PÁR STŘÍPKŮ ČTĚTE HLASUJTE PIŠTE DO 31. ŘÍJNA * Vzdorospolek * Lovčice 2010

Transkript

1 PÁR STŘÍPKŮ 2010 Čtenářové, prostřednictvím této sedmé ročenky v řadě máte možnost sdělit svůj názor na soudobou českou básnickou tvorbu. A hlavně rozhodnout v rovině veřejné celostátní soutěž O českou báseň roku ČTĚTE HLASUJTE PIŠTE DO 31. ŘÍJNA 2010 * Vzdorospolek * Lovčice

2 V SOUTĚŽI O ČESKOU BÁSEŇ ROKU ZÍSKÁVAJÍ VÍTĚZOVÉ PUTOVNÍ CENY N V rovině veřejné od roku 2004 STŘÍBRNOU BULU ěkolikaleté čekání na zhmotnění Zlaté buly bylo ukončeno úspěšným sestavením jejích posledních dílců jen pár hodin před předáním do dalších rukou. Druhý nositel za rok 2008 Petr Petříček z Hořovic ji proto mohl předat v den D Janě Brnušákové z Hostomic pod Brdy za dílo Svítání (str. 18) Shodou okolností nesla tento název i Petříčkova báseň. Zlatý svitek stejně jako ten stříbrný vytvořila akademická malířka Jitka Jelínková z Kutné Hory. ISBN ISSN (hmotné vydání) ISSN (elektronické vydání) 4 D vě bývalé nositelky putovní Stříbrné buly za r Věra Vejnarová z Čáslavi (vpravo) a za rok 2008 Hana Kobulejová z České Lípy (vlevo) se sešly v Přelouči v sobotu 24. dubna 2010, aby toto ocenění předaly do dalších rukou. Vítězkou 6. ročníku se stala Iva Horáková z Pardubic (uprostřed), která básní Strom (str. 17) oslovila 12 ze 42 čtenářů Pár střípků Ačkoliv V. Vejnarová za báseň Zadrž, podzime (str. 16) také získala 12 bodů, přednost dostala nová tvář. V rovině odborné od roku 2007 ZLATOU BULU

3 Co předcházelo tomuto sborníku a bude předcházeti dalším: VŠEM BÁSNÍKŮM! Literární sdružení Vzdorospolek a Východočeské středisko Obce spisovatelů vyhlašují soutěž O českou báseň roku sedmý ročník - Vzácní veršotepci! Pro vás všechny, kdo pokoušíte básnickou Múzu, připravujeme rok co rok nevšední sbírku básní s názvem Pár střípků. Nechcete-li si nechat ujít příležitost ke zviditelnění své tvorby v ročence obohacené soutěží, posílejte v jazyce českém nanejvýše čtyři díla ročně, doposud nikde nezveřejněná (včetně internetu - osobní, literární stránky, apod.) v provedení a námětu naprosto volném. Jak jste si jistě stačili všimnout, básnictví nepatří mezi slovesný obor, jenž by dovedl přilákat více čtenářů. A proto je od prvopočátku (2003) naším cílem vzbudit u lidí větší zájem o toto slovesné umění. Jak? Aby širší veřejnost měla pohnutku nahlédnout do sborníku s vašimi verši, udělujeme jí právo hlasovat. Během půl roku lidé prostě a jednoduše vypíší na přiložený hlasovací lístek až pět básní, které je v ročence osloví. Pro zajištění nestrannosti čtenářů při hlasování samozřejmě neotiskujeme jména básníků; to až zpětně v následujícím ročníku. Původce toho dílka, které na veřejnost zapůsobí nejvíce, získá od nás putovní Stříbrnou bulu, na jejímž podstavci bude na stříbrném štítku vyryto jeho jméno a název básně. Toť rovina VEŘEJNÁ. Ročenka samo sebou není nafukovací, vše se do ní nevejde. Obrátili jsme se proto na společnosti či úřady básnictvím se zabývající, aby vyčlenily své odborníky, kteří by nezávisle a samostatně oznámkovali jako ve škole v tzv. březnovém předkole vámi přihlášenou tvorbu - rovněž bez uvedení jmen původců. Na jejich podkladě se básně rozdělí na dva soubory: více a méně úspěšné. Ty více úspěšné dojdou otištění. Kromě toho vyplyne z jejich práce podrobné umístění všech básní, čili i ta pomyslně nejlepší z odborného hlediska. Její tvůrce dostane od nás putovní Zlatou bulu a též na jejím podstavci ulpí zlatý štítek s jeho jménem i názvem básně. Toť rovina ODBORNÁ. Po skončení hlasování čtenářů se nově vždy poslední listopadovou sobotu od druhé hodiny odpolední slavnostně odhalují soutěžní výsledky. Při tomto závěrečném dějství je vyžadována účast básníků (či jejich zástupců), kteří se umístili v rovině odborné i v rovině veřejné. Nikdo totiž nebude předem zpraven o přesném umístění v soutěži; to platí i pro vítěze putovních cen. Sedmý ročník se ukončí 27. listopadu 2010 v Evropském spolkovém domě na Perštýnském náměstí v Pardubicích v rámci Uměleckého maratónu Východočeského střediska Obce spisovatelů. Svou tvorbu s udáním své adresy, telefonu a ročníku narození, neb básnické klání je rozděleno do dvou skupin - do 30 a nad 30 let, posílejte nejpozději do 31. ledna 2010 na: vzdorospolek@centrum.cz (předmět Stříbrná bula). Nemáte-li možnost přes síť (internet), pak básně zasílejte strojopisem v jednom vyhotovení na: Literární sdružení Vzdorospolek, Lovčice 9, pošta Čáslav , heslo Stříbrná bula. Další podrobnosti naleznete na našich stránkách: POZNÁMKA: Pro osmý ročník platí den uzávěrky přihlašování básní 31. ledna 2011, pro devátý 31. ledna 2012 atd. 5

