Občanskoprávní odpovědnost za ublížení na zdraví při poskytování zdravotních služeb

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Dana Pobudová Občanskoprávní odpovědnost za ublížení na zdraví při poskytování zdravotních služeb Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: doc. JUDr. Josef Salač, Ph.D. Katedra občanského práva Datum vypracování práce (uzavření rukopisu):

2 Prohlašuji, že předloženou diplomovou práci jsem vypracovala samostatně a že všechny použité zdroje byly řádně uvedeny. Dále prohlašuji, že tato práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. Autor diplomové práce

3 Obsah: Úvod Pojmy Prameny právní úpravy Vztah OZ a ZZS Smlouva o péči o zdraví Vztah mezi lékařem a pacientem Právní důvody vzniku vztahu mezi lékařem a pacientem Občanskoprávní odpovědnost Občanskoprávní odpovědnost - obecně Občanskoprávní odpovědnost při poskytování zdravotních služeb Druhy odpovědnosti a skutkové podstaty Porušení zákonné či smluvní povinnosti Škoda způsobená informací nebo radou Škoda způsobená vadou věci Subjekty odpovědnosti Předpoklady vzniku odpovědnosti za ublížení na zdraví Postup non lege artis Pojem a prameny Uznávané medicínské postupy Posuzování Ekonomický aspekt Dílčí shrnutí Non lege artis jako předpoklad vzniku odpovědnosti Újma Příčinná souvislost Způsob a rozsah náhrady při ublížení na zdraví a při usmrcení Bolest Ztížení společenského uplatnění Další nemajetkové újmy Určení výše náhrady Metodika odškodňování nemajetkové újmy při ublížení na zdraví... 57

4 6.5 Další náhrady při ublížení na zdraví a při usmrcení dle OZ Shrnutí kapitoly Promlčení Bezpečnost pacientů Závěr Seznam zkratek Použitá literatura Seznam příloh: Abstract I

5 Úvod Život a zdraví člověka patří bezpochyby mezi nejdůležitější hodnoty. Je proto nezbytné je chránit a usilovat o to, aby nevznikla újma. Spory o náhradu újmy na zdraví patří mezi nejsložitější a také nejcitlivější případy, je to i mediálně zajímavé téma. I z toho důvodu musí lékaři v dnešní době mít kromě výborných medicínských schopností i znalosti právní. Musí se orientovat v právní úpravě a znát své povinnosti vyplývající pro ně z právních předpisů. Jedině tak se totiž mohou vyvarovat jejich porušení, které přináší povinnost nahradit způsobenou újmu a celou řadu souvisejících problémů, jako je ztráta pověsti apod. Orientace v zákonné úpravě je ale nesmírně důležitá nejen pro lékaře, ale i pro širokou veřejnost, coby potenciální pacienty. I ti by měli ve svém vlastním zájmu znát svá práva. Zakotvení občanskoprávní odpovědnosti při péči o zdraví je zásadním předpokladem pro prevenci nesprávného, protiprávního jednání zdravotnických pracovníků a pro všemožnou reparaci či odčinění případných následků takového jednání. Cílem této práce je podat komplexní přehled o právní úpravě občanskoprávní odpovědnosti při poskytování zdravotních služeb. Vzhledem ke změnám, které nastaly v soukromém právu přijetím zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ ), je toto téma ještě aktuálnější než dřív. V práci bude současná úprava srovnána s úpravou předchozí, obsaženou v zákoně č. 60/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen SOZ ). Cílem je rovněž snaha o zhodnocení současného stavu a také posouzení změn, které přinesl OZ. Velkým úkolem bude vypořádání se se vztahem úpravy v OZ k úpravě ve zdravotnických zákonech, zejména v zákoně č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZZS ). Téma je velmi široké, takže není možné zabývat se veškerými otázkami ve všech souvislostech a zpracovat danou problematiku zcela vyčerpávajícím způsobem. Cílem tedy bude poskytnout všeobecný přehled a představit nejpodstatnější aspekty občanskoprávní odpovědnosti, se zřetelem na problematické oblasti. Práce je členěna do osmi kapitol. Nejprve je vysvětlena základní terminologie a představeny prameny práva. Také je popsán složitý vztah mezi občanským zákoníkem a zákonem o zdravotních službách a představen nový smluvní typ zavedený občanským 1

6 zákoníkem smlouva o péči o zdraví. Třetí kapitola zmiňuje základní vztah zdravotnického práva vztah mezi lékařem a pacientem, včetně důvodů jeho vzniku. Také je zde poukázáno na proměnu modelu z paternalistického na partnerský vztah. Kapitoly čtyři a pět se již zabývají přímo odpovědností. Nejprve je odpovědnost vymezena obecně, pak je zasazena do kontextu poskytování zdravotních služeb a jsou popsány jednotlivé skutkové podstaty související s poskytováním zdravotní péče. Následující kapitola je věnovaná předpokladům vzniku odpovědnosti. Pozornost je zaměřena především na problematiku lege artis. Šestá kapitola se týká způsobu a rozsahu odčinění vzniklé újmy. Rovněž je představena Metodika Nejvyššího soudu ČR k odškodňování bolestného a ztížení společenského uplatnění. Následující kapitola se zabývá zákonnou úpravou promlčení a poslední kapitola je věnována bezpečnosti pacientů. Práce je napsána k právnímu stavu v únoru

7 1 Pojmy Pro správné pochopení problematiky občanskoprávní odpovědnosti při poskytování zdravotních služeb je nezbytné znát základní používanou terminologii. Situace je nicméně zkomplikovaná tím, že rozhodné právní předpisy užívají rozdílné pojmy a daná oblast tak vykazuje značnou pojmovou nejednotnost. 1 Výklad jednotlivých pojmů, souvisejících s poskytováním zdravotních služeb, je dnes uveden především v ZZS. Tento zákon obsahuje legální definice stěžejních pojmů jako je poskytovatel zdravotních služeb, zdravotní služby a zdravotní péče, pacient a mnoho dalších. Další pojmy jsou obsaženy v OZ a dále např. v Úmluvě o lidských právech a biomedicíně. Důležité je vymezit pojem poskytovatel zdravotních služeb. Tím ZZS rozumí fyzickou nebo právnickou osobu, která má k poskytování zdravotních služeb oprávnění (podle tohoto zákona). Poskytovatel má právní subjektivitu a je tedy nositelem práv a povinností. Od poskytovatele zdravotních služeb ZZS odlišuje zdravotnické zařízení, tedy prostor, kde dochází k poskytování zdravotních služeb, k čemuž musí být tento prostor věcně a technicky vybaven. OZ v souvislosti s poskytováním zdravotní péče hovoří o poskytovateli nebo také o provozovateli zdravotnického zařízení. ZZS dále užívá pojem ošetřující zdravotnický pracovník, a to pro osobu, která poskytuje určitou péči. Ošetřujícím zdravotnickým pracovníkem může být jakýkoliv zdravotnický pracovník (osoba disponující příslušnou kvalifikací podle právních předpisů upravujících lékařská i nelékařská zdravotnická povolání) oprávněný k samostatnému výkonu povolání, a to v rozsahu činností, ke kterým je způsobilý podle jiných právních předpisů. 2 Dalším důležitým základním pojmem je pacient jako subjekt, kterému je poskytována zdravotní péče. ZZS pacientem rozumí fyzickou osobu, které jsou poskytovány zdravotní služby, přičemž se může jednat jak o osobu nemocnou, tak 1 VALUŠ, Antonín. Civilní spory mezi lékařem a pacientem při poskytování zdravotní péče, s zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta; zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činnosti souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů 3

8 i o osobu zdravou. OZ pojem pacient neužívá a namísto toho uvádí širší pojem ošetřovaný či příkazce. 3 Úmluva o biomedicíně pak mluví o osobě či dotčené osobě. I samotný předmět vztahu mezi lékařem a pacientem má různá označení. ZZS hovoří o poskytování zdravotních služeb, Úmluva o biomedicíně o zdravotní péči a OZ o péči o zdraví. ZZS zdravotními službami rozumí širokou škálu služeb a uvádí jejich podrobný výčet. Také definuje jejich druhy a formy, např. poskytování zdravotní péče, které zahrnuje jednotlivé zdravotní výkony a další činnosti směřující zejména k předcházení, odhalení, odstranění nemoci, ke zlepšení zdravotního stavu, pomoci při reprodukci a porodu. Dalšími druhy zdravotních služeb, které úzce souvisejí s poskytováním zdravotní péče, jsou např. konzultační služby, zdravotnické dopravní služby, zdravotnická záchranná služba a nakládání s tělem zemřelého. O pojmech zdravotní služby, zdravotní péče a péče o zdraví je podrobněji pojednáváno v kapitole věnované smlouvě o péči o zdraví. Jedním z klíčových pojmů v této oblasti je bezesporu postup lege artis. Přestože se tento postup týká v zásadě všech oborů lidské činnosti, nejvíce bývá spojován právě s oblastí zdravotnictví. Tomuto tématu bude věnována samostatná podkapitola. V neposlední řadě je třeba vysvětlit, co se rozumí ublížením na zdraví. Ublížení na zdraví může spočívat v zásahu do tělesné či duševní integrity člověka, kdy dochází k porušení normálních tělesných či duševních funkcí, a tato porucha znesnadňuje obvyklý způsob života poškozeného. Zásahem do tělesné integrity je např. zranění či onemocnění. 4 Ublížením na zdraví se dále rozumí i ztráta očekávaného zlepšení zdravotního stavu způsobená vadami postupu poskytovatele zdravotní služby. 5 Pojem ublížení na zdraví nahradil doposud používaný pojem škoda na zdraví a to z důvodu, že OZ používá pojem škoda k označení majetkové újmy, takže toto označení bylo pro případ ublížení na zdraví nevýstižné a matoucí. Jak již bylo uvedeno, není zde jednotnost v užívání jednotlivých pojmů. Tento nepříznivý stav se snažil odstranit ZZS. Důvodová zpráva uvádí: Zákon odstraňuje nahodilé pojmenovávání jednotlivých druhů zdravotní péče obsažené dnes v různých odst. 1 OZ 4 HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář, s an. 5 Nález Ústavního soudu ČR ze dne , sp. zn. III. ÚS 2253/13. 4

9 právních předpisech. 6 Bohužel je nutno konstatovat, že OZ zavedl další pojmy, aniž by respektoval terminologii zavedenou ZZS, což, jak je patrné ze shora uvedeného, vede opět ke komplikacím a nejasnostem. 6 Důvodová zpráva k návrhu zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování [online]

10 2 Prameny právní úpravy Právní vztahy, které souvisí s právem na zdravotní péči, s jejím výkonem a odpovědností za její poskytování jsou upraveny v celé řadě právních předpisů, jejichž soubor tvoří medicínské, zdravotnické či zdravotní právo. 7, 8 Rámcový základ pro českou právní úpravu péče o zdraví představuje Listina základních práv a svobod. Katalog práv a svobod v ní obsažený tvoří ústavněprávní základ ochrany lidských práv. K poskytování zdravotní péče se vztahují zejména články garantující právo na život, nedotknutelnost osoby a jejího soukromí, na osobní svobodu, na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života a na ochranu zdraví. 9 Dalším základním pramenem je Úmluva o lidských právech a biomedicíně, která má zajistit každému člověku nedotknutelnost jeho práv a základních svobod a zajistit mu důstojnost a svébytnost. Úmluva zakládá široký okruh práv osobám, které se podrobují zákrokům v souvislosti s léčbou a výzkumem. Těmto právům pak odpovídají povinnosti poskytovatelů zdravotní péče a výzkumníků. 10 Jelikož se jedná o mezinárodní smlouvu přijatou podle čl. 10 Ústavy České republiky, má aplikační přednost před zákonem. Nicméně její ustanovení jsou také pouze rámcová, a proto musejí být ve většině případů konkretizována vnitrostátními předpisy. 11 V souladu s Úmluvou o lidských právech a biomedicíně i Listinou je poskytování zdravotní péče upraveno právními normami na úrovni zákonů. Po dlouhou dobu zde platil zákon o péči o zdraví lidu, který byl však již zastaralý a nevyhovující, a proto byl nahrazen. Těžiště úpravy je tak nyní v ZZS, na nějž navazuje zákon o specifických zdravotních službách, zákon o zdravotnické záchranné službě a rovněž i transplantační zákon. Velmi důležitým předpisem je samozřejmě OZ, který přinesl do oblasti poskytování zdravotní péče řadu změn. S poskytováním zdravotní péče souvisí i zákon o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, zákon o nelékařských povoláních a mnoho dalších. Důležitý je dále 7 medicínské právo však není chápáno jako samostatné právní odvětví 8 CÍSAŘOVÁ, Dagmar a Olga SOVOVÁ. Trestní právo a zdravotnictví. 2., upr. a rozš. vyd., s TE ŠINOVÁ, Jolana, Roman ŽD ÁREK a Radek POLICAR. Medicínské právo, s TE ŠINOVÁ, Jolana, Roman ŽD ÁREK a Radek POLICAR. Medicínské právo, s UHEREK, Pavel. Povinná mlčenlivost v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb, s. 23 6

11 např. zákon o veřejném zdravotním pojištění, zákon o všeobecné zdravotní pojišťovně ČR či o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách a stejně tak tzv. komorový zákon a stavovské předpisy komor např. Stavovský předpis č. 4 - Disciplinární řád. Vyskytuje se i množství podzákonných právních předpisů, z nichž lze zmínit např. vyhlášku o zdravotnické dokumentaci. Své místo mají nepochybně i etické normy, které sice nejsou právně závazné, ale přesto mají svůj význam (navíc platné právo jejich obsah kopíruje, takže práva a povinnosti jsou pak závazné). Jde např. o Etický kodex ČLK, Kodex pro zdravotní sestry, Kodex práv pacientů či Hippokratova přísaha (ta má význam zejm. díky svému stáří, tradici a všeobecné známosti). Nezastupitelná je i úloha judikatury a vůbec činnost soudů (z nedávných počinů lze zmínit např. metodiku Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví) a Ústavního soudu ČR. Oblast poskytování zdravotních služeb je sice v moderním pojetí zařazována do občanského práva, ale přesto je zde značná provázanost s jinými právními odvětvími. Medicínské právo tak v sobě zahrnuje normy práva správního, trestního, ale i pracovního. 12 Při tvorbě vnitrostátní legislativy je často patrná zahraniční inspirace. Spatřit ji lze např. u smlouvy o péči o zdraví obsažené v OZ, který se inspiroval DFCR 13 a nizozemským občanským zákoníkem. Pro oblast odpovědnosti za ublížení na zdraví při poskytování zdravotních služeb jsou nicméně stěžejní zejm. dva právní předpisy a to je OZ a ZZS. 2.1 Vztah OZ a ZZS Jak již bylo uvedeno, byla oblast poskytování zdravotní péče po velmi dlouhou dobu regulována zákonem o péči o zdraví lidu, který byl však s účinností od dubna 2012 nahrazen ZZS, jenž spolu s dalšími zdravotnickými zákony přinesl zásadní změny. Po necelých dvou letech jeho účinnosti navíc vstoupil v účinnost OZ, který představuje komplexní úpravu soukromého práva hmotného. OZ tak bezpochyby zasáhl i do materie upravené ZZS (a z. o specifických zdrav. službách) a to úpravou zásahů do integrity 12 CÍSAŘOVÁ, Dagmar a Olga SOVOVÁ. Trestní právo a zdravotnictví. 2., upr. a rozš. vyd., s Draft Common Frame of Reference Společný referenční rámec 7

12 člověka ( 93 an. OZ) a dále zejm. tím, že zavedl nový smluvní typ - smlouvu o péči o zdraví. Vznikla tak značně nepřehledná situace, neboť úpravy v obou předpisech se nejen doplňují, ale do značné míry i překrývají. Tomáš Doležal 14 k tomu dokonce uvádí, že: Tím, že český zákonodárce nebyl zcela konsekventní a úpravu poskytování zdravotních služeb ponechal ZZS, vytvořil značně obtížnou situaci pro aplikaci a interpretaci ustanovení OZ o poskytování péče o zdraví v praxi. Objektivně vzato vznikl legislativní paskvil, který degraduje význam jinak relativně dobré úpravy OZ. 15 OZ i zákony upravující poskytování zdravotních služeb mohou působit vedle sebe. 16 Problém ovšem nastává, pokud mezi jejich normami bude v konkrétním případě věcný rozpor. V takovém případě je totiž nutné vyřešit, která z právních úprav se použije. Základní vodítko pro řešení komplikovaného vztahu mezi právními úpravami obsaženými v obou zákonech může poskytnout důvodová zpráva. Ta říká: Respektuje se, že otázky tohoto okruhu (integrita člověka a její ochrana) upravují nebo mohou upravit zvláštní zákony (např. ZZS), které mají před navrženou obecnou úpravou přednost. a dále navržená úprava nezasahuje do zvláštní zákonné úpravy platné pro poskytování zdravotní péče, která jako speciální zůstává nedotčena. 17 Z důvodové zprávy tedy vyplývá, že OZ je předpisem subsidiárním a ZZS je vůči němu speciální, přičemž platí obecné pravidlo lex specialis derogat legi generali. Pravidlo subsidiarity (podpůrnosti) je v OZ vyjádřeno jako základní výkladové pravidlo v ust. 9 odst. 2, které říká, že: Soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí OZ v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. Paušální odkaz v důvodové zprávě na vztah speciality jiných zákonů upravujících poskytování zdravotní péče k OZ je však značně zjednodušující a nepřesný. Vztah obecného a zvláštního musí být vždy zkoumán s ohledem na konkrétní ustanovení, nikoli k zákonu jako celku. 18 Nelze se tedy omezit na závěr, že ZZS jako speciální úprava bude mít vždy přednost před OZ nebo jeho aplikaci zcela 14 člen Kabinetu zdravotnického práva a bioetiky, Ústav státu a práva AV ČR 15 DOLEŽAL, Tomáš. Poskytování zdravotních služeb po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku. Časopis zdravotnického práva a bioetiky 16 ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI. 17 Konsolidovaná verze důvodové zprávy k občanskému zákoníku [online] MELZER, Filip, Petr TÉGL a kolektiv. Občanský zákoník: velký komentář. Svazek I , s

13 vyloučí. Takto zobecněné tvrzení by bylo chybné, neboť vztah ZZS a OZ je komplikovanější a v některých, i když spíše výjimečných případech, budou používána ustanovení OZ, přestože danou problematiku upravují oba předpisy. Bude to v situacích, kdy OZ poskytuje pacientovi vyšší standard ochrany jeho práv. 19 OZ se dále použije tam, kde ZZS nebo jiné zdravotnické zákony danou věc vůbec neupravují nebo v případě, že ZZS odkazuje na pravidla obsažená v OZ. 20 Situace je o to složitější, že některá ustanovení OZ jsou velmi konkrétní až kazuistická, a tak někdy vlastně upravují určitou situaci podrobněji, speciálněji než ZZS. Norma obsažená v OZ bude v takovém případě v poměru speciality vůči obecnější úpravě ZZS. 21 Příkladem může být 34 odst. 2 ZZS, který uvádí, že písemná forma souhlasu se vyžaduje, pokud tak stanoví jiný právní předpis. Za jiný právní předpis lze považovat i OZ, který v 96 odst. 1 stanoví, že souhlas k zásahu do integrity člověka vyžaduje písemnou formu, máli být oddělena část těla, která se již neobnoví. 22, 23 Obecnost nebo specialitu je tedy nutné zkoumat u jednotlivých právních norem, které stojí v kolizi (je tedy mezi nimi věcný rozpor), a nikoli u právních předpisů jako komplexních souborů právních norem, 24, 25 tedy zákonů jako celku. Ve většině případů se však i nadále bude postupovat podle ZZS, neboť většinu práv a povinností mezi poskytovatelem zdravotních služeb a pacientem upravuje velmi podrobně, takže aplikace ustanovení OZ bude vzhledem k výše zmiňované zásadě lex specialis derogat legi generali značně omezená. Plně se tedy OZ uplatní pouze v oblastech, které nejsou upraveny zvláštními zákony. Jedná se např. o úpravu odčinění způsobené újmy nebo části smlouvy o péči o zdraví. 26 Pro demonstraci komplikovanosti vztahu a různých názorů odborníků na něj může být jako příklad uvedeno ust. 96 odst. 2 písm. a) OZ týkající se pokusů 19 DOLEŽAL, Adam a Tomáš DOLEŽAL. Praktické dopady nového občanského zákoníku na provozování lékařské praxe [online], s DOLEŽAL, Adam a Tomáš DOLEŽAL. Praktické dopady nového občanského zákoníku na provozování lékařské praxe [online], s ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI, s VALUŠ, Antonín. Civilní spory mezi lékařem a pacientem při poskytování zdravotní péče, s Písemná forma souhlasu je tedy zapotřebí i při extrakci zubu, neboť jde o část těla, která se již neobnoví. 24 ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI 25 VALUŠ, Antonín. Civilní spory mezi lékařem a pacientem při poskytování zdravotní péče, s DOLEŽAL, Tomáš. Poskytování zdravotních služeb po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku. Časopis zdravotnického práva a bioetiky 9

14 na člověku. Je zde názor, že část tohoto ustanovení je již nyní obsolentní, neboť úprava je obsažena v ZZS, který má jako speciální přednost. 27 Jiný pohled zastávají ti, kdo tvrdí, že právě toto ustanovení dokazuje potřebu zkoumat vztah speciality a subsidiarity jednotlivých norem a nikoli zákonů. Pokud by totiž byla aplikována subsidiarita celého zákona, tak by ustanovení OZ o pokusech na člověku či úprava v byla prakticky nepoužitelná, neboť si lze jen těžko představit uplatnění této úpravy jinde než při poskytování zdravotních služeb. 28 Je tedy nutno vyčkat, jak se k tomuto nejasnému vztahu postaví soudy. Také není vyloučena možnost, že zákonodárce novelizuje buď OZ nebo ZZS, aby mezi nimi vytvořil soulad a postavil najisto, která norma se ve kterém případě bude aplikovat. To zatím není zcela jasné. Nicméně i přes zmiňované nejasnosti přinesl OZ řadu změn a to zejména zavedením nového zvláštního smluvního typu, kterým je smlouva o péči o zdraví Smlouva o péči o zdraví OZ zavedl do českého právního řádu tento nový zvláštní smluvní typ z několika důvodů. Jedním z nich byla snaha o jednoznačné zařazení vztahu mezi příjemcem zdravotní péče a jejím poskytovatelem zpět do soukromého práva, jako tomu bylo za první republiky. 29 Smlouva o péči o zdraví zakotvila smluvní základ tohoto vztahu. Tato skutečnost má významný právní dopad na režim odpovědnosti za porušení právní povinnosti, neboť namísto dosud obvyklé deliktní odpovědnosti nastupuje odpovědnost smluvní. 30 (více viz. kapitola Porušení zákonné či smluvní povinnosti) Smlouva o péči o zdraví se vztahuje obecně na jakékoli léčebné výkony. Nejde tak pouze o poskytování zdravotní péče zdravotnickým pracovníkem pacientovi, tedy o zdravotní služby poskytované dle ZZS, ale o mnohem širší oblast, jako je např. činnost chiropraktiků nebo léčitelů. Pod tento smluvní typ se tedy nyní řadí i právní vztahy, při kterých dochází k poskytování péče o zdraví, ovšem nikoli ve smyslu 27 MELZER, Filip, Petr TÉGL a kolektiv. Občanský zákoník: velký komentář. Svazek I , s ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I., s HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář.s HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář. s

