Moravský. 47. mezinárodní hudební festival Brno 27I10 8I11I2013. Český den. Kvintet a nonety. 28I10I2013 v 19:30 Besední dům

Transkript

1 47. mezinárodní hudební festival Brno Moravský podzim 27I10 8I11I2013 Český den Pod záštitou Dagmar Havlové Kvintet a nonety K 95. výročí vzniku samostatného československého státu 28I10I2013 v 19:30 Besední dům

2 Pořad koncertu ZDENĚK FIBICH Kvintet D dur op. 42 pro klarinet, lesní roh, housle, violoncello a klavír Quintet in D major Op. 42 for clarinet, French horn, violin, violoncello and piano 1. Allegro non tanto 2. Largo 3. Scherzo: Con fuoco e feroce Trio I Trio II 4. Finale: Allegro con spirito přestávka I 20 ALOIS HÁBA Fantazie č. 1 op. 40 ve dvanáctitónovém systému pro noneto (1. nonet) Fantasy No. 1 Op. 40 in Twelve-Note System for Nonet (Nonet No. 1) JAN NOVÁK Passer Catulli (Catullův vrabčák) pro bas a noneto Passer Catulli for Bass and Nonet 1. = = = = 80 BOHUSLAV MARTINŮ Nonet č. 2 H 374 Nonet No. 2 H Poco allegro 2. Andante 3. Allegretto Dechové kvinteto Phoenix / Phoenix Wind Quintet: Kristina Vaculová j.h., flétna / as guest, flute Martina Vávrová hoboj / oboe Emil Drápela klarinet / clarinet Milan Mrazík lesní roh / French horn Dušan Drápela fagot / bassoon hosté / guests: Richard Novák bas / bass Dana Drápelová klavír / piano Pavel Wallinger housle / violin Dana Suková housle / violin Petr Pšenica viola Pavel Šabacký violoncello Miloslav Jelínek kontrabas / double bass Zdravice Vážení návštěvníci, s radostí jménem svým i jménem Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 přebírám záštitu nad Českým dnem v rámci 47. mezinárodního hudebního festivalu Brno. Není náhodou, že oslava velikánů české klasické hudby padla zrovna na den vyhlášení samostatného československého státu. Jejich odkaz se nesmazatelně zapsal do světového hudebního dědictví a napomohl tak k upevnění české kulturní identity. Jako milovnice klasické hudby jsem proto velice ráda, že si můžeme jejich tvorbu v takto významný den připomenout. Přeji příjemný a naplňující hudební zážitek. S úctou a pozdravem Dagmar Havlová předsedkyně Správní rady Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97

