Dětská práce v rozvojovém světě

Transkript

1 Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií Dětská práce v rozvojovém světě Magisterská diplomová práce Bc. Jana Báborská Vedoucí práce: Dipl.-Theol. Univ. Stanislava Ševčíková, Ph.D. Brno 2012

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně a požila jen prameny uvedené v seznamu literatury. V Brně dne 2. ledna 2012 Bc. Jana Báborská 2

3 Poděkování Děkuji vedoucí své diplomové práce Dipl.-Theol. Univ. Stanislavě Ševčíkové, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady, podněty a čas, které mi při konzultacích věnovala. Ráda bych také poděkovala všem studentům, kteří mi byli ochotní poskytnout rozhovor a Pavle Začalové, která mi dala podnět pro napsání této diplomové práce. 3

4 Obsah ÚVOD 7 TEORETICKÁ ČÁST 9 1 Dětská práce Definice dětské práce Historie dětské práce Příčiny dětské práce Chudoba Vzdělávací systém Rodinný kontext Poptávka po dětské práci Sociální hodnoty a postoje Ekonomické šoky Důsledky dětské práce Dopad na zdraví Dopad na vzdělání Chudoba 23 2 Rozvojové země a dětská práce Které země jsou rozvojové? Ve kterých rozvojových zemích děti pracují? 25 3 Druhy dětské práce v rozvojových zemích Sektory, v nichž nalezneme dětské pracovníky Nejhorší formy dětské práce Nucená a otrocká práce Obchodování s dětmi Děti v ozbrojených konfliktech Komerční sexuální zneužívání dětí Nezákonné aktivity dětí Zemědělství Hornictví a těžba 43 4

5 3.2.8 Stavebnictví Práce v domácnosti Sektor služeb a práce na ulici Výroba 47 4 Postoj Definice pojmu postoj a charakteristika postojů Funkce postojů Postoje a chování Utváření a změna postojů Postoj k dětské práci a k některým druhům dětské práce 52 5 Student 53 METODOLOGICKÁ ČÁST 54 6 Metodika výzkumu Cíle výzkumu a výzkumné otázky Výzkumná strategie Metoda a technika sběru dat Výzkumný vzorek a způsob výběru Zkreslení výzkumu Operacionalizace Organizace a průběh výzkumu Etická stránka výzkumu 59 ANALYTICKÁ ČÁST 61 7 Analýza a interpretace dat Informovanost studentů a problematice dětské práce Shrnutí Emocionální dopad dětské práce na studenty Shrnutí Způsob chování studentů v souvislosti s dětskou prací Shrnutí Znalost problematiky druhů dětské práce Shrnutí Emocionální dopad druhů dětské práce 73 5

6 7.5.1 Shrnutí Způsob chování studentů v souvislosti s druhy dětské práce Shrnutí Výsledky výzkumu a teoretická část práce Doporučení Návrh řešení problému dětské práce 77 ZÁVĚR 80 Bibliografie 83 Anotace 98 Annotation 99 Jmenný rejstřík 100 Věcný rejstřík 102 Přílohy 104 Příloha č. 1: Některé další příčiny a důsledky dětské práce 105 Příloha č. 2: Zdravotní důsledky pro děti vykonávající nebezpečnou práci 106 Příloha č. 3: Zemědělské komodity a dětská práce 108 Příloha č. 4: Výrobní činnosti a dětské práce 110 Příloha č. 5: Charakteristiky respondentů 114 Příloha č. 6: Operacionalizace otázek 115 Příloha č. 7: Scénář rozhovoru podle témat 118 Příloha č. 8: Co je možné dělat pro eliminaci dětské práce? 122 Příloha č. 9: Organizace zabývající se problematikou dětské práce 123 Stať 125 6

7 ÚVOD Dětská práce je poměrně rozšířená v řadě zemí světa, a to hlavně v zemích tzv. rozvojových. To, že děti pracují, je vyvoláno celou řadou příčin. Mezi nejčastější příčiny patří chudoba, vzdělávací systém, sociální hodnoty a postoje apod. Dětská práce nemá jen příčiny, ale i důsledky. Důsledky v podobě negativního vlivu na zdraví, vzdělání či chudobu. Děti pracují např. v zemědělství, ve výrobě nebo sbírají odpadky. Řada organizací vnímá dětskou práci jako problém, který je nutné řešit. Snaží se ji tedy eliminovat, či alespoň šířit informace o její problematice. Mezi tyto organizace patří např. i česká organizace Člověk v tísni a její informační sekce Rozvojovka. Právě ta mi dala podnět pro napsání diplomové práce na téma dětské práce. Toto téma mě velmi zaujalo už proto, že jsem toho do té doby o dětské práci mnoho neslyšela. Také se mi nepodařilo k této problematice nalézt žádnou českou literaturu, což pro mě znamenalo jistou výzvu. Ze spolupráce s organizátorkou kampaně Stop dětské práci Pavlou Začalovou vzešla hlavní výzkumná otázka mé diplomové práce, která zní: Jaké jsou postoje studentů k dětské práci v rozvojových zemích a k druhům dětské práce? Cílem práce je odpovědět na tuto výzkumnou otázku a také poskytnout zájemcům podrobnější informace o problematice dětské práce. Při zpracovávání tohoto tématu jsem se potýkala s nedostatkem české literatury. Práce proto čerpá hlavně z anglické literatury, textů a internetových zdrojů. Práce je rozčleněna do sedmi kapitol. Prvních pět kapitol je součástí teoretické části diplomové práce, která vymezuje teoretické koncepty tvořící hlavní výzkumnou otázku. Kapitoly šestá a sedmá pak představují empirickou část práce. V první kapitole můžeme nalézt definici dětské práce, stručný nástin její historie, podrobnější popis jejích příčin a důsledků. Druhá kapitola pojednává o rozvojových zemích a dětské práci. Je zde blíže specifikován pojem rozvojové země, dále jsou zde uvedeny příklady zemí, ve kterých děti pracují a údaje o jejich počtu. Třetí kapitola se zabývá jednotlivými druhy dětské práce v rozvojových zemích. Pojednává o nucené a otrocké práci, obchodování s dětmi, používání dětí v ozbrojených konfliktech, komerčním sexuálním zneužívání dětí, nezákonných aktivitách 7

8 vykonávaných dětmi, práci v zemědělství, hornictví a těžbě, stavebnictví, práci v domácnosti, v sektoru služeb a na ulici a o výrobních činnostech vykonávaných dětmi. Čtvrtá kapitola je věnována pojmu postoj, jeho definici, charakteristice, funkcím, utváření, změně postojů a postojům v souvislosti s chováním. Na závěr je zde postoj definován za účelem zodpovězení hlavní výzkumné otázky. Pátá kapitola pojednává o pojmu student. Šestá kapitola tvoří metodologickou část. Jsou zde popsány cíle výzkumu, výzkumné otázky, strategie, metoda a technika sběru dat. Dále výzkumný vzorek a způsob jeho výběru, možná zkreslení výzkumu, operacionalizace a na závěr pak realizace a průběh výzkumu. Sedmá kapitola představuje analytickou část, kde analyzuji a interpretuji získaná data z hlediska dílčích výzkumných otázek. Uvádím doporučení a předkládám zde vlastní návrh řešení dětské práce. V závěru shrnuji zjištěné poznatky, přínosy výzkumu a odpovídám na hlavní výzkumnou otázku. 8

