii těhotenství, který byl v této studii zjištěn, ale nebyl signifikantní. Je tedy možné konstatovat, že nebyla nalezena spojitost mezi intenzitou strachu z porodu a stádiem těhotenství. Tato zjištění se shodují se závěry studie Spiceové, Jonesové, Hanjistavropoulosové, Kowalykové a Stewartové (2009) a Nieminenové, Stephanssona a Rydingové (2009), kteří spojitost mezi intenzitou strachu z porodu a stupněm těhotenství také nenašli. Existence partnerského vztahu Analýza signifikace rozdílů průměrných hodnot prožívaného strachu z porodu mezi těhotnými ženami žijícími v partnerském vztahu a ženami bez partnera není v této studii signifikantní. Na základě těchto zjištění je možné konstatovat, že mezi těmito skupinami nebyl nalezen rozdíl v intenzitě prožívaného strachu z porodu. Je ale nutné zmínit, že na to, aby bylo možné považovat tyto výsledky za objektivní, nebylo zastoupení žen žijících bez partnera dostatečné (N = 6). Rozdíl v počtu respondentek v jednotlivých skupinách (partnerský vztah ANO/partnerský vztah NE), které byly předmětem srovnávání, je tím pádem vysoký a výpovědní hodnota výsledků je tím ovlivněna. Nezjištění rozdílu v intenzitě strachu z porodu mezi ženami žijícími s partnerem a bez partnera se rozchází s výsledky studie Melenderové (2002) a Hainesová, Rubertssonová, Pallantová a Hildingssonová (2012). V obou uvedených studiích bylo zjištěno, že ženy žijící bez partnera prožívají intenzivnější strach z porodu. Výsledky 69

70 studií jsou nicméně založené v případě Melenderové (2002) na zkoumání 14 těhotných žen bez partnera a v případě Hainesová, Rubertssonová, Pallantová a Hildingssonová (2012) na zkoumání 11 žen bez partnera. Je tedy možné, že také tyto výsledky jsou nízkým počtem respondentek zatíženy. Z uvedených výsledků vyplývá, že mezi intenzitou strachu z porodu a většinou definovaných tvrdých proměnných nebyl nalezen vztah. Tato zjištění byla dále ověřovaná prostřednictvím vícenásobné lineární regrese, do které byly zahrnuty všechny definované tvrdé proměnné. Výsledky vícenásobné lineární regrese poukazují na neexistenci vztahu mezi zvolenou sadou tvrdých proměnných a intenzitou strachu z porodu (R² = 0,004). 8.2 Psychologické proměnné V následujícím bloku budou diskutovány výsledky týkající se ověření vztahu mezi intenzitou strachu z porodu a těmito proměnnými: dimenze citové vazby (úzkostnost, vyhýbavost), spokojenost v partnerském vztahu, subjektivní pocit autonomie a potřeba mít partnera u porodu. Úzkostnost Předpokladem této studie bylo, že existuje vztah mezi intenzitou prožívaného strachu z porodu a mírou úzkostnosti těhotných žen. Tento předpoklad byl založený na zjištěních, že úzkostní lidé mají při konfrontaci se stresovou situací (v tomto případě s blížícím se porodem) tendenci vnímat tuto situaci jako přehnaně ohrožující, nekontrolovanou a nezvratnou, což mohou být pocity podporující strach z této stresové situace (Trillingsgaard, Elklit, Shevlin & Maimburg, 2011). Výsledky studie podporují uvedené předpoklady mezi intenzitou strachu z porodu a mírou úzkostnosti těhotné ženy byl nalezen signifikantní pozitivní vztah. Jinými slovy na základě získaných výsledků je možné konstatovat, že čím je žena úzkostnější, tím silnější strach z porodu prožívá. Tato zjištění se shodují se zjištěními Trillingsgaardové, Elklita, Shevlina a Maimburga (2011) a Mikulincera a Floriana (1998), kteří došli k podobným výsledkům. 70

71 Vyhýbavost Vzhledem k tomu, že lidé s vyhýbavou citovou vazbou mají tendenci spoléhat se ve stresových situacích spíše sami na sebe a udržovat si dostatečný odstup od ostatních lidí, je u nich předpokládaná snížená citlivost na stresové situace (Mikulincer & Florian, 1998). Tyto teoretické předpoklady vedly k formulaci hypotézy, že vztah mezi úzkostností a intenzitou strachu z porodu bude větší než vztah mezi vyhýbavostí a intenzitou strachu z porodu. To ale není možné na základě zjištění signifikance rozdílu těchto dvou korelačních koeficientů konstatovat. Vztah mezi vyhýbavostí a intenzitou strachu z porodu byl identifikován také jako pozitivní a signifikantní. Podobně jako u úzkostnosti je tedy možné říct, že s rostoucí vyhýbavostí roste také strach z porodu. Trillingsgaardová, Elklit, Shevlin a Maimburg (2011) ve své studii na základě podobných teoretických východisek předpokládali, že nebude existovat vztah mezi intenzitou strachu z porodu a vyhýbavostí, nicméně také v jejich studii byl tento vztah identifikován jako pozitivní a signifikantní. K podobným výsledkům jako Trillingsgaardová, Elklit, Shevlin a Maimburg (2011) dochází také Mikulincer a Florian (1998), kteří zjistili souvislost mezi mírou vyhýbavosti a intenzitou strachu prožívaného během těhotenství. Výsledky této studie, podobně jako výsledky dvou prezentovaných výzkumů, nejsou v souladu s předpokladem, že vyšší míra vyhýbavosti souvisí se snížením citlivosti na stresové situace. Na základě těchto zjištění je možné se domnívat, že lidé s vyšší mírou úzkostnosti, stejně jako lidé s vyšší mírou vyhýbavosti, vnímají stresové situace podobně, nicméně jejich mechanizmy vypořádávání se s těmito situacemi a reakce vůči okolí se vlivem převládající dimenze citové vazby liší. V tomto případě by to znamenalo, že těhotné ženy s úzkostnou citovou vazbou i ženy s vyhýbavou citovou vazbou vnímají blížící se porod (= stresová situace) podobně a prožívají v souvisloti s ním strach, nicméně jejich nakládání s tímto strachem a reakce vůči partnerovi se liší. Tento předpoklad se ve studii projevil například při ověřování souvislosti mezi citovou vazbou těhotné ženy a potřebou mít partnera u porodu. V tomto případě bylo zjištěno, že navzdory tomu, že se s rostoucí mírou vyhýbavosti zvyšuje strach z porodu, potřeba mít partnera u porodu se snižuje. Zde se potvrzuje teoretický předpoklad, že se lidé s vyhýbavou citovou vazbou mají tendenci ve stresových situacích spoléhat výhradně sami na sebe (Mikulincer & Florian, 1998). V případě úzkostné citové vazby ale nebyl 71