3 O skladbách Zdeněk Fibich ( ) patřil na sklonku 19. století k nejvýznamnějším osobnostem hudebního života Prahy. Narodil se v lesnické rodině ve Všebořicích, hudební vzdělání získal na lipské konzervatoři a od roku 1871 žil v Praze. Uznání si vydobyla Hippodamie, trilogie antických scénických melodramů, dále symfonické básně či scénická hudba ke hrám Jaroslava Vrchlického. Velmi dlouho byl Fibich jako třetí člen hvězdné trojice velikánů 19. století řazen vedle Smetany a Dvořáka, čas však výrazně zapracoval v jeho neprospěch. Fibichova komorní hudba je až na výjimky (klavírní cyklus Nálady, dojmy a upomínky, houslová Sonatina, klarinetová Selanka) zapomenuta. Neprávem. Zejména poslední komorní dílo, Kvintet D dur pro klavír, klarinet, lesní roh, housle a violoncello je reprezentativní ukázkou české romantické literatury. Vznikl v roce 1894, v době skladatelova plně rozvinutého vztahu ke spisovatelce a libretistce Anežce Schulzové, jeho někdejší žákyni, jako velká hudební báseň o štěstí a lásce, jako sebevědomá výpověď o významném citovém poutu. Vstupní sonátová věta je rozevlátá až patetická, s brilantním klavírním partem brahmsovské faktury. Druhá věta skladby setrvává v lyrické náladě, plna radosti, krásy, touhy nositelem těchto poloh je zejména lesní roh, roli laškovného rušitele hraje klarinet. Třetí věta, scherzo, přináší vitální hudbu, přerušenou dvěma trii: v prvním upoutá pozornost vroucné sólo lesního rohu, ve druhém vtipný partnerský dialog klarinetu s klavírem. V bravurním finále přerušují energický pochodový proud četné lyrické epizody a toliko jistý sklon k rozvláčnosti je jedinou vadou na kráse jinak pozoruhodně vyváženého hudebního tvaru. Alois Hába ( ), narozený ve Vizovicích, studoval po absolutoriu učitelského ústavu v Kroměříži skladbu na mistrovské škole Pražské konzervatoře, pak na hudební akademii ve Vídni a konečně na vysoké hudební škole v Berlíně. V dějinách české hudby mu náleží místo avantgardisty podobně jako v hudbě světové Arnoldu Schönbergovi. K otci dodekafonie měl Hába blízko, vytvořil však vlastní netonální systém, v němž dodekafonické prvky přetavil. Od poloviny 20. let minulého století rozvíjel čtyř-, šesti- a dvanáctitónovou soustavu, jako první začal rozlišovat čtvrttónové mikrointervaly a složil řadu skladeb ve čtvrttónovém systému pro zvlášť k tomuto účelu zkonstruované hudební nástroje. Komponoval v tzv. atematickém slohu, zcela popírajícím tematickou práci; namísto motivů či témat pracoval s tzv. tónovými centry. V Hábově hudbě, a to i v jeho dvanácti- či mikrotónových kompozicích, jsou tato tónová centra vždy slyšitelná jako význačné tóny či akordy. Ze zcela současného úhlu pohledu se ovšem mnohá Hábova atonální hudba jeví jako tonální ve smyslu tzv. rozšířené tonality. Fantazie č. 1 op. 40 pro noneto ve dvanáctitónovém systému vznikla roku 1931 pro České noneto, jež se z podnětu primária Emila Leichnera ustavilo roku 1923 v Praze. Své premiéry se skladba dočkala 30. března 1932 ve Vídni. Jak přibývala další Hábova nonetní díla, začala být uváděna jako 1. nonet. Přestože je jednovětá, lze dobře sledovat čtyřdílnost vnitřního členění. V úvodních taktech jsou exponovány dvanáctitónové akordy, avšak kontrabasová prodleva na tónu E (stejným tónem skladba končí) zároveň navozuje pocit tonality. Následná hudba, jakkoliv dvanáctitónová, směřuje v rytmickém Scherzu, lyrickém Andante i šestiosminovém Vivace spíše k diatonice a dokonce k durovým intervalům. Skladba tedy není dodekafonická, jak bývá uváděno. Jan Novák ( ), rodák z Nové Říše na Moravě, maturoval na klasickém gymnáziu v Brně a pokračoval ve studiu klavíru a skladby na brněnské konzervatoři. Studium přerušilo totální nasazení v Německu, jež ho postihlo jako příslušníka ročníku 21. V roce 1946 nastoupil na pražskou AMU a krátce nato odjel jako stipendista Ježkovy nadace do USA, kde se klíčovým ukázalo soukromé studium u Bohuslava Martinů. Bylo krutým paradoxem, že se Novák vrátil z Ameriky právě 25. února 1948, v den, kdy se současně vrátil z Hradu Klement Gottwald. Duchovně založený skladatel, orientovaný na západní humanistické hodnoty, se postupně dostával do stále hlubších konfliktů s vládnoucí mocí. Žil a pracoval v Brně; filharmonie realizovala řadu jeho premiér a nahrávek až do srpna 1968, jenž ho zastihl v Itálii. Novák se slovy dvakrát stejnou chybu neudělám emigroval, záhy následován rodinou. Do vlasti se již nevrátil. Novákovou celoživotní zálibou byla latina, v níž plynně hovořil, psal a veršoval; komponoval téměř výhradně na latinské texty. Tehdy v tom bylo i určité gesto odporu vůči trivialitám socialistického realismu. Nedlouhá dodekafonická experimentální epocha v díle Jana Nováka přinesla v roce 1962 skladbu Passer Catulli (Catullův vrabčák). Podtitul zní Hudební hříčka o životě a smrti vrabce podle široce známé básně římského básníka Gaia Valeria Catulla. Latinské verše, lascívní a dvojsmyslné, zhudebnil Novák s osobitým umocňujícím humorem. Passer Catulli je protipólem Orffových Catulli carmina (1943) čerpajících také z Catulla, avšak zahalených romanticko-sentimentálním hávem. Novákova partitura je značně náročná, předchozí provedení vyžadovala účast dirigenta.