9 TEORETICKÁ ČÁST 1 Dětská práce V této kapitole definuji dětskou práci, krátce se zmiňuji o její historii, nastiňuji zde některé z příčin (chudoba, vzdělávací systém, rodinný kontext, poptávka po dětské práci, sociální hodnoty a postoje, ekonomické šoky) a důsledků (dopad na zdraví, chudoba, dopad na vzdělání) dětské práce. 1.1 Definice dětské práce Pojem dítě či dětství je možné charakterizovat z hlediska věku. Například v Úmluvě o právech dítěte je dítětem každá lidská bytost mladší 18 let 1 (Convention on the Rights of the Child, 1989). Dětství může být ovšem vnímáno v různých společnostech různě, kdy se dítě např. stává dospělým po vykonání určitých sociálních rituálů či splnění tradičních povinností (Fyfe, 1993). Pro účely této práce je však vhodné pojem dítě definovat v souvislosti s prací, resp. od jakého věku je povoleno či je vhodné, aby dítě vykonávalo určité pracovní úkony. To samozřejmě souvisí s legislativou konkrétních států. Na mezinárodní úrovni takovou definici nabízí Úmluva o nejnižším věku pro vstup do zaměstnání (Minimum Age Convention No. 138), kterou vydala International Labour Organization (ILO) v roce Tato úmluva stanovuje jako hranici pro vstup do zaměstnání věk 15 let, za zvláštních okolností na 13 let 2 a pro morálně nebo fyzicky náročnou práci na 18 let (Minimum Age Convention No. 138, 1973). Ne každá práce, která je vykonávána dětmi, je považována za dětskou práci. Často je obtížné rozlišovat mezi tím, která práce je pro děti prospěšná a která jim naopak škodí. Při práci se děti mohou naučit nejrůznějším dovednostem a získat 1 Pokud podle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve. 2 Pokud dítě vykonává lehkou práci, která nepoškozuje jeho zdraví a vývoj a nenarušuje pravidelnou školní docházku. 9

10 zkušenosti, díky kterým se zvyšuje jejich sebedůvěra. V dospělosti se také snadněji stávají produktivními členy společnosti. Práce tedy může mít pozitivní dopad na rozvoj dítěte (Fyfe, 1993). V řadě zemí je běžné, že si děti přivydělávají prostřednictvím brigád nebo pomáhají rodičům v domácnosti, za což dostávají kapesné, které mohou utratit podle svých potřeb (Clive, 2009). Za dětskou práci není považována taková práce, která je vykonávána s ohledem na zdraví a vzdělání dětí, je příležitostná, legální 3 a jedná se o lehkou práci, která učí děti zodpovědnosti (Nanjunda, 2008). Mezinárodní organizace práce - ILO (2006) ve své zprávě The end of child labour: Within reach rozlišuje tři kategorie: ekonomicky aktivní děti (economically active children), dětské pracovníky (child labourers) a děti vykonávající nebezpečnou práci (children in hazardous work) (vlastní překlad): Ekonomická aktivita je širším pojmem, který zahrnuje většinu produktivních aktivit vykonávaných dětmi (ať už jsou placené či neplacené, legální či nelegální, vykonávané pár hodin nebo na plný úvazek). Nepatří sem ovšem domácí práce prováděné dětmi v jejich vlastním domově. Aby bylo dítě považováno za ekonomicky aktivní, musí pracovat nejméně 1 hodinu během 7 - denní periody. Ekonomicky aktivní děti tak představují spíše statistický pojem. Dětská práce je užším pojmem než ekonomicky aktivní děti. Vylučuje děti mající 12 let a více, které vykonávají pár hodin týdně povolenou lehkou práci a děti mající 15 let a více, jejichž práce není klasifikována jako nebezpečná. Tento pojem je založen na Úmluvě o nejnižším věku pro vstup do zaměstnání (ILO Convention No. 138). Nebezpečná práce je jakákoli aktivita či zaměstnání, které svou povahou nebo typem má, či vede k nepříznivým účinkům na bezpečnost, zdraví (fyzické nebo duševní) a morální vývoj. Nebezpečnost také plyne z nadměrné pracovní zátěže, fyzických podmínek práce a nadměrné doby trvání práce, či aktivity, i když je považována za bezpečnou. 3 Legální ve smyslu neporušující národní a mezinárodní právní normy. 10

11 Tabulka 1.1: Odhady počtu dětí ve věku 5-17 let v jednotlivých kategoriích v letech 2000 a 2004 Z toho: děti Dětská populace Z toho: děti v Z toho: dětští vykonávající zaměstnání pracovníci nebezpečnou práci Počet (v milionech) 1 531, ,3 351,9 317,4 245,5 217,7 170,5 126,3 % z věkové skupiny % změna od roku 2000 do roku ,0 100,0 23,0 20,3 16,0 13,9 11,1 8,1-2, , , ,9 Pramen: ILO, 2006, s. 6; upraveno V roce 2010 vydává ILO zprávu Accelerating action against child labour, ve které uvádí tři nové kategorie pracujících dětí (vlastní překlad): Děti v zaměstnání (Children in employment): děti, které jsou zapojené do ekonomických aktivit, které provádějí nejméně jednu hodinu během určitého období. Tyto aktivity pokrývají, jak tržní, tak určité typy mimotržních aktivit (produkce zboží a služeb pro vlastní potřebu). To zahrnuje práci ve formálním i neformálním sektoru, vně i uvnitř rodiny, práci za odměnu i zisk (v hotovosti i naturáliích, na částečný nebo plný úvazek), nebo domácí práce mimo vlastní domácnost dítěte pro zaměstnavatele (ať už placenou nebo neplacenou). Děti vykonávající dětskou práci (Children in child labour): jedná se o podmnožinu kategorie Děti v zaměstnání. Tato kategorie zahrnuje děti, které vykonávají nejhorší formy dětské práce a děti, které nedosahují požadovaného věku pro zaměstnání, vyjma těch, které vykonávají povolenou lehkou práci. Z této kategorie jsou vyloučeny děti, které pracují jen pár hodin týdně a ty, které jsou starší, ale jejich práce není klasifikována jako nebezpečná práce. Nebezpečná práce prováděná dětmi (Hazardous work by children) 4. 4 Tato kategorie se shoduje s výše zmíněnou kategorií children in hazardous work. 11

12 Tabulka 1.2: Celosvětové trendy v zaměstnávání dětí, dětské práci a nebezpečné práci podle pohlaví v letech (věková skupina 5-17 let) Z toho: děti Dětská populace Z toho: děti v Z toho: dětští vykonávající zaměstnání pracovníci nebezpečnou práci Počet (v milionech) 1 566,3 1586,3 317,4 305,7 217,7 215,3 126,3 115,3 % z věkové skupiny % změna od roku 2004 do roku ,0 100,0 20,3 15,8 13,9 13,6 8,1 7,3-1,3 - -3,7 - -1,1 - -8,7 Pramen: ILO, 2010, s. 9; upraveno Graf 1.1: Počet dětských pracovníků ve věkové kategorii 5-17 let podle pohlaví v letech Počet dětských pracovníků ve věkové kategorii 5-17 let podle pohlaví chlapci dívky Pramen: ILO, 2010, s. 10; upraveno 12