4 Základní kameny Stříbrné buly 1. Záměrem celého díla O českou báseň roku je přiblížit básnictví, neuvěřitelně málo čtené básnictví (!), většímu počtu čtenářů, protože současné opomíjení tohoto nejvyššího slovesného umění je takřka hřích. A to prostřednictvím ročenek, které jsou oživeny soutěží, do níž se může každý zapojit. Po dvanácti letech se zaplní podstavce putovních cen pro vítěze - Stříbrné i Zlaté buly - a vymění za nové. K této příležitosti bude vydán mimořádný sborník, kde najdou místo všechna oceněná dílka za celé dvanáctileté období. 2. Soutěž je určena všem básníkům (amatérům i profesionálům) a probíhá každoročně od roku 2004; délka ročníku: deset měsíců, nepočítáme-li možnost přihlašovat básně až dvanáct měsíců předem. 3. Celý rok se shromažďují soutěžní práce (od 1. února předchozího roku do 31. ledna). Jeden zájemce - bez ohledu na věk má možnost zaslat do jednoho ročníku až čtyři dílka. Ve sborníku Pár střípků může býti básník otištěn ponejvíce dvanáctkrát (a dost, aby se pak zase mohli dostat k otištění jiní tvůrci). 4. Přihlášené básně nesmí být nikde jinde zveřejněny (internet a ostatní soutěže nevyjímaje), a to až do ukončení ročníku. Od básníků se žádá, aby sami také nedávali ve veřejnou známost svou účast v probíhající soutěži. 5. Jiné zveřejnění není možné kvůli nezaujatému hlasování, aby se každému dílku zajistila stejná startovní čára. Vítěze v rovině veřejné totiž určuje veřejnost tedy čtenáři sborníku, v němž jsou soutěžní práce otisknuty pomocí vložených hlasovacích lístků. 6. Jelikož ročenka není nafukovací, lze otisknout pouze 50 až 100 básní v přibližně stejném počtu od mladších i starších, jejichž předělem je 30 let. Proto je jeden měsíc vyhrazen pro tzv. předkolo (březen), kde výběrčí (veřejnosti utajeny odborné osoby určené různými společnostmi či úřady) nezávisle na sobě oznámkují všechnu přihlášenou tvorbu. Toto právo, leč v poloviční hodnotě oproti odborníkům, náleží i vítězům Stříbrné buly až na tucet let, nebo dokud sami nebudou vyřazeni v březnovém předkole. Zároveň při jejich hodnocení vyplyne i nejlépe postavená báseň v rovině odborné. Podrobné hodnocení odborníků bude po celou dobu hlasování veřejnosti utajeno, aby čtenář nebyl ovlivněn jejich výsledky. 7. Na podkladě práce výběrčích je začátkem dalšího měsíce (duben) sestaven sborník a v el. podobě zaslán do tiskárny i se záznamy a snímky ze slavnostního vyhlášení výsledků předchozího ročníku. 8. Básně budou otištěny bez jmen původců, aby čtenář nemohl být ani v tomto bodě nikterak ovlivněn. Každé básni je losem určeno číslo, dle něhož se vloží do sbírky. 9. V první části sborníku se otiskne rozuzlení předchozího ročníku: vítězné básně obou věkových skupin v rovině veřejné a jedna v rovině odborné (ta bez ohledu na věk), jmenný seznam veršotepců podle vylosovaných čísel jejich tvorby. Vše obohatí snímky básníků přítomných na slavnosti i s jejich projevy. K tomu se připojí ohlasy básníků, jež neprošli březnovým předkolem, a ohlasy veřejnosti. 10. Po veřejném představení nové ročenky začíná hlasování. Hodnotit mohou všichni čtenáři mimo ty, kteří jsou spjati se soutěží, tj. soutěžící a pořadatelé (střet zájmů). Na lístky vložené do sborníku je možno uvést až pět básní. Tomuto hodnocení je vyhrazeno šest měsíců (od 1. května do 31. října). Hlasovat lze i elektronicky. 11. Nikdo z básníků nebude dopředu zpraven o přesném umístění, ale každému se oznámí, zda je či není mezi vítězi. Při závěrečném dějství - slavnostním vyhlášení (od 7. ročníku poslední listopadová sobota, prvních šest ročníků se ukončovalo až v dubnu následujícího roku) - je vyžadována účast básníků (či jejich zástupců), kteří se umístili v rovině odborné i v rovině veřejné na prvních třech místech. Pokud tuto milou povinnost nedodrží, věcná cena spojená s daným místem se postoupí tomu, kdo se dostavil a umístil o příčku níže. Všichni soutěžící, kteří přijedou na vyhlášení, shledají v přední části ročenky Pár střípků snímek svůj (případně svého zástupce) ze slavnosti u souhrnného seznamu výsledků. 12. Teprve až při vyhlašování výsledků budou básníci veřejně rozděleni na dvě věkové skupiny: do třiceti a nad třicet let. 13. Soutěžící s největším počtem bodů mohou sedět pouze na jedné ze tří vítězných židlí, a to sami. 14. Hlavní cenou v rovině veřejné je putovní Stříbrná bula, na jeden rok ji získá tvůrce básně s největším počtem bodů od čtenářů. V rovině odborné to je putovní Zlatá bula a na jeden rok ji získá tvůrce básně s nejlepším hodnocením od odborníků v březnovém předkole. Na jejich podstavce se nechají zhotovit štítky s názvy vítězných prací a jmény jejich původců ve spojení s daným rokem. Obě ceny zajistí Vzdorospolek. 15. Další ceny budou poskytovat sponzoři; rovněž se použije výdělek z prodaných výtisků. 16. Vyrozumění o všech pravidlech a průběhu daného ročníku je předkládáno jednotlivým účastníkům proti podpisu nejpozději do otištění jejich děl ve sborníku. Při porušení podmínek je soutěžící vyřazen. /29. dubna 2010/ 6

5 Úvodním slovem (s malým pohledem na předešlých 6 ročníků) Drazí čtenářové, právě jste otevřeli sedmou ročenku Pár střípků Od začátku (2004) byly Střípky zamýšleny jako vlajková loď soudobé české básnické tvorby s jediným cílem, jímž jste právě vy, čtenáři, a to prostřednictvím celostátní soutěže. Daná cesta je složitá z několika důvodů nikdo ji zatím nepodnikl, není se z čeho poučit; málokdo ji chce podstoupit, protože zde nic takového nikdy nebylo. Čili předsudky? První chyba Bohužel, od samotného začátku jsme ještě nedali prostor starším básníkům nad 30 let. Chtěli jsme, jak je v naší v zakládací listině uvedeno (2003), pro tuto skupinu vytvořit trošku jiný postup. Teprve až pro 3. ročník (2006) se rozhodlo spojit obě skupiny dohromady. Na zřeteli tehdy byly peníze; ti starší mají příjmy, mohli by se spolupodílet na vydávání ročenek. Pro ty mladší byly v té době různými úřady poskytovány peněžní příspěvky, ze kterých jsme nakonec nikdy nedostali ani haléře. Tím bylo zbytečné omezovat věk přihlášených básníků, navíc to ty starší (a vypracovanější) odradilo do budoucna. Zpět už to nelze vrátit. Nyní se musejí podílet na vydávání sbírek všichni, i ti mladší. (Prvních pět ročníků jsem zaplatil ze svých peněz nebylo to málo a peněžně se zcela vyčerpal.) Omlouvám se všem, jež do prvních dvou ročníků nemohli zasáhnout. Jistě jste si stačili všimnout, jak se v posledních desetiletích všeobecně na básně nazírá skrze prsty. Čtenář o básně zkrátka nestojí. Z toho plyne: Báseň bez čtenáře snad ani básní není. K zamyšlení pro básníky: Má smysl psát takové verše, které, vyjma vás samotných, v podstatě nikdo nečte? Třeba jste dobří a píšete hodnotné věci, ale pro koho? Pro sebe? Není to trochu málo? Přes všechny tyto překážky jsme se rozhodli proniknout k vám, čtenářům, udělením hlasovacího práva. Druhá chyba Teprve až od pátého ročníku jsme vyčlenili místo ve sbírce i pro zveřejňování ohlasů čtenářů (str. 14 a 15). Každý z vás, hlasujících, můžete napsat svůj názor nejen na tvorbu ve sbírce, ale i na samotné její zpracování. Tyto ohlasy se samo sebou zobrazují až v následují sbírce. Pochopitelně v rozumné míře (do 260 úderů), jinak by se nám nedostávaly volné stránky. Být to od prvního ročníku, jistě bychom už dříve mohli odstranit některé nedostatky, a vy se navzájem obohatit o názory ostatních čtenářů. Mrzí nás to; prosím, odpusťte nám. Cesta se ztěžuje, klesáme s nákladem Nikdo jiný, nežli právě vy, nerozhoduje o tom, kdo z básníků získá za nejpůsobivější báseň daného roku nejvyšší ocenění putovní Stříbrnou bulu. Tato pohnutka nahlédnout na soudobé básně sice rok od roku oslovovala více lidí, jenže ne tolik, aby svou objednávkou zajistili sbírce její vydání v patřičném nákladu (alespoň ks); tudíž o naší snaze málokdo ví. Po letošním sedmém ročníku, kdy z 500 ks klesáme na 300 ks, je nasnadě promyslet její vydávání. Odmítl jsem totiž , Kč od soukromé osoby na umělou výši nákladu, neboť dle mého mínění to není správná cesta. Zapojení básníci si mohou přiobjednat ke svému výtisku libovolný počet ročenek za velkoobchodní cenu, jenže většinou uvedou v přihlášce do patřičného políčka číslo 0. Jak se potom mají ročenky rozšiřovat mezi lidi? Kdo bude hlasovat? My ze Střípků nemáme žádný prospěch, poněvadž jejich láce 45, Kč (plus 20, Kč poštovné) je nastavena pro jejich peněžní dostupnost. Docílení takové ceny jsme dosáhli vzdáním se jakékoliv odměny pro nás, vydavatele. Asi proto zůstává téměř všechna práce na mně, neboť každého odradí peněžní NEodměna a ta spousta obětovaných hodin života. Málokdo se těchto věcí zřekne pro dobro věci. Koneckonců jsem ostatními označován za blázna, když tak činím v pouhém zájmu o české básnictví, a nic za to nechci. Oni se však mýlí, neboť přeci jen za to něco chci. 7