4 Konečně jsem dorazil ty Pašije definitivně, a tak mi spadl těžký kámen z krku, neboť to byla dlouhá práce s velkými obtížemi. Tak abych se dostal na poněkud jiný vzduch ( ), pustil jsem se do komorní práce a píšu Nonet pro to naše famózní sdružení, neb mě o to už léta žádají. Je to sice ne moc praktická kompozice (kdopak teď hraje nonet, ani na klavírní kvintet už nejsou zájemci!), ale dělá mi radost a doufám, že nebudou zklamáni. Slova Bohuslava Martinů ( ) z dopisu Karlu Novákovi 21. ledna 1959 jsou dalším dokladem neutuchající aktivity Emila Leichnera. Nonet dokončený 1. února 1959, necelých sedm měsíců před smrtí skladatele, je skutečným klenotem české komorní hudby, mimořádně emotivním. Nalezneme v něm paralely k romantismu, schubertovsky půvabnému a prostému, což je pro pozdního Martinů typické. V první větě zaznívá lidové muzikantství rodného kraje i inspirace kresbami Josefa Lady a loutkami Jiřího Trnky. Druhá věta je intimní hudební zpovědí, naplněnou dávnými obrazy z mládí a intenzívní touhou po domově, jež činí hudbu Martinů tak jedinečnou. Třetí část, spíše taneční fantazie, se rovněž opírá o lidový základ, což je zjevné ve flétnovém sólu i v matoucích změnách sudých a lichých taktů. Po objevení dalšího nonetu, mladistvé práce z roku 1924, je toto předposlední komorní dílo Martinů uváděno jako Nonet č. 2. I když po něm následovala ještě Komorní hudba č. 1, je silně vnímáno jako Mistrův epitaf. O účinkujících komorní i sólistickou praxí v mnoha státech Evropy a Asie. Soubor debutoval na festivalu Janáčkovo Brno V roce 2005 zastupoval ČR na mezinárodním festivalu ve Finsku s retrospektivou české hudby od klasiky přes Janáčka, Haase, Hábu, Martinů, Nováka po soudobé autory. Český program uvedl i na Europäische Wochen 2013 v Pasově. Flétnistu Petra Pomklu, účinkujícího v paralelním projektu Moravského podzimu, zastupuje flétnistka Kristina Vaculová. Pozvání ke spolupráci přijali koncertní mistři filharmonie Pavel Wallinger a Pavel Šabacký, houslistka Dana Suková, violista Petr Pšenica a kontrabasista Miloslav Jelínek. Klavírní part kvintetu nastudovala s ansámblem pravidelně spolupracující klavíristka Dana Drápelová. Emil Drápela Operní pěvec Richard Novák (1931) je nehasnoucí stálicí světového i českého operního a koncertního umění známou v mnoha zemích Evropy, v Kanadě i Japonsku. Po čtyřiceti letech v brněnské Janáčkově opeře se soustavně věnuje kantátám, oratoriím, písňové a komorní hudbě. Skladba Passer Catulli mu byla bratrancem Janem Novákem dedikována za vítězství v mezinárodní pěvecké soutěži v Toulouse Dechové kvinteto Phoenix je komorním souborem prvních hráčů Filharmonie Brno a Národního divadla Brno s orchestrální, Texty Catullův vrabčák (Gaius Valerius Catullus), přeložil Ferdinand Stiebitz Milenčino ptáče Vrabče, miláčku mojí znejmilejší! Když se sličnému mému potěšení zachce nějaké milé kratochvíle, jíž by trošičku stesk svůj zkonejšila (má se, myslím, ten žhnoucí žár tak ztišit!): tebe na klíně hýčká, hrá si s tebou, a když dorážíš na ni, škádlívá tě hrotem prstíku, abys prudce klovl... Kéž bych také tak s tebou hrát si mohl, abych ulevil bolným trudům srdce!