13 Podle článku 32.1 Úmluvy o právech dítěte se za dětskou práci považuje práce vykonávaná dítětem, která překáží jeho vzdělání, nebo je škodlivá pro jeho fyzický, duševní, morální nebo sociální vývoj (portál Stop child labour, rok neuveden b ). Dětská práce podle Haspels a Jankanish (2000) zahrnuje placenou i neplacenou práci a aktivity, které jsou pro děti nebezpečné a škodlivé z hlediska duševního, fyzického, sociálního či morálního. ILO ve své zprávě A Future Without Child Labour (2002) volá po zákazu takové práce vykonávané dětmi, která spadá do těchto tří kategorií: je vykonávána dětmi, které mají méně let, než je pro tento druh práce stanoveno (což je často definováno legislativou jednotlivých států 5, která může být v souladu s mezinárodně uznanými standardy), a která tak brání vzdělávání dítěte a jeho rozvoji; ohrožuje fyzické, duševní a morální blaho dítěte, buď svou povahou, nebo proto, že podmínky, za kterých je prováděna, jsou známé jako nebezpečné; jedná se o nejhorší formy dětské práce, které jsou mezinárodně definovány jako otroctví, obchodování s dětmi, dluhové otroctví a jiné formy nucené práce. Nucené najímání dětí pro ozbrojené konflikty, prostituci, pornografii a další nezákonné aktivity. Tato práce výhradně pojednává o dětské práci, kterou lze charakterizovat výše uvedenými třemi kategoriemi. 1.2 Historie dětské práce Dětská práce není novým fenoménem. Během průmyslové revoluce byly děti nuceny pracovat za nebezpečných podmínek někdy i 12 hodin denně. Na počátku 19. století představovaly děti jednu třetinu všech pracovníků amerických továren. V Anglii v roce 1860 pracovalo v továrnách 50% dětí ve věku 5-15 let. Děti až do roku 1890 v Anglii pracovaly i na farmách, v dolech nebo domácnostech (Horn, 1994). Konec dětské práce 5 V některých státech ale tato legislativa stále chybí. 13

14 ve vyspělých zemích 6 je spojován se zavedením povinné školní docházky a s ekonomickými, technickými a ideologickými změnami (Fyfe, Jankanish, 1997). Významný byl rok 1919, kdy byla založena Mezinárodní organizace práce (International Labour Organisation - ILO), která se začala zabývat eliminací dětské práce. ILO v té době tvořila pracovní komise složená ze zástupců devíti států 7 včetně Československé republiky (Rea, rok neuveden). Od roku 1970 vzrůstá mezinárodní pozornost věnovaná dětské práci a nevládní organizace vystupují proti podmínkám, v nichž děti v řadě rozvojových zemí pracují (Nanjunda, 2008). V roce 1973 také ILO vydává Konvenci 138 Úmluvu o nejnižším věku pro vstup do zaměstnání (Minimum Age Convention No 138), která ustanovuje jako hranici pro vstup do zaměstnání věk 15 let, pro morálně nebo fyzicky náročnou práci pak 18 let. Česká republika tuto úmluvu ratifikovala až 26. dubna V současné době konvenci podepsalo už 161 zemí (portál ILO, 2011 h ). V roce 1989 je ratifikována mezinárodní dohoda o právech dětí nazvaná Úmluva o právech dítěte (Convention on the Rights of the Child - CRC), vydaná Všeobecným shromážděním UN. Ta volá po ochraně dětí před ekonomickým využíváním a vykonáváním jakékoli práce, která je riskantní, či narušuje vzdělávání dětí, nebo je škodlivá jejich zdraví, fyzickému, psychickému, duchovnímu, morálnímu či sociálnímu vývoji (Bishoy, 2003, vlastní překlad). Česká republika Úmluvu o právech dítěte ratifikovala 1. ledna V roce 2002 byly k Úmluvě připojeny dva opční protokoly. Jedná se o Opční protokol o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů (OPAC) a Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte o prodeji dětí, dětské prostituci a dětské pornografii (OPSC). Česká republika zatím přijala jen Opční protokol o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů (portál Vlády ČR, 2008). Důležitost, kterou ILO přikládá eliminaci dětské práce, je patrná z toho, že v roce 1992 vzniká (v rámci ILO) zvláštní Mezinárodní program pro odstranění dětské práce (International Programme for the Elimination of Child Labour IPEC). Ten má svého cíle dosáhnout skrze posílení kapacity jednotlivých zemí k vypořádání se s tímto problémem. Dále je jeho úkolem podpora celosvětového hnutí zaměřeného na boj 6 Dětská práce v těchto zemích není vymýcena úplně, do určité míry přetrvává, pracující děti můžeme nalézt např. v USA, Portugalsku, Itálii, Řecku (Fyfe, Jankanish, 1997). 7 Těmito devíti státy byly: Belgie, Kuba, Československá republika, Francie, Itálie Japonsko, Polsko, UK a US. 14

15 s dětskou prací. V současné době IPEC operuje celkem v 88 zemích a je celosvětově největším programem svého druhu (portál ILO, 2011 g ). V roce 1999 se ILO zaměřuje na odstranění nejhorších forem dětské práce a vydává Konvenci 182 Úmluvu o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce (Worst Forms of Child Labour Convention No 182). Ta má okamžitě zakázat a odstranit nejhorší formy dětské práce. Tato konvence je ratifikována celkem 163 zeměmi. Česká republika úmluvu podepsala 19. června 2002 (portál Stop dětské práci, rok neuveden b ). I přesto, že během 20. století byla přijata řada smluv a konvencí, dětská práce existuje i v dnešních dnech. I když počet pracujících dětí z klesl (v roce 2000 jich bylo podle odhadů na světě 246 milionů), zůstává stále toto číslo obrovské (215 milionů). Znamená to tedy, že každé sedmé dítě na světě pracuje (Chatrná, Ježková, 2008). Drtivá většina těchto dětí žije v rozvojových zemích. 1.3 Příčiny dětské práce Chudoba Dětská práce bývá často spojována s nízkou úrovní příjmu domácností. Pokud má domácnost nízký příjem, je velmi pravděpodobné, že rodiče pošlou své děti pracovat, aby vydělaly peníze, nebo po nich budou požadovat, aby pracovaly na farmě nebo v rodinném podniku. V zemích, jejichž obyvatelé mají nízký příjem a je pravděpodobné, že zde většina domácností žije v extrémní chudobě, jsou vytvořeny podmínky pro dětskou práci. Ne vždy, pokud mají domácnosti nízký příjem, posílají rodiče své děti pracovat. Pokud například tyto chudé domácnosti nemají přístup k potencionálním zaměstnavatelům, jejich děti nepracují, ale ani nechodí do školy. Ne každá domácnost má takové zdroje (myšleno např. půdu, domácí zvířata, rodinný podnik), kde může práci svých dětí využít (ILO, 2004 a ). A naopak pokud rodina vlastní např. půdu, může zde vznikat paradox bohatství. Taková rodina totiž spíš využije práce svých dětí, kdy najímání jiné pracovní síly je obtížné nebo finančně nákladné (Vandenberg, 2007, vlastní překlad). Domácnosti, které žijí v tak extrémní chudobě, že jejich základní životní potřeby nejsou zajištěny, využijí všechny své zdroje (tedy i práci dětí) k zajištění životních 15

