Co se ti zdá nemožné, není nereálné.

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "http://a-sisi.wgz.cz/ Co se ti zdá nemožné, není nereálné."

Transkript

1 Co se ti zdá nemožné, není nereálné. Od konce války uběhly tři měsíce. Jak se vyvíjejí osudy postav, jenž stály na straně dobra? Hermiona potřebuje "malou službičku". Pomůže jí s tím náš Mistr lektvarů? A jde vůbec něco, co se na první pohled zdá nereálné? Jde o mojí prvotinu, berte na to prosím ohled. Povídka se zaměřuje na můj oblíbený pár SS/HG. Vycházím ze sedmého dílu, nicméně absolutně nerespektuji smrt Severuse. Za inspiraci, bez níž bych nikdy nic nenapsala velmi děkuji: Sevíkovi99 - zatím nic nepřekonalo tvoje povídky. Thera a její Difficultates - skvělé. Vanity - trošku provokativní dílko od Wartcap (skvělý překlad Rio!). Danae - Tvoje Útočiště je první povídka s tímto párem, kterou jsem četla. Dále díky za všechna díla od Pavlíska. Plus moře povídek, které momentálně honem nevím. Díky. Výše uvedené povídky se týkají pouze páru HG/SS. Vyjmenovat tady všechny autory, kteří mi přinášejí inspiraci je snad nemožné. 1 Co se ti zdá nemožné, není nereálné.

2 KAPITOLA 1. - NÁVRAT DOMŮ Slečno, okamžik! Odpovíte nám na pár otázek? Prosím... Jen pár slov? Proč se vracíte na místo činu? Jaké jsou vaše úmysly? Co cítíte při pomyšlení na návrat? Vlak zahoukal. Znamení k odjezdu. Zrychlila krok, jak jen to bylo přes masu všudypřítomných novinářů možné. Jak postupovala k vlaku, otázky se vzdalovaly a slévaly do jednoho velkého hukotu. Sakra práce! Jak dlouho tohle ještě potrvá? A ty otázky! Místo činu... pche! Horší než Holoubková osobně. Opět se ozvalo zahoukání. Popoběhla. S jednou nohou na schůdku vlaku se otočila. Fotoaparáty opět zacvakaly. Uslyšela další změť otázek. Nepodařilo se jí rozeznat jednotlivá slova díky bohu. V tu chvíli někdo vykřikl její jméno - prudce se vyšvihla do vlaku a zabouchla za sebou dveře. Ozvěna toho hlasu jí však stále zněla v uších. Volné kupé, konečně. Tohle byl bezpochyby pitomý nápad. Věděla, že by to neměla dělat ale... vytáhla hůlku, jemně jí mávla a cosi zašeptala. Tak, teď bude mít klid až do - do příjezdu... domů. Jinak se to nazvat nedalo. Bradavice byly její domov. Hermiona Grangerová se vracela domů. Krajina za okny se měnila. Začalo se stmívat. Člověk by čekal, že když se jedna z nejznámějších čarodějek současného kouzelnického světa vrací na místo, které ji proslavilo, bude nadšená. Hermiona cítila jen směsici nervozity a jakéhosi podivného odhodlání. Poslední tři měsíce byly opravdu náročné. Zatracené viteály, zatracený Voldemort a zatracení novináři! Prvních dvou věcí se úspěšně zbavila, ta třetí se jí držela jako klíště a nechtěla se pustit. Varovali ji, že to bude náročné. Ale že až takhle... Vlak začal zpomalovat. Hermiona zaváhala - svůj školní hábit měla vedle sebe. Má si ho vzít? Prefektský odznak se lehce zablýskl, když hábit otáčela v ruce. Správně by teď měla plnit své prefektské povinnosti. Nějak se na to ale necítila. Ušklíbla se a hábit vrazila zpátky do tašky. V džínách