Univerzita Karlova. Filozofická fakulta. Katedra filmových studií. Bakalářská práce. Tomáš Hubáček. Československý amatérský animovaný film

Transkript

1 Univerzita Karlova Filozofická fakulta Katedra filmových studií Bakalářská práce Tomáš Hubáček Československý amatérský animovaný film Czechoslovakian amateur animated film Praha 2017 Vedoucí práce: Mgr. et MgA. Tereza Czesany Dvořáková, Ph.D.

2 Děkuji všem, kteří se pomocí či radou podíleli na vzniku této bakalářské práce. Zejména patří díky Mgr. et MgA. Tereze Czesany Dvořákové, Ph.D. za pečlivé a trpělivé vedení této práce a za cenné poznámky. Velmi děkuji také Miloši Henkrichovi za jeho postřehy a za pomoc, jíž mi poskytl při zorientování se v celé problematice. V neposlední řadě děkuji všem členům své rodiny, bez jejichž podpory by tato práce nemohla vzniknout.

3 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně, že jsem řádně citoval všechny použité prameny a literaturu a že práce nebyla využita v rámci jiného vysokoškolského studia či k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne Tomáš Hubáček

4 Klíčová slova Amatérská kinematografie, amatérská animace, animovaný film Keywords Amateur film, amateur animation, animation

5 Abstrakt Cílem práce je pokusit se zmapovat dosud zcela opomíjenou oblast animovaného filmu vzniklého v neprofesionálních podmínkách v československém prostoru mezi lety Největší pozornost je věnována období let , kdy byly československé animované filmy oceňovány nejčastěji na tuzemských i zahraničních filmových soutěžích. Chronologicky řazené kapitoly uvádí téma do historicko-politického a uměleckotechnologického kontextu s cílem pochopit dobové pozice a možnosti amatérské animace. Bakalářská práce se věnuje především vývojovým milníkům českého animovaného amatérského filmu, významným dílům a jejich autorům. Sleduje také úspěchy těchto filmů na domácích i zahraničních soutěžích. Práce se metodologicky pohybuje na poli nové filmové historie. Základ výzkumu tvoří rešerše archivních materiálů, zejména osobních fondů a tiskových zpráv, zdroje pak doplňuje nemnohá sekundární literatura. Abstract This thesis will try to map out the topic of animated film in unprofessional conditions on Czechoslovakian ground between the years 1935 and 1973, which has been completely neglected until now. The biggest focus is on the period , when the Czechoslovakian animated films gathered many awards in film competitions on both domestic and foreign ground. The chapters are chronologically arranged and present the historical-political and arttechnological context with the aim of understanding the position and options in the era for amateur animation. This bachelor's thesis is focusing primarily on the milestones in the evolution of Czech animated amateur film, significant works and their authors. It also tracks the success of these films in domestic and foreign competitions. This work is methodologically in the field of new film history. The basis/foundation for the research consists of reviewing archived resource materials, personal funds and press releases in particular. The sources are completed with some secondary literature.

6 Obsah Úvod Amatérská animace do roku Vývoj amatérské kinematografie na našem území do roku Cesta kinoamatérů za trikovým filmem Dílo Jaroslava Mackerleho Obrazová příloha 1. kapitoly Poválečné tvůrčí impulsy a první mezinárodní úspěchy Obnova amatérské kinematografie za třetí republiky a události roku Soběslavský plán a jeho důsledky Trikové filmy Vilibalda Weinzettla Amatérští animátoři navazující na Weinzettla Obrazová příloha 2. kapitoly Útlum a následný rozvoj tvorby v 50. letech Organizační proměny amatérské kinematografie Stav amatérské filmové tvorby v 50. letech a vznik nových soutěží Animace na okraji zájmu a skromné začátky skupiny Trik ( ) Postupný růst významu animace ( ) Obrazová příloha 3. kapitoly Úspěchy české animace do založení soutěže Amatrik ( ) Demokratizace amatérské kinematografie v 60. letech Nová jména v amatérské animaci 60. let Ploškové filmy skupiny Trik a jejich domácí a zahraniční úspěchy TiGR & Ko FISK Obrazová příloha 4. kapitoly Zlaté období české amatérské animace ( ) Charakterizace zlatého období české amatérské animace Amatérské animované filmy Jaroslava City Plastická animace Jaroslava Zahradníka Starší tvůrci během zlaté éry Noví autoři animovaných filmů a jejich úspěchy Zlomový rok 1973 a následující vývoj animace Obrazová příloha 5. kapitoly Závěr Seznam zdrojů Seznam vyobrazení Seznam použitých zkratek Příloha... 73

7 Úvod Ve své bakalářské práci jsme se pokusili zmapovat dosud opomíjené téma české amatérské animace. Text je přitom koncipován jako základní přehled, který představuje nejdůležitější milníky, autory a jejich snímky. Bakalářská práce nabízí nástin vývoje amatérského animovaného filmu od prvních ojedinělých pokusů v polovině 30. let, přes pomalý rozvoj let poválečných, kdy však stále byla animace mezi kinoamatéry marginální záležitostí, až po tzv. zlaté období konce 60. let. Chronologicky řazené kapitoly jsou rámovány kulturními a politickými událostmi, které podle našeho názoru měly výrazný dopad na podobu amatérské kinematografie. Proto se v úvodu každé kapitoly pokoušíme o zasazení tématu do dobového kontextu v rámci institucionálních a politických podmínek a jejich proměn. Prostředí amatérského filmu v Československu je nedostatečně prozkoumaným a popsaným tématem. Příliš východisek neposkytuje ani nemnohá sekundární literatura. Publikace Emila Pražana Kronika českého amatérského filmu: 70 let ČKK 1 vychází především z osobních Pražanových vzpomínek, a tak vykazuje řadu faktických nepřesností, popřípadě některé důležité události v kinoamatérském prostředí zcela pomíjí. Ačkoliv v publikaci otištěné rozhovory s dalšími kinoamatéry mají o sobě značnou informativní hodnotu, Pražanovy závěry nelze jako obecné přijmout. Ani vývody druhé práce věnované tématu historie československého amatérského filmu, monografie Aleny Kučerové Poválečná amatérská kinematografie, 2 nelze beze zbytku přijmout, především kvůli jednostrannému autorčinu přístupu ovlivněnému dobovou politickou rétorikou. Přesto ji lze využít především v oblasti faktografických informací. Z výše uvedeného vyplývá, že zejména oblast interpretace jednotlivých faktů dosud podléhala subjektivním nebo dobově podmíněným schématům. Proto jsme se v práci rozhodli navrátit ad fontes a vycházet přímo z dobového tisku a archivního materiálu. Hlavním tištěným zdrojem byla zejména dobová specializovaná periodika pro české filmové amatéry, která vycházela od 30. let takřka nepřetržitě až do konce let 80. K němu pak přistupují další zdroje a to jednak příležitostné tisky (například katalogy výstav, apod.), a také materiál čistě archivní (především osobní fond některých autorů uložený v NFA), včetně některých zachovaných filmů. 1 Emil Pražan, Kronika českého amatérského filmu: 70 let ČKK. Praha: NIPOS, Alena Kučerová, Poválečná amatérská kinematografie I Praha: Ústav pro kulturně výchovnou činnost,

8 Hlavním cílem práce je prezentace kontinua vývoje amatérské animace v Československu se zvýrazněním základních vývojových tendencí. Podrobná analýza jednotlivých děl musela často ustoupit do pozadí, zaměření práce je především historiografické. V tomto rámci se metodologie výzkumu pohybuje na poli nové filmové historie. Snaží se tudíž včlenit jednotlivá díla do širších souvislostí, než poskytuje pouze jejich imanentní vývoj. Proto se domníváme, že k vrcholu amatérské animované tvorby přispěly zejména některé vnější podmínky, zejména demokratizace sektoru zájmové umělecké činnosti a následná inklinace k větší žánrové diverzitě od poloviny 60. let. Z tohoto důvodu jako stěžejní období stanovujeme rozmezí let V prvním případě založením již výše zmíněné soutěže Amatrik, ve druhém odchodem dvou nejdůležitějších autorských osobností z kinoamatérského prostředí a změnou kinoamatérského prostředí, způsobenou proměnou politické situace. Během tohoto, tzv. zlatého období se stala animace jedním z dominantních typů amatérských filmů, kterému se věnoval značný počet domácích autorů. Dvěma autorům bylo také na základě jejich amatérských děl umožněno natáčet v profesionálních podmínkách, což byla, v kontextu českého amatérského filmu, výjimečná událost. Během rešerší jsme dospěli k závěru, že zvolené téma je obsáhlejší, než se doposud myslelo. Z tohoto důvodu bakalářská práce nesleduje amatérskou animaci dále až do roku 1987, jak bylo původně zamýšleno. Domníváme se, že zvolený přístup umožňuje pojmout téma nezaujatě a komplexně. Vede nás k tomu jednak vysoká absence primárního materiálu (jak písemných zpráv, tak konkrétních filmových děl), která badatele v mnohých případech často odkazuje na tiskové zdroje a sekundární literaturu, jednak značné sepjetí amatérské kinematografie s politickokulturní a propagační činností vůdčích politických kádrů (které se v práci pokusíme ilustrovat). Proto koncipujeme toto dílo jako základní historiografický přehled a předpokládáme, že se může stát východiskem a základním bodem podobných dílčích analýz. 8

9 1. Amatérská animace do roku Vývoj amatérské kinematografie na našem území do r Rozvoj amatérského filmu byl pevně spjat s rozšířením úzkého filmu tj. 16mm, 9,5mm a 8 mm - na našem území. Přestože první úzké kamery se na našem území začaly objevovat už v roce 1906, cesta za prvními kinoamatérskými spolky byla ještě dlouhá. K radikálnímu oživení amatérského filmování došlo až na počátku 20. let, kdy firma Pathé vstoupila na trh s kamerou a projektorem na 9,5mm film. Zařízení bylo pro filmaře cenově i technicky dostupné a firma Pathé zároveň poskytovala všestrannou péči o zákazníky (např. zpracování jejich filmů). Toto rozšíření lehkých kompaktních kamer znamenalo zlom v celoevropském měřítku v polovině 20. let vyšly knižně první příručky pro filmaře-amatéry (zmiňme alespoň v našem regionu rozšířenou knihu německého autora Ernsta Rüsta Der Praktische Kinoamateur 3 ) a také začala být vydávána první periodika. 4 Česká kinoamatérská společnost začala pomalu vznikat z fotoamatérského prostředí a oslovovat stále více příznivců. Již v roce 1928 vyšla první česky psaná příručka Karla Smrže s názvem Film v rukou amatéra: Knížka pro všechny, kdož chtí nahraditi mrtvou fotografii svého alba živým obrázkem. 5 Tentýž autor vydal v roce 1932 druhou příručku, která se již tolik nedržela dobového trendu zaměňování termínu pro amatérskou fotografii a film s názvem Amatérská kinematografie 6. Zvýšený zájem o amatérské filmování v této době dokládá i fakt, že se od léta 1932 na stránkách Lidových novin objevuje pravidelná rubrika Fotografujeme, věnující se i filmovému amatérství. V témže roce vznikly u nás krátce po sobě první dva kinoamatérské kluby. Jako první byl ustanoven 21. září 1932 brněnský Klub kinoamatérů, jehož těžiště spočívalo v akademickém prostředí. Pražský Pathé klub, zaměřený pouze na jeden formát, byl oficiálně založen hned následující měsíc, 13. října 1932, a nacházel záštitu u obchodníků s kino-technikou. Pražský klub také záhy převzal patronát nad vydáváním prvního českého odborného periodika specializujícího se na amatérské filmování, Pathé revue. Na počátku května roku 1935 vznikla z popudu skupiny kinoamatérů, dříve členů Pathé klubu, organizace pro další vývoj amatérské kinematografie klíčová, a sice Československý klub kinoamatérů (dále jen ČKK). Ten již sdružoval kinoamatéry natáčející na různé úzké 3 Ernst Rüst, Der Praktische Kinoamateur. Stuttgart: Franckh, Jako první začal vycházet německý Der Filmtechnik v roce Karel Smrž, Film v rukou amatéra: Knížka pro všechny, kdož chtí nahraditi mrtvou fotografii svého alba živým obrázkem. Praha: Šolc a Šimáček, Karel Smrž, Amatérská kinematografie. Praha: Šolc a Šimáček,

10 formáty. Společně s těmito změnami také k prosinci 1935 zanikla Pathé revue 7, která bylo v lednu 1936 nahrazena časopisem Československá kinematografie. 8 V posledním čísle Pathé revue se uvádí, že v prosinci 1935 je v Československu již pět kinoamatérských aktivních klubů 9. Tento počet měl dále narůstat, sám ČKK během následujících let otevřel pobočky na Kladně, Hradci Králové či Havlíčkově Brodě. V roce 1936 také vychází první číslo Československého kinoamatéra. O dva roky později, konkrétně 22. května 1937, získává český amatérský film jednotnou svazovou podobu založením Svazu klubů kinoamatérů ČSR. Předsedou tohoto svazu, sjednocujícího již osm klubů, byl zvolen Vincenc Beer, bývalý předseda a zároveň jeden ze zakladatelů Pathé klubu. Z iniciativy jednatele pro zahraničí Roberta Procházky a předsedy Beera bylo Československo jedním ze zakládajících členů mezinárodní organizace filmových amatérů UNICA. Již v prvních letech existence kinoamatérských klubů na našem území také vznikaly první soutěže. První a druhá celostátní soutěž v letech 1934 a 1935 probíhala pod záštitou Pathé klubu, 10 třetí ročník již rok poté převzal ČKK. Snímky oceněné na celostátní soutěži byly většinou zasílány do Mezinárodní soutěže amatérských filmů, později se účastnily festivalu UNICA. Československý kinoamatér ale pravidelně informoval o výsledcích i další soutěží časté byly například klubové soutěže v rámci ČKK a veřejnou soutěž organizoval i Moravskoslezský klub kinoamatérů v Brně. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava se klubový život nezastavil. V prvních měsících docházelo k přejmenování institucí (ČKK byl již dále jen Českým klubem amatérů) a periodik (Československý kinoamatér změnil název v roce 1939 hned dvakrát, od dubna 1939 vycházel až do konce války jako Český kinoamatér 11 ), k výraznějším změnám ve struktuře amatérské kinematografie však nedošlo. Snahy klubů se soustředily primárně na získávání nových členů 7 Ačkoliv Pathé revue zaniká, sám Pathé klub byl nadále aktivním až do roku Periodikum bylo záhy přejmenováno na Amatérskou kinematografii a vycházelo do roku Výbor Pathé klubu, Král je mrtev ať žije král!. Pathé revue 4, 1935, č. 12, s Poznámka k citaci: Záměrně vyznačujeme kurzivou nejen názvy knih a časopisů, ale i konkrétních časopiseckých příspěvků. Důvodem je zejména snaha po přehlednějším vyznačení bibliografického údaje jako celku, a to jednak proto, že práce má sloužit i svým soupisem primárních pramenů dalšímu jejich studiu a interpretaci, jednak proto, že - především z důvodů místa - podrobně jednotlivé citované časopisecké příspěvky již nerozepisujeme v závěrečném Seznamu pramenů 10 Pathé klub se ovšem pokusil zorganizovat celostátní soutěž již v roce 1933, avšak do soutěže byly zaslány pouhé tři filmy, z nichž ani jeden nevyhovoval podmínkám soutěže. Vlastimil Nezkusil, Historie soutěží a filmů. Český kinoamatér 5, 1940, č , s Březnové číslo vyšlo pod názvem Česko-slovenský kinoamatér. 10

11 v časopisech se stále častěji objevují články určené začínajícím filmařům. 12 Velmi nápomocnou se v tomto ohledu ukázala i publikace Karla Kameníka Amatérský film od A až do Zet. 13 Dá se říci, že se klubový život od předchozích let příliš neodlišoval, i soutěžní činnost se brzy obnovila. Dne se konala Protektorátní soutěž, jejíž propozice zůstávaly stejné, jako u soutěží předválečných, pouze se přesunulo místo jejího konání z Prahy do Přerova (následující ročník se pak konal ve Zlíně). Útlum v amatérské filmové tvorbě nastal až ke konci roku Zprávy o klubových aktivitách se v tisku objevovaly stále řidčeji a nových filmů ubývalo. Československý kinoamatér naposledy během války vyšel v červenci 1944, s jeho posledním číslem se zároveň ztrácí doklady o dobové kinoamatérské činnosti Cesta kinoamatérů za trikovým filmem V době předválečné se objevují ve filmových amatérských klubech animované, v tuto dobu nazývané trikové, filmy jen sporadicky. Ačkoliv se kreslené grotesky ze zahraničí těšily velké oblibě, domácí amatéři se do jejich výroby příliš nehrnuli. Na vině byla jednak velká náročnost natáčení, jak technická, tak časová. Navíc se až do druhé poloviny 30. let na českém trhu nevyskytovalo mnoho publikací, které by se věnovaly problematice této tvorby. Obdobně na tom byla ve svých počátcích i profesionální animovaná tvorba. První pokusy o kreslený film v českém prostředí byly podniknuty již v roce 1919 a první dochovaný snímek, Vizte vše, co tropí dnes kluci dva a jeden pes, pochází z roku Animace se v Československu rozvíjela jen velmi pomalu, jednak kvůli relativně slabé ekonomické základně české kinematografie, jednak kvůli absenci jakékoliv instituce, která by mohla tomuto žánru pomoci. Až na výjimky, například v osobě Karla Dodala, 14 se domácí předválečná triková produkce věnovala výrobě propagačních filmů na zakázku. Specializované společnosti začaly vznikat relativně pozdě, až v první polovině 30. let a jejich rukopis se nijak výrazně nelišil od západních vzorů. Domácí profesionální tvorba tak 12 V Českém kinoamatérovi se od poloviny roku 1940 již pravidelně objevuje rubrika s názvem Pokyny začátečníkům. 13 Karel Kameník, Amatérský film od A až do Zet. Praha: Český klub kinoamatérů, Jeho autorské abstraktní filmy Fantaisie Erotique (1936) a Myšlenka hledající světlo (1938) se však promítaly pouze před úzkou skupinou pozvaných diváků a nedostaly se na široké distribuce. Eva Strusková: Dodalovi: Průkopníci českého animovaného filmu. Praha: Národní filmový archiv a Akademie múzických umění, 2013, s. 192 a s

12 poskytla amatérské základně jen málo tematických východisek a tak stále zůstávaly pro kinoamatéry největší inspirací kreslené grotesky americké výroby. Prvním filmem natočeným v amatérském prostředí, který obsahoval krátkou animovanou sekvenci rozpohybované panenky, byl snímek Hadrová Ančka pražských autorů Burdy, Lengsfelda a Tichého (obr. 1.1). Snímek si získal velkou pozornost a stal se vítězem kategorie hraných filmů na první soutěži UNICA v Barceloně roku Záhy po Hadrové Ančce představil v brněnském klubu kinoamatérů svůj debut, Pejska Čokla, jevíčský rodák Jaroslav Mackerle, kterého můžeme označit jako nejplodnějšího animátora před rokem 1945, přestože jeho filmografie čítá pouze tři tituly. Jeho tvorbě se věnujeme v samostatné kapitole. Kromě těchto děl se v dobovém tisku objevují kusé zmínky o několika málo dalších trikových snímcích. Většinou šlo o filmy, které byly obdobně jako Hadrová Ančka především hranými snímky s animovanými sekvencemi, jako například Kouzelný koberec Josefa Černého. 16 Zřejmě jediným plně kresleným filmem byla Kindlova Cizina z pohlednic. 17 K takovým snímkům se však nevztahují žádné další archivní údaje ani zprávy. Počátkem války se podmínky pro výrobu amatérských filmů ztížily nedostatkem filmového materiálu a horší dostupností dalšího technického zařízení. Za dobu protektorátu v klubech nenajdeme jediný kompletně animovaný snímek. Je pozoruhodné, že se v této, pro tvorbu nesnadné době, dokázal v kinoamatérském hnutí zrodit nápad na celovečerní animovaný film. Na stránkách Československého kinoamatéra předestřel Milan Silnoušek svůj námět na film Louskáček a Myší král, pohádku na motivy Ernsta Theodora Wilhelma Hoffmanna. V článku zároveň uvedl, že kvůli nedostatku finančních prostředků je tento projekt zatím nerealizovatelný. 18 I přes nulovou produkci v trikovém filmu se na začátku 40. let objevují dvě významné kinoamatérské publikace, které animační techniku alespoň ve zkratce popisují. Karel Kameník v knize Amatérský film od A až do Zet doporučuje animaci pouze k dílčímu využití v hraných filmech, přesto na několika řádcích popsal princip animace kreslené a její techniku 15 -kkk-, Stručný přehled mezinárodních soutěží UNICA na nejlepší amatérský film. Československý kinoamatér 12, 1948, č. 6, s Karel Smrž, Co nám řekla protektorátní soutěž amatérských filmů. Amatérská kinematografie 6, 1941, č. 10, s Nejlepší amatérské filmy Československý kinoamatér 2, 1937, č. 8, s V článku se uvádí pouze název filmu a autorovo příjmení s poznámkou, že film nebyl, z blíže neurčených důvodů, obodován. 18 Milan Silnoušek a jeho amatérské studio MiSi film upřelo síly k zamýšlené sérii krátkých animovaných pohádek s názvem Zpívající tuš. Údajně měl být dokončen i první film tohoto zamýšleného seriálu, Honzík zlobí čaroděje, z nějž některé záběry byly publikovány na stránkách Československého kinoamatéra (obr. 1.2). Milan Silnoušek, Svět kreslených hvězd. Československý kinoamatér 8, 1943, č. 3, s