16 potřeb. Tyto domácnosti ale mohou uváznout v pasti přežití, protože pokud je množství dětí nabízejících svou práci příliš velké, dochází k tomu, že jejich příjmy se ještě sníží a díky tomu bude zase více dětí nabízet svou práci. Děti také budou muset o to víc pracovat, aby zajistily pokrytí základních životních potřeb (ILO, 2004 a ). Chudoba je často příčinou i důsledkem dětské práce. Pokud totiž děti pracují, nemohou se vzdělávat a v dospělosti se tak stávají negramotnou a nekvalifikovanou pracovní silou s nízkými příjmy a jsou tak opět nuceny posílat své děti pracovat. Vzniká a udržuje se tak kruh chudoby (portál Stop dětské práci, rok neuveden d ). Samozřejmě existují i případy, kdy děti i z chudého prostředí školu navštěvují. Jejich rodiče podstupují velké oběti, aby se jejich dítě mohlo věnovat pouze škole. (Rea, rok neuveden, vlastní překlad). V Latinské Americe starší děti přepadávaly jiné děti a okradly je o školní uniformy, aby je měly pro mladší sourozence. (Ševčíková, osobní sdělení). I když je chudoba významnou příčinou, dětská práce není produktem jen jí samotné. Působí zde řada dalších faktorů, které spolu vytváří podmínky pro dětskou práci Vzdělávací systém Příčinou dětské práce může být také nastavení vzdělávacího systému v jednotlivých zemích. Pro země, kde se objevuje dětská práce, je často typické, že je do školy zapsán jen malý počet dětí (Fassa, Parker, Scanlon, 2010). Podle odhadů organizace UNESCO jsou přinejmenším ve 101 zemích zavedeny poplatky za základní vzdělání (portál Know child labour, 2005 a ). Když se k nim přičtou ještě náklady na dopravu a školní potřeby, je pro většinu rodin v rozvojových zemích obtížné posílat děti do školy, protože na to nemají dostatek finančních prostředků. Ale i v případě, že je vzdělávání poskytováno zdarma, náklady na dopravu, učebnice, uniformu, či obědy můžou řadě rodin bránit v poskytování vzdělání svým dětem. V tomto ohledu je také důležité, jaká je politika jednotlivých států v oblasti vzdělávání. Pokud stát do vzdělávání investuje finanční prostředky, mohou být např. odstraněny poplatky, či poskytovány žákům zdarma obědy a to může vést k tomu, že si více rodin 16

17 bude moci dovolit posílat své děti do školy. V rukou jednotlivých států je také otázka zavedení povinného základního vzdělání pro všechny děti a vymáhání tohoto nařízení. Dalším faktorem je dostupnost školních zařízení. Ta je zpravidla horší v zemědělských oblastech než ve městech (portál Know child labour, 2005 a ). Problémem může být, jak nedostačující počet těchto zařízení, tak jejich vzdálenost. Pokud rodina žije daleko od nejbližší školy, je možné, že dítě do školy nebude posílat. Je to způsobeno tím, že si nemůže dovolit platit dítěti dopravné nebo považuje několika hodinové chození dítěte do školy jako časově náročné, obtížné či nebezpečné. Důležitá je i kvalita vzdělání. Když rodiče budou mít pocit, že se jejich dítě ve škole nic nenaučí nebo nebudou cítit, že vzdělání zlepší vyhlídky jejich dětí na trhu práce, tak budou méně naklonění tomu, posílat své děti do školy (Betcherman, 2004). Rozhodování ohledně vzdělání ovlivňuje také počet dětí a jejich pohlaví. Pokud má rodina velký počet dětí, je pravděpodobné, že si nebude moci dovolit poskytnout všem vzdělání. V takových případech rozhoduje o tom, zda se dítě bude vzdělávat, či bude pracovat, často pořadí v jakém se narodilo. Mladší děti mají obecně větší šanci získat vzdělání a jsou často podporovány penězi, které vydělají jejich starší sourozenci (Nanjunda, 2009). Pohlaví je významným faktorem, který také ovlivňuje rozhodování týkající se vzdělání. Je ovlivněn tradičními postoji k roli ženy v té které společnosti. Vzdělávání žen bývá vnímáno jako nepotřebné, protože jejich úkolem je starat se o domácnost a děti, k čemuž vzdělání nepotřebují (ILO, 2002). Dalším důvodem, proč dívky nenavštěvují školy, je obava o jejich bezpečnost v případě, musí-li docházet do vzdělávacího zařízení, které leží daleko od jejich domova. Dvě třetiny dětí, které nenavštěvují školu, tvoří dívky (portál Stop dětské práci, rok neuveden a ) Rodinný kontext Velká část dětí začne pracovat, když pomáhá své rodině. Děje se tak z různých důvodů, kterými mohou být chudoba rodiny, či kulturní hodnoty, kdy rodiče vidí dětskou práci jako přirozenou. Děti se stávají neplacenými pracovníky na rodinných farmách, v rodinných podnicích, obchodech nebo vykonávají domácí práce na místo svých rodičů, kteří pracují. Dalším důvodem může být zadluženost rodiny, která přispívá k její zranitelnosti a je pravděpodobné, že dítě bude posláno pracovat, aby splatilo dluhy. 17

18 Faktory, které mohou ovlivnit to, zda dítě bude pracovat, lze rozdělit na vnitřní a vnější. Někdy bývá obtížné tyto faktory rozlišit a mnohé spolu souvisí (ILO, 2004 a, vlastní překlad): Tabulka 1.3: Vnitřní a vnější faktory související s rodinným kontextem Vnitřní faktory Vnější faktory o Rodina v obtížné situaci: o Rodina patří k minoritě a trpí - rodiny jen s jedním rodičem sociální exkluzí - nemoc v rodině nebo o Materiální hodnoty neschopnost o Silná vrstevnická skupina rodiny pracovat o Urbanizace - dysfunkční rodiny o Ekonomická krize, politické a o Rodinné hodnoty sociální změny o Nízká úroveň vzdělání rodičů o Dopady HIV/AIDS o Nízká úroveň dovedností rodičů Pramen: ILO, 2004 a, s. 87; upraveno Vnitřní faktory Mezi vnitřní faktory způsobující dětskou práci lze zařadit řadu nešťastných okolností, které mohou rodinu potkat. Patří sem smrt člena rodiny, jeho odchod od rodiny nebo vážná nemoc, kdy tento člen byl živitelem rodiny. Dále je to také dysfunkce rodiny, která se projevuje užíváním drog, pitím alkoholu, hazardem, násilím nebo sexuálním zneužíváním. Faktorem, který může dítě přimět opustit domácnost, může být také nevlastní rodič. Pokud je rodina dysfunkční, může se také dítě stát jediným živitelem rodiny. Rodinné hodnoty ovlivňují rozhodování rodiny, které se týká i dětské práce. Tyto hodnoty jsou přenášeny na děti, které je často dále přenáší na své potomky. Tyto hodnoty se mohou týkat práce, vzdělání, respektu k ženám a dětem, vztahů mezi rodinou a komunitou, nastavení sexuálních hranic mezi členy rodiny, vztahu k alkoholu či drogám, apod. Nízká úroveň vzdělání a dovedností rodičů může také negativně ovlivnit život a budoucnost dětí. Pokud rodiče nejsou vzdělaní, je velmi pravděpodobné, že na vzdělání dětí nebude kladen důraz. 18

