STRUKTURÁLNÍ FONDY VE VAZBĚ NA AGROENVIRONMENTÁLNÍ PROGRAMY

Transkript

1 STRUKTURÁLNÍ FONDY VE VAZBĚ NA AGROENVIRONMENTÁLNÍ PROGRAMY

2

3 STRUKTURÁLNÍ FONDY VE VAZBĚ NA AGROENVIRONMENTÁLNÍ PROGRAMY editorka Helena Součková

4 editorka Ing. Helena Součková, CSc. STRUKTURÁLNÍ FONDY VE VAZBĚ NA AGROENVIRONMENTÁLNÍ PROGRAMY Vydala Vyšší odborná škola zahradnická a Střední zahradnická škola Na Polabí 411, Mělník skola@zas-me.cz, tel.: , , fax: v rámci projektu OP VK Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách č. CZ 1.07/1.1.00/ ve spolupráci s nakladatelstvím Rebo Productions CZ, spol. s r. o., Obchodní 106, Čestlice, Dobřejovice info@rebo.cz Editorka: Ing. Helena Součková, CSc. Fotografie na obálce a ilustrační fotografie: Ing. Helena Součková, CSc. Technická spolupráce: Miroslava Štochlová Oponent: Ing. Michal Ornst Redakce: Mgr. Ivana Nováková, Mgr. Marie Zelinová Sazba a příprava pro CTP: Artedit, spol. s r.o., Vladislavova 16, Praha 1 1. vydání ISBN VOŠZa a SZaŠ Mělník, 2012 Cover Design Michal Dusil, 2011 Tato publikace je financována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

5 Obsah 1. kapitola Přehled o strukturální politice a strukturálních fondech Směrnice Evropské unie Legislativa Evropských společenství Programovací období Evropské unie Regiony Evropské unie označované jako NUTS kapitola Operační programy a přehled kapitol Předvstupní fondy, jejich přehled a význam v ekologické výchově Programovací období do roku Období tematické, regionální a mezinárodní spolupráce Program rozvoje venkova Přehled o Programu rozvoje venkova SWOT analýza Agroenvironmentální opatření kapitola Zpracování projektové žádosti Projektový záměr, logický rámec projektu Příprava projektů z hlediska softwaru kapitola Monitoring a hodnocení projektů...91 Slovníky...95 Výkladový slovník odborných pojmů...95 Česko-anglický slovník vybraných pojmů...99 Seznam použité literatury Seznam zkratek...102

6 6 Strukturální fondy ve vazbě na agroenvironmentální programy Úvodem Tato učebnice je příspěvkem k ekologické výchově z hlediska strukturálních fondů. Cílem je představit žákům středních škol zemědělského zaměření základní materiály strukturální politiky a naučit je rozumět projektovým žádostem za účelem získání dotačních prostředků ze strukturálních fondů. Zvláštní pozornost je zaměřena na agroenvironmentální programy. Informace o strukturálních fondech a strukturální politice jsou zpracovány na základě řady podkladů z příspěvkových organizací příslušných resortů, z příruček Ministerstva pro místní rozvoj, Ministerstva zemědělství a dalších institucí.

7 Přehled o strukturální politice a strukturálních fondech 7 1

8 Český venkov přežil mory, třicetiletou válku, protireformaci, obě války světové, kolektivizaci a střediskovou sídelní soustavu. Dnes žije v době, která se vyznačuje největším tempem změn, jaké lidstvo v dějinách zažilo. Bylo by tragickou chybou, kdybychom nenahlédli, že český venkov má přicházející civilizaci co nabídnout. Bohuslav Blažek

9 1 Přehled o strukturální politice a strukturálních fondech 1.1 Směrnice Evropské unie Co je to evropská politika soudržnosti? Při studiu strukturální politiky se setkáváme se stále se opakujícími výrazy, jako je udržitelný rozvoj, inovace, konkurenceschopnost, kvalita života či šetření nezaměstnanosti, a je pouze na nás, zda se tato slova nestanou prázdnou frází. Evropská unie prostřednictvím politiky soudržnosti usiluje o rovnoměrný hospodářský a společenský rozvoj všech svých členských států a jejich regionů. Cílem je, aby se zmírnily rozdíly v životní a ekonomické úrovni mezi chudšími a bohatšími zeměmi EU a zároveň se zlepšovalo fungování Evropské unie jako celku. Toto úsilí se souhrnně nazývá evropská politika hospodářské a sociální soudržnosti, či krátce kohezní politika (koheze = soudržnost). Hospodářská a sociální soudržnost patří vedle zemědělské politiky k nejvýznamnějším evropským agendám a Evropská unie na ni vynakládá více než třetinu svého společného rozpočtu. Co je to hrubý domácí produkt? Hrubý domácí produkt (dále HDP) je peněžním vyjádřením celkové hodnoty statků a služeb nově vytvořených v daném období na určitém území; používá se pro stanovení výkonnosti ekonomiky. Může být definován, resp. vypočten třemi způsoby: (1) produkční metodou, (2) výdajovou metodou a (3) důchodovou metodou. (1) Produkční metodou se HDP vypočítává jako součet hrubé přidané hodnoty jednotlivých institucionálních sektorů nebo odvětví a čistých daní na produkty (které nejsou rozvrženy do sektorů a odvětví). Je to také vyrovnávací položka účtu výroby za národní hospodářství celkem, kde se na straně zdrojů zachycuje produkce a na straně užití mezispotřeba. Hrubá přidaná hodnota je rozdílem mezi produkcí a mezispotřebou. Vzhledem k tomu, že produkce se oceňuje v základních cenách a užití v kupních cenách, je strana zdrojů za národní hospodářství celkem doplněna o daně snížené o dotace na výrobky. HDP = Produkce mínus Mezispotřeba plus Daně z produktů mínus Dotace na produkty. (2) Výdajovou metodou se HDP vypočítává jako součet konečného užití výrobků a služeb rezidentskými jednotkami (skutečná konečná spotřeba a tvorba hrubého kapitálu) a salda vývozu a dovozu výrobků a služeb. Skutečná konečná spotřeba je odvozena prostřednictvím naturálních sociálních transferů od výdajů na konečnou spotřebu domácností, vlády a neziskových institucí sloužících domácnostem. Tvorba hrubého kapitálu se člení na tvorbu hrubého fixního kapitálu, změnu zásob a na čisté pořízení cenností. HDP = Výdaje na konečnou spotřebu plus Tvorba hrubého kapitálu plus Vývoz výrobků a služeb mínus Dovoz výrobků a služeb