15 zvláštních zdravotnických předpisů. 31 V této souvislosti je třeba si uvědomit i fakt, že pojem péče o zdraví, se kterým pracuje OZ, není totéž co zdravotní péče či zdravotní služby, které vymezuje ZZS. Péčí o zdraví OZ rozumí úkon, prohlídku nebo radu a všechny další služby, které se týkají bezprostředně ošetřovaného a které jsou vedeny snahou zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav. 32 Zdravotní služby jsou pak upraveny zejm. v ZZS. Jednou z podmnožin zdravotních služeb je zdravotní péče. Zdravotní služby jsou tedy pojem širší, ovšem ne každá zdravotní péče je zároveň zdravotní službou, neboť aby byla, tak dle ZZS musí být poskytována zdravotnickým pracovníkem. 33 Pojem zdravotních služeb, na rozdíl od péče o zdraví zahrnuje, např. i nakládání s tělem zemřelého či odběr tkání, tedy služby, které nejsou předmětem smlouvy o péči o zdraví. Dále pod smlouvu o péči o zdraví nespadají zdravotnické služby, které nejsou vedeny snahou zlepšit nebo zachovat zdravotní stav. Typicky jde o výkony kosmetické plastické chirurgie. K tomuto stavu ovšem zřejmě došlo nedopatřením (neuvědoměním si dopadů příliš omezujícího dodatku), a je tudíž pravděpodobné, že i tyto služby mají smluvní základ a právní úprava smlouvy o péči o zdraví se použije per analogiam. 34 Pro lepší pochopení je možné rozlišit 3 množiny: 35 a) péči o zdraví ve smyslu OZ, která je zároveň zdravotní službou podle jiných právních předpisů (mohou tam spadat i maséři, ale především to jsou lékaři a další zdravotničtí pracovníci); b) péči o zdraví, která není zdravotní službou např. ji neposkytuje zdravotnický pracovník, ale např. léčitel; c) zdravotní službu, která není péčí o zdraví ve smyslu OZ př. odběr tkání, převoz těl, kosmetická plastická chirurgie aj. Smlouva o péči o zdraví dopadá na první dvě kategorie. Třetí kategorie není péčí o zdraví ve smyslu OZ, takže na ni se vztahovat přímo nebude, ovšem je případně možné zvážit možnost aplikace na základě analogie HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář. s OZ 33 ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI, s HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář, s ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI, s ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI, s

16 Pro tuto práci, pojednávající o poskytování zdravotních služeb, je podstatná skutečnost, že OZ stanovil, že právní poměr vznikající při výkonu péče o zdraví je postaven na smluvním základě, tedy že mezi poskytovatelem zdravotních služeb a pacientem dojde k uzavření smlouvy. Vztah poskytovatele zdravotních služeb a pacienta v režimu ZZS se proto v obecné rovině řídí ustanoveními upravujícími smlouvu o péči o zdraví v OZ, avšak obsah práv a povinností v tomto smluvním vztahu je regulován speciálními právními předpisy, zejm. ZZS. Dojde li tedy při poskytování zdravotních služeb k pochybení (včetně postupu non-lege artis), je toto pochybení kvalifikováno jako porušení povinností vyplývajících ze smlouvy. Případná újma proto spadá do režimu smluvní odpovědnosti, upravené ustanovením 2913 OZ. 37 Jelikož je smlouva o péči o zdraví základním právním důvodem, na jehož základě vzniká právní vztah mezi lékařem a pacientem, bude o ní dále pojednáno v kapitole týkající se tohoto vztahu. 37 DOLEŽAL, Tomáš. Poskytování zdravotních služeb po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku. Časopis zdravotnického práva a bioetiky Ústav Státu a Práva. 12

17 3 Vztah mezi lékařem a pacientem Je třeba se zabývat ústředním vztahem medicínského práva, tedy vztahem mezi lékařem (zdravotnickým pracovníkem) a pacientem. Počátky tohoto vztahu lze vysledovat již ve starověku. Postupně se vyvíjel a proměňoval, až do té míry, že došlo k zásadní změně hierarchie hodnot při poskytování zdravotní péče. Vůle pacienta a jeho důstojnost byla upřednostněna před zájmem ochrany života a zdraví. V posledních desetiletích tedy došlo k proměně paternalistického vztahu, založeného na absenci otevřené komunikace, na vztah profesionálního partnerství, v němž je kladen velký důraz na autonomii pacienta. 38 O míře sdělovaných informací a postupu léčby již nerozhoduje pouze lékař. Naopak je právem pacienta, aby rozhodl o všem, co se týká jeho zdraví, k čemuž primárně potřebuje mít veškeré informace o svém zdravotním stavu. Lékař pak veškeré úkony může provádět pouze se souhlasem informovaného pacienta. Pacient má přitom rovněž právo odmítnout navrhovanou léčbu či dokonce odmítnout jakoukoli léčbu, přestože to pro něj znamená riziko poškození zdraví nebo dokonce smrti. Paternalistický vztah se ve své původní podobě stal neudržitelným (rezidua však trvají dodnes př. terapeutické privilegium). Došlo k nezvratnému příklonu k respektu autonomie vůle pacienta a jeho práva na sebeurčení a s tím souvisejícímu pravdivému informování nemocných a tuto tendenci je nutno respektovat. 39 Je nicméně diskutabilní, zda skutečně došlo k přechodu k partnerskému modelu, neboť není jisté, zda lze hovořit o partnerství v pravém slova smyslu (tedy zahrnujícím rovnost mezi stranami) ve vztahu, který vykazuje tak značnou míru asymetrie. Tato nerovnováha je dána především rozdílem ve znalostech, které mají poskytovatelé zdravotních služeb, na rozdíl od pacientů, kteří jsou obvykle v medicínské oblasti laiky. Dochází tak ke značné zejm. informační asymetrii. Je zde snaha ji vyrovnat a to především prostřednictvím zakotvení poučovací povinnosti a informovaného souhlasu. Je třeba poskytnout pacientovi veškeré potřebné informace a to tak, aby je správně pochopil, porozuměl danému problému a mohl jej řešit s lékařem jako rovnocenný partner. 38 TE ŠINOVÁ, Jolana, Roman ŽD ÁREK a Radek POLICAR. Medicínské právo, s TE ŠINOVÁ, Jolana, Roman ŽD ÁREK a Radek POLICAR. Medicínské právo, s. 7 13

18 Ovšem ani dostatek správně podaných informací nezaručuje sám o sobě rovné postavení zúčastněných stran. Velkou roli totiž hraje i fakt, že pacient je zpravidla pod určitým tlakem, má obavy, bolesti apod., což mu nedovoluje vidět věci objektivně a racionálně o nich rozhodnout. 40 Dle Tomáše Doležala tak informační asymetrie nemůže být nikdy objektivně vyrovnána a i přes proklamovanou autonomii rozhodování pacienta v praxi dochází k tomu, že pacient důvěřuje erudici lékaře a akceptuje jím navržený postup. 41 Z výše uvedené faktické nerovnosti plyne, že na pacienta je třeba nahlížet jako na slabší stranu. Navíc se dospělo k názoru, že pacient je považován za spotřebitele (se všemi právy a zvýšenou ochranou, která mu z tohoto postavení plyne z OZ), a poskytovatel zdravotních služeb za podnikatele, a to i přes zvláštní povahu poskytovaných služeb (ve smyslu 419 s 420 OZ). 42 Na druhé straně je vztah mezi lékařem a paciente nerovným i proto, že pacientovi jsou garantována rozsáhlá práva, kdežto v souvislosti s osobou lékaře se mluví převážně o povinnostech a odpovědnosti. 43 Postupem času docházelo k určitým posunům i z hlediska zařazení vztahu lékaře a pacienta v systému práva. Historicky jej lze zařadit do práva soukromého, jak tomu bylo i v období první republiky. V období socialismu se česká doktrína ani judikatura k charakteru tohoto vztahu dlouho vůbec nevyjadřovala. Až po přijetí zákona o péči o zdraví lidu v roce 1964 se objevily názory, že se jedná o vztah administrativněprávní, tedy veřejnoprávní. Tento názor u části odborné veřejnosti často trvá dodnes, přestože je zcela nesprávný, neboť vztah lékaře a pacienta je ze své podstaty vztahem soukromoprávním. 44 ZZS v tomto ohledu vychází z tradic zákona o péči o zdraví lidu a o soukromoprávním, smluvním základu vztahu se vůbec nezmiňuje. 45 Rozpory v názorech o soukromoprávní nebo veřejnoprávní povaze vztahu mezi poskytovatelem zdravotní péče a pacientem ukončilo až přijetí OZ, obsahujícího úpravu smlouvy o péči o zdraví, který najisto a s konečnou platností zařadil tento vztah zpět do soukromého 40 HOLČAPEK, Tomáš. Dokazování v medicínskoprávních sporech, s DOLEŽAL, Tomáš. Vztah lékaře a pacienta z pohledu soukromého práva, s VALUŠ, Antonín. Civilní spory mezi lékařem a pacientem při poskytování zdravotní péče, s TE ŠINOVÁ, Jolana, Roman ŽD ÁREK a Radek POLICAR. Medicínské právo, s DOLEŽAL, Tomáš. Vztah lékaře a pacienta z pohledu soukromého práva, s DOLEŽAL, Tomáš. Vztah lékaře a pacienta z pohledu soukromého práva, s

19 práva, kam historicky patřil. 46 Důvodová zpráva k OZ k tomu uvádí: Dosavadní pojetí právní úpravy vyvolává představu, že zařízení poskytující léčebnou péči má postavení mocenského orgánu, kterému je ošetřovaný podřízen. Takový pohled je však klamný a rezidua někdejšího vnímání daného vztahu nelze do budoucna uchovávat, mj. i se zřetelem k celkovým společenským proměnám v uplynulých letech. Návrhy nových zákonů o ZZS, o specifických zdravotních službách a dalších přinášejí v tomto směru řadu významných změn, ponechávají však stranou smluvní základ právního poměru mezi dotčenými osobami; je proto třeba i v tomto směru postavit najisto, že i v těchto případech tento základ tvoří smlouva. 47 Veřejnoprávní povaha vztahu bývá dovozována ze skutečnosti, že poskytování zdravotní péče je státem regulováno a kontrolováno, což se primárně děje prostřednictvím veřejnoprávních předpisů, které podrobně upravují práva a povinnosti subjektů. 48 Navíc došlo k postupnému přesunu oblasti péče o zdraví z čistě soukromé sféry do sféry státu. K tomuto jevu přispělo zejm. zavedení zdravotního (nemocenského) pojištění, kterým se relativně jednoduchý dvoustranný smluvní vztah mezi lékařem a pacientem značně zkomplikoval. Doležal k tomu uvádí: Úhrada zdravotní péče zdravotnickému zařízení prostřednictvím zdravotní pojišťovny a nikoliv přímo pacientem pak vyvolává představu existence zvláštního trojstranného vztahu, kde zdravotnické zařízení poskytuje zdravotní péči, pacient ji čerpá a pojišťovna ji platí, a nabourává tak zažité modely vztahu lékař pacient včetně jasného stanovení práv a povinností v tomto vztahu. Přesto je nutno konstatovat, že existence veřejného zdravotního pojištění netransformuje vztah lékaře a pacienta do veřejnoprávní roviny 49 V některých státech je ochrana zdraví a tedy i vztah lékaře a pacienta řazen do veřejného práva proto, že zdraví je chápáno jako veřejný statek. Takový pohled je ovšem výjimečný a ve většině států včetně České republiky převládá v dnešní době názor, že vztah lékaře a pacienta je vztahem smluvním se základem v právu civilním DOLEŽAL, Tomáš. Poskytování zdravotních služeb po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku. Časopis zdravotnického práva a bioetiky 47 Konsolidovaná verze důvodové zprávy k občanskému zákoníku [online] VALUŠ, Antonín. Civilní spory mezi lékařem a pacientem při poskytování zdravotní péče, s DOLEŽAL, Tomáš. Vztah lékaře a pacienta z pohledu soukromého práva, s DOLEŽAL, Tomáš. Vztah lékaře a pacienta z pohledu soukromého práva, s

20 3.1 Právní důvody vzniku vztahu mezi lékařem a pacientem Již bylo vysvětleno, že i přes obsáhlou veřejnoprávní úpravu, je nutné považovat vztah za občanskoprávní, přičemž typickým způsobem jeho vzniku je smlouva. SOZ zvláštní smluvní typ pro poskytování péče o zdraví neznal. Tehdejší judikatura a doktrína měla možnost uvažovat o využití smlouvy příkazní či smlouvy o dílo. Objevovaly se i názory, že se jedná o inominátní smlouvu s prvky smlouvy o dílo či smlouvy příkazní. OZ vytvořil nový smluvní typ a na poskytování zdravotní péče se tak nyní primárně použije smlouva o péči o zdraví. Aplikace prvků jiných smluvních typů by měla být zcela výjimečná. 51 Ustanovení upravující smlouvu o péči o zdraví definičně dopadají i na vztah poskytovatele ZS a pacienta, konkrétně pak na právní důvod vzniku vztahu, neboť ZZS tuto problematiku neupravuje. Zvláštní právní úprava ZZS bude regulovat jen obsahové náležitosti vztahu, tedy práva a povinnosti stran, a to vzhledem k aplikaci principu lex specialis derogat legi generali. Ovšem platí, že poměr speciality musí být posuzován vždy ve vztahu ke konkrétním ustanovením ZZS a OZ. Podstatné tedy je, že na právní důvod vzniku vztahu při poskytování zdravotních služeb se aplikují obecná ustanovení OZ; tedy, že důvodem vzniku vztahu je smlouva o péči o zdraví. Je nutné vymezit subjekty, které tuto smlouvu uzavírají. Nejjednodušším případem je situace, kdy smluvními stranami je lékař (sám jako poskytovatel zdravotních služeb) a pacient, a pacient si zdravotní péči hradí sám (př. jedná se o zdravotní péči nehrazenou z veřejného zdravotního pojištění), nebo je péče hrazena z veřejného zdravotního pojištění a lékař tak požaduje úhradu po zdravotní pojišťovně pacienta. Komplikovanější je případ, kdy je lékař zaměstnancem poskytovatele (např. nemocnice). Smluvní vztah pak nevzniká mezi lékařem a pacientem, ale na místo lékaře nastupuje poskytovatel. Kromě toho může nastat i situace, že osoba, která smlouvu uzavírá, je odlišná od osoby, které je pak péče poskytována. 52 Tato možnost je upravena i v OZ v ust. 2363, které říká, že: Smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. 51 DOLEŽAL, Tomáš. Vybrané právní aspekty spojené se smluvním charakterem poskytování zdravotních služeb. 52 DOLEŽAL, Tomáš. Vztah lékaře a pacienta z pohledu soukromého práva, s

21 Ze smluvního vztahu vyplývají pro lékaře určité smluvní povinnosti. Mezi základní patří povinnost postupovat s náležitou odbornou péčí, neboli za použití terminologie OZ, s péčí řádného odborníka. Jelikož jde o zdraví a tedy o významnou hodnotu, je dle zákonodárce tato povinnost zásadní. Zákon zde proto omezuje smluvní autonomii stran a říká, že k ujednáním, která by ji omezovala nebo zakazovala, se nepřihlíží. 53, 54 Další povinností je např. povinnost mlčenlivosti vyplývající z široké povinnosti loajality k pacientovi; informační povinnost plynoucí z povinnosti respektovat autonomii pacienta a veškeré zákroky provádět po náležitém poučení a souhlasu pacienta, či povinnost vést řádně zdravotnickou dokumentaci. 55 Jak bylo uvedeno, je primárním důvodem vzniku vztahu lékaře a pacienta smlouva o péči o zdraví. Nicméně je třeba poukázat na to, že důvodem vzniku může být rovněž jiný právní důvod. Tím může být např. smlouva o dílo, nepřikázané jednatelství či rozhodnutí státního orgánu. Smlouva o dílo přichází do úvahy tehdy, pokud jsou poskytovány výkony, které mají charakter zhotovení díla. Jedná se o výjimečné případy, jako je např. zhotovení zubní náhrady či korunky lékařem stomatologem. 56 Tomáš Doležal nicméně zastává názor, že i v tomto případě se jedná o smlouvu o péči o zdraví s pouhými prvky smlouvy o dílo. 57 Dále uvádí, že je nezbytné, aby smlouva o dílo byla při poskytování péče o zdraví používána zcela výjimečně, při pečlivém zvážení charakteru poskytované činnosti. Je třeba si uvědomit, že rozhodnutí o smluvním typu, dle kterého budou zdravotní služby poskytovány je velmi důležité, neboť má zásadní dopad na odpovědnost poskytovatele zdravotních služeb za vady a za škodu. Jiným právním důvodem vzniku vztahu lékaře a pacienta je jednostranné právní jednání. To bude na místě především v případě, že pacient nebude ve stavu, ve kterém by byl schopen uzavřít smlouvu, na základě které by mu byla poskytnuta péče. Podmínkou ovšem je, že zde není ani zástupce, který by za pacienta mohl smlouvu uzavřít. 58, 59 Příkladem může být situace, kdy je pacient v bezvědomí, nemůže vyslovit OZ 54 HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář, s DOLEŽAL, Tomáš. Vztah lékaře a pacienta z pohledu soukromého práva, s VALUŠ, Antonín. Civilní spory mezi lékařem a pacientem při poskytování zdravotní péče, s DOLEŽAL, Tomáš. Vybrané právní aspekty spojené se smluvním charakterem poskytování zdravotních služeb. 58 VALUŠ, Antonín. Civilní spory mezi lékařem a pacientem při poskytování zdravotní péče, s

22 souhlas, ale jeho zdravotní stav vyžaduje poskytnutí neodkladné péče. Jde tedy o stav nouze. V úvahu pak přichází využití institutu nepřikázaného jednatelství. Je však třeba pamatovat na to, že ze strany lékaře se bude jednat o plnění jeho zákonné povinnosti, neboť je vždy povinen vykonat všechny úkony směřující k záchraně života jiné osoby, jeli to s ohledem na situaci nezbytné, a tedy jeho možná odpovědnost za protiprávní čin bude v daném případě výrazně omezena. 60 Je třeba zdůraznit, že vztah mezi pacientem a jeho lékařem je velmi specifický. Vzhledem k tomu, že jde o velmi citlivou a často také intimní oblast, je nezbytné, a to více než u jiných vztahů, aby mezi pacientem a jeho lékařem existovalo pouto důvěry. Je nesporné, že důvěra musí být vzájemná. Pacient musí důvěřovat svému lékaři v tom, že bude zachovávat všechny standardy, a to nejen po čistě medicínské stránce, ale i povinnosti pokud jde o mlčenlivost a ochranu soukromí. Lékař naopak potřebuje věřit, že mu pacient nebude zamlčovat podstatné skutečnosti, bez jejichž znalosti by mohlo dojít k nesprávné léčbě, a že bude dodržovat jím doporučený léčebný režim a podobně. Platí však, že: Důvěru nelze založit právem. Právní normy mohou prostor pro důvěru pouze posilovat nebo redukovat. 61 Jednou z možností, kterou právo nabízí pro posílení důvěry je již zmiňovaná povinnost mlčenlivosti. Pokud je důvěra narušena, je právem pacienta a také projevem jeho smluvní autonomie změnit svého lékaře. Tato možnost je ovšem omezena a je umožněna pouze jedenkrát za tři měsíce. V případě lékaře je smluvní autonomie omezena mnohem výrazněji a to normami veřejného práva. T. Doležal v této souvislosti dokonce říká, že s jistou nadsázkou by se dalo říci, že v některých případech je na straně lékaře princip smluvní autonomie nahrazen kontraktační povinností. 62 Pokud je důvěra porušena pochybením lékaře a jsou-li splněny i další předpoklady vzniku odpovědnosti, tak právo nabízí pacientovi samozřejmě i jiné možnosti obrany. Pacient se může obrátit na soud a uplatnit tam svá práva na odčinění způsobené újmy. Vzhledem k zaměření této práce je ponechána stranou možnost pacienta podat stížnost orgánům České lékařské komory nebo ve vážných případech i trestní oznámení. 59 Je třeba rozlišovat uzavření smlouvy a udělení souhlasu. 60 VALUŠ, Antonín. Civilní spory mezi lékařem a pacientem při poskytování zdravotní péče, s TE ŠINOVÁ, Jolana, Roman ŽD ÁREK a Radek POLICAR. Medicínské právo, s DOLEŽAL, Tomáš. Vztah lékaře a pacienta z pohledu soukromého práva, s

23 4 Občanskoprávní odpovědnost 4.1 Občanskoprávní odpovědnost - obecně Pokud jde o pojetí občanskoprávní odpovědnosti, objevují se dva hlavní přístupy: odpovědnost jako sankce a odpovědnost jako hrozba sankcí, 63 přičemž přijetím OZ došlo k posunu od prvního k druhému. Podle prvního z nich jde o negativní právní následek za újmu způsobenou v majetkové či nemajetkové sféře jiné osoby. Tento nepříznivý následek postihuje buď toho, kdo svým jednáním porušil primární občanskoprávní povinnost, nebo toho, komu se přičítá k tíži právně relevantní událost vyvolávající protiprávní stav. Negativní následek spočívá ve vzniku nové, sekundární povinnosti občanskoprávní odpovědnosti. Druhé pojetí oproti tomu vykazuje jiné znaky. Občanskoprávní odpovědnost vzniká již spolu s primární povinností. Působí však pouze latentně a aktivizuje se až v případě porušení primární povinnosti, které je spojené s újmou v majetkové či nemajetkové sféře postižené osoby. Občanskoprávní odpovědnost zde tedy splývá s primární občanskoprávní povinností, na rozdíl 64, 65 od předchozího pojetí, kde dochází ke vzniku sekundární povinnosti. Mezi první a druhou koncepcí je rozdíl tedy především v tom, zda osoba občanského práva odpovídá za to, že svou povinnost splní, či za to, že ji nesplní. Z hlediska zásady právní jistoty by mělo platit, že neporuší-li osoba nějakou právní povinnost, nebude postižena žádnou občanskoprávní odpovědností, čemuž odpovídá první pojetí odpovědnosti. 66 Stejně tak je chápána odpovědnost i v jiných právních odvětvích, např. v trestním či správním právu. OZ se nicméně přiklonil k druhému pojetí, tedy k tomu, že osoba občanského práva odpovídá v prvé řadě za splnění své primární občanskoprávní povinnosti a nikoli jen až za své protiprávní jednání. 67 To je zřejmě důvod, proč OZ namísto odpovědnosti používá pojem povinnost, např. místo odpovědnosti za škodu hovoří o povinnosti nahradit škodu. Důvodová zpráva k OZ se 63 VALUŠ, Antonín. Civilní spory mezi lékařem a pacientem při poskytování zdravotní péče, s VALUŠ, Antonín. Civilní spory mezi lékařem a pacientem při poskytování zdravotní péče, s DVOŘÁK, Jan, Jiří ŠVESTKA a Michaela ZUKLÍNOVÁ. Občanské právo hmotné. Svazek 1. Díl první: Obecná část, 3 hlavy 10, s. 351 an. 66 DVOŘÁK, Jan, Jiří ŠVESTKA a Michaela ZUKLÍNOVÁ. Občanské právo hmotné. Svazek 1. Díl první: Obecná část, 3 hlavy 10, s. 351 an. 67 VALUŠ, Antonín. Civilní spory mezi lékařem a pacientem při poskytování zdravotní péče, s