5 Za mrtvým ptáčetem Plačte, milostiplná božstva lásky, a co lidí je cituplných v světě! Umřel vrabec té mojí znejmilejší, vrabec, miláček mojí znejmilejší, jenž dražší byl nežli oko v hlavě: bylť tak slaďoučký a svou velitelku znal tak dobře jak dívka svoji matku; v jejím klíně si hověl, hnout se nechtěl, nýbrž čiperně sem tam poskakuje pořád švitořil jenom na svou paní... Teď však po cestě temné ubírá se v místa, odkud se nevrací prý nikdo... Kletba na vás, ve kleté chmury Orku, které pohlcujete všecko hezké: ach, jak hezkého vrabce jste mi vzaly! Jaké neštěstí! Vrabče, nebožátko, steskem po tobě teď mé znejmilejší očka opuchlá samým pláčem rudnou... In contrast, the work by Jan Novák ( ) entitled Passer Catulli (Catullus s Sparrow) for bass and nonet is pure dodecaphony, the product of a short experimental period. It is subtitled Musical play on life and death of a sparrow according to the widely-known Roman poet Gaius Valerius Catullus. This work from 1962 in Novák s beloved Latin is a kind of humoristic antidote to Orff s Catulli Carmina, which drew from the same source. Nonet by Bohuslav Martinů ( ) was completed on February 1, 1959, seven months before the composer s death. Written for the Czech Nonet, it is an unusually emotional piece of chamber music. We hear echoes of Romanticism, Schubert esquely charming and simple, typical for later Martinů. After the discovery of another nonet, an early piece from 1924, this next-to-last work by Martinů has been called Nonet No. 2. Even though he was still to write Chamber Music No. 1, the Nonet is seen many as the master s epitaph. Résumé Zdeněk Fibich ( ) was long considered the third member of the trio of Czech greats of the 19 th century, alongside Smetana and Dvořák, but time worked very much against him. His last chamber composition, Quintet in D major op. 42, a great work of Czech romantic literature, has been unjustly neglected. The quintet with its atypical instrumentation was written in 1894, during the composer s relationship with a former student, writer and librettist Anežka Schulzová, as a musical expression of love and joy. Alois Hába ( ) has gone down in in Czech musical history among the avant-gardists, in the same sphere as worldfamous composer Arnold Schönberg. He created his own atonal method in which he used dodecaphonic elements to shape his own twelve-tone system. He made pioneering use of micro-intervals, and composed a number of pieces in the quarter-tone system. From the current point of view, however, some of Hába s atonal music seems tonal in the sense of so-called expanded tonality. Fantasy No. 1 op. 40 for Nonet in the Twelve-Tone System was written in 1931 for the Czech Nonet ensemble. Twelve-tone chords are prominent in the introduction, but the music that follows tends more towards the diatonic, and is definitely not dodecaphony. Opera singer Richard Novák (1931) is the eternal star of the world and Czech opera and concert stage, and is a familiar face throughout Europe, Canada, and Japan. After forty years at Janáček Opera in Brno, he has been focusing on cantatas, oratorios, songs and chamber music. The work Passer Catulli was dedicated to him by his cousin, composer Jan Novák after he won the vocal competition in Toulouse in The Phoenix Wind Quintet is an ensemble of first chairs from the Brno Philharmonic and Brno National Theater, with a wealth of solo, chamber, and orchestra experience in many countries of Europe and Asia. The ensemble debuted at the Janáček Brno Festival In 2005 it represented the Czech Republic at the International festival in Finland with a retrospective of Czech chamber music, from the classics to Janáček, Haas, Hába, Martinů, and Novák, to contemporary authors. It performed its Czech program recently at the Europäische Wochen 2013 in Passau. Flautist Petr Pomkla, who is performing in a parallel project for Moravian Autumn, is replaced by Kristina Vaculová. Invitations to work on this chamber project were accepted by concert masters Pavel Wallinger and Pavel Šabacký, violinist Dana Suková, violist Petr Pšenica, and contrabassist Miloslav Jelínek. The piano part in the quintet has been studied by pianist Dana Drápelová, who regularly performs with the ensemble. Emil Drápela / translated by Todd Hammond

6 Lumír 23. ročník Inspirace východem Iva Bittová, Libor Pešek, Richard Novák/Leoš Janáček, Antonín Dvořák, Antonio Caldara/Stabat mater, Glagoská mše, z Jistebnického kancionálu... a mnoho dalšího! sledujte aktuality na a Facebooku

7 Změna programu a účinkujících vyhrazena! Prosíme posluchače, aby zaujali svá místa včas, vypnuli mobilní telefony a během koncertu nefotografovali. Děkujeme. Vydala Filharmonie Brno nákladem 130 výtisků texty Emil Drápela anglicky Todd Hammond foto archív Filharmonie Brno sazba a produkce Petr Tejkal Design Statutární město Brno finančně podporuje Filharmonii Brno. Filharmonie Brno, příspěvková organizace Moravský podzim Komenského nám. 534/8, Brno T