10 10 Strukturální fondy ve vazbě na agroenvironmentální programy (3) Důchodovou metodou se HDP počítá jako součet prvotních důchodů za národní hospodářství celkem: náhrad zaměstnancům, daní z výroby a z dovozu snížených o dotace a hrubého provozního přebytku a smíšeného důchodu (resp. čistého provozního přebytku a smíšeného důchodu a spotřeby fixního kapitálu). HDP = Náhrady zaměstnancům plus Daně z výroby a z dovozu mínus Dotace plus Čistý provozní přebytek plus Čistý smíšený důchod plus Spotřeba fixního kapitálu Co to jsou fondy Evropské unie? Dne 31. července 2006 byla v Úředním věstníku EU publikována nařízení ke strukturálním fondům a Fondu soudržnosti pro období : Nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1260/1999 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1080/2006 ze dne 5. července 2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj a o zrušení nařízení (ES) č. 1783/1999 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1081/2006 ze dne 5. července 2006 o Evropském sociálním fondu a o zrušení nařízení (ES) č. 1784/1999 Nařízení Rady (ES) č. 1084/2006 ze dne 11. července 2006 o Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1164/94 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1082/2006 ze dne 5. července 2006 o Evropském seskupení pro územní spolupráci (ESÚS) Strukturální fondy byly zřízeny Radou evropského společenství (Rada ES) za účelem snižování rozdílů mezi rozvinutými a hospodářsky zaostalými regiony, dále pak za účelem hospodářské a společenské přeměny oblastí se strukturálními problémy a v neposlední řadě ke zlepšení vnitřní politiky jednotlivých členských zemí a vzdělávání obyvatelstva. Strukturální fondy slouží rovněž ke zlepšování životního prostředí, přispívají k výstavbě a vybudování municipálních i dalších infrastruktur, podpoře konkurenceschopnosti a zvýšení kvality produkce, podpoře investic do lidských zdrojů a zlepšení podnikatelského prostředí. Nařízením Rady ES č. 1260/1999 byly strukturální fondy stanoveny následovně: Evropský regionální a rozvojový fond (ERDF) podporuje investice do výroby určené k nárůstu nebo zachování pracovních míst; investice do infrastruktury pro regiony, investice do vzdělání a zdraví; dále podporuje místní rozvoj a rozvoj malého a středního podnikání v problémových regionech, výzkum a rozvoj a investice zaměřené na životní prostředí; Evropský zemědělský orientační a záruční fond (EAGGF), sekce orientační podporuje mladé farmáře, konverzi, diverzifikaci, změnu orientace a podporu kvality zemědělské produkce, rozvoj venkovské infrastruktury a cestovního ruchu, prevenci přírodních kalamit, ochranu venkovského kulturního dědictví, rozvoj a využití lesů; Evropský zemědělský orientační a záruční fond (EAGGF), sekce garanční s odlišným systémem financování, řešeným v rámci Společné zemědělské politiky Evropské unie podporuje farmáře hospodařící v méně příznivých oblastech, ochranu životního prostředí a krajiny, předčasný odchod farmářů do důchodu a zalesňování zemědělské půdy; Evropský sociální fond (ESF) řeší problematiku dlouhodobé nezaměstnanosti, integraci mladých lidí do pracovního procesu, integraci osob vyloučených z trhu práce, podporuje rovné příležitosti na trhu práce, adaptaci pracovníků, systém vzdělávání a další kvalifikace; Finanční nástroj pro usměrňování rybolovu (FIFG) podporuje změny v rybářském sektoru, rozvoj chovu ryb, modernizaci loďstva, vybavení přístavů, výrobu a obchod s rybími výrobky. Celkové roční příjmy každého členského státu ze strukturálních fondů ve spojení s pomocí poskytovanou v rámci Fondu soudržnosti by dle nařízení Rady ES č. 1260/1999 neměly překročit 4 % HDP členského státu. Fond soudržnosti nepatří mezi strukturální fondy vyjmenované v nařízení Rady ES č. 1260/1999 a slouží ke kofinancování transevropských dopravních sítí a velkých projektů v oblasti životního prostředí členských států EU s hrubým národním produktem na hlavu menším, než je 90 % průměru Evropské unie.