13 fázování. V tomto ohledu se jeví jako obsažnější druhá publikace, Laciné filmování: Z domácí dílny kinoamatérovy od Josefa Poláka. Ten vycházel při popisu kreslené grotesky z článků Jaroslava Mackerleho publikovaných v Československém kinoamatéru, ale také v následující části popsal principy animace loutkové, se zaměřením na samotnou konstrukci loutek s kloubovým aparátem. 19 Pro kompletní přehled dodejme, že zajímavou, avšak zcela neprozkoumanou oblastí jsou animované titulkové sekvence, které se v tuto dobu hojně objevují u amatérských filmů všeho druhu, ať jde již o animaci pouze v rámci písma titulků - například efekt napsání názvu filmu perem - či složitější části. U jednoho z rodinných filmů Čeňka Zahradníčka je zmiňována animace psa požírajícího věnec buřtů během titulkové části. Znamená to, že se s animačními postupy amatérští filmaři setkávali, byť okrajově, poměrně často. Popsání a zdokumentování takto marginálních oblastí animace by však vyžadovalo velmi obsáhlou rešerši fakticky se dotýkající všech dochovaných amatérských filmů Dílo Jaroslava Mackerleho Podle dochovaných materiálů jediným českým amatérským filmařem, který se animaci a jejím možnostem věnoval před válkou dlouhodoběji, byl Ing. Jaroslav Mackerle ( ) působící v brněnském amatérském filmovém klubu. Ačkoliv se jeho dílo setkávalo s úspěchem, sám Mackerle vytvořil pouze tři kreslené filmy, načež se v roce 1938 přestal věnovat filmu úplně. Po válce se začal zajímat amatérsky o archeologii a regionální historii Malé Hané a publikoval celou řadu děl věnující se tomuto regionu. Jaroslav Mackerle, jevíčský rodák, odešel v roce 1931 do Brna studovat architekturu na České vysoké škole technické. Záhy vstoupil do zdejšího kinoamatérského klubu, přičemž se jeho rané dokumentární filmy věnují často sportovní tématice, např. Zlatá přilba, Masarykův okruh či Roháče. 20 Pod vlivem oblíbených animovaných grotesek se však stále více zajímal o kreslený film. O tom, jak se učil technice kresleného filmu se zmiňoval sám autor ve svém převážně technicky zaměřeném článku Jak jsem tvořil kreslený film, který byl otištěn v Československém kinoamatéru, takto: Když jsem se rozhodl kreslit filmy, začal jsem se o ně též zajímat. Z archivu Pathé jsem si koupil 20 m 19 Josef Polák, Laciné filmování: Z domácí dílny kinoamatérovy. Praha: Vesmír, 1941, s Lukáš F. Peluněk, Jaroslav Mackerle a jeho odkaz Malé Hané. In: Ivana Koucká, Zdeňka Žáčková (eds.), Historica Olomucensia. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2014, s

14 Kocoura Felixe a na tomto filmu jsem studoval, jak se co dělá. Chodil jsem též do kin na grotesky a dával pozor, jak je co děláno, případně jak bych to udělal asi já. Tedy jistě jenom způsob práce, ne děj. Literaturu o kreslených filmech jsem žádnou nenašel, jen v Pathé revue byl jednou článek o filmových tricích, jak se asi kreslená groteska dělá a jak se napomáhá ke správným fázím při kreslení pohybu. 21 Po prvních pokusech tak Mackerle dokončil na přelomu let první český amatérský animovaný snímek Pejsek Čokl, nasnímaný na 9,5mm film. 22 Děj vypráví o malém psovi jménem Čokl, kterého jeho pán vyhodí z domova. Náhodou se ocitne až v Habeši uprostřed válečného konfliktu, kdy se přidá na stranu domorodců v jejich značně nevyrovnaném boji proti útočícím tankům. Nakonec lstí vyhrává a je mu darováno Habešským králem jeho vlastní království s názvem Psirie (obr. 1.3). Animovanému debutu se dostalo mezi kinoamatéry velké pozornosti, zejména po jeho vítězství na celostátní soutěži v roce 1936, kde byl jediným přihlášeným trikovým filmem vůbec. 23 Mackerle, vědom si absence jakékoliv literatury, která by mohla případným amatérským animátorům pomoci, publikoval v témže roce na stránkách Československého kinoamatéra na pokračování již citovaný článek Jak jsem tvořil kreslený film. 24 V něm popisuje techniku kresleného filmu, včetně detailů ohledně osvětlení scény či výroby kreslící desky, a radí, jaké použít technické vybavení. Stejně tak uspořádal Mackerle v dalších klubech několik projekcí svého filmu spojených s přednáškou, jakým způsobem Pejsek Čokl vznikal. O technice nakonec promluvil i ve vysílání Československého rozhlasu, kdy byla odvysílána jeho přednáška Kreslím film o pejskovi Čoklovi. 25 Na začátku roku 1937 představil Jaroslav Mackerle svůj druhý kreslený film s názvem Kiki (obr. 1.4). Děj je již více propracován, než u Pejska Čokla, který vznikl pravděpodobně 21 Jaroslav Mackerle, Jak jsem tvořil kreslený film. Československý kinoamatér 1, 1936, č. 4, s Film byl vytvořen v brněnské dílně na Veveří, kterou založil Jindřich Suchánek, významný konstruktér potřeb pro filmové amatéry, spojovaný zejména s vytvořením první české kamery Admira. Miloš Henkrich, Jindřich Suchánek : 1. československá továrna na úzký film v Brně. Bakalářská diplomová práce. Brno: Masarykova Univerzita, Filozofická fakulta, Ústav filmu a audiovizuální kultury, 2013, s Výsledky celostátní soutěže. Československý kinoamatér 1, 1936, č. 4, s Jaroslav Mackerle, Jak jsem tvořil kreslený film. Československý kinoamatér 1, 1936, č. 4, s ; č. 5, s. 50; č. 6, s S poznámkou, že jde o první přednášku kinoamatéra v Československém rozhlasu o jeho vlastní práci. Klubové zprávy. Československý kinoamatér 1, 1936, č. 7, s

15 jako demonstrace animační techniky jako takové. Kiki se přihlásí k automobilovým závodům, přičemž do svého vozu získává za svoji ochotu pomoci druhým zázračné palivo. Na trati se však chová nečestně, když zničí závodní vozy svých soupeřů. Když se jednomu z nich vysmívá a nesleduje trať, narazí do sloupu, zničí tak svůj automobil a je ze soutěže diskvalifikován. S pláčem pak odchází ze závodiště. Ačkoliv snímek je po obsahové stránce bohatší a propracovanější, nezaujal publikum tolik, jako Mackerleho přechozí dílo. Pejsek Čokl publikum nadchnul především proto, že šlo o zcela novou techniku na poli českého amatérského filmu a pravděpodobně i z toho důvodu, že se zaobíral aktuálním politickým tématem. Snímek Kiki byl sice oceněn na celostátní soutěži amatérský filmů pro rok 1936, v klubech se však dočkal pouze několika uvedení hned po svém ocenění - oproti Pejsku Čoklovi, který byl v klubových programech běžně uváděn ještě koncem roku Svoji filmovou tvorbu ukončil Jaroslav Mackerle filmem Žížala Žíža (obr. 1.5), kde se od komplikovanějšího děje odklonil a soustředil se primárně na další možnosti animace. 27 Poměrně kratší groteska o žížale, která se v cestě za svojí láskou musí, mimo jiné, proměnit v ponorku, má obdobně pacifistické poselství, jako Pejsek Čokl, byť již není reakcí na konkrétní dobové válečné události. Snímek se dočkal jen několika projekcí (s největší pravděpodobností pouze v brněnském klubu). V tisku se objevují o filmu pouze drobné zmínky. 28 Roku 1938 Mackerle úspěšně dokončil brněnské studium a vrátil se do rodného Jevíčka. Tím skončilo i jeho působení v českém amatérském filmu. Ačkoliv se Jaroslav Mackerle v druhé polovině 30. let velmi intenzivně věnoval rozšíření podvědomí o technikách kresleného filmu, nenašel se až do konce války mezi amatéry nikdo, kdo by se věnoval animovanému filmu v takovém rozsahu května 1937 byl snímek promítán v Československém klubu kinoamatérů. Krátká poznámka v Československém kinoamatérovi doplňuje, že jde o nejlepší Mackerleho dílo, které autor k prospěchu díla ještě upravil. O jaké konkrétní úpravy šlo, není známo. Klubové zprávy, Československý kinoamatér 2, 1937, č. 6, s Vyčerpávající publikace Český animovaný film I však zmiňuje pouze první dva Mackerleho filmy, Pejska Čokla a Kiki. V záznamech je chybně uveden jako výrobce Československý klub kinoamatérů. 28 Například že groteska byla přihlášena do podzimní soutěže Moravskoslezského klubu kinoamatérů (jako jediný snímek ve svojí kategorii). wgt-., Moravskoslezský klub kinoamatérů v Brně. Československá kinematografie 3, 1938, č. 3, s

16 1. 4. Obrazová příloha 1. kapitoly Obr Jediná dochovaná fotografie z filmu Hadrová Ančka. Robert M. Procházka, Amatérská kinematografie. Československý kinotechnik 1, 1935, č. 8, s. 62. Obr Jaroslav Mackerle, Kiki. Scan filmového políčka. Obr Záběr z filmu Milana Silnouška Honzík zlobí čaroděje. Milan Silnoušek, Svět kreslených hvězd. Československý kinoamatér 8, 1943, č. 3, s. 26. Obr Jaroslav Mackerle, Žížala Žíža. Scan filmového políčka. Obr Jaroslav Mackerle, Pejsek Čokl. Scan filmového políčka. 16

17 2. Poválečné tvůrčí impulsy a první mezinárodní úspěchy Po rychlé obnově amatérské kinematografie se dokázalo mnoho filmů prosadit doma i na zahraničních soutěžích. V klubech začala tvořit nová generace amatérů, kteří dokázali přicházet s novými náměty, často i přejatými z tvorby profesionální. Mezi nimi i Vilibald Weinzettl, jehož úspěšné a oceňované animované filmy dokázaly podnítit v ostatních amatérech zájem o trikovou kinematografii a řada z nich se pokusila na Weinzettla navázat. Úspěšný rozvoj byl však přerušen organizačními změnami amatérské kinematografie na počátku 50. let, které tuto úspěšnou a tematicky rozmanitou éru ukončily Obnova amatérské kinematografie za třetí republiky a události roku 1948 Na samém konci války někteří kinoamatéři zaznamenali poslední boje a osvobozování Československa. Většina těchto záběrů byla později sestříhána a představena zejména při příležitosti prvního výročí osvobození republiky. Druhou skupinou pak byly dokumentární filmy vzniklé po osvobození a zaznamenávající obnovu státu. 29 Po válce se začal relativně rychle obnovovat klubový život, navzdory mnoha problémům, například nedostatku filmové suroviny na československém trhu. Svoji činnost záhy obnovil Československý klub kinoamatérů, jehož první valná hromada proběhla 26. ledna O den později se konala valná hromada Svazu klubů v ČSR, čímž byly obnoveny dvě největší organizace kinoamatérské sféry. Podporu filmařům-amatérům vyjádřila i Československá filmová společnost, do jejíhož čela byl zvolen v březnu 1946 Lubomír Linhart. 30 Ve stejném roce vyšel po dvouleté přestávce znovu Československý kinoamatér, který začalo vydávat Československé filmové nakladatelství. Na podzim roku 1946 se Československo zúčastnilo první poválečné soutěže UNICA, uspořádané tentokrát ve švýcarském Luganu. Ačkoliv bylo na soutěži zastoupeno pouze sedm zemí s 27 filmy, soutěž byla podstatná především svým opětovným navázáním mezinárodních kontaktů mezi kinoamatéry. 31 Oficiálními delegáty za Československo byli zvoleni Robert M. Procházka, Jaroslav Nekvapil a Karel Kameník. 29 Jedním z těchto snímků, jehož název se dochoval, byl film Na pomoc Českomoravské autorů Karla Kameníka a Otto Vlka, dokončený v říjnu roku Alena Kučerová, Poválečná amatérská kinematografie I Praha: Ústav pro kulturně výchovnou činnost, 1975, s Československá filmová společnost například mezi kluby vybrané kluby rozdělila určité množství 8, 9,5 a 16mm filmů. 31 Československo na soutěž přihlásilo celkem čtyři filmy: Zachráněnou rodinu, dokument Karla Kameníka, hrané filmy Příběh rezavé veverky Františka Zimy a Depeši MSG Václava Chaloupky a fantazijní snímek Justitia Vlastimila Nezkusila. V celkovém pořadí skončilo Československo na čtvrtém místě s 55,8 body. Výsledkové 17

18 V následujícím roce obnova pokračovala, bylo vyhlášeno i několik nových soutěží, např. o nejlepší rodinný film. Členů v klubech přibývalo, na soutěžích se však stále neobjevovaly filmy ve větších počtech (do klubové soutěže ČKK roku 1947 bylo přihlášeno jen osmnáct snímků). Soutěž UNICA ve Stockholmu byla v tomto roce obsazena hojněji, účastnilo se jí již deset států. Československo dosáhlo tohoto roku zatím svého největšího vítězství, když se dostalo v celkovém hodnocení zúčastněných národů na třetí místo. 32 Důsledky únorového převratu roku 1948 se nevyhnuly ani amatérským klubům. Již 29. února byl ustanoven Akční výbor Svazu klubů kinoamatérů ČSR, který měl jak být dohlížitelem nad plány tvorby v jednotlivých klubech, tak se měl podílet na přípravách nastávajícího ročníku soutěže UNICA v Československu. V čele tohoto Akčního výboru stál Karel Kameník, pod jeho provolání, vyzývající k vytvoření akčních výborů v jednotlivých klubech, otištěné v Československém kinoamatéru se podepsal např. i Vlastimil Nezkusil, bývalý předseda Svazu klubů kinoamatérů. 33 Záhy byl Akční výbor ustanoven i v ČKK, jakožto největším a nejvlivnějším kinoamatérském klubu. Další kluby však nenásledovaly tohoto příkladu a věnovaly se dále běžným organizačním záležitostem. Únor 1948 s sebou mimo jiné přinesl omezení importu technických zařízení do Československa (kamer, stříhaček, lepiček) i filmového materiálu, který se opět stal nedostatkovým. V tisku se největší část článků zaměřila právě na technickou stránku natáčení, zejména jak lze levně a podomácku nahradit některé nedostatkové potřeby. UNICA 1948 v Mariánských lázních proběhla za menší účasti ostatních zemí (tentokrát se účastnilo 7 států). Československo se do soutěže přihlásilo celkem čtyřmi filmy a skončilo v závěrečném hodnocení na druhém místě. 34 Z ostatních zpráv v tomto roce je důležitá zmínka z konce září o založení prvního slovenského kinoamatérského klubu v Bratislavě. Na začátku roku 1949 bylo zastaveno vydávání Československého kinoamatéra, čímž byl velmi silně narušen styk mezi jednotlivými kluby. Zmizela platforma pro předávání pokynů a zkušeností kinoamatérům-začátečníkům, nebylo jak informovat veřejnost o projekcích jednotlivých klubů, ani o výsledcích krajských či národních soutěží. Kvůli této absenci listiny všech konaných ročníků soutěže UNICA jsou dostupné on-line na adrese 32 Vyslány byly do soutěže tři snímky hraný film Vějíř skupiny Hejduk-Nedbal-ostatní (7. místo), dokument Rok kouzelník L. Schnöblinga (5. místo) a loutkový snímek Vilibalda Weinzettla Zrození Emana Plíška (3. místo). 33 Jiří Bachan, Karel Kameník, Vlastimil Nezkusil, Miloslav Pacal, Všem Čs. kinoamatérům! Československý kinoamatér 12., 1948, č. 4, s Do soutěže byly přihlášeny hraný Přízrak Jaroslava Cmírala (1. místo v kategorii hraných filmů), kombinovaný hraný a kreslený film Kosmický sen Vilibalda Weinzettla (2. místo v kategorii hraných filmů), žánrový film Vzpomínka z kolektivu klubu AFA (3. místo v kategorii žánrových filmů) a dokument dr. Jaroslava Krekuleho Dóm svatého Víta (4. místo v kategorii dokumentů). 18

19 jakýchkoliv aktuálních klubových zpráv je velmi obtížné rekonstruovat dobovou situaci v amatérské kinematografii. UNICA 1949 byla na dlouhou dobou posledním ročníkem, kterého se Československo zúčastnilo. V Italské Varese dosáhly vyslané filmy vysokého hodnocení a v celkovém hodnocení skončilo Československo na třetím místě Soběslavský plán a jeho důsledky Mezníkem pro vývoj amatérské kinematografie se stal sjezd kulturně osvětových pracovníků českých krajů v Soběslavi roku Záměrem sjezdu bylo definovat cíle osvěty a také reorganizovat aparát osvětové a zájmové činnosti. Ministr informací Václav Kopecký zde představil svůj program, tzv. Soběslavský plán, ve kterém zdůraznil nutnost výstavby nového osvětového aparátu. Všechny organizace a spolky v tomto aparátu začleněné měly mít jasný stranický a politický charakter a měly se podílet na propagaci socialismu. 36 Aby bylo zaručeno toto politické vedení, došlo naplněním Soběslavského plánu ke zrušení všech amatérských spolků. Kluby, které nezanikly, byly nuceny přejít do masových organizací, zejména do klubů ROH. Velká řada kinoamatérů se v této době buď odmlčela, nebo přestala tvořit úplně. Roku 1951, kdy oficiálně vstoupil Soběslavský plán v platnost, zanikl Svaz klubů kinoamatérů a ideovou i organizační péči o filmové kluby v Čechách převzalo Ústředí lidové tvořivosti, na Slovensku pak Matice slovenská. Československo následně demonstrativně vystoupilo z organizace UNICA, čímž domácí kinoamatérská tvorba ztratila možnost se zúčastnit největší mezinárodní soutěže. Do vedení filmových klubů také byly dosazovány osoby bez jakýchkoliv předchozích zkušeností, jejichž úkolem primárně bylo dohlédnout na ideovou složku natáčených filmů. Z tohoto důvodu rapidně poklesla kinoamatérská produkce a na tvůrcích byla požadována stále větší politická angažovanost Trikové filmy Vilibalda Weinzettla Při popisu amatérské poválečné animace v Československu je nezbytné vrátit se k postavě Vilibalda Weinzettla. Weinzettlovy úspěchy s trikovými filmy znamenaly oživení 35 Do soutěže byly přihlášeny tyto československé filmy Kinoamatérův epilog Vilibalda Weinzettla (2. místo v kategorii hraných filmů), Nesprávný odhad autora Staňka (5. místo v kategorii hraných filmů), Nedokončená Jaroslava Cmírala (3. místo v žánrových filmech) a Odrazy J. Krekuleho (4. místo v žánrových filmech). 36 Václav Kopecký, Soběslavský plán kulturně osvětové činnosti. Praha: Ministerstvo informací a osvěty, 1950, s

20 tohoto žánru mezi kinoamatéry. Takřka záhy po ocenění jeho debutu na přehlídce UNICA se začaly objevovat v klubech více či méně zdařilé pokusy o napodobení tohoto úspěchu. Tuto první vlnu posléze zastavily změny ve struktuře kinoamatérského hnutí na počátku 50. let. Vilibald Weinzettl ( ) získal ještě před svým úspěchem na poli amatérské animace velké zkušenosti coby kreslíř a reklamní tvůrce. 37 Ostatně po roce 1952, kdy se stal členem Českého výtvarného svazu, se začal věnovat kreslení naplno, a to jak knižním ilustracím, užitkové grafice ale i samostatné malbě. Weinzettl se roku 1946 stal členem téhož roku založeného Klubu foto- a kinoamatérů v Praze-Vršovicích. 38 Pozornost si získal již při první klubové soutěži v květnu Do soutěže zapsal dva své filmy a oba obsadily první příčky ve svých kategoriích šlo o hraný snímek Kariéra Mistra Otty Pinkase a loutkový film Zrození Emana Plíška (obr. 2. 1). Byť byla Kariéra zajímavou a úspornou groteskou, pozornost si především získal druhý jmenovaný titul. Weinzettl se při tvorbě obratně inspiroval u profesionálních autorů, zakladatelů české loutkové animace, a ačkoliv se v mnohém snažil svým vzorům přiblížit, přiznával ve svém díle amatérské tvůrčí zázemí. Jak sám Weinzettl vzpomínal, největší inspirací pro natočení Emana Plíška mu bylo shlédnutí krátkometrážního debutu Karla Zemana a Bořivoje Zemana Vánoční sen. 39 Místo toho, aby ve svých amatérských podmínkách vytvářel složitou loutku s kloubovým systémem, jeho hrdina byl vytvořen pouze z kusu bílého plechu namísto těla a pingpongového míčku coby hlavy. Ze stejného důvodu nemá figurka Plíška téměř žádné obličejové rysy (kromě malého korálku namísto nosu). Jednoduchost a účelnost loutky ocenil i M. Bert v obsáhlém referátu o prvních dvou Weinzettlových dílech v Československém kinoamatéru: Plíšek je obdivuhodnou kombinací nejjednodušších geometrických tvarů: jeho tělíčko a údy jsou skoro dvoudimensionální; je vystřižen ze slabého plechu a hlavička je koulí, ze které trčí kolíček nosu, Zdá se skoro neuvěřitelné, že lze dosáhnout uspokojivého výsledku s kombinací tak zvláštní. Co vlastně uvidí, 37 Již od roku 1931 pracoval jako kreslič u stavitelské firmy. Po absolvování vyšší průmyslové školy stavitelské v roce 1936 studoval dva roky Rotrrovu soukromou výtvarnou školu. Na přelomu 30. a 40. let byl zaměstnán coby vedoucí propagace pro Grandpodniky Drahoňovský. Mezi lety pracoval, podle vlastního záznamu, jako externí grafik u různých propagačních podniků v Praze. 38 Poprvé jej kronika klubu zmiňuje k 8. říjnu 1946, kdy na valné hromadě byl schválen jeho návrh klubové vlajky. Weinzettl Vilibald ( ). NFA, OF, sign. 132, ev. č Vilibald Weinzettl, Jak přišel na svět Eman Plíšek. Československý kinoamatér 11, 1947, č. 8, s