24 k tomuto posunu vyjadřuje následovně: Osnova opouští pojetí odpovědnosti jako hrozby sankcí. Tato konstrukce opanovala od 70. let minulého století českou právní doktrínu po dlouhých diskusích v 50. a 60. letech a spojuje nástup odpovědnosti s porušením právní povinnosti. Osnova se naopak přiklání k pojetí odpovědnosti v duchu tradic antické a křesťanské civilizace, podle nichž člověk odpovídá za své jednání v plném rozsahu, a odpovídá tedy především za to, že se chová řádně, po právu a že splní své povinnosti. 68 Nicméně je však třeba poznamenat, že zmiňovaný posun v chápání odpovědnosti je spíše terminologický, bez větších praktických dopadů Občanskoprávní odpovědnost při poskytování zdravotních služeb Je zřejmé, že péče o zdraví je velmi specifický obor lidské činnosti. Je to činnost nanejvýš záslužná se silným etickým aspektem. Povolání zdravotnického pracovníka je spojeno s vysokou mírou odpovědnosti, neboť chyby, které se stanou, mohou být fatální a často není možnost je napravit. Více než v jiných profesích platí, že i drobné pochybení může mít tragické důsledky. 70 Lékař je odnepaměti člověkem, který má ve společnosti mimořádné postavení. Pomáhá od bolesti a utrpení. Často dokáže oddálit smrt. Lidé si lékařů a jejich práce velmi váží, často je vnímají jako někoho, kdo o nich na základě své odbornosti může autoritativně rozhodovat. Úcta některých lidí je natolik silná, že ani v případě lékařova prokazatelného selhání s ním nechtějí vést spor, protože to vnímají jako projev nevděku za poskytnutou pomoc a péči. 71 Na druhé straně stojí ti, jež považují činnost lékaře za službu zcela srovnatelnou s jinými. Výkon lékařského povolání dle nich nelze chápat jen jako jakési poslání, ale jako výdělečnou činnost. 72 Vždyť pacient si zdravotní péči platí (byť i nepřímo, prostřednictvím pojištění) a má tedy nárok na odpovídající řádné protiplnění Konsolidovaná verze důvodové zprávy k občanskému zákoníku [online] VALUŠ, Antonín. Civilní spory mezi lékařem a pacientem při poskytování zdravotní péče, s STOLÍNOVÁ, Jitka; MACH, Jan. Právní odpovědnost v medicíně. 2. doplněné a přepracované vyd., s HOLČAPEK, Tomáš. Dokazování v medicínskoprávních sporech, s DOLEŽAL, Tomáš. Vztah lékaře a pacienta z pohledu soukromého práva, s CÍSAŘOVÁ, Dagmar a Olga SOVOVÁ. Trestní právo a zdravotnictví. 2., upr. a rozš. vyd. 20

25 Vztah lékaře a pacienta se tedy postupem času posunul od paternalistického pojetí veřejnoprávní povahy, k pojetí, které chápe lékaře jako poskytovatele služeb a pacienta jako jeho zákazníka. 74 Nepochybně k tomu přispěla i skutečnost, že s rozvojem informačních technologií stoupla informovanost pacientů a jejich povědomí o medicíně. Jsou tedy více schopni rozpoznat, zda léčba, kterou jim lékař nabízí, je vyhovující, zda jsou informováni o alternativách apod. Pacienti si více uvědomují, jaká jsou jejich práva a očekávají a vyžadují jejich naplnění. Základním východiskem tedy je, že péče o zdraví je druhem služby, a to i přes všechna svá specifika a silný etický rozměr. 75 Poskytovatel zdravotních služeb uzavírá s pacientem soukromoprávní smlouvu, v níž se zavazuje, že službu poskytne řádně, s péčí řádného odborníka. Nedodržení této základní výchozí podmínky postupu poskytovatele vůči ošetřovanému je jedním z předpokladů odpovědnosti za porušení smluvní povinnosti podle 2913 OZ, jak je o ní pojednáno dále. Tady je však namístě zdůraznit, že poskytovatel je odpovědný pouze za odbornost výkonu (péči řádného odborníka), vynaložení určitého úsilí, a nikoli za dosažení výsledku. 76 Jinak řečeno, pokud byla péče poskytnuta odborně, tedy lege artis, ale léčba je i přesto neúčinná nebo se projeví komplikace, na jejichž možný výskyt byl pacient řádně upozorněn, tak pacient nemá právo na kompenzaci. 77 OZ tedy vychází z toho, že povinnost poskytovatele poskytnout péči o zdraví je obligací de moyens, tj. říká, že poskytovatel se zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného a je povinen přitom postupovat s péčí řádného odborníka, a to i v souladu s pravidly svého oboru. Poskytovatel je tedy odpovědný za řádné poskytnutí služby (odbornost výkonu), nikoliv však za dosažení výsledku (jak je tomu typicky při smlouvě o dílo) 78. Laicky řečeno, poskytovatel odpovídá za léčení, nikoli za vyléčení. Mnozí pacienti si toto často neuvědomují, a zatímco dříve považovali uzdravení spíš za zázrak, dnes s ním, zvláště u některých onemocnění, téměř počítají. Na lékaře jsou kladeny 74 VALUŠ, Antonín. Civilní spory mezi lékařem a pacientem při poskytování zdravotní péče, s ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI., s HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář, s Občanský zákoník: komentář. Wolters Kluwer, s HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář, s

26 vysoké požadavky a selhání léčby je často ztotožňováno se selháním lékaře. 79 Přes veškerý technický a technologický pokrok jsou však možnosti medicíny stále omezené. I přesto, že lékař postupuje zcela správně, zasáhne v některých případech vyšší moc a pacientovi pomoc nelze. Ovšem v případě, že lékař neposkytuje své služby řádně, tedy dojde k nedbalosti, neomluvitelné neznalosti, špatné organizaci práce či nezájmu 80, je nezbytné, aby z toho byla vyvozena právní odpovědnost. V úvahu přichází hned několik možných druhů právní odpovědnosti a to trestní, disciplinární, správní, pracovněprávní a občanskoprávní. Také bývá zmiňována odpovědnost smluvní, ovšem v tomto kontextu je třeba ji chápat jako odpovědnost za dodržení smluvních závazků vůči zdravotní pojišťovně. 81 Zakotvení právní odpovědnosti lékařů je nesmírně důležité. Pacientům je dána široká paleta práv, čemuž odpovídají povinnosti lékařů a jiných zdravotních pracovníků. Pokud dojde k porušení těchto povinností resp. práv pacientů, musí z toho být vyvozeny důsledky. Zároveň je třeba si uvědomit, že zdaleka nejde jen o to, aby byl v konkrétním případě konkrétní pacient odškodněn, tedy aby byla vyvozena odpovědnost konkrétního poskytovatele zdravotních služeb. Jde o víc, jde o posun celého systému. Jednotlivé případy vedou, resp. měly by vést ke změně systému jako celku, tedy ke změně právních i mimoprávních předpisů, k přijímání preventivních opatření apod. Proto je důležité, aby pacienti, kteří mají pocit, že jim byla poskytnuta nedostatečná nebo dokonce nesprávná péče, důsledně požadovali nějakou formu kompenzace. 82 To vytvoří potřebný tlak na poskytovatele zdravotních služeb, aby přijímali opatření, která pomohou těmto případům předcházet. V opačném případě hrozí poskytovateli nejen finanční ztráty, ale také ztráta dobré pověsti a důvěry veřejnosti. Občanskoprávní odpovědnost při péči o zdraví je tak zásadním předpokladem pro prevenci nesprávného, protiprávního jednání zdravotnických pracovníků a pro všemožnou reparaci či odčinění případných následků takového jednání. 83 Jednostranné omezení nebo dokonce vyloučení této odpovědnosti, resp. povinnosti 79 CÍSAŘOVÁ, Dagmar a Olga SOVOVÁ a kol.. Trestní právo a zdravotnictví. 2., upr. a rozš. vyd., s CÍSAŘOVÁ, Dagmar a Olga SOVOVÁ a kol. Trestní právo a zdravotnictví. 2., upr. a rozš. vyd., s MACH, Jan a kolektiv právní kanceláře České lékařské komory. Univerzita medicínského práva, s HOLČAPEK, Tomáš. Dokazování v medicínskoprávních sporech, s HOLČAPEK, Tomáš. Dokazování v medicínskoprávních sporech, s

27 k náhradě újmy, OZ zakazuje, resp. říká, že k takovémuto jednostrannému prohlášení se vůbec nepřihlíží. 84 OZ sice obecně připouští možnost dohody, kterou se jedna strana vzdá práva na náhradu újmy vzniklé v budoucnu, ale zároveň definuje, kdy je tato možnost vyloučena. Jde jednak o povinnost k náhradě za újmu způsobenou fyzické osobě na jejích přirozených právech, kterými je zejm. život a zdraví (nebo újmy způsobené úmyslně či z hrubé nedbalosti), a jednak v případě, kdy ve vztahu vystupuje slabší strana (pacient). Ta se nemůže svého práva na náhradu v budoucnosti vzniklé újmy vzdát, neboť takovéto ujednání by bylo absolutně neplatné. 85 Z toho vyplývá, že v oblasti poskytování péče o zdraví není možno odpovědnost omezit či vyloučit Druhy odpovědnosti a skutkové podstaty Občanskoprávní odpovědnost může mít různou podobu. Bývá rozdělována na odpovědnost za újmu, za vady a za prodlení. Pokud jde o odpovědnost lékaře, tak nejčastěji přichází v úvahu odpovědnost za újmu, neboť porušení stanovených povinností lékaře vede nejčastěji k ublížení na zdraví nebo k zásahu do osobnosti pacienta, nebo ke kombinaci obou těchto následků. Poruší-li tedy lékař své povinnosti, dojde zpravidla ke vzniku nových povinností a to nahradit majetkovou a nemajetkovou újmu. 86 (O újmách a jejich náhradách je pojednáno dále) Důvody vzniku těchto povinností k náhradě újmy je možné rozdělit podle povahy jednotlivých skutkových podstat na obecné a zvláštní. Obecnými skutkovými podstatami jsou porušení dobrých mravů 87, porušení zákona a porušení smluvní povinnosti. Mezi zvláštní skutkové podstaty, které zejména připadají v úvahu v rámci vztahu lékaře a pacienta, patří škoda způsobená vadou věci a škoda způsobená informací nebo radou Porušení zákonné či smluvní povinnosti Zde je namístě připomenout, že mezi poskytovatelem zdravotních služeb a jejich příjemcem je smluvní vztah. Existence tohoto smluvního vztahu má významné dopady OZ OZ 86 VALUŠ, Antonín. Civilní spory mezi lékařem a pacientem při poskytování zdravotní péče, s Vzhledem k rozsahu práce o tomto nebude blíže pojednáno, neboť důsledkem není ublížení na zdraví. 88 VALUŠ, Antonín. Civilní spory mezi lékařem a pacientem při poskytování zdravotní péče, s

28 na režim porušení právní povinnosti. Dosud bylo porušení povinností lékařem judikaturou chápáno jako porušení zákonných povinností. 89 Přijetím OZ, který důsledně rozlišuje mezi smluvními a deliktními nároky na náhradu škody 90, nicméně došlo ke koncepční změně v této oblasti a případné pochybení bude nyní kvalifikováno jako porušení povinností vyplývajících ze smlouvy. 91 Tento posun od deliktní ke smluvní odpovědnosti je podstatný kvůli rozdílnosti některých institutů u obou druhů odpovědností. Konkrétně jde např. o problematiku důkazního břemene, ale zejm. o nutnost zavinění. 92 V případě způsobení újmy porušením zákonné povinnosti je totiž zavinění škůdce předpokladem vzniku odpovědnosti. 93 Byla-li však újma způsobena porušením smluvní povinnosti, povinnost nahradit vzniklou újmu se ukládá bez zavinění 94. Zákon ale stanovuje liberační důvody, na které může škůdce poukázat. Rozdíl v nezbytnosti přítomnosti zavinění vychází z myšlenky, že je přiměřené, aby přísná občanskoprávní odpovědnost za škodu postihla toho, kdo porušil smluvní povinnost a zklamal tak důvěru a legitimní očekávání druhé smluvní strany. 95 Změna režimu odpovědnosti se může jevit jako méně výhodná pro poskytovatele zdravotních služeb, a to vzhledem k tomu, že dřívější úprava odpovědnosti poskytovatelů byla vázána na zavinění. 96 V praxi ovšem k zásadní změně nedošlo, neboť i dříve bylo v medicínskoprávních sporech nejobtížnější prokázat odborně nesprávný postup lékaře, tedy postup non lege artis, a příčinnou souvislost. Pokud se podařilo prokázat příčinnou souvislost mezi pochybením a újmou na zdraví u pacienta, tak závěr o zavinění už zpravidla nečinil potíže. 97, 98 Posun k objektivní odpovědnosti tedy není příliš podstatný. 89 DOLEŽAL, Tomáš. Vztah lékaře a pacienta z pohledu soukromého práva, s SOZ obsahoval jednotnou úpravu odpovědnosti za škodu, a proto nebylo podstatné, zda měl nárok na náhradu škody základ ve smlouvě nebo v deliktu. Smluvní i deliktní nároky podléhaly stejnému režimu. 91 DOLEŽAL, Tomáš. Poskytování zdravotních služeb po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku. 92 DOLEŽAL, Tomáš. Poskytování zdravotních služeb po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku OZ OZ 95 DVOŘÁK, Jan, Jiří ŠVESTKA a Michaela ZUKLÍNOVÁ. Občanské právo hmotné, Svazek 1. Díl první: Obecná část, s DOLEŽAL, Adam a Tomáš DOLEŽAL. Praktické dopady nového občanského zákoníku na provozování lékařské praxe [online], s HOLČAPEK, Tomáš. Dokazování v medicínskoprávních sporech, s DOLEŽAL, Adam a Tomáš DOLEŽAL. Praktické dopady nového občanského zákoníku na provozování lékařské praxe [online]. 24

29 Pro úplnost je třeba dodat, že v určitých případech je možné uvažovat o souběhu smluvních a deliktních nároků a to vzhledem k tomu, že chybným postupem zdravotnického pracovníka může být porušena nejen smlouva, ale i zákon, konkrétně ustanovení chránící osobnost člověka ( 81 an. OZ) a jeho integritu ( 91 an. OZ). 99 Může tak dojít k situaci, že budou splněny předpoklady pro vznik práva na náhradu deliktní i smluvní újmy. Je pak na pacientovi, aby si zvolil jeden z těchto režimů, ve kterém bude své nároky uplatňovat, neboť platí, že tatáž újma může být nahrazena jen jednou. 100 Vzhledem k výše uvedeným požadavkům na zavinění lze předpokládat, že většinou bude zvoleno uplatňování nároku na náhradu újmy způsobené porušením smluvní povinnosti, tedy v rámci závazkové odpovědnosti. Jak již bylo uvedeno, je tato smluvní odpovědnost lékaře objektivní, ovšem zákon mu dává liberační důvod. Tím je existence mimořádné, nepředvídatelné a nepřekonatelné překážky, která vznikla nezávisle na vůli škůdce, přičemž tyto znaky musí být naplněny kumulativně. 101 Jde tedy o překážku, která vznikla mimo sféru kontroly dlužníka 102 a on ji tak nemohl ovlivnit. Typicky jde o vyšší moc - vis maior, různé společenské události či jiná jednání třetích osob. Při poskytování zdravotních služeb by se mohlo jednat o situaci, kdy dojde k hromadnému neštěstí a je třeba poskytnout najednou péči mnohonásobně většímu počtu pacientů, než se dalo rozumně předpokládat a očekávat. 103 Zákon liberační důvod omezuje tím, že překážka nesmí mít původ v osobních poměrech jednajícího, nesmí vzniknout až v době, kdy je v prodlení s plněním, a nesmí být smluvně sjednaná povinnost, že překážku překoná. Pokud si totiž strany ujednají i povinnost překonat překážku, tak je poskytovatel povinen nahradit újmu, i kdyby překážka byla objektivně nepřekonatelná. 104 Pokud tedy lékař prokáže překážku, která splňuje výše popsané znaky liberačního důvodu, zprostí se tak povinnosti k náhradě újmy. 99 DOLEŽAL, Adam a Tomáš DOLEŽAL. Praktické dopady nového občanského zákoníku na provozování lékařské praxe [online], s HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář. s odst. 2 OZ 102 HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář, s PRUDIL, L., Právo pro zdravotnické pracovníky, s HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář, s

30 Zprostit se může samozřejmě i tak, že prokáže, že postupoval s péčí řádného odborníka. Smlouva o péči o zdraví totiž zavazuje poskytovatele k odbornému výkonu činnosti a nikoli k povinnosti dosáhnout chtěného výsledku. 105 Kromě uvedeného liberačního důvodu může lékař na svou obranu využít i jiný prostředek. Tím je prokázání, že na škodě se účastnil z části nebo zcela též poškozený. 106 (více v kap. Subjekty odpovědnosti) Pokud je lékař schopen toto prokázat, tak se jeho povinnost k náhradě újmy poměrně sníží a to podle míry spoluúčasti poškozeného. 107 Toto pravidlo lze vnímat jako obecný liberační důvod dopadající na všechny případy, v nichž je někdo povinen hradit újmu Škoda způsobená informací nebo radou Újmu může způsobit nejen např. chybně provedený operační zákrok, ale stejně tak i nesprávná informace či rada lékaře. 109 Úprava povinnosti k náhradě způsobené újmy způsobené informací nebo radou je nově obsažena v ust OZ, které mimo jiné stanovuje povinnost k náhradě tomu, kdo vystupuje jako odborník a za odměnu poskytne neúplnou nebo nesprávnou informaci nebo škodlivou radu, a způsobí tak újmu. 110 Z informační brožury Komise pro aplikaci nové civilní legislativy 111 je evidentní, že lékař je považován za takovéhoto odborníka, tedy příslušníka k určitému stavu, z čehož lze usuzovat, že jsou předpokládány případy, kdy toto ustanovení bude na činnost lékaře aplikováno. Použití tohoto ustanovení ve sporech mezi lékařem a pacientem je nicméně velmi problematické, neboť z něj jasně nevyplývá, zda nesprávná či neúplná informace nebo škodlivá rada musí být zároveň postupem non lege artis. A. Valuš dochází k závěru, že: z hlediska koherence právní úpravy je nezbytné dané ustanovení v případě vztahu lékaře a pacienta interpretovat tak, 105 ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI., s ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI., s OZ 108 HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář, s VALUŠ, Antonín. Civilní spory mezi lékařem a pacientem při poskytování zdravotní péče, s SOZ takovou úpravu vůbec neobsahoval a vše spadalo obecně pod odpovědnost za škodu. 111 Komise pro aplikaci nové civilní legislativy při Ministerstvu spravedlnosti ČR. Náhrada újmy v Novém občanském zákoníku. [online]. 26

31 že informace může být považována za neúplnou či nesprávnou nebo rada za škodlivou pouze v případě, kdy toto pochybení na straně lékaře představuje postup non lege artis, neboť v opačném případě by byla odpovědnost lékaře uměle rozšiřována. 112 Vzhledem k tomu, že se důvodová zpráva k tomuto problému a vůbec k celému tomuto institutu nevyjadřuje, zřejmě nezbyde nic jiného, než vyčkat, jak se k tomu postaví soudní praxe. Jako příklad neúplné informace, tedy informace, ve které je zamlčeno něco podstatného, uvádí Bezouška situaci, kdy lékař zamlčí pacientovi jiné možnosti léčby nebo existenci jiných léčebných postupů, byť nehrazených pojišťovnou. 113 Podávání úplných a pravdivých informací je povinností lékaře a lze je označit za postup lege artis v širším smyslu. Tyto povinnosti pro něj obecně vyplývají jednak ze smlouvy, kterou uzavírá s pacientem (že bude postupovat s péčí řádného odborníka), jednak jsou dále specifikovány zákonem. Ustanovení 2950 OZ o škodě způsobené informací nebo radou je nicméně v poměru speciality k obecným skutkovým podstatám, kterými jsou povinnost k náhradě újmy porušením zákonné či smluvní povinnosti Škoda způsobená vadou věci K ublížení na zdraví pacienta při poskytování zdravotních služeb může mimo jiné dojít i užitím vadné věci (např. popálení porouchaným rentgenovým přístrojem). 115 Odpovědnost za tuto újmu byla dříve upravena v kritizovaném ustanovení 421a SOZ, které zakotvovalo přísnou objektivní odpovědnost i za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito. Tato široká odpovědnost byla navíc rozšiřována extenzivním výkladem. Ustanovení dostalo dokonce přezdívku kladivo na zdravotnická zařízení 116, neboť zde byl dán velký prostor pacientům k náhradě za újmu a zdravotnická zařízení byla 112 VALUŠ, Antonín. Civilní spory mezi lékařem a pacientem při poskytování zdravotní péče, s HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář, s VALUŠ, Antonín. Civilní spory mezi lékařem a pacientem při poskytování zdravotní péče, s HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář, s PETROV, Jan. Kladivo na zdravotnictví: 421a obč. zák. [online]. 27

32 opakovaně odsuzována k náhradě škody, přestože postupovala lege artis. 117 Dle Vojtka však není pravdou, že by dosavadní 421a OZ byl soudy uplatňován automaticky a zakládal jakousi vždy nastupující a bezbřehou odpovědnost pokaždé, kdy dojde ke zdravotním komplikacím a následkům. 118 Tvůrci OZ se nicméně přiklonili k názoru, že toto ustanovení představuje v současné době nedůvodnou zátěž pro ty, kdo neporuší právní povinnost a naopak postupují s plnou profesionalitou a podle zásad svého povolání (lege artis) 119 a ustanovení 421a SOZ do OZ převzato nebylo a OZ zakotvil pouze odpovědnost 120, 121 za škodu způsobenou věcí v případě, že je ke splnění závazku použita vadná věc. Zúžení odpovědnosti v nové úpravě je přijímáno s povděkem, ovšem objevují se i opačné názory. Např. dle Vojtka není jisté, že zrušení této přísné odpovědnosti opravdu povede k odvážnějšímu využívání nových metod a zlepšení stavu medicíny. Naopak tato nová úprava může dle něj vést ke snížení ochrany pacientů, kteří byli poškozeni na zdraví. 122 Dle současné úpravy tedy odpovědnost nastane pouze v případě, kdy je škodlivý následek způsoben nějakým nedostatkem věci. To je zásadní změna oproti dřívější právní úpravě, neboť dle ní postačovalo, aby byl škodlivý následek způsoben pouze vlastnostmi bezvadné věci, která obvykle škodu nezpůsobuje, ale v konkrétním případě ji vyvolala. 123 Bylo tedy nerozhodné, zda přístroj při jeho užití selhal či zda byl zcela funkční. 124 Za vlastnosti věci byla považována např. ostrost nástroje či účinek léku. Dle judikatury tak byl okolností, jež má původ v povaze věci, např. i tlak na míchu v důsledku působení drátěné kličky užité při lékařském zákroku 125 nebo i vedlejší účinky 117 DOLEŽAL, Adam a Tomáš DOLEŽAL. Praktické dopady nového občanského zákoníku na provozování lékařské praxe [online], s VOJTEK, Petr. Dvě otázky medicínského práva, pro něž bude nový občanský zákoník přelomový 119 Konsolidovaná verze důvodové zprávy k občanskému zákoníku [online] Vadou se rozumí nedostatek věci, projevující se nesprávným fungováním, chybným působením, poruchou a jinými obtížemi ve srovnání s běžně očekávaným bezporuchovým dějem. - ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI, s OZ 122 VOJTEK, Petr. Dvě otázky medicínského práva, pro něž bude nový občanský zákoník přelomový 123 FIALA J., KINDL, M., at al. Občanský zákoník. Komentář. I. díl, s př. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 25 Cdo 2046/ Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 25 Cdo 1129/

