Vítáme Vás v kurzu Trávníkářství Zákládní ošetření trávníků, během kterého se dozvíte, jak správně trávník kosit, podle čeho vybereme vhodnou sekačku

Transkript

1 1

2 Vítáme Vás v kurzu Trávníkářství Zákládní ošetření trávníků, během kterého se dozvíte, jak správně trávník kosit, podle čeho vybereme vhodnou sekačku na daný trávník a jak máme správně trávník hnojit. Pokud si budete chtít stáhnout studijní materiál, klikněte na obraz trávníku. 2

3 Velmi důležitou činností, kterou se o trávník staráme je kosení. Kosí se každý druh trávníku a podle druhu trávníku volíme četnost a výšku seče. Dá se říci, že existuje určitá korelace mezi cílovou výškou trávníku a množstvím sečení za sezonu. Čím nižšího trávníku chceme dosáhnout, tím častěji je potřeba kosit. Parterové trávníky, které se kosí na výšku 5-25 mm se kosí i 25 x za sezonu. Parkové trávníky, se kterými se setkáváme na zahradách nejčastěji, se kosí na výšku mm. Takový trávník se bude sekat jen 6-15 x za sezonu. A nakonec extenzivně pěstované travní plochy, například trávníky typu louka se sečou ve výšce mm a seč se provádí jen 1-3 x za sezonu. Trsnaté druhy trávy by se neměly používat pro travní směsi určené pro velmi nízce sečené trávníky, protože tyto druhy špatně snášejí nízkou seč. 3

4 I kosením trávy se může trávník zničit. Vede k tomu několik pochybení. Na první chybu si zaděláme již při zakládání trávníků použitím nevhodné travní směsi pro cílený typ trávníku, což vede k následnému sekání na nevhodnou délku. Jak již bylo řečeno, trsnaté druhy trav špatně snášejí nízké sečení. Druhou chybou je nechat trávník přerůst, což vede k silnému zakrácení listové plochy při sečení. Tím se vyvolá silný fyziologický stres a zhorší se regenerace (zahojení) trávníku po seči. V horším případě se nechají traviny vykvést a tím dojde ke změně charakteru růstu jednotlivých rostlin a snížení hustoty trávníku. 4

5 A podle čeho se rozhodujeme jakou sekačku pořídit? V prvnířadě je potřeba uvažovat o velikosti sekané plochy. A tím pádem o zatížení sekačky během práce. Jinou sekačku zvolíme pro trávník o rozloze 400 m 2 a jinou pro pozemek o výměře m 2. Druhým faktorem důležitým pro výběr sekačky je typ terénu, svažitost, kamenitost pozemku a rovnost povrchu. S tím souvisí svahová dostupnost, velikost koleček, typ pojezdu. Typ a kvalita trávníku zase určuje, jaké žací ústrojí je vhodné zvolit. V neposlední řadě je pro výběr vhodného stroje důležitá dostupnost servisního místa a samozřejmě i cena. 5

6 Podle typu žacího ústrojí rozeznáváme: cepákové sekačky nebo též mulčovače, bubnové sekačky, lištové sekačky, srpové sekačky, vřetenové sekačky. 6

7 Cepáky a mulčovače jsou vhodné pro sekání zanedbaných ploch, kde nejsou žádné nároky na kvalitu a vzhled posečené plochy. Tento typ sekaček můžete zahlédnout při údržbě silnic. Jejich velkou výhodou je vysoká odolnost těchto strojů a schopnost likvidovat i mladší nálety dřevin. Nevýhodou je silné poškození travního porostu. Posečená hmota je silně rozdrcená a většinou se z porostu neodstraňuje a tento druh sekaček ani neumožňuje sběr posečené hmoty při sekání. 7

8 Lištové sekačky jsou určeny pro sekání vysoké trávy typu louka. Díky nůžkovému způsoby řezu dochází k malému poškození travního porostu. Další velkou výhodou je, že pokosená hmota není rozdrcena a může se usušit na seno. Ani tento typ sekaček nedokáže posečenou hmotu sebrat. 8

9 Bubnové sekačky postupně nahrazují lištové sekačky, oproti nimž mají vyšší výkon a je u nich daleko nižší nebezpečí poškození žacího ústrojí. Navíc mají velice jednoduchou údržbu. Používají se pro kosení vysokých trav a pro plochy s nerovným terénem. Pokud jsou nože dobře nabroušeny, je poškození travního porostu (strniště) malé. Stejně jako u předchozího typu sekačky je posečená travní hmota vhodná k sušení a krmení. 9