6 Aby moje práce a snaha měly smysl, tak chci po všech zúčastněných dodržet vše, na čem se předem a v klidu domluvíme prostřednictvím přihlášky. Nikdo nikdy nebyl nucen přihlášku vyplnit a podepsat. Kdo chtěl, podepsal ji, čímž se zavázal k jejímu plnění. Není v ní jediný podpásový a zákeřný bod, jak bývá zvykem v České zemi, napsaný pidipísmenky dole pod čarou. Přesto, jako by to byla nemoc českého národa, nejsou mnozí s to dodržet své slovo. Kolik neskutečných potíží jsem s tím měl, to se ani nedá popsat. Kvůli takovým lidem se tiskopis přihlášky postupem času začal tvářit jako vytvořený výhradně pro chovance ústavů, přesto neustále narážím na znovu se ptaní, jak, co, kdy, kde, proč a následné porušení samotných pravidel. Neočekával jsem právě od básníků heslo: SLIBY CHYBY. Tyhle maličkosti mi berou sílu pokračovat a naprosto podkopávají všechnu činnost mou i dalších osob kolem Stříbrné buly. Rok sedmý, pokrok nepatrný Vy, kteří máte Střípky prvně v rukou, neželte. O nic jste nepřišli, poněvadž stále pracujeme s pouhým zlomkem toho, co se dnes a denně ze skvostů daného slovesného odvětví zveřejňuje např. na síti (angl. internetu) LiTerra, Písmák. Přiznat porážku neumí každý, dost možná ani pisatel těchto řádků. A kdo to vlastně je? Až doposud jsem ani jednou nezmínil jména lidí, jež mají podíl na vydávání Střípků. Byla to chyba? Třetí chyba Jak jsem za ta léta zjistil, na jménu a obzvlášť na přídomcích kolem něho strašně záleží. Dovolte tedy, abych se představil nyní, při ohlédnutí zpět za šesti ročníky. Jmenuji se Jiří Bruthans. Říká vám moje jméno něco? Zhola nic. Jak by ne, když jsem obyčejný dělník bez vzdělání, a tedy bez přídomku před či za jménem. Současná česká společnost nesmlouvavě hledí jen a jen na počet přídomků (nerozumíte-li česky, tak z latiny titulů ) a vůbec ji nezajímá, zda tito lepší mají náležité znalosti. V takové společnosti bych přídomek ani nepřijal. Už léta letoucí tuto větu vyslovuji. A teprve vloni (2009) se potvrdila prokázaným kupováním přídomků na mnoha českých vysokých školách. Považte, vše se dělo jen kvůli několika písmenkům připojených ke jménu. Uvedl-li bych naše jména už poprvé, všichni byste věděli to samé, co nyní. Chtěl jsem pouze být prostředníkem v činnosti, kde rozhodují skutky, nikoliv jména. Slůvko Vzdorospolek vypovídá samo o sobě, kdo jsme vzdor vůči strnulosti. Připravuji a sestavuji Střípky asi z 90 %, ač jsem původně nechtěl. Daleko vhodnější mi přišlo, aby knihu vytvořili odborníci. Spoléhal jsem v tomto na spolupořádající Městský úřad v Kutné Hoře. Lidé spjatí s osvětovou činností mají více možností někoho oslovit. Nestalo se tak. Čili ani nešlo jinak, pokud jsme chtěli dílo představit světu, než vlastními značně omezenými prostředky. Čtvrtá chyba Měli jsme čekat, až úředníci převezmou v tomto odpovědnost a sami se přičiní o rozjetí Stříbrné buly po České zemi. Čekat a čekat a čekat. Podnět zespodu od dělníka, jenž si nemůže dovolit ani osobní vůz, aby se z neuvěřitelně zapadlé vesničky dostavil k jednání na úřadech a musí využívat jiných dopravních prostředků (kolo, autobus, vlak), nebývá brán vážně... I tuto sedmou sbírku dělám od á do zet doslova na koleni. Je těžké ji rozvíjet, leč jistý rozdíl oproti té první je patrný; jenom si nejsem jist, jestli je přínosný. Omlouvám se proto vám i otištěným básníkům za její ne zcela dokonalé provedení. Jak prý nemáte jméno... Nemohu nezmínit další jména: Jan Colega Bill, Stanislav Crkal, Jakub Dohnal, Jan Horálek, Jana Machková, Jan Ponert, Jan Sršeň. Každý svou troškou, vždy v jistém úseku přispěl či přispívá k přežití Stříbrné buly. Nikdo z výše zmíněných neznámých ani nechtěl být uváděn jménem, skromnost je jim vlastní. I když porušuji jejich přání, doufám v jejich pochopení při mém ohlednutí za prvním půltuctem vydaných sbírek. Tak jako tak při styku s úřady musely být podepsány náležité listiny, a proto třeba z dotací nám nikdy nepřidělili, jak již bylo zmíněno, ani jeden haléř dotace. Nemáte-li v České zemi jméno... 8