33 léku, které však nebyly známy. 126 Jak již bylo uvedeno, jevila se tato úprava jako nepřiměřeně tvrdá, a proto došlo k jejímu zmírnění. Přestože zákon výslovně neříká, že se tato povinnost ukládá bez ohledu na zavinění, je zřejmé, že tomu tak bude. I nadále se tedy bude jednat o absolutní formu odpovědnosti, kterou ponese ten, kdo vadnou věc při plnění závazku použil. 127 Důkazní břemeno k prokázání vady věci a její příčinné souvislosti se škodou nicméně nese poškozený a je otázkou, nakolik bude poškozený schopen takovou vadu prokázat, když i za předchozí úpravy se často ocital v důkazní nouzi. 128 Kromě výše popsaného upravuje OZ ještě další typ odpovědnosti za škodu způsobenou věcí a to pro případ, kdy věc způsobí škodu sama od sebe. 129 V takovém případě nese povinnost nahradit škodu ten, kdo nad věcí měl mít dohled; nelze-li takovou osobu určit, platí, že je jí vlastník věci. Pod tento typ odpovědnosti lze zařadit i některé případy, které dosud spadaly pod 421a SOZ, tedy situace, kdy škodlivý následek byl vyvolán charakteristickou vlastností věci (přístroje, nástroje, látky) a osoba, která věc použila, se na tomto následku nepodílela, a její postup při použití věci byl tedy lege artis. Oproti odpovědnosti dle 421a SOZ je zde však velký rozdíl, neboť nová úprava nabízí liberační důvod, a sice prokázání, že nebyl zanedbán náležitý dohled nad věcí. Jedná se tedy o mnohem užší pojetí odpovědnosti než ve staré úpravě. Je pravděpodobné, že povinná osoba náležitý dohled velmi často prokáže a své odpovědnosti se tak zprostí. Nicméně i přesto se může jednat o doplnění ochrany 130, 131 pacientů při poskytování zdravotních služeb. Samozřejmě je třeba ještě vyčkat, jak budou jednotlivé případy posuzovány v praxi, ale už nyní se lze přiklonit k názoru, že tato úprava v OZ je krok správným směrem. Nepřiměřená tvrdost pro poskytovatele zdravotních služeb je odstraněna, ale současně je zachována ochrana pacientů. 126 Rc 9/ HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář, s VOJTEK, Petr. Dvě otázky medicínského práva, pro něž bude nový občanský zákoník přelomový OZ 130 VOJTEK, Petr. Dvě otázky medicínského práva, pro něž bude nový občanský zákoník přelomový 131 HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář, s

34 4.3 Subjekty odpovědnosti Pokud jde o občanskoprávní odpovědnost při poskytování zdravotních služeb, je třeba vyjasnit, kdo vlastně odpovídá. Občanskoprávní odpovědnost, resp. povinnost k náhradě újmy zde nese poskytovatel zdravotních služeb. Jak vyplývá z kapitoly týkající se pojmů, rozumí ZZS poskytovatelem zdravotních služeb fyzickou nebo právnickou osobu, která má k poskytování zdravotních služeb oprávnění. Je přitom nutno odlišovat poskytovatele zdravotnických služeb od zdravotnického zařízení, za které je dnes už považován pouze prostor, ve kterém dochází k poskytování zdravotních služeb. Mohou nastat v zásadě tři hlavní situace. Buď je poskytovatelem zdravotních služeb sám lékař jako fyzická osoba, která újmu způsobila, nebo je k poskytovateli v zaměstnaneckém poměru (např. lékař v nemocnici), nebo je péče poskytována v zařízeních, jejichž provozovatelem je osoba odlišná od osoby, která poskytuje péči vlastním jménem na vlastní účet a riziko (např. domov pro seniory, kam lékař dochází, či ústavy 132 ). Pokud je lékař zaměstnán, tak jím způsobenou újmu je povinen odčinit jeho zaměstnavatel, tedy poskytovatel zdravotních služeb. Ten však může posléze od svého zaměstnance v rámci pracovněprávního vztahu vymáhat náhradu, ovšem jen v omezené výši dle pracovněprávních předpisů. 133 Navíc musí prokázat zaviněné porušení povinností zaměstnance. 134 Ve zdravotnickém zařízení, které provozuje poskytovatel zdravotních služeb, mohou kromě osob v zaměstnaneckém poměru působit i osoby, které poskytují zdravotní péči vlastním jménem, na vlastní účet a riziko (tedy mimo pracovní poměr). Provozovatelé těchto zdravotnických zařízení 135 pak nejsou stranou smluvního vztahu s pacientem, a tedy neodpovídají za činnost, kterou v zařízení samostatně provádí tyto jiné osoby vlastním jménem. Vzhledem k tomu, že je však pro pacienta někdy obtížně rozeznatelné, s kým vlastně smlouvu uzavřel, a že je třeba ho jako slabší smluvní stranu 132 HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář, s MACH, Jan a kolektiv právní kanceláře České lékařské komory. Univerzita medicínského práva, s TE ŠINOVÁ, Jolana, Roman ŽD ÁREK a Radek POLICAR. Medicínské právo, s zde se projevuje terminologická nepřesnost vzniklá nerespektováním terminologie ZZS 30

35 chránit, stanovuje zákon provozovateli zdravotnického zařízení informační povinnost. Musí tedy ošetřovanému včas sdělit, kdo je poskytovatelem a že provozovatel zařízení, kde se péče poskytuje, není smluvní stranou. 136 Pokud toto neučiní a poskytovatele nelze určit nebo provozovatel bez zbytečného odkladu nesdělí, kdo péči poskytl, tak je dle zákona za poskytovatele péče považován i on. Obecně lze však říct, že vůči pacientovi odpovídá poskytovatel zdravotních služeb. Ten je pro tyto případy ze zákona povinně pojištěn ( 45 odst. 2 písm. n) ZZS). To ovšem samozřejmě nevylučuje jinou možnou odpovědnost samotného lékaře (zdravotnického pracovníka), ať už je to odpovědnost trestní, disciplinární apod. V praxi ovšem často nastává i situace, kdy o pacienta pečuje postupně více poskytovatelů zdravotních služeb. Typicky jde o situaci, kdy je pacient záchrannou službou ošetřen a přivezen do nemocnice, kde je mu poskytnuta akutní péče a posléze je převezen do jiného zařízení, kde probíhá péče následná. Každý z těchto poskytovatelů se může dopustit pochybení a způsobit tak pacientovi újmu nebo k ní přispět. 137 Pokud pak pacient prokáže, že se více těchto poskytovatelů dopustilo postupu non lege artis (viz. níže) a že tato protiprávní jednání způsobila škodlivý následek, pak tito poskytovatelé budou odpovídat společně a nerozdílně. Příčinnou souvislost mezi jednáním a následkem je přitom poškozený povinen prokázat s pravděpodobností blížící se jistotě. Vzájemné vyrovnání mezi škůdci je pak upraveno v 2916 OZ. Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, může soud rozhodnout, že tuto solidární odpovědnost změní na odpovědnost dílčí (proporcionální), což znamená, že škůdce nahradí škodu 138, 139 podle své účasti na škodlivém následku. Při zvažování, kdo ponese povinnost k náhradě vzniklé újmy, je třeba vzít v potaz i možnou odpovědnost či spoluodpovědnost samotného poškozeného. Může se totiž stát, že pacient sám svým jednáním zapříčiní zhoršení svého zdravotního stavu nebo neúspěch léčebného procesu. Nemocný např. nedodržuje lékařem stanovený léčebný režim, nepodstoupí potřebná vyšetření, odmítne lékařem navrhovanou 136 HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář, s PRUDIL, L., Právo pro zdravotnické pracovníky, s PRUDIL, L., Právo pro zdravotnické pracovníky, s HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář, s

36 a doporučenou léčbu, zamlčí nebo zkreslí údaje o svém zdravotním stavu apod. V takovýchto případech je pak třeba zkoumat, do jaké míry újmu způsobilo jednání pacienta. Zda ji svým jednáním způsobil zcela sám, či zda se jedná pouze o spoluúčast. Podle toho mu pak bude poskytnuta buď jen částečná náhrada újmy, nebo mu náhrada 140, 141 nebude příslušet vůbec. Zajímavé je i vyvození odpovědnosti při práci v týmu nebo odpovědnosti za studenty či neatestované lékaře. Jak již však bylo řečeno, v případě občanskoprávní odpovědnosti hradí pacientovi případnou újmu poskytovatel zdravotních služeb. Rozhodnutí, kdo vlastně újmu způsobil, je tak důležitější spíše vzhledem k jiným druhům odpovědnosti (trestní, pracovněprávní ). Z těchto důvodů o tomto nebude v této práci blíže pojednáváno OZ 141 STOLÍNOVÁ, Jitka; MACH, Jan. Právní odpovědnost v medicíně. 2. doplněné a přepracované vyd., s 77 32

37 5 Předpoklady vzniku odpovědnosti za ublížení na zdraví Obecné předpoklady vzniku občanskoprávní odpovědnosti tvoří a) protiprávní úkon; protiprávní stav, b) újma, ať v majetkové, či nemajetkové sféře postiženého, c) příčinná souvislost (kauzální nexus) mezi a) a b), d) zpravidla i zavinění ve formě úmyslu či nedbalosti. 142 Jak již bylo vysvětleno, při pochybení poskytovatele zdravotních služeb nastupuje odpovědnost smluvní (ex contractu), která je objektivní a zavinění se tedy nezkoumá. 143 Předpoklady smluvní odpovědnosti v oblasti poskytování zdravotních služeb jsou tedy tyto: porušení smlouvy, tj. postup non lege artis, újma na zdraví pacienta (jiná újma), příčinná souvislost mezi postupem non lege artis a újmou. 144 Jednotlivé podmínky budou rozebrány v následujících podkapitolách. 5.1 Postup non lege artis Pojem a prameny Pojem de lege artis lze přeložit jako podle zákona umění. 145 Obecně je tento termín užíván v souvislosti s hodnocením správnosti a úspěšnosti diagnostického a léčebného postupu. Kromě samotného medicínského vymezení pojmu je však v dnešní době nezbytné i jeho právní zakotvení, a to proto, že jeho legislativní vyjádření má velký význam pro posuzování právní odpovědnosti poskytovatelů zdravotních služeb i trestní odpovědnosti lékařů a dalších zdravotníků. 146 Proto jsou různé definice a požadavky na postup lege artis obsaženy v řadě pramenů. Z mezinárodních pramenů je zásadní Úmluva o lidských právech a biomedicíně. Ta ve svém článku 4 stanovuje, že jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví, včetně vědeckého výzkumu, je nutno provádět v souladu s příslušnými profesními povinnostmi 142 DVOŘÁK, Jan, Jiří ŠVESTKA a Michaela ZUKLÍNOVÁ. Občanské právo hmotné, Svazek 1. Díl první: Obecná část, s DVOŘÁK, Jan, Jiří ŠVESTKA a Michaela ZUKLÍNOVÁ. Občanské právo hmotné, Svazek 1. Díl první: Obecná část, s DOLEŽAL, Adam a Tomáš DOLEŽAL. Praktické dopady nového občanského zákoníku na provozování lékařské praxe [online]. 145 PTÁČEK, Radek, Petr BARTŮNE K a Jan MACH. Lege artis v medicíně, s PTÁČEK, Radek, Petr BARTŮNE K a Jan MACH. Lege artis v medicíně, s

38 a standardy. Toto ustanovení reflektoval i zákon o péči o zdraví lidu a to v ustanovení 11 odst. 1, které říká, že zdravotní péči poskytují zdravotnická zařízení státu, obcí, fyzických a právnických osob v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. Novou definici pak do českého právního řádu zavedl ZZS ( 4 odst. 5), který však užívá výstižnější pojem náležitá odborná úroveň, kterou se rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Požadavek lege artis postupu je dále uveden i v ust. 45 odst. 1 ZZS, které říká, že poskytovatel je povinen poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni, vytvořit podmínky a opatření k zajištění uplatňování práv a povinností pacientů a dalších oprávněných osob, zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků při poskytování zdravotních služeb. Dále je v ust. 49 odst. 1 písm. a) ZZS stanovena povinnost zdravotnického pracovníka poskytovat zdravotní služby, ke kterým získal odbornou nebo specializovanou způsobilost podle jiných právních předpisů, v rozsahu odpovídajícím jeho způsobilosti a zdravotnímu stavu pacienta, na náležité odborné úrovni a řídit se etickými principy. Tomu odpovídá právo pacienta na poskytování zdravotních služeb na náležité odborné úrovni obsažené v 28 odst. 2 ZZS. Definici nově doplňuje i OZ v ust. 2643, které říká, že poskytovatel postupuje podle smlouvy s péčí řádného odborníka, a to i v souladu s pravidly svého oboru. Toto ustanovení je v souladu s definicí v ZZS a vhodně ji doplňuje. Komorový zákon stanovuje povinnost členů komory vykonávat své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony. Další vyjádření požadavku lege artis je obsaženo v Etickém kodexu ČLK a to konkrétně v jeho čl. 2, podle něhož lékař v rámci své odborné způsobilosti a kompetence svobodně volí a provádí ty preventivní, diagnostické a léčebné úkony, které odpovídají současnému stavu lékařské vědy a které pro nemocného považuje za nejvýhodnější. Přitom je povinen respektovat v co největší možné míře vůli nemocného (nebo jeho zákonného zástupce). Stejnou povinnost zakotvuje i ust. 1a odst. 1 písm. a) Stavovského předpisu ČLk č. 4 Disciplinárního řádu ČLK. 34

39 A konečně, podmínka poskytování zdravotní péče lege artis je uvedena i v zákoně o veřejném zdravotním pojištění, v jehož 13 odst. 1 je uvedeno, že ze zdravotního pojištění se hradí zdravotní služby poskytnuté pojištěnci s cílem zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav, nebo zmírnit jeho utrpení, pokud: a) odpovídají zdravotnímu stavu pojištěnce a účelu, jehož má být jejich poskytnutím dosaženo a jsou pro pojištěnce přiměřeně bezpečné; b) jsou v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy; c) existují důkazy o jejich účinnosti vzhledem k účelu jejich poskytování. K definici postupu lege artis neboli náležité odborné úrovně se vyjadřoval ve svých nálezech i Ústavní soud. Zásadní je nález 147, ve kterém plénum ÚS zamítlo návrh skupiny poslanců proti definici lege artis v ZZS. Jednalo se o to, že definice v ZZS se oproti definici v zákoně o péči o zdraví lidu zdála být užší, a tak zde byla obava, že dojde ke snížení kvality zákonem garantované zdravotní péče, kterou jsou zdravotnická zařízení povinna poskytovat pacientům, jakož i ke snížení jejich právní jistoty, že budou léčeni řádně a nejlépe, jak to ve zdravotnictví v 21. století jde. Ústavní soud nicméně definici ZZS potvrdil s tím, že plně odpovídá ústavnímu pořádku České republiky a reálným možnostem českého zdravotnictví. Obecně lze pojem lege artis shrnout jako odborně správný postup lékaře nebo zdravotnického pracovníka. Často je však jeho chápání zúženo pouze na otázky léčby. Fakticky se ovšem vztahuje i k otázkám komunikace s pacientem, diagnostice, léčbě, ale také k biomedicínskému výzkumu. 148 Pojem lege artis tak lze chápat v širším a užším smyslu. Lege artis v širším smyslu zahrnuje veškeré profesní standardy a povinnosti. Lze sem zařadit např. povinnost lékaře zajistit informovaný souhlas pacienta nebo negativní revers, dále sem spadá povinnost mlčenlivosti a nepochybně i správné vedení zdravotnické dokumentace a další. 149 Všechny tyto aspekty postupu lege artis jsou nesmírně důležité a jejich porušení může mít dalekosáhlé následky. Přesto není vzhledem k obsáhlosti této problematiky možné se jimi v této práci zabývat. Ta bude nadále pojednávat zejména o problematice lege artis ve smyslu užším. 147 Nález Ústavního soudu ČR ze dne , sp. zn. Pl. ÚS 1/ PTÁČEK, Radek, Petr BARTŮNE K a Jan MACH. Lege artis v medicíně, s HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář, s

40 Pokud jde o postup lege artis v užším smyslu, jde o správný postup při provádění lékařských zákroků, tedy buď o správnou, nebo chybnou léčbu. Cílem je, aby lékař provedl léčbu v souladu s medicínskými standardy, které lze definovat jako mimoprávní profesní regulativy upravující odbornou stránku poskytování zdravotní péče. 150 V konkrétním případě tak lékař volí některý z uznávaných medicínských postupů, přičemž se rozhoduje podle konkrétních podmínek, s ohledem na individualitu pacienta. Zároveň je zásadně povinen respektovat přání pacienta vyjádřené jeho informovaným souhlasem. V konkrétní dané situaci jednoho pacienta nicméně existuje velmi široké spektrum možných diagnostických a terapeutických postupů a přichází tak v úvahu i více možných vhodných uznávaných medicínských postupů. Lékař může zvolit kterýkoli z nich nebo jejich kombinaci, aby postupoval lege artis. 151 Mohou nastat i situace, kdy je třeba, aby lékař v zájmu pacienta a s ohledem na jeho individualitu postupoval jinak než obvyklým způsobem a od uznávaných medicínských postupů se odchýlil. Tato možnost není vyloučena, ale je třeba, aby lékař vše podrobně uvedl a odůvodnil ve zdravotnické dokumentaci Uznávané medicínské postupy Otázkou je, co jsou ony uznávané medicínské postupy či profesní standardy a kdo je vytváří. Hned na úvod je třeba říct, že uznávané medicínské postupy nejsou právními normami. Z individuality každého pacienta vyplývá, že žádný přesně stanovený postup nemůže být pro lékaře absolutně závazný, a že postupy tak mohou mít pouze povahu doporučení. 153 Nejde tedy o závazná psaná pravidla, ale o medicínou uznávané postupy, které jsou obsaženy v učebnicích lékařských fakult a v odborné literatuře, vyplývají z doporučení odborných společností, ze stanovisek lékařských komor, odborných kongresů apod. 154 Postupy jsou tak nejčastěji vytvářeny v univerzitním prostředí, které zajišťuje jak pregraduální, tak postgraduální výchovu a má tak potřebnou zpětnou vazbu. Navíc se zde nejsnáze dojde ke konsenzu. Praxe ukazuje, že při stanovování lege artis postupů je žádoucí, aby se podíleli jak teoretici, 150 HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář, s PTÁČEK, Radek, Petr BARTŮNE K a Jan MACH. Lege artis v medicíně, s Tuto povinnost mu ukládá 47 odst. 3 písm. a) ZZS 153 MACH, Jan. Profesní standardy, doporučené postupy a závazná stanoviska. Tempus Medicorum, s PTÁČEK, Radek, Petr BARTŮNE K a Jan MACH. Lege artis v medicíně, s. 21, 24 36

41 tak ti, kteří práci v oboru aktivně vykonávají. Nezastupitelnou roli hrají i zásadní světové kongresy, které prezentují tzv. velké výstupy. Tyto výstupy jsou akceptovány většinou civilizované odborné veřejnosti jako lege artis postupy. 155 Z hlediska právní závaznosti profesních standardů nelze pominout usnesení Nejvyššího soudu 156, který říká, že profesní standardy netvoří doporučené postupy nebo odborná stanoviska lékařských společností, ale pouze ty dokumenty, které by jako právně závazné přijala buď Česká lékařská komora, nebo by byly vydány formou obecně závazných právních předpisů. 157 Velkým rizikem stanovování určitých standardů je nejen jejich stárnutí a možné opomíjení aktuálních poznatků, ale také riziko přílišného zjednodušení a neakceptace individuality pacienta. 158 Vzhledem k rychlému vývoji medicíny a vědy vůbec je jakékoli stanovování standardů velmi obtížné a na lékaře a ostatní zdravotnické pracovníky jsou kladeny velké nároky, aby se neustále vzdělávali, doplňovali své znalosti a učili se nové postupy. Je třeba, aby lékaři volili takové postupy, které nejsou zastaralé a již vědecky překonané. Na druhou stranu však lékař nemůže používat postupy a metody, které zatím nejsou obecně přijaty a lze je provádět jen v rámci 159, 160 vědeckého výzkumu za dodržených přesných zákonných podmínek. Obsah pojmu je tedy velmi proměnlivý v čase. Medicína se velmi rychle vyvíjí, zvlášť v poslední době, je zde mnoho nových technologií, znalostí a vyšetřovacích metod. Řada dříve uznávaných medicínských postupů je tak nyní zcela překonána. Standardy se neustále posouvají. Nesmí se zapomínat, že standardy se neproměňují jen v čase, ale že jsou rozdílné i z hlediska místa. Jsou například velké rozdíly mezi malými a velkými nemocnicemi. Přístroje, které jsou ve velkých nemocnicích považovány za běžný standard, v malých nemocnicích často nejsou vůbec k dispozici. 161 Samozřejmě, pokud to situace dovoluje, je třeba pacienta převézt na vyšší pracoviště, které je technicky lépe vybavené. Převoz pacienta však často jeho zdravotní stav neumožňuje, a pak si musí lékaři lidově řečeno vystačit s tím, co mají k dispozici. 155 PTÁČEK, Radek, Petr BARTŮNE K a Jan MACH. Lege artis v medicíně, s Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 8 Tdo 1421/ PTÁČEK, Radek, Petr BARTŮNE K a Jan MACH. Lege artis v medicíně, s PTÁČEK, Radek, Petr BARTŮNE K a Jan MACH. Lege artis v medicíně, s PTÁČEK, Radek, Petr BARTŮNE K a Jan MACH. Lege artis v medicíně, s zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách 161 PTÁČEK, Radek, Petr BARTŮNE K a Jan MACH. Lege artis v medicíně, s

42 I to se musí zohlednit při posuzování, zda byl daný úkon proveden lege artis. Vždy je třeba zvážit, zda daný lékař poskytl zdravotní služby v daném místě a čase náležitým způsobem s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti, což vyplývá i z výše uvedené definice v ZZS. Je tedy nutné zhodnotit, jaké měl daný lékař v danou chvíli možnosti. Vliv má například i to, zda šlo o pracovní den, nebo víkend, zda o službu denní či noční, kdy se počet lékařů ale i jiných zdravotnických pracovníků výrazně mění Posuzování Posuzování se samozřejmě děje ex post, ale hodnocení, zda lékař postupoval či nepostupoval na náležité odborné úrovni, vždy musí být prováděno ex ante, což znamená zvážit vše za stejných podmínek, za jakých se musel rozhodovat daný lékař, tak, jak se mu stav jevil v době, kdy rozhodoval o dalším postupu, tedy bez znalosti následků. Není zkrátka možné vycházet z dalšího průběhu onemocnění ani z výsledků pozdějších dostupných vyšetření. 162 Posuzování provádí soudní znalec z příslušného oboru. Znalcem může být také znalecký ústav, např. lékařská fakulta nebo fakultní nemocnice. Posuzování je velmi obtížné a názory znalců bývají často diametrálně odlišné. Neobvyklým jevem nebývá ani to, že znalci lékaři mají sklon poskytnout posudek ve prospěch jiného lékaře, a to z prosté kolegiality. V zahraniční literatuře je to označováno jako expert crisis. 163 Znalci navíc často přihlíží ke svému subjektivnímu hledisku a k poměrům na jejich vlastním pracovišti. Takový přístup je ovšem chybný, protože, jak je již výše uvedeno, znalec musí přihlížet ke konkrétním podmínkám, jaké v daném čase panovaly na dotčeném pracovišti. 164 Pro řádné vypracování znaleckého posudku potřebuje znalec detailně znát tyto konkrétní podmínky a objektivní možnosti, stejně jako stanoviska dotčených lékařů a primáře nebo přednosty daného pracoviště. 165 Z uvedeného vyplývá, že posuzování, zda bylo postupováno na náležité odborné úrovni či ne, je činností mnohdy velmi komplikovanou. Často navíc dochází k tomu, 162 PTÁČEK, Radek, Petr BARTŮNE K a Jan MACH. Lege artis v medicíně, s CÍSAŘOVÁ, Dagmar a Olga SOVOVÁ. Trestní právo a zdravotnictví, s PTÁČEK, Radek, Petr BARTŮNE K a Jan MACH. Lege artis v medicíně, s MACH, Jan. Odborná kompetence znalců ve zdravotnictví. Posuzovat správnost postupu lékaře může jen znalec stejné odbornosti. Tempus Medicorum 38