72 vztah s potřebou mít partnera u porodu objeven. Tato zjištění a předpoklady by bylo vhodné dále ověřit. Spokojenost v partnerském vztahu Strach z porodu prožívaný těhotnou ženou může souviset také s kvalitou partnerského vztahu, ve kterém se žena nachází. Bernazzaniová, Saucier, Davidová a Borgeat (1997) zjistili, že nespokojenost v partnerském vztahu má dopad na psychickou adaptaci ženy na přicházející mateřství. Podle závěrů této studie vedou vztahové problémy ke zvyšování ženina pocitu nejistoty v souvislosti s přicházejícím porodem a mateřstvím. Tato zjištění vedla k ověřování souvislosti mezi intenzitou strachu z porodu a spokojeností v partnerském vztahu také v této studii. Na základě analýzy dat bylo zjištěno, že intenzita strachu z porodu má signifikantní negativní vztah se spokojeností v partnerském vztahu. Jinými slovy, čím méně je žena ve vztahu s partnerem spokojená, tím intenzivnější strach z porodu prožívá. Tato zjištění se shodují s výsledky studie Bernazzaniové, Sauciera, Davidové a Borgeata (1997), kteří našli přímou souvislost mezi konfliktními vztahy a výskytem strachu během těhotenství. Souvislost mezi intenzitou strachu z porodu a spokojeností v partnerském vztahu může vznikat na základě nedostatku podpory, kterou žena během těhotenství potřebuje. Vztah, ve kterém se žena cítí nespokojená, ji pravděpodobně neposkytuje potřebnou oporu, ujištění a uklidnění, což s sebou může přinést silnější obavy a strach. Tyto předpoklady podporují zjištění Waldenströmové, Hildingssonové a Rydingové (2006) nebo Saistové, Salmela Arové, Nurmi a Halmesmäkiové (2001), kteří zjistili, že negativní pocity spojené s porodem měly zejména ty těhotné ženy, které cítily malou nebo žádnou podporu svého partnera. Vnímání partnerské podpory může souviset s typem citové vazby těhotené ženy. Konkrétně vysoká míra úzkostnosti se může v partnerském vztahu projevovat chronickým pocitem nedostatečné pozornosti a podpory ze strany partnera, což může v průběhu těhotenství vyústit v nespokojenost v partnerském vztahu a intenzivnější strach z porodu (Trillingsgaard, Elklit, Shevlin & Maimburg, 2011; Rholes, Simpson, Campbell & Grich, 2001; Brennen, Clark & Shaver, 1998). Na základě těchto zjištění byl formulován předpoklad, že úzkostnost bude mít v průběhu těhotenství silnější negativní vztah se spokojeností v partnerském vztahu než vyhýbavost. Tato domněnka se ale 72

73 nenaplnila, jelikož nebyl nalezen signifikantní rozdíl mezi výslednými korelačními koeficienty. Celkovým předpokladem studie bylo, že úzkostné ženy budou prožívat intenzivnější strach z porodu než ženy vyhýbavé, jelikož budou pociťovat menší spokojenost v partnerském vztahu. Signifikantní vztahy byly nalezeny jak v případě souvislosti mezi úzkostností, vyhýbavostí a intenzitou strachu z porodu, tak mezi úzkostností, vyhýbavostí a spokojeností v partnerském vztahu. Nicméně rozdíly mezi úzkostností a vyhýbavostí nebyly ani v jednom případě významné. Zdá se tedy, že intenzita strachu z porodu i nespokojenost v partnerském vztahu roste v závislosti na úzkostnosti a vyhýbavosti stejně. Subjektivní pocit autonomie Podobně jako u ověřování souvislosti mezi intenzitou strachu z porodu a spokojeností v partnerském vztahu, bylo také u ověřování souvislosti mezi intenzitou strachu z porodu a subjektivním pocitem autonomie předpokládáno, že úzkostné ženy budou prožívat intenzivnější strach z porodu než vyhýbavé ženy, jelikož budou pociťovat menší autonomii. Na základě analýzy dat byla zjištěna existence signifikantního negativního vztahu mezi intenzitou strachu z porodu a subjektivním pocitem autonomie. Výsledky tedy naznačují, že čím více autonomní se žena cítí, tím menší strach z porodu prožívá. Tato zjištění se shodují s výsledky studie Ridingové, Wirfeltové, Wängborgové, Sjögrenové a Edmana (2007), kteří zjistili, že ženy s tendencí k závislosti na okolí prožívají intenzivnější strach z porodu. Předpoklad, že by vztah mezi subjektivním pocitem autonomie a strachem z porodu mohl souviset s mírou úzkostnosti těhotných žen, se ale nepotvrdil, jelikož rozdíl mezi sílou vztahu úzkostnosti a subjektivně pociťovanou autonomií a vyhýbavosti a subjektivně pociťovanou autonomií vyšel jako statisticky nevýznamný. Oba vztahy byly nicméně identifikovány jako negativní a signifikantní. Zdá se tedy, že čím více je žena úzkostná i vyhýbavá, tím menší subjektivní autonomii pociťuje a tím větší strach z porodu prožívá. 73