19 Vnější faktory Rizikovým faktorem je také příslušnost rodiny k menšinové populaci, ať už rasově či nábožensky nebo migrace. Tyto skupiny často trpí sociální exkluzí a s ní spojenou chudobou. Dalším vnějším faktorem může být konzumní způsob života, který se vyznačuje touhou po nakupování materiálních statků, k čemuž jsou potřeba peníze. Konzumerismus se může týkat celé rodiny nebo jen dětí samotných. Skupina vrstevníků také může dítě přesvědčit, aby nechalo školy, nebo přistoupilo na konzumní způsob života. Pokud rodina pochází ze zemědělské oblasti, může vidět řešení své ekonomické situace v odstěhování se z venkova do města. Někdy je za prací do města vysláno jen dítě, nebo dítě toto rozhodnutí učiní samo. Výsledkem ale často bývá dětská práce např. v městských továrnách. Dalšími vnějšími faktory, které připívají k dětské práci jsou ekonomická krize, politické a sociální změny. Tyto jsou často provázeny kolapsem příjmů rodin a mohou se měnit standardy žití a zaměstnávání. Může také růst neformální sektor ekonomiky, který nabízí pracovní příležitosti pro děti. Miliony dětí, především v subsaharské Africe, jsou nuceny pracovat v důsledku epidemie AIDS, která způsobuje smrt jejich rodičů, sourozenců a příbuzných. Starší děti se tak stávají často jedinými živiteli svých mladších sourozenců nebo nemocných rodičů, kteří už nejsou schopni pracovat. Podle odhadů je zde 15 milionů sirotků mladších 15 let, jejichž rodiče zemřeli. Toto číslo se neustále zvyšuje Poptávka po dětské práci Důvody, které vedou zaměstnavatele k tomu, že zaměstnají děti, mohou být různé. Takovým zaměstnavatelem může ovšem být i rodina dítěte. Může se tak stávat např. proto, že rodina nemá finanční prostředky, aby si na tuto práci najala někoho zvenčí. Zaměstnavatelem dětí se samozřejmě stávají i různé firmy, podniky či cizí domácnosti. Děti najímají z řady důvodů, např.: 19

20 Levnost dětské pracovní síly děti jsou často placeny méně než dospělý nebo dokonce nedostávají žádnou mzdu (Fyfe, Jankanish, 1997). Argument mrštných prstů často bývá běžná představa, že děti jsou lépe vhodné pro vykonávání určitých úkolů než dospělí. Jsou lepší pro aktivity, jako je např. tkaní koberců, protože mají mrštnější prsty (OECD, 2003). Nedostatek dospělých pracovníků k tomu může dojít např. v období sklizně na farmách a plantážích. Neznalost a naivita dětských pracovníků děti jsou často neznalé a na rozdíl od dospělých, kteří by některé druhy práce odmítly vykonávat, si neuvědomují rizika spojená s některými druhy práce (ILO, 2002). Děti jsou lépe zvládnutelné děti jsou méně schopné bránit svá práva a zájmy, na rozdíl od dospělých si jich často nejsou ani vědomy (ILO, 2002) Sociální hodnoty a postoje Sociální hodnoty jsou definovány jako normy, ideály, nebo aspirace, které jsou sdíleny lidmi v určité kultuře a na určitém místě (Fassa, Parker, Scanlon, 2010). K zachování dětské práce přispívá i to, že dětská práce je společností tolerována nebo je k ní společnost lhostejná. V takových případech nejsou rodiče ovlivněni svým okolím a posílají své děti pracovat. Sami také nepovažují dětskou práci za něco škodlivého či nepatřičného nebo vidí práci jako prospěšnou pro své děti a jejich budoucnost. Takovým rodičům se často také nedostalo vzdělání a sami jako děti pracovali. Tyto zkušenosti se tak přenášejí na další generace. V mnohých společnostech je úplně běžné, že děti pomáhají rodičům a pracují spolu s nimi. Stejně tak bývá běžné, že chlapcům se dostává vzdělání častěji než dívkám, jak již bylo zmíněno v předchozí kapitole. Pokud je naopak dětská práce společností vnímána jako škodlivá a rodiče se tak dostávají pod tlak společnosti, může to rodiče odradit od toho, aby posílali své děti pracovat. Stejně tak pokud se rodičům dostalo vzdělání, je pravděpodobnější, že ho dopřejí i svým dětem. Postoj společnosti k dětské práci může být částečným vysvětlením, proč země se stejnou úrovní chudoby, vzdělávací infrastrukturou a sociální strukturou vykazují rozdíly ve výskytu dětské práce (Vandenberg, 2007). Na to, že 20

21 dětská práce je spojena s různými kulturními a sociálními faktory, upozorňuje i Nanjunda (2008) Ekonomické šoky Nejen úroveň příjmu domácnosti, ale i jeho výkyvy rozhodují o tom, jestli bude dítě posláno pracovat. I když má rodina v průběhu několika let dostatečný příjem, je možné, že se objeví období, kdy tomu tak není. To může být způsobeno např. tím, když je rodina závislá na pěstování jedné plodiny, jejíž ceny se na trhu prudce sníží, rostliny jsou zničeny škůdci, dojde k povodni apod. Tyto nečekané události mohou přispívat k výskytu dětské práce. A i když je tento stav dočasný, jeho důsledky mohou být trvalé, protože dětem se často nepodaří vrátit ze zaměstnání zpět do školy. To s sebou přináší otázky, jak těmto nečekaným událostem předcházet, nebo jak alespoň zmírnit jejich důsledky. Ke zmírnění důsledků může sloužit pojištění a úvěry. Zde ovšem hraje roli, jestli rodina má možnost si půjčit a také podmínky úvěru. Může se totiž stát, že věřitel bude vyžadovat lichvářské úroky, což může vyústit v jednu z nejhorších forem dětské práce nucenou práci, kdy dítě bývá použito i jako forma zástavy pro věřitele (ILO, 2004 a ). Některé další příčiny dětské práce je možné nalézt v příloze č. 1. Neexistuje jeden faktor, který by vysvětlil, proč dětská práce stále existuje. Je zde celá řada příčin, které působí na různých úrovních. Vzájemně se ovlivňují a způsobují tak, že se dítě stane dětským pracovníkem. 1.4 Důsledky dětské práce Dopad na zdraví Děti se biologicky liší od dospělých svými anatomickými, fyziologickými a psychologickými charakteristikami. V porovnání s dospělými pracovníky jsou více náchylné k rizikům, která souvisí s vykonáváním povolání. Zdravotní následky tak pro ně jsou více devastující a mohou vyústit v nezvratné poškození jejich fyzického a psychického zdraví, které má pro ně důsledky v dospělosti. V mnoha případech nejsou 21