7 Abychom splnili zákon, založili jsme občanské sdružení pod názvem Vzdorospolek. V tom je jeden z údajných kamenů úrazu. Prý dělat cokoliv v celostátním měřítku nelze bez známé osobnosti (údajně stačí i politik, básním rozumět naprosto nemusí) a bez nic neříkající hlavičky, jež by údajně daly na srozuměnou všem spoluobčanům vážnost předloženého díla. Případně stačí i nějaký uznávaný básník. Jenže v České zemi je přehršle takových soutěží, co se zaštiťují Orteny, Vokolky, Hraběty, Václavky, a my vznikli právě jim navzdory. Jejich pořadatelé totiž zveřejňují jen vítězné básně v útlém sborníčku bez možnosti vyjádření čtenáře. Potom by náš vznik byl zbytečný. Nemá žádný smysl opisovat opsané a dokola omleté. To ale vůbec neznamená naši neúctu k jejich práci. Osobně si všech pořadatelů vážím, ba s některými spolupracujeme. Dále je nezbytné zmínit podstatnou věc. Tito pořadatelé připravují soutěže v rámci svého zaměstnání a své pracovní doby. Čili jsou za to placeni. U nás je to jinak vše dělám(e) jen ve svém osobním volnu bez nároku na odměnu a hlavně do toho dávám(e) své vlastní soukromé peníze. S naší činností je spojeno mnoho dalších výdajů, takže jsou okamžiky, kdy se kvůli penězům něco pozdrží. Zkrátka se čeká, až je vydělám. Můj dělnický plat mi neumožňuje žádné vyskakování. Mít tak plat ředitele nejmenovaných drah , Kč měsíčně, to by bylo jiné; to byste koukali, jak by sbírka byla vylepšena a ceny pro vítěze skutečně zajímavé. Třeba výlet kolem světa nebo vydání vlastní sbírky vítězných básníků, to vše bych z takového platu zařídil. Ale ze , Kč zázraky očekávat nelze. Vrátím se k námětu: my prostě jdeme ke čtenářům, protože mezi veřejností a zběhlými básníky zeje ohromná propast; nám se ji za těch šest let podařilo prokázat v celé nahotě. Souhrnná hodnocení básní od čtenářů a od odborníků jsou v podstatě opačná. Soudobý vypracovaný básník zkrátka ztratil spojení se čtenářem a utekl mu mimo milionový obzor. Doposud básnické umění udělalo docela pěkný krok vpřed oproti počátku 20. století, avšak bez zapojení veřejnosti a dalo by se říci i v téměř uzavřeném okruhu malé skupinky či skupinek psavců. Většinový čtenář zatím nehledá ve verších jinotaj, hrátky s písmenky nebo slovy, protože mu o tom nikdo nic neřekl, a nechává na sebe působit v podstatě jen první dojem a zdánlivá nenávaznost veršů jej mate, až odrazuje. Na druhé straně jsou tvůrci, kteří matoucími verši zbytečně hýří. Prostě to přehánějí a nevědomě odrazují davy ostatních. My se pokoušíme dělat všechno pro to, aby se zase našla rovnováha mezi čtenářem a básníkem. Vás, čtenáře, necháváme nahlédnout oním zapojením do Stříbrné buly více pod pokličku veršotepectví; čím pestřejší tvorbu přečtete, tím se vám otevře větší obzor předloženého umění (v tomto sedmém ročníku na str. 28 až 78). Vás, básníky, na oplátku zkoušíme přivést k zamyšlení nad vlastní tvorbou samotnými výsledky soutěže - hlasováním veřejnosti (str. 19 až 23). Mnoho let potrvá cesta k oboustrannému porozumění obou skupin. Možná že až navěky, když si nebudete vzájemně naslouchat. Největší zlo už je pojmenováno: BRUTHANS Ač utekla řada let, stejně mnoho lidí doposud nepochopilo, proč toto dílo vzniklo a že soutěž je pouhé prostřednictví k naplnění daného záměru. To, co veřejnost vybírá za vítězné básně, je obraz skutečnosti (str. 16 a 17). Nejen odborníci, ale ani básníci se čtenářem v posledních desetiletích vůbec nemluví. Když jim jejich dílo čtenáři nevyberou, tak je označí za hlupáky se slovy, že JEHO básním nerozumějí. Opravdu duchaplný názor. Zamyslet se nad tím, proč takové básně vyhrávají Stříbrnou bulu, to už básníky nenapadne brání jim v tom ješitnost a marnivost. Dost podobně jsou na tom někteří odborníci, též jim dělá potíž zamyslet se nad výsledky v našem díle. Obě skupiny se shodují v jediném: Největším zlem je Vzdorospolek a potažmo Bruthans, poněvadž prý nemá právo dávat prostor veřejnosti, jejíž názor je tak MYLNÝ. Dokud se novodobí vypracovaní básníci nezačnou bavit se čtenáři, bude pro současnou 9

8 veřejnost výraz báseň stále odporné a odpudivé slovo a číst ji nebudou. Stříbrná bula se plahočí stále na začátku, dokonce i bez podpory úřadů. Je proto otázkou, zda vůbec má smysl ji udržovat při životě, přesněji živoření, když vlastně o ni téměř nikdo nestojí. Potíže s dodáváním kutnohorské věcné ceny pro třetí místo Místostarosta Kutné Hory Bohumil Dvořák mi pouze ústy vzkázal odpověď na písemnou žádost z 28. prosince 2005 našeho sdružení o příspěvek , Kč na zaplacení tisku druhé sbírky (2005): Sice proti mé vůli, přesto jsme se dohodli na proběhnuvším zasedání, že vám nedáme nic, protože potom byste po úřadu chtěli stejný příspěvek každoročně. Co k takové odpovědi dodat? Písemné vyjádření pro jistotu vůbec neposlali. K čemu si tam takové úředníky z našich daní vlastně platíme? Aby měli třinácté, čtrnácté a bůhvíkolikáté platy, příspěvky na ošatné, stravné, dopravné, bytné, ozdravné pobyty, vybavení úřadoven apod.? Pátá chyba Českým úředníkům nelze věřit všeobecně. Pana Dvořáka jsem osobně znal z dřívějška, patří k těm slušným. Sám nemůže zmoci pletichaření s rozpočty a už dávno raději přešel do soukroma. To, že zapomněl poslat na druhé slavnostní vyhlášení ve Vlašském dvoře stříbrný groš pro Jana Těsnohlídka z Křížové u Žďáru nad Sázavou, básníka umístivšího se na třetím místě, na něj ještě nevrhá temný stín. Měl původně osobně tuto cenu předat, ale pro mnoho nečekaných starostí mi ani nestihl předem sdělit svou nepřítomnost, jinak bych groš zajistil. Potom přišel smutný okamžik - při vyhlašování vítězů jsem měl prázdné ruce. Za vlastní peníze (250,- Kč) jsem později ten groš zakoupil a dodatečně ho předal, bohužel, až o rok později. Moc se za to omlouvám, ceny je nutné mít předem pohromadě. Dějiny se opakují Pro třetí ročník jsem dva měsíce předem vyjednával zajištění groše pro třetí místo s dalším kutnohorským místostarostou Václavem Vančurou. Nádavkem přislíbil na druhý den (v sobotu) přihlášeným básníkům zdarma vstup do všech památek vskutku lákavá nabídka pro podniknutí výpravy i z druhé strany České země. Domluvil jsem proto ve vyhlédnutém hotelu Kréta s jeho majitelem panem Petrem Králem hromadnou slevu pro zájemce. Pět minut před začátkem (ve 13.55) mi místostarosta do ruky vrazil tři papírové desky, v nichž byly jakési letáky a v každé jeden groš, se slovy, že nemá čas, ať to předám sám. Navíc prý zajistil vstup zdarma jen do Vlašského dvora, kostelu sv. Jana Nepomuckého a kaple Božího těla. Během třiceti vteřin odešel a od té doby jsem ho už neviděl. Patnáct lidí se rozhodlo zaplatit hotel, aby si proběhlo památky, protože jsem jim to slíbil. Opravdu dokonalé. No nic, druhý den jsme šli podle mého plánu a postupně přikvapili až k muzeu Hrádek. Srdce mi bušilo, když jsem u pokladny hlásil náš příchod s myšlenkou, že to zaplatím z vlastní kapsy. Musel by mi ale někdo půjčit... Nakonec se tam ukázali velice vstřícní lidé a po telefonickém hovoru s paní ředitelkou Světlanou Hrabánkovou nám byl vstup umožněn bezplatně. K Hrádku patří i muzeum Kamenný dům. Jen sv. Barbora - největší z perel Kutné Hory - zůstala námi nepokořena. Na ni jsme se všichni moc těšili, ale pro pokročilý čas a hlavně moje nervové oslabení k ní už nedošli. Kam se podělo stříbro? Teprve až po několika týdnech jsem se náhodou dozvěděl, jaké ty plíšky od místostarosty byly nepovedené napodobeniny stříbrných grošů za pětikorunu každému k mání, nehodné slibu a dohodě. Asi mi bylo osudem i napodruhé koupit za vlastní peníze skutečný stříbrný groš pro Janu Dvořáčkovou z Příbrami, básnířku na třetím místě ve třetím ročníku. Tentokrát se dodatečné předání podařilo ještě oddálit. Proběhlo až na vyhlášení Cen Karla Čapka v Plzni 23. srpna 2008, ale jen neúředně v malém kruhu. Pů- 10