21 otočí-li se Plíšek k divákovi bokem? A přece právě Plíškova nedokonalost je jeho osobním kouzlem. Elementárnost jeho tvaru, jeho pohybů, gest, dětská prostota a nesložitost jeho výrazových prostředků to je právě ono, co dělá Plíška rázovitou, milou postavičkou, jejíž odlišnost není jen odlišností za každou cenu. 40 Zrození Emana Plíška se stalo velmi úspěšným filmem, který se umístil na všech významných domácích kinoamatérských přehlídkách. K završení úspěchů byl film vybrán k účasti na mezinárodní přehlídce UNICA ve Stockholmu. UNICA 1947 také byla první mezinárodní soutěží, kde se umístil český trikový snímek Weinzettl s Plíškem obsadil ve své kategorii třetí místo. Na stejné příčce skončilo i Československo v celkovém hodnocení států (byť nad Švédskem vyhrálo jen o šest desetin bodu). 41 Začátkem roku 1948 začal Vilibald Weinzettl pracovat na svém dalším snímku s názvem Kosmický sen (obr. 2.2). Ačkoliv autor dříve uvedl, že pracuje na dalším filmu, v němž vystoupí Plíškova figura, 42 Kosmický sen byl vytvořen kombinací kreslené animace a hraných scén. Ve filmu hvězdář ve snu pozoruje dalekohledem nové těleso, zvláštní létající hvězdu či planetku. Tato planetka potkává na své pouti vesmírem několik znamení zvěrokruhu, až narazí na Střelce, který ji sestřelí z oblohy. Ačkoliv je Kosmický sen neméně podařeným filmem, na svoji dobu vzniku kombinuje hrané pasáže s kreslenými scénami velmi dobře a byl velmi kladně posuzován na festivalech, nedosáhl již takového věhlasu u kinoamatérů, jako oceňovaný a přelomový Plíšek. Zatímco na Weinzettlův debut navázalo takřka ihned několik autorů svými loutkovými filmy, kreslená animace si nacházela cestu mnohem obtížněji a zdlouhavěji. Přesto snímek vyhrál 25. května 1948 klubovou soutěž, záhy poté 29. května zvítězil na národní soutěži, kde režisér získal putovní cenu svazu. Komise soutěže doporučila přihlásit Kosmický sen společně s dalšími filmy na festival UNICA. Ten se tomto roce konal v Československu, konkrétně v Mariánských Lázních. Zde se v kategorii A, kde soutěžily snímky hrané ať živými herci, 40 M. Bert, Opět jedna naděje Československý kinoamatér 11, 1947, č. 8, s Jak vzpomíná Miloslava Weinzettlová, Zrození Emana Plíška původně bylo natočeno na 8 mm formát, ale kvůli účasti na UNICA museli snímek znovu přetočit na 16 mm podle stejného scénáře. Rozhovor s Miloslavou Weinzettlovou vedený Evou Struskovou v roce NFA, 524 OS, Weinzettlová Miloslava. 42 Vilibald Weinzettl, Jak přišel na svět Eman Plíšek. Československý kinoamatér 11, 1947, č. 8, s

22 loutkami či kreslenými postavami, umístil Kosmický sen na druhé příčce. 43 V celkovém pořadí skončilo Československo na druhé příčce, což bylo dosud nejlepší umístění se v této soutěži vůbec. Překonáno bylo až roku 1969, kdy získalo Československo v souhrnném hodnocení zlatou medaili. Svojí tvorbu 40. let, kterou lze v kontextu československé amatérské animace označit za průlomovou, uzavřel Vilibald Weinzettl snímkem Kinoamatérův epilog. Jde opět o kombinovaný film, tentokrát ale o spojení hrané akce s loutkovou animací. Weinzettl se po slabším přijetí Kosmického snu rozhodl znovu oživit oblíbenou figurku Plíška, k němuž tentokrát přidal i ženskou postavičku. Děj filmu ukazuje filmaře-amatéra při práci, na níž se však kvůli pláči svého malého dítěte nemůže soustředit. Když rozčilen odchází z bytu, Plíškova figurka ožívá a společně se svým ženským protějškem se jí podaří dítě uklidnit a nakrmit mlékem. Zatímco přechozí Weinzettlovy filmy se zabývaly více či méně demonstrací animace jako technologie, Kinoamatérův epilog má již jasnou dramatickou strukturu bez samoúčelných ukázek možností loutkového filmu. Snímek s přehledem zvítězil na klubové soutěži vršovického klubu a stal se i naprostým vítězem soutěže národní. Odtud byl nominován na přehlídku UNICA, která se v roce 1949 konala ve Varese v Itálii. Tento rok byla soutěž obsazena hojněji, než v minulých letech, zúčastnilo se hned jedenáct států oproti minulým sedmi. Přesto celé přehlídce dominovaly filmy žánrové a dokumentární, v relativně slabě hodnocené hrané kategorii se umístil Kinoamatérův epilog na druhém místě. Shodou okolností ve stejné době uvedla Hermína Týrlová svůj film Ukolébavka, jehož obsah je s Kinoamatérovým epilogem velmi podobný. Miloslava Weinzettlová v rozhovoru s Evou Struskovou však jakoukoliv možnost inspirace či plagiátorství odmítla. 44 Ačkoliv byl Kinoamatérův epilog jedním z nejprofesionálnějších děl, jaké v československé amatérské kinematografii v této době vzniklo, kvůli nadcházející reorganizaci kinoamatérského hnutí zůstal pozapomenut. 45 Tímto dílem končí první 43 Snímek dle výsledkové listiny získal 76, 33 bodů. Zlato získal hraný film Přízrak od režiséra Jaroslava Cmírala, který stejně jako Weinzettl pocházel z vršovického klubu. Podle vzpomínek Miloslavy Weinzettlové byl Cmíral tím, kdo jejího manžela do vršovického klubu přivedl. 44 Miloslava Weinzettlová v rozhovoru s PhDr. Evou Struskovou uvedla, že poté, co zlínské studio vidělo film Kinoamatérův epilog, nabídlo Vilibaldu Weinzettlovi místo v jejich animačních studiích. K tomuto tvrzení však neexistují žádné písemné doklady. Rozhovor s Miloslavou Weinzettlovou vedený Evou Struskovou v roce 1998, c. d. 45 Přínos Vilibalda Weinzettla kinoamatérské tvorbě v Československu byl znovu připomínán až po polovině 50. let, kdy se autor začal znovu věnovat vlastní filmové tvorbě. Během 60. let jej uvádělo jako svůj zdroj inspirace hned několik amatérských animátorů a až tehdy se mu dostalo většího uznání. Je pozoruhodné, že zmíněný Kinoamatérův epilog byl vyslán na festival amatérských filmů v Olbii na Sardinii ještě v roce 1964, kde společně s aktuálními filmy Otazník (J. Veškrna, J. Kapoun) a Legendou o lásce (kolektiv Červenka, Dašek, Kusý, Novotný) 22

23 Weinzettlovo tvůrčí období v následujících letech se věnuje převážně kresbě a grafickým návrhům, 46 roku 1950 se stává předsedou vršovického klubu kinoamatérů. 47 Na svojí tvorbu navázal až v polovině 50. let, poté co natočil dva hrané snímky Vítězný paprsek (1952) a Koníček (1956). V roce 1956 také přistoupil k natočení svého posledního loutkového filmu adaptaci Cínového vojáčka od Hanse Christiana Andersena pod názvem Pohádka na dobrou noc. Tímto snímkem tak končí Vilibald Weinzettl s trikovým filmem a nadále se občasně věnuje buď hrané či dokumentární tvorbě Amatérští animátoři navazující na Weinzettla Weinzettlův mezinárodní úspěch se Zrozením Emana Plíška podnítil další české amatérské autory k tvorbě loutkových snímků. Tyto napodobeniny však nedopadly podle očekávání tvůrců a na soutěžích dostávaly zpravidla nízká hodnocení. Chyběla jím větší originalita, dramaturgie a propracovanější scénář. Žádný z těchto animátorů si nevytvořil osobitý rukopis a záhy po změnách v organizaci a struktuře amatérského filmu na začátku 50. let tyto pokusy utichly. Loutkovou animaci vystřídala v 50. letech animace kreslená či plošková a ta si udržela mezi animátory největší oblibu i v příští dekádě. Jako první oznámil na stránkách Československého kinoamatéra dr. Jiří Škarpíšek výrobu svého loutkového snímku Špuntík (obr. 2.3). 49 Hrdina snímku byl podobně improvizačně zkonstruován, jako Eman Plíšek (Špuntíkovo tělo tvořily tři korkové zátky a drátek), z kusých náznaků o ději obdržel cenu bronzového sardinského bojovníka. V. Havlík, Festival v Olbii. Filmovým objektivem 4, 1964, č. 7, s V této době se (mimo jiné) věnoval Weinzettl i kresbě a návrhům motivů na krabičky zápalek. Do konce 50. let stihl vytvořit na stovky návrhů a jeho práce patří v 50. a 60. letech údajně k nejhodnotnějším a nejznámějším. Jeho návrhy zvýšily úroveň tehdy vydávaných nálepek na zápalky a také pomohly popularizovat filumenii. Markéta Vrabcová, Bohatství skryté v krabičce zápalek rozhovor. Naše rodina 41, 2009, č. 34, s Vilibald Weinzettl byl zvolen předsedou za odcházejícího MUDr. Jaroslava Hostičku, záhy po zvolení došlo k přejmenování z Klubu foto a kinoamatérů (byl označován zkratkou KFKA) na Pražský filmový klub. Ten fakticky zanikl roku 1953 začleněním se do závodního klubu n. p. Koh-i-noor. Jak Miloslava Weinzettlová vzpomíná, stěžejní členové, jako Weinzettl či Cmíral v klubu nadále zůstávali, až do let , kdy začala být po členech požadována větší politická angažovanost. Rozhovor s Miloslavou Weinzettlovou vedený Evou Struskovou v roce 1998, c. d. 48 Průvodcův seznam v archivu NFA dokládá ještě snímky Skol ty psy (1958), Richard Wiesner (1960) a Člověk vítězí nad přírodou (rok natočení chybí). Seznam patrně neobsahuje veškerou Weinzettlovu tvorbu, pro sestavení úplného seznamu však chybí podklady. V rámci klubu se Weinzettl podílel i na jiných filmech, například na sérii kolektivních klubových snímků Cicínek a Cabánek. Nedokončen zůstal Weinzettlův kreslený film Bylo jich šest, jehož scénář a kreslící fólie jsou uloženy v NFA. Weinzettl Vilibald ( ). NFA, OF, sign. 132, ev. č První zmínka v tisku také uvádí, jak dr. Jiří Škarpíšek figurku Špuntíka vyrobil prý jako hračku pro svoji nemocnou dceru. Až později se autor rozhodl, že natočí se Špuntíkem trikový film. Správce pro film a diapozitiv, se kterým Škarpíšek spolupracoval, mu údajně vnucoval do filmu větší výchovný apel a tak byl scénář filmu, díky právě probíhajícímu týdnu spořivosti, přepracován, aby mohl Špuntík příkladně šetřit. Jiří Škarpíšek, Špuntík. Československý kinoamatér 12, 1948, č. 1, s

24 filmu lze vyčíst, že šlo téměř o přímou napodobeninu Weinzettlova díla. 50 Ze zpráv v tisku nelze zjistit, zda byl film dokončen a uveden. Dalším snímkem, který na Weinzettla navazoval, byl loutkový film Raz, dva, tři! kolektivu FMR (Fenclová Mařík Regentík) z Českého klubu kinoamatérů. Postavičky v tomto tělovýchovném filmu 51 byly tvořeny již výhradně dráty. Ačkoliv snímek v hodnocení klubové soutěže propadl, jeho animace byla zřejmě na relativně dobré úrovni a sám kolektiv během příprav filmu poskytoval rady ostatním zájemcům o loutkovou animaci. 52 Pravděpodobně jediný animátor z této skupiny, který začal natáčet ještě před Plíškovým úspěchem, byl Vilém Kulička, tvořící pod pseudonymem Willi. Ten se podílel na založení vršovického klubu kinoamatérů a pořádal zde pravidelné kurzy amatérského natáčení pro zájemce. Na první klubové soutěži ve dnech 19. a 20. května 1947 představil své dva trikové filmy, Šachového krále a Nedostižné mlsky (obr. 2.4). 53 Ovlivněn technikou a úspěchy filmů svého klubového kolegy Weinzettla natočil o rok později snímek Následky (obr. 2.5) kombinující hranou akci s animací jednoduché siluetové figurky z papíru. Námět filmu se věnuje boji s alkoholismem a líčí následky závislosti u notorického pijáka. 54 Film byl předveden na klubové soutěži Vršovického klubu roku Protože však jeho snímky nezískávaly vysoká hodnocení na soutěžích, a jeho tvorba byla stále zastíněna Weinzettlovou, vrátil se Vilém Kulička k hrané tvorbě Jiří Škarpíšek, Jak pokračuje Špuntík. Československý kinoamatér 12, 1948, č. 4, s Stejně jako se Jiří Škarpíšek při tvorbě Špuntíka inspiroval probíhajícím týdnem spořivosti, kolektiv FMR nalezl předlohu filmu v blížícím se XI. všesokolském sletu. Podobné reakce a kritiky na aktuální a nadcházející události byly, jak později uvádíme, poměrně častým jevem. Kolektiv FMR, Jak vznikl kolektiv FMR a trikový loutkový film Raz, dva, tři!. Československý kinoamatér 12, 1948, č. 12, s Jan Mařík, Raz, dva, tři! Československý kinoamatér 12, 1948, č. 4, s Prameny se nezmiňují, jakou technikou byl Šachový král animován. Druhý snímek, Nedostižné mlsky, byl jednoduchou kreslenou pohádkou o mlsné kočce. Film také byl také zřejmě prvním amatérským animovaným barevným snímkem. Hodnocení obou filmů však bylo velmi nízké, zřejmě i díky Weinzettlově silné konkurenci. Karel Kameník, Filmové triky. Praha: Orbis, 1959, s Karel Kameník, Filmové triky. Praha: Orbis, 1959, s Vilém Kulička byl, mimo jiné, autorem námětu prvního dílu úspěšné série Cicínek a Cabánek v roce Jeho aktivitu v klubu dokládají ještě záznamy v kronice roku 1952, kdy byl v klubové soutěži oceněn za své snímky Fantasie v oblacích a Skelet. Kromě produkce byl Vilém Kulička několikrát zvolen i do klubovního výboru. 24

25 2. 5. Obrazová příloha 2. kapitoly Obr Vilibald Weinzettl, Zrození Emana Plíška. Karel Kameník, Trik a efekt v amatérském filmu. Praha: Merkur, 1972, s Obr Vilém Kulička, Nedostižné mlsky. Karel Kameník, Úzký film od A Zet. Praha: Orbis, 1953, s Obr Vilém Kulička, Následky. Karel Kameník, Filmové triky, c. d., s. 33. Obr Vilibald Weinzettl, Kosmický sen. Karel Kameník, Filmové triky. Praha: Orbis, 1959, s. 27. Obr Jiří Škarpíšek, Špuntík. Jiří Škarpíšek, Jak pokračuje Špuntík, c. d., s

26 3. Útlum a následný rozvoj tvorby v 50. letech Organizační proměny amatérské kinematografie Po uvedení Soběslavského plánu do praxe a zrušení zastřešujícího Svazu klubů kinoamatérů pokračovaly práce v reorganizovaných a nových klubech jen velmi pomalu. Ústředí lidové tvořivosti (dále jen ÚLT) prosazovalo nová ideová kritéria při vzniku i hodnocení nových amatérských filmů. Mnoho zkušených tvůrců se proto v této době odmlčelo a většina nových zájemců o amatérské filmování neměla dostatečnou technickou průpravu. Tento nedostatek se projevil na celkovém snížení kvality natočených filmů, na což bylo často poukazováno v dobovém tisku. Tato krize se roku 1952 začala řešit i v poradním sboru Ministerstva informací a osvěty (dále jen MIO). ÚLT začalo pořádat nově školení pro vedoucí osoby jednotlivých filmových kroužků a pořádat semináře pro instruktory. O rok později bylo v rámci osvěty rozhodnuto o zřízení krajských a okresních poraden lidově umělecké tvořivosti, které měly klubům pomoci s konkrétními technickými i ideovými otázkami. Neméně významnou pomocí začínajícím amatérům měly být i nově vydávané příručky. 56 Po zániku Československého kinoamatéra informoval občasně o dění mezi kinoamatéry časopis Československá fotografie. 57 Pro období první poloviny 50. let byly příznačné časté organizační změny v institucích zabývajících se lidovou uměleckou tvořivostí. Původní funkcí ÚLT bylo koordinovat postupy MIO, ROH a SČM v oblasti lidové osvěty. Vedení MIO si však brzy začalo uvědomovat možnost vzniku horizontálních struktur mimo zavedený stranický dohled. ÚLT tak nahradil v roce 1953 Ústřední dům lidové tvořivosti (dále jen ÚDLT), který fungoval již jen jako metodická instituce pod správou Ministerstva školství a kultury a Ústřední komise lidové tvořivosti. 58 V ÚDLT ve stejném roce došlo k vytvoření specifických kateder, jejichž náplní bylo vypracování osnov a učebních plánů pro osvětovou činnost v daných uměleckých okruzích. 59 Menších a dílčích zásahů do organizace se odehrála v 50. letech celá řada. Kvůli chybějícím záznamům a obvykle krátkému trvání nově vytvořených resortů je obtížné dnes tyto změny postihnout v plné šíři. 56 V první polovině 50. let ÚLT připravilo však pouze vydání přepracované příručky Karla Kameníka Úzký film od A Zet (Praha: Orbis, 1953). 57 Československou fotografii původně od května 1946 vydával Československý fotografický svaz. Ten byl však v březnu 1950 zrušen a fotografické spolky přešly, podobně jako kluby kinoamatérské, na půdu závodních klubů. Od července 1950 do konce roku 1952 nahradil toto periodikum časopis ROH Nová fotografie, načež se od ledna 1953 opět začala vydávat Československá fotografie. Jiří Knapík, Martin Franc a kol., Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích I. Praha: Academia, 2011, s Jírový Zdeněk, Osvětou k svobodě: Jedna z cest české kultury k současnosti. Praha: NIPOS, 2005, s pch-, Organisační změny v oboru fotografie a úzkého filmu. Československá fotografie 4, 1953, č. 3, s