22 pracovní podmínky dětí a dospělých stejné. Děti mohou být vystaveny větším rizikům než dospělí pracovníci, když jsou jim přidělovány podřadnější práce (Forastieri, 2002). Riziko stoupá i v důsledku toho, že děti nemají tolik pracovních zkušeností, nejsou schopné informovaně se rozhodovat, hůře si uvědomují rizika nebo se od dospělých naučí špatné bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Často také vykonávají své úkoly bez dozoru dospělých a s nástroji či stroji určenými pro dospělé. Určité druhy práce jsou také nebezpečnější než jiné. To platí pro zemědělství, stavebnictví, hornictví apod. Děti často pracují s nedostatečnými ochrannými pomůckami nebo je ani nemají. Také pracují dlouhé hodiny v ubohých hygienických podmínkách, nevhodném prostoru pro práci (např. úzkých šachtách), bez dostatečného přístupu k vodě a potravě. Forastieri (2002) uvádí, že jedno ze čtyř ekonomicky aktivních dětí bylo při práci zraněno nebo onemocnělo. Chlapci byli přitom častěji zraněni než dívky (72% ku 28%). Dětská práce má i smutnější důsledky. A to smrt dětí. Podle odhadů ILO jich každý rok zemře (Clive, 2009). Bližší informace o zdravotních důsledcích určitých druhů dětské práce je možné nalézt v příloze č Dopad na vzdělání Pokud děti pracují, nemohou se vzdělávat. Nenaučí se číst, psát nebo počítat. Důsledkem je jejich negramotnost a nekvalifikovanost. Dítě také přichází o kontakt se svými vrstevníky. Některé rodiny však mohou být závislé na příjmu, který dítě přináší. V některých chudých zemích proto děti kombinují návštěvu školy s prací, což je často velmi náročné. Práce samozřejmě musí odpovídat věku dítěte a je důležité, aby nebyla příliš vyčerpávající a dítě se tak mohlo náležitě účastnit vyučování a mělo také dostatek času na následnou přípravu na další školní den (Vandenberg, 2007). Téměř všechny děti mladšího školního věku (94%), které nenavštěvují školu, pochází z rozvojových zemí. Nejčastěji ze Subsaharské Afriky (40%) a Asie (35%), kde je dětská práce závažným problémem (Sakurai, 2006). Podle odhadů není zapsáno do školy až 104 milionů dětí, 56% z nich tvoří dívky (ILO, 2006). V současné době více 22

23 než polovina dětí nechodících do školy žije jen v 15 zemích světa, většina z nich v Nigérii, Pákistánu a Etiopii (UNESCO, 2011). Vzdělání podporuje udržitelný rozvoj, budování demokratické společnosti a zlepšování zdravotního stavu populace. Zvláště důraz na vzdělání dívek, respektive žen, se následně výrazně odráží ve zlepšení zdravotního stavu rodin, uplatňování plánovaného rodičovství a ve zvýšeném úsilí o zajištění vzdělání pro další generaci dětí (portál Stop dětské práci, rok neuveden a ) Chudoba Chudoba je stav, který můžeme charakterizovat deprivací základních lidských potřeb, což v sobě zahrnuje jídlo, pitnou vodu, zdravotní péči, přístřeší, vzdělání a přístup k informacím. Pojem chudoba je používán v několika významech: chudí trpí izolací od aktivního zaměstnání, nemají přístup k základním sociálním službám a k civilnímu, sociálnímu a kulturnímu životu. (Ševčíková, 2009, s. 90). Jak již bylo zmíněno, chudoba je současně důsledkem i příčinou dětské práce. Dětští pracovníci převážně pocházejí z chudých rodin, které si nemohou dovolit poslat své děti do školy. Ať už je to z důvodu finančního, kdy nemohou dětem platit školní poplatky, uniformy či učenice, nebo z toho důvodu, že potřebují, aby dítě pracovalo v domácnosti či na poli, které rodina vlastní. Dětem se tak nedostane vzdělání a tím pádem ani lepšího zaměstnání než jejich rodičům a chudoba tak přechází z jedné generace do druhé. Některé další důsledky dětské práce je možné nalézt v příloze č

24 2 Rozvojové země a dětská práce Tato kapitola nabízí odpověď na otázku, které země označujeme jako rozvojové a které rozvojové země a regiony světa jsou s dětskou prací spojovány nejčastěji. 2.1 Které země jsou rozvojové? Pro vymezení rozvojových zemí neexistují úplně jednoznačná kritéria. Dříve se pro jejich označení používal termín třetí svět, což souviselo s rozdělením světa za studené války. První a druhý svět tvořily státy západního a východního bloku. Země třetího světa nebyly pod sférou vlivu žádné z těchto mocností, proto se označovaly jako třetí svět (Zíková, 2005). Tento termín obecně označuje méně rozvinuté země, nebo země s relativně nízkým HDP, krátkou délkou života a vysokou negramotností obyvatelstva. V zemích třetího světa žijí více než 4 biliony obyvatel, což představuje 77% světové populace a teritoria těchto států pokrývají 58% světové pevniny (Smith, 2003). Termín třetí svět se dnes používá spíš zřídka (Kinnear, 2011). Místo něj se používá souhrnné označení tzv. rozvojových zemí. Tyto země se nacházejí v oblasti Afriky, Asie, Střední a Jižní Ameriky a většina z nich byla v minulosti pod koloniální nadvládou (Kollerová, 2005). Termín rozvojové země označuje země, v nichž většina obyvatelstva má nižší příjem a horší přístup k veřejným službám, než je tomu u obyvatel vyspělých zemí. Mezi další charakteristiky rozvojových zemí patří to, že většina jejich obyvatel žije převážně ve venkovských oblastech, jejich ekonomika je založena hlavně na zemědělství, je pro ně často typická nízká úroveň vzdělání, zdravotní péče, dopravy, infrastruktury a nedostatek pitné vody či politická nestabilita (Kinnear, 2011). Mezi hospodářské charakteristiky rozvojových zemí patří: kontrola ekonomiky vládní garniturou 8, v historii se zde objevují období vysoké inflace či hyperinflace, slabé bankovní instituce a finanční trhy, podstatnou část exportu tvoří přírodní zdroje a zemědělské komodity, korupce a vydírání, atd. (Krugman, Obstfeld, 2003). Pro 8 Zahrnuje omezení mezinárodního obchodu, státní vlastnictví firem, kontrolu vnitřních finančních transakcí, vláda spotřebovává značný podíl HDP. 24

25 označení rozvojových zemí se také začíná používat termín země tzv. globálního jihu, který je odvozen z jejich geografického umístění převážně na jih od rovníku. Jako země tzv. globálního severu se pak označují vyspělé neboli rozvinuté země (Kinnear, 2011). 2.2 Ve kterých rozvojových zemích děti pracují? Největší počet dětských pracovníků ve věkové kategorii 5-17 let se nachází v Asijsko- Pacifickém regionu ( ), dále v subsaharské Africe ( ) a v Latinské Americe a Karibiku ( ) (ILO, 2010). Graf 2.1: Počet dětských pracovníků v jednotlivých regionech (údaje za rok 2008) Počet dětských pracovníků v jednotlivých regionech Asijsko-Pacifický region subsaharská Afrika Latinská Amerika a Karibik V subsaharské Africe pracuje každé čtvrté dítě, v Asijsko-Pacifickém regionu každé osmé, každé desáté pak v Latinské Americe a Karibiku. Nejvíce dětí pracuje v Asijsko-Pacifickém regionu. Největší podíl pracujících dětí ale najdeme v subsaharské Africe. Počet pracujících dětí zde však neustále roste. V roce 2004 zde pracovalo 49,3 milionů, v roce 2008 pak 58,2 milionů a v roce 2010 jejich počet dosáhl 65,1 milionů (ILO, 2010). To může být způsobeno kombinací vysokého populačního růstu, chudoby a pandemie HIV/AIDS (portál Mail&Guardian, 2006). 25