74 Potřeba mít partnera u porodu Podobně jako u dvou předchozích případů (spokojenost v partnerském vztahu a subjektivní pocit autonomie), také u potřeby mít partnera u porodu byla zkoumána souvislost se strachem z porodu skrze citovou vazbu těhotné ženy. Předpokladem bylo, že silnější strach z porodu povede k větší potřebě mít partnera u porodu a že tato větší potřeba bude souviset zejména s mírou úzkostnosti těhotné ženy. Nicméně vztah mezi intenzitou strachu z porodu a potřebou mít partnera u porodu nebyl objeven. Podobně nebyl zjištěn ani vztah mezi potřebou mít partnera u porodu a úzkostností. Toto zjištění je poměrně překvapující, jelikož právě úzkostní jedinci mají v případě konfrontace se stresovou situací (porodem) tendenci výrazně upozorňovat na svou osobu ve snaze získat potřebnou oporu (Trillingsgaardová, Elklit, Shevlin & Maimburg, 2011). Vztah mezi úzkostností a potřebou mít partnera u porodu se nepotvrdil, ale podle očekávání byl nalezen signifikantní negativní vztah mezi vyhýbavostí a potřebou mít partnera u porodu. Tyto výsledky podporují teoretické předpoklady, že lidé s vyšší mírou vyhýbavosti mají tendenci spoléhat se ve stresových situacích výhradně sami na sebe a udržovat si dostatečný odstup od ostatních lidí. Není tedy pravděpodobné, že by v případě konfrontace se stresovou situací vyhledávali podporu a ujištění svého partnera (Mikulincer & Florian, 1998). S těmito předpoklady jsou v souladu i výsledky této studie, které naznačují, že čím více jsou ženy vyhýbavé, tím menší potřebu mít partnera u porodu pociťují. Z uvedených výsledků vyplývá, že mezi intenzitou strachu z porodu a většinou definovaných psychologických proměnných byl nalezen vztah. Z tohoto důvodu byly vztahy mezi strachem z porodu a sadou nezávislých psychologických proměnných dále ověřovány prostřednictvím vícenásobné lineární regrese. Výsledky poukazují na existenci vztahu mezi zvolenou sadou proměnných a intenzitou strachu z porodu. Konkrétně necelá jedna desetina závislé proměnné je vysvětlena působením sady nezávislých psychologických proměnných. Zdá se tedy, že narozdíl od tvrdých proměnných hrají vybrané psychologické proměnné při vzniku strachu z porodu určitou roli. 74

75 8.3 Limity studie Zvolená metoda sběru dat, konkrétně oslovení respondentek prostřednictvím gynekologických ambulancí a nemocnic, neumožnila výběr zcela náhodného vzorku z populace těhotných žen. Je pravděpodobné, že existují také ženy, které v průběhu těhotenství odborného ženského lékaře nenavštěvují, rodí doma atd. Výsledky se tak dají zobecnit pouze na populaci těhotných žen v České republice, které navštěvují gynekologické ambulance nebo nemocnice. Jistá omezení přináší do výzkumu také nevyrovnaný počet respondentek v některých srovnávaných skupinách. Konkrétně srovnání skupiny respondentek v partnerském vztahu (N = 239) se skupinou respondentek bez partnera (N = 6) není ze statistického hlediska zcela na místě. Je ovšem nutné zmínit, že najít ženy, které by v průběhu těhotenství byly bez partnera, je poměrně problematické. Nevyrovnaný počet respondentek se objevil také v případě srovnávání intenzity strachu z porodu během trimestrů (N1 = 39, N2 = 80, N3 = 126). Větší počet respondentek ve třetím trimestru těhotenství pravděpodobně zapříčinilo oslovení respondentek prostřednictvím nemocnic, protože většina těhotných žen, které se nacházejí v péči nemocnic, je v pokročilejším stádiu těhotenství. Poslední případ nevyrovnaného vzorku se objevil při srovnávání žen, které označily svůj poslední porod jako komplikovaný (N = 17) a žen, které jej označily jako bez komplikací (N = 108). Limity studie lze shledávat také v tom, že některé použité metody měření nebyly validizovány na českou populaci, což mohlo zapříčinit zkreslení výsledků studie. Tyto limity byly redukovány vytvořením kvalitního a pilotovaného českého překladu, jehož smyslem bylo minimalizovat ztrátu významu jednotlivých položek. Také hranice určující silný strach z porodu (WDEQ 85) byla převzatá ze zahraničních studií a nejedná se tedy o normu odpovídající české populaci. Výsledky týkající se čistě silného strachu z porodu je proto nutné brát pouze jako orientační. 75