43 že celkový postup lékaře byl lege artis, ale při zákroku došlo k určitému dílčímu pochybení, které bylo zapříčiněno například nedostatečnou zkušeností či menší zručností operatéra. Tak vznikl další pojem tzv. vitium artis, který vyjadřuje právě případy, kdy postup lékaře byl v zásadě odborně správný, ale projevil se nedostatek zkušeností, vědomostí a umění v tom, že v některém dílčím postupu došlo k určitému odbornému nezdaru nebo odbornému pochybení, které nelze označit výslovně jako odborně chybný postup, ale spíše jako nezdar v důsledku nedostatečné erudice. 166 České soudy však tento pojem nikdy nepřijaly a vždy je zajímalo pouze jasné tvrzení, zda postup byl či nebyl lege artis, tedy zda došlo či nedošlo k porušení profesních povinností. Pojem vitium artis se tak přestal užívat. Vodítkem pro posouzení, zda lékař postupoval lege artis či ne, se stalo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn.: 7 Tdo 219/2005. Z tohoto usnesení vycházel zákonodárce i při novém legislativním vyjádření lege artis v ZZS. V tomto významném judikátu Nejvyšší soud zaujal stanovisko, že pouhá chyba v diagnóze sama o sobě ještě neznamená postup non lege artis, pokud lékař zvolil některý z uznávaných medicínských postupů. O postup non lege artis by šlo v případě, že lékař bezdůvodně nevyužil základní diagnostické metody, které byly v daném čase a místě dostupné, ačkoli jich využít měl a mohl. V judikátu je navíc opět zdůrazněno, že případ je nutno posuzovat z pohledu ex ante Ekonomický aspekt Důležitou roli hraje i ekonomický aspekt. ZZS i OZ ukládá povinnost informovat pacienta o všech možných způsobech léčby. Pacient má právo znát všechny své možnosti a to i v případě, že je poskytovatel zdravotních služeb finančně limitován zdravotními pojišťovnami a nemůže danou službu na úrovni poznatků lékařské vědy poskytnout. Tedy jinými slovy, pacient má právo vědět, že zde existuje možnost účinnější a komfortnější léčby než té, kterou mu může dané zdravotnické zařízení poskytnout 167 s ohledem na platby od zdravotní pojišťovny. V souladu se zákonem o veřejném pojištění, který zaručuje úhradu 166 PTÁČEK, Radek, Petr BARTŮNE K a Jan MACH. Lege artis v medicíně, s ČLK jednala o de lege artis medicinae. Medical Tribune. 2014, č. 1 [online]. 39

44 zdravotní péče na úrovni dostupných poznatků lékařské vědy, má pojištěnec však právo žádat zdravotní pojišťovnu, aby zvýšené náklady na účinnější léčbu uhradila. Pokud tak pojišťovna neučiní, pojištěnec může uplatňovat svůj nárok u soudu, což je ale zatím v České republice spíše výjimečné. 168 V praxi dochází i k tomu, že poskytovatel by byl technicky i personálně schopen zdravotní službu poskytnout, ovšem již vyčerpal úhradové limity. V takovém případě je povinen pacienta o tomto informovat a sdělit mu, že jeho zdravotní pojišťovna je povinna mu tuto péči zajistit u jiného smluvního poskytovatele. 169 Tento postup přirozeně nelze uplatnit v případě neodkladné péče. Za všech okolností platí, že ekonomické limity nesmí vést k postupu non lege artis. 170 Obhajoba lékaře, že neposkytl potřebnou péči, protože by se nevešel do limitů stanovených úhradovou vyhláškou, za což by byl finančně sankcionován, tedy nemůže obstát 171 a takové argumenty soudy opakovaně striktně odmítly. Chybný odborný postup nelze odůvodňovat nedostatkem finančních prostředků. Naopak, pokud poskytovatel prokáže, že limity dané úhradovou vyhláškou nemohl dodržet, měl-li postupovat na náležité odborné úrovni, nelze tyto limity uplatnit, 172 což opakovaně vyslovil jak Ústavní, tak Nejvyšší soud ČR. 173 Přesto je každodenní realitou, že lékaři v nemocnicích i soukromých ambulancích jsou ekonomickými podmínkami nuceni, aby co nejvíce šetřili. 174 MUDr. Milan Kubek, prezident ČLK říká, že: Profesní autonomii lékařů v současnosti stále častěji omezují rozhodnutí manažerů, kteří jsou často ekonomové, medicíně vůbec nerozumí, a tedy nenesou vůči zdraví pacientů žádnou odpovědnost. Ta stále zůstává na bedrech lékařů, kteří by se ( ) nikdy neměli nechat dotlačit k tomu, aby bez jasného právního podkladu nějak omezovali kvalitu, dostupnost a bezpečnost lékařské péče. Lékaři se dnes ale ocitají pod stále tvrdším tlakem zdravotních pojišťoven. Pojišťovny i politici se prostřednictvím penalizací na jedné straně a finančních bonifikací na straně druhé snaží přinutit lékaře, aby omezovali nároky pacientů. Úhradové a regulační 168 PTÁČEK, Radek, Petr BARTŮNE K a Jan MACH. Lege artis v medicíně, s. 37, PTÁČEK, Radek, Petr BARTŮNE K a Jan MACH. Lege artis v medicíně, s ČLK jednala o de lege artis medicinae. Medical Tribune. 2014, č. 1 [online]. 171 PTÁČEK, Radek, Petr BARTŮNE K a Jan MACH. Lege artis v medicíně, s PTÁČEK, Radek, Petr BARTŮNE K a Jan MACH. Lege artis v medicíně, s Nález Ústavního soudu ČR ze dne , sp. zn. I. ÚS 2785/08 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne Cdo 3507/ PTÁČEK, Radek, Petr BARTŮNE K a Jan MACH. Lege artis v medicíně, s

45 mechanismy jsou často v příkrém rozporu s pravidly lékařské etiky a prakticky vylučují postup v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy. Nemusí se nám to líbit, ale je to realita. 175 Podle něj je proto důležité, že v ZZS byla zakotvena nová definice lege artis, která respektuje podmínky a možnosti, které měl lékař v konkrétní situaci k dispozici. Je zjevné, že v současných podmínkách je aplikace nejlepšího možného postupu limitována ekonomickými možnostmi, a to jak konkrétního zdravotnického zařízení, tak celým systémem financování zdravotní péče. Projevuje se čím dál větší rozpor mezi možnostmi, které medicína nabízí, a mezi reálně poskytovanou péčí. Je proto nutné přihlížet k dostupnosti jednotlivých metod a postupů a k personálním, technickým i ekonomickým limitům, které dostupnost poznatků lékařské vědy na daném pracovišti limitují. 176 Lze shrnout, že odborný postup je jistě ekonomickými možnostmi ovlivněn, avšak léčba přesto musí probíhat podle pravidel lékařské vědy a uznávaných medicínských postupů, s ohledem na vůli pacienta, tedy lege artis. Je ovšem nepochybné, že v současné době neudržitelně rostoucí finanční náklady, mají na rozhodování lékaře nezanedbatelný vliv Dílčí shrnutí Jak je patrné, problematika postupu lege artis či non lege artis opravdu není jednoduchá. Pro lékaře a ostatní zdravotnické pracovníky je však správné chápání pojmu zcela zásadní a to zejména s ohledem na možný vznik jejich odpovědnosti, ať už občanskoprávní, trestněprávní či jiné. Množství žalob na poskytovatele zdravotních služeb se neustále zvyšuje a lze očekávat jejich další nárůst. Hrozba žaloby vytváří na lékaře velký tlak, aby při poskytování zdravotních služeb postupovali způsobem, který budou schopni obhájit jako postup lege artis. To však také není zcela ideální stav, neboť to v některých případech může vést k lege artis za každou cenu, což znamená, že pacient je podrobován řadě často invazivních vyšetření, kdy každé vyšetření lze sice snadno zdůvodnit, ale v konečném důsledku nadělají více škody než užitku. Lékaři se 175 KUBEK, Milan. Lékařská etika pod tlakem. In: [online] 176 PTÁČEK, Radek, Petr BARTŮNE K a Jan MACH. Lege artis v medicíně, s

46 tak pojišťují proti možnému nařčení, že nevyužili dostupné diagnostické metody, tak jak to požaduje výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR. Tvrdé prosazování postupu lege artis a jakýsi lékařský alibismus 177 je tedy rizikem, neboť v konečném důsledku může vést ke snížení kvality péče, kdy lékaři dají přednost jednodušším a méně rizikovým metodám před složitějšími, aby tak snížili hrozbu žaloby. 178 V této souvislosti lze pak mluvit o tzv. defenzivní medicíně, což znamená, že lékaři se kvůli obavám z možné odpovědnosti nechtějí pouštět do zákroků, které sice pacientovi slibují největší přínos v případě úspěchu, zároveň ale otvírají snadnou cestu k právní odpovědnosti v případě nezdaru, i při zachování veškerých profesních pravidel. 179 K tomu prof. Jirásek výstižně poznamenává: Běda bude pacientovi, až lékař přestane být sebevědomě odvážným a začne být právnicky opatrným. 180 Je nesporné, že lékař potřebuje pracovat v klidu bez přehnané obavy z možných právních následků, ale zároveň je stejně tak důležité, aby si lékař uvědomoval, že vůči pacientovi má velkou odpovědnost. 181 Celý systém musí vyvážený, musí být chráněn jak pacient, tak i lékař. Poskytování zdravotní péče nesmí být ovlivněno strachem lékaře z případné žaloby a soudního řízení, ve kterém se bude vycházet především ze znaleckého posudku. Z tohoto důvodu je činnost soudních znalců nesmírně důležitá, protože jsou to právě oni, kdo prakticky rozhodují, zda jsou splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti Non lege artis jako předpoklad vzniku odpovědnosti Pochybení lékaře ještě nemusí nutně znamenat vznik odpovědnosti, neboť k tomu je zapotřebí naplnit všechny další předpoklady, jak jsou uvedeny dále. Také je třeba zdůraznit, že zdaleka ne každá komplikace v léčbě je zapříčiněna nesprávným jednáním zdravotnického pracovníka. Některé jsou předvídatelné, dá se říci i běžné, lékaři s nimi počítají a mají povinnost o jejich možném výskytu pacienta poučit. Pokud byl pacient správně poučen, se zákrokem vyslovil souhlas a popsaná komplikace pak 177 STOLÍNOVÁ, Jitka; MACH, Jan. Právní odpovědnost v medicíně. 2. doplněné a přepracované vyd., s PTÁČEK, Radek, Petr BARTŮNE K a Jan MACH. Lege artis v medicíně, s HOLČAPEK, Tomáš. Dokazování v medicínskoprávních sporech, s PTÁČEK, Radek, Petr BARTŮNE K a Jan MACH. Lege artis v medicíně, s STOLÍNOVÁ, Jitka; MACH, Jan. Právní odpovědnost v medicíně. 2. doplněné a přepracované vyd., s

47 skutečně nastala, nejedná se ze strany lékaře o protiprávní jednání. Nelze pominout, že každý lidský organismus je jiný a i na stejnou léčbu může reagovat jinak. Zákrok, který u jednoho pacienta může vést k léčebnému úspěchu, může u jiného zcela selhat. Neúspěch léčby tedy automaticky bez dalšího neznamená postup non lege artis. Dle judikatury se za něj považuje taková zdravotní péče, při jejímž poskytování lékař volí postupy zastaralé, nedostatečně účinné, neověřené nebo dokonce nebezpečné. 182 Míra zastaralosti, účinnosti, neověřenosti či nebezpečnosti však judikaturou stanovena není. Objev nové účinnější metody či postupu automaticky neznamená, že použití starší metody bude jednáním non lege artis. 183 Dle Sovové a Císařové lze za postup non lege artis považovat protiprávní odchylky od profesních standardů, které jsou způsobené konáním či opomenutím. 184 Způsobené konáním pak mohou být činěny vědomě nebo nevědomky. Vědomou odchylkou konáním je např. situace, kdy lékař provede zákrok mimo jeho specializaci, provede zákrok příliš pozdě, zvolí nepřiměřeně rizikovou metodu apod. Nevědomé odchylky pak zahrnují např. nešťastné příhody během léčby, např. přerušení nervu při nápravě zlomeniny, injekci do svalu místo do žíly, zanechání chirurgického nástroje v těle pacienta apod. 185 Opomenutí pak často spočívá ve špatné nebo spíše nedostatečné komunikaci lékaře s pacientem. 5.2 Újma Dalším předpokladem vzniku občanskoprávní povinnosti k náhradě újmy je způsobení právně relevantní újmy. Za újmu lze obecně považovat jakoukoli ztrátu na právem chráněném statku, kterou osoba ve své sféře utrpí. 186 OZ obecně rozlišuje újmu majetkovou a nemajetkovou. Majetková újma je objektivně ocenitelná, tedy vyčíslitelná v penězích, 182 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 8 Tdo 1421/ TE ŠINOVÁ, Jolana, Roman ŽD ÁREK a Radek POLICAR. Medicínské právo, s CÍSAŘOVÁ, Dagmar a Olga SOVOVÁ. Trestní právo a zdravotnictví, s CÍSAŘOVÁ, Dagmar a Olga SOVOVÁ. Trestní právo a zdravotnictví, s HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář, s

48 a dle OZ může mít podobu škody, vady či újmy z prodlení. 187 Jiné prameny rozdělují újmu pouze na škodu a nemajetkovou újmu. 188 Škodu lze vymezit jako újmu na jmění 189, tedy újmu, která se projevuje v majetkové sféře poškozeného. V případě nemajetkové (imateriální) újmy oproti tomu nedochází k přímému snížení majetku poškozeného. Újmu zde nelze finančně kvantifikovat, jelikož spočívá v narušení osobního zájmu (statku) poškozeného, jež nemá penězi měřitelnou hodnotu. Nemajetkové újmy vznikají zejména tam, kde je narušena osobnost člověka. Jde především o jeho právo na život, zdraví, soukromí apod. 190 Pokud jde o oblast ublížení na zdraví, OZ již neobsahuje pojem škoda na zdraví, neboť škodou rozumí jen újmu na jmění, a používá termín nemateriální újma či újma na přirozených právech člověka. 191, 192 Pokud jde o náhrady újmy, je zde upraveno právo jak na náhradu majetkové újmy, tak i nemajetkové. Nemajetková újma může spočívat ve vytrpěných bolestech, ztížení společenského uplatnění apod. 193 Majetková újma v oblasti ublížení na zdraví pak má podobu účelně vynaložených nákladů spojených s péčí o zdraví apod.; v případě usmrcení přiměřených nákladů spojených s pohřbem. Platí, že škoda se nahrazuje vždy, kdežto nemajetková újma jen v případech stanovených zákonem nebo pokud si to strany ujednají. Dle OZ se nemajetková újma hradí, zasáhne-li škůdce do přirozených práv člověka chráněných ustanoveními první části zákoníku. Mezi tato práva patří právo na život, zdraví, svobodu, čest, soukromí apod. (O náhradách újmy na zdraví pojednáno dále). 187 DVOŘÁK, Jan, Jiří ŠVESTKA a Michaela ZUKLÍNOVÁ. Občanské právo hmotné, Svazek 1. Díl první: Obecná část, s ELIÁŠ, Karel. Občanské právo pro každého: pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku, s Jměním osoby se rozumí souhrn jejího majetku a jejích dluhů. Škodou je tedy i vznik dluhu. 190 HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář, s DOLEŽAL, Adam a Tomáš DOLEŽAL. Praktické dopady nového občanského zákoníku na provozování lékařské praxe [online]. 192 starý OZ rozlišoval škodu (včetně škody na zdraví) a náhradu za zásah do osobnostních práv. Změna terminologie pro poskytovatele zdravotních služeb mj. znamená nutnost revize uzavřených pojistných smluv, neboť dosavadní pojistná krytí nejsou jednoznačně převoditelná na podmínky OZ - DOLEŽAL, Adam a Tomáš DOLEŽAL. Praktické dopady nového občanského zákoníku na provozování lékařské praxe [online], s DVOŘÁK, Jan, Jiří ŠVESTKA a Michaela ZUKLÍNOVÁ. Občanské právo hmotné. Svazek 1. Díl první: Obecná část. 44

49 Podle A. Valuše OZ rozlišuje různé druhy újmy na zdraví. Jedná se o nemajetkové újmy vzniklé v důsledku ublížení na zdraví, újmu způsobenou smrtí nebo zvlášť závažným ublížením na zdraví osoby blízké a také újmu způsobenou zásahem do osobnosti člověka. Specifickým druhem je pak újma způsobená nechtěným početím a nechtěným dítětem (Wrogful Birth, Wrongful Life) a újma spočívající ve ztrátě naděje na zlepšení zdravotního stavu či uzdravení (Loss of Chance) Příčinná souvislost Předpokladem vzniku odpovědnosti je jednak jednání odporující právu a jednak vznik újmy, přičemž mezi těmito dvěma podmínkami musí být příčinná souvislost neboli kauzální nexus. 195 Příčinná souvislost znamená, že nepříznivý následek by nebyl nastal, kdyby bývalo nedošlo k (protiprávnímu) jednání (conditio sine qua non). 196 Újma a protiprávní jednání škůdce tedy musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Byla-li příčinou vzniku újmy jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává. Příčinou škody tak může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. 197 Kromě conditio sine qua non, neboli teorie podmínky, se uplatňuje i teorie adekvátní příčinné souvislosti, pomocí které se zjišťuje, zda vůbec bylo možné předvídat, že určité jednání bude mít za následek danou újmu. Podle této teorie je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu. Protiprávní úkon však nemusí být jedinou příčinou vzniku škody, stačí, že je jednou z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, jenž má být odškodněn, a to příčinou důležitou, podstatnou a značnou. Základním kritériem, ze kterého teorie vychází, je tedy předvídatelnost škodního následku. 198 Aby byl splněn předpoklad vzniku odpovědnosti, je třeba splnit jak teorii podmínky, tak adekvátní příčinné souvislosti, tedy faktickou i právní kauzalitu. Současně se uplatňuje zásada gradace příčinné souvislosti, která říká, že 194 VALUŠ, Antonín. Civilní spory mezi lékařem a pacientem při poskytování zdravotní péče, s DVOŘÁK, Jan, Jiří ŠVESTKA a Michaela ZUKLÍNOVÁ. Občanské právo hmotné. Svazek 1. Díl první: Obecná část. 196 HOLČAPEK, Tomáš. Dokazování v medicínskoprávních sporech, s Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 25 Cdo 1437/ VALUŠ, Antonín. Civilní spory mezi lékařem a pacientem při poskytování zdravotní péče, s

50 pokud působí současně více relevantních příčin, je třeba zohlednit velikost jejich vlivu a bezprostřednost působení ve vztahu k následku. 199 Obzvláště ve zdravotnictví je tato zásada velmi důležitá, protože příčin, které ovlivní výsledný stav pacienta, bývá mnoho. Současná česká právní literatura se problémem kauzality zabývá převážně v rámci trestního práva, zato v oblasti civilního práva je tato problematika řešena jen okrajově. 200 Stejně jako SOZ ani OZ neobsahuje její výslovnou úpravu, přestože zde byly návrhy a požadavky, aby do zákona byla zahrnuta úprava obsažená v PETL 201, 202. Při posuzování kauzálního nexu tak nezbývá jiná možnost, než vycházet ze stávající judikatorní praxe. 203 Prokazování příčinné souvislosti je obecně velmi obtížné. Velice těžko se zjišťuje, zda nesprávné jednání bylo příčinou či jedinou příčinou škodlivého následku, či zda vůbec jednání bylo nesprávné. 204 V případech z oblasti poskytování zdravotní péče je situace ještě složitější, neboť na škodlivém následku se zpravidla podílí celá řada příčin. 205 Roli hraje např. i to, že pacient trpí určitými zdravotními problémy už při vstupu do léčebného procesu a nelze jasně říct, zda by se nemoc neprohloubila, i kdyby lékař nepochybil, apod. 206 Současná právní úprava požaduje prokázání kauzality na úrovni praktické jistoty, 207 tedy u soudu musí být příčinná souvislost prokázána nade vši pochybnost. Toto lze dokumentovat např. v rozsudku Nejvyššího soudu ČR, který říká, že: příčinná souvislost mezi zaviněným protiprávním jednáním žalovaného a vznikem škody 199 HOLČAPEK, Tomáš. Dokazování v medicínskoprávních sporech, s DOLEŽAL, Adam a Tomáš DOLEŽAL. Uplatnění PETL při řešení některých složitých kauz v oblasti příčinné souvislosti v medicínskoprávních sporech. Soudní rozhledy. 201 Principy evropského deliktního práva - Principles of European Tort Law 202 požadavek na úpravu kauzálního nexu v OZ alespoň v míře jako je to činěno v knize III. PETL zmiňuje např. Tichý v TICHÝ, Luboš a Jiří HRÁDEK. Prokazování příčinné souvislosti multikauzálních škod, s DOLEŽAL, Adam a Tomáš DOLEŽAL. Uplatnění PETL při řešení některých složitých kauz v oblasti příčinné souvislosti v medicínskoprávních sporech. Soudní rozhledy. 204 HOLČAPEK, Tomáš. Dokazování v medicínskoprávních sporech, s DOLEŽAL, Adam a Tomáš DOLEŽAL. Uplatnění PETL při řešení některých složitých kauz v oblasti příčinné souvislosti v medicínskoprávních sporech. Soudní rozhledy. 206 dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne sp.zn. 1 Cz 59/90 (R 21/1992) však příčinnou souvislost nelze vylučovat jen z toho důvodu, že protiprávní jednání škůdce dovršilo již stávající nepříznivý zdravotní stav poškozeného. U škod na zdraví totiž platí, že tzv. predispozice nevylučuje příčinnou souvislost - TICHÝ, Luboš a Jiří HRÁDEK. Prokazování příčinné souvislosti multikauzálních škod, s VALUŠ, Antonín. Civilní spory mezi lékařem a pacientem při poskytování zdravotní péče, s

51 na zdraví musí být bezpečně prokázána, nestačí tu pouhá pravděpodobnost. 208 V medicínskoprávních sporech je však takové prokázání velmi obtížné, někdy dokonce nemožné, neboť se jedná o skutkově velmi složité případy. Z tohoto důvodu se poškozený často nedomůže žádné náhrady utrpěné újmy. Tento stav je ovšem nespravedlivý, neboť často existuje vysoká pravděpodobnost, že nesprávné jednání zapříčinilo danou újmu, ale není zde prokázána požadovaná jistota. 209 Dle profesora Tichého tento stav odpovídá situaci ve státech s vyšší právní kulturou před několika desetiletími a s ohledem na rozvoj vědy a zejména používání metod ve zdravotnictví je zcela neadekvátní. 210 Tohoto aspektu si byl vědom i Ústavní soud ČR, který ve svém usnesení 211 dosavadní náhled konstantní judikatury na stoprocentní prokázání příčinné souvislosti v medicínskoprávních sporech zpochybňuje 212 a říká, že stoprocentní prokázání příčinné souvislosti se jeví jako nereálné, neboť určovat u lékařských postupů vztah příčiny a následku je velmi obtížné. Tento stav je tedy neudržitelný. 213 Ústavní soud dále konstatuje, že: I v případě aktivního jednání lékaře, který zvolí určitý léčebný postup, je velmi obtížné, ba vyloučené stanovit, zda tento postup byl nade vši rozumnou pochybnost jedinou možnou příčinou škodlivého stavu, který nastal. O to obtížnější je to v případě opomenutí, kdy lékař nezvolí postup, který na základě soudobých a dostupných znalostí lékařství zvolit mohl a měl. Prokázat, že právě a pouze toto opomenutí tvoří se škodlivým důsledkem ničím nenarušený vztah, je v podstatě nemožné. V důsledku toho je výrazně oslabeno postavení poškozeného. Podle Ústavního soudu vzhledem k tomu, že pojem příčinná souvislost není právními předpisy ČR nijak definován (. ) nic nebrání judikatuře českých soudů, aby požadavek stoprocentně prokazované příčinné souvislosti přehodnotila a přijala adekvátnější a realističtější výklad způsobení škody, který by vyrovnával slabší postavení poškozených. 208 rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , sp. zn. 1 Cz 59/90, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 21/ HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář, s TICHÝ, Luboš a Jiří HRÁDEK. Prokazování příčinné souvislosti multikauzálních škod, s Usnesení Ústavního soudu ČR ze dne , sp. zn. I. ÚS 1919/ DOLEŽAL, Adam a Tomáš DOLEŽAL. Uplatnění PETL při řešení některých složitých kauz v oblasti příčinné souvislosti v medicínskoprávních sporech. Soudní rozhledy. 213 ÚS doporučoval využít některé spravedlivější doktríny, jako je např. doktrína tzv ztráty šance nebo ztráty očekávání. Podle této doktríny soud poměřuje či odhaduje pravděpodobnost dosažení určitých šancí. 47