a triku to půjde taky. Koneckonců, má jít rovnou do ředitelny. Ozvalo se zahoukání a vlak s trhnutím zastavil. S nádechem vytáhla hůlku, mávla ke dveřím, ale nic nevyslovila. Dveře se hladce otevřely. Vida, půjde to i bez mluvení. Usmála se. Znalá poměrů se snažila dostat z vlaku co nejrychleji. Prakticky se jí to podařilo. Rychle se vyhnula zmatené směsici vystrašených prváků a s hlavou sklopenou zamířila k místu, kde se tyčila postava poloobra. Hagride. pozdravila a hodně zaklonila hlavu, aby mu viděla do obličeje. No né! Hermiono! zahalekal oslovený poněkud zvučnějším hlasem, takže si pár lidí v hloučcích okolo začalo okamžitě vzrušeně šeptat. Útrpně zavřela oči. Ne tak nahlas, Hagride. Máš ten volný kočár? její hlas zněl trošku nervózně. Vážně potřebovala jet k hradu sama. Další otevřené okukování by už dnes asi nezvládla. To se ví, že jo, pro tebe všechno. Rád tě zasejc vidím, děvče. Hagrid ji vzal za ruku a vedl ji k pár metrů vzdálenému kočáru. Viděla dva testrály, kteří ho táhli, jak netrpělivě pohazují hlavou. Byla by radši, kdyby je neviděla. Ráda by si to odpustila. Vlezla do kočáru, ostatní studenti se ještě po skupinkách trousili z vlaku. Opravdu se před chvílí snažila vyběhnout tak rychle, jak to šlo. Pojedu napřed - stejně musím za paní ředitelkou ještě před hostinou, díky Hagride. Uvidíme se pak. Bradavický učitel a šafář v jednom přikývl, usmál se na ni a poplácal testrály po hřbetě. Taky je viděl. Vstupní síň byla podivně prázdná. Za chvíli, ale bude narvaná k prasknutí. Stoupala po známých schodech. 2 KAPITOLA 1. - NÁVRAT DOMŮ

3 Přepadaly ji sentimentální vzpomínky. Byla vážně ráda, za to, že je zpátky. Naprosto bez zaváhání, jakoby to nebyl rok a něco od doby, co zde chodila jako studentka, došla ke kamennému chrliči, chránícímu vstup do ředitelny. Viteály, řekla mírně znechuceně. Vážně originální heslo. Chrlič uskočil stranou. Krátká cesta nahoru jí neposkytla příliš času k přemýšlení. Ne, že by poslední tři měsíce přemýšlela málo. Někdy měla pocit, že kdyby její myšlenkové úvahy měly být zaznamenány, mohla by si na ně pořídit knihovnu. Zaklepala. Dále, ozval se hlas s prakticky nepostřehnutelným skotským přízvukem. Hermiona vešla dovnitř a trošku nejistě se rozhlédla. Když zde byla naposledy, ředitelnu ještě vlastnil někdo jiný. Nicméně nutno říci, že pod vedením Minervy McGonagallové se příliš nezměnila. Jedinou viditelnou změnou byl obraz spícího Albuse Brumbála za ředitelčiným stolem. Slečno Grangerová! Ráda vás opět vidím. Nadšený hlas vytrhl Hermionu ze zamyšlení. Minerva se k ní blížila s úsměvem a nataženou rukou. Dobrý večer, paní ředitelko, jsem ráda zpátky, odpověděla a následně opětovala pevný stisk ruky. Minerva ji vedla ke křeslu před svým stolem a sama si sedla za něj. Mohu vám něco nabídnout? Kávu, čaj, sušenky? šveholila nadšeně. Jen čaj, prosím. Hermiona se momentálně necítila příliš jistě. Na stole se objevila čajová konvice a dva šálky. Poté, co ředitelka oběma nalila, opřela se v křesle a se zájmem si dívku prohlížela. Vypadala poněkud unaveně