76 Závěr Cílem práce bylo prozkoumání a ověření souvislostí mezi intenzitou strachu z porodu, který prožívají těhotné ženy a vybranými tvrdými a psychologickými proměnnými. Předpokladem studie bylo, že její výzkumná zjištění mohou přispět k bližšímu objasnění některých souvislostí a příčin strachu z porodu a tím pomoci jeho hlubšímu pochopení. Na základě analýzy získaných dat se potvrdilo, že strach z porodu souvisí s porodní historií těhotných žen, konkrétně s tím, jak vnímají svůj poslední porod. Ženy, které hodnotily svůj poslední porod jako komplikovaný, prožívaly v průměru signifikantně intenzivnější strach z porodu než ženy, které uvedly, že jejich poslední porod byl bez komplikací. Ve studii se dále potvrdilo, že strach z porodu má pozitivní vztah s oběma dimenzemi citové vazby těhotných žen (úzkostnost a vyhýbavost). Zdá se tedy, že čím více jsou ženy úzkostné a vyhýbavé, tím intenzivnější strach z porodu prožívají. Tato zjištění mohou souviset s potvrzením negativního vztahu mezi mírou spokojenosti těhotných žen v partnerském vztahu a intenzitou strachu z porodu. Výsledky studie potvrdily, že čím více je žena ve vztahu s partnerem spokojená, tím menší strach z porodu prožívá. Negativní vztah byl nalezen také mezi intenzitou strachu z porodu a mírou subjektivně pociťované autonomie těhotné ženy. Je tedy možné konstatovat, že čím více se ženy cítí autonomní, tím menší strach z porodu prožívají. Vzhledem k možným komplikacím spojeným s strachem z porodu a nalezeným souvislotem by měla být v běžné praxi věnovaná dostatečná pozornost zejména těhotným ženám, která v minulosti požily komplikovaný porod. Nicméně, vzhledem k tomu, že strach z porodu souvisí nejen s předchozími negativními zkušenostmi s porodem, ale také s dalšími faktory, je u všech těhotných žen důležité, aby se lékaři zajímaly o jejich pocity spojené s blížícím se porodem. V případě, že žena vyjádří obavy, měly by být probrány podrobněji a pokud lékař uzná za vhodné, měl by ženě doporučit odbornou pomoc. Komplikace spojené se strachem z porodu se totiž mohou vyskytnout nejen během těhotenství, nicméně také v průběhu porodu nebo po něm. Dostatečná pozornost věnovaná této problematice, včasné zjištění příznaků a jejich odstranění tak může ženě zpříjemnit vstup do mateřství a pomoci bezproblémovému průběhu porodu. Z výsledků studie je nicméně zřejmé, že výzkum odkryl pouze malou část oblasti vlivů na intenzitu prožívaného strachu z porodu. Problematika strachu z porodu je 76

77 pestrá a není tedy možné pokládat výsledky této studie za konečné. Je pravděpodobné, že existují další proměnné, jejichž vliv na intenzitu strachu z porodu může být podstatnější než vliv proměnných, které byly zkoumány v tomto výzkumu. Navazující studie by mohly například více prozkoumat vztah mezi osobnostními charakteristikami těhotných žen a intenzitou prožívaného strachu z porodu, konkrétně třeba ověřit souvislost mezi strachem z porodu a depresivitou těhotných žen. Další zajímavé výsledky by mohly přinést také studie zaměřené na psychosociální charakteristiky partnera těhotné ženy a jejich souvislosti s intenzitou strachu z porodu, který žena prožívá. 77

78 Literatura Adams, S., S., Eberhard Gran, M., Esklid, A. (2012). Fear of childbirth and duration of labout: A study of 2206 women with intended vaginal delivery. BJOG: An International Journal of Obstetrics and Gynaecology, 119 (10), Ainsworth, M., D., S., Blehar, M., C., Waters, E., Wall, S. (1978). Patterns of attachment: A psychological study of the strange situation. Hillsdale: Lawrence Erlbaum Associates. Alehagen, S., Wijma, B., Wijma, K. (2006). Fear of childbirth before, during, and after childbirth. Acta Obstetricia et Gynecologica Scandinavica, 85 (1), Alehagen, S., Wijma, K., Wijma, B. (2001). Fear during labor. Acta Obstetricia et Gynecologica Scandinavica 80 (4), Alexander, R., Feeney, J., Hohaus, L., Noller, P. (2001). Attachment style and coping resources as predictors of coping strategies in the transition to parenthood. Personal Relationships, 8, Allen, J. P., Land, D. (1999). Attachment in Adolescent. In Cassidy, J., Shaver, P., R. (Eds.), Handbook of Attachment: Theory, Research, and Clinical Applications, New York: Guilford Press. Allen, J. P., Porter, M., McFarland, Ch., McElhaney, K., B., Marsh, P. (2007). The relation of attachment security to adolescents paternal and peer relationships, depression, and externalizing behavior. Child Development, 78 (4), Alonso-Arbiol, I., Shaver, P., R., Yárnoz, S. (2002). Insecure attachment, gender roles, and interpersonal dependency in the Basque Country. Personal Relationships, 9, Anonymous (2010). Hrozně se bojím porodu. Dostupné na: Staženo Benedek, T. (1972). The psychobiology of pregnancy. In Bardwick, J., M. (Eds.), Readings on the Psychology of Women, New York: Harper & Row. Bernazzani, O., Saucier, J., David, H., Borgeat, F. (1997). Psychosocial factors related to emotional disturbances during pregnancy. Journal of Psychosomatic Research, 42 (4), Biehle, S., N., Mickelson, K., D. (2011). Worries in expectant parents: Its relation with perinaral well being and relationship satisfaction. Personal Relationships, 18,