9 vodní záměr požádat pořádající Čapkaře o veřejný výstup mi zhatil můj pozdní příchod těsně před začátkem samotného závěrečného dějství kolem 21. hodiny (bloudil jsem po Plzni tramvajemi asi tři čtvrtě hodiny). Básnířka Jana tam byla jako porotkyně, vědecko- -fantastická slovesnost je jejím hlavním oborem. Co vše ještě musí člověk podstoupit? Proč jsem nepředal groš na jarním vyhlášení čtvrtého ročníku Stříbrné buly v Přelouči? Aby všech potíží nebylo málo, v den D 26. dubna 2008 jsem ten groš zapomněl doma v Lovčicích na Čáslavsku. Ten den jsem toho zapomněl při slavnostním vyhlášení více. V pěti dnech zpátky jsem nespal celé tři noci a ty zbylé dvě jen půlku, abych stihl připravit vše, co jsem slíbil. Nakonec jsem v tom zůstal sám, další dva skalní členové Vzdorospolku měli jiné starosti. Zákonitě se na mně podepsala únava. Též nepochopitelné zprávy od soutěžících v posledních dnech a hodinách před vyhlášením mi ubraly i ten zbytek sil. Šestá chyba Napříště už nebudu něco za někoho slibovat. Obejdu si ředitele či majitele památek osobně a domluvím se přímo. Dobře mi tak. S paní Hrabánkovou jsem se později sešel, vše jí vysvětlil a omluvil se za zmatky. Leč ono obcházení zabírá čas, kterého se mi nedostává. V podstatě jsem na to sám a není v mých silách, snad ani v silách jednoho člověka, obstarat všechny ty úkony. Nesmírně mě mrzí samotný průběh slavnosti, zcela jsem selhal tehdy stejně jako při předchozích a také při následujících. Moc bych si přál, aby alespoň jeden jediný človíček se našel a ten jeden jediný den v roce byl schopen zabezpečit po všech stránkách. Na každý pád moje maličkost nezvládne obsáhnout tento důležitý den v patřičném rozsahu. Nemám sílu a pochopitelně ani zkušenosti. Předpokládal jsem pomoc z místních úřadů, jakožto domácích a znalých. Doposud nepřišla a zřejmě nikdy nepřijde, když o to žádá a prosí obyčejný dělník. Ovšem přicházejí i příjemné události. Slovo dalo slovo a opět po třech letech jsme letos 25. dubna podnikli výpravu po památkách v Kutné Hoře s laskavou pomocí paní Hrabánkové (str. 25). Též vítězka čtvrtého a šestého ročníku v rovině veřejné Věra Vejnarová nabídla zprostředkování levného ubytování v Čáslavi pro přenocování přišedších básníků, abychom nemuseli dávat tolik peněz za hotel. Úředníci si snad představují, že jsme milionáři a můžeme si dovolit jakékoliv částky za přespání v hotelu. V jiných městech zajišťují pro účastníky daných klání pod jejich záštitou ubytování přijatelné pro okruhy mimo horních deset tisíc... Zaslouží si básně více než přednes do velké zdi? Přeloučští představitelé kromě přijatelného nocležného pro nás nepřichystali za ty tři roky ani nic doprovodného, i když při domlouvání našeho přestěhování do jejich města to ujednáno bylo. Ano, poskytli nám sobotu, daleko schůdnější den pro všechny účastníky, než byl pracovní pátek v Kutné Hoře, a v daleko větším prostoru. Tím to ale skončilo, poněvadž v divadelním sále Občanské záložny jsme vystupovali sami pro sebe a přednášeli vítězné básně jen do zdi, pravda, do velké zdi. Copak mohu ze svého postavení zaplnit hlediště v Přelouči, kde téměř nikoho neznám? (Bylo rozumnější 6. ročník ukončit přednesem básní do malé, zato útulnější zdi v galerii U Kotýnků naproti Záložně - str. 20) Slavnostní vyhlašování soutěže O českou báseň roku by mělo též zaznít alespoň v rozhlase, případně v televizi; přinejmenším si to zaslouží vítězní básníci. Nemám žádné známé, kteří by tohle obstarali. Myslel jsem, že Přelouč toto zajistí, neb zkušeností z pořádání Cen Františka Filipovského mají dost. I proto jsem je tenkrát oslovil. Přes projevy čelních představitelů v loňské šesté ročence o přínosu naší činnosti do jejich města neučinili pro to jediný krok. Zeptal jsem se pana místostarosty Ivana Moravce, zdali by si alespoň objednali pro potřeby města jedno sto ročenek za cenu tisku (tehdy kolem 3.000,- Kč), když v ní je o Přelouči tolik psáno. 11