26 Tabulka 2.1: Odhad počtu pracujících dětí ve věku 5-17 let podle regionů (v milionech) Z toho: děti Region Celkový počet Z toho: děti Z toho: dětští vykonávající dětí v zaměstnání pracovníci nebezpečnou práci Asijsko- Pacifický 853,9 174,5 113,6 48,2 Latinská Amerika a Karibik Subsaharská Afrika 141,0 18,9 14,1 9,4 257,1 84,2 65,0 38,7 Pramen: ILO, 2010, s. 10; upraveno Tabulka 2.2: Odhad počtu dětí vykonávajících bezpodmínečně nejhorší formy dětské práce ve věku 5-17 let podle regionů (v milionech) Z toho: děti vykonávající bezpodmínečně Počet dětských Region nejhorší formy dětské práce pracovníků Asijsko- Pacifický nízký odhad střední odhad vysoký odhad 113,6 6,6 12,7 18,5 Latinská Amerika a Karibik Subsaharská Afrika 14,1 0,9 1,0 1,0 65,2 0,7 0,8 0,9 Pramen: ILO, 2004 b, s. 32; upraveno Podle UNICEF 9 se o první místo v subsaharské Africe v podílu počtu pracujících dětí ve věkové skupině 5-14 let, dělí Etiopie a Čad (53%), následuje je Somálsko (49%), Sierra Leone (48%), Burkina Faso (47%), CAR - Central African Republic (47%), Benin (46%), Niger (43%), Zambie (41%), desáté místo pak zaujímá Guinea Bissau (39%). V Asijsko-Pacifickém regionu je to Kambodža (45%), Nepál (34%), Mongolsko (18%), Vietnam (16%), Afghánistán (13%), Bangladéš (13%), Indie (12%), Filipíny (12%), Laos (11%) a Tádžikistán (10%). V Latinské Americe a 9 Data o podílu pracujících dětí v jednotlivých zemích nejsou dostupná ze všech států. 26

27 Karibiku pak Belize (40%), Peru (34%), Bolívie (22%), Guatemala (21%), Haiti (21%), Guyana (16%), Honduras (16%), Nikaragua (15%), Paraguay (15%) a Panama (11%). V regionu Středního východu a severní Afriky patří do pětice států s největším podílem pracujících dětí Jemen (23%), Bhútán (19%), Irák (11%), Maroko (8%), Egypt a Libanon (7%) (portál UNICEF, 2011 a ). Obrázek 2.1: Počet dětských pracovníků v některých státech světa Pramen: UNICEF, 2007, s. 43; upraveno Největší počet pracujících dětí na světě najdeme v Indii, na druhém místě je Pákistán a na třetím Bangladéš (Misra, 2003). Indie Počet pracujících dětí v Indii je odhadován na (Bhargava, 2003). 21% dětských pracovníků žije ve městech, zbytek na venkově (Wal, 2006). Děti zde pracují hlavně v zemědělství a ve výrobě. V zemědělství pěstují plodiny jako je rýže nebo hybridní semena. Těží pískovce a jiné materiály, pracují v kamenolomech, leští drahé kameny. Děti zde vyrábí sirky, cihly, koberce, zámky, skleněné náramky, zábavní pyrotechniku, cigarety, vonné tyčinky, obuv, textilie, tkají hedvábí, produkují výrobky 27

28 z mědi či kůže. Děti zde také vyšívají nebo přišívají korálky na textilie. Šijí fotbalové míče pro domácí trh. Většina těchto dětí je zaměstnána v neformálním ekonomickém sektoru a roste zde domácí výroba. V sektoru služeb bývají děti zaměstnány v hotelech, restauracích a turismu. Prodávají jídlo na ulicích, opravují dopravní prostředky a pneumatiky. Jiné se živí sběrem odpadků. Pracují i ve stavebnictví a jako domácí sluhové. Podle odhadů indické policie je jich 1,2 milionu zapojených do prostituce. Děti v Indii jsou nuceny pracovat jako domácí sluhové, při řezání drahokamů, produkci koberců, vyšívání textilií nebo jsou nuceny žebrat (U.S. Department of Labor, 2010). Pákistán V Pákistánu pracuje podle odhadů asi dětí (Bhargava, 2003). Nejvíce jich pracuje v zemědělství, kde pěstují a sklízejí tabák nebo cukrovou třtinu. Dětská práce je využívána i při výrobě skleněných náramků, koberců, vyčiňování kůží, při lovu ryb, na stavbách, v dopravě nebo při výrobě chirurgických nástrojů a sportovního náčiní. Ve městech jsou děti zaměstnávány jako domácí sluhové. Na ulicích sbírají hadry a lékařský odpad. Jsou nuceny pracovat při výrobě cihel a koberců, těžit uhlí, pracovat v zemědělství či se stávají vojáky. Unesené děti jsou prodávány za účelem prostituce, žebrání nebo jako žokejové na Blízký východ (U.S. Department of Labor, 2010). Bangladéš Počet dětí pracujících v Bangladéši se podle odhadů pohybuje mezi 5, (Bhargava, 2003). Nejvíce jich pracuje v zemědělství, kde sklízejí jutu nebo pěstují rýži. Téměř půl milionu dětí (hlavně se jedná o dívky) je zaměstnáno jako domácí sluhové. Dále zde děti svářejí, pracují jako tesaři, tahají rikši, spravují automobily, melou koření nebo suší ryby. Jsou zapojeny do výroby mýdla, soli, obuvi, sirek, cihel, cigaret, kovového nábytku, skla, kůže, ozdobných předmětů či textilií. Pracují na ulici jako poslíčci, sbírají odpadky, živí se krádežemi, prodávají drogy nebo žebrají. Můžeme je nalézt i v hotelech a restauracích (U.S. Department of Labor, 2010). 28

29 3 Druhy dětské práce v rozvojových zemích Kapitola pojednává nejprve obecně o sektorech, v nichž děti pracují. Poté jsou zde popsány konkrétní druhy dětské práce, které ILO označuje jako nejhorší formy dětské práce. Ty můžeme dále rozlišit na bezpodmínečně nejhorší formy dětské práce a na nebezpečnou práci. Do první kategorie patří: obchodování s dětmi, nucená a otrocká práce, prostituce a pornografie, používání dětí v ozbrojených konfliktech a při nezákonných aktivitách. Ve druhé kategorii pak nalezneme: práci v zemědělství, hornictví a těžbu, stavebnictví, práci v domácnosti, dětskou práci v sektoru služeb a na ulici a také práci ve výrobě. 3.1 Sektory, v nichž nalezneme dětské pracovníky Děti vykonávají různé druhy práce v nejrůznějších odvětvích. Dětští pracovníci, stejně jako jejich chudí rodiče, pracují převážně v neformálním sektoru ekonomiky. V rozvojových zemích je ve formálním sektoru často zaměstnáno jen velmi malé množství lidí, což způsobuje, že ostatní lidé jsou nuceni si práci hledat v neformálním sektoru, kde zaměstnání je nejisté a příjmy jsou mnohem menší. Dětská práce je v neformálním sektoru soustředěna z několika důvodů. Práce dětí není oficiální, žádná státní instituce často neví, že děti jsou zaměstnány (alespoň z formálního hlediska). Lidé, pro které děti pracují, nejsou v řadě případů registrováni jako zaměstnavatelé. To s sebou přináší i důsledky, mezi které patří nízké či dokonce žádné mzdy za vykonanou práci. Děti mohou od zaměstnavatele dostat jako odměnu za práci jen jídlo nebo střechu nad hlavou. Nemají svou práci jistou. Pokud jsou nemocné či zraněné neobdrží náhradu mzdy a pokud je s nimi špatně zacházeno ze strany zaměstnavatele, mohou jen obtížně hledat ochranu u oficiálních institucí. Práce dětí ve formálním sektoru ekonomiky totiž s sebou přináší pro případné zaměstnavatele jisté komplikace. Jako např. v podobě zákonů, které omezují či zakazují zaměstnávání dětí. 29