79 Brennan, K., A., Clark, C., L., Shaver, P., R. (1998). Self-reported measurement of adult attachment: an integrative overview. In Simpson, J., A., Rholes, S., R. (Eds.), Attachment Theory and Close Relationships, London: The Guilford Press. Brennan, K. A., Shaver, P. R. (1995). Dimensions of adult attachment, affect regulation, and romantic relationship functioning. Personality and Social Psychology Bulletin, 21, Bowlby, J. (1988). A secure base: parent child attachment and healthy human development. New York: Basic Books. Bowlby, J. (1982). Attachment and loss, volume 1: Attachment. New York: Basic Books. Carnelley, K., Pietromonaco, P., Jaffe, K. (1994). Depression, working models of others, and relationship functioning. Journal of Personality and Social Psychology, 66, Collins, N., L., Read, S., J. (1990). Adult attachment, working models, and relationship quality in dating couples. Journal of Personality and Social Psychology, 58, Deci, E., L., Ryan, R., M. (2000). The what and why of goal pursuits: Human needs and the self-determination of behavior. Psychological Inquiry, 11, Dole, N., Savitz, D., A., Hertz Picciotto, I., Siega Riz, A., M., McMahon, M., J., Buekens, P. (2003). Maternal stress and preterm birth. American Journal of Epidemiology, 157 (1), Dunkel Schetter, Ch., Gurung, R., A., R., Lobel, M., Washwa, P., D. (2001). Stress processes in pregnancy and birth: psychological, biological, and sociocultural influences. In Baum, A., Revenson, T., A., Singer, J., E. (Eds.), Handbook of Health Psychology, Mahwah: Lawrence Erlbaum Associates. Dvorská, L. (2008). Vztah mezi citovou vazbou v romantických vztazích a strategiemi zvládání v adolescenci. Bakalářská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Ekman, P. (1992). Are there basic emotions? Psychological Review, 99 (3), Ekman, P. (1999). Basic emotions. In Dalgleish, T., Power, M. (Eds.), Handbook of cognition and emotion, Chichester: John Wiley & Sons, Ltd. 79

80 Fraley, R. Ch., Waller, N. G., Brennan, K., A. (2000). An item response theory analysis of self-report measures of adult attachment.journal of Personality and Social Psychology, 78 (2), Grossmann, K., Grossmann, K., E., Kindler, H. (2005). Early care and the roots of attachment and partnership representations: The Bielefeld and Regensburg Longitudinal Studies. In Grossmann, K., E., Grossmann, K. (Eds.), Attachment from infancy to adulthood: The major longitudinal studies, London: The Guilford Press Haines, H., M., Rubertsson, Ch., Pallant, J., F., Hildingsson, I. (2012). The influence of women s fear, attitudes and beliefs of childbirth on mode and experienceof birth. BMS Pregnancy and Childbirth, 12 (1), Handelzalts, J., E., Fisher, S., Lurie, S., Shalev, A., Golan, A., Sadan, O. (2012). Personality, fear of childbirth and cesarean delivery ondemand. Acta Obstetricia et Gynecologica Scandinavica, 91 (1), Hendrick, S., S. (1988). A generic measure of relationship satisfaction. Journal of Marriage and the Family, 50, Hendrick, S., S. (1981). Self-disclosure and marital satisfaction. Journal of personality and Social Psychology, 40, Hofberg, K., Brockington, I., F., (2000). Tokophobia: an unreasoning dread of childbirth : A series of 26 cases. The British Journal of Psychiatry, 176, Hofberg, K., Ward, M., R. (2003). Fear of pregnancy and childbirth. Postgraduate Medical Journal, 79, Huizink, A., C., Medina, P., G., R., Mulder, E., J., H., Visser, G., H., A., Buitelaar, J., K. (2003). Stress during pregnancy is associated with developmental outcome in infancy. Journal of Child Psychology and Psychiatry, 44 (6), Jurič, S. (2011). Difference in relationship satisfaction and adult attachment in married and cohabitating couples. Anthropos: Casopis za Psihologijo in Filozofijo ter za Sodelovanje Humanisticnih Ved, 43 (3/4), Johnson, R., Slade, P. (2002). Does fear of childbirth during pregnancy predict emergency caesarean section?. BJOG: An International Journal of Obstetrics and Gynaecology, 109 (11), Kobak, R., R., Sceery, A. (1988). Attachment in late adolescence: Working models, affect regulation, and representations of self and others. Child Development, 59 (1)

81 Lang, A., J., Sorrell, J., T., Rodgers, C., S., Lebeck, M., M. (2006). Anxiety sensitivity as a predictor of labor pain. European Journal of Pain, 10 (3), Laursen, M., Hedegaard, M., Johansen, C. (2008). Fear of childbirth: predictors and temporal changes among nulliparous women in thedanish National Birth Cohort. BJOG: An International Journal of Obstetrics and Gynaecology, 115 (3), Lavy, S., Mikulincer, M., Shaver, P., R. (2010). Autonomy proximity imbalance: An attachment theory perspective onintrusiveness in romantic relationships. Personality and Individual Differences, 48, Lowe, N., K. (1987). Individual variation in childbirth pain. Journal of Psychosomatic Obstetrics & Gynecology, 7 (3), Lowe, N., K. (2002). The nature of labor pain. American Journal of Obstetrics and Gynecology, 186 (5), Mareš, P., Rabušic, L. (2008). Texty k práci s SPSS, interní materiál FSS MU. Brno: FSS MU Marshall, A., W., H. (1997). Discourses of pregnancy and childbirth. In Yardley, L. (Eds.), Material Discourses of Health and Illness, London: Routledge. Matulaitë Horwood, A., Bieliauskaitë, R. (2005). The subjective content of psychological anxiety in the last month of pregnancy. Acta Medica Lituanica, 12 (2), Melender, H. (2002). Experiences of fears associated with pregnancy and childbirth: A study of 329 pregnant women. Birth, 29 (2), Mikulincer, M., Florian, V. (1998). The relationship between adult attachment styles and emotional and cognitive reactions to stressful events. In Simpson, J., A., Rholes, S., R. (Eds.), Attachment Theory and Close Relationships, London: The Guilford Press. Nerum, H., Halvorsen, L., Sørlie, T., Øian, P. (2006). Maternal request for cesarean section due to fear of birth: Can it be changed through crisis oriented counseling?. Birth, 33 (3), Nieminen, K., Stephansoon, O., Ryding, E., L. (2009). Women s fear of childbirth and preference for cesarean section across sectional study at various stages of pregnancy in Sweden. Acta Obstetricia et Gynecologica Scandinavica, 88,