27 3. 2. Stav amatérské filmové tvorby v 50. letech a vznik nových soutěží Celostátní festival lidové umělecké tvořivosti v polovině roku 1953 byl vyústěním soutěže, kterou o dva roky dříve vyhlásilo MIO. 60 Festival, umožňující účast všem amatérským filmům natočeným od začátku roku 1950, měl prezentovat amatérskou kinematografii jako důležitou a silnou součást lidově umělecké tvořivosti. Na festivalu se však projevila nedostatečná průprava nových filmařů a to zejména v otázkách tvorby scénáře a technického zpracování filmu. Vyplývá to z nepříliš pozitivních reakcí v tisku, který o přípravě a průběhu Celostátního festivalu pravidelně referoval. Zásluhu na těchto nedostatcích jistě měly také vedoucí instituce, které do soutěže vybíraly filmy především z ideového hlediska. I tak si lze vysvětlit, že se na festivalu objevilo poměrně malé množství hraných filmů, kde možnost aplikace socialistické ideologie byla omezená, a naopak nadměrné množství aktuálních dokumentárních a publicistických filmů. 61 Následující celostátní přehlídka v Brně roku 1954 se nesla ve stejném duchu. V roce 1955 na soutěži ve Zlíně došlo poprvé od začátku dekády k širšímu návratu starší generace filmařů. Jejich filmy neodpovídaly natolik ideovým kritériím, jako snímky autorů začátečníků, ale po technické stránce byly zřejmě kvalitnější. Tento spor dvou pojetí se projevil i v hodnocení poroty, která na vítězné příčky vybrala snímky, které, až na výjimky, neobsahovaly zvláštní ideologický podtext, ale jejich technická úroveň byla, oproti jiným zúčastněným, nadprůměrná. 62 Čtvrtý celostátní festival konaný v roce 1956 v Hradci Králové přinesl nadějný obrat. Krajské poradny LUT a poroty oblastních přehlídek zřejmě i díky celkovému uvolnění politických poměrů doporučily do přehlídky více filmů, než v předchozích letech a zastoupeny byly šířeji i jiné kategorie, než dokumentární. Svou úlohu na tom pravděpodobně sehrála i odborná školení. V tomto roce hojně obsazená kategorie hraných filmů představila například snímek Pozvání Jana Berana a Vladimíra Poláčka, který se stal nejen vítězem celostátního festivalu, ale získal i první místo na mezinárodní přehlídce 60 Soutěž byla vyhlášena v koordinaci s Ústřední radou odborů, Ústředním výborem československé mládeže a ÚDLT. Celostátní soutěži předcházely krajská kola a dle plánu měly být v jednotlivých krajích zorganizovány mimosoutěžní projekce vybraných amatérských filmů. Tento záměr se však, až na drobné výjimky, nezdařil. Irena Kraftová, Lidová fotografie a kinematografie na Festivalu lidové umělecké tvořivosti v Praze. Československá fotografie 4, 1953, č. 5, s I mezi hranou tvorbou se objevily snímky zabývající se aktuálními politicko-společenskými tématy, např. film ZK Kovosvit Písek Žena v boji za mír, který obsadil hlavní místo ve své kategorii. Paradoxem je, že v silné konkurenci dokumentárních filmů, zachycujících aktuální události a úspěchy pracujících, zvítězil rodinný portrét Otokara Lenharta Můj otec malíř, který připomíná spíše rodinné filmy 30. let. V. Jochmanová a St. Pecha, Lidoví filmaři na LUT. Československá fotografie 4, 1953, č. 11, s Ocenění se nedočkal například František Blízek, kterého lze zařadit mezi filmaře starší generace, s filmem Markétka. Snímku se dostalo uznání až v 60. letech, kdy se dočkal i účasti na mezinárodních festivalech. Díky této krizi způsobené konfrontací dvou zcela rozdílných autorských skupin se ale mohli poprvé prosadit slovenští amatéři v kategorii hraných filmů získal první cenu Vítěz Pavla Nováka z Bratislavy. A. Kučerová, c. d., s

28 amatérských filmů v Cannes. 63 Stejní autoři zvítězili v dokumentární kategorii se snímkem Skromná krása, studií gotického vesnického kostela. 64 Toto vítězství jen stvrzuje postupující odklon porot a komisí od preferování filmů jednostranně ovlivněných dobovou politickou ideologií. Celostátní přehlídka v následujícím roce, pořádaná v prosinci v Uherském Hradišti, tento trend potvrdila. Organizátoři přehlídky zareagovali vytvořením nových soutěžních kategorií objevily se kategorie populárně vědeckých a naučných či vědeckých filmů a také kategorie filmové poezie. Patrný je také kvantitativní nárůst přihlášených filmů. 65 V druhé polovině 50. let se také československé filmy začínají opět zúčastňovat mezinárodních festivalů. Po účasti na festivalu amatérských filmů v Cannes začal ÚDLT zvažovat návrat do organizace UNICA. Tam bylo také Československo po své žádosti v roce 1958 znovu přijato. Dne 29. dubna téhož roku vznikla při ÚDLT Rada československých kinoamatérů, mezi jejíž povinnosti patřil i výběr filmů na mezinárodní festivaly a reprezentace Československa na nich. 66 V roce 1957 se konal první ročník jednoho z nejvýznamnějších amatérských festivalů v Československu, Rychnovská osmička. Podnět k jejímu vzniku dal teprve rok starý kroužek kinoamatérů při rychnovském Domu osvěty. Cílem soutěže bylo prezentovat filmy natočené na 8mm film a ukázat, že tato technologie je rovnoprávná s protěžovanějším 16mm formátem. Se vzrůstajícím věhlasem soutěže přibývalo každým rokem přihlášených filmů, které se mohly zúčastnit v pěti kategoriích. Koncem 50. let se soutěže poprvé zúčastnili i zahraniční amatérští filmaři. Rychnovská osmička se, vyjma krátké přerušení mezi lety , koná dodnes každým rokem a od 80. let nabízí prostor i pro autory natáčející na jiné formáty Mezinárodní amatérský filmový festival v Cannes vznikl roku 1947 pod patronátem tamního, teprve rok starého kinoamatérského klubu, Ciné Club Cannes. Festival si brzy získal věhlas v zahraničí, jednak díky tomu, že se jej pravidelně účastnili jako porotci či přednášející filmoví profesionálové. Druhým důvodem bylo zajisté i přesunutí místa konání v roce 1950 do Festivalového paláce, kde se pravidelně odehrává hlavní část Mezinárodního filmového festivalu v Cannes. 64 A. Kučerová, c. d., s Z oblastních soutěží bylo nominováno pro účast v ústředním kole celkem 181 filmů, z nichž porota vybrala pro soutěžní promítání 49 filmů. Tato čísla představují téměř dvojnásobný nárůst oproti prvnímu celostátnímu festivalu v roce Jan Kučera, V. celostátní festival úzkých filmů soutěže LUT. Československá fotografie 9, 1958, č. 1, příloha Lidová kinematografie, s. 1 2; A. Kučerová, c. d., s Členy rady byli, mimo jiné, Jan Kučera, Oldřich Mirad, Milada Cmíralová nebo Karel Kameník. Rada československých kinoamatérů. Československá fotografie 9, 1958, č. 5, s Iva Havlová, Kino v Rychnově nad Kněžnou. Magisterská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy: Obor Management v kultuře, 2012, s

29 Na samém konci dekády, v říjnu roku 1960, se konal také první ročník druhé nejstarší dodnes existující soutěže pro filmaře amatéry Brněnská šestnáctka. Organizátorem se stal Dům kultury a osvěty města Brna. Soutěž byla původně zaměřená pouze na dva žánry satiru a agitku. Toto úzké žánrové pole bylo rozšířeno až roku 1965 vytvořením kategorie pro malé filmové formy. Během následujících tří let byly původní kategorie satir a agitek zrušeny a soutěž na delší dobu nabízela prostor pouze pro hranou tvorbu, což se změnilo až na začátku 90. let. Brněnská šestnáctka je, stejně jako Rychnovská osmička, stále existující přehlídkou. Nové festivaly, přehlídky a soutěže, nyní již zpravidla více specializované, rychle vznikaly i během první poloviny 60. let. Žádná z nich již však nedokázala dosáhnout stejné prestiže, jako právě Rychnovská osmička a Brněnská šestnáctka Animace na okraji zájmu a skromné začátky skupiny Trik ( ) Ideou ÚDLT bylo vést amatérské filmaře k současným osvětovým námětům a pěstovat v nich schopnost reflektovat aktuální události a úspěchy. 68 Nejvhodnějším žánrem pro tyto prvky, a zároveň nejméně náročným, se ukázal dokument. Od počátku 50. let tedy nastává pokles počtu natočených filmů jiných žánrů a typů, jak hraných, tak experimentálních a animovaných. Řada již zkušených tvůrců nejen trikových filmů se v této době odmlčuje a dobový tisk přinášel zmínky o nových autorech jen velmi zřídka. V roce 1953 se na stránkách Československé fotografie zřejmě poprvé objevuje jméno jednoho z mála nově začínajících animátorů Ladislava Krásného. 69 V kroužku při jihlavském družstvu Fotografia měl začít pracovat na loutkovém filmu z prostředí zemědělského družstva, bohužel se další prameny o tomto snímků nezmiňují. 70 Ačkoliv se Krásný podílel na konci dekády na tvorbě ještě několika snímků, jeho animované filmy dosáhly uznání až počátkem 60. let. Počátkem 50. let se v Klubu přátel kinematografie při Hutním projektu Praha začala formovat skupina amatérských filmařů, která se animovaným snímkům věnovala v Československu pravděpodobně nejdéle. Tato skupina, později nazvaná Trik, obesílala tuzemské i zahraniční soutěže svými filmy pravidelně po více než dvacet let. Jejími zakládajícími členy se stali Antonín Skoták a Jiří Čapek, později, ještě během 50. let, se ke 68 Zdeněk Jírový, c. d., s Ladislav Krásný ( ), původně příjmením Schön, se v lidově umělecké tvorbě prosadil především jako malíř a fotograf. Působil také v krajské poradně LUT a vedl kroužek výtvarných amatérů při moravskobudějovické Osvětové besedě. Za tuto dobrovolnou kulturní práci dostal několik ocenění, v květnu 1980 i Plaketu Vítězslava Nezvala. lp-, Osiřela malířská paleta. Jiskra, 1980, č. 41 (8. 10.), s Loutkové filmy v závodním klubu. Československá fotografie 4, 1953, č. 10, s

30 skupině přidal Jiří Scheuba, který animoval i sólově. Posledním členem byl ing. Ivo Dašek, který se připojil v roce Až do konce 50. let neměla tato skupina název, v titulcích byli jednotliví tvůrci uvádění jmenovitě. Až v roce 1959 došlo k vytvoření názvu Trikolektiv, který byl začátkem následující dekády zkrácen na Trik. 71 Tehdy se také v titulcích začal objevovat typický trojúhelník, který se na dlouhou dobu stal znakem skupiny. Tvorba tohoto uskupení představovala zejména v 60. letech pravděpodobně vrchol československé amatérské animace, pravidelně oceňovaný na celostátních i mezinárodních přehlídkách. Členové skupiny také byli jedni z prvních amatérských animátorů, kteří začali tvořit trikové filmy ploškovou metodou animace, načež se tato metoda začala v klubech filmařů-amatérů široce používat. Během 50. let se nicméně skupina Trik věnovala filmům loutkovým, přičemž výtvarníkem samotných loutek byl vždy Jiří Čapek. 72 Antonín Skoták a Jiří Čapek představili první společný, ještě černobílý loutkový film Donna Conchita již v roce 1950 na klubové soutěži a získali zde 3. místo. Poté, co se do skupiny přidal Jiří Scheuba se na čas Jiří Čapek amatérskému natáčení přestal věnovat, zřejmě kvůli pracovním povinnostem. 73 O tři roky později se klubovní soutěže zúčastnili Antonín Skoták s Jiřím Scheubou s barevným filmem kombinujícím loutkovou animaci a hranou akci s názvem Černý a červený. 74 Po tomto snímku se skupina až do roku 1957 odmlčela. Příčinou této odmlky mohly být jak Scheubovy pracovní povinnosti, tak nepříliš vřelé přijímání trikových filmů na domácí kinoamatérské scéně, kde stranický dohled požadoval větší politickou angažovanost Postupný růst významu animace ( ) Rokem 1956 nastal ve vývoji amatérské kinematografie obrat. Politické změny umožnily alespoň částečné uvolnění poměrů, jak ve veřejném sektoru, tak v kulturní oblasti. Amatérští filmaři tohoto uvolnění využili a opět do kinematografie vnesli žánrovou pestrost. Typem filmu, který zažíval v této době svůj rychlý rozvoj, byla právě i animace. Vedle skupiny Trik, jejíž filmy se od roku 1957 začaly na výherních příčkách objevovat pravidelně, debutovalo do 71 Vyznání skupiny Trik. Filmovým objektivem 7, 1967, č. 4, s Tamtéž. 73 Loutky pro skupinu Trik tvořil Jiří Čapek během tohoto období nadále. V roce 1956 se k natáčení vrátil, vytvořil několik neanimovaných sólových snímků. Aktivně se do skupiny Trik vrátil v roce Vyznání skupiny Trik. Filmovým objektivem 7, 1967, č. 4, s První filmy skupiny Trik, Donna Conchita a Černý a červený, se zřejmě nedochovaly. Nezmiňuje se o nich ani dobový tisk, o jejich existenci jsou pouze drobné zmínky v pozdějších rozhovorech s členy skupiny. Snímky zmiňuje také filmografie skupiny uvedená v brožuře Skupina TRIK Praha s doplňující informací, že oba filmy byly natočené na 16mm a délka filmů byla u Donny Conchity 82 metrů a u Černého a červeného 115 metrů. Jaroslav Rott, Zdeněk Smejkal, Skupina TRIK Praha. Brno: Krajské kulturně osvětové středisko v Brně, 1968, s

31 konce 50. let debutovat hned několik animátorů, z nichž řada pokračovala ve své práci i nadále. Jedním z filmů, který se na IV. celostátním festivalu v Hradci Králové roku 1956 stal symbolem návratu k žánrové různorodosti, byla Pohádka na dobrou noc (obr. 3.1) Vilibalda Weinzettla. V této pohádce na motivy Hanse Christiana Andersena se vrátil ke kombinované technice hraného a loutkového filmu, kterou se začal zabývat už ve filmu Zrození Emana Plíška. Na zmíněné celostátní soutěži získal film druhou cenu v kategorii hraných filmů a v témže roce reprezentoval Československo i na mezinárodním festivalu amatérského filmu v Cannes. 75 Na hradeckém festivalu byly také prezentovány filmy posluchačů FAMU. První cenu obdržely filmy Dolina, dolina Jaroslava Pograna a barevný loutkový snímek Vodník Václava Sklenáře. 76 Ve druhé polovině 50. let začal vytvářet loutkové filmy také Jaroslav Bouda z Jablonce nad Nisou. Tento amatérský fotograf a zakladatel kinoamatérského kroužku v Jablonci aktivně natáčel již od roku 1949, ale podařilo se mu zaujmout na přehlídkách a festivalech až jeho trikovou tvorbou. Na první Rychnovské osmičce roku 1957 prezentoval dva své filmy loutkový Hrnečku, vař! a kreslená Říkadla. Oba filmy byly vybrány k účasti do ústředního kola lidově umělecké tvorby v Uherském Hradišti, kde snímek Hrnečku, vař! získal čestné uznání. 77 Většího ocenění své tvorby se Jaroslav Bouda dočkal roku 1959, kdy na VI. celostátním festivalu amatérského filmu v Mariánských lázních získal jeho Večer s pohádkou první místo v kategorii trikového filmu. 78 První Rychnovské osmičky se s animovanými filmy vedle Jaroslava Boudy zúčastnil také rychnovský rodák František Požár. Jeho filmy jsou v dobovém kontextu unikátní materiálem zvoleným k animaci plastelínou. Z tohoto důvodu vzbudil jeho animovaný debut Podobnost je čistě náhodná na prvním ročníku Rychnovské osmičky ohlas u poroty i diváků. Vilibald 75 Společně se snímkem Filmování zakázáno Karla Nováka a Pozváním Jana Berana a Vladimíra Poláčka. Tyto filmy také byly ve svých kategoriích oceněny. V. B., Aktiv pracovníků v lidové kinematografii. Československá fotografie 7, 1956, č. 9, příloha Lidová kinematografie, s ka-, O některých filmech na IV. celostátní přehlídce. Československá fotografie 7, 1956, č. 12, příloha Lidová kinematografie, s Vilibald Weinzettl, Rychnovská osmička. Československá fotografie 8, 1957, č. 12, příloha Lidová kinematografie, s Jaroslav Bouda a jeho žena Eva v amatérské tvorbě pokračovali až do roku Za tuto dobu vytvořili desítky dokumentárních filmů, zaměřujících se převážně na město Jablonec a jeho okolí, a několik hraných filmů. K filmům animovaným se vrátili až v 80. letech, jejich pohádky jako Mňam (1984), O kouzelném slovíčku (1987) a O sladké kaši (1989) ale i tehdy získaly řadu ocenění. Jiří Endler, Jaroslav a Eva Boudovi: Filmování je naše láska. Jablonecký měsíčník 21, 2016, č. 6, s. 16. Dostupný na WWW: < [cit ] 31

32 Weinzettl toto dílo označil za průkopnické na poli amatérské animace, 79 ale bohužel se v českém prostoru nenašel v této době autor, který by na Požárův styl animace dokázal úspěšně navázat. 80 Svůj jediný kreslený film dokončil v roce 1958 František Roleček (obr. 3.2). Ten byl v této době již známým kreslířem, do novin přispíval svými skicami již od 30. let. 81 Jeho netypický rukopis, ovlivněný francouzskými kreslíři i filmy Walta Disneyho, se promítl i do filmu Zmoudření mistra Tempery. O tomto snímku natočeném na 16mm film se krátká anotace v Amatérském filmu z roku 1971 zmiňuje takto: Dobrodružství malíře-modernisty mistra Tempery na turistickém zájezdu k pyramidám. Fresky, sfingy, pyramidy i ta příroda se bouří proti jeho malování až mistr zmoudří a odnáší si jen palmový list. 82 Rolečkova krátká kreslená groteska zaujala porotu na VI. celostátním festivalu amatérského filmu v Mariánských Lázních natolik, že jí bylo uděleno společně s Boudovým Večerem s pohádkou první místo v kategorii trikových filmů. Rada československých kinoamatérů, která v této době vybírala filmy pro reprezentaci Československa na festivalu UNICA, si zřejmě uvědomovala, že v minulosti na tomto festivalu získávaly první příčky právě české animované filmy, a tak vyslala do Helsinek reprezentovat právě i Rolečkovo Zmoudření mistra Tempery V. Weinzettl, c. d., s K Františku Požárovi se vztahuje jen málo pramenů, neboť jeho filmy nezískávaly na festivalech vyšší hodnocení. Svojí unikátní metodu plastelínové animace použil však nejméně ve dvou dalších snímcích, Surreal plastik a Intermezzo. František Požár, Loutky z plastelíny. Československá fotografie 9, 1958, č. 5, příloha Lidová kinematografie, s František Roleček ( ) největšího úspěchu dosáhl jako kreslíř zábavné víkendové části v deníku Lidová demokracie. Od počátku tvorby byl fascinován filmem, jeho první komiks nesl název Hej a Rup na filmovém pásu (1937). Vytvořil desítky karikatur herců i režisérů, které souborně vyšly v Rolečkově knize Jak jsem je viděl Československý film v karikatuře (1947). František Roleček, Tomáš Prokůpek (ed.), Za pokladem a jiné kreslené příběhy. Praha: Albatros, 2016, s Amatérské filmy v archivu ÚDLUT. Amatérský film 2, 1971, č. 4, s ročník festivalu UNICA se konal mezi červencem 1959 ve finských Helsinkách. Zúčastnilo se jej celkem 16 zemí s 58 filmy. Československo vyslalo celkem 4 filmy kromě již zmíněného Zmoudření mistra Tempery také hrané filmy Osudná hra M. Procházky a Vláčik K. Berkové a jeden žánrový film Kamenná symfonie S. Olmera a J. Hrdličky. V celkovém hodnocení skončilo Československo až na předposledním místě, nelze však pominout, že právě Zmoudření mistra Tempery se umístilo z domácích filmů nejlépe s 57.4 body skončilo ve své kategorii na devátém místě. Výsledková listina tohoto ročníku je dostupná na WWW: < [cit ] 32

33 Film Ne, kombinující hranou akci a kreslenou animaci, natočil zkušený autor Jan Beran se svojí manželkou Boženou již v roce 1954, dodatečného ozvučení a širšího uvedení na mezinárodních festivalech se ale dočkal až v druhé polovině 50. let. Ve filmu kreslí dítě na papír tank a vedle něj květiny. Jakmile tank ožije a začne květiny ničit, dítě kresbu roztrhá. Tento krátký protiválečný snímek byl uveden na celostátní přehlídce v Brně a následně se zúčastnil festivalu amatérských filmů v Cannes. Většího ohlasu se dočkal ale až v roce 1959, kdy vyhrál stříbrnou medaili na VII. Světovém festivalu mládeže ve Vídni. 84 Rok 1960 přinesl již řadu úspěšných amatérských animovaných děl a předpověděl tím slibný vývoj tohoto typu filmu v budoucím desetiletí. Oblastní soutěže lidově umělecké tvorby ocenily záhy po sobě tři nejvýznamnější animovaná díla, která v tomto roce vznikla. Mimo film skupiny Trik, Nejkrásnější planeta, který získal hlavní cenu na přehlídce v Hradci Králové, šlo o snímky Cesta, po které kráčíš a Okouzlení dobou. Právě tyto tři filmy se v roce 1960 umístily na prvních příčkách na VII. celostátním festivalu amatérských filmů v Mariánských Lázních. Cestu, po které kráčíš natočili manželé Leoš a Olga Břehovi z filmového kroužku EJF Brno. Tento barevný kreslený snímek dle krátké anotace v tisku líčí cestu lidského pokroku v boji za mír a sociální spravedlnost. 85 Film získal na oblastní soutěži v Uherském Hradišti v kategorii trikových filmů hlavní cenu a na celostátním festivalu získal místo druhé. 86 Snímek Okouzlení dobou plzeňské dvojice Jaroslava Horáka a ing. B. Pišla ze závodního klubu stavbařů se dočkal větší pozornosti. Téma filmu se vztahuje ke kosmonautice, stejně jako Nejkrásnější planeta skupiny Trik. Jaroslav Horák pro film navrhl jednoduché figurky zhotovené z izolačního drátu, které filmu dodaly osobitý výtvarnický ráz. Celý děj filmu o meziplanetárních výletech se přitom odehrává v dětské představivosti, což mu dodává podobně snový rámec, jaký měl Kosmický sen Vilibalda Weinzettla. Na celostátním festivalu pak získalo Okouzlení dobou třetí místo v kategorii trikových filmů. 87 Vedle těchto tvůrců, kteří se animaci věnovali spíše ojediněle, či teprve začínali, se od roku 1957 pravidelně účastnila soutěží a festivalů skupina Trik z Prahy, jejíž tvorba se v tuto 84 Amatérské filmy v archivu ÚDLUT. Amatérský film 2, 1971, č. 4, s Čtyři oblastní soutěže. Československá fotografie 11, 1960, č. 6, příloha Lidová kinematografie, s O filmu jsou známy pouze základní údaje z dobového tisku. Olga Břehová se později věnovala výtvarnictví na Vysoké škole veterinární v Brně, kde zřejmě vytvořila několik dokumentárních filmů určených pro výuku. Cesta, po které kráčíš představovala pravděpodobně její jedinou zkušenost s animovaným filmem. Čeněk Červený, Jan Bernardy, Vzpomínáme nedožitého životního jubilea paní Olgy Břehové. Zvěrokruh 9, 2004, č. 8. Dostupný na WWW: < [cit ] 87 Viděli jste? Československá fotografie 11, 1960, č. 5, příloha Lidová kinematografie, s