52 Na tento požadavek reagoval Nejvyšší soud ČR a ve svém rozsudku z roku 2014 přinesl novou interpretaci příčinné souvislosti. 214 Nejvyšší soud zde potvrdil využití nové doktríny u zjišťování příčinné souvislosti a interpretoval kauzální nexus v novém duchu. 215 Soud dovodil, že znalci uváděná pravděpodobnost 70% až 80% je pro závěr o příčinné souvislosti mezi nesprávným postupem žalované a úmrtím poškozeného dostačující. Toto rozhodnutí je tedy zásadní, neboť nový přístup k posuzování příčinné souvislosti a prolomení požadavku prokázání na 100%, přináší pozitivní důsledky pro možnosti úspěchů pacientů v medicínskoprávních sporech. Soud jednoznačně vyjádřil, že otázka příčinné souvislosti v této oblasti má být řešena na základě pravděpodobnosti, a nikoliv na základě pouhé kauzality. 216 Na těchto závěrech nic nemění ani skutečnost, že příčinná souvislost v tomto rozhodnutí byla posuzována ještě za účinnosti SOZ, neboť ani stávající úprava v OZ pojem kauzálního nexu blíže nedefinuje, a tudíž je toto rozhodnutí aplikovatelné i v budoucích sporech. Postavení poškozeného je rovněž zlepšeno v případech, kdy v úvahu přichází více škůdců. Zde dle zákona postačuje, aby byla příčinná souvislost prokázána na úrovni pravděpodobnosti blížící se jistotě. O tom však již bylo pojednáno v kap. Subjekty odpovědnosti. Existenci příčinné souvislosti zjišťuje soud, ale bez pomoci znalce je to pro něj obvykle prakticky nemožné. Znalecké posudky tak při zjišťování a prokazování nesprávnosti jednání a příčinné souvislosti hrají klíčovou roli. Znalci však nelze uložit vyřešení této otázky; může jen poskytnout odborné podklady, z nichž soud při zjišťování skutkového stavu věci vychází. 217 Je zřejmé, že znalec tedy zastává důležitou úlohu. Může přispět jednak k objasnění protiprávnosti jednání, kdy se vyjadřuje ke správnosti zvoleného postupu z medicínského hlediska, dále k závažnosti následku, tedy újmy, i příčinného vztahu, tedy zda újma nastala v důsledku nesprávného jednání Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 25 Cdo 1628/ DOLEŽAL, Adam. Nová interpretace příčinné souvislosti v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. In: Zdravotnické právo a bioetika [online]. 216 DOLEŽAL, Adam. Nová interpretace příčinné souvislosti v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. In: Zdravotnické právo a bioetika [online]. 217 TICHÝ, Luboš a Jiří HRÁDEK. Prokazování příčinné souvislosti multikauzálních škod, s HOLČAPEK, Tomáš. Dokazování v medicínskoprávních sporech, s

53 6 Způsob a rozsah náhrady při ublížení na zdraví a při usmrcení Život a zdraví člověka se bezesporu řadí mezi nejdůležitější právní statky a nejvyšší hodnoty. Tomu odpovídá i vysoká míra jejich ochrany. Pokud dojde k zásahu do těchto statků a jejich narušení, požaduje zákonodárce co nejširší odčinění způsobené újmy. 219 Ublížení na zdraví vzniká jak újma majetková, tak nemajetková. 220 Na rozdíl od škody je nemajetková újma ze své podstaty neodčinitelná. Její součástí jsou i duševní útrapy poškozeného a žádná náhrada tak není schopna zcela uvést poškozeného do stavu před poškozením. Nemajetkovou újmu nelze na rozdíl od škody přesně vyčíslit. Účelem zadostiučinění proto není vyrovnání újmy, ale snaha o její vyvážení a zmírnění, a to poskytnutím peněžních prostředků. Těmi si poškozený může kompenzovat své strádání a útrapy a alespoň trochu si život zpříjemnit. 221, 222 Zatímco u škody se tak hovoří o reparační funkci náhrady, u nemajetkové újmy má náhrada funkci kompenzační 223 a je zde snaha, aby byly v maximální možné míře odčiněny jakékoli nepříznivé psychické projevy poškozeného. 224 V oblasti náhrad za újmu způsobenou ublížením na zdraví došlo přijetím OZ k velkým změnám. Předchozí právní úprava striktně rozlišovala újmu majetkovou a nemajetkovou, přičemž zadostiučinění za nemajetkovou újmu se požadovalo v odlišném řízení. Pokud chtěl tedy pacient dosáhnout plné kompenzace své majetkové i nemajetkové újmy, musel to provést dvojím způsobem. Jednak musel uplatnit své právo z odpovědnosti za škodu, jednak právo z odpovědnosti za zásah do osobnostních práv. Tento přístup byl pro jeho složitost kritizován, a tak OZ koncepci změnil HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář, s V OZ zařazeno pod nemajetkové újmy, ale odčiňují se obě zároveň. 221 ELIÁŠ, Karel. Občanské právo pro každého: pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku, s HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář, s ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI., s HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář, s VALUŠ, Antonín. Civilní spory mezi lékařem a pacientem při poskytování zdravotní péče, s

54 OZ nyní upravuje náhrady při ublížení na zdraví a při usmrcení, které v sobě už zahrnují náhradu za újmu vzniklou zásahem do osobnostních práv. Dosud samostatné úpravy náhrady při ublížení na zdraví a při zásahu do práv na ochranu osobnosti jsou tak nyní systematicky propojeny do společné úpravy. 226 OZ chrání přirozená práva člověka a uvádí jejich demonstrativní výčet. Mimo jiné mezi ně náleží život a důstojnost člověka, jeho zdraví, čest, soukromí atd. ( 81 odst. 2). Dále zákon upravuje situace spojené se zásahem do osobnostní integrity zejm. při poskytování zdravotní péče. Sem patří právo na srozumitelnou informaci o povaze zákroku ( 94 a 95), zákaz provedení zákroku bez souhlasu ( 93, ), ochrana před převzetím do zdravotnického zařízení bez souhlasu ( ), nakládání s částí lidského těla ( 111 a 112) a jeho ochrana po smrti ( ). 227 Pokud dojde k újmě na těchto přirozených právech, stanovuje zákon povinnost ji odčinit. Náhrady při újmě na přirozených právech člověka jsou upraveny v 2956 OZ. Je zde stanoveno, že pokud škůdce zasáhne do přirozených práv člověka, je povinen nahradit nejen vzniklou škodu, ale i nemajetkovou újmu. Kromě tohoto ustanovení však OZ obsahuje 2958 an., v nichž je speciálně nastaven zákonný rámec pro poskytování náhrady za nemajetkové újmy vzniklé ublížením na zdraví či usmrcením. Jedná se tedy o zvláštní úpravu, která pokrývá jen část z množiny možných nepříznivých zásahů do přirozených práv člověka. 228 Tím, že OZ zavedl tuto zvláštní úpravu náhrad při ublížení na zdraví a při usmrcení, odstranil zmiňovanou nejednotnost dosavadní úpravy. OZ tak již neupravuje samostatně kategorii náhrad bolestného a ztížení společenského uplatnění, ale tyto dva nároky odškodňuje komplexně společně s další nemajetkovou újmou. Poškozený tak již není při uplatňování svého nároku nucen uvádět, jakou část požaduje z titulu bolestného, z titulu ztížení společenského uplatnění a co považuje za jinou újmu na svých osobnostních právech NOVOTNÝ, Petr, Pavel KOUKAL a Eva ZAHOŘOVÁ. Nový občanský zákoník: Náhrada škody, s ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI., s an. 228 ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI., s NOVOTNÝ, Petr, Pavel KOUKAL a Eva ZAHOŘOVÁ. Nový občanský zákoník: Náhrada škody, s. 54, 55 50

55 Zákon v ust stanovuje, že při ublížení na zdraví je škůdce povinen odčinit újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy. Dále je povinen nahradit i ztížení společenského uplatnění a to v případě, že poškozením vznikla překážka lepší budoucnosti. Účelem 2958 OZ je tedy poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za veškeré negativní projevy související s ublížením na zdraví Bolest Legální definici bolesti obsahovala vyhláška č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. Za bolest se podle ní považovalo každé tělesné a duševní strádání způsobené škodou na zdraví. 231 Vyhláška však byla zrušena a OZ žádnou definici bolesti již neobsahuje. Obecně lze bolest definovat jako subjektivní nepříjemný pocit, psychický stav, který je spojen s poruchou běžného fungování fyziologických procesů (fyzická bolest), může však mít i čistě psychické příčiny (psychická bolest, duševní útrapy). 232 Lze tedy rozlišit mj. bolest fyzickou a psychickou. Fyzickou bolest pociťuje člověk především v souvislosti se zraněním, kdy dochází k poškození tkáně a tedy k porušení tělesné integrity. Psychická bolest je pak duševní reakcí na poruchu zdraví a může mít podobu smutku, deprese, strachu z dalších následků apod. 233 Kromě tělesného a duševního utrpení je třeba odčinit i další související stavy, jako je diskomfort, stres či obtíže spojené s utrpěnou zdravotní újmou, a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poškozeného z povahy věci souvisí s bolestí. Pokud ovšem tyto další obtíže překračují obvyklou zátěž, pak je nutné je považovat již za jinou nemajetkovou újmu HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář, s odst. 1, část věty za středníkem vyhlášky č.440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění 232 HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář, s Kromě toho může mít bolest i pouze psychický základ, nezávislý na fyzickém zranění. 234 ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI., s

56 Výše bolestného se určuje podle okolností každého případu tak, aby byla vytrpěná bolest plně vyvážena. Na druhou stranu je kvůli dodržení zásady spravedlnosti a rovnosti nutno posuzovat míru bolesti dle určitých objektivních měřítek Ztížení společenského uplatnění Ztížení společenského uplatnění je označení pro dopad trvalých zdravotních následků do sféry poškozeného. 236 Tyto trvalé následky mohou mít podobu fyzickou i psychickou. Jedná se např. o ztrátu končetiny, různé formy zohyzdění, ztrátu smyslu, fantomovou bolest po amputaci, omezení hybnosti, ztrátu reprodukční schopnosti, jizvy, deprese, ale též zmenšenou šanci najít partnera, uzavřít sňatek, založit rodinu, najít zaměstnání apod. 237 Vyhláška č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění v 3 definovala ztížení společenského uplatnění jako následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, zejména na uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví. Dle OZ je ztížení společenského uplatnění podmíněno tím, že poškození zdraví představuje překážku lepší budoucnosti. To je neurčitý pojem, ale patrně ho lze stále vykládat ve smyslu zmíněné vyhlášky tak, že poškozený ztrácí příležitost zapojit se do různých sfér uplatnění v životě, a to trvale, z důvodu přetrvávajících zdravotních omezení. 238 Poškozený má tedy do budoucna omezené nebo žádné možnosti seberealizace v oblasti rodinného, společenského, kulturního či sportovního života. 235 HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář, s ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI., s HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář, s ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI., s

57 Je tedy zpravidla nucen změnit svou profesní kariéru, nemůže dále sportovat, ztratí sociální kontakty a vazby, je nemohoucí, odkázaný na pomoc jiných osob apod. 239 Dle OZ má ztížení společenského uplatnění podobu čistě nemajetkové újmy spojené s trvalým poškozením zdraví. Podstatou této újmy je vědomí, že zdravý člověk se může sám svobodně rozhodnout, zda svůj způsob života radikálně změní, kdežto člověk poškozený na zdraví tuto možnost natrvalo ztratil. 240 Tyto útrapy spojené s trvalým narušením tělesné integrity, ze ztráty životních příležitostí, ze ztráty schopností a z dalších obtíží, je opět třeba plně odčinit. 241 Účelem je tedy poskytnout náhradu za ztracenou možnost žít plnohodnotný život. Východiskem při určování výše náhrady je porovnání stavu poškozeného, tedy jeho aktivit a životního stylu, před ublížením na zdraví a po něm. Zkoumají se trvalé následky, které znamenají překážku pro další život postiženého, přičemž se hodnotí, jak konkrétní ublížení na zdraví zasáhlo určitého poškozeného, neboť ne každý negativní následek působí na každého člověka stejně silně Další nemajetkové újmy Vedle vytrpěných bolestí a ztížení společenského uplatnění je dle OZ třeba odčinit i další nemajetkové újmy. Jedná se o dosti neurčitou a dosud nepojmenovanou kategorii. Nabízí se závěr, že jde o zbytkovou skupinu, kam budou spadat újmy, které nelze zahrnout pod bolest ani ztížení společenského uplatnění, neboť nejsou bolestivé ani nemají trvalý charakter. Přesto jde o nepříznivé dopady do sféry poškozeného. Tyto útrapy jsou vnímány natolik intenzivně, že je OZ nařizuje odškodnit peněžitou náhradou. 243 Další nemajetkové újmy mohou mít formu psychické bolesti nebo jiných duševních útrap. 244 Konkrétně sem lze zařadit např. strach o život (v případě těhotné ženy strach o zdraví nenarozeného dítěte, selhání funkce orgánů následkem úrazu, které 239 HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář, s Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle 2958 občanského zákoníku) [online], preambule 241 ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI., s HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář, s ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI., s HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář, s

58 samo o sobě nebolí, ale zraněného ohrožuje na životě ), úzkost v době léčení (z dalšího průběhu léčby, strach z komplikací nebo z další operace), starost o budoucnost (strach z následků zranění), duševní deprese během léčby, šok ze zranění, odloučení od rodiny (zvláště od dětí či od rodičů) a diskomfort při dlouhé hospitalizaci, potrat, pocit méněcennosti, ale také dodržování speciální diety či fixace končetin 245, 246 apod. Jedná se tedy o další obtíže, které překračují obvyklou zátěž, a jak je vidět, tvoří velmi různorodou skupinu. Z tohoto důvodu pro ně nelze vytvořit žádnou zobecňující souhrnnou tabulku či jiné vodítko, které by pomohlo při rozhodování o výši náhrad pro jejich odčinění. Každý jednotlivý případ se tak musí velmi pečlivě vyhodnocovat. Ovšem přestože se posuzuje konkrétní případ určitého postiženého, východiskem pro určování výše náhrady je posouzení, jak by újmu vnímal běžný člověk. Je to zapříčiněno tím, že to, jak se konkrétní člověk vyrovnává s újmou, nelze ověřit. Nelze tedy příliš přihlížet k tomu, že někteří lidé jsou citlivější a jiní se naopak snáze smiřují se svým osudem Určení výše náhrady SOZ pracoval s pojmem škoda na zdraví, přičemž tato škoda byla jednorázově odškodňována ve formě bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění. Výše náhrady byla stanovena pevnými částkami a to na základě ust. 444 odst. 3 SOZ a vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. Tato vyhláška byla však širokou veřejností dlouhodobě kritizována, neboť nedávala dostatečný prostor pro přizpůsobení výše náhrady konkrétním okolnostem případu. Různé druhy újmy na zdraví byly ohodnoceny různým počtem bodů a podle toho pak byla vypočtena výše náhrady, která mohla být zvýšena jen za zcela mimořádných okolností. Možnost pro zvyšování sice otevřel Ústavní soud, který řekl, že obecné soudy mají určitý prostor k úvaze při dodržení principu 245 ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI., s Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle 2958 občanského zákoníku) [online], preambule 247 HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář, s

59 proporcionality a nemusí vyhlášku vůbec aplikovat 248, nicméně ani to nebylo podle mnohých dostačující. Nyní OZ požaduje, aby škůdce plně odčinil způsobenou újmu peněžitou náhradou. Tento požadavek je problematický, neboť výše uvedené nemajetkové újmy způsobené ublížením za zdraví jsou ze své podstaty neodčinitelné. Jejich vyčíslení je velmi složité či dokonce nemožné, proto i plné odčinění je obtížně splnitelné. Úmysl zákonodárce je nicméně zjevný. Je zde snaha poskytnout poškozenému peníze, za které si může opatřit jiné požitky a příjemnosti a vyrovnat tak své utrpení a strádání. 249, 250 Deklarace plného odčinění je velmi velkorysá, ovšem není jisté, že náhrady ve výši plného odčinění bude možné za všech okolností plnit. Zákon dále říká, že pokud nelze výši náhrady určit jako plnou kompenzaci, má se určit dle zásad slušnosti. Zásady slušnosti jsou nicméně dalším vágním pojmem, který není v OZ vůbec blíže definován, a je tak otázkou, co má vlastně vyjadřovat. Zřejmě jde o požadavek na zohlednění ohleduplnosti vůči oběti a toleranci k jejímu utrpení. 251 Pokud jde o vlastní určování výše náhrad, přinesl OZ v tomto směru zásadní změny. Zejm. tím, že zrušil vyhlášku č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. Dle důvodové zprávy k tomu došlo proto, že pravidla obsažená ve vyhlášce nepřípustně limitovala soudy v možnosti přiznat spravedlivou a dostatečnou náhradu zejména za závažné trvalé následky. 252 Zrušení vyhlášky nicméně způsobilo značné obtíže, jelikož rozhodování o výši náhrad zůstalo zcela na soudcích. Nadto přineslo komplikace i do oblasti mimosoudního řešení sporů, neboť většina případů se dala vyřešit právě za pomoci této vyhlášky. Systém bodového ohodnocení trvalých následků lékařským posudkem tvořil celkem spolehlivý základ pro vyčíslení náhrady, která často obstála i v případném soudním sporu. Po zrušení této vyhlášky je možno ji využít už jen jako metodickou pomůcku a vyčíslení již nemá 248 Nález Ústavního soudu ČR ze dne , sp. zn. III. ÚS 350/ Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle 2958 občanského zákoníku) [online], preambule 250 ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI., s HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář, s Konsolidovaná verze důvodové zprávy k občanskému zákoníku [online] 55

60 charakter posudku. 253, 254, 255 Většina případů se tak dostane až k soudu, 256 což není ideální stav, neboť s ohledem na citlivý přístup k poškozeným by bylo lepší, aby se tyto případy řešily mimosoudně. 257 Navíc soudci také nebudou mít lehkou situaci, neboť si budou muset sami poradit se zmiňovanými vágními pojmy, jako je plné odčinění újmy nebo zásady slušnosti, poněvadž, jak bylo již výše uvedeno, OZ neobsahuje žádná bližší kritéria pro posouzení rozsahu náhrad. Byly zde proto vážné obavy, že vznikne naprosto nepřehledná situace a nepředvídatelná rozhodovací praxe, což by zcela odporovalo požadavkům legitimního očekávání a právní jistoty, tak, jak jsou stanoveny v 13 OZ; tedy, že každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích. 258 Těmto zásadám by soudy nemohly dostát. Soudce by si teoreticky mohl sám pro svou rozhodovací praxi určit, co považuje za zásady slušnosti, aby tak dostál požadavkům 13 OZ. Situaci by to ovšem nevyřešilo, protože každý soudce by měl hranice nastavené jinak a ke sjednocování by docházelo velmi pomalu až následnými rozhodnutími vyšších soudů. 259 Z uvedených důvodů je patrné, že zde byl velký tlak na podrobnější konkretizaci zákonných ustanovení a vytvoření určité metodiky pro stanovování výše náhrad, alespoň v rámci náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění. Důvodová zpráva takovýto postup nejen nevylučuje, ale dokonce předpokládá, že si soudní praxe vytvoří vlastní podrobná pravidla a říká: Pociťují-li někteří představitelé soudní moci 253 DOLEŽAL, Adam a Tomáš DOLEŽAL. Praktické dopady nového občanského zákoníku na provozování lékařské praxe [online]. 254 MACH, Jan. Jak hodnotit bolestné a ztížení společenského uplatnění po zrušení vyhlášky č. 440/2001 Sb. Tempus Medicorum. 255 Lékař stále může vyčíslení bolestného a ztížení společenského uplatnění podle zrušené vyhlášky provést, avšak s dodatkem, že tak učinil na výslovnou žádost pojišťovny nebo pacienta - DOLEŽAL, Adam a Tomáš DOLEŽAL. Praktické dopady nového občanského zákoníku na provozování lékařské praxe [online]. 256 ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI., s JIRSA, Jaromír. Odškodňování újmy na zdraví aneb ohlédnutí několik let zpět a vyhlédnutí do budoucna zároveň. [online]. 258 ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI., s Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle 2958 občanského zákoníku) [online], preambule 56

61 potřebu tabulek, vzorců nebo klíčů speciálně pro tyto účely, nic nebrání tomu, aby se soudní praxe sama shodla na zásadách, podle nichž bude postupováno Metodika odškodňování nemajetkové újmy při ublížení na zdraví Tohoto úkolu se ujal Nejvyšší soud ve spolupráci se Společností pro Medicínské právo, se zástupci pojistitelů a dalších právnických profesí, pod odbornou garancí 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Společně vytvořili Metodiku odškodňování nemajetkové újmy při ublížení na zdraví (dále jen Metodika ). Je to užitečné vodítko a pomoc pro soudce při jejich rozhodování a může rovněž pomoci při mimosoudních řešeních sporů. Pro soudy však samozřejmě závazná není, neboť se nejedná o právní předpis. Má tedy povahu doporučení, nicméně působí silou své argumentace a komplexnosti a také tím, že ji pomáhali tvořit představitelé Nejvyššího soudu. Lze tedy očekávat, že ji nižší soudy budou respektovat. 261 Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu přijalo navíc dne doporučení, aby při aplikaci 2958 OZ byla Metodika Nejvyššího soudu používána. Metodika byla zveřejněna na internetových stránkách Nejvyššího soudu a dále byla uveřejněna ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, přestože se nejedná o judikát ani stanovisko. 262 Slovy Preambule k Metodice představuje tento dokument komplexní medicínsky pojatou systematiku zdravotních újem, vystihující proporce jednotlivých újem v rámci náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění tak, aby byly naplněny zásady slušnosti ve smyslu 2958 OZ. 263 Metodika Nejvyššího soudu sestává ze čtyř částí: A. Preambule (úvod, obecný výklad), B. Přehled bolesti (bodové hodnoty bolesti), C. Aktivity a Participace (část Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví, ve verzi upravené pro 260 Konsolidovaná verze důvodové zprávy k občanskému zákoníku [online], k 2951 až HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář, s ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI., s Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle 2958 občanského zákoníku) [online], preambule 57