82 Nilsson, Ch., Bondas, T., Lundgren, I. (2010). Previous birth experience in women with intense fear of childbirth. Journal of Obstetric, Gynecologic and Neonatal Nursing, 39 (3), Nordentoft, M., Lou, H., C., Hansen, D., Nim, J., Pryds, O., Rubin, P., Hemmingsen, R. (1996). Intrauterine growth retardation and premature delivery: The influence of maternal smoking and psychosocial factors. American Journal of Public Health, 86 (3), Otley, H. (2011). Fear of childbirth: Understanding the causes, impact and treatment. British Journal of Midwifery, 19 (4), Öhman, S., G., Grunewald, Ch., Waldenström, U. (2003). Women s worries during pregnancy: testing the Cambridge Worry Scale on 200 Swedish women. Scandinavian Journal of Caring Science, 17 (2), Penacoba Puente, C., Monge, F., J., C., Morales, D., M. (2011). Pregnancy worries: A longitudinal study of Spanish women. Acta Obstetricia et Gynecologica Scandinavica, 90, Petersen, J., J., Paulitsch, M., A., Guethlin, C., Gensichen, J., Jahn, A. (2009). A survey on worries of pregnant women testing the German version of the Cambridge Worry Scale. BMC Public Health, 9, Rholes, W., S., Simpson, J., A., Campbell, L., Grich, J. (2001). Adult attachment and the transition to parenthood. Journal of Personality and Social Psychology, 81 (3), Rondó, P., H., C., Ferreira, R., F., Nogueira, F., Ribeiro, M., C., N., Lobert, H., Artes, R. (2003). Maternal psychological stress and distress as predictor of low birth weight, prematurity and intreuterine growth retardation. European Journal of Clinical Nutrition, 57, Rouhe, H., Salmela Aro, K., Halmesmäki, E., Saisto, T. (2008). Fear of childbirth according to parity, gestational age, and obstetric history. BJOG: An International Journal of Obstetrics and Gynaecology, 116 (1), Ryding, E., L, Wijma, B., Wijma, K., Rydhström, H. (1998). Fear of childbirth during pregnancy may increase the risk of emergency cesarean section.acta Obstetricia et Gynecologica Scandinavica, 77 (5), Ryding, E., L., Wirfelt, E., Wängborg, I., Sjögren, B., Edman, G. (2007). Personality and fear of childbirth. Acta Obstetricia et Gynecologica Scandinavica, 86 (7),

83 Sable, M., R., Wilkinson, D., S. (2000). Impact of perceived stress, major life events and pregnancy attitudes on low birth weight. Family Planning Perspectives, 32 (6), Saisto, T., Halmesmäki, E. (2003). Fear of childbirth: a neglected dilemma. Acta Obstetricia et Gynecologica Scandinavica, 82 (3), Saisto, T., Salmela Aro, K., Nurmi, J., Halmesmäki, E. (2001). Psychosocial characteristics of women and their partners fearingvaginal childbirth. British Journal of Obstetrics and Gynaecology, 108, Saisto, T., Ylikorkala, O., Halmesmäki, E. (1999) Factors associated with fear of childbirth in second pregnancies. Obstetric and Gynecology, 94 (5), Spice, K., Jones, S., L., Hadjistavropoulos, H., D., Kowalyk, K., Stewart, S., H. (2009). Prenatal fear of childbirth and anxiety sensitivity. Journal of Psychosomatic Obstetrics and Gynecology, 30 (3), Storksen, H., T., Eberhard Gran, M., Garthus Niegel, S., Esklid, A. (2012). Fear of childbirth; the relation to anxiety and depression. Acta Obstetricia et Gynecologica Scandinavica, 91 (2), Sydsjö, G., Angerbjörn, L., Palmquist, S., Bladh, M., Sydsjö, A., Josefsson, A. (2013). Secondary fear of childbirth prolongs the time to subsequent delivery. Acta Obstetricia et Gynecologica Scandinavica, 92 (2), Sydsjö, G., Sydsjö, A., Gunnervik, Ch., Bladh, M., Josefsson, A. (2011). Obstetric outcome for women who received individualizedtreatment for fear of childbirth during pregnancy. Acta Obstetricia et Gynecologica Scandinavica, 91 (1), Trillingsgaard, T., Elklit, A., Shevil, M., Maimburg, R., D. (2011). Adult attachment at the transition to motherhood: predicting worry, health care utility and relationship functioning. Journal of Reproductive and Infant Psychology, 29 (4), Waldenström, U., Hildingsson, I., Ryding, E., L. (2006). Antenatal fear of childbirth and its associationwith subsequent caesarean section andexperience of childbirth. BJOG: An International Journal of Obstetrics and Gynaecology, 113 (6), Weiss, R., S. (1993). The attachment bond in childhood and adulthood. In Parkes, C., M., Stevenson-Hinde, J. (Eds.), Attachment across the life cycle, London: Routledge. 83