34 dobu dostává do popředí české amatérské animace. V tomto roce se skupina po delší přestávce připomněla loutkovým snímkem Černá ruka (obr. 3. 3) natočeným ve spolupráci Antonína Skotáka s Jiřím Scheubou. 88 Film, nikoliv nepodobný krátkým snímkům s panem Prokoukem od Karla Zemana, ukazuje, jak soukromý detektiv pronásleduje domnělého zločince Černou ruku, jehož autogram nachází všude po městě. Během vyšetřování, které se u detektiva změní až v paranoiu, zjistí, že šlo celou dobu o reklamní tah propagující nové mýdlo. Černá ruka ve své době překvapila precizním zvládnutím loutkové animační techniky a také jednoduchým, ale svižným scénářem. Film tak vyhrál jednu z hlavních cen na V. celostátním festivalu úzkých filmů, který se konal v prosinci 1957 v Uherském Hradišti. 89 Rada československých kinoamatérů jej vybrala k reprezentaci na festivalu amatérských filmů v Cannes, kde získal 1. místo v kategorii trikových filmů. Tento mezinárodní úspěch značně přispěl k oživení zájmu o animaci v českých kinoamatérských klubech. Skupina Trik v roce 1960, tedy již v době, kdy byl Jiří Čapek oficiálním členem, stanula na stupních vítězů celostátní soutěže opět. Tentokrát uspěl jejich snímek Nejkrásnější planeta (obr. 3.4), film s tematikou objevování vesmíru, který získal první místo v kategorii trikových filmů. Šlo o první film, který skupina vytvořila ploškovou metodou, kterou pak používali během celých 60. let. 90 Film vypráví o chlapci, který raketou vlastní konstrukce odlétá na jiné planety a objevuje zde život. Ten je však vůči němu nepřátelský a tak se chlapec rád vrací na zem ke své rodině. Protiválečný motiv se zalíbil i porotě na festivalu UNICA a Nejkrásnější planeta získala první cenu v kategorii trikových filmů. Šlo tak prozatím o nejlépe ohodnocený český amatérský animovaný film na zahraniční soutěži. 91 V první polovině roku 1960 vytvořil Trik ještě ploškový snímek Včera neděle byla (obr. 3.5). Jde o krátkou satiru ukazující, jak se mění pozice obyvatel města a vesnic na konci léta během zemědělských brigád. Lidé z města, více uvyklí pohodlí a luxusu, se na venkově neobratně pokouší o sklizeň řepy, zatímco rázovití vesničané odjíždí do Prahy, kde berou útokem obchodní domy. Nakonec se obě skupiny vrací, odkud přijely, a vše se vrací do pořádku. Snímek, ačkoliv byl natočen černobíle a zvuk byl zjednodušen pouze na hudební podkres v podobě tří známých písní, vyhrál téhož roku první Brněnskou šestnáctku v kategorii 88 Autorem loutek byl Jiří Čapek, který se však nezúčastňoval samotného natáčení filmů až do roku 1959, kdy s jeho příchodem oficiálně vzniká skupina Trik. 89 Jan Kučera, V. celostátní festival úzkých filmů soutěže LUT. Československá fotografie 9, 1958, č. 1, příloha Lidová kinematografie, s Skupina Trik získala v roce 1960 diplom za propagaci a rozšíření ploškové animační metody mezi amatérské filmaře. Vyznání skupiny Trik, c. d., s Zdeněk Smejkal, c. d., s.4. 34

35 satir. V roce následujícím se pak umístil na prvním místě ve své kategorii na celostátní soutěži. 92 Úspěchy těchto tří filmů učinily ze skupiny Trik přední tvůrce animovaných filmů na domácí scéně. Jejich dílo dokázalo zpopularizovat ploškovou animaci, kterou v 60. letech přejala celá řada tvůrců. Porotci domácích soutěží jejich filmy často oceňovali pro jejich schopnost reflektovat dobová témata. Tento trend využívající v animovaných filmech aktuální náměty přetrval v amatérské kinematografii nadále, až do konce 60. let. 92 Zdeněk Smejkal, c. d., s

36 3. 5. Obrazová příloha 3. kapitoly Obr Vilibald Weinzettl, Pohádka na dobrou noc. Karel Kameník, Filmové triky, c. d., s. 26. Obr Skupina Trik, Černá ruka. Rudolf Urc, Animovaný film. Martin: Osveta, s Obr Skupina Trik, Nejkrásnější planeta. Vyznání skupiny Trik, c. d., s. 62. Obr František Roleček při natáčení Zmoudření mistra Tempery. Karel Kameník, Trik a efekt v amatérském filmu, c. d., s Obr Skupina Trik, Včera neděle byla. Vyznání skupiny Trik, c. d., s

37 4. Úspěchy české animace do založení soutěže Amatrik ( ) Demokratizace amatérské kinematografie v 60. letech Amatérský film v Československu prošel v 60. letech značnou proměnou, podobně jako většina ostatních oblastí kulturních zájmových činností. Za její hlavní příčinu lze označit uvolnění politických poměrů, které umožnilo, mimo jiné, začít s tvorbou novým autorům. Těmto začátečníkům byla k dispozici i nová odborná literatura, zejména knihy Filmová tvorba amatéra 93 Jana Kučery a Nová škola amatérského filmu 94 Jiřího Řehořka. V roce 1961 také začalo znovu vycházet odborné periodikum pro filmové amatéry. Časopis Filmovým objektivem vydávalo Ministerstvo školství a kultury v nakladatelství Orbis měsíčně až do konce roku 1968, kdy došlo k přejmenování na Amatérský film. Přibývalo kinoamatérských kroužků a s tím také filmů přihlašovaných do soutěží. 95 Stále více amatérských filmařů začínalo natáčet hrané filmy, které se v soutěžích početně začaly vyrovnávat filmům dokumentárním a publicistickým. V polovině 60. let se také v amatérské kinematografii projevil vliv nových vln. 96 Demokratizace celé amatérské kinematografie se také projevila v narůstajících snahách o vytvoření samostatné zastřešující organizace, která by nespadala pod ÚDLT. Tyto snahy byly častým předmětem článků a následných reakcí na ně ve Filmovém objektivu. Rada československých kinoamatérů při ÚDLT rozpracovala koncept Federace filmových amatérů, nikoliv nepodobný dřívějšímu Svazu filmových amatérů. Politické změny po roce 1968 ale tyto snahy zkomplikovaly a k vytvoření samostatné federace tak nedošlo. V 60. letech také vznikla celá řada soutěží amatérských filmů. Z popudu ÚDLT, který se snažil o větší podporu filmů zabývajících se zemědělskou tematikou, vznikl v roce 1961 celostátní festival Zemědělská Olomouc. O rok později proběhl pokus Oboru kultury KNV o zařazení kategorie zemědělských filmů i na festival Rychnovská osmička. Tento návrh ale 93 Jan Kučera, Filmová tvorba amatéra. Praha: Orbis, Jiří Řehořek, Nová škola amatérského filmu. Praha: Orbis, Pro srovnání v roce 1960 se do krajských a oblastních soutěží přihlásilo celkem 900 filmů, což byl proti předchozímu roku dvojnásobek. Na konci 60. let v Československu údajně existovalo až 440 činných filmových kroužků. Pražan Emil, Kronika českého amatérského filmu: 70 let ČKK. Praha: NIPOS, 2005, s V řadě filmů se v tuto dobu objevují prvky jako natáčení uvolněnou kamerou, dekonstrukce klasické dějové stavby, nepřímé vyjadřování symbolickými znaky, kritika současného stavu společnosti, apod. Nejproduktivnějšími autory takového druhu filmů byli filmaři z krátkodobě existujícího bratislavského studentského kroužku Mladá garda. Alena Kučerová, c. d., s

38 narazil na odpor pořadatelů a následné neshody zapříčinily dvouletou přestávku, kdy se Rychnovská osmička nekonala. 97 Brzy ale vznikly další soutěže. Večer amatérské filmové tvorby u příležitosti festivalu poezie Nezvalova Třebíč 1962 dal podnět k vypsání pravidelné soutěže filmových amatérů pod názvem Třebíč filmové poezie. V témže roce se uskutečnil první ročník Benátek filmových amatérů, festivalu dokumentárních a publicistických filmů v Benátkách nad Jizerou, který se v pozměněné podobě pořádá dodnes. S úspěchem se také setkávaly specializované soutěže, jako Festival zdravotnických filmů v Praze, Soutěž technických a instrukčních filmů v Ostravě, Přerovská revue pro filmy s rodinnou tématikou či Soutěž cestopisných filmů v Hradci Králové. V menší míře byly soutěže zakládány i na Slovensku, kde od roku 1963 získávala svojí prestiž Celoslovenská přehlídka amatérských filmů. Větší oblibu si tu získala o dva roky později založená obdoba rychnovské soutěže, Oravská osmička. 98 Mezinárodních soutěží se v tuto dobu Československo zúčastňovalo již pravidelně a v roce 1966 se dokonce stalo pořadatelskou zemí pro největší filmovou amatérskou soutěž UNICA. Konala se v Mariánských Lázních a Československo se v celkovém pořadí umístilo až na 11. místě Nová jména v amatérské animaci 60. let Tendence zvyšování počtu amatérských animátorů, začínající již v druhé polovině 50. let, pokračovaly i v letech 60. Filmy tohoto dříve marginálního žánru se nyní objevovaly na přehlídkách a soutěžích mnohem častěji. Uvolnění dobové atmosféry umožnilo, že autoři animovaných filmů přistupovali častěji k satirickým a společensko-kritickým námětům. Svoji roli zde jistě sehrála i inspirace autorů v úspěších skupiny Trik. V omezené míře se objevovala i díla částečně ovlivněná filmovou novou vlnou. Období mezi lety je spjato s rozvojem amatérské animace, který vyvrcholil roku V tomto roce byl v Kladně uspořádán první ročník soutěže Amatrik. Tato soutěž, zřejmě jediná svého druhu na světě, se zaměřovala pouze na animované filmy. Členové již zmíněného Triku, Jiří Čapek a Jiří Scheuba, natáčeli vedle kolektivních filmů i snímky samostatné. Jiří Scheuba, který začal amatérsky filmovat už v roce 1952 a natočil ještě koncem 50. let snímek Logiku dejte stranou na 8mm filmu, 99 ve své sólové tvorbě 97 Iva Havlová, c. d., s Alena Kučerová, c. d., s Snímek byl v roce 1958 oceněn na Rychnovské osmičce, zejména pro svou aktuálnost námětu. Scheuba ve filmu představil šest krátkých humorných příběhů, zaměřených na lidské slabosti. Milan Kuna: Rychnovská 38

39 pokračoval i v 60. letech. Ze Scheubových samostatných prací je zřejmě nejvýznamnější film Touhy z roku Tento kombinovaný kreslený a ploškový snímek je rozdělen do čtyř části, v nichž autor sleduje touhy lidí v různém věku. Ne náhodou je nejvíce rozpracovaná třetí část, v níž muž středního věku nejvíce touží po ocenění jeho amatérského filmu na celostátní soutěži. Touhy získaly 2. cenu na krajské soutěži roku 1962 v Praze, čímž předstihly snímek skupiny Trik Lidé kolem veletrhu, který skončil na 3. místě. Shodou okolností zlato v kategorii trikových filmů vyhrál film Příběh autora od Ivo Daška, který se ke skupině Trik přidal v roce Scheubův snímek Touhy získal později i ocenění na Rychnovské osmičce. Jiří Čapek sólově natáčel pouze neanimované snímky, ale s Jiřím Scheubou se podílel na natočení minimálně dvou trikových filmů. Prvním z nich byl snímek z roku 1961 Psí život, ploškový film s fotografickým pozadím. Obsahem byla groteska o nešťastném psovi, který nakonec zvítězí nad svým lidským trýznitelem. I přesto, že příběh byl velmi jednoduchý, získal Psí život čestné ocenění na Rychnovské osmičce za využití nové techniky v animovaném filmu. 101 Druhým snímkem, na kterém oba autoři spolu pracovali, byla plošková satira Pozor, škodná, natočená zřejmě roku O obsahu tohoto filmu není nic známo, zúčastnil se však Brněnské šestnáctky v roce 1962 a získal 1. cenu na Soutěži mysliveckých filmů. 102 Velký ohlas vzbudily na soutěžích filmy manželů Kamily a Karla Krejčových. Jejich kreslené snímky Cesta svobody (obr. 4.1) a Kde je Michelangelo? (obr. 4.2) lze označit za ovlivněné filmovou novou vlnou. Oba filmy vypráví metaforický příběh, často za použití symbolů a náznaků, a nechávají jeho interpretaci v intenci diváka. Cesta svobody, uvedená v roce 1964, ukazuje malou travnatou plochu na náměstí plném lidí nikdo se na ni neodváží vstoupit. Ve filmu je naznačeno, že se lidé na trávník bojí vstoupit ze strachu ze všemocné instituce, která vstup na trávník zakázala. Tuto instituci představuje velké oko, stále dohlížející na prostor náměstí. Druhý film s názvem Kde je Michelangelo? kritizuje umělce, kteří pouze mechanicky napodobují starší výtvarná díla a nevnáší do tvorby své vlastní nápady. Tento snímek již není natolik ostře kritický, jako Cesta svobody. Manželé Krejčovi osmička: Fejeton aneb Suita o malých osmičkách. Československá fotografie 9, 1958, č. 11, příloha Lidová kinematografie, s Příběh autora, kolektivní snímek Závodního klubu zaměstnanců obchodu v Praze, který Ivo Dašek režíroval, je po obsahové stránce podobný s části Scheubova filmu. Autor v něm ale kritizuje nejen domýšlivého autora, ale i filmovou porotu. Snímek byl také vyslán na mezinárodní soutěž do sardinské Olbie v roce Ludvík Baran, Z krajských kol Soutěže lidové tvořivosti Praha. Filmovým objektivem 2, 1962, č. 7, s Psí život. Filmovým objektivem 2, 1962, č. 10, s O této specializované soutěži zdroje neuvádí žádné další informace. 39

40 zvolili zde méně narativní formu vyprávění a animace je místy až abstraktní. 103 Ačkoliv tyto filmy představovaly ve své době v amatérské kinematografii unikátní pokus o spojení myšlenek nové vlny s animací, nedostalo se jim na domácích ani zahraničních festivalech žádného významnějšího ocenění. Filmy experimentující s formou vyprávění natáčel také Jiří Pestl z Brna. Jeho kreslený debut Homo sapiens se na Brněnské šestnáctce v roce 1963 setkal s protichůdnými názory. Snímek představil moderní společnost, tvořenou málo přemýšlivými lidmi, kteří se snadno nechávají ovlivnit nepodloženými argumentacemi jedné i druhé strany. Autor zvolil minimalistický obrazový styl, v němž hlavní úlohu sehrával boj kontrastních černých a bílých ploch a linií. Pro toto zjednodušení byl však film místy pro diváky a porotu údajně těžko pochopitelný. 104 Snímek přesto získal čestné uznání a byl jedním z filmů, které v následujícím roce reprezentovaly Československo na soutěži UNICA. 105 Pestlův druhý film Černá a bílá (obr. 4.3) měl podobný námět jako Homo sapiens. Člověk je ovlivňován názory z televize a rádia, tyto názory jsou přitom zpodobněny jen jako černé či bílé krychle usazující se v hlavě osoby. Obsah díla zřejmě nejlépe shrnul ve svém článku publikovaném v časopise Filmovým objektivem Jan Kučera: Autor filmu Černá a bílá užívá obnažené formy vyjádření a staví před diváka takzvanou věčnou pravdu o tom, že člověk nemůže být trpný ani k hmotnému ani k myšlenkovému dění. Řečeno obyčejně, že beznázorovost se nevyplácí. 106 Snímek Černá a bílá byl kritizován, podobně jako Homo sapiens, pro svoji obtížnou srozumitelnost. Zdroje se nezmiňují, zda byl film na některých domácích soutěžích a přehlídkách oceněn. 103 Jan Kučera, Nad scénářem a filmem: Cesta svobody a Kde je Michelangelo?. Filmovým objektivem 5, 1965, č. 6, s Alena Kučerová, Brněnská šestnáctka. Filmovým objektivem 3, 1963, č. 11, s Na soutěži UNICA 1964 v holandském Amsterodamu Československo reprezentovaly kromě filmu Jiřího Pestla tyto filmy: kreslený snímek X+Y kolektivu TiGR & Ko., dokument Františka Blízka, agitka Hauři Ivo Daška a Rudolfa Mihleho a hrané Tváře Karla Zemana a Jiřího Machačky. Zejména díky úspěchu filmu X+Y, který získal stříbro v kategorii žánrových filmů, a Blízkově dokumentu , oceněnému zlatem, skončilo Československo v celkovém pořadí na čtvrtém místě z celkových dvaceti zúčastněných států. 106 Jan Kučera, Poznámky k filmu Jiřího Pestla Černá a bílá. Filmovým objektivem 4, 1964, č. 6, s

41 Amatérské animaci se v 60. letech více či méně úspěšně věnovalo mnoho dalších autorů. Mezi oceňované filmy patřily například snímky Ladislava Krásného, který vytvářel loutkové filmy již v 50. letech. Úspěšná byla jeho satira Samá voda z roku 1962, která získala cenu na Rychnovské osmičce i na celostátní soutěži v tomtéž roce. 107 O rok později vyhrál Krásný třetí místo na Brněnské šestnáctce v kategorii satir se svým kresleným snímkem Kukuřice dvouletá. 108 Ojediněle se animaci věnovali také manželé Adolf a Eva Čejchanovi, natáčející v ústeckém Závodním klubu Setuza. Jejich snímek Katka na 16mm filmu kombinoval hrané sekvence a kreslenou animaci. Příběh o ožívající dětské malůvce byl přitom velmi podobný již zmíněnému filmu Ne od Jana Berana. 109 Časopis Filmovým objektivem se občasně zmiňuje o dílech dalších, pravděpodobně příležitostných animátorů. Kreslený film Otazník brněnské dvojice Veškrny a Kapouna z roku 1961 získal několik ocenění na domácích soutěžích a byl Radou československých kinoamatérů vybrán i na reprezentaci Československa na menších zahraničních soutěžích. 110 Menších úspěchů, zejména na krajských přehlídkách, se dočkal Závodní klub Kovosvit Písek se snímkem Střecha nad hlavou 111 nebo Filmový kroužek Karborundum se Zlepšovákem Ploškové filmy skupiny Trik a jejich domácí a zahraniční úspěchy Antonín Skoták, Jiří Čapek a Jiří Scheuba pokračovali dále v tvorbě animovaných filmů, nyní již pod názvem Trik. Po celá 60. léta vytvářeli nejméně jeden animovaný film ročně a na Brněnské šestnáctce patřily jejich satiry mezi pravidelně oceňovaná díla. I díky tomu byla skupina v tisku často označována za hlavní a vůdčí představitele domácí amatérské animace. 107 Alena Kučerová, Nad ústředním kolem Soutěže tvořivosti mládeže. Filmovým objektivem 2, 1962, č. 11, s Zdroje se u obou uvedených filmů nezmiňují o jejich obsahu, pouze u Kukuřice dvouleté je uvedeno, že film zaujal porotu spíše svojí obsahovou nápaditostí, než výtvarným zpracováním, které bylo slabší. Alena Kučerová, Brněnská šestnáctka. Filmovým objektivem 3, 1963, č. 11, s Film Katka uspěl na Krajské soutěži severočeského kraje a na celostátní soutěži získal druhou cenu v kategorii trikových filmů. Přesto šlo o jediný pokus manželů o trikovou tvorbu. Nadále natáčeli filmy zejména dokumentární. Kř., Z našich soutěží. Krajská soutěž severočeského kraje ke 40. výročí KSČ. Filmovým objektivem 1, 1961, č. 6, s Snímek Otazník zaujal již na Brněnské šestnáctce v roce 1961, kde získal také zvláštní uznání. Roku 1963 se promítal na festivalu zdravotnických filmů v Praze, kde byl v kategorii zdravotnickoosvětových filmů oceněn za svůj boj proti potratům. V zahraničí se film dočkal projekce v rámci mezinárodního festivalu v sardinské Olbii, kde byl společně s dalšími českými filmy oceněn 1. cenou. 111 Ján Šmok, IV. jihočeský festival amatérských filmů. Filmovým objektivem 2, 1962, č. 7, s Snímek, jehož autorem a hlavním výtvarníkem byl V. Černý, získal první místo na Benátkách filmových amatérů roku Jana Sedláčková, Naše filmové Benátky. Filmovým objektivem 5, 1965, č. 2, s