62 účely hodnocení ztížení společenského uplatnění), D. Technická část (tvorba posudků a kvalifikace znalců). 264 Metodika a bolest Metodika nově klasifikuje bolestivé stavy podle postižení jednotlivých orgánů či částí těla. Každé položce je přiřazen kód a bodové ohodnocení, které vyjadřuje vzájemné proporce mezi jednotlivými položkami. 265, 266 Chybí-li v přehledu bolesti pro některý typ poškození výslovná položka, použije se položka nejpodobnější. Posuzující lékař přitom vychází ze zdravotnické dokumentace a hodnotí samostatně každý bolestivý stav, který je v příčinné souvislosti se škodnou událostí. 267 Body z jednotlivých bolestivých stavů a v jejich rámci i z jednotlivých položek se sečtou. Pro určení výše náhrady se tento výsledný bodový součet vynásobí částkou odpovídající hodnotě jednoho bodu. Za účinnosti bodové vyhlášky činila tato hodnota 120 Kč. Tato částka se ovšem jevila jako nedostačující, a proto je nyní doporučeno, aby hodnota jednoho bodu byla odvozena od jednoho procenta hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikl nárok. Vznikla-li tedy bolest v roce 2014, bude hodnota jednoho bodu činit 251,28 Kč, tedy více než dvojnásobek. 268 Pokud je léčba komplikovaná a základní ohodnocení by dostatečně nevystihovalo závažnost újmy, má posuzující lékař možnost výši náhrady zvýšit. Metodika a ztížení společenského uplatnění Dosavadní klasifikace ztížení společenského uplatnění nebrala dostatečný zřetel na vymezení důsledků pro život poškozeného. Navíc kritéria pro mimořádné zvýšení náhrady soudem byla nemedicínská. Metodika proto vytvořila zcela nový systém, který jednak umožňuje odborné lékařské zařazení újmy, jednak zohledňuje rozsah postižení, 264 Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle 2958 občanského zákoníku) [online]. 265 Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle 2958 občanského zákoníku) [online], preambule 266 ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI., s Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle 2958 občanského zákoníku) [online], preambule 268 Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle 2958 občanského zákoníku) [online], preambule 58

63 a to jak ve vztahu k průměrnému poškozenému, tak s přihlédnutím k individualitě případu. 269 Východiskem nového přístupu k hodnocení závažnosti ztížení společenského uplatnění se stala Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (MKF), vypracovaná Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Jedná se o celosvětově uznávanou a používanou systematiku trvalých zdravotních újem. 270 Stupeň závažnosti trvalého zdravotního postižení je pojat jako procentní vyjádření ztráty životních příležitostí (lepší budoucnosti) ve škále %. Ztráta se zjišťuje u jednotlivých položek v devíti oblastech společenského zapojení. Jednotlivým položkám a oblastem je dána určitá váha, a tak je možno zjistit procentní omezení poškozeného ve všech oblastech společenského uplatnění. 271 Pro určení výše náhrady je však nezbytné definovat částku, která představuje 100%, tedy absolutní vyřazení ze všech sfér společenského zapojení. Jde o částku, která vyjadřuje pomyslnou hodnotu zmařeného (byť neskončeného) lidského života. Po důsledném zvážení dosavadní i předchozí úpravy a rozhodovací praxe, dospěli tvůrci Metodiky k názoru, že tato výchozí částka by se měla pohybovat kolem Kč. 272 Individuální přístup ke specifickým a výjimečným poměrům každého případu je ještě zdůrazněn možností zjištěnou částku základního ohodnocení modifikovat, a to v případě, že jsou zde výjimečné okolnosti. Ty se mohou nacházet jednak na straně poškozeného - věk, ztráta skutečně výjimečné lepší budoucnosti (kariéry), jednak na straně škůdce - důvody podle 2957 OZ. Předpokládá se přitom, že základní částka bude zvýšena v řádu desítek procent, maximálně do celkového dvojnásobku. 273, Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle 2958 občanského zákoníku) [online], preambule 270 ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI., s HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář, s Aby výše této částky nemusela být opakovaně revidována a aby reflektovala vývoj hladiny cen a ekonomické ukazatele, navrhuje se vyjádřit ji pomocí 400-násobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž se ustálil zdravotní stav poškozeného, tj. kdy je možno přistoupit k vyčíslení náhrady. 273 HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář, s

64 Metodika a Ústavní soud Metodika se může jevit jako velmi užitečné vodítko a řešení potíží, jež přináší vágní formulace OZ. To ovšem může být jen zdání, neboť Ústavní soud už dlouhou dobu konstantně prohlašuje, že při odčiňování nemajetkové újmy se mají obecné soudy řídit primárně zásadou proporcionality. 275 Soudce tedy musí vycházet z okolností každého případu a sám uvážit, zda je náhrada přiměřená. Ze zásady přiměřenosti vychází i OZ, což se projevilo mj. v již zmíněném zrušení vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. Ústavní soud k tomu naznačuje, že pokud už jednou byla tato vyhláška zrušena, není v zásadě vhodné vytvářet jiné metodiky či sjednocovací pomůcky. Dle Ústavního soudu by soudce měl být schopen obejít se bez odškodňovacích tabulek i metodických pokynů a své rozhodnutí postavit pouze na základě principu proporcionality. Ve svém nálezu pak uvádí, že: Porušením pravidla proporcionality může dojít k zásahu do ústavně zaručených práv, a to konkrétně práva na soudní ochranu. 276 Pokud tedy obecné soudy budou vycházet z Metodiky a dostatečně nezohlední princip proporcionality, je možné, že jejich rozhodnutí budou Ústavním soudem rušena. To by byl samozřejmě opět neblahý právní stav, neboť by představoval další zátěž pro zdravotně poškozené, kteří se domáhají svých práv. 277 Střetává se zde tedy názor Nejvyššího soudu, dle kterého je vzhledem k dodržení legitimního očekávání a právní jistoty zakotvených v 13 OZ třeba jasný metodický pokyn a tudíž doporučení obecným soudům, aby se řídily a svá rozhodnutí odůvodňovaly vytvořenou Metodikou, a názor Ústavní soudu, dle kterého je třeba vycházet primárně z principu proporcionality a nikoli z tabulek. Metodika tedy může soudcům pomoci, nesmí ji však aplikovat slepě, ale musí zvážit individuálně každý případ. Zůstává otázkou, jak se s tím soudy vypořádají, a jak bude reagovat Nejvyšší a Ústavní soud. 274 Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle 2958 občanského zákoníku) [online], preambule 275 Nález Ústavního soudu ČR ze dne , sp. zn. Pl. ÚS 50/05 a Nález Ústavního soudu ČR ze dne , sp. zn. I. ÚS 3367/ Nález Ústavního soudu ČR ze dne , sp. zn. I. ÚS 3367/ JIRSA, Jaromír. Odškodňování újmy na zdraví aneb ohlédnutí několik let zpět a vyhlédnutí do budoucna zároveň. [online]. 60

65 6.5 Další náhrady při ublížení na zdraví a při usmrcení dle OZ OZ v ustanovení 2959 dále stanovuje, 278 že při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví je škůdce povinen odčinit újmu spočívající v duševních útrapách, které však nebyly způsobeny osobě poškozené na zdraví, nýbrž jejím osobám blízkým. Teorie o těchto osobách někdy hovoří jako o tzv. sekundárních obětech. Vychází se přitom z myšlenky, že závažné ublížení na zdraví blízkého člověka nebo dokonce jeho ztráta může u osob jemu blízkých vyvolat srovnatelnou nebo dokonce těžší psychickou újmu, než vlastní újma fyzická. Zákon považuje za osobu blízkou manžela, rodiče, děti či jinou osobu blízkou. Tyto osoby jsou aktivně legitimovány k požadování náhrady, ovšem nikoli automaticky. Vždy se musí zkoumat intenzita jejich citového pouta k primární oběti, které bylo ublíženo na zdraví. 279 Od této intenzity se totiž zpravidla odvíjí míra utrpení, kterou je třeba vyvážit. Nově se těmto osobám nevyvažuje jen utrpení, které bylo způsobeno usmrcením osoby blízké, ale i zvlášť závažným ublížením na zdraví. Půjde však opravdu jen o ta nejtěžší zdravotní poškození, zejm. o kómatické stavy, závažná poškození mozku či o ochrnutí výrazného 280, 281 rozsahu. Pokud jde o výši náhrady, tak ta byla dříve stanovena paušálními částkami, ovšem s tím, že dotčeným osobám byla dána možnost, aby se domáhaly další satisfakce podle ustanovení na ochranu osobnosti. 282 Tyto paušální částky však byly bez náhrady odstraněny, a tak zde nyní opět chybí jasné vodítko, dle kterého by se dala výše určit. Zákon pouze říká, že způsobené utrpení má být plně vyváženo peněžitou náhradou. Napomoci mohou určitá kritéria, která jsou dána jednak na straně pozůstalého (intenzita vztahu se zemřelým, věk, ), jednak na straně škůdce (postoj, majetkové poměry ). Ta je třeba vzít v potaz, stejně tak jako obecné zásady pro stanovení výše náhrady za nemajetkovou újmu stanovené v 2957 OZ. 278 lze uplatnit i obecnější pravidlo obsažené v 2971 OZ, které umožňuje odčinění i jiných nemajetkových újem, než je usmrcení či závažná újma na zdraví osoby blízké, ovšem za ztížených podmínek 279 HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář, s ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI., s PETL hovoří o velmi vážné nesmrtelné újmě 282 Nález Ústavního soudu ČR ze dne , sp. zn. Pl. ÚS 16/04. 61

66 Zákon tedy jednoznačně upřednostňuje náhradu v penězích, z čehož vyplývá, že jiná forma satisfakce nemůže být sama o sobě dostačující. Její poskytnutí však může vést ke snížení peněžitého zadostiučinění (např. omluva, správní postih škůdce či jeho trestní odsouzení). 283 Poškození zdraví se může vedle výše zmíněných nemajetkových újem projevovat i v majetkové sféře poškozeného. Dle zákona je škůdce povinen takto vzniklou škodu nahradit. Představují ji zejm. náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost. Škůdce je povinen nahradit tyto náklady tomu, kdo je vynaložil. 284 Aktivně legitimován tak není pouze ten, kdo byl poškozen na zdraví, ale i třetí osoby, pokud to byly právě ony, kdo péči financovaly. Náklady spojené s péčí o zdraví jsou náklady spojené se samotným léčebným procesem, tedy slouží k obnovení nebo zlepšení zdravotního stavu poškozeného. Konkrétně jde např. o výdaje na léčebné pomůcky, dietu či rehabilitace, ovšem nehrazené ze systému veřejného zdravotního pojištění. Nově půjde ale i o náklady spojené s udržením dosaženého zdravotního stavu či se zmírňováním důsledků horšícího se stavu poškozeného (např. cvičení, aplikace léků, polohování ). Zákon dále pamatuje na náklady spojené s péčí o osobu poškozeného nebo o jeho domácnost. Takováto péče může spočívat v úklidu, praní, nošení jídla apod. I tyto náklady mají být nahrazeny. Výše náhrady pak odpovídá výši účelně vynaložených nákladů, přičemž nově může poškozený požadovat po škůdci přiměřenou zálohu. 285 OZ dále obsahuje úpravu náhrad i pro situaci, že poškozený zemře. V takovém případě je škůdce při splnění určitých dalších podmínek povinen nahradit přiměřené náklady spojené s pohřbem tomu, kdo je vynaložil. 286 OZ přiznává poškozenému rovněž nárok na peněžité dávky, neboť v případě poškození zdraví dochází typicky ke ztrátě na výdělku či důchodu. OZ pak rozlišuje náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti 287, peněžitý důchod po skončení pracovní neschopnosti, případně při invaliditě 288, náhradu za ztrátu 283 ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI., s OZ 285 ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI., s OZ OZ OZ 62

67 na důchodu 289. V případě usmrcení osoby blízké pak vzniká velmi často majetkový nárok na náhradu nákladů spojených s výživou pozůstalých. 290 Všechny tyto náklady jsou hrazeny formou peněžitého důchodu. Je-li pro to však důležitý důvod a požádá-li o to poškozený, může soud přiznat namísto opakujících se dávek odbytné, 291 tedy jednorázovou finanční částku. Jejím vyplacením zaniká jednou pro vždy právo na opakované dávky. 6.6 Shrnutí kapitoly OZ obsahuje celou řadu vágních pojmů, čímž odstraňuje limity pro soudní rozhodování a ponechává tak soudcům větší prostor pro uvážení a dotváření tzv. soudcovského práva. 292, 293 Na druhou stranu však na soudce klade vysoké nároky, neboť musí svá rozhodnutí velmi přesvědčivě odůvodnit. Situace bude samozřejmě snazší, až bude k dispozici nová judikatura, což však bude ještě nějakou dobu trvat, jelikož případy náhrady újmy na zdraví se řadí mezi složitější, čemuž odpovídá delší doba rozhodování soudů. 294 Ze starší judikatury se dá použít jen omezené množství rozhodnutí. Už nyní lze však očekávat, že náhrady se budou zvyšovat. Vyplývá to jednak z toho, že OZ deklaruje plné odčinění způsobených újem, a jednak je to patrné z uvedené Metodiky Nejvyššího soudu. Tato tendence ke zvyšování náhrad je jistě správná. Přestože zdraví žádné peníze nenahradí, může finanční odškodnění alespoň částečně usnadnit vyrovnávání se s následky, které jsou poškození nuceni snášet. Díky medializaci změn, které přinesl OZ, se řada lidí seznámila se svými právy. Lidé jsou si více vědomi, čeho se mohou domáhat, což spolu s očekávaným zvýšením náhrad pravděpodobně povede k nárůstu počtu případů poškozených, kteří se budou domáhat odčinění své újmy OZ an. OZ OZ 292 JIRSA, Jaromír. Odškodňování újmy na zdraví aneb ohlédnutí několik let zpět a vyhlédnutí do budoucna zároveň. [online]. 293 VOJTEK, Petr. Dvě otázky medicínského práva, pro něž bude nový občanský zákoník přelomový. Soudní rozhledy. 2013, č NOVÁK, Petr, KYŠA, Leoš. Právní specialista: Více pacientů se soudí a roste i výše odškodnění. [online]. 295 NOVÁK, Petr, KYŠA, Leoš. Právní specialista: Více pacientů se soudí a roste i výše odškodnění. [online]. 63

68 7 Promlčení Promlčení lze definovat jako následek marného uplynutí lhůty dané k uplatnění práva, tj. vykonání práva. 296 Tento následek tkví v tom, že dochází k oslabení práva, neboť pokud povinný uplatní námitku promlčení, je vymáhání tohoto práva prostřednictvím soudu vyloučeno. O vznesení námitky promlčení rozhoduje sám povinný. Soud k promlčení z úřední povinnosti nepřihlíží. 297 Je třeba zdůraznit, že osobní práva samotná se nepromlčují. Ovšem promlčují se práva na odčinění újmy způsobené na životě, jménu, zdraví, vážnosti, cti, soukromí či na obdobném osobním právu. 298, 299 Pokud tedy zákon umožňuje reparaci újmy na těchto právech ve formě majetkového nároku, tak tento majetkový nárok promlčení podléhá. 300 Důvodová zpráva k tomu říká, že je-li na osobních právech způsobena újma, promlčí se právo na jednotlivá plnění vyplývající z této újmy. 301 Ve věci práv na náhradu újmy, která byla způsobena na svobodě, životě nebo zdraví fyzické osoby však plyne pouze subjektivní promlčecí lhůta, která je dle 629 odst. 1 OZ tříletá. OZ však nově přináší možnost tuto lhůtu dohodou stran prodloužit, pokud to však není v neprospěch slabší strany, kterou je zde pacient. 302 K ujednání kratší promlčecí doby se u těchto práv nepřihlíží. Objektivní lhůta u práv na náhradu újmy na svobodě, životě nebo zdraví neplyne. Tato práva se tedy promlčují pouze ve zmíněné lhůtě subjektivní. 303 Ta začne plynout od okamžiku, kdy se oprávněný dozví, resp. se dozvědět měl a mohl o okolnostech rozhodných pro její plynutí, tj. o újmě na zdraví, svobodě nebo životě, a o osobě povinné tuto újmu nahradit. Je to z toho důvodu, že okamžik vzniku újmy často není totožný s okamžikem, kdy se o ní poškozený dozví. Příkladem může být situace, kdy byl při operaci zapomenut nástroj v operačním poli. Pacient to zjistí až 296 DVOŘÁK, Jan, Jiří ŠVESTKA a Michaela ZUKLÍNOVÁ. Občanské právo hmotné, Svazek 1. Díl první: Obecná část, s HURDÍK, Jan et al. Občanské právo hmotné: Obecná část. Absolutní majetková práva, s LAVICKÝ, Petr a Petra POLIŠENSKÁ. Promlčení a prekluze, s OZ 300 ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I., s Konsolidovaná verze důvodové zprávy k občanskému zákoníku [online] odst. 2 OZ 303 MELZER, Filip, Petr TÉGL a kolektiv. Občanský zákoník: velký komentář. Svazek III , s

69 za delší čas. Přestože třeba měl nějaké zdravotní obtíže, nevěděl, že jsou zapříčiněny právě tímto nástrojem. Až okamžikem, kdy to zjistí (resp. zjistit měl a mohl), začne běžet promlčecí lhůta. 304 Výjimkou je ust. 622 OZ, které upravuje promlčení v případě újmy na zdraví nezletilých, zde subjektivní promlčecí lhůta začíná plynout nejdříve, až se nezletilý stane plně svéprávným, resp. ustanovením opatrovníka. 305 Otázka promlčení se komplikuje v případě náhrad za ublížení na zdraví a usmrcení, upravených v ust OZ, které požaduje odčinit bolest, ztížení společenského uplatnění a jiné nemajetkové újmy. Zde totiž vyvstává otázka, zda tyto náhrady chápat jako dílčí nároky nebo jako jeden celistvý nárok. Stará úprava obsahovala konstrukci dílčích nároků, které samostatně vznikají a samostatně se promlčují. 306 Dle Doležala a Lavického OZ koncepci změnil a nyní se jedná o celistvý nárok a náhradu za bolest, ztížení společenského uplatnění a jiné nemajetkové újmy je třeba chápat jen jako návodné složky, jak újmu odškodnit. Mají tedy pouze pomocnou funkci a nejedná se o samostatné dílčí nároky. 307 Náhrada nemajetkové újmy na zdraví je tedy v OZ pojata jako jeden celistvý nárok, který tak podléhá promlčení jako celek. 304 PRUDIL, L., Právo pro zdravotnické pracovníky, s LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I: Obecná část ( 1-654): komentář, s HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář, s DOLEŽAL, Tomáš, LAVICKÝ, Petr. Pojetí náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví podle nového občanského zákoníku a s tím spojené procesní aspekty. Právní rozhledy, s

70 8 Bezpečnost pacientů Bylo pojednáno o odpovědnosti a náhradách způsobené újmy. Stále je ale nutné mít na paměti, že lidský život a zdraví jsou nenahraditelné hodnoty, takže primárně je třeba jakémukoli poškození zdraví předcházet a vyvarovat se všech nesprávných jednání, jako je zanedbaný dohled, špatná komunikace, nesprávné vedení zdravotnické dokumentace, špatná práce v týmu, špatné předávání informací, nedostatečná erudice a dohled apod. I malé opomenutí může mít zcela fatální a tragické následky. Je třeba analyzovat rizikové oblasti, které jsou zdrojem chyb a snažit se systém zlepšit tak, aby k chybám nedocházelo. Nemocnice proto na základě resortních bezpečnostních cílů vydaných Ministerstvem zdravotnictví ČR (vznikajících v souladu s doporučeními WHO) vytvářejí interní plány pro zajištění kvality péče a bezpečnosti pacientů. 308 Součástí těchto plánů je sledování nežádoucích událostí a jejich vyhodnocování (viz. Příloha č. 1). K nejzávažnějším nežádoucím událostem lze řadit stranovou záměnu, ponechání předmětu v těle pacienta, záměnu pacienta apod. Nejčastějšími nežádoucími událostmi jsou pády. Až do začátku 90. let minulého století byl zájem o pochybení ve zdravotnictví a roli lidského faktoru v nich velmi malý. První studie se začaly objevovat až v 80. a 90. letech 20. století v USA. 309 V současnosti je na bezpečnost pacientů brán čím dál větší zřetel, přesto k nežádoucím událostem stále nezřídka dochází. Je doslova alarmující, kolika pacientům je v jejich důsledku způsobena újma. Odhaduje se totiž, že v členských státech Evropské unie je újma způsobena 8 12 % pacientů přijatých do nemocnic. 310 Ukazuje se, že většina pochybení nespočívá ani tak v selhání jednotlivce, jako v nedokonalosti systému. Proto cílem těchto snah není primárně potrestání jednoho konkrétního viníka, ale nastavení systému tak, aby případnému pochybení jednotlivce pokud možno včas zabránil. 308 STANE K, Ivan. Co znamená kvalita a bezpečnost zdravotní péče. Medical Tribune. 2011, č. 1 [online]. 309 HŘIB, Zdeněk, VYCHYTIL, Pavel. Kabinet veřejného zdravotnictví, 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze. Závěrečná zpráva. Evidence a řízení nežádoucích událostí při poskytování zdravotních služeb. 2. etapa. Analýza shromážděných dat a vytvoření doporučení pro správnou praxi. [online] Kabinet veřejného zdravotnictví 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Metodika sledování nežádoucích událostí ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče. [online]. 66

71 Jak dokazují statistiky vytvořené v jiných státech (viz. Příloha č. 2), jedná se o problém vyskytující se ve zdravotnických zařízeních po celém světě. ČR samozřejmě není výjimkou, ovšem podobné podrobné studie a statistiky zde nebyly dlouho vůbec prováděny. Systémy hlášení nežádoucích událostí ve zdravotnických zařízeních jsou v ČR teprve postupně zaváděny. Velký význam měl v tomto směru Projekt Evidence a řízení nežádoucích událostí při poskytování zdravotních služeb realizovaný v letech 2008 a 2009, na jehož základě vznikla v ČR centrální anonymizovaná databáze nežádoucích událostí neboli Národní systém hlášení nežádoucích událostí. Na základě pověření Ministerstva zdravotnictví ČR je nyní spravován Ústavem zdravotnických informací a statistiky ČR (dříve 3. LF UK v Praze). Do systému se mohou dobrovolně zapojit všechna lůžková zdravotnická zařízení. Aktuálně je zapojeno 82 poskytovatelů zdravotních služeb, kteří pokrývají cca 40 % lůžkového fondu v ČR. Na základě zjištění závažných nežádoucích událostí jsou pak vydávána doporučení pro správnou praxi. 311 Systém hlášení nežádoucích událostí je anonymní. Má se tak zabránit podávání neúplných informací a jejich zkreslování hlásícím subjektem, který by jinak mohl mít obavu z určitých nežádoucích dopadů. Kromě hlášení událostí do Národního systému, vytváří některé nemocnice i vlastní systémy sledování nežádoucích událostí. Některé z nich výsledky dokonce zpřístupňují veřejnosti. 312 Takovéto tendence jsou žádoucí a snaha nemocnic o otevřenost by měla být vnímána pozitivně, neboť je to zdroj poučení pro ostatní, což může vést ke zlepšení celého systému. Reakce veřejnosti jsou ale, bohužel, většinou spíše opačné a na nemocnici, která přizná chybu, se hledí s despektem. V mnoha případech je to umocněno médii. Postupná snaha o zlepšení bezpečnosti pacientů je patrná, ale systém sledování a vyhodnocování rizik je zatím stále pouze v začátcích. Je však třeba si uvědomit, že docílit změny systému tak, aby se omezila rizika a chyby, lze jen za předpokladu, že se tyto chyby budou sledovat, vyhodnocovat a že se o nich bude mluvit. Jen tak mohou být zavedena opatření, díky kterým je možné jim pro příště zamezit. Ve zdravotnických zařízeních dochází k nežádoucím událostem poměrně často, i když většina z nich naštěstí není příliš závažná. (viz. Příloha č. 3) Některé však ano př. Nemocnice Na Homolce /kvalita-a-bezpecnost-2012.html 67

