Na scanlonském statku mûli chudou sklizeà. P enice

Transkript

1 Jedna Na scanlonském statku mûli chudou sklizeà. P enice se urodilo pfiinejlep ím poskrovnu a jabloàové sady napadla plíseà, takïe tfii ãtvrtiny skvrnitého ovoce shnily na stromech. V dûsledku toho ãekaly nájemce, zemûdûlské nádeníky, sadafie a sbûraãe ovoce kru né ãasy do pfií tí skliznû, bûhem nichï nebudou mít ani zdaleka dostatek jídla. Pan Dennis ze scanlonského sídla mûl laskavé srdce. Byl rovnûï praktick, takïe kdyï mu dobrosrdeãná povaha velela, aby pomohl nájemcûm v nouzi, jeho rozum v tom spatfioval obchodní prozíravost. Kdyby nájemci a nádeníci strádali, pravdûpodobnû by se odstûhovali a hledali by si práci v ménû postiïeném kraji. AÏ se potom na Scanlonu zase povede lépe, byl by pfii Ïních nedostatek pracovních sil. V prûbûhu let si pan Dennis slu nû nahospodafiil a mohl bez nesnází pfieãkat zlé ãasy. Vûdûl v ak, Ïe lidé, ktefií pro nûho pracují, takovou moïnost nemají. A pro- 5

2 to se rozhodl, Ïe nûco z nashromáïdûn ch prostfiedkû vynaloïí v jejich prospûch. Zfiídil kuchyni pro nádeníky, platil ji ze svého a umoïnil pfiístup v em chud m, ktefií Ïili na jeho pozemcích. Postaral se tak, aby jeho lidé dostávali alespoà jednou za den pofiádné jídlo. Nebylo nijak velké obvykle jen polévka nebo ovesná ka e bylo v ak teplé, v Ïivné a vydatné a pan Dennis vûfiil, Ïe utracené peníze se mu bohatû vrátí v podobû oddanosti nájemcû i pracovníkû. Kuchynû stála na louce pfied statkem. Byly to fiady stolû na trnoïích, lavice a velk stûl, u kterého se vydávalo jídlo. Pfied nejhor ím poãasím ji chránila plátûná stfiecha rozprostfiená na kûlech, takïe vzniklo cosi jako velk stan. Boãní strany mûla jídelna otevfiené, coï znamenalo, Ïe za patného poãasí se kolem stolû prohánûl vítr a dé È. Venkované v ak nejsou z cukru a tohle bylo pofiád mnohem lep í neï jíst pod ir m nebem. Název kuchynû nebyl vlastnû správn. Ve keré vafiení probíhalo ve veliké kuchyni panského domu a jídlo se nosilo ven, kde ho rozdávali hladov m nájemcûm a pfiíslu níkûm jejich rodin. Nádeníci vûdûli, Ïe jídlo dostávají zdarma. Platila v ak zásada, Ïe kaïd, kdo si mohl dovolit drobnû pfiispût, tak uãinil. PfieváÏnû se jednalo o nûkolik mûìákû nebo vûcnou protihodnotu párek králíkû ãi divokou kachnu chycenou na rybníce. Kuchynû mûla otevfieno po dobu dvou hodin pfied setmûním, aby se lidé veãer najedli a mohli v noci klidnû spát, aniï by jim hlad svíral útroby. UÏ se skoro stmívalo, kdyï se k obsluïnému stolu protlaãil jak si cizinec. Byl to chlap jako hora, se pinavû svûtl mi vlasy sahajícími po ramena. Na sobû mûl koïenou kazajku jako 6

3 vozka, za opaskem zastrãen pár hrub ch rukavic a vedle pouzdro, které obsahovalo d ku s tûïkou ãepelí. Jeho oãi neustále pfiejíïdûly ze strany na stranu a nikdy dlouho neutkvûly na jednom bodû, takïe mu to propûjãovalo slídiv v raz. Správce pana Dennise, dohlíïející na obsluïn stûl, na nûho podezíravû hledûl. Kuchynû pro nádeníky byla urãena místním obyvatelûm, nikoli pocestn m, a tohohle muïe nikdy pfiedtím nevidûl. Co tady chcete? zeptal se tónem zdaleka ne pfiátelsk m. Vozka pfiestal na pár vtefiin rejdit oãima po okolí a upfiel je na správce pfied sebou. UÏ mûl na jazyku vzteklou útoãnou odpovûì, ale správce byl pofiízek a za sebou mûl dva statné pomocníky, patrnû povûfiené dohlíïením na pofiádek. Trhl hlavou ke kotli s hustou polévkou, zavû enému nad ohnûm za obsluïn m stolem. Jídlo chci, odsekl hrubû. Celej den jsem o hladu. Správce se zamraãil. MÛÏete dostat polévku, ale budete muset zaplatit, odpovûdûl. Zadarmo je jídlo jenom pro nájemce a pracovníky ze statku. Vozka se na nûj za karedil, ale sáhl do umounûného váãku, kter mu visel na opasku, a za mátral v nûm. Správce sly el cinkat mince, jak se muï probíral obsahem váãku a nûkteré nechal zase spadnout zpátky. Pak vysázel na stûl tfii penigy. Staãí? zeptal se vyz vavû. To je v echno, co mám. Správce nedûvûfiivû nadzdvihl oboãí. Na vlastní u i sly el cinkání penûz pou tûn ch zpût do váãku. Mûl za sebou ale dlouh den a nechtûl si kazit náladu je tû nûjak m handrkováním. Nejlep í bude dát tomu ãlovûku 7