10 Srpové žací ústrojí je nejběžnějším žacím ústrojím určeným k péči o rekreační zeleň, parky i sportovní hřiště. Velké množství srpových sekaček umožňuje nastavení pro mulčování posečené hmoty. A většina těchto sekaček umožňuje sběr posečené travní hmoty přímo při sekání. Kvalita strniště je dána naostřením nože a jeho pracovními otáčkami. A proto platí pracovat vždy s dobře nabroušeným nožem 10

11 Vyžínače a motorové kosy jsou vhodné hlavně do obtížného terénu, kde není potřeba sečení na přesnou výšku trávníku, také tam, kde je potřeba dočistit okraje trávníků a obsekat překážky. Poškození trávníku je závislé na použitém nástavci, jinak bude sekat nabroušený kotouč, jinak ostrá struna s hranatým profilem a jinak tupá kulatá struna. 11

12 Vřetenové sekačky se používají především tam, kde je potřeba dosáhnout nejvyšší kvality sečení, tj. u nízce kosených sportovních a parterových, například anglických trávníků. Díky využití principu nůžek a řezu mezi dvěmi ostřími dochází k rovnému neroztřepenému řezu listové plochy, a tím pádem k malému poškození a lepší regeneraci trávníku po posečení. Nevýhodou je, že tímto žacím ústrojím neposečete přerostlou trávu, u motorových vřetenových sekaček je možné kosit trávu vysokou pouze do poloviny výšky vřetene. Pokud dojde k poškození ostří, např. o kámen, je velice těžké vřeteno nabrousit, protože je nutné, aby byly všechny nože na vřetenu nabroušeny ve stejné rovině a aby ostří bylo dokonale rovné. 12

13 Při nebo po posečení je ve většině případů potřeba pokosenou hmotu z trávníků odstranit. U Vřetenových a srpových sekaček je možné sečení a sběr posečené hmoty spojit do jednoho kroku. Jiné sekačky však tuto kombinaci neumožňují. Pro sběr posečené trávy je možno použít i specializovaných nástrojů a strojů jako jsou hrábě, vysavače, kartáče a nebo sweepery, což jsou stroje s gumovými prsty. Kartáče se běžně prodávají i v sortimentu malé techniky. Jsou součástí některých zahradních vertikutátorů jako je AL-KO, RIGID, CMI nebo jako specializované stroje např. BOSCH ASR

14 Během vegetace potřebuje trávník mm vody, což činí l na m 2. Část této vody zajistí přirozené srážky, ale především v letních měsících s nedostatkem srážek je potřeba pro svěží vzhled a dobrý zdravotní stav trávníku zajistit doplňkovou závlahu. Zavlažovat můžeme buď rozstřikem nebo použitím podzemních průsakových hadic. Zavlažováním čerstvě založených trávníků se zabývá lekce o zakládání trávníků. U hotových trávníků je potřeba vědět, že častější závlaha malými dávkami zvlhčuje odumírající listy a vede k rozvoji houbových chorob. Vyšší nepravidelná dávka přispívá k přirozenému vodnímu režimu a k tvorbě hlubší kořenové soustavy. A proto se používá vyšší závlahová dávka 20 l/m 2, která u většiny půd zavlaží travní porost do hloubky cca 6 cm. Interval mezi jednotlivými zálivkami se řídí aktuální teplotou. 14

15 Jako každá rostlina, tak i traviny potřebují živiny. Hnojící dávka závisí na několika faktorech. Největší vliv má typ a funkce trávníku, a tudíž četnost sečení. Při každém sečení se s posečenou trávou odebírají i živiny, které je potřeba nahradit. Klimatické podmínky a počasí ovlivňují intenzitu růstu a příjem živin rostlinami z půdy. Půdní poměry zase ovlivňují množství vázaných živin a schopnost půdy tyto živiny v případě potřeby uvolňovat. Ale stejně jako je potřeba hnojit, je potřeba i nepřehnojit. Přehnojování trávníku vede k rozvoji houbových chorob, vyzimování a vadnutí v suchém období. V tabulce je uveden přehled látek, které trávník potřebuje a v jakém množství. Následně Vám pak budou jednotlivé látky, důležité pro hnojení trávníku, představeny. 15

16 První z nich je dusík. Veškeré formy dusíku se z půdy velice dobře vyplavují. A proto by se měl dusík při hnojení rozložit na více dávek za sezonu. Význam dusíku roste s intenzitou kosení. Jak jste již viděli na předchozí stránce, intenzivně sekané parterové trávníky mají několikrát vyšší potřebu hnojení dusíkem než krajinářské trávníky, kde dochází k seči jen párkrát za sezonu. První hnojení se provádí brzy na jaře, čímž se využije jarní vláha pro zapravení živin do půdy. Poslední hnojení je pak potřeba provést nejpozději na začátku září. Pokud by se hnojilo v pozdějším termínu, mohlo by dojít ke stimulaci růstu a nedostatečnému vyzrávání pletiv a následnému vymrzání trávníku přes zimu. Důsík je v hnojivech obsažen v několika formách. První formou je forma ledková, která má velmi rychlé působení, ale dobře se vyplavuje. Druhou formou je forma amonná, neboli čpavková. Tato forma se v půdě pohybuje pomaleji, a proto se hodí ke hnojení i v deštivějších obdobích sezóny. Specifické působení má síran amonný, který má navíc protimechový účinek. 16

17 Fosfor je v půdě málo pohyblivý, a proto se jeho použití při hnojení projeví až po delší době po přihnojení. Díky jeho nízké pohyblivosti v půdě stačí použít jednorázové dávky tohoto hnojiva a nemusí se hnojit tak často jako u dusíku. Dobré zásobení půdy fosforem podporuje tvorbu kořenů, a tím i vitalitu travního porostu. Dobré zásobení fosforem se projeví při založení nového trávníku, kdy je kořenový systém ještě slabý. Je však potřeba si dát pozor na přehnojení tímto prvkem, protože podporuje růst jetelovin, což může vést k zaplevelení travního porostu plevelem z této čeledi. Nejvhodnější termín aplikace fosforečných hnojiv do trávníku je srpen až září. 17

18 Draslík všeobecně zvyšuje u rostlin odolnost ke stresu, a tudíž zvyšuje odolnost rostlin k suchu, mrazu i vůči chorobám. V půdě je pohyblivější než fosfor, ale nedochází k jeho vyplavování jako u dusíku. Draslíkem je nutné hnojit tam, kde dochází k intenzivnímu hnojení dusíkem. Stejně jako u fosforu je nejlepší hnojit draslíkem na přelomu léta a podzimu, tedy v srpnu až září. 18

19 A jak máme správně hnojit v průběhu sezóny? Na jaře v průběhu dubna až května je nejvhodnější použít čistá dusíkatá hnojiva s ledkovou formou dusíku, např. ledek vápenatý. V prvních letních měsících je lepší hnojit hnojivy s oběmi formami dusíku, v tomto období je nejvhodnější použít ledek amonný. Na přelomu léta a podzimu je pak nejlepší použít NPK typy hnojiv. Použitelný je Cererit nebo NPK, ale nejlepší je použít specializovaná trávníková hnojiva, která obsahují hořčík. Hořčík podporuje vyzrávání pletiv, a tím zlepšuje přezimování trávníků. Pozor stálé hnojení plným (NPK) hnojivem může vést k přehnojení fosforem a rozvoji jetelovin v trávníku! 19

20 Další činností, která se k péči o trávník vztahuje, je válení trávníku. Použití této metody se liší v závislosti na půdě, o kterou se staráme. Obecně můžeme říci, že většina běžných trávníkových ploch válení nevyžaduje. Válení používáme za účelem založení trávníku nebo urovnání povrchu (to je zejména u sportovních hřišť). Válení můžeme použít u všech typů půdy, jen musíme mít na paměti, že válení středně těžkých až těžkých půd může vést k nadměrnému utužení plochy. Pokud plánujeme např. podzimní výsev trávníku, je potřeba na jaře znovu půdu uválet aby se obnovila struktura půdy a vláha se mohla volně pohybovat půdou. U sportovních trávníků pomáhá válení udržovat rovný povrch půdy. U lehkých půd je potřeba válet každoročně na jaře pro obnovení kapilárního vzlínání. 20