72 a právě tyto se dostávají k soudům. Některé z nich jsou navíc mediálně velmi známé. Jako příklad lze uvést případ, kdy v důsledku chybného zápisu do zdravotnické dokumentace byla pacientovi odstraněna zdravá ledvina namísto poškozené. 313 Dalším příkladem je navíc mediálně velmi známý případ ženy, v jejímž těle byla po operaci zapomenuta skoro 30 cm dlouhá špachtle (ekartér). 314 Tyto případy jsou samozřejmě hrozivé, ale když už se stanou, tak se z nich musí nemocnice poučit. V uvedeném případu zapomenuté špachtle se to podařilo, a přestože soud všechny obžalované zprostil obžaloby, přijala nemocnice celou řadu preventivních opatření, která mají podobným situacím zabránit. Nově bude v nemocnici existovat přesný seznam nástrojů a navíc se bude pořizovat kontrolní snímek síta, na němž se lékařské nástroje nachází. 315 Případy stranových záměn, záměny pacientů nebo zapomenutí předmětů v operačním poli jsou poměrně časté. Pokud jde o ČR a zapomínání předmětů, tak ze statistiky vyplývá, že v průměru se rouška zapomene v těle pacienta 65 ročně v celé ČR, nástroj 15 a jakýkoli cizí předmět Záměnu pacienta nebo výkonu uvádí Nemocnice na Homolce v 51 případech ze 112 zachycených mimořádných událostí za rok (viz. Příloha č. 4) Lze shrnout, že bezpečnost pacientů je závažným tématem, které vyžaduje do budoucna více pozornosti. I vzhledem k očekávanému navýšení náhrad za ublížení na zdraví a usmrcení je ve vlastním zájmu poskytovatelů zdravotních služeb, aby nastavili systém fungování zdravotnických zařízení tak, aby se vyvarovali chyb a eliminovali tak případy povinnosti k náhradě vzniklé újmy, která může nemocnici značně finančně zatížit. Problematika bezpečnosti pacientů při poskytování zdravotních služeb je velmi rozsáhlá a vydala by na samostatnou práci. V této práci proto naprosto nemůže být ozřejměna vyčerpávajícím způsobem. Byl tak představen jen malý zlomek problémů, který by však pro dokreslení kontextu odpovědnosti by měl být dostačující. 313 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 7 Tdo 486/ ME CHUROVÁ, Barbora. Soud zprostil zdravotnici obžaloby v kauze zapomenuté špachtle. Medical Tribune. [online] 315 Soud zprostil zdravotnici obžaloby v kauze zapomenuté špachtle. [online] 316 ŠŤASTNÁ, Jiří. Zapomínat je lidské, ale Medical Tribune. 2010, č. 3 [online] 68

73 Závěr Díky vyššímu vzdělání, zájmu, ale také medializaci, roste povědomí lidí o jejich právech a to i v oblasti poskytování zdravotních služeb. Tyto faktory přispívají ke zvyšujícímu se počtu žalob. Zdá se, že znalost povinností je tak pro lékaře (poskytovatele zdravotních služeb) stále důležitější a to nejen kvůli možné občanskoprávní, ale i kvůli jiným druhům odpovědnosti (trestní, pracovněprávní, ). Je jisté, že právně upravit tak citlivé vztahy, jaké vznikají při péči o zdraví, je složité. Nezbytné je chránit obě strany. Je samozřejmě správné, že pacientovi, který je slabší stranou, jsou přiznána rozsáhlá práva a garantována vysoká míra ochrany. Na druhé straně je stejně tak důležité, aby byl chráněn i lékař (resp. poskytovatel zdravotních služeb). Právní řád mu musí dát prostor pro výkon jeho povolání a nástroje k obraně, pokud je neprávem osočen ze špatného postupu. Právní úprava musí být nastavena tak, aby lékař nebyl nepřiměřeně omezován právními předpisy. Není možné, aby lékař např. při operaci myslel víc na možné právní následky, než na odborný výkon a prospěch pacienta. Zároveň musí pracovat s respektem k právu a být si vědom své odpovědnosti. Poskytování zdravotní péče je velmi náročnou profesí, vyžadující plné soustředění. Přestože lékař potřebuje na svou práci klid, nedá se pominout, že bez alespoň základní znalosti právní úpravy se dnes neobejde. Tato práce byla vedena snahou zhodnotit současnou situaci a shrnout pozitiva a negativa. Právní úpravu je však třeba hodnotit s vědomím, že co pacient vnímá jako přínos, může pro lékaře znamenat zhoršení a naopak. Za dobrou lze tak považovat jen takovou úpravu, která nepřiměřeně nezhorší postavení jedné ze stran. Za pozitivní kroky lze pokládat zlepšení situace u prokazování příčinné souvislosti. Toto zlepšení nepřinesla nová úprava v OZ, ale došlo k ní již dříve judikatorní praxí. Prokázání příčinné souvislosti nikoli se stoprocentní jistotou, ale na základě pravděpodobnosti, zvýšilo šance pacientů na dosažení zadostiučinění, při zachování potřebné ochrany lékařů (poskytovatelů). Pokud jde o zlepšení situace, o které se zasloužil OZ, lze ho spatřovat v odstranění kritizované a pro poskytovatele zdravotních služeb nepřiměřeně tvrdé úpravy škody způsobené věcí. Přitom se podařilo zachovat vysokou míru ochrany pacientů, což je jistě dalším kladem. Nesporným 69

74 přínosem nové úpravy je jednoznačné zakotvení soukromoprávní povahy vztahu lékaře a pacienta. Jako kladnou lze hodnotit též zřejmou tendenci OZ ke zvyšování náhrad. Zároveň je však třeba poznamenat, že sama o sobě tato tendence nestačí. Je sice velkorysé, že OZ požaduje plné odčinění způsobené újmy, ale je otázkou, jak bude tento požadavek naplněn v praxi. OZ totiž použil velmi vágní pojmy. Ty na jednu stranu dávají prostor pro individuální posouzení každého případu, na druhou stranu je v ohrožení zásada právní jistoty a legitimního očekávání. Pro jasnější vymezení byla vytvořena Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví. Její aplikovatelnost je však zatím nejasná, neboť není jisté, že ji podpoří Ústavní soud. Už teď je nicméně zřejmé, že při rozhodování o výši odčinění nemateriální újmy budou na osobu soudce kladeny vysoké nároky. Také je jisté, že kolem tohoto tématu bude vedeno ještě mnoho diskuzí. Za zápor nové úpravy lze označit nejednotnost v terminologii. OZ nerespektoval pojmosloví zavedené ZZS a vytvořil odlišné pojmy, což zbytečně komplikuje situaci. Velkým problémem a nezdarem je rovněž nejasné vymezení vztahu OZ a ZZS a ne zcela zřejmá použitelnost smlouvy o péči o zdraví. Tématem, kterému by mělo být v budoucnu věnováno více pozornosti, je otázka bezpečnosti pacientů. I vzhledem k očekávanému zvýšení náhrad za nemajetkové újmy je pro poskytovatele nezbytné snažit se předejít nežádoucím událostem, vedoucích k odpovědnosti a k vysokým peněžním náhradám. Nežádoucích událostí se stává opravdu velmi mnoho, a pokud je poskytovatelé nebudou důsledněji sledovat, vyhodnocovat a na základě toho přijímat nová bezpečností opatření, bude to pro ně znamenat značné finanční ztráty. Poskytovatelé jsou sice pro případy peněžních náhrad pojištěni, ale pojistné se jim bude se zvyšujícím se rizikem opakování chyb také zvyšovat, takže finančnímu zatížení se nevyhnou. Také pověst nemocnice je velmi důležitá a jeden negativní, navíc mediálně zveličený, případ ji může zcela nenávratně zničit. Tématem, které je stále řešeno a nezmění se to s největší pravděpodobností ani v budoucnu, jsou znalecké posudky. Při sporech o náhradu újmy na zdraví jsou nepostradatelné, ale jejich využití s sebou nese celou řadu obtíží. Tento problém byl již mnohokrát diskutován, přesto je stále aktuální a je třeba se jím zabývat. 70

75 S ublížením na zdraví při poskytování zdravotních služeb se může setkat každý z nás. Jedná se o složité případy, kterým je třeba věnovat pozornost a debatovat o nich, neboť pořád je co zlepšovat a to nejen v právní, ale i mimoprávní sféře. Je třeba hledat kompromisy, ale i zcela nová řešení. V některých případech je užitečné inspirovat se v zahraničí. Medicína se velmi rychle rozvíjí a i společnost se proměňuje. Na tento rozvoj musí právo reagovat. Na druhou stranu je však důležité, aby úprava stěžejních institutů zůstala stálá a přehledná a poskytování zdravotní péče mělo jasný a jistý právní rámec. OZ bohužel v některých případech situaci spíše znepřehlednil např. úpravou smlouvy o péči o zdraví nebo novou terminologií. V těchto oblastech by bylo vhodné uvažovat o změnách. Pomohlo by přijetí novely, která terminologii sjednotí a jasněji vymezí vztah OZ a ZZS. Spíše lze ale očekávat (a to i vzhledem k délce zákonodárného procesu), že se situací se vypořádá soudní praxe. Téma odpovědnosti při poskytování péče o zdraví je velmi rozsáhlé a tato práce ho proto nemohla zcela vyčerpat. To ale ani nebylo jejím cílem. Účelem bylo podat přehled důležitých institutů, srovnat je s dosavadní právní úpravou a zhodnotit novou právní úpravu. Odpovědi na otázky, které přitom vyvstaly, často nemohly být zcela zodpovězeny, neboť soudní rozhodování je zatím pouze v počátcích. K dispozici tedy byla pouze odborná literatura, která se s nimi sama o sobě nemůže bez podstatných judikátů zcela vypořádat. Řada nepředvídaných otázek a sporných případů se zcela jistě ještě ukáže. A tak téma odpovědnosti bude stále aktuální. 71

76 Seznam zkratek ZZS - Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů. OZ - Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník SOZ - Zákon č. 60/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. úhradová vyhláška - Vyhláška č. 324/2014 Sb., o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení zákon o péči o zdraví lidu - Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů. zákon o veřejném zdravotním pojištění - Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů. 72

77 Použitá literatura CÍSAŘOVÁ, Dagmar a Olga SOVOVÁ a kol.. Trestní právo a zdravotnictví. 2., upr. a rozš. vyd. Praha: Orac, 2004, 183 s. Studijní texty Orac. ISBN DOLEŽAL, Adam a Tomáš DOLEŽAL. Praktické dopady nového občanského zákoníku na provozování lékařské praxe [online]. BOFIA Medical, s.r.o., 2014 [cit ]. ISBN Dostupné z: DOLEŽAL, Tomáš. Vztah lékaře a pacienta z pohledu soukromého práva. Praha: Leges, ISBN DVOŘÁK, Jan, Jiří ŠVESTKA a Michaela ZUKLÍNOVÁ. Občanské právo hmotné. Svazek 1. Díl první: Obecná část. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, 429 s. ISBN ELIÁŠ, Karel. Občanské právo pro každého: pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku. 2., dopl. a aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, 358 s. ISBN FIALA J., KINDL, M., at al. Občanský zákoník. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009, s. 904, ISBN HOLČAPEK, Tomáš. Dokazování v medicínskoprávních sporech. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 211 s. ISBN HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: závazkové právo: zvláštní část ( ): komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, 2072 s. Velké komentáře. ISBN HURDÍK, Jan et al. Občanské právo hmotné: Obecná část. Absolutní majetková práva. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, 308 s. ISBN

78 LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I: Obecná část ( 1-654): komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, 2400 s. Velké komentáře. ISBN LAVICKÝ, Petr a Petra POLIŠENSKÁ. Promlčení a prekluze. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, 336 s. Judikatura k rekodifikaci, sv. 2. ISBN MACH, Jan a kolektiv právní kanceláře České lékařské komory. Univerzita medicínského práva. Praha: Grada, 2013, 232 s. ISBN MELZER, Filip, Petr TÉGL a kolektiv. Občanský zákoník: velký komentář. Svazek III Praha: Leges, 2014, 1234 s. ISBN MELZER, Filip, Petr TÉGL a kolektiv. Občanský zákoník: velký komentář. Svazek I Praha: Leges, 2013, 720 s. ISBN NOVOTNÝ, Petr, Pavel KOUKAL a Eva ZAHOŘOVÁ. Nový občanský zákoník: Náhrada škody. Praha: Grada, 2014, 139 s. Právo pro každého (Grada). ISBN PRUDIL, L., Právo pro zdravotnické pracovníky. Praha: Linde Praha a.s., 2014, 184 s., ISBN PTÁČEK, Radek, Petr BARTŮNE K a Jan MACH. Lege artis v medicíně. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, 231 s. Edice celoživotního vzdělávání ČLK. ISBN STOLÍNOVÁ, Jitka; MACH, Jan. Právní odpovědnost v medicíně. 2. doplněné a přepracované vyd. Praha: Galén, ISBN ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 1516, ISBN ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 1736, ISBN TE ŠINOVÁ, Jolana, Roman ŽD ÁREK a Radek POLICAR. Medicínské právo. Praha: C. H. Beck, 2011, 448s. ISBN

79 TICHÝ, Luboš a Jiří HRÁDEK. Prokazování příčinné souvislosti multikauzálních škod. Praha: Centrum právní komparatistiky, Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2010, 119 s. Publikace Centra právní komparatistiky Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, 4. ISBN UHEREK, Pavel. Povinná mlčenlivost v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, 214 s. ISBN VALUŠ, Antonín. Civilní spory mezi lékařem a pacientem při poskytování zdravotní péče. Vyd. 1. Praha: Leges, 2014, 240 s. Praktik. ISBN Články v odborných časopisech ČLK jednala o de lege artis medicinae. Medical Tribune. 2014, č. 1 [online]. [cit ]. Dostupné z: DOLEŽAL, Adam a Tomáš DOLEŽAL. Uplatnění PETL při řešení některých složitých kauz v oblasti příčinné souvislosti v medicínskoprávních sporech. Soudní rozhledy. 2013, 7-8. DOLEŽAL, Adam. Nová interpretace příčinné souvislosti v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. In: Zdravotnické právo a bioetika [online] [cit ]. Dostupné z: DOLEŽAL, Tomáš, LAVICKÝ, Petr. Pojetí náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví podle nového občanského zákoníku a s tím spojené procesní aspekty. Právní rozhledy. 2014, č. 10, s ISSN Nakladatelství C. H. Beck DOLEŽAL, Tomáš. Poskytování zdravotních služeb po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku. Časopis zdravotnického práva a bioetiky. Ústav Státu a Práva. 2013, roč. 3, č. 2. DOLEŽAL, Tomáš. Vybrané právní aspekty spojené se smluvním charakterem poskytování zdravotních služeb. Časopis zdravotnického práva a bioetiky. Ústav Státu a 75

80 Práva [online]. 2014, roč. 4, č. 3 [cit ]. Dostupné z: MACH, Jan. Jak hodnotit bolestné a ztížení společenského uplatnění po zrušení vyhlášky č. 440/2001 Sb. Tempus Medicorum. Časopis České lékařské komory. 2014, č. 3, s. 18. ISSN Dostupné z: html?state=DATA_LIST&editing=0&paging.pageNo=0 MACH, Jan. Odborná kompetence znalců ve zdravotnictví. Posuzovat správnost postupu lékaře může jen znalec stejné odbornosti. Tempus Medicorum. Časopis České lékařské komory. 2015, č. 3, s ISSN Dostupné z: html?state=DATA_LIST&editing=0&paging.pageNo=0 MACH, Jan. Profesní standardy, doporučené postupy a závazná stanoviska. Tempus Medicorum. Časopis České lékařské komory. 2010, č. 7-8, s ISSN Dostupné z: html?state=DATA_LIST&editing=0&paging.pageNo=0 ME CHUROVÁ, Barbora. Soud zprostil zdravotnici obžaloby v kauze zapomenuté špachtle. Medical Tribune. [online], zveřejněno [cit ]. Dostupné z: STANE K, Ivan. Co znamená kvalita a bezpečnost zdravotní péče. Medical Tribune. 2011, č. 1 [online]. [cit ]. Dostupné z: co-znamena-kvalita-a-bezpecnost-zdravotni-pece ŠŤASTNÁ, Jiří. Zapomínat je lidské, ale Medical Tribune. 2010, č. 3 [online]. [cit ]. Dostupné z: VOJTEK, Petr. Dvě otázky medicínského práva, pro něž bude nový občanský zákoník přelomový. Soudní rozhledy. 2013, č

81 Internetové zdroje Důvodová zpráva k návrhu zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování [online] [cit ]. Dostupné z: HŘIB, Zdeněk, VYCHYTIL, Pavel. Kabinet veřejného zdravotnictví, 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze. Závěrečná zpráva. Evidence a řízení nežádoucích událostí při poskytování zdravotních služeb. 2. etapa. Analýza shromážděných dat a vytvoření doporučení pro správnou praxi. [online] [cit ]. Dostupné z: msword&nazev=z%c3%a1v%c4%9bre%c4%8dn%c3%a1%20%20zpr%c3%a1va.doc) - Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR Národní systém hlášení nežádoucích událostí JIRSA, Jaromír. Odškodňování újmy na zdraví aneb ohlédnutí několik let zpět a vyhlédnutí do budoucna zároveň. [online]. Publikováno dne [cit ]. Dostupné z: Kabinet veřejného zdravotnictví 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Metodika sledování nežádoucích událostí ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče. [online]. [cit ]. Dostupné z: msword&nazev=z%c3%a1v%c4%9bre%c4%8dn%c3%a1%20%20zpr%c3%a1va.doc, Komise pro aplikaci nové civilní legislativy při Ministerstvu spravedlnosti ČR. Náhrada újmy v Novém občanském zákoníku. [online]. [cit ]. Dostupné z: ra_nahrada_ujmy.pdf 77

82 Konsolidovaná verze důvodové zprávy k občanskému zákoníku [online] [cit ]. Dostupné z: NOZ-konsolidovana-verze.pdf KUBEK, Milan. Lékařská etika pod tlakem. In: [online]. [cit ]. Dostupné z: Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle 2958 občanského zákoníku) [online]. Nejvyšší soud, [cit ]. Dostupné z: n&area=metodika%20k%20%c2%a7%202958%20o.z.&lng= NOVÁK, Petr, KYŠA, Leoš. Právní specialista: Více pacientů se soudí a roste i výše odškodnění. [online]. Publikováno [cit ]. Dostupné z: PETROV, Jan. Kladivo na zdravotnictví: 421a obč. zák. [online]. [cit ]. Dostupné z: Soud zprostil zdravotnici obžaloby v kauze zapomenuté špachtle. [online], web ZdravotnictviAMedicina.cz, zveřejněno [cit ]. Dostupné z: 78

83 Judikatura Nález Ústavního soudu ČR ze dne , sp. zn. I. ÚS 2785/08. Ústavní soud [online]. Ústavní soud, [cit ]. Dostupné z: Nález Ústavního soudu ČR ze dne , sp. zn. Pl. ÚS 50/05. Ústavní soud [online]. Ústavní soud, [cit ]. Dostupné z: Nález Ústavního soudu ČR ze dne , sp. zn. I. ÚS 3367/13. Ústavní soud [online]. Ústavní soud, [cit ]. Dostupné z: Nález Ústavního soudu ČR ze dne , sp. zn. Pl. ÚS 1/12. Ústavní soud [online]. Ústavní soud, [cit ]. Dostupné z: zsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 25 Cdo 1437/2006. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, [cit ]. Dostupné z: 57A4E006600F2?openDocument&Highlight=0 Nález Ústavního soudu ČR ze dne , sp. zn. III. ÚS 350/03. Ústavní soud [online]. Ústavní soud, [cit ]. Dostupné z: Nález Ústavního soudu ČR ze dne , sp. zn. Pl. ÚS 16/04. Ústavní soud [online]. Ústavní soud, [cit ]. Dostupné z: Nález Ústavního soudu ČR ze dne , sp. zn. III. ÚS 2253/13. Ústavní soud [online]. Ústavní soud, [cit ]. Dostupné z: 79

84 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 25 Cdo 1129/2005. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, 2013 [cit ]. Dostupné z: 57A4E E?openDocument&Highlight=0, též MACH, Jan: Přehled judikatury z oblasti zdravotnictví II. Odpovědnost ve zdravotnictví. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012, s. 46. ISBN: Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 1 Cz 59/90, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 21/199 (R 21/1992). Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 25 Cdo 3507/2008. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, [cit ]. Dostupné z: 257A4E006A8EF7?openDocument&Highlight=0 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 25 Cdo 2046/2007. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, 2013 [cit ]. Dostupné z: A4E00687FD9?openDocument&Highlight=0 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 25 Cdo 1628/2013. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, [cit ]. Dostupné z: D39001EAABC?openDocument&Highlight=0 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 8 Tdo 1421/2008. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, 2008 [cit ]. Dostupné z: FE4C1257A4E006952F9?openDocument&Highlight=0 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 7 Tdo 219/2005. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, [cit ]. Dostupné z: C1257A4E0064C67A?openDocument&Highlight=0 80

85 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 7 Tdo 486/2004. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, [cit ]. Dostupné z: 57A4E006A582C?openDocument&Highlight=0, Usnesení Ústavního soudu ČR ze dne , sp. zn. I. ÚS 1919/08. Ústavní soud [online]. Ústavní soud, [cit ]. Dostupné z: Právní předpisy: Etický kodex práv pacientů. Dostupné z: Stavovský předpis č. 10 České lékařské komory, Etický kodex České lékařské komory. Česká lékařská komora [online]. [cit ]. Dostupné z: cz/doc/cms_library/10_sp_c_10_eticky_kodex pdf Stavovský předpis č. 4 České lékařské komory, Disciplinární řád České lékařské komory. Česká lékařská komora [online]. [cit ]. Dostupné z: Úmluva č. 96/2001 Sb. m. s., na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny: Úmluva o lidských právech a biomedicíně. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit ]. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ]. Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ]. 81

86 Vyhláška č. 324/2014 Sb., o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení pro rok In: Beckonline [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ]. Vyhláška č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ]. Vyhláška č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci. In: Beckonline [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ]. Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů. In: Beckonline [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ]. Zákon č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárenské komoře, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ]. Zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách. In: Beckonline [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ]. Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ]. Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ]. Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ]. 82

87 Zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky. In: Beckonline [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ]. Zákon č. 60/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: Beckonline [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ]. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: Beckonline [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ]. Zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. In: Beckonline [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ]. Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činnosti souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů. In: Beckonline [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ]. 83

88 Seznam příloh: Příloha č. 1: Graf druhů nežádoucích událostí Příloha č. 2: Tabulka souhrnných údajů Příloha č. 3: Statistické vyhodnocení dat a srovnání zapojených zdravotnických zařízení 1. čtvrtletí 2014 Příloha č. 4: Mimořádné události za rok

89 Příloha č. 1: Graf druhů nežádoucích událostí Obr. p.1.1: Graf druhů nežádoucích událostí [převzato z: d&nazev=z%c3%a1v%c4%9bre%c4%8dn%c3%a1%20%20zpr%c3%a1va.doc] I

90 Příloha č. 2: Tabulka souhrnných údajů Tabulka p.2.1: Souhrnné údaje o studiích výskytu nežádoucích událostí při poskytování zdravotní péče [ azev=z%c3%a1v%c4%9bre%c4%8dn%c3%a1%20%20zpr%c3%a1va.doc] Počet % výskytu Rok realizace Posuzovaný počet Studie nežádoucích nežádoucích studie hospitalizovaných událostí událostí USA HMPS ,8 USA UCMPS ,9 Austrálie ,6 V. Británie ,7 Dánsko ,0 Nový Zéland ,9 Kanada ,5 Brazílie ,6 Švédsko ,3 II

91 Příloha č. 3: Statistické vyhodnocení dat a srovnání zapojených zdravotnických zařízení 1. čtvrtletí 2014 Obr. p.3.1: Srovnání podílů NU dle poškození pacienta [převzato z: III

92 Příloha č. 4: Mimořádné události za rok 2012 Za rok 2012 bylo zachyceno celkem 112 mimořádných událostí v léčebném a ošetřovatelském procesu. Typ 1 Mimořádné události v diagnostickém, léčebném nebo ošetřovatelském procesu Typ 2 Záměna pacienta/výkonu Typ 3 Selhání zdravotnického prostředku nebo technologie při diagnostickém nebo terapeutickém procesu Typ 4 Nepředvídatelná reakce či změna chování pacientů Typ 5 Další Obr. p.4.1: Graf mimořádných událostí za rok 2012 [převzato z: CZ/kvalita-a-bezpecnost/kvalita-a-bezpecnost-2013/kvalita-a-bezpecnost-2012.html ] IV