84 Wijma, K., Wijma, B., Zar, M. (1998). Psychometric aspects of the W DEQ; a new questionnaire for the measurement of fear of childbirth. Journal of Psychosomatic Obstetrics and Gynecology, 19, Wilson, C., L., Rholes, W., S., Simpson, J., A., Tran, S. (2007). Labor, delivery, and early parenthood: An attachment theory perspective. Personality and Social Psychology Bulletin, 33, Wongpakaran, T., Wongpakaran, N. (2012). A short version of the revised experience of close relationships questionnaire: Investigating non clinical and clinical samples. Clinical Practice & Epidemiology in Mental Health, 8, Zar, M., Wijma, K., Wijma, B. (2001). Pre and Postpartum Fear of Childbirth innulliparous and Parous Women. Scandinavian Journal of Behaviour Therapy, 20 (2), Zar, M., Wijma, K., Wijma, B. (2002). Relations between anxiety disorders and fear of childbirth during late pregnancy.clinical Psychology and Psychotherapy, 9,

85 Přílohy Příloha 1 Dotazníky Příloha 1a instrukce v úvodu dotazníku Předkládaný dotazník je součástí výzkumné studie, zpracované pro účely magisterské diplomové práce, která se zaměřuje na prožívání těhotných žen spojené s budoucím porodem. Skládá se z úvodního dotazníku a čtyř navazujících dotazníků. Informace, které uvedete, budou zpracovány anonymně a využity pouze pro účely magisterské diplomové práce nebo popř. článku v odborném tisku. Odpovídejte proto prosím upřímně a s vědomím, že žádné odpovědi nelze považovat ani za špatné, ani za správné. Příloha 1b úvodní otázky 1. Věk: Jsem v trimestru těhotenství 3. Je to moje těhotenství 4. Svůj poslední porod vnímám jako a) Bez komplikací b) Komplikovaný c) Ještě jsem nerodila d) Nedokážu posoudit 5. Všechny mé předcházející porody vnímám jako (odpovídejte v případě, že jste v minulosti rodila více než jednou) a) Bez komplikací b) Některé s komplikacemi c) Všechny s komplikacemi d) Nedokážu posoudit 6. V současné době žiji v partnerském vztahu a) Ano b) Ne 7. V současné době žiji s otcem dítěte, které očekávám a) Ano b) Ne 85

86 Příloha 1c - Wijma Delivery Expectancy/Experience Questionnaire verze A Tento dotazník je o pocitech a myšlenkách, které mohou mít ženy při představě nadcházejícího porodu. Odpovědi na otázky jsou v podobě škály od 0 do 5. Prosím odpovězte na každou otázku zakroužkováním čísla, které nejpřesněji vystihuje Vaši představu o tom, jaký bude Váš porod. Prosím snažte se odpovídat tak jaký si myslíte, že Váš porod bude, spíše než v jaký doufáte. I) Jak si myslíte, že Váš porod celkově dopadne? 1) Absolutně Vůbec ne skvěle skvěle 2) Absolutně Vůbec ne hrozně hrozně II) Jak si myslíte, že se budete celkově cítit během porodu? 3) Absolutně Vůbec ne osaměle osaměle 4) Extrémně Vůbec ne silná silná 5) Absolutně Vůbec ne jistá jistá 6) V extrémních Vůbec ne obavách v obavách 7) Absolutně Vůbec ne osamocená osamocená 8) Extrémně Vůbec ne slabá slabá 9) Absolutně Vůbec ne v bezpečí v bezpečí 86

87 10) Absolutně Vůbec ne nezávislá nezávislá 11) Absolutně Vůbec ne beznadějně beznadějně 12) Extrémně Vůbec ne napjatá napjatá 13) Absolutně Vůbec ne spokojená spokojená 14) Extrémně Vůbec ne pyšná pyšná 15) Absolutně Vůbec ne opuštěná opuštěná 16) Absolutně Vůbec ne vyrovnaná vyrovnaná 17) Absolutně Vůbec ne uvolněná uvolněná 18) Extrémně Vůbec ne šťastná šťastná III) Co si myslíte, že budete cítit během porodu? 19) Extrémní Vůbec žádnou paniku paniku 20) Absolutní Vůbec žádnou beznaděj beznaděj 87

88 21) Extrémní Vůbec žádnou touhu touhu po po dítěti dítěti 22) Absolutní Vůbec žádné sebevědomí sebevědomí 23) Absolutní Vůbec žádnou důvěru důvěru 24) Extrémní Vůbec žádnou bolest bolest IV) Co si myslíte, že se stane, když bude porod nejintenzivnější? 25) Budu se Vůbec se nebudu chovat chovat špatně absolutně špatně 26) Dovolím Vůbec nedovolím svému svému tělu převzít tělu převzít kontrolu nad situací absolutní kontrolu nad situací 27) Absolutně Vůbec nad sebou nad sebou neztratím kontrolu ztratím kontrolu V) Jaký myslíte, že to bude pocit v prvním momentě narození dítěte? 28) Extrémně Vůbec ne příjemný příjemný 88

89 29) Absolutně Vůbec ne přirozený přirozený 30) Absolutně Vůbec ne takový, takový, jaký jaký má být má být 31) Extrémního Vůbec žádného nebezpečí nebezpečí VI) Měla jste během posledního měsíce například tyto představy týkající se porodu? 32) Představy, že Vaše dítě během porodu zemře Nikdy Velmi často 33) Představy, že se Vaše dítě zraní během porodu Nikdy Velmi často Mohla byste nyní prosím zkontrolovat, že jste nezapoměla odpovědět na žádnou otázku? Děkuji. 89