10 Také nenašli v pokladně ani korunu jako v nedaleké Kutné Hoře, prý jim právě dala výpověď hospodářka či co, a oni nemohou hýbat s penězi. Inu, alespoň jsem jim věnoval za soukromé peníze pár sbírek k nahlédnutí, jakmile byly v tiskárně vyzvednuty. Tehdy jsem ještě přijal ,- Kč od soukromé osoby v domnění jejich využití. Rok se sešel s rokem a jen kvůli vyššímu nákladu sedmé ročenky - bez známek pomoci básníků i úřadů - jsem musel vše přehodnotit a nakonec tyto jediné nám opětovně nabízené peníze odmítl. Sedmá chyba Jméno Bruthans je skutečně prokletím pro celé dílo. Není bráno vážně. Za prvé se Stříbrné buly ujal jako zcela nezkušený a neznalý člověk a za druhé jeho osobní projev či vyjadřování není doprovázeno tak nutným kouzlem osobnosti (z řečtiny charisma). Na druhou stranu touto vlastností oplýval Hitler a strhl lidstvo do krvavého a nesmiřitelného boje. V mém soukromém životě jsem za své vystupování rád, nikoho totiž nepodněcuji ať chtěně, či nechtěně k ubližování ostatním. Soutěž O českou báseň roku by si však zasloužila někoho oduševnělejšího, komu se slíbené slovo prostě dodrží a kdo se vyzná v ruchu veřejnosti. Haló, budete to třeba vy? Stačila by i dílčí pomoc. Na jednoho je toho v daném záběru přespříliš a trpí tím všichni. Ješitnost nás poráží na hlavu Dále připomenu velmi palčivou záležitost, týká se ješitnosti. Ta zatím poráží Stříbrnou bulu na celé čáře v obou skupinách. Ti docela vypracovaní básníci se na pár měsíců nezřeknou jména pod svou tvorbou a nepřenesou přes srdce stokorunové podílnictví na vydávání ročenek; ti docela nevypracovaní jsou schopni trvat i na pravopisné chybě, aby sami sebe neshodili z neznalosti češtiny s odůvodněním: No to byl přece záměr s tou chybou! Tito nevypracovaní zcela nehledí na čtenářovo oko. Vidí vše jen ze svého pohledu a nejsou schopni si uvědomit svou nejedinečnost; a přitom jich jsou spousty. Především se to týká skladby slov. Nejčastěji používají výrazivo: tvých, mých, tvá, má, svého, tvého tebe-nebe-sebe, láska-vráska-páska apod. Tato slova se tak často vyskytují, že když je potom čtenář má nacházet ob báseň ve sbírce, tak po několika stránkách ji zaklapne a navždy odloží. Má pak cenu takovou sbírku vydávat, když je v zárodku odsouzena k věčnému odložení? I k předem daným pravidlům se později někteří jednotlivci z obou skupin stavějí ostýchavě. Přitom jde pouze o zajištění rovnosti všech básní a rovnosti všech básníků. Chtě nechtě, pravidla se musí dodržet; ač jsou většinou na obtíž nám, pořadatelům. Prosím, pomůžete nám tu protivnou ješitnost porazit? Ten osamocený Bruthans k tomu nemá a ani nemůže mít dostatek sil. Jinak bude daleko rozumnější Stříbrnou bulu zrušit; nač lpět na jejím živoření. Složitá pravda, jednoduchá lež Panuje zde také zcela zavádějící věta: Bruthansova (a) soutěž (b) je (c) složitá (d). V této jednoduché krátké větě se zobrazuje hned několik nepravd. a) Není Bruthansova jsem pouhým zatímním správcem něčeho, co vyplynulo ze soudobých poměrů mezi čtenáři a básníky. b) Není to v první řadě soutěž hlavní myšlenkou je navázání spojení básníka se čtenářem. Ano, v druhé řadě je k tomu využita všeobecná a veřejná soutěž. Básnictví se přiblíží veřejnosti jen tehdy, pokud jí dáme možnost se k veršům vyjádřit. d) Jelikož je veřejná, nese s sebou několik daných pravidel, jejichž nedodržováním by pozbyla smyslu (str. 6). I ona pravidla musí být sama o sobě, poněvadž vyplynula ze hry ; ba co více, stále vyplývají. Kromě toho musí být zcela rovná ke všem, což v této společnosti je neznámá věc. Vůbec nejsou výmyslem Vzdorospolku, případně toho Bruthanse. Kdyby soutěž nebyla veřejná, většinu pravidel bychom neupotřebili a vše by bylo jednodušší. Stříbrná bula však vznikla pro veřejnost, jen a jen pro ni, pro nikoho jiného. Zkrátka lidé raději uvěří jednoduché lži, o složitější pravdě nechtějí a nemají čas přemýšlet. c) Snad jen slůvko je lze uznat vhodným, ač pravdivější je pokouší se být. Jak sami uznáte, tohle už nenapraví neznale přiřknutý a celkově zavádějící obrázek Stříbrné buly. 12

11 Jaké kroky by přivedly Bulu od živoření k životu Zatím jsem tento boj mezi oběma skupinami, které mi přijdou jako drtící kameny, nevzdal, to byste nečetli tyto řádky. Ale už opravdu nemám sílu. S vědomím nedostačujícího pokroku a rozvoje Stříbrné buly se mi do osmé ročenky Pár střípků 2011 vůbec nechce, pokud nepřijde pomoc: 1. od spolupořádajícího města může to být jakékoliv město, v přestěhování nevidím žádnou překážku zodpovědným zajištěním základních věcí: náležitý prostor k slavnostnímu vyhlášení, obdarování vítězů, drobné pohoštění, doprovodná náplň pro básníky ze všech koutů České země, přijatelné ubytovaní na jednu noc, peněžní pokrytí prvotních úkonů ze svých grantů např. poštovné, část nákladu ročenky, odměnu pro 2. odborníky v březnovém předkole nejsou to miliony, ani statisíce korun; od básníků včasným přihlášením své vypracovanější tvorby (odloženou raději nechte odloženou, rádoby přebásněné vzkazy svým blízkým nechť raději zůstanou vzkazy). Leč drtivá většina musí svá dílka stůj co stůj vyvěsit na síti či poslat do dalších tiskovin, čímž nám znemožňuje takové básně přijmout. Případné zveřejnění, a tedy známost jakýchkoliv veršů z jiných míst, by narušilo rovnost vůči ostatní tvorbě a nezaručilo stejnou startovní čáru; od čtenářů včasným odevzdáním hlasu a ohlasu (lze zcela zdarma přes síť) jakmile se ročenka odloží, už se k ní těžko navrací; od někoho, kdo je ochoten bez vidiny zbohatnutí obětovat trochu ze svého života pro tu naši českou básnickou tvorbu. Při rozdělení si devíti úkolů mezi devět osob si je každý dokáže lehce uhlídat, pokud se bude zcela a jen soustředit na: I.) jednání s odborníky, potažmo se společnostmi, jež je jmenují, a zajistí k nim i náhradníky, kdyby se stalo něco nepředpokládaného; II.) vedení podvojného účetnictví; III.) rozšiřování hlasovacích lístků po veřejnosti a jejich sbírání a zapisování; IV.) příprava samotného slavnostního vyhlašování a zajištění ubytování, což je jednou za rok na jednu noc; V.) jednání se sponzory, zajištění věcných dárků pro vítěze VI.) fotografování pro ročenku též jen jednou ročně a sestavení letáků a upoutávek VII.) jednání s knihkupci o prodeji ročenek VIII.) vyjednávání grantů IX.) zajištění maleb či kreseb do ročenky časově velmi omezeno na pár týdnů před jejím vytištěním, proto k tomu ještě za sedm let Buly nedošlo. Možná se ptáte, co zbude na mně. Čili připravení a vytištění diplomů, zajištění štítků s vyrytím jmen hlavních vítězů pro putovní ceny, sestavit a vydat ročenku, připravit na každý rok náležité tiskopisy, spravovat naše el. Vzdorostránky, zapisovat všechny přihlášky, vyřizovat veškerou poštu. Přesto jsem s to pro dobro věci ustoupit zcela do pozadí, abych neustálými chybami nekazil hledání správného směru české básnické tvorby ke čtenářům. Mějte ale na paměti zásadní věc: nebudete to dělat pro nás, ale pro sebe, pro českou básnickou tvorbu. Budu se těšit, Jiří Bruthans, jednatel Vzdorospolku POZNÁMKA: Veškeré podrobnosti o naší činnosti naleznete na konečně vloni v říjnu oživených Vzdorostránkách: I u nich jsem udělal velkou chybu nedal už dříve své soukromé peníze do jejich včasného oživení. Kolikátou už? Ve výčtu chyb by se dalo pokračovat donekonečna, to je po bitvě velmi snadné. Daleko prospěšnější ale je před či při bitvě přiložit ruku k dílu. 13