42 V roce 1961 získal druhé místo v kategorii satir na Brněnské šestnáctce jejich barevný ploškový film Lidé kolem veletrhu (obr. 4.4). O jeho úspěchu píše časopis Filmový objektivem takto: Satira na chamtivce a vykuky [ ], ve své zkratce účinná a výtvarně čistá, přerůstá svým kumštýřstvím obvyklá kritéria amatérského filmu. [ ] Potěšení, které tento snímek připravil všem zúčastněným, se usnesla porota nějak odměnit. Ředitel gottwaldovského studia Bosák spolu s Jaroslavem Novotným 113 se dohodli, že se pokusí vytvořit novou tradici. Založili zvláštní cenu pro film, který půjde s největším zdarem ve šlépějích slavných zemanovských prokoukovských tradic. Bude jí každým rokem nový, opravdový Prokouk! A toho také Scheuba s Čapkem letos poprvé v historii dosáhli. 114 Menšího ohlasu na domácích soutěžích dosáhl v tomtéž roce snímek Semper idem (obr. 4.5). Film pojednává o sporech mezi žlutým a modrým královstvím, kdy se obě snaží přemalovat to druhé svojí barvou. Oba králové po řadě provokací povolají svá vojska do boje. Na hranicích ale narazí na děti hrající si na posledním nezabarveném území. Králové se udobří, smíchají žlutou a modrou barvu dohromady a výslednou zelenou pak přemalují obě dvě království. Tento snímek, zpracovaný ploškovou technikou animace, je rámován pro Trik netradičními, loutkovými sekvencemi, které svojí stylizací a užitím kontrastních světelných ploch připomínají pozdější Trnkovy filmy, jako například Kybernetickou babičku nebo Ruku. Tyto části, ve kterých proti sobě bojují dva loutkoví vojáci, pracují s volnými asociacemi a k ploškové části se vztahují pouze svým pacifistickým vyzněním, nikoliv však dějem. Film 113 Jaroslav Novotný byl v 50. letech vedoucí filmových ateliérů ve Zlíně, jako produkční se podílel na raných filmech Karla Zemana a také jeho loutce pana Prokouka vymyslel jméno. Eva Pavelcová, Příběh pana Prokouka: produkční a distribuční kontext animovaného filmu. Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy, 2014, s Přehlídka filmové agitky a satiry. Filmovým objektivem 1, 1961, č. 12, s

43 byl ale na soutěžích kritizován pro nejednotnost formy a obsahu. 115 Semper idem byl však přesto Radou československých kinoamatérů vybrán k reprezentaci Československa na menších a začínajících zahraničních festivalech a získal 1. cenu ve své kategorii na soutěžích ve francouzských Mylhúzách 116 a v chilském Viña del Mar. 117 V roce 1962 uvedená Kvalitní práce získala 1. cenu nejen na klubové, ale i na krajské soutěži. Tento snímek, kritizující nedostatky a šizení ve stavebnictví, získal i 1. místo v kategorii satir na slaběji obeslané Brněnské šestnáctce. Stejně jako v roce minulém získala skupina Trik tamtéž putovní Cenu pana Prokouka a také zvláštní Cenu filmových laboratoří. 118 Na konci roku 1962 začala skupina pracovat na loutkovém filmu Podstata věci, který byl dokončen na začátku roku následujícího. Tento výtvarně jednodušší snímek kritizuje automatizaci práce. V mlékařských závodech Mlaukos se porouchají automatické stroje, které za člověka provádí již veškerou práci. Zbylí zaměstnanci však již zapomněli, jak pracovat a tak je mléko bezúčelně vyléváno. Ředitel závodu, než aby nastalou situaci řešil, jen zfalšuje výsledky plnění plánu. Tento ostře kritický snímek se na domácích přehlídkách nedočkal žádného ocenění, stejně tak nebyl, zřejmě pro svoje negativní vyznění, vybrán k mezinárodní reprezentaci. Skupina se opět dostala na příčky oceněných až roku 1964, kdy uvedla svůj zatím nejkratší snímek s názvem Proměny. 119 Tento ploškový film získal první místo na klubové soutěži a umístil se na soutěži krajské i na Brněnské šestnáctce v nové kategorii Malých filmových forem. O obsahu filmu se zdroje nezmiňují. 120 V roce 1965 se ke skupině Trik přidal ing. Ivo Dašek ze Závodního klubu zaměstnanců obchodu Praha. Ačkoliv Ivo Dašek začal s kinoamatérskou činností až koncem 50. let, pro své 115 Ludvík Baran, Skončil festival i soutěž. Filmovým objektivem 1, 1961, č. 7, s O původní mylhúzské soutěži se v odborném tisku neuvádí žádné další informace. Na její tradici bylo navázáno až v roce 2009, od kdy se zde koná každoročně festival krátkých filmů. 117 Festival amatérských filmů ve Viña del Mar se poprvé konal roku 1963 a o rok později se stal festivalem mezinárodním. Z důvodu politických změn v zemi se ale konal v roce 1970 na dlouhou dobu naposledy, obnoven byl až roku 2000 a koná se dodnes. V roce 1964, kdy byl zde film Semper idem oceněn, se soutěže zúčastnilo celkem 48 filmů z 10 zemí. Hlavní cenu soutěže vyhrál český film Jaroslava Mencla Suita, který zároveň získal peněžitou odměnu ve výši 200 dolarů. Informace o jednotlivých ročnících soutěže jsou dostupné na WWW: [cit ]. 118 Alena Kučerová, III. soutěž filmové satiry a agitky. Filmovým objektivem 2, 1962, č. 12, s Délka filmu byla 33 metrů, tedy přibližně 4 minuty a 20 vteřin. Ve srovnání s tím měl Semper idem, nejdelší film skupiny, 135 metrů, tedy stopáž okolo 18 a půl minuty. A. Kučerová, Poválečná amatérská kinematografie I , c. d., s Důvod získání těchto ocenění lze přikládat i nepříliš vysoké úrovni jiných amatérských filmů v tom roce do soutěží odeslaných, byť jejich počet stále narůstal. Jedním z hlavních důvodů tohoto stavu byl zřejmě i rychlý nárůst počtu kinoamatérských kroužků v Československu a v souvislosti s tím příchod začínajících nezkušených filmařů. Alena Kučerová, K jubileu zklamání. Filmovým objektivem 4, 1964, č. 11, s

44 dovednosti v oblasti filmového zvuku a hudby byl často vyhledávaným odborníkem a podílel se na tvorbě desítek amatérských filmů. 121 Skupina Trik, která do té doby podřizovala zvukovou a hudební složku zcela jeho obrazu, mohla nyní začít s tvorbou filmů, kde spolu obraz a zvuk úzce souvisely a tvořily spolu významové roviny. Tak roku 1965 vznikl snímek Duo Jonglos (obr. 4.6). Skupina Trik ve snímku upustila od satirické roviny a v této svižné anekdotě představili divákovi groteskní příběh odehrávající se v cirkusové manéži. Tento, pro skupinu netradiční námět, byl doprovázen hudbou složenou Daškem přímo k obrazu. Film Duo Jonglos získal 1. místa na klubové, krajské i celostátní soutěži amatérských filmů a na Brněnské šestnáctce získal zlato v kategorii Malých filmových forem. Šlo tak o velký úspěch i vzhledem k tomu, že dle slov Jiřího Scheuby bylo Duo Jonglos jen krátkou, nenáročnou anekdotou, která vznikla spíše jako pokus skupiny o dílo s náročnější zvukovou dramaturgií. 122 Svého největšího úspěchu dosáhla skupina Trik v roce 1966 s ploškovým filmem Psychóza (obr. 4.7). Stejně jako Duo Jonglos byl i tento film groteskní anekdotou. Příběh filmu ukazuje, jak jsou lidé obklopeni zprávami v tisku či televizi o neznámých létajících předmětech mimozemského původu a díky tomu je vidí už všude kolem sebe. Jednomu muži začne přistávat létající talíř hned na střeše jeho domu. Když však na něj vystřelí z pušky, spadne na zem jen kachna složená z novin. Ačkoliv nešlo o klasickou satiru, v této kategorii získala Psychóza v témže roce první místo na Brněnské šestnácte. Snímek byl, jako jedno z mála nadprůměrných děl vytvořených v tomto roce, vybrán Radou československých kinoamatérů pro účast na festivalu UNICA, který se v roce 1966 konal v Mariánských Lázních. 123 Zde v kategorii žánrových filmů získala Psychóza zlatou medaili. 124 Tímto oceněním na festivalu UNICA skončilo nejplodnější tvůrčí období skupiny. Vznik specializované soutěže Amatrik v roce 1967 a následný příchod nových animátorů na českou scénu způsobil, že se skupina již nedokázala natolik prosadit, jako v minulých letech. Koncem roku 1968 Ivo Dašek emigroval do Švýcarska a členové skupiny začali pracovat spíše na samostatných projektech. 121 V souvislosti s tím se Dašek věnoval i publikační činnosti. Jako první vydal krátkou příručku Úprava amatérských filmů a jejich zvukových doprovodů (ÚDLUT; 1961) a později knihu Zvuk v amatérském filmu (Orbis; 1964). 122 Vyznání skupiny Trik, c. d., s Na tomto 25. ročníku festivalu UNICA se Československo v závěrečném hodnocení umístilo až na 11. místě z celkových 18 zúčastněných zemí. Kromě Psychózy, která získala zlatou medaili, byl oceněn bronzovou medailí hraný film Plynové lampy bratislavské Mladé gardy. Jana Sedláčková, UNICA za humny. Filmovým objektivem 6, 1966, č. 11, s Členové skupiny Trik se tak stali jedinými československými kinoamatéry, kteří byli na nejprestižnější soutěži amatérských filmařů oceněni opakovaně. První zlatou medaili získal v roce 1960 jejich film Nejkrásnější planeta. 44

45 4. 4. TiGR & Ko. Brněnská skupina TiGR & Ko. působila v oblasti českého amatérského animovaného filmu pouhé dva roky, přesto ji výrazně ovlivnila. Za názvem skupiny se skrývají jména autorů Dušana a Dagmar Tichých, Josefa Groze a Miroslava Koplíka. Skupina působila ve filmovém závodním kroužku I. brněnské strojírny. 125 Jejich animovaným debutem v roce 1963 byla ještě začátečnická loutková hříčka Chyba lávky, která se bez většího ohlasu objevila napřed na klubové a posléze na krajské soutěži. V tomtéž roce ale již skupina uvedla své nejslavnější loutkové dílo s názvem X+Y (obr. 4.8). Tématem snímku je, podobně jako u o dva roky staršího snímku Semper idem skupiny Trik, světový mír dosažený skrze návrat k dětský hrám. Ve filmu si děvčátko hraje v trávě mezi květinami s míčem, ten se jí však zakutálí na hraniční čáru oddělující dvě znepřátelené země. Vojáci, střežící tuto hranici, hned začnou zbrojit a stavět na hranice tanky, děla a rakety. Když si však uprostřed napjaté situace dojde děvčátko zpátky pro svůj míč a pokračuje ve hře, vojáci se nad svým jednáním zastydí. Odhodí zbraně, usmíří se s protější stranou a hrají si společně s děvčátkem. Film si na domácích soutěžích získal neobyčejně velkou pozornost, jednak díky svému jednoduchému, avšak funkčnímu pacifistickému námětu a za druhé díky svojí výtvarné čistotě a preciznímu zvládnutí animační techniky. Jednoduchou, avšak funkční konstrukci děje, popsal Jan Kučera ve svém článku, rozebírajícím detailně scénář filmu, takto: Autoři zvolili variaci jednoho z tzv. věčných motivů, který lze zjednodušeně vyjádřit výrokem: dítě, které spasilo svět. Užili tedy metafory a básnických prostředků, které argumentují spíš divákovým citem než věcnou úvahou. Důležité je, že se jim podařilo udržet důsledně v celém filmu polohu metafory, stejně jako dojímavou poetickou tóninu Miloš Henkrich, Z Habeše do kosmu: Amatérský animovaný film v Brně (rychlý průlet obdobím ). In: Miloš Henkrich (ed.), 54. Brněnská šestnáctka: festivalový katalog. Brno: Turistické informační centrum města Brna, 2013, s Jan Kučera, Nad scénářem vítězného filmu X+Y. Filmovým objektivem 3, 1963, č. 12, s

46 Snímek obsadil první místa na klubové, krajské i celostátní soutěži ve své kategorii a na Brněnské šestnáctce vyhrál první místo v kategorii agitek. Rada československých kinoamatérů film pro jeho kvalitní technické zpracování i správné ideové zaměření vybírala také často na zahraniční soutěže, kde nejednou uspěl a byl oceněn. 127 Pravděpodobně nejvýznamnějšího ocenění se skupině TiGR & Ko. dostalo na 23. ročníku festivalu UNICA v roce 1964 konaném v Holandsku, kde získala za svůj snímek stříbrnou medaili. 128 Po tomto úspěchu skupina vytvořila v roce 1964 pouze dvouminutovou loutkovou anekdotu Omyl (obr. 4.9). Děj snímku i jeho výtvarné zpracování zůstává kvalitativně daleko za úspěšným X+Y. Ve filmu se opilec vypotácí z hospody, převrhne popelnici a na okolo procházející mladou dvojici začne pokřikovat, že jsou chuligáni. Tím na ně poštve obyvatele z okolních domů, kteří byli probuzeni nastalým hlukem. Snímek byl na slaběji obeslané Brněnské šestnáctce oceněn jednou z pěti hlavních cen v kategorii malých filmových forem a putovní cenou pana Prokouka. 129 O rok později skupina TiGR & Ko. vytvořila svůj poslední loutkový snímek s názvem Nezralí pro ovoce. Filmu se nedostalo žádného většího ocenění, časopis Filmovým objektivem pouze připomíná jeho účast na Festivalu zdravotnického filmu v Praze. 130 Po natočení tohoto filmu skupina TiGR & Ko. prakticky zaniká FISK Filmové studio Kladno, používající zkratku FISK, vzniklo v roce Toto filmové studio, působící při Osvětovém domě Kladno, se proslavilo zejména svými ploškovými filmy, ačkoliv se věnovalo i hrané či dokumentární tvorbě. Přesný počet neanimovaných filmů vytvořených ve FISKu není znám, ale ploškových filmů zde bylo do roku 1966 natočeno pět. 132 Filmové studio pokračovalo v jejich tvorbě až do první poloviny 70. let. Nešlo přitom o klasickou uzavřenou tvůrčí skupinu, kinoamatéři se při natáčení jednotlivých filmů měnili 127 Ve Filmovém objektivu se zmiňuje účast filmů například na festivalech ve španělském San Feliu, italském Rappalu, tuniské Kelibii, kde získal druhé místo, na přehlídce amatérské umělecké tvorby Inter Tie v anglickém Middlesbrough, kde získal také stříbrnou medaili, či na mezinárodní soutěži amatérských filmů v německém Eisenhüttenstadtu. Na posledním zmíněném přitom snímek způsobil spory mezi diváky, kteří filmu nadšeně aplaudovali, a mezi německými funkcionáři, kteří jej odsuzovali a chtěli jej vyřadit ze soutěže. Na obranu filmu tehdy vystoupil i jeden z nejaktivnějších a nejúspěšnějších německých filmových amatérů, Rolf Hempel. Jiří Löwy, X+Y jablkem sváru. Filmovým objektivem 6, 1966, č. 7, s M. Buchta, Naše filmy do zahraničí. Filmovým objektivem 5, 1964, č. 4, s Alena Kučerová, K jubileu zklamání, c. d., s Ludvík Baran, Festival zdravotnického filmu. Filmovým objektivem 6, 1966, č. 1, s Ačkoliv je film Nezralí pro ovoce posledním loutkovým dílem skupiny TiGR & Ko., není jisté, zda skupina ještě nenatočila další neanimované dílo. Přestože loutkové filmy byly její specializací, okrajově se skupina věnovala i dokumentárním filmům. Na Brněnské šestnáctce je například zmíněna účast jejich reportáže o utonulém muži. Alena Kučerová, K jubileu zklamání, c. d., s Alois Wokoun, Profily Kladenská šestnáctka. Filmovým objektivem 7, 1966, č. 3, s

47 a střídali, v titulcích je pak uvedena jen zkratka názvu klubu. Ačkoliv jejich filmy nepatřily mezi pravidelně soutěžně oceňované, či odesílané na zahraniční festivaly, čeští filmoví amatéři je dobře znali a byly často v ostatních klubech promítané. Filmové studio Kladno také patřilo mezi hlavní iniciátory vzniku specializované amatérské soutěže animovaných filmů s názvem Amatrik. Prvním ploškovým filmem kladenského klubu byla satira Dlažbobití z roku Na tvorbě tříminutového filmu se postupně vystřídali všichni členové kladenského klubu. Jde o satiru poukazující na špatný stav silnic. Film ukazuje řidiče tak zoufalé ze stavu vozovky, která jim ničí jejich automobily, že kola u svých vozů raději nahradí vrtulemi a létají vzduchem. Satira Dlažbobití v témže roce získala ocenění na Brněnské šestnáctce. V roce 1964 následovaly dva další snímky, Funus a Loupežníci. Oba filmy byly oceněny společně na krajské soutěži zvláštní cenou Krajské odborové rady, Funusu se pak dostalo i zvláštního uznání v celostátním kole. 133 O ději obou uvedených snímků se zdroje až na výjimky nezmiňují. 134 Podobně málo informací se ve zdrojích vztahuje i k dalšímu filmu FISKu, a sice ke Kladenským písničkám, které vznikly někdy v letech 1964 a Tento ploškový snímek parafrázoval místní lidové popěvky. 135 Znovu se ocenění skupině FISK dostalo až v roce 1966, kdy vytvořila satirický ploškový film Automor. Tvůrci se tentokrát opět zacílili na řidiče automobilů, kteří povyšují lásku ke svému vozu nade vše ostatní. I přesto, že druhá polovina filmu byla dle dobových názorů příliš chaotická a nejednotná, snímku se dostalo ocenění na krajské soutěži i bronzové medaile v kategorii satir na Brněnské šestnáctce Jindřich Mařan, Krajské soutěže Středočeský kraj. Filmovým objektivem 4, 1964, č. 11, s Zatímco o obsahu filmu Loupežníci se zdroje nezmiňují vůbec, u filmu Funus je uvedeno, že šlo o absurdní grotesku na motivy lidového popěvku Von tady byl málo platnej. Alois Wokoun, Deset let v bunkru. Amatérský film 3, 1971, č. 6, s Alois Wokoun, Profily - Kladenská šestnáctka, c. d., s Jana Sedláčková, Sedmiroční kopřivka. Filmovým objektivem 6, 1966, č. 12, s

48 4.6. Obrazová příloha 4. kapitoly Obr Manželé Krejčovi, Cesta svobody. Jan Kučera, Nad scénářem a filmem: Cesta svobody a Kde je Michelangelo?, c. d., s Obr Skupina Trik, Lidé kolem veletrhu. Jaroslav Rott, Zdeněk Smejkal, Skupina Trik Praha, c. d., s. 2. Obr Manželé Krejčovi, Kde je Michelangelo? Jan Kučera, Nad scénářem a filmem: Cesta svobody a Kde je Michelangelo?, c. d., s Obr Skupina Trik, Semper idem. Vyznání skupiny Trik, c. d., s. 63. Obr Jiří Pestl, Černá a bílá. Jan Kučera, Poznámky k filmu Jiřího Pestla Černá a bílá, c. d., s Obr Skupina Trik, Duo Jonglos. Jaroslav Rott, Zdeněk Smejkal, Skupina TRIK Praha, c. d., s

49 Obr Skupina Trik, Psychóza. Jaroslav Rott, Zdeněk Smejkal, Skupina Trik Praha, c. d., s. 14. Obr TiGR & Ko., X+Y. Scan filmového políčka. Obr TiGR & Ko., Omyl. Scan filmového políčka. 49

50 5. Zlaté období české amatérské animace ( ) Charakterizace zlatého období české amatérské animace Ve druhé polovině 60. let stále přibývalo tvůrců, kteří se věnovali amatérské animaci. Kladenská skupina FISK na tento zájem reagovala tím, že ÚDLUT navrhla založení specializované soutěže zaměřené na tento typ filmů. O tomto návrhu se diskutovalo již od roku 1965, první ročník této nové soutěže Amatrik se však uskutečnil až koncem dubna roku Zúčastnilo se jej celkem 35 československých filmů a 4 zahraniční, v nesoutěžních sekcích bylo uvedeno i několik starších československých filmů, početná kolekce z Velké Británie a dva filmy ze Sovětského svazu. 137 Obročník Amatrik, jediný festival na světě zaměřený na tento typ filmů, byl nejdůležitějším místem pro setkávání amatérských animátorů. Pořádal se každým druhým rokem až do konce 80. let, přičemž na poslední dva ročníky se přesunul z Kladna do Lidic. První ročníky dopomohly k získání mezinárodního věhlasu dvěma tvůrcům, které lze označit za jedny z nejvýznamnějších v českém prostředí. Šlo o Jaroslava Citu a Jaroslava Zahradníka, jejichž filmy se objevily nejen na domácích přehlídkách, ale i na zahraničních, kde získávaly častá ocenění. V roce 1969 filmy City a Zahradníka získaly vysoká ocenění na světové přehlídce amatérského filmu UNICA a Československo poprvé v této soutěži získalo zlatou medaili v celkovém hodnocení. České animované filmy se v mezinárodní komunitě filmařů amatérů staly pojmem Amatérské animované filmy Jaroslava City Jaroslav Cita, narozený roku 1926 ve Vysokově u Náchoda, patřil mezi nejplodnější české autory amatérských animovaných filmů. Nejúplnější seznam Citovy filmografie uvádí celkem 87 amatérských filmů, vzniklých v letech Většinu z nich vytvořil do roku 1973, kdy vstoupil mezi profesionální tvůrce a začal animovat pro Krátký film Praha. Ve svých začátcích se Cita věnoval hrané tvorbě. Natočil pouze tři takové filmy Tomu věnec budiž dán, Kdo toužíš po kříži a Naposledy kvetly louky, první dva jmenované v roce 1964 a poslední roku Obeslal s nimi dva ročníky Rychnovské osmičky, kde však neuspěly. Roku 1966 vytvořil Jaroslav Cita svůj první kreslený film s názvem Černoch Jan Poš, Amatrik Kladno Filmovým objektivem 7, 1967, č. 7, s Přehled Citovy filmografie, doplněný o seznam soutěžních ocenění, je uveden v příloze práce č Ve stejném roce měl Cita natočit údajně ještě loutkový snímek Srdcová dáma, který však nebyl klasickým animovaným dílem, neboť pohyb figurek byl řešen mechanicky. Šlo tedy spíše o záznam představení loutkového divadla. Jaroslav Cita, Nadzvedněte pokličku. Filmovým objektivem 8, 1968, č. 5, s

51 Experimentální snímek, využívající animaci černých a bílých čar ke ztvárnění příběhu o lásce mezi černochem a běloškou, sklidil na Rychnovské osmičce téhož roku úspěch. Alena Kučerová ve Filmovém objektivu o Citově vítězství píše toto: Několik filmů bylo pro všechny přítomné opravdu milým zážitkem. Zvláště kreslený, výtvarně jednoduchý, ale o to neméně působivý snímek Jaroslava City z Náchoda Černoch, zobrazující překážky, které stojí v lásce černocha a bělošky, lze bez rozpaků poslat do kterékoliv mezinárodní soutěže kinoamatérů. Porota udělila autorovi [ ] hlavní cenu soutěže, zlatou plaketu a odměnu 1000 Kč. 140 I přes toto nadšené přijetí na přehlídce nebyl Černoch odeslán do zahraničních soutěží. Dle brožury o díle Jaroslava City, vydané při příležitosti Rychnovské osmičky v roce 1989, se tak stalo z toho důvodu, že film byl při projekci v ÚDLUT poškozen natolik, že jeho odeslání na soutěž UNICA nebylo možné. 141 V následujícím roce se začal Jaroslav Cita věnovat animaci naplno a vytvořil celkem 9 snímků. Prvního ročníku Amatriku se zúčastnil hned třemi díly starším filmem Černoch a novými díly Sen a Proměna. Zejména Sen, experimentující s animační formou, zaznamenal velký ohlas. Banální příběh o mladé dvojici a jejich cestě životem je ve filmu představen formou pomalu křídou kreslených statických obrazů, které vznikají přímo před divákovýma očima. Za tyto tři snímky Jaroslav Cita získal cenu poroty, zejména díky své schopnosti využívat v nich výtvarnou zkratku a obrazový minimalismus. 142 V září 1967 se Jaroslav Cita opět zúčastnil Rychnovské osmičky s kolekcí filmů Sen, Skoropohádka a Repete. Ve druhých dvou filmech Cita poprvé použil klasické kreslené karikaturní postavičky, které používal nadále ve většině svých filmů, ale staly se i součástí Citových knižních a časopiseckých ilustrací. Námět Skoropohádky vychází z pohádky o veliké řepě, kterou pěstují dědeček s babičkou. Zatímco babička se o řepu denně stará 140 Alena Kučerová, 8. Rychnovská 8. Filmovým objektivem 6, 1966, č. 11, s Jan Tydlitát, Jindřich Roubíček, Jaroslav Cita: Kreslený film a humor. Rychnov nad Kněžnou: Rychnovská osmička, 1989, s Jan Poš, Amatrik Kladno 1967, c. d., s

52 a pečuje o ni, dědeček po sklizni pouze řepu zaveze na výstavu, kde za ni dostane řadu ocenění. Více na Rychnovské osmičce zaujal porotu snímek Repete. V něm spolu soupeří dva neandrtálci a ve snaze vyhrát vymýšlejí stále lepší zbraně, od kyjů k puškám a nakonec k robotům. Když však odpálené rakety zničí vše na zemi, oba soci se ocitají zpátky v jeskyních a boje mohou začít nanovo. Za tyto tři snímky získal Jaroslav Cita, stejně jako v roce předchozím, hlavní cenu, zlatou plaketu. 143 Během roku 1968 Jaroslav Cita natočil celkem osm dalších filmů. Valná část z nich se však dočkala na soutěžích uvedení až v roce následujícím. 144 Sám Cita komentoval své úsilí na stránkách Filmového objektivu takto: Pan Jan Poš, šéf dramaturg Studia animovaného filmu z Prahy, mi na Amatriku 67 s úsměvem vytýkal, že stavím na hlavu všechny vžité normy. Asi měl pravdu. Od začátku ledna do poloviny března 1968 jsem nakreslil a natočil 7 nových filmů. Možná že méně by bylo více. 145 Mezi nově natočené filmy patřil například snímek Švejkoviny (obr. 5.1), ve kterých Cita sleduje s humorem strasti i slasti vojenského života. Celý snímek je rozdělen na krátké anekdotické epizody, letec například uváže svůj vznášející se vrtulník k plotu a jde do hospody. Poslední epizoda se odehrává v protiválečném duchu, kdy vojákovi střílejícímu ze zákopu dojdou náboje. Neváhá a pokračuje v boji vrháním granátů. Když zjistí, že kolem sebe nemá již žádnou další munici, vytáhne již připravený bílý prapor a začne hlásat mír a nenásilí. 146 Ve filmu Čáry, máry, fuk z téhož roku se Jaroslav Cita pokusil o další netradiční techniku animace. Ve filmu, snímaném pookénkovou technikou, oživil jak jednoduchého panáčka 143 Jana Sedláčková, 9. Rychnovská osmička. Filmovým objektivem 7, 1967, č. 10, s Je obtížné určit, zda Jaroslav Cita některé filmy natočil v roce 1967 nebo o rok později. Sám autor přihlašoval své snímky na soutěže po kolekcích a často uvedl některé ze svých filmů třeba i rok či dva po jejich natočení. Příkladem tak může být film Maniak, natočený údajně již v polovině roku 1967, ale uvedený poprvé až na Rychnovské osmičce koncem roku následujícího. 145 Jaroslav Cita, Nadzvedněte pokličku, c. d., s Švejkoviny byly součástí kolekce filmů, kterými se Jaroslav Cita zúčastnil Amatriku v roce Později byl tento snímek odeslán ještě na zahraniční soutěže a v Cannes získal v roce 1971 stříbrnou medaili ve své kategorii. Čeněk Zahradníček, Naši kinoamatéři na zahraničních soutěžích. Amatérský film 3, 1971, č. 2, s

53 z alobalu, tak i jiné trojrozměrné předměty, například fotografie či novinové výstřižky. Pokus o animaci trojrozměrných předmětů byl však u City ojedinělý. V roce 1968 také Jaroslav Cita uvedl dva soutěžně úspěšné filmy, Maniaka a Motovidlo Tytytydlo. Maniak, první Citův barevný film, byl uveden na Rychnovské osmičce jako součást kolekce autorových animovaných filmů, která získala stříbrnou medaili. 147 Snímek používá klasickou Citovu karikaturní figurku v kombinaci s výtvarným minimalismem, kterým autor zaujal porotu již v Černochovi. Hrdina filmu Maniak si hraje s černou kuličkou, odhazuje ji však pryč, když se mu naskytne možnost mít větší. Tato situace se několikrát opakuje, až má obrovskou kouli, která se neřízeně valí světem a zanechává za sebou zkázu. Poté, co je zničena, vrací se postavička vděčně ke své malé kuličce. Jaroslav Cita záhy natočil i 16mm verzi tohoto filmu, se kterou se zúčastnil devátého ročníku Brněnské šestnáctky v listopadu Snímek byl i součástí filmové kolekce, se kterou se Cita zúčastnil Amatriku v roce Motovidlo Tytytydlo se ve stylu vyprávění přibližuje Švejkovinám jde o krátké anekdotické epizody, tentokrát varující před nástrahami každodenního života, například před sběrem neznámých hub či skákáním do neznámé vody. Pro svůj výchovný charakter byl snímek oceněn stříbrnou medailí na Brněnské šestnáctce a na desátém ročníku Festivalu zdravotnického filmu v Praze. 149 Rok 1969 přinesl Jaroslavu Citovi první mezinárodní ocenění. Poté, co porota ocenila na Amatriku kolekci jeho filmů, byl z nich pro účast na soutěži UNICA vybrán snímek Neblbněte, kvadráti. V kategorii žánrových filmů získal bronzovou medaili a přispěl svým bodovým hodnocením k celkovému vítězství Československa. Film je opět animovaným experimentem, kdy Cita oživil desítky černých a bílých geometrických obrazců, které spolu soupeří, přičemž se vždy poskládají do jiných podob, například psů nebo koní. Poté, co se poskládají do tvaru figurek, dojdou ke smíru a složí se dohromady do tvaru černobílého panáčka Na filmu se kromě City podílel i Jaroslav Mallat, další z vysokovských kinoamatérů. 148 Stříbrnou medaili na tomto ročníku Brněnské šestnáctky ale získal druhý přihlášený Citův film, Motovidlo Tytytydlo. Původní Maniak na 8mm filmu byl údajně působivější, než verze natočená na 16mm. Miroslav Langášek, Brno jubilejní. Amatérský film 1, 1969, č. 1, s Zdeněk Vrba, Podesáté před porotou. Amatérský film 1, 1969, č. 1, s ÚDLUT obeslal tímto Citovým filmem zahraniční soutěže i v roce následujícím a tak získal Zlatou plaketu města v soutěži o humorný film ve Vincennes a Zlatou medaili s Grand Prix ve Skopji na soutěži solidarity. Čeněk Zahradníček, Naši kinoamatéři na zahraničních soutěžích, c. d., s

54 Mimo tento snímek uvedl Jaroslav Cita na Amatriku roku 1969 dalších šest animovaných filmů. 151 Z této kolekce výtvarně a formálně vybočoval abstraktní snímek Neóny. V něm autor za pomoci kontrastů bílých světelných efektů na černém pozadí dosáhl až vytvoření dojmu trojrozměrného prostoru na plátně. Za tento experiment získal Jaroslav Cita na Rychnovské osmičce svojí již třetí Zlatou medaili. Další kolekci čtyř snímků uvedl autor v témže roce na chebské soutěži Minuta film, zaměřené na ty nejkratší amatérské snímky. 152 Šlo o snímky Chlap, Dlouhá minuta, Spasitel a Stádo. Tato kolekce zahrnovala jak snímky s klasickými Citovými figurkami, jako například Spasitel, tak experimentálnější Dlouhou minutu. Satirický snímek Spasitel ukazuje stádo ovcí, stojící na pomalu se potápějícím kopci. Člověk, který si toho všimne, na vedlejším vyšším kopci začne cosi budovat ze dřeva. Ačkoliv si ovce myslí, že člověk celou dobu staví loď, na které je pak zachrání, ve skutečnosti jedinec postaví na svém kopci řečnický pultík, zpoza něhož ovce v posledních vteřinách před utonutím nabádá ke klidu. Druhý zmíněný film, Dlouhá minuta, byl experimentem skládajícím se ze statického kresleného obrázku. Jediným pohybem byly hodiny v horním rohu záběru, které odpočítávaly jednu minutu. Za zmínku stojí také snímek Geometr, který se na Celostátní soutěži umístil jako první v kategorii trikových filmů. Tento obsahově jednoduchý snímek ukazuje práci zeměměřiče, který kriticky přeměřuje proporce ženských těl. Další krátké dílo, Případ Lojzy Dostala, propagující darování krve, bylo oceněno druhou cenou na Soutěži zdravotnických filmů. 153 Rok 1970 byl pro Jaroslava Citu rokem nejplodnějším, uvedl celkem 18 nových filmů. Z nich byl na soutěžích a přehlídkách nejúspěšnější snímek Hamoun, se kterým Cita vyhrál soutěž okresní, krajskou i celostátní. 154 Snímek je metaforou lidské hamižnosti, panáček touží po květině rostoucí pod skleněným víkem. Když se konečně dokáže pod poklop dostat, omylem si podrazí klín, na kterém poklop spočívá, a zůstane uvězněn pod ním. V tu chvíli začne pršet a po dešti okolní louka rozkvete desítkami ještě hezčích květin, na které se panáček může už jen dívat skrze sklo. Tento krátký tříminutový snímek Rada československých kinoamatérů doporučila k odeslání na festival UNICA, který se v roce Šlo o snímky Neóny, Čmelák, Švejkoviny, Hranice hrdosti, Štvanci a Maniak. 152 Pravděpodobně šlo o první ročník této soutěže. Zúčastnilo se jej celkem 22 autorů s 33 filmy. Více informací o této soutěži zdroje neuvádějí, její existence je však v tisku potvrzena ještě v roce Alena Kučerová, Minutafilm. Amatérský film 1, 1969, č. 10, s cs-, Amatéri zdravotníci súťažili. Amatérský film 2, 1970, č. 1, s Celostátní soutěž se roku 1970 konala v Rakovníku a šlo o první ročník, kde soutěžili pouze čeští amatérští autoři, Slovensko v tomto roce připravilo první vlastní národní soutěž. Z celkových 31 filmů, které se do celostátní soutěže dostaly, bylo animovaných hned osm, což byl prozatím nejvyšší počet. Jaroslav Cita získal první místo za snímky Hamoun a Komu zpíváš, druhé místo porota přisoudila Jaroslavu Zahradníkovi za film Vejcoviny. tat-kuč, Česká národní soutěž. Amatérský film 2, 1970, č. 8 9, s

55 konal v tuniské Súse. Na tomto ročníku přehlídky se však neudílely ceny a všechny filmy získaly alespoň účastnické medaile. 155 Dalším dílem, které podobně jako Hamoun poukazovalo na lidské slabosti, byla Cesta za džbánem vody (obr. 5.2). Muž utrácí peníze za alkohol, a když mu dojdou, prodává své oblečení, poté žebrá a dopustí se i loupežné vraždy. Za svůj čin putuje za mříže, kde na něj čeká celou dobu jím odmítaný džbán vody. Vedle těchto klasických narativních filmů natočil Cita i dva snímky, ve kterých opět experimentoval s formou vyprávění. Snímky Živly a Zvítězí člověk? jsou si po výtvarné stránce velmi podobné, v obou Cita využil dvojexpozice pro spojení reálného pozadí obrazu a animovaných postav. Ve filmu Zvítězí člověk? spolu závodí člověk a čert. Když má náskok čert, pozadí jejich závodu tvoří šlehající plameny, když se do vedení dostává člověk, jsou plameny vystřídány barevnými oblaky, které Cita vytvořil kapáním inkoustu do vody. Film Živly, využívající obdobné techniky, získal na Rychnovské osmičce 3. místo. 156 Zatímco rok 1970 představoval pro Citu nejproduktivnější rok jeho kinoamatérského působení, rok následující byl pravým opakem. Natočil jediný nový snímek, a sice Ťululum (obr. 5.3), při jehož tvorbě mu výtvarně pomáhal jeho syn Ivan. Příběh o ptačích manželích, chránících vlastními křídly mládě kukačky před útoky kočky, zaujal porotu na kladenském Amatriku, kde získal zvláštní Cenu kladenského FISKu. 157 Cita záměrně obesílal soutěže filmy z roku předchozího. Již zmíněný Amatrik obeslal Cita celkem sedmi filmy, z nichž většina byla přijata spíše rozpačitě. 158 Největšího úspěchu dosáhl s filmem Cesta za džbánem vody, který získal 1. místo v kategorii kreslených filmů. 159 Rokem 1971 začalo zhruba tříleté období Citova tvůrčího útlumu. Ačkoliv v letech 1972 a 1973 natočil celkem třináct nových filmů, většina z nich nebyla přihlášena do soutěží a řada jich byla promítána pouze na festivalu Vysokovský kohout. 160 Významná ocenění získaly 155 Společně s Hamounem byly na přehlídce UNICA v roce 1970 uvedeny tyto domácí filmy: Vejcoviny Jaroslava Zahradníka, Touha Vlastislava Škvařila a dva filmy Rudolfa Mihleho, Pohlednice z války a Rytmus Londýna. 156 Jan Tydlitát, Jindřich Roubíček, Jaroslav Cita: Kreslený film a humor, c. d., s Jan Poš, Amatrik 71. Amatérský film 3, 1971, č. 7, s Šlo o snímky Cesta za džbánem vody, Vějíř, Chlap, Polykač hřebíků, Kupte si hlídače, Komu zpíváš a Sbírka Lojzy Dostála, která byla oceněna v kategorii filmů ploškových. Společným problémem většiny filmů pravděpodobně byla, i přes jejich výtvarné kvality, nepříliš jasná a nesnadně dešifrovatelná pointa. Jan Poš, Amatrik 71, c. d., s Ačkoliv byla Cesta za džbánem vody natočená už v roce 1970, do první soutěže ji Cita odeslal až v roce následujícím. Poté, co film vyhrál na soutěži Amatrik, byl vyslán na festival UNICA ve švýcarském Montreux, zde skončil bez umístění. 160 Vysokovský kohout je dodnes existující soutěž amatérských filmů, odehrávající se v obci Vysokov u Náchoda. První ročník byl uspořádán roku Jeho organizátory byl početný filmařský vysokovský kroužek, ve kterém působil i Jaroslav Cita. Záhy se stal jedním z předních organizátorů této soutěže. Petra Lajdarová, Vysokovský kohout soutěž neprofesionálních filmů se čtyřicetiletou tradicí. Bakalářská diplomová práce. Brno: Masarykova 55

56 pouze dva filmy, Tvrdolín a V rámci regulí. Tvrdolín získal na České národní přehlídce v Plzni 1. místo v kategorii animovaných filmů. Nutno však zdůraznit, že v tomto roce, již na sklonku zlaté éry amatérského animovaného filmu, byl jediným animovaným filmem zde promítaným. Zdeněk Smejkal napsal v Amatérském filmu o účasti a obsahu Tvrdolína toto: V kategorii animovaných filmů byla oceněna pouze jedna práce Tvrdolín Jaroslava City. Po zásluze, neboť žádnou konkurenci neměl. Autor dokázal, že dospěl do stádia, kdy s vynaložením minima prostředků dokáže říci maximum. Nekonečná řada otazníků, přetvářených lisem na vykřičníky, mohla by se zdát poněkud dlouhou rozehrávkou. Monotónnost postupu však výborně nahrává dvojí rychlé pointě, při níž je nejdříve nepoddajný otazník vyřazen a hned nato sám manipulátor zotazníkován a vyměněn. 161 Poté, co Tvrdolín získal několik ocenění na domácích soutěžích, byl vyslán i na mezinárodní přehlídky. 162 Z nich nejvýznamnější byla účast na přehlídce UNICA pořádané v portugalském Estorilu a na festivalu amatérských filmů v Cannes, kde získal stříbrnou medaili. Druhý zmíněný film, V rámci regulí, byl poprvé uveden na Amatriku v roce Film ukazuje cynického lovce v Africe, který touží po rozmnožení svých loveckých trofejí. Když už nemůže najít žádné další zvíře ke skolení, skalpuje jednu z černošek ve vesnici. Snímek vybočuje z typické Citovy tvorby, především pro svoji absenci humoru. Soutěžní porotci snímek interpretovali jako varování před imperialistickou agresí a stejně tak jej propagovali na tuzemských projekcích. Film V rámci regulí byl nicméně kinoamatérskou komunitou přijat rozporuplně, a to přesto, že se mu dostalo hlavního ocenění na Amatriku, Rychnovské osmičce i České národní soutěži. 163 univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy, Informace o aktuálním ročníku a historii uvádí i oficiální webové stránky soutěže. WWW: < [cit ]. 161 Zdeněk Smejkal, Plzeňské finále: Česká národní soutěž amatérských filmů. Amatérský film 4, 1972, č. 8 9, s Za film Tvrdolín získal Jaroslav Cita první místo na Chebském Minutafilmu a na tanvaldské Přehlídce filmového humoru vyhrál první cenu, Zlatého dikobraza. 163 Jan Poš, Amatrik 73. Amatérský film 5, 1973, č. 7, s

57 Jaroslav Cita mezi lety 1967 až 1973 natočil celkem 62 krátkých animovaných filmů, čímž se stal jedním z nejproduktivnějších československých kinoamatérů. Vedle svých figurkových kreslených filmů se často uchyloval i k experimentům s animační formou či způsobem vyprávění. Ačkoliv tyto filmy představují méně známou skupinu Citovy filmografie, jsou tato díla, zejména Neóny či Zvítězí člověk?, na svoji dobu ojedinělými pokusy o vytvoření abstraktních forem animace. Jeho kreslené krátké příběhy s figurkami, zastoupené v jeho filmografii nejhojněji, dokázaly podnítit řadu dalších autorů k zájmu o kreslený film. Získávaly také řadu ocenění, díky nimž si získala v průběhu let domácí amatérská animace mezinárodní věhlas Plastická animace Jaroslava Zahradníka Společně s Jaroslavem Citou byl Jaroslav Zahradník předním českým představitelem amatérské animace v daném období. Ačkoliv jeho filmografie nebyla natolik obsáhlá, jako Citova, ovlivnila výrazně českou animaci i v profesionálním prostředí. Jaroslav Zahradník se narodil v roce 1938 v Plzni. Vyučil se na střední keramické škole v Bechyni a v roce 1958 se přestěhoval do Rakovníka, aby zde mohl pracovat v keramických závodech. Věnoval se i výrobě dekorativních plastik, které několikrát vystavoval. 164 V roce 1966 se v Rakovníku začal, především z prostředí keramických závodů Rako, formovat kroužek filmových amatérů, přičemž Zahradník patřil mezi jeho zakladatele. 165 V témže roce také natočil své první animované snímky, ve kterých využil svých pracovních zkušeností a animoval postavičky vymodelované z keramické hlíny. Zahradníkův debut Věci kolem vánoc vyhrál 1. místo na I. Přehlídce amatérského filmu rakovnického okresu. 166 Sen pod duchnu byl úspěšný i na přehlídce krajské a získal zde 2. místo. 167 Jaroslav Zahradník oba filmy odeslal na Rychnovskou osmičku, zde se však nesetkaly s pochopením. I přes tyto nepříliš úspěšné začátky Jaroslav Zahradník pokračoval ve tvorbě filmů využívajících plastickou animaci, nyní společně se svým bratrem Miroslavem Ladislav Mička, Kulturní tvář Rakovnicka I. část. Rakovník: Okresní muzeum a galerie, 1976, s Tamtéž, s Ve zkratce. Filmovým objektivem 7, 1966, č. 4, s Krátké zprávy. Filmovým objektivem 7, 1966, č. 6, s Miroslav Zahradník se v druhé polovině 60. let věnoval i samostatné tvorbě v kadaňském Filmovém kroužku pracujících. Natočil zde několik animovaných filmů, jako Ani Gioconda či Koleje, další jeho filmy byly oceněny na domácích přehlídkách, například v roce 1968 se na Krušnohorské osmičce dočkaly prvního místa jeho dva filmy Jistoty a Konflikt. Miroslav Zahradník v roce 1969 emigroval, s jeho odchodem zároveň prakticky zaniká i kadaňský Filmový kroužek. Zpráva o činnosti Kulturního domu pracujících v Kadani za roky , fond Městský národní výbor (MěNV) Kadaň, karton č. 93; Městská kronika města Kadaně za rok 1968, fond MěNV Kadaň, kniha č

58 V následujícím roce jejich dva filmy, Rendez vous a Špacír, zaznamenaly již větší ohlasy. Na Krajské soutěži amatérských filmů v Benešově získaly Cenu poroty a na prvním ročníku kladenského Amatriku byly oceněny hlavní cenou soutěže, Lidickou růží. Jan Poš o výtvarném stylu těchto filmů ve Filmovém objektivu uvádí toto: Tady nejde již o žánrovou pestrost a přizpůsobivost, jako u kolekce Citových filmů, ale o pravý opak; o naprosto jednotný a původní výtvarný pohled a ironizující humor, o velmi osobitý výraz. Trochu bezbožný a improvizovaný, ale spontánní a účinný. Z moduritu modelované animované figurky nejsou ani zdaleka hezké, ale tím lidštější, živější a pravdivější. 169 Zlom v Zahradníkově filmové kariéře představoval rok 1968, kdy, opět s bratrem Miroslavem, natočil snímek Hliňák. Krátká groteska ukazuje, jak se hromádka zbylé hlíny v sochařském ateliéru promění na malého a neforemného panáčka, který dovádí po ateliéru a donutí nakonec sochaře, aby jím obohatil ňadra na připravované dívčí bustě. Tento krátký tříminutový film je považován za vrchol amatérské tvorby Jaroslava Zahradníka. S jeho uvedením počkal Zahradník až na soutěž Amatrik, kde se promítal také jeho loutkový snímek Věčný sen lidstva. Hliňák získal na Amatriku v roce 1969 Cenu poroty a také první cenu v kategorii loutkové animace. Jan Poš snímek okamžitě doporučil k reprezentaci na mezinárodních festivalech. Hliňák byl promítán na přehlídce UNICA v Lucemburku a zde získal Zlatou medaili v kategorii žánrových filmů a zvláštní cenu Pohár Maréchalle. Společně s dalšími oceněnými filmy získalo v tomto roce Československo 1. místo v celkovém hodnocení. 170 Hliňák brzy získal ocenění na dalších mezinárodních soutěžích, například Zlatou medaili na mezinárodní soutěži ve francouzském Vincennes, na galapředstavení UNICA v Kolíně nad Rýnem či na soutěži v polské Polanice. 169 Jan Poš, Amatrik Kladno 1967, c. d., s Kromě Hliňáka Jaroslava Zahradníka získalo na přehlídce UNICA Československo další tři bronzové medaile. Pro Jaroslava Citu za animovaný film Neblbněte kvadráti, pro Jaroslava Mencla za hraný film Démonka a v téže kategorii pro Jiřího Demla za film Pozor na fauly. 58

59 V roce 1970 uvedl Jaroslav Zahradník Vejcoviny, svůj poslední amatérský snímek. Obsah tohoto filmu se nepodařilo ve zdrojích nalézt. Porota na České národní soutěži v roce 1970 mu udělila druhé místo a Zahradníkův film byl opět doporučen na přehlídku UNICA v tuniské Súse. Již po uvedení Špacíru na Amatriku získal Jaroslav Zahradník od Jana Poše nabídku, že tento svůj film může přetočit v profesionálních podmínkách na 35mm film. 171 O dva roky později Zahradník skutečně vstoupil mezi profesionály a začal animovat se Skupinou animovaného filmu v Praze Nuslích. Jeho první zkušeností zde byla spolupráce s režisérem Josegem Klugem a animátorem Jaroslavem Dvořákem na seriálu O kocouru Mikešovi. V roce 1971 získal příležitost natočit v profesionálních podmínkách film samostatně. Zahradník tedy přetočil úspěšného Hliňáka, a to jak na materiál černobílý, tak na barevný. Tato nová verze se stala také úspěšnou, byla odvysílána Československou televizí a na domácích soutěžích krátkého filmu získala několik ocenění. Po Hliňákovi natočil i profesionální barevnou verzi Špacíru a posléze ještě krátký film Na špagátě. Ačkoliv Jaroslav Zahradník během svého čtyřletého působení mezi amatérskými filmaři natočil pouze několik filmů, jeho Hliňák patří mezi nejúspěšnější české amatérské animované filmy. Zahradníkův výtvarný styl se vždy pohyboval na okraji abstrakce, neboť svým modelovaným figurkám mohl dát jakýkoliv tvar a nebyl omezován pohybovými možnostmi klasické loutky. Jejich permanentní transformace zároveň udržují stálou akci uvnitř jednotlivých záběrů. Tyto tvůrčí postupy tak učinily ze Zahradníkových filmů oceňovaná díla, v kontextu české amatérské animace zcela ojedinělá Starší tvůrci během zlaté éry Ačkoliv se situace v domácí amatérské animaci rokem 1967 zcela změnila, tvořilo nadále několik tvůrců z let předchozích, byť jejich díla již nedokázala dosáhnout tak výrazných úspěchů, jako dříve. Jejich filmy byly na soutěžích zastíněny snímky nové nastupující generace. Pražská skupina Trik pokračovala s natáčením ploškových filmů. V roce 1967 skupina představila hned dva filmy Kde to najdete, oceněný na Soutěži cestopisných filmů v Hradci Králové, a Sirénu, která získala na Brněnské šestnáctce v témže roce Stříbrnou sponu. Druhý zmíněný film, krátký humorný příběh o lásce mezi mořskou pannou a potápěčem, získal 171 Alena Kučerová, Málo se známe. Filmovým objektivem 9, 1968, č. 5, s

60 i Hlavní cenu na Mezinárodním festivalu potápěčských filmů v Třebíči roku Šlo také o poslední film skupiny, na kterém se podílel Ivo Dašek před svojí emigrací do Švýcarska. Skupina se znovu připomněla až v roce 1971 se snímkem Sezobovy bajky (obr. 5.4), které uvedla na kladenském Amatriku. Snímku byla porotou vyčtena jeho nepůvodnost námětu a skončil bez ocenění. 173 Přesto autoři natočili pokračování tohoto díla, které uvedli již na sklonku roku Na pražské Krajské přehlídce amatérských filmů skupina neměla konkurenci a jejich Sezobovy bajky 2 získaly v kategorii trikových filmů 1. místo. Film byl přihlášen i na chebský Minuta film, kde získal Stříbrnou medaili. 174 Sezobovy bajky 2 se také dají považovat za pravděpodobně poslední společné dílo skupiny. Stejně jako kolektiv Trik, pokračovalo ve své tvorbě i kladenské studio FISK, které bylo hlavním iniciátorem založení Amatriku a zároveň jejím organizátorem. 175 Jejich krátké satirické ploškové filmy, kterých v letech 1967 až 1973 studio vytvořilo celkem 11, však nedosahovaly na soutěžích vyšších ocenění. Přesto jsou filmy kladenského studia významnými představiteli animované satiry pozdních 60. a poloviny 70. let. Na Amatriku v roce 1969 studio FISK představilo dva filmy. Prvním byl snímek Promiňte, doktore Barnarde, který ilustroval, jak by to vypadalo, kdyby se během transplantace srdce do těla pacienta dostal i charakter dárce. Druhým pak Prospektová romance Aloise Wokouna, který ve FISKu natáčel své filmy, aniž by byl členem tohoto studia. Jeho film ukazuje marnou honbu cestovatelky za cizinou takovou, jakou jí zná z prospektů cestovních kanceláří. Ačkoliv tyto filmy nezískaly na Amatriku žádná ocenění, Alois Wokoun později se svým filmem uspěl na České národní soutěži. 176 Mezi další filmy FISKu z tohoto období patřila například groteska Dovolte, abych, poukazující na mizivé rétorické schopnosti některých veřejných řečníků, krátká anekdota Paradox o pronikání módy severských národů do rovníkových oblastí a obráceně nebo agitka Budeme se sčítat. 177 Studio FISK zůstalo aktivním až do 80. let, ploškové filmy vyrábělo jen zřídka. 172 Soutěž byla založena již roku 1965, šlo zřejmě o jednu z nejméně obesílaných soutěží v Československu. Například ve zmíněném roce 1969, kdy vyhrál film Siréna skupiny Trik hlavní cenu, Karibskou mušli, se zúčastnilo soutěže pouze 10 snímků, z toho 4 zahraniční. Katz Petr, Kamery pod vodou. Amatérský film 2, 1970, č. 1, s Jan Poš, Amatrik 71, c. d., s Sezobovy bajky 2 také soutěžily na Amatriku 75, kde svým tvůrcům získaly zlatou medaili v kategorii kreslených a ploškových filmů. Jan Poš, Amatrik jubilejní. Amatérský film 6, 1975, č. 5, s Stěžejní účast FISKu na soutěži Amatrik také zajišťovala mezinárodní účast, neboť studio bylo ve společné družbě s východoněmeckým filmovým klubem Stavebního kombinátu Berlín, který se Amatriku zúčastňoval každým rokem. Milan Baptista, Studio FISK navštívilo NDR. Amatérský film 4, 1973, č. 5, s tat-kuč, Česká národní soutěž, c. d., s Alois Wokoun, Deset let v bunkru, c. d., s

61 5. 5. Noví autoři animovaných filmů a jejich úspěchy Se založením soutěže Amatrik se na domácí scéně objevila generace nových výtvarníků. Většina z nich se animaci věnovala pouze ojediněle motivována úspěchy filmů Jaroslava City a Jaroslava Zahradníka, přesto se našli autoři, kteří si dokázali vytvořit vlastní výtvarný styl a se svými filmy uspět na domácích přehlídkách. Jako velmi nadějný autor se projevil Josef Bartoš z Filmového klubu při obchodním domu v Mladé Boleslavi. Poprvé se o něm tisk zmiňuje zřejmě již v roce 1965, kdy se okresní přehlídky zúčastnil s animovaným filmem Vynálezce, který však do krajského kola nepostoupil. 178 Úspěšnější byl na prvním ročníku Amatriku se snímkem Homo homini lupus, který získal 1. místo v kategorii ploškových filmů. Snímek metaforicky pojednává o stálém povyšování silnějších a mocnějších lidí nad slabší jedince. Homo homini lupus vyhrál v Krajské soutěži Středočeského kraje cenu za nejlepší animovaný film, v celostátním kole skončil bez ocenění. Po tomto úspěchu však Bartoš již na soutěže žádný ze svých animovaných filmů nepřihlásil. 179 Po delší dobu se animaci věnovali manželé Modrlákovi z Mostu. S tvorbou animovaných filmů začali v roce Jejich debut Kámen a život, připomínající ve svém užití netypické animace kamenů snímky Hermíny Týrlové, získal cenu v okresní litvínovské soutěži i čestné uznání na Amatriku. 180 V podobné tvorbě manželé Modrlákovi pokračovali i nadále a uvedli další filmy Start (obr. 5.5), Trable s činkou a Opojení. Ačkoliv jejich práce nezískávaly vysoká hodnocení, byly na kladenském Amatriku uváděny pravidelně a představovaly v českém amatérském filmu zdařilý pokus o animaci nekonvenčních předmětů. 181 Podobnou metodou tvořil ještě autor W. Zawadský z Brna. 182 V kladenském FISKu realizoval svůj jediný loutkový snímek Pavel Lukavský. Jeho film Než se panna oblékne (obr. 5.6) kombinoval loutkovou animaci s živým hercem. Loutkář v něm odhání figurky dvou mužů od loutky panny, která se převléká za zástěnou. Ačkoliv tento film zaujal na Amatriku i na celostátní soutěži, Pavel Lukavský po tomto filmu již další animovaný film nenatočil ls-, STMP v okrese Mladá Boleslav. Filmovým objektivem 6, 1965, č. 10, s Vedle Vynálezce a Homo homini lupus natočil Josef Bartoš i několik dalších krátkých experimentálních filmů, které ale na žádných přehlídkách neuvedl. O těchto filmech není známo více informací. jk-, Jednu ze tří. Filmovým objektivem 8, 1967, č. 7, s Miroslav Langášek, Pátý jubilejní v Litvínově. Filmovým objektivem 8, 1967, č. 1, s Jan Poš, Kladenský Amatrik Amatérský film 1, 1969, č. 7, s Kamínkový byl například Zawadského snímek Kulatý svět, promítaný na Amatriku v roce Tamtéž, s

62 Kinoamatéři z rakovnického kroužku filmových amatérů byli inspirováni úspěchem svého kolegy Jaroslava Zahradníka. V roce 1971 začal s animovanými filmy Miroslav Hurt, který do této doby natáčel úspěšné dokumentární a hrané snímky. 183 První zkušenost s animací si Hurt vyzkoušel ve filmu Drak a dráčata, který obsahoval loutkové sekvence. Přesto byl snímek na Amatriku v roce 1971 shledán porotou jako hraný film a tudíž neoprávněný k hodnocení. 184 Na stejném ročníku se objevil i druhý Hurtův snímek Děti, ve kterém oživil dětské hračky. Podobný námět měl i snímek Zrzek a Lada dalšího rakovnického animátora Josefa Touška, taktéž uvedený v roce 1971 na Amatriku. Za lepší propojení hraných sekvencí s loutkovou animací získal v kategorii loutkových snímků 2. místo. Vedle uvedených jmen se animaci příležitostně věnovali i další filmaři, kteří často natočili pouze jediný takový film, např. Miroslav Vokurka z Příbrami, Leoš Golasovský z Karviné nebo Čestmír Grund z Jablonného Zlomový rok 1973 a následující vývoj animace Slibný vývoj amatérské animace byl přerušen v roce 1973 a to z několika důvodů. Z prostředí amatérského filmu v tomto roce odešel Jaroslav Cita. Jan Poš, dramaturg Krátkého filmu Praha, mu na Vysokovském kohoutovi v tomto roce nabídl práci v profesionálních studiích a Jaroslav Cita tedy v listopadu roku 1973 přešel do studií Bratři v triku. Jeho profesionalizací přišla domácí amatérská animace o svého nejproduktivnějšího tvůrce. 185 Jaroslav Zahradník, druhá nejvýraznější osobnost této zlaté éry animace, odešel do profesionálních studií již začátkem 70. let, avšak stále udržoval živě kontakt s rakovnickým filmovým kroužkem a působil v organizaci kladenského Amatriku. Bohužel 13. května roku 1973 Jaroslav Zahradník ve svých 34 letech tragicky zemřel. Jeho skon vyvolal, mimo jiné, i personální změny v organizaci kladenského Amatriku, které se neblaze podepsaly na dalších ročnících. 186 Vedle odchodu těchto dvou významných osobností poznamenala amatérskou animaci politická situace normalizační éry. V roce 1970 byl ÚDLUT nahrazen Ústavem pro kulturně 183 Ladislav Mička, Kulturní tvář Rakovnicka I. část, c. d., s Jan Poš, Amatrik 71, c. d., s Jaroslav Cita v profesionálních podmínkách nejprve realizoval sedmidílný animovaný seriál Pan Zametač Silvestr (1975) a poté nejdelší večerníčkový seriál v produkci slovenské televize Slimák Maťo a škriatok Klinček, který měl celkem sto dílů. Jan Tydlitát, Jindřich Roubíček, Jaroslav Cita: Kreslený film a humor, c. d., s Jaroslav Zahradník obdržel na XIII. festivalu filmů pro děti ve Zlíně roku 1973 zvláštní cenu in memoriam za svůj film Špacír. Na X. přehlídce filmů o umění v Kroměříži získal o tři měsíce později jeho poslední animovaný film Na špagátě hlavní cenu přehlídky. Za přínos animovanému filmu bylo Jaroslavu Zahradníkovi uděleno v roce 1974 in memoriam vyznamenání Českého literárního fondu. Rozpracovaný Zahradníkův film U hrnčíře dokončil v roce 1976 Ludvík Kadleček. Ladislav Mička, Kulturní tvář Rakovnicka I. část, c. d., s

63 výchovnou činnost. O dva roky později svolal tento Ústav sympozium lidové umělecké tvořivosti v Olomouci, kde bylo po tvůrcích požadováno, aby natáčeli napříště více aktuálních a politicky angažovaných filmů. Tento apel vedl k oslabení domácí produkce a žánrové diverzity, během několika let se opět staly dominantním žánrem angažované dokumenty. Do sympozií a programů pro lidově umělecké pracovníky byly systematičtěji zapojovány politicky opět přísněji sledované organizace jako ROH, SSM či Český svaz družstevních rolníků. Tyto příčiny vedly k silnému útlumu domácí amatérské animace. Na soutěži Amatrik se objevovalo stále méně domácích filmů, hlavní ceny jím byly udělovány jen zřídka. Častěji nebyly vyhlášeny, nebo je získávaly kolekce filmů z jiných zemí východní Evropy. 187 Těžiště animované tvorby se záhy přesunulo na Slovensko, kde se vůdčími osobnostmi stali autoři Vlado Pikalík a Dušan Rástocký. Tito autoři se začali pravidelně umisťovat na předních příčkách Amatriku i slovenské Národní soutěže a začala kolem nich vznikat skupina autorů, kteří animovali až do konce 80. let. 188 V českém prostředí došlo k obnově zájmu o animaci až koncem 70. let, kdy několik autorů motivoval úspěch Igora Ševčíka, který vstoupil do řad profesionálů. Nenašel se však již autor, který by se animaci věnoval soustavně, nebo zaujal silně domácí či mezinárodní soutěžní poroty. 187 Například v roce 1975 se na kladenském Amatriku promítalo pouze dvanáct českých filmů, dalších osm bylo ze Slovenska, osm z Bulharska a část z NDR. Většinu hlavních cen, včetně Lidické růže, vyhrála kolekce bulharských snímků. Jan Poš, Amatrik jubilejní, c. d., s Rudolf Urc, Animovaný film. Martin: Osveta, 1980, s

64 5. 7. Obrazová příloha 5. kapitoly Obr Jaroslav Cita, Švejkoviny. Amatérský film 1, 1969, č. 10, přídeští. Obr Skupina Trik, Sezobovy bajky. Amatérský film 3, 1971, č. 7, přídeští. Obr Jaroslav Cita, Cesta za džbánem vody. Amatérský film 3, 1971, č. 1, s. 11. Obr Manželé Modrlákovi, Start. Amatérský film 1, 1969, č. 10, přídeští. Obr. 5,3. Jaroslav Cita, Ťululum. Amatérský film 3, 1971, č. 7, s Obr Pavel Lukavský, Než se panna oblékne. Scan filmového políčka. 64