30 Dále přítomnosti odborů nebo relativně vysokých nároků na vzdělání a dovednosti v tomto sektoru. To ovšem neznamená, že veškerá práce dětí se soustřeďuje v neformálním sektoru (ILO, 2004 a ). Zaměstnavatelem dítěte může být i rodina samotná. Jedná se např. o takové případy, kdy dítě pracuje celý den na půdě či plantáži, kterou rodina vlastní a nebo vykonává domácí práce (Guarcello, 2005). Dítě může také zaměstnávat rodinný příbuzný. Někdy může mzda dítěte tvořit jediný příjem rodiny a rodina je tedy na těchto financích závislá. Ve kterých sektorech tedy děti pracují? Největší podíl dětských pracovníků 69% je v zemědělství a rybolovu (150 milionů). Dále v sektoru služeb 22% (48 milionů), kam patří prodej, práce v hotelech a restauracích apod. Zbylých 9% (20 milionů) pak pracuje v oblasti průmyslu (těžba, výroba, stavebnictví apod.) (Rea, rok neuveden). Je odhadováno, že asi 5% všech dětských pracovníků vykonává práce související s exportem (ILO, 2002). Graf 3.1: Sektory, v nichž děti pracují (údaje za rok 2004) Ve kterých sektorech děti pracují? % % Zemědělství Služby Průmysl % Pramen: Rea, rok neuveden, s. 9; upraveno 30

31 3.2 Nejhorší formy dětské práce Nejhorší formy dětské práce definuje ILO jako: a) všechny formy otroctví nebo praktiky jemu podobné, jako je prodej a obchodování s dětmi, dluhové otroctví, nucená nebo zákonem nařízená práce, zahrnující také nucené nebo povinné nábory dětí za účelem jejich využití v ozbrojených konfliktech; b) využití, obstarávání nebo nabízení dětí za účelem prostituce, produkce pornografických materiálů, či pro pornografické výkony; c) využití, obstarávání nebo nabízení dětí pro nezákonné aktivity, obzvláště pro výrobu a obchodování s drogami; d) práce, která svou povahou nebo okolnostmi, za kterých je prováděna, může poškodit zdraví, bezpečnost nebo morálku dětí (Worst Forms of Child Labour Convention No. 182, 1999, vlastní překlad). Dále se mohou rozdělovat nejhorší formy dětské práce do dvou kategorií: 1) na bezpodmínečně nejhorší formy dětské práce, které jsou zmíněny v bodech a)-c) nahoře; ty jsou natolik v zásadním rozporu se základními právy dětí, že by měly být podle ILO zakázány pro všechny osoby mladší 18 let; 2) na nebezpečnou práci, která je definována národními zákony (Worst Forms of Child Labour Convention No. 182, 1999, vlastní překlad). Za nebezpečnou práci je považována práce: která děti vystavuje fyzickému, citovému nebo sexuálnímu zneužívání; která je vykonávána pod zemí, pod vodou, v nebezpečných výškách nebo stísněných prostorách; při které děti musejí zacházet s nebezpečnými stroji, vybavením a nástroji nebo takové práce, která zahrnuje ruční manipulaci s těžkými náklady a jejich dopravu; v nezdravém prostředí, kde jsou např. děti vystaveny nebezpečným látkám, činidlům nebo procesům, vysokým teplotám, nadměrnému hluku nebo vibracím, poškozujícím jejich zdraví; 31

32 vykonávané za obzvláště těžkých podmínek, jako je práce trvající dlouhé hodiny, probíhající přes noc nebo taková, která dětem neumožňuje vracet se každý den domů (Child Labour Recommendation No. 190, 1999, vlastní překlad). O eliminaci těchto nejhorších forem dětské práce se snaží ILO prostřednictvím Konvence č. 182 o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce (Worst Forms of Child Labour Convention No. 182). Tuto konvenci podepsalo 174 zemí včetně České republiky, která ji přijala v červnu roku Tím se tyto země zavázaly k tomu, že provedou okamžitá a efektivní opatření, která povedou k zákazu a eliminaci nejhorších forem dětské práce pro všechny děti mladší 18 let. (ILO, 2004 a ). Obrázek 3.1: Pyramidové znázornění pracujících dětí (odhad pro rok 2000) Pramen: ILO, 2002, s. 17; upraveno 32

33 Vždy však záleží na daném státu, co určí jako zakázanou práci pro děti mladší 18 let ve vztahu k podmínkám v dané zemi, ekonomickému sektoru apod. Zákony jednotlivých zemí týkající se zaměstnávání a věku, ve kterém děti opouští školu a začínají pracovat, mohou být odlišné. Nebezpečnou práci celosvětově vykonává více než polovina - 53% (115 milionů) všech dětských pracovníků. Ve věkové skupině let byl v minulých letech ( ) zaznamenán nárůst o 20% (z 52 milionů na 62 milionů). Mezi mladšími dětmi ve věku 5-14 let jejich počet naopak poklesl o 31% (na 53 milionů). Ještě v roce 2000 vykonávalo nebezpečnou práci podle odhadů až 111 milionů dětí ve věku 5-14 let (ILO, 2011 a ). Bezpodmínečně nejhorší formy dětské práce vykonává podle odhadů až 8,4 milionů dětí ve věku 5-17 let. Tabulka 3.1: Celosvětové odhady počtu dětí zapojených do bezpodmínečně nejhorších forem dětské práce (rok 2002, v milionech) Forma dětské práce Počet dětí Obchodování s dětmi 1,2 Nucená a otrocká práce 5,7 Ozbrojené konflikty 0,3 Prostituce a pornografie 1,8 Nezákonné aktivity 0,6 Celkem 8,4 Pramen: UNESCO, 2006, s. 13; upraveno Účely, které vedou k obchodování s dětmi, se mohou lišit. U chlapců je to nucená práce a u dívek komerční sexuální zneužívání a domácí práce. Nejvíce dětí, vykonávajících nucenou a otrockou práci, se soustřeďuje v Asijsko-Pacifické oblasti. Děti v ozbrojených konfliktech jsou hlavně chlapci ve věku let. V oblasti prostituce a pornografie zase převažují dívky, typicky ve věku let (Sakurai, 2006). V následujících kapitolách bude pojednáno o bezpodmínečně nejhorších formách dětské práce a nebezpečné práci prováděné dětmi tak, jak je klasifikuje ILO. Jedná se o ty případy, kdy může daný druh práce dítě poznamenat fyzicky, psychicky či morálně a brání mu ve vzdělávání. 33