4 trochu jídla a co nejdfiív se ho zbavit. Pokynul dívce obsluhující u kotle s polévkou. Dej mu misku, fiekl. Nalila fiádnou porci do dfievûné misky, postavila ji pfied muïe a pfiidala sk vu okoralého chleba. Vozka se rozhlédl po stolech kolem sebe. Vût ina strávníkû popíjela i korbel svûtlého piva. Nebylo na tom nic neobvyklého. Pivo bylo vcelku laciné a statkáfi soudil, Ïe lidé potfiebují jídlo nûãím spláchnout. Za obsluïn m stolem stál soudek a od pípy zvolna ukapávalo pivo. Vozka k vl smûrem k soudku. A co pivo? domáhal se. Správce se ponûkud prkennû napfiímil. MuÏovo chování se mu nelíbilo. Za jídlo sice zaplatil, ale smû nou ãástku, a za tûch pár upû dostával dobrou protihodnotu. To je za pfiíplatek, oznámil. Dal í dva penigy. Vozka s reptáním znovu zalovil ve váãku. Ani za mák se nezastydûl, Ïe vytahuje dal í mince, kdyï pfied chvílí tvrdil, Ïe uï Ïádné nemá. Hodil je na stûl a správce ukázal hlavou jednomu ze sv ch muïû. Dej mu korbel, vyzval ho. Vozka si vzal svou polévku, chleba i pivo a bez dal ího slova odcházel. A Ïe necháme dûkovat, jízlivû prohodil správce, ale svûtlovlas muï mu nevûnoval pozornost. Proplétal se mezi stoly a prohlíïel si tváfie osob, které u nich sedûly. Správce ho doprovázel pohledem. Vozka oãividnû nûkoho hledal a stejnû oãividnû doufal, Ïe ho nenajde. Pomocník, kter naãepoval pivo, pfiistoupil ke správci a polohlasnû prohodil: Vypadá, jak kdyby ãekal, Ïe se nûco semele. 8

5 Správce pfiitakal. Rad i aè se nají a jde si po svém. UÏ mu nenalévej, i kdyby nabízel, Ïe zaplatí. MuÏ od obsluhy souhlasnû zabruãel a pak se otoãil, protoïe ke stolu pfii el jeden chalupník s rodinou a hladovû hledûli na kotel s polévkou. Tak pojì, Jeme. Nûco vám dáme, aè se s rodinkou nadlábnete, ne? Vozka se s miskou polévky a pivem zdvihnut mi do v e, aby nevrazil do nûkoho z lidí sedících u stolû, propracoval aï na samotn konec stanu, kousek od pískovcové zdi velkého panského domu. Sedûl sám u posledního stolu, a pfied sebou mûl v hled na v echny, kdo vcházeli do velkého otevfieného stanu. Pustil se do jídla, ale protoïe mu oãi ustaviãnû ujíïdûly vzhûru a sledovaly vchod, bryndal si polévku do vousû a na obleãení. Zhluboka si pfiihnul piva a oãima neustále pátral pfies okraj dfievûného korbele. KdyÏ ho zas postavil na stûl, zb valo na dnû jen na prst. Dívka z obsluhy, která procházela mezi stoly a sbírala prázdné misky, se zastavila a nahlédla do korbele. Vidûla, Ïe je v podstatû prázdn, takïe pro nûj sáhla. Vozka ji v ak zadrïel a stiskl jí zápûstí nepfiimûfienû velkou silou, Ïe dívka aï vyjekla. Nech to, poruãil. Je tû jsem nedopil. Vytrhla mu ruku ze sevfiení a u klíbla se. Siláku, zabruãela u tûpaãnû. Tak si tûch pár kapek teda dopijte. Rozzlobenû odcházela a je tû jednou se otoãila, aby muïe zpraïila pohledem. Vtom jí po tváfii pfiebûhl stín. Pfiímo za vozkovou lavicí stála postava v plá tûnce s kapucí. Dívka ji vûbec nespatfiila pfiicházet. Jednu chvíli nebyl kolem vozky nikdo. Vzápûtí se zjevil muï v plá tûn- 9