a - chvíli nemohla najít ten správný výraz ano, nesvá, to je ono. Předpokládám, že zdvořilostní konverzaci v našem případě můžeme vynechat. Vaše žádost mne překvapila, slečno Grangerová, ale vezmeme-li v potaz, že vás znám, musím říci, že ne zase tolik. Hermiona se zhluboka nadechla, než odpověděla. Paní ředitelko... víte, že nemám uzavřený sedmý ročník. Tím pádem nemám složené OVCE, a tím pádem - nemám potřebné předpoklady k tomu, stát se bystrozorem. Nenapadá mne lepší řešení. Je to velký problém?! Starší žena se na mladší podívala s výrazem, který jasně naznačoval, že ví, o co se pokouší. Asi takhle, Hermiono, odmlčela se, aby nechala doznít zvuk křestního jména. Používala ho zřídkakdy. Sama moc dobře víte, že při vaší ehm... pověsti už OVCE nepotřebujete. Nicméně, zvedla ruku a zarazila tak proud námitek, troufnu si říci, že vás znám natolik dobře, že chápu, co pro vás OVCE znamenají. Jak to ale chcete udělat? Copak se můžete vrátit zpátky do vyučování? Minerva následně znechuceně mávla rukou ke komínku novin. Na vrchu ležel asi dva dny starý výtisk Věštce. Titulní strana v senzaci oznamovala, že jeden ze tří hlavních zachránců kouzelnického světa, má v úmyslu vrátit se do Bradavic. Víte... myslela jsem nějaké vyučování formou konzultací. Něco, co by mi pomohlo se na OVCE alespoň připravit. Ale mátu pravdu. Nemůžu se jen tak vrátit do běžných hodin. Všude na mě zírají jako na zjevení. Nezvládla bych to. Hermionin hlas zněl rozčarovaně. Tak především bychom to nezvládli my. Potřebujeme soustředěné studenty. Nemohu si dovolit, aby při hodinách místo kouzel sledovali naši hrdinku. Umíte si představit takové vaření nestabilních lektvarů s nesoustředěnými studenty? Přiznám se vám, Minerva si povzdechla než pokračovala, netušila jsem, jak moc velký bude mít válka dopad na naše životy. Nicméně je to teprve čtvrt roku! Musíte... musíme být ještě trpěliví. Hermiona si tohle opakovala asi tak dvacetkrát za den. Vzhledem k nedávným událostem se prakticky nedostávala do mudlovského světa. Byla tedy stále obklopena kouzelníky, což jí na jednu stranu vyhovovalo, na druhou stranu nyní patřila k pár nejsledovanějším lidem v kouzelnickém světě. Válka její dosavadní život ovlivnila až příliš. Nechtěla, aby nadále ovlivňovala i ten budoucí. Takže? zeptala se s očekáváním. 3 KAPITOLA 1. - NÁVRAT DOMŮ

4 Není to lehké. Ale... pochopitelně, že se vás pokusíme na OVCE připravit co nejlépe to jde. Když nic jiného, celý kouzelnický svět vám to dluží. Vidím to takhle - nevrátíte se na klasické vyučování pro sedmý ročník. Alespoň teď ještě ne. Možná pokud by se situace časem stabilizovala. Domnívám se, že nejlepší bude ta vaše forma konzultace. Půjde vám zřejmě hlavně o tyto předměty - lektvary, přeměňování, obrana proti černé magii, bylinkářství a kouzelné formule? Byla to jasně řečnická otázka, proto ředitelka ihned pokračovala. Nejhůře s hodnocením Nad Očekávání, to je vám jasné. Vzhledem k tomu, že se vám učitelé budou muset věnovat ve svém volném čase, bylo by ideální snížit počet profesorů na