12 Ohlasy nepostoupivších básníků na Střípky 2009 Z vyhodnocení soutěže usuzuji, že poezie je v dnešní době zbytečně ztrátová. Je bez pokroku. Není o ni zájem. Záleží na tom, kdo díla hodnotí, což je často zdrojem dané problematiky. S výsledkem poroty nejsem spokojen. Nedivme se, že tuto Múzu mnoho lidí nečte. Pomoc lidem, záchrana památek, kvalita životního prostředí a reforma křesťanských církví stojí u mě vždy na prvním místě ( ). Václav Kovalčík, Náchod Básně píše současný člověk, proto dává současné myšlenky, slovní zásobu a úroveň svého bytí. Není lehké vybírat nejpůsobivější básně, pořád je tam pohled jednotlivce a pohled obecný. Ale musí tam být i srdíčko. Pořádat tento druh soutěže je nádherný, odvážný a náročný počin. Jde o trpělivost a pořádný podíl otevřených a srdečných lidských duší. Za to vám všem patří dík. Libuše Matysíková, Němčice nad Hanou Nevím, zda má výtka patří básníkům či odborníkům, ale skladba básní se mi zdá ve sbírce poněkud jednotvárná. Pod názvem Pár střípků jsem očekával rozmanitá sklíčka z nádherné barevné vitráže, ale nakonec jsem nametl jen kupičku střepů z jedné čiré okenní tabule. Jiří Kosek, Řečany nad Labem Ohlasy veřejnosti na Střípky 2009 Kvalita ročenky stále stoupá, blahopřeji vám k pokroku vašeho díla. Lenka Havlíková, Police nad Metují Myslím, že je třeba psát poesii tak, aby byla srozumitelná a pochopitelná. Mnohdy snad ani básník neví, proč to či ono slovo nebo verš chtěl vlastně použít. Třesky plesky, nerýmuje se to, nemá to vtip ani vyvrcholení. Nedivím se, že to lidé nemají zájem číst. Libor Macíček, Sezemice Je prima, že máte ročenky na síti, jsem na mateřské, každá koruna dobrá a básně mám moc ráda. Takhle se k nim dostanu, možná že i něco ze své sbírky pošlu, jen tak dál. Jana Malá, Plzeň Prima, kvůli vašemu nápadu dát čtenářům k hodnocení básně jsme dokonce teď na třídním srazu založili klub bývalých poetů 3b ročník Zdravíme, líbíte se, vaše básně můžeme číst, to jiné soutěže neumožňují, povědomost o vás rozšíříme dál. Věra Levá, Praha K vašemu sborníku jsem se dostal na třídním srazu od Jany Malé. Vůbec jsme netušili, že něco takového je. Již na gymnasiu jsme měli takovou skupinku veršotepců a užili jsme si spoustu krásných chvil. Díky, možná ještě najdu někde můj sešítek. Krištof Malý, Nymburk 14

13 Díky, nad vašimi básněmi přes Janu Malou jsme si připomenuli naše nezralé mládí a dost jsme se při hodnocení pobavili. Líbila se nám většina dílek, nad některými jsme se pousmáli, některá nám připomenula naše prázdniny u dědečka a babičky a také naše pokusy ze školy. Jiří Sládek, Praha! Čtenář Jiří Sládek byl vylosován vítězkou Zlaté buly Janou Brnušákovou na letošní slavnosti a získal knižní dárek od knihkupectví U Stříbrného groše. Blahopřejeme. Vzdorospolek Básniček se mi líbí více, než mohu napsat. Děkuji. Anna Vránová, Čáslav Básní se mi líbí více, je těžké vybrat tu nejlepší a nejhezčí. Jaroslava Krumlová, Čáslav Sborník zajímavých básní, prosím o nový ročník Hana Frantíková, Čáslav Líbí. Drahomíra Kutinová, Čáslav Sbírka je vcelku dobrá, je schodištěm pro začátečníky, příležitostí pro ty, co ještě nezkostnatěli a drží se nad vodou. Bedřich Pištora, Praha Devadesátiletý pan Pištora poslal navíc koláž ze slov loňských Střípků: Koláž Chytrost má větší ruce, oči dvoří se mi na lesním rozcestí snad mě nepřelstí těžké větvě s bílou punčochou Chtěl bych stoupat vzhůru a mít jak ostříž zrak a slyšet zvuk řezaných polen krátkozraké chytrosti Sborník Pár střípků 2009 jsem si pročetl se zájmem. Je pěkně zpracován. Hodnocení je i pro mě náročné. Vybral jsem z 10 básní nakonec dle mého názoru těch pět nejhezčích. Nezávidím odborníkům, úroveň se zvyšuje. Zdeněk Mirko Schlappl, Jihlava Je úžasné, že se najdou lidé, kteří chtějí něco udělat pro poesii a mladé básníky. Alena Zábranská, Týniště nad Orlicí Líbí se mi tato možnost hlasování i sbírka. Alena Žáčková, Praha Většina básní má úroveň, potěší. Pěkné! Alena Adamová, Praha POZNÁMKA: Vážení čtenáři, na vaše ohlasy je připraveno více stránek, tak se nebojte sdělit nám své poznámky obzvláště v kritickém duchu. Více na str

14 Nejpůsobivější báseň roku 2009 soutěžní skupina nad 30 let Zadrž, podzime Věra Vejnarová Zachmuřená šedá nebesa vítr koruny topolů sklání na trávníku se listí vrší a do rukou se vkrádá chlad Jásavá zářivá červeň topolů, javorů i psího vína pomalu hnědne, uhasíná je pozdní jeseň, révy čas Přikrčená okna chaloupek ještě pelargónie zdobí ruměnec se mrazu nebojí jak bláhový a troufalý Tak zadrž ještě, podzime, ten kvapný výšlap do mrazu Tak zadrž tu zimu na chvilku jablíčkem zralým a voňavým 16

15 Nejpůsobivější báseň roku 2009 soutěžní skupina do 30 let Strom Iva Horáková Pohleď na strom, jenž k obloze se vzpíná Pohleď na jeho větve, jimiž svět objímá Pohleď na jeho listy, jež hrdě ve větru vlají Pohleď na ty děti, které si v jeho stínu hrají Pohleď na strom a v očích měj něhu Jen si ho představ oděný ve sněhu Pohleď na ty barvy, kterými se chlubí, a ucítíš, jak smutky v lidské duši hubí Pohleď na strom a náladu ti hned zvedne To, co se zdálo černé, pomalu šedne Pohleď na strom pak obejmi jeho dřevo pevné stůj tiše a slavík ti na ruku sedne Pohleď na strom a ve stínu jeho koruny si lehni Přemýšlej o životě a ani se nehni Pohleď na strom a čas se zastaví Pohleď na strom a minulost se napraví Pohleď na strom a najdeš Života smysl Pohleď na strom a už ti nic negativně neovlivní mysl Pohleď na strom, jak tu pevný a vysoký až k nebi vyrůstá Pohleď na strom a uvidíš sebe vytrvalého člověka 17

16 Odborníky nejlépe hodnocená báseň roku 2009 Svítání Jana Brnušáková Kočičí stopou potichu se plíží klíčovou dírkou protáhl se sen na okenní římse ráno na refýži zachvěním křídel čeká na povel Kapička rosy projde ouškem ze skla introit barev dům změní v chrám pod stínem noci křížová je cesta ze tmy svítá pozlacený rám Cosi vzhůru stoupá ze dna slitování jiskrou světla požár dne se vzňal za šedivou zdí se stará vrba sklání ptačí flétnou zkouší madrigal Odborníky nejlépe hodnocená báseň roku 2008 Svítání Petr Petříček Noc je halenka přehozená přes půvaby krajiny Jaký striptýz každé ráno! 18

17 Seznam básníků předešlého roku 2009 skupina soutěžících nad 30 let Marcela Veselá z Týnce nad Labem 57 Člověk člověku 1 hlas (2,5) (Pod jménem a místem bydliště básníka uvádíme jeho díla podle čísla řazení v předchozí ročence. Za názvem jsou údaje o počtu hlasů od 42 zapojených čtenářů a v závorce průměrná známka od sedmi odborníků z loňského březnového předkola.) Hana Polatová z Chrástu u Plzně 01 /Ne/schopnost sebekritiky 3 hlasy (2,143 / 3. místo) 04 Štěstí 7 hlasů / 3. místo (2,5) 60 Zastávka času 1 hlas (2,429) 77 Boží víra 3 hlasy (2,286) Petra Zelená z Prahy 78 Závidím? 2 hlasy (2,286) (Již od prvního ročníku s námi Petra Zelená spolupracuje nad rámec soutěžícího básníka. Podniká v oblasti kosmetiky a se vším, co s tím souvisí. Takže z této oblasti vždy připraví zajímavé věcné ceny pro umístivší se básníky. Velké díky!) Ludmila Langrová z Prahy 63 Ach! 2 hlasy (2,714) 72 Letní slunce 1 hlas (2,714) Markéta Kácovská z Kolína 13 Šumava 4 hlasy (2,5) 32 Od Olomouce 0 hlasů (2,286) 51 Půl samoty 1 hlas (2,714) 81 Staré Labe 2 hlasy (2,429) 19

18 skupina soutěžících nad 30 let Věra Vejnarová z Čáslavi 59 Zadrž, podzime 12 hlasů / 1. místo (2,571) Jana Brnušáková z Hostomic pod Brdy 20 Svítání 2 hlasy (1,857 / 1. místo) 41 Slova 2 hlasy (2,714) 54 Noty 1 hlas (2) 71 Vzpomínka 0 hlasů (2,643) Věra Vaďurová z Prahy 15 Podzimní okouzlení 10 hlasů / 2. místo (2,643) 58 Zima 4 hlasy (2,643) Čtyřicítka lidí byla přítomna vyhlášení loňských výsledků Stříbrné a Zlaté buly, které proběhlo v soboru 24. dubna 2010 v galerii a vínotéce U Kotýnků v Přelouči 20

19 skupina soutěžících nad 30 let Petr Petříček z Hořovic 12 Sklářům 1 hlas (2,214) 21 Váhavost 0 hlasů (2,214) 40 Noční koncert 1 hlas (2,429) 55 Kouzlo času 3 hlasy (2,143 / 2. místo) 53 Až 1 hlas (2,286), 30 Kly ženy 0 hlasů (2,643): Alice Rousová / Brno 87 Ranní let 2 hlasy (2,643): Bohuslav Kopeček / Bučovice 25 Podzim 1 hlas (2,643): Bohuslava Kolmanová / Jihlava 03 Vítr z Olympu 2 hlasy (2,786), 66 Krb 1 hlas (2,786): Eva Pilátová / Plzeň 43 Na známý motiv 1 hlas (2,786): František Růžička / Praha 18 Bílý déšť 2 hlasy (2,286): Hana Kupčíková / Vysoká n/l. 46 Řetězení 0 hlasů (2,571), 82 Neb neleze belzebubu... 0 hlasů (2,571), 89 Veršovánka 0 hlasů (2,286): Hanele Martinez / Brno 35 Jana a Jan 3 hlasy (2,643): Jiří Turek / Černovice 09 Vysvědčení 2 hlasy (2,714), 50 Horečka 0 hlasů (2,571): Karel Holub / Jihlava 39 Milování 3 hlasy (2,429), 70 Povzdychnutí 2 hlasy (2,714): Marta Urbanová / Chotěboř 88 Já 0 hlasů (2,357): Monika Turková / Praha 22 Kresba 0 hlasů (2,714): Pavel Franc / Kutná Hora 48 Javorové listy 7 hlasů (2,286), 64 Pařezům 1 hlas (2,286), 68 Zpívající strom 0 hlasů (2,286): Radomír Horák / Teplá u Toužimě 14 Úklid 1 hlas (2,714), 86 A potom zešílel 2 hlasy (2,714): Václav Nejedlý / Ústí nad Labem 21

20 Seznam básníků předešlého roku 2009 skupina soutěžících do 30 let Hana Straková z Velimi 34 Léta skal 2 hlasy (2,857) 45 Mráz 1 hlas (2,5) 47 Z nadace 0 hlasů (2,857) Milan Sochora z Petrkova u Havl. Brodu 10 Myšlenka 2 hlasy (2,857) (Jediným básníkem, jehož verše došly otištění ve všech předchozích šesti ročenkách, je právě Milan Sochora. Nikdo jiný se mu zatím ani zdaleka nepřiblížil. Blahopřejeme a zároveň vyslovujeme M. Sochorovi čestné uznání za přínos českému básnictví!) Petr Doležal z Jihlavy 05 Mrazivá svatba na hradě Zubštejně 1 hlas (3,143) Iva Horáková z Pardubic 36 Strom 12 hlasů /1. místo (2,857) Marie Samková z Peček 38 Fantom 1 hlas (2,929) 22