6 ce, jako by vyrostl ze zemû. Potfiásla hlavou. To je nesmysl, napadlo ji. Pak to znovu uváïila, protoïe postfiehla, Ïe plá tûnka je edo-zelená a skvrnitá. Byla to hraniãáfiská plá tûnka a lidé fiíkali, Ïe hraniãáfii pr dokáïou v emoïné nadpfiirozené vûci jako napfiíklad libovolnû se objevovat a mizet. Hraniãáfi stál tûsnû za vozkou. Prchliv vozka o nûm zatím nevûdûl. Rysy nového pfiíchozího se ukr valy ve stínu kapuce. Vidût byl pouze ocelovû ed vous. Pak hraniãáfi shrnul kapuci dozadu a objevil se zachmufien obliãej, tmavé oãi a edivé, nedbale zastfiiïené vlasy, které mûly stejnou barvu jako vousy. Hraniãáfi zároveà vytáhl zpod plá tûnky mohutn saxonsk nûï, plochou stranou lehce poèukal na vozkovo rameno a pak ho tam nechal poloïen, tak aby ho vozkovy oãi vnímaly. Neotáãej se. Vozka se na lavici napfiímil a ztuhl jako prkno. Bezdûãnû se zaãal otáãet, aby se ohlédl na muïe za sebou. Saxonsk nûï ho klepl do ramene, tentokrát tvrdûji. ekl jsem neotáãet. Pfiíkaz byl pronesen mnohem ráznûj ím tónem a nûkolik lidí v jejich okolí si v stupu, odehrávajícího se u zadního stolu, pov imlo. Pfiidu ené mumlání hlasû zesláblo do ticha, protoïe zpozornûli i dal í. V echny zraky se obrátily k poslednímu stolu, kde vozka sedûl jako pfiimraïen. Kdosi z pfiítomn ch si domyslel, co znamenají ta edo-zelená plá tûnka a saxonsk nûï. Je to hraniãáfi. KdyÏ vozka ta slova usly el, svûsil ramena a tváfií mu projel polekan v raz. 10

7 Jste Henry Wheeler, promluvil hraniãáfi. Polekan v raz se zmûnil v nejhlub í strach. Urostl muï rychle vrtûl hlavou a odmítal to jméno, aï samou horlivostí prskal. Ne! Já jsem Henry Miller! Máte nesprávn ho! Pfiísahám. Hraniãáfi prohnul rty zpûsobem, kter mohl znamenat úsmûv. Wheeler...Miller. To není moc velká vynalézavost, kdyï má ãlovûk v úmyslu zmûnit jméno. A mûl ses zbavit i toho Henryho. Nechápu, o ãem to mluvíte! blekotal vozka. Zaãal otáãet tváfi k muïi, kter ho obviàoval. Saxonsk nûï mu znovu ostfie klepl do ramene. íkal jsem ti, aby ses neotáãel. Co ode mû chcete? VozkÛv hlas pronikavû stoupal. PfiihlíÏející nepochybovali, Ïe moc dobfie ví, proã si podmraãen hraniãáfi vybral právû jeho. Tfieba mi to dokáïe povûdût sám. Já nic neudûlal! AÈ je ten Wheeler kdo chce, já to nejsem! íkám vám, Ïe máte nesprávn ho! Povídám, nechte mû na pokoji. SnaÏil se, aby poslední slova zaznûla ráznû a pánovitû, ale Ïalostnû neuspûl. Spí e neï spravedlivé rozhofiãení nevinného ãlovûka mu z toho vy lo provinilé kemrání o milost. Hraniãáfi nûkolik vtefiin mlãel. Pak pronesl tfii slova. Zájezdní hostinec Wyvern. Vina a strach se teì ve vozkovû tváfii zraãily aï pfiíli nápadnû. Vzpomíná si, Henry? Zájezdní hostinec Wyvern v Anselmském lénu. Pfied rokem a pûl. Byl jsi tam. Ne! 11