minimum... Minerva se odmlčela, zřejmě aby si Hermiona přebrala co to znamená. Po krátké odmlce opět promluvila. Jsem vás schopna naučit kromě přeměňování i kouzelné formule. Na zbylé tři předměty, už ale nestačím. Naštěstí pro vás máme učitele, který je schopen vás je naučit. I když... '' Usmála se zřejmě nad tou představou. Bylinkářství by mohlo trošku pokulhávat. To byste se, ale zvládla doučit sama. Problém vidím jinde. Přemluvit tuto osobu k našemu plánu nebude vůbec lehké. To ale sama víte''. Hermiony se zmocnilo naprosto jasné tušení. Zlé tušení. Mělo jí dojít, co tím Minerva myslí. Zatraceně, to nehodlala absolvovat. To prostě... V krbu vedle ní se ozvalo zapraskání. Zelené plameny ohlásily příchod návštěvníka. Než stačila Hermiona vznést námitku, černě oděná postava ladně vystoupila z krbu. Volala jste mě, paní ředitelko? zeptal se sametový hlas. KAPITOLA 2. - TO NEMŮŽE MYSLET VÁŽNĚ?! Pokud si Severus Snape všiml své bývalé (opravdu bývalé?) studentky v křesle, nedal to ani v nejmenším najevo. Jeho černé studené oči byly upřeny pouze na ředitelčino křeslo. Hermiona jen nešťastně zalapala po dechu. Za okamžik se ale uklidnila, neboť jí došla zřejmá věc - Severus Snape nebude s Minerviným plánem v žádném případě souhlasit. Usmála se, téměř úlevně. Severusi! Děkuji, že jste přišel. Potřebujeme, se slečnou Grangerovou, vaši pomoc. Minerva to říkala tónem, který naznačoval, že si je absolutně jistá, že její požadavek o pomoc nebude moci odmítnout. Snape se s jistým přemáháním otočil k Hermioně, zabořené v křesle. Na okamžik se mu na tváři objevil typický úšklebek, který však téměř hned zmizel. Když promluvil, jeho hlas byl typicky chladný a odtažitý. Dobrý večer, slečno Grangerová. To bylo opravdu originální uvítání. Hermiona nečekala nic jiného - s pokusem o stejně chladný tón odpověděla. Dobrý večer, profesore Snape. Plnohodnotná konverzace dvou dospělých lidí, pomyslela si otráveně. Minerva je na okamžik oba přejela pohledem, než pokračovala, otočená čelem ke stále stojícímu učiteli. Posaďte se, Severusi. Dáte si také čaj? Otázka vyzněla téměř nepatřičně vzhledem k tomu, komu byl čaj nabízen. Reakce byla typická. Snape se posadil do druhého křesla před Minerviným stolem a pouze mlčky zavrtěl hlavou. Poté upřel svůj vyčkávavý studený pohled na ředitelku. Máme tady menší problém. Slečna Grangerová chce v letošním roce složit zkoušky OVCE. Minerva zmlkla, zřejmě čekajíc na nějakou reakci. Snape byl chvíli potichu. Hleděl na Minervu stylem - je mi celkem fuk, co chce vaše oblíbená studentka. Jen mi řekněte, proč se toho sakra mám nějakým způsobem účastnit já?! Zřejmě ale choval ke své nadřízené tolik slušnosti, že to zatím neřekl nahlas. Nečekajíc na další reakci, ředitelka pokračovala. Jsem si jistá, že chápete tuto situaci. Nemůžeme nyní Hermionu pustit zpátky do vyučování. Nemusím vám to předpokládám blíže vysvětlovat. Mávla opět rukou k hromádce novin. Snape jí sledoval pohledem, když se na něj podívala s otázkou v očích, pouze přikývl. Neochotně. 4 KAPITOLA 2. - TO NEMŮŽE MYSLET VÁŽNĚ?!