90 Příloha 1d - Experience in Close Relationships Revised 18 Prosím zodpovězte následujících 18 otázek o Vašem partnerovi (pokud aktuálně nemáte partnera, odpovídejte na tyto otázky s ohledem na minulého partnera nebo na vztah, který byste chtěla s někým mít). Vyberte jednu z následujících variant, aby bylo zřejmé, o jakém vztahu vypovídáte. a) Vztah s aktuálním partnerem b) Vztah s minulým partnerem c) Vztah, který si představuji a přeji 1 = vůbec nesouhlasím 7 = zcela souhlasím Tvrzení Odpověď 1. Raději partnerovi nedávám najevo, jak se v hloubi duše cítím. 2. Často se trápím, že mě můj partner nemiluje doopravdy Cítím se dobře, když sdílím své intimní myšlenky a pocity se svým partnerem. 4. Když můj partner není nablízku, mám obavy, že by mohl mít zájem o někoho jiného. 5. Připadá mi poměrně snadné být se svým partnerem intimní. 6. Kvůli svému partnerovi o sobě mám pochybnosti Obvykle se svým partnerem prodiskutuji své problémy a starosti. 8. Často se trápím, že se mnou můj partner nebude chtít zůstat. 9. Připadá mi snadné se spoléhat na partnera Mám velké obavy o svůj vztah Svému partnerovi povím všechno Když projevuji své city k partnerovi, bojím se, že nebude cítit totéž vůči mně. 13. Není pro mě obtížné být se svým partnerem intimní Partner někdy mění své city vůči mně bez zjevné příčiny Se svým partnerem všechno prodebatuji Trápím se tím, že partner o mě nebudou stát tak, jak já stojím o něj. 17. Pomáhá mi, když se v případě potřeby mohu obrátit na svého partnera. 18. Trápím se, že se nebudu moci vyrovnat ostatním lidem

91 Příloha 1e Basic psychological needs scales autonomy scale Prosím, přečtěte si následující tvrzení, zamyslete se, jak se vztahují k Vašemu životu a posuďte, do jaké míry Vás vystihují. Odpovídejte prosím bez velkého přemýšlení. Volte to, co Vám pocitově sedne. 1 = vůbec mě to nevystihuje 4 = do určité míry mě to vystihuje 7 = úplně mě to vystihuje Tvrzení Odpověď 1. Můžu se sama rozhodovat, jak chci žít svůj život Mám pocit, že mě pořád někdo někam tlačí Můžu volně vyjadřovat své nápady a názory V běžném životě musím často dělat, co mi druzí řeknou. 5. Lidé, se kterými se běžně potkávám, berou v potaz, jak se cítím. 6. V běžných každodenních situacích mám pocit, že se nemusím přetvařovat. 7. V běžném životě nemám moc příležitostí rozhodovat, jak chci co dělat Příloha 1f Relationship assessment scale Na tento dotazník odpovídejte prosím v případě, že máte v současné době partnerský vztah. Níže uvedené otázky se týkají Vaší spokojenosti v současném partnerském vztahu. Není to test, takže neexistují správné nebo nesprávné odpovědi. Odpovězte prosím na každou otázku tak pečlivě a přesně, jak jen dokážete. Odpovídejte za pomoci čísel = Málo 5 = Hodně Tvrzení Odpověď Málo Hodně 1. Do jaké míry naplňuje Váš partner Vaše potřeby? Jak jste obecně spokojená s Vaším vztahem? Jak dobrý je Váš vztah v porovnání s většinou vztahů, které znáte? 4. Jak často si přejete, aby tento vztah nikdy nezačal? 5. Do jaké míry naplňuje Váš vztah Vaše původní očekávání? 6. Jak moc milujete svého partnera? Kolik problémů se vyskytuje ve Vašem vztahu?

92 Příloha 1g položky týkající se potřeby mít partnera u porodu U následujících tvrzení prosím vyjádřete míru svého souhlasu nebo nesouhlas 8. Přeji si, aby byl můj partner se mnou u porodu a) Naprosto souhlasím b) Spíše souhlasím c) Nevím d) Spíše nesouhlasím e) Naprosto nesouhlasím 9. Cítím, že potřebuji, aby se mnou byl partner u porodu a) Naprosto souhlasím b) Spíše souhlasím c) Nevím d) Spíše nesouhlasím e) Naprosto nesouhlasím 10. Nedovedu si představit, že bych porod bez partnerovy přítomnosti zvládla a) Naprosto souhlasím b) Spíše souhlasím c) Nevím d) Spíše nesouhlasím e) Naprosto nesouhlasím 92

93 Příloha 2 Histogramy Níže uvedené histogramy znázorňují rozložení jednotlivých proměnných. N = 245; M = 29,89; SD = 4,46 N = 245; M = 56,22; SD = 18,16 šikmost = 0,08; špičatost = 0,26 šikmost = -0,31; špičatost = -0,12 Graf 1: Histogram pro proměnnou věk Graf 2: Histogram pro proměnnou strach z porodu N = 245; M = 2,02, SD = 1,15 N = 245; M = 2,3; SD = 1,05 šikmost = 1,64; špičatost = 2,69 šikmost = 0,84; špičatost = 0,26 Graf 3: Histogram pro proměnnou úzkostnost Graf 4: Historgram pro proměnnou vyhýbavost 93

94 N = 245; M = 37,51; SD = 6,49 N = 239; M = 31,08; SD = 3,82 šikmost = -0,80; špičatost = 1,10 šikmost = 1,40; špičatost = 3,10 Graf 5: Histogram pro proměnnou autonomie Graf 6: Histogram pro proměnnou spokojenost v partnerském vztahu N = 239; M = 11,63; SD = 2,23 šikmost = -0,69; špičatost = 0,67 Graf 7: Histogram pro promennou potřeba mít partnera u porodu 94