8 A co jméno Jory Ruhl, Henry? Pamatuje? Byl to vûdce va í bandy, Ïe? Nikdy jsem o Ïádném Jorym Ruhlovi nesly el! Ale já myslím, Ïe sly el. Opravdu, nikdy! Nebyl jsem nikdy v Ïádn m hostinci Wyvern a nemûl jsem nic spoleãn ho s... Velk muï se zarazil a uvûdomil si, Ïe se málem podfiekl. TakÏe jsi tam nebyl a nemûl jsi nic spoleãného s... s ãím pfiesnû, Henry? S niãím! Já nikdy nic neproved. Pfiekrucujete moje slova! Nebyl jsem tam! Nevím nic o tom, co se tam stalo! Ani o poïáru, kter jste s Ruhlem v hostinci zaloïili? V tom poïáru zahynula jedna Ïena, pamatuje? Kur rka. Dostala se ze stavení ven. Uvnitfi ale zûstalo dítû. Nikdo dûleïit, jen malá venkovská holka tobû nûkdo takov ani nestojí za pozornost. Ne! To jste si na mû vymyslel! hlasitû se bránil Wheeler. Hraniãáfi neúprosnû pokraãoval. JenÏe kur rka si nemyslela, Ïe na té dívce nezáleïí, Ïe? Vrátila se do hofiícího domu, aby ji zachránila. Vystrãila ji ven oknem z horního poschodí, ale pak se zbortila stfiecha a ona sama zahynula. Teì si urãitû vzpomíná? Já neznám Ïádn hostinec Wyvern! Nikdy jsem nebyl v Anselmském lénu. Máte nepravého S rychlostí, která odporovala jeho rozloïité postavû, byl vozka náhle na nohou a prudce se otoãil doprava, aby se postavil ãelem k hraniãáfii. Jakmile se pohnul, zároveà pravou rukou vytrhl z opasku d ku a máchl s ní ikmo vzhûru. 12

9 JenÏe i kdyï se snaïil b t rychl, hraniãáfi byl rychlej- í. Jak se zoufalství ve Wheelerovû hlase stupàovalo, oãekával podobn projev odporu. Hbitû ukroãil vzad a saxonsk nûï vyrazil, aby zablokoval vozkovu d ku. âepele do sebe narazily s hlasit m tfiesknutím a vzápûtí hraniãáfi zopakoval vozkûv pohyb. Hbitû se otoãil na pravé patû, saxonsk m noïem odstrãil d ku je tû kus dál a následn m úderem levé ruky zasáhl naplocho dlaní Wheelerovu ãelist. Vozka pfiekvapenû hekl a zapotácel se dozadu. Nohy se mu zapletly v lavici, zavrávoral a pfiepadl dopfiedu. Narazil do hrany stolu a pak se s Ïuchnutím zfiítil na zem. Tam zûstal bez hnutí leïet. Po trávníku se zaãala rozlévat hrozivá temná skvrna. Co se to tady dûje? Správce vy el zpoza obsluïného stolu, s obûma pomocníky v patách. Upfiel oãi na hraniãáfie a ten vyrovnanû ãelil jeho pohledu. Pak hraniãáfi pokrãil rameny a ukázal ke ztichlé postavû na zemi. Správce pfiesunul zrak, poklekl a natáhl ruku, aby mohutné tûlo obrátil. Vozkovy oãi byly do iroka otevfiené. Úlek nad tím, co se stalo, mu ztuhl ve tváfii. Hluboko do hrudi mûl zabodnutou vlastní d ku. Upadl na nûï. Je po nûm, oznámil správce. Zvedl hlavu k hraniãáfiovi, ale v tmav ch oãích nespatfiil ani vinu, ani lítost. Jaká koda, pronesl Will Dohoda. Pak si pfiitáhl plá - tûnku k tûlu, obrátil se a dlouh mi kroky zamífiil pryã ze stanu. 13

10 Dvě V chodní oblohu barvily první prouïky svûtla. V parku obklopujícím hrad Araluen zaãali ptáci zpûvem ohla ovat pfiíchod nového dne zpoãátku jednotlivû ãi po dvou, ale postupnû se spojili ve velk jásav sbor. Tu a tam se nûkter ukázal, kdyï pfii hledání potravy poletovali mezi roztrou en mi stromy. Velk hradní padací most byl v tuto dobu zvednut. Nikoli náhodou, protoïe most se zvedal kaïd veãer o deváté hodinû, aãkoli Araluen Ïil uï nûkolik let v míru. Vládcové hradu dobfie vûdûli, Ïe mír mûïe skonãit bez varování. Jak pfied pár lety pravil král Duncan: Na pfiíli nou opatrnost je tû nikdo neumfiel. Pfies hradní pfiíkop vedl mal dfievûn mûstek pro pû- í, sotva víc neï pár prken s provazov m zábradlím. V pfiípadû napadení se dal rychle vytáhnout. Na jeho vnûj ím konci hlídkovala dvojice stráïn ch. Na hradbách byly samozfiejmû dal í pozorovatelny. Dobfie udr- Ïovan park rozkládající se v okruhu nûkolika set kro- 14