5 Zároveň, ale nemáme právo jí ve zkouškách bránit. Jistě, možná kdybychom počkali řekněme tak rok, než se situace stabilizuje... Ale stejně netuším, jak se to vyvine. Třeba by časový odklad vůbec ničemu nepomohl. A co by ten rok dělala? Ne, myslím že náš plán bude nejlepší. Těch pět předmětů, které nutně potřebuje ke zkouškám jí zvládneme - bez nemalé pomoci jejího intelektu (Snape se opět ušklíbl) naučit formou konzultací. Vezmu si na starost přeměňování a kouzelné formule. Chtěla bych vás požádat - lépe řečeno obě bychom vás chtěly požádat, zda byste si nevzal ten zbytek? Hermiona dlouze vydechla. Minerva očividně nechodila kolem horké kaše. Přímý pohled, kterým nyní sledovala Snape byl plný odhodlání. Hermiona si uvědomila, že ředitelce je naprosto jasné, jak těžká práce se Snapem bude - po všech stránkách. Stále si však byla jistá, že profesor na prosbu nepřistoupí. Vůbec se to k němu nehodilo. Jeho souhlas vypadal v daný okamžik téměř absurdně. Ona tázaná osoba zatím pouze seděla zcela tiše, konečky prstů obou rukou spojené do tenké stříšky. Jeho zrak nyní nesměroval ani na Minervu či Hermionu, pouze na okraj svých prstů. S takto sklopeným pohledem odpověděl. Jinými slovy po mě chcete, abych se kromě té tlupy náhražek studentů, ve svém chabém volném čase věnoval ještě jedné studentce? Studentce, která už díky své pověsti vůbec studovat nemusí? Která OVCE chce jen díky své touze po dalším diplomu vhodném k zarámování? Jeho hlas se pomalu prohluboval s každým slovem, které řekl. Na konci už z něj šel strach. Nyní hleděl na Minervu s výrazem který jasně říkal, že je připraven bojovat. A fakt byl, že s bojem měl Severu Snape nepopiratelné zkušenosti. Hermiona cítila spravedlivé rozhořčení. Jaká touha po diplomu?! Co si ten namyšlenej chlap myslí? Neměla potřebu se ho doprošovat. Řekne ředitelce, že prostě vymyslí něco jiného. Sice absolutně momentálně netušila co, ale to se nějak... Než však stačila něco naštvaně odseknout a tím snížit své šance na úspěch v této záležitosti na minimum, Minerva jí předběhla. Myslím... že sám moc dobře víte, že se nejedná o žádnou hloupou touhu po dalším papíru vhodném k vystavování. Každopádně v jednom máte pravdu. Musel by jste se slečně Grangerové věnovat individuálně. Nicméně jsem si jistá, že víte, že vzhledem k její inteligenci - když už se musím opakovat, zvládne většinu látky sama. Od nás bude potřebovat pouze občasné rady a připomínky. Například co se týče obrany, již teď s ní má větší zkušenosti než kterýkoli jiný student sedmého ročníku. Tento fakt byl řečen strohým učitelským tónem. Když však pokračovala, její tón byl o poznání laskavější. Severusi, něco slečně Grangerové dlužíme. Ano, stejně tak jako něco dlužíme vám. Jsem si jistá že víte, že jsem si toho vědoma. Mám to stále na zřeteli. A vy to víte. Nebyla to otázka, bylo to konstatování. Snape si ředitelku chvíli znechuceně prohlížel, když za okamžik odpověděl, jeho hlas byl stažený nevolí. Rozumím. Pokud je to vaše přání... nehleděl na Hermionu, očima udržoval kontakt pouze s Minervou. Hermiona měla pocit, že tu vlastně vůbec nemusí být. Minerva s uspokojením přikývla. Děkuji vám. Domluvím se slečnou Grangerovou podrobnosti. Dám vám vědět. Snape na poděkování nereagoval. Postavil se. Pokud už nic jiného nemáte, musím jít. Obávám se, že naši milí studenti již dorazili. Potkáme se tedy na hostině. Slovo milí pronesl se znatelným odporem. Lehce sklonil hlavu směrem k ředitelce, na Hermionu ani nepohlédl a s typickým zavířením hábitu přešel ke krbu. Ticho v ředitelně by se dalo krájet. Ani jedna z žen nechtěla promluvit jako první. Nakonec ticho prolomila Minerva. Než cokoli řeknete... tuším co by to mělo být. Chápu váš nedostatek nadšení pro práci se Severusem. Ale Hermiono... sama nejlépe víte, že lepšího odborníka na tyto předměty vám poskytnout nemůžu. Nemám ho. Co se týče jeho reakce - vždyť ho znáte. Doufala jsem... doufala jsem, že s koncem války by se jeho chování mohlo obrátit k lepšímu. Evidentně je v něm ale natolik zakořeněné... Viděl tolik věcí o kterých ani nechci přemýšlet. Musel dělat naprosté nechutnosti - proti vlastnímu přesvědčení. Nesuďte ho podle jeho vystupování. Znáte jeho činy, berte na ně ohled. Hlasem ředitelky se nesl odstín prosby. Hermiona přemýšlela. Chápala vše, logicky chápala vše co jí Minerva řekla. Její citové já však s člověkem jako byl Severus Snape vždy mělo problémy. S jedním ale 5 KAPITOLA 2. - TO NEMŮŽE MYSLET VÁŽNĚ?!