11 Přehled o strukturální politice a strukturálních fondech 11 Finanční prostředky strukturálních fondů lze použít na cíle stanovené nařízením Rady ES č. 1260/1999 za předpokladu, že kofinancování projektů z fondů EU činí 75 %, přičemž zbývajících 25 % musí být financováno z národních zdrojů. Cíle regionální politiky EU byly pro současné programovací období redukovány z šesti směrů na současné tři hlavní cíle. Jedním z cílů, který byl v dokumentu Agenda 2000 vyškrtnut, je například udržení osídlení arktických regionů. Současné tři hlavní cíle regionální politiky EU jsou: Cíl 1 povzbuzování rozvoje a strukturálních změn regionů, jejichž rozvoj zaostává. V rámci tohoto cíle mohou získat finanční prostředky ty regiony, v nichž HDP na hlavu je nižší než 75 % průměru EU. Oblasti spadající pod tento cíl mají možnost získat vyšší finanční částky ze strukturálních fondů, neboť pro podporu oblastí spadajících do Cíle 1 směřuje EU v rámci svého rozpočtu 69,7 % ze všech finančních prostředků určených pro strukturální fondy EU. Cíl 2 podpora hospodářské a společenské přeměny oblastí, které čelí strukturálním obtížím. Cíl 2 pokrývá regiony se strukturálními problémy, které nespadají do Cíle 1 a procházejí sociálně- -ekonomickou přestavbou v odvětví průmyslu a služeb, a dále upadající venkovské regiony. Pro Cíl 2 je v rámci rozpočtu EU přidělováno 11,5 % prostředků ze strukturálních fondů. Cíl 3 podpora přizpůsobování a modernizace politiky a systémů vzdělávání, školení a zaměstnanosti. V rámci Cíle 3 mohou získávat podpory ty oblasti, které nespadají do Cíle 1 nebo Cíle 2. Pro Cíl 3 je v rámci rozpočtu přidělováno 12,3 % prostředků ze strukturálních fondů. Česká republika je zařazena do Cíle 1 s výjimkou Prahy, která spadá pod Cíle 2 nebo 3. Kolik může Česká republika z evropských fondů získat? Na právě probíhající programové období má Česká republika z evropských fondů k dispozici 26,69 miliardy. Abychom si mohli udělat představu, jak velkou sumu to představuje, lze ji přirovnat přibližně ke ¾ ročního státního rozpočtu ČR. Cíle stanovené agrární politikou Směry agrární politiky České republiky pro období po vstupu do Evropské unie ( ) jsou orientovány na tyto hlavní cíle: Zvyšování konkurenceschopnosti podniků agrárního sektoru ČR vůči zemím Evropské unie a třetím zemím na základě zvyšování efektivnosti výroby, kvality výrobků založené na environmentálně šetrných výrobních postupech včetně plošného rozvoje ekologického zemědělství, potravinové bezpečnosti a zajištění sledovatelnosti původu produkce (traceability) v celém řetězci přidané hodnoty a regionální pestrosti produkce. Zachování zaměstnanosti v zemědělství a zlepšení životní úrovně zemědělské populace jako součásti venkovské populace snižováním důsledků zvýšené rizikovosti podnikání v zemědělství, řešením transformační zátěže zemědělských podniků a stimulováním multifunkčního charakteru zemědělství včetně diverzifikace zemědělství do nepotravinářského užití zemědělské produkce a do nezemědělských činností venkova. Snižování rizik opouštění zemědělské půdy tam, kde by to mohlo vést ke ztrátám hodnot či funkčnosti krajiny, při preferování konzervace dočasně nadbytečné zemědělské půdy pro možné budoucí zemědělské využití; zlepšování scenerické hodnoty a rekreační funkce zemědělské kulturní krajiny a vesnice včetně zvyšování rekreační hodnoty zemědělských vodních ploch a uchovávání národního kulturního dědictví významných zemědělských vodních děl, krajinných celků a kulturního dědictví venkova. Zvyšování schopnosti zemědělsky užívaných ploch zadržovat vodu při zohledňování přírodě blízkých způsobů udržení (retence) vod, např. stimulováním přeměny orné půdy na trvalé travní porosty především v záplavových územích a v nivách vodních toků, urychlením pozemkových úprav a revitalizací zemědělských vodních toků a mokřadů, podporou odbahňování rybníků při zachování jejich mimoprodukčních funkcí. Zlepšení kvality a čistoty povrchových a podzemních vod, které přicházejí do styku se zemědělstvím, s ohledem na ochranu biologických vlastností a kvality půdního fondu ČR. Soustavné zvyšování biotopické hodnoty zemědělského půdního fondu ČR, např. stimulací snižování spotřeby průmyslových hnojiv a ochranných látek či zalesňováním dlouhodoběji nevyužívané zemědělské půdy s nízkou bonitou

12 12 Strukturální fondy ve vazbě na agroenvironmentální programy Zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energie ze zemědělství na celkové spotřebě energie v ČR a postupné směřování k energetické soběstačnosti venkova z vlastních zdrojů. Prostřednictvím fondů Evropské unie se rozdělují finanční prostředky určené ke snižování ekonomických a sociálních rozdílů mezi členskými státy a jejich regiony. Evropská unie disponuje hlavními fondy uvedenými v tabulce podle programovacích období. Tab. 1 Fondy Evropské unie Přehled fondů Předvstupní fondy Strukturální fondy Předvstupní období do roku 2004 PHARE SAPARD ISPA Programovací období Evropský fond pro regionální rozvoj Evropský sociální fond Evropský zemědělský podpůrný a záruční fond (EAGGF) Finanční nástroj pro usměrňování rybolovu (FIFG) Programovací období Evropský fond pro regionální rozvoj Evropský sociální fond Fond soudržnosti (CF) Fond soudržnosti (CF) Fond soudržnosti (CF) Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EAFRD) Evropský rybářský fond (EFF) Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EAFRD) Evropský rybářský fond (EFF) Fond solidarity (EUSF) Fond solidarity (EUSF) Fond solidarity (EUSF) Finanční nástroje regionální politiky JASPERS JEREMIE JESSICA

13 Přehled o strukturální politice a strukturálních fondech 13 Evropský sociální fond European Social Fund (ESF) ESF byl vytvořen v roce Je hlavním nástrojem Evropské unie pro rozvoj lidských zdrojů a zlepšování stavu na trhu práce. Podporuje činnosti, které předcházejí nezaměstnanosti a bojují s ní, a aktivity, které rozvíjejí lidské zdroje. Hlavním smyslem ESF je zvýšit stupeň zaměstnanosti, propagovat rovný přístup mezi muži a ženami, celkový udržitelný rozvoj a ekonomickou a sociální soudržnost. Aktivity, které ESF podporuje, zahrnují: vzdělávací a odborná školení, předběžná školení v učňovské sféře, rozvíjení základních schopností pomoc v zaměstnání a pomoc pro osoby samostatně výdělečně činné školení v oblastech výzkumu, vědy a technologie rozvoj nových zdrojů zaměstnanosti rozvoj a zlepšování školení, vzdělávání a získávání dovedností včetně školení učitelů modernizace a zlepšení efektivity služeb v zaměstnávání vývoj vztahů mezi světy práce, vzdělávání a výzkumu rozvoj systémů pro předvídání změn v zaměstnanosti a změn v kvalifikačních potřebách podpora při poskytování služeb příjemcům včetně rodinných příslušníků inovační aktivity a pilotní projekty pro trh práce, zaměstnanost a odborná školení Existuje pět hlavních oblastí podpory pro aktivity v rámci ESF: rozvoj a propagace aktivní politiky trhu práce podpora rovných příležitostí pro všechny, kteří vstupují na trh práce podpora a zlepšování školení, vzdělávání a poradenství jako části politiky celoživotního učení podpora dovedných, vyškolených a přizpůsobivých pracovních sil zlepšení přístupu a účasti žen na trhu práce K čemu je Evropský sociální fond? V minulém programovacím období ESF poskytoval finanční pomoc systémům odborného školství, přeškolování a tvorby pracovních míst v rámci Cíle 3, ale i projektům Cílů 1 a 2 strukturálních fondů. Pomoc ESF je zaměřena především na nezaměstnanou mládež, dlouhodobě nezaměstnané a sociálně znevýhodněné skupiny a ženy. ESF je hlavním finančním nástrojem, přes který Evropská unie převádí své cíle strategické politiky zaměstnanosti do praxe. ESF byl založen již Římskou dohodou, a je tudíž nejstarším strukturálním fondem, který přes 40 let v partnerství s členskými státy investuje do programů na rozvoj lidských dovedností a pracovního potenciálu. ESF se nyní nachází v důležitém bodě svého vývoje. V roce 2000 začalo pro ESF nové sedmileté období, během něhož byl jeho vlastní potenciál plně začleněn v oblasti politiky i řízení do činnosti na úrovni členských států, aby se zavedla do praxe Evropská strategie zaměstnanosti. V rámci této strategie spolupracuje 15 členských států na dosažení společně dohodnutých cílů, aby lidé byli připraveni na práci a bylo vytvořeno lepší prostředí pro pracovní místa. Zaměření ESF spočívá nejen v rozvíjení vhodných pracovních dovedností, ale i schopností společenských vazeb (interakcí) občanů, čímž je zvyšována jejich sebedůvěra a schopnost přizpůsobit se trhu práce. ESF směřuje svou podporu do strategických dlouhodobých programů, které pomáhají regionům po celé Evropě, zvláště těm zaostávajícím, aktualizovat a modernizovat dovednosti pracovní síly a pěstovat podnikatelské iniciativy. Tato podpora láká do těchto regionů domácí i zahraniční investice, a pomáhá jim tak dosáhnout větší ekonomické konkurenceschopnosti a prosperity. Členské státy plánují programy spolu s Evropskou komisí a tyto programy se dále realizují prostřednictvím široké škály zajišťujících organizací jak ve veřejném, tak v soukromém sektoru. Mezi tyto organizace patří národní, regionální a místní úřady, vzdělávací a školicí ústavy, dobrovolné organizace a sociální partneři, tj. odbory a závodní výbory, průmyslové a profesní asociace a jednotlivé společnosti. ESF působí jako katalyzátor nových přístupů k projektům a spojuje a využívá kombinované zdroje všech zúčastněných. Pěstuje partnerství na mnoha různých úrovních a podněcuje přenos znalostí, sdílení myšlenek a nejlepších zvyků po celé Evropě, čímž zajišťuje, aby nejúčinnější nová řešení byla začleněna do politické praxe jednotlivých zemí

14 14 Strukturální fondy ve vazbě na agroenvironmentální programy Evropský fond regionálního rozvoje European Regional Development Fund (ERDF) Cílem ERDF je podporovat ekonomickou a sociální soudržnost vyrovnáváním důležitých rozdílů v regionech a podílet se na rozvoji a přestavbě regionů. ERDF tak zároveň přispívá k udržitelnému rozvoji a tvorbě udržitelných pracovních míst. ERDF byl založen v roce 1975, aby poskytoval finanční podporu programům regionálního rozvoje zaměřeným na nejvíce znevýhodněné regiony. Jeho cílem je pomoci snížit socioekonomickou nerovnováhu mezi regiony zemí Evropské unie. V období poskytoval ERDF finanční pomoc v rámci prvních dvou cílů strukturálních fondů. K čemu slouží ERDF? Jeho hlavním cílem je prosazovat hospodářskou a sociální soudržnost v Evropské unii snižováním rozdílů mezi regiony nebo sociálními skupinami. Jeho zdroje se alokují do určitých znevýhodněných regionů podle Cílů 1 a 2 strukturálních fondů. Finanční pomoc z ERDF je zaměřena především na: podporu malých a středních podniků prosazování produktivních investic zlepšování infrastruktury pokračování místního rozvoje Konečným cílem pomoci ERDF je vytvořit pracovní místa podporováním konkurenceschopného a udržitelného rozvoje. Evropský řídící a garanční fond pro zemědělství European Agricultural Guidance and Guarantee Fund (EAGGF) EAGGF je zčásti podporou pro Cíl 1 a zčásti zárukou pro Cíle 2 a 3, poskytuje finanční prostředky pro politiku rozvoje venkovských oblastí EU. Cílem je zlepšit efektivitu hospodářských struktur, podporovat investice do zpracování potravin a marketingového sektoru a poskytovat finanční kompenzace znevýhodněným zemědělským oblastem. EAGGF je finančním nástrojem pro politiku rozvoje venkova, druhého pilíře společné zemědělské politiky. Financuje rozvoj venkovských oblastí po celé Evropské unii. EAGGF je rozdělen do dvou sekcí: řídící sekce podporuje opatření pro rozvoj venkova v oblastech Cíle 1, zatímco garanční sekce působí v ostatních oblastech. Finanční nástroj pro usměrňování rybolovu Financial Instrument of Fisheries Guidance (FIFG) FIFG byl vytvořen Evropskou unií za účelem zlepšení konkurenceschopnosti v oblasti rybolovu skrze jeho restrukturalizaci. Opatření zahrnují úpravy a modernizaci lodí, rozvoj akvakultury, zlepšení zpracování a obchodu v rybím průmyslu a v rámci produktů akvakultury a zlepšení výbavy rybářských přístavů. Fond soudržnosti neboli Kohezní fond Kohezní fond má poskytovat finanční prostředky na projekty životního prostředí a infrastrukturu TEN-T (Transevropské dopravní sítě) v členských státech Evropské unie, jejichž HDP je nižší než 90 % průměru Evropské unie. Fond založila Maastrichtská smlouva v roce 1993 a jeho smyslem je posílit ekonomickou a sociální soudržnost tím, že pomáhá nejméně prosperujícím státům účastnit se hospodářské a měnové unie. Fond umožnil Španělsku, Portugalsku, Irsku a Řecku splnit kritéria sbližování pro hospodářskou a měnovou unii a zároveň nadále investuje do budování infrastruktury, aby urychlil rozvoj těchto zemí. Čtyřmi příjemci v období byly jako dříve ( ) Španělsko, Portugalsko, Řecko a Irsko. I když tyto země udělaly velký pokrok, jejich HDP je stále pod hranicí 90 % průměru Společenství. Jejich nárok se však bude znovu posuzovat podle aktualizovaných údajů o HDP.

15 Přehled o strukturální politice a strukturálních fondech Legislativa Evropských společenství Orgány Evropské unie ve vztahu k právním předpisům Evropská společenství (ES) je společný název pro Evropské hospodářské společenství, Evropské společenství pro uhlí a ocel a Evropské společenství pro atomovou energii. Smlouvou o Evropské unii (EU), která byla uzavřena v roce 1993, byl tento název změněn na Evropskou unii. V oficiálních dokumentech, tedy i právních předpisech, se stále používá název Evropská společenství. Právním subjektem zůstávají Evropská společenství. Zákonodárná moc v Evropské unii přísluší Radě (Rada ministrů) a Komisi. Rada ministrů vydává právní předpisy zásadního významu. Právní předpis vydaný Radou je podepsán prezidentem Rady. Komise vydává právní předpisy, které jsou odvozené od právních předpisů zásadního významu vydávaných Radou ministrů. Právní předpisy vydané Komisí jsou podepsány členem Komise, který je odpovědný za příslušnou oblast. Veškeré právní předpisy v Evropské unii vydané z podnětu Rady nebo Komise jsou zpracovávány Komisí. Činnosti a vztahy v Evropské unii jsou upraveny velkým množstvím právních předpisů. Ročně vychází několik tisíc sekundárních právních předpisů, které mají značný význam pro každodenní praxi. Pro přehlednost je vydáván aktuální přehled právních předpisů ve 20 kapitolách. Zemědělství tvoří kapitolu č. 3 v tomto registru Společenství. Základní skupiny právních předpisů ES Právní předpisy ES lze rozdělit do následujících základních skupin: a) smlouvy (Treaties) b) právní předpisy vznikající na základě vnějších vztahů ES a vnějších vztahů členských států c) sekundární právní předpisy d) doplňující právní předpisy Sekundární právní předpisy Legislativa ES rozeznává pět druhů sekundárních právních předpisů: a) nařízení (Regulations): R b) směrnice (Directives): L c) rozhodnutí (Decisions): D d) doporučení (Recommendations) e) názory (Opinions) Nařízení a směrnice jsou závazné pro všechny členské země EU. Nařízení platí ihned po svém zveřejnění v Úředním věstníku. Směrnice je po zveřejnění nejdříve převedena do legislativy členského státu. Rozhodnutí jsou závazná nejen pro členské státy, ale i pro organizace a jednotlivce. Doporučení a názory nejsou závaznými právními předpisy. Úřední věstník Evropských společenství Úřední věstník Evropských společenství (Official Journal of European Communities) slouží ke zveřejňování právních předpisů Evropských společenství. Pouze zde uvedená znění právních předpisů jsou právně závazná. Úřední věstník Evropských společenství je vydáván od roku 1968 ve třech řadách: řada L Právní předpisy řada C Informace a oznámení řada S Veřejné zakázky a tendry Úřední věstník Evropských společenství je vydáván v oficiálních jazycích všech členských států. Překlady a ověřování přeložených právních předpisů jsou finančně a časově náročné

16 16 Strukturální fondy ve vazbě na agroenvironmentální programy 1.3 Programovací období Evropské unie Plánování je jedna z hlavních činností každého manažera. Smyslem plánování je stanovení cílů v čase a vymezení postupů, jak těchto cílů dosáhnout. Bez správně stanoveného cíle, strategie a postupů k jeho dosažení nelze provádět výběr spolupracovníků, účinně organizovat činnosti a provádět kontrolu. Každý plán by měl dát odpověď na otázky Co?, Kdo?, Kdy? a Jak?. Evropská unie realizuje cíle své regionální a strukturální politiky v rámci sedmiletých cyklů, pro něž členské země zpracovávají vždy nové plánovací dokumenty, které po schválení v institucích Evropské unie nazýváme programy. V těchto programech je stanoven rozpočet a jsou v nich definovány a nastaveny nové cíle a priority, jichž se členské státy v daném období snaží dosahovat a naplňovat je v souladu se základními strategickými dokumenty Evropské unie. Předposlední programovací období probíhalo v letech a ČR do něj vstoupila v roce Navazující programovací období probíhá v letech Jednotlivým prioritám jsou přiřazeny návrhy opatření na jejich plnění včetně rozpočtu. Např. pro cestovní ruch jsou v programovacím období relevantní tyto programy: Integrovaný operační program (IOP), Regionální operační programy (ROP), Programy přeshraniční spolupráce a Program rozvoje venkova (PRV). Jak se připravuje plánování v EU? Jako dva hlavní dokumenty lze uvést Agendu pro reformovanou kohezní politiku (známá spíše jako Barcova zpráva) a Orientační dokument pro budoucí kohezní politiku vypracovaný evropským komisařem Pawlem Sameckým. Tyto dva dokumenty pochopitelně nejsou jediné, které na dané téma vznikly. Diskuze na téma budoucnosti kohezní politiky začala již v roce Tehdy byla vydána tzv. Čtvrtá kohezní zpráva (Čtvrtá zpráva o hospodářské a sociální soudržnosti). V září 2007 se také v Bruselu uskutečnilo první setkání tzv. Kohezní fórum. Připomínky jednotlivých států k dané diskuzi vydalo DG REGIO v dokumentu známém jako Pátá průběžná zpráva (za ČR připomínkovaly pouze kraje v čele s Jihočeským krajem). Na konci června 2009 byla vydána Šestá kohezní zpráva představující faktory, které mohou podpořit a nastartovat kreativitu a inovace v rozvinutých i méně rozvinutých regionech. Tato zpráva se týká nejen technologických inovací, ale také inovací v jiných oblastech, např. sociální, umělecké, kulturní, ale i inovací v různých procesech a službách. Tím byl vykonán velký krok pro počátky reforem kohezní politiky. Jak bude vypadat budoucí kohezní politika Evropské unie pro roky 2014 a další? Její přesná podoba bude známa v budoucnu, ale na základě vydaných dokumentů a zpráv si lze vytvořit představu o tom, co se změní a jaké budou nové priority. Agenda pro reformovanou kohezní politiku (tzv. Barcova zpráva podle autora Fabrizia Barcy, generálního ředitele na italském ministerstvu financí a hospodářství) přináší revizi současného stavu kohezní politiky a navrhuje možné kroky. Prvním krokem bude nezbytná reforma rozpočtu Evropské unie, který by měl lépe odpovídat současným a především budoucím potřebám a oprostit se od současných stereotypů byrokratických i administrativních. Kohezní politika je chápána jako nástroj k naplňování práv občanů Evropské unie v oblasti získávání prospěchu z ekonomických přínosů evropské integrace a sjednocení. Hlavním předmětem reformy by měla být identifikace skutečných priorit a koncentrace na konkrétní místo propojená s koncentrací na věcné priority. Reforma by se měla zaměřit na 10 pilířů: 1) inovativní koncentrace na klíčové priority a konzervativní teritoriální alokace 2) nový strategický rámec pro kohezní politiku 3) nový smluvní vztah, implementace a podávání zpráv zaměřené na výsledky 4) posílené řízení klíčových priorit 5) podpora doplňkového, inovativního a flexibilního vynakládání finančních prostředků 6) podpora experimentalismu a mobilizace lokálních hráčů 7) podpora výukového procesu, pohyb směrem k předpokládanému hodnocení dopadu 8) změna orientace a posílení úlohy komise jako centra pravomocí 9) řešení problematiky finančního řízení a kontroly 10) posílení systému kontrol a vyváženosti na vysoké politické úrovni

17 Přehled o strukturální politice a strukturálních fondech 17 Barcova zpráva je materiál hodně diskutovaný a odbornou veřejností silně reflektovaný. Jedná se o první obsáhlý a ucelený dokument zaměřený na budoucnost kohezní politiky, který již přináší návrhy. Barcova zpráva představuje impuls pro zahájení skutečné a věcné debaty o budoucnosti kohezní politiky EU. Orientační dokument pro budoucí kohezní politiku (Orientation Paper) evropského komisaře pověřeného řízením regionální politiky Pawla Sameckého lze považovat za volné pokračování Barcovy zprávy. Hlavním tématem je opět budoucí kohezní politika Evropské unie, její předmět zájmu a cíle, kterých by mělo být dosaženo. V textu jsou uvedeny tři hlavní osy: Osa 1 poslání a úkoly evropské kohezní politiky Osa 2 zvýšení účinnosti politiky Osa 3 zvýšení efektivnosti politiky Každá z os obsahuje prvky, které jsou podstatné pro budoucí kohezní politiku. Osa 1. Do této osy lze zařadit vypořádání se s aktuálními výzvami a hrozbami nové rostoucí ekonomiky konkurující Evropské unii (Čína, Brazílie), boj proti změnám klimatu, zdroje energie a úspory energií, demografické změny, nezaměstnanost, sociální exluze. Dnes je třeba tyto hrozby identifikovat a přijmout strategie, které na ně budou schopny reagovat. Úlohou kohezní politiky je podpora dlouhodobého růstu a prosperity pomocí odstraňování bariér růstu a zjednodušování procesů strukturálních úprav. Zaměření přístupů na konkrétní místo vytváří rámec pro integrovaná řešení upravená na míru znalostem a preferencím lidí. Kohezní politika investuje do zlepšování kapacity národní a regionální administrativy a je schopna mobilizovat aktéry napříč hranicemi Evropské unie. Osa 2. Zvýšení účinnosti politiky vyžaduje několik důležitých kroků, které je třeba přijmout k jejímu uskutečnění: koncentraci politiky na omezený počet priorit (podpora znalostní základny, podpora podmínek pro propojenou a zelenou ekonomiku, podpora zaměstnanosti a sociální soudržnosti); silnější strategickou dimenzi politiky; diskuzi o efektivitě politiky; koherenci a koordinaci s odvětvovými politikami na národní/eu úrovni; posun k jednoduššímu, účinnějšímu a transparentnějšímu řízení a kontrolnímu systému. Osa 3. Poslední osa přináší zjištění, že je nutné revidovat stávající koordinační mechanismy a překonat hranice mezi funkčně rozdělenými systémy v zájmu zajištění politické koordinace. Dalším hlavním cílem je zvýšení efektivity kohezní politiky Evropské unie: Je třeba najít rovnováhu mezi pravidly pro zabezpečení legality a regulérnosti výdajů EU na jedné straně a orientací na výkonnost a nákladovou úspornost na straně druhé. Hlavními body zvýšení efektivnosti jsou: 1. zvýšená koherence při realizaci strategických priorit a 2. účinnější a jednodušší řídící a kontrolní systémy. Každý bod má určité prostředky, jak dosáhnout svého cíle, ale všechny by se daly shrnout do pojmů: racionalizace, logické zjednodušení, přesné definice, harmonizace, transparentnost. A jaká je situace v České republice? Ministerstvo pro místní rozvoj připravilo v roce 2009 dokument s názvem Rámcová pozice ČR za rok 2009, který schválila česká vláda. Podle navazujících dokumentů musí ČR pokračovat v zavedení strukturálních reforem tak, aby se jednotlivá opatření doplňovala a podporovala. Dokument vytyčil několik budoucích potřeb, kterými by se ČR měla zabývat. Mezi nejdůležitější lze zařadit: propojování infrastruktury (dopravní i v oblasti životního prostředí), podporu zaměstnanosti, podporu obchodu a investic mezi regiony, podporu inovací a nových technologií, podporu bydlení, zvýšení dostupnosti veřejných služeb, networking sídel a regionů, rozvoj e-governmentu a podporu celkové konkurenceschopnosti regionů ČR. Dalším důležitým určujícím bodem budoucí kohezní politiky bude vývoj ekonomik a stav veřejných financí ve státech Evropské unie, neboť jak ukazuje i současný vývoj v některých evropských zemích, situace se může nečekaně a výrazně měnit, a celé Společenství tak může náhle čelit jiným problémům, než které lze v současnosti předvídat

18 18 Strukturální fondy ve vazbě na agroenvironmentální programy 1.4 Regiony Evropské unie označované jako NUTS 1 Administrativní členění Usnesením vlády ČR č. 707 ze dne 26. října 1998 k návrhu na vymezení územních jednotek NUTS v ČR pro potřeby statistické a analytické a pro potřeby Evropské unie vláda doporučila předsedovi ČSÚ, aby po dohodě se Statistickým úřadem Evropských společenství (Eurostatem) vymezil statistické územní jednotky NUTS na území ČR dle návrhu předloženého vládě. Dopisem ze dne 22. ledna 1999 sdělil generální ředitel Eurostatu Y. Franchet, že po konzultaci s hlavními uživateli regionální statistiky v Komisi přijímá Eurostat návrh na regionální průřezy ČR (jedna územní jednotka na úrovni NUTS 1, osm jednotek na úrovni NUTS 2 a 14 jednotek na úrovni NUTS 3). Územní jednotky NUTS v ČR pro potřeby statistické a analytické a pro potřeby Evropské unie se vymezují takto: a) územní jednotky NUTS 5 obce b) územní jednotky NUTS 4 okresy c) územní jednotky NUTS 3 kraje d) územní jednotky NUTS 2 regiony Administrativně se ČR dělí na 14 samosprávných krajů a 6246 obcí (stav k ). Podle údajů MV ČR ke dni z celkového počtu 6246 obcí v ČR mělo 4841 obcí méně než 1000 obyvatel, z toho 3482 méně než 500, z toho 452 méně než 100 obyvatel. Populačním a velikostním kritériím pro vymezení statistických regionů soudržnosti odpovídá osm regionů úrovně NUTS 2. Z hlediska státní administrativy byla působnost z úrovně 77 okresů NUTS 4 přenesena na 205 obcí s rozšířenou působností (Malý lexikon obcí ČR, 2004) a 393 pověřených obcí (stav k , ČSÚ). Výlučné postavení v ČR má hlavní město Praha, které se řídí zvláštním zákonem o Hlavním městě Praze. Za účelem srovnatelnosti jednotlivých statistických celků v Evropské unii jsou pro jednotlivé úrovně soustavy NUTS doporučena rozhraní počtu obyvatel. Je-li počet obyvatel celého členského státu menší než minimální hranice pro danou úroveň NUTS, pak celý stát tvoří jedinou územní jednotku NUTS pro tuto úroveň. Tab. 2 Počty obyvatel podle NUTS v EU Statistická jednotka Nejvyšší počet obyvatel Nejnižší počet obyvatel NUTS NUTS NUTS Tab. 3 Přehled regionů NUTS 2 a krajů NUTS 3 Region soudržnosti NUTS 2 Kraj NUTS 3 Severovýchod Liberecký, Královéhradecký, Pardubický Severozápad Ústecký, Karlovarský Jihozápad Plzeňský, Jihočeský Jihovýchod Vysočina, Jihomoravský Střední Morava Olomoucký, Zlínský Moravskoslezsko Moravskoslezský Střední Čechy Středočeský Praha Praha Různorodost území z hlediska geomorfologie i klimatických poměrů v konfrontaci s administrativním rozdělením republiky se projevuje malou homogenitou území v rámci okresů a v řadě případů i na území jednotlivých obcí. 1 Nomenclature des Unites Territoriales Statistique

19 Přehled o strukturální politice a strukturálních fondech

20