6 musela souhlasit - lepší odborník tady momentálně nebyl. Smutný fakt. Pochopitelně máte pravdu. Jsem vám vděčná, že jste mi vyšla vstříc. Jen když vidím nechuť profesora Snapea, obávám se... zda naše výuka bude vůbec proveditelná. Víte jak se ke studentům umí chovat. Mám toho za těch šest let s ním za sebou až dost. Nicméně, lehce pokynula rukou, když chtěla ředitelka cosi dodat chápu, že v této situaci si nemohu příliš vybírat. Chci po vás laskavost. A vy mi dáte toho nejlepšího člověka, co se týče odbornosti. Bohužel však ne nejlepšího, co se týče řekněme - společenského vystupování. To už je, ale můj problém. Co máte v plánu teď? Minerva se zcela evidentně rozhodla nereagovat na Hermioninu větu - alespoň ne nyní. Vzala viditelně na vědomí pouze poslední otázku z jejího proslovu. Musím na zahajovací hostinu. Asi se ráda najíte mimo Velkou síň, že? Když Hermiona přikývla, ředitelka tedy pokračovala. Klidně zůstaňte tady, jen co bude po večeři vrátím se a domluvíme podrobnosti. Zavolejte si do kuchyně, pro co jen chcete. Hermiona se vděčně usmála, než se však Minerva zvedla k odchodu, cosi jí napadlo. Mohla bych... mohla bych se na okamžik podívat do naší společenské místnosti? Víte, nikdo tam není a já bych ráda... Nemusela říkat, co by ráda, Minerva s pochopením přikývla. Hleděla za odcházející dívkou s nečitelným výrazem v očích. Když zaklaply dveře, doposud spící obraz Abuse Brumbála otevřel oči. Máte s těmi dvěma v plánu něco konkrétního, Minervo? KAPITOLA 3. - TAK PŮJDE TO? Nebelvírská společenská místnost byla podivně opuštěná a tichá. Pamatovala si ji úplně jinak. Vždy plnou lidí, živou a uspěchanou. Teď tady stála v šeru a naprostém tichu. Kdyby měla Hermiona popsat, co právě teď cítí, musela by uznat, že jde o nelehký úkol. A když jedna z nejnadanějších čarodějek současnosti něco takového přizná, je to na pováženou. Zvyklá neutíkat od překážek, rozhodla se, že se pošťourá ve svém nitru. Výsledek byl rozporuplný. Byla opravdu, ale opravdu ráda, že je zpátky. Po škole se jí stýskalo, i když nahlas to příliš neříkala. Ron si už tak ťukal na čelo... Vážně chtěla mít OVCE, a ne proto, aby si ten cár papíru mohla pověsit na zeď! Co si ten chlap o sobě sakra myslí?! Bystrozorské povolání bylo přesně to, co chtěla. A na to řádně dokončené vzdělání potřebovala. Ne, ten mizera ji neodradí. Snášela ho šest let, snese ho o rok déle. Ale... bála se, to nemohla popřít. Opravdu měla strach a to ji deptalo. Prošla válkou v čelní linii, poznala kletby, které se nepromíjejí, sama je byla nucena použít - při této vzpomínce se otřásla odporem - riskovala život při hledání těch zatracených viteálů a... ještě mnohem víc. To vše v pouhých sedmnácti letech. A teď se bude bát hodin lektvarů? To je absolutně směšné! Jakkoli to možná bylo směšné, příliš jí to nepomáhalo. Pravda však taky byla, že její strach nebyl neoprávněný. Ono snášet nemožné poznámky svého profesora ve třídě plné spolužáků, bylo něco jiného, než s ním být zavřená sama v místnosti, a ještě Merline! - na výuce rovnou třech předmětů dohromady! Hermiona věděla, že na lektvary má talent. Obrana proti černé magii již však byla - navzdory ředitelčiným slovům - trošku tvrdší oříšek. Jistě, válka ji naučila bojovat a bránit se. Díky mnoha, ne zrovna vítaným příležitostem, měla vycvičené bojové taktiky, zesílený instinkt a velmi dobré reakce. Některá kouzla jí ještě stále dělala problémy. Harry dodneška vrtěl hlavou nad jejím nepříliš povedeným Patronem. Hermiona si vděčně uvědomila, že když ho v minulosti potřebovali, naštěstí vždy stačil právě Harryho silný jelen. Neměla také tak silnou vůli, nedokázala by vzdorovat Imperiu. Měla tu čest si to vyzkoušet. Ne, to nebylo něco, na co momentálně chtěla vzpomínat. Sečteno a podtrženo - její nadání pro obranu se s tím Harryho nedalo srovnat. Byla si jistá, že Snape to nenechá bez komentáře. Ona se ale opravdu chtěla učit, chtěla ve studiu pokračovat! Jen... musí se k tomu přimotat Snape? Jistě, jistě, nemůže chtít všechno. Ředitelka má pravdu, nikdo lepší... ne, nebude se opakovat. Prostě to bude muset zkusit s tím nesnesitelným člověkem vydržet. Musí zatnout zuby a myslet na OVCE. A až přijdou ty jeho nemožné poznámky a komentáře ke všemu, co udělá - a to si byla zatraceně jistá, že přijdou - prostě se nadechne, potlačí chuť poslat ho někam... však Merlin ví kam, a vydrží to. Musí. Co, ale opravdu nechápala, a nad čím měla už hezkou chvilku stažené obočí, byl Snapeův souhlas. Když vystoupil z krbu a Hermioně došlo, o co se chce ředitelka pokusit, v tu chvíli by vsadila svoji hůlku, že ten přerostlý netopýr nebude souhlasit. Ale on souhlasil. 6 KAPITOLA 3. - TAK PŮJDE TO?

7 Ještě, že nic nevsadila. Samozřejmě, v podstatě to byl souhlas sotva patrný, ale byl tam. Ten zvláštní oční kontakt, který vedl její staronový profesor s Minervou, ji, řekněme, zmátl. Byly to zvláštní pohledy, jakoby si ti dva rozuměli a věděli víc, než Hermiona byť jen tušila. Vždycky si myslela, že tento způsob očního hovoru dokáže vést se Snapem jen Brumbál. A ani tehdy to nechápala. Vždyť ty černé oči zpravidla nic neprozrazovaly jediné, co se z nich čas od času dalo vyčíst, bylo pohrdání a zlomyslnost. Někteří lidé v nich nicméně očividně viděli víc. Každopádně, říkala si v duchu, zatímco pomalu vycházela ze společenské místnosti. Prostě nějak přijde na to, proč to ten... člověk udělal. Souhlasil, že ji bude učit, lépe řečeno mučit, musí se ho tedy naučit nazývat jinak než mizera, přerostlý netopýr nebo... jakkoli podobně. Ale přijde na to... *** Profesorka McGonagallová unaveně seděla za svým stolem. Tyhle dny na začátku školního roku byly buď, čím dál tím víc vyčerpávající, nebo Minerva stárla. Spíš to druhé. Bude se muset zeptat Albuse, jak - ozvalo se zaklepání. Tak se zeptá později... Dále. Její hlas zněl i přes snahu pramálo nadšeně. Dovnitř opatrně nakoukla její oblíbená studentka. Jistě, byla přeci ve společenské místnosti. Hermiono, co jste tam dělala tak dlouho? Myslela jsem, že už dávno budete po večeři? Omlouvám se, asi jsem se... zamyslela. Pokud vám to nevadí, asi ani večeřet nebudu. Nechci rušit, myslela jsem jen, že domluvíme podrobnosti ohledně mé výuky... Její hlas pomalu plynul do ztracena. Minerva vypadala opravdu unaveně. Možná by jí mohla navrhnout, že přijde třeba zítra. Hlas ředitelky ji nenechal myšlenku dokončit. Posaďte se. Jsem jen unavená. Dáte si alespoň čaj? To bych ráda. Na stole se objevila konvice s čerstvým čajem a pochopitelně nechybělo ani drobné občerstvení. Možná si přeci jen pár sušenek dá. Tedy - po moučníku mi profesor Snape oznámil, že vaše výuka začne pozítří pozdě odpoledne obranou, přesný čas vám dá ještě vědět. Zřejmě se to protáhne až do večera, profesor má však plný rozvrh. Učí teď lektvary i obranu, a ještě mi dělá zástupce. Zástupce ředitelky je přerostlý netopýr... ne, profesor Snape?! To jí nějakým způsobem unikalo. A jak proboha stíhá tohle všechno?! Snažila se, nedat na sobě znát nepříjemné překvapení. Minerva ale pokračovala. Veškeré podrobnosti o tom, jak si budete výuku plánovat si domluvte s profesorem Snapem. Co se týče mých předmětů, musím si pro vás dát dohromady úkoly a literaturu. Dejte mi na to tak týden, než se uklidní ten chaos, co tady teď panuje. Hermiona přikývla. Ředitelka evidentně měla tendenci ji zahrnout co největším množstvím informací na jeden zátah, jelikož ihned pokračovala. Pokud nic nenamítáte, budete zatím bydlet na hradě v prostorách pro návštěvníky. Má to své výhody - například soukromí a koupelnu jen pro sebe. Jaksi mám tušení, že můj zástupce se vás chystá zavalit... no... řekněme velmi velkou kupou nejrůznějších úkolů, esejů a já nevím čeho ještě. Jistě vám tedy přijde vhod naše knihovna. Dám vám neomezený přístup do Zakázané sekce. Tentokrát již čekala na Hermioninu reakci. Ta byla překvapená, nutno říci, že každopádně příjemně. Dáte mi tam neomezený přístup? To, ale sedmý ročník... Aha, ona nebude normální sedmý ročník. Jak typické. Ředitelka si zřejmě všimla jejího zamračeného výrazu. Podívejte, slečno Grangerová. Setkala jste se s věcmi, se kterými jste se ve vašem věku vůbec setkat neměla. Znám vaši lásku ke knihám. Myslím, že vzhledem k vašim zkušenostem, vás pár knih o černé magii nerozhází. Nicméně spoléhám na to, že si toto... nazveme to třeba malé privilegium, necháte pro sebe. Co bych asi tak dělala se zástupem nespokojených sedmáků, kteří by hořeli touhou přečíst si o viteálech nebo něčem takovém? Merlin nás ochraňuj, ať už to je definitivně za námi. Ještě mě napadá - jídlo si můžete objednávat krbem ve vašem pokoji, je napojen na letaxovou síť přímo do kuchyně. Jen vás prosím, nedávejte domácím skřítkům oblečení! Mohli by odmítnout za vámi chodit. Poslední dvě věty říkala s šibalským zábleskem v očích. 7 KAPITOLA 3. - TAK PŮJDE TO?

8 Hermiona se usmála a mlčky přikývla. Myslím, že je to pro dnešek vše. Zítra vás čeká zřejmě jeden z posledních volných dnů na hezky dlouhou dobu, tak si ho užijte. Odvedu vás teď do vašeho pokoje. Ředitelka očividně považovala konverzaci za uzavřenou. Hermionu sice napadlo minimálně padesát dalších věcí, na které se ještě chtěla zeptat, bylo jí, ale jasné, že právě teď není ta pravá chvíle. Mlčky se zvedla a následovala ředitelku ven z její kanceláře. Zdálo se jí to, nebo než Minerva zavřela dveře, portrét Albuse Brumbála za jejím stolem na ni povzbudivě mrkl? *** Hermionin pokoj byl zařízen v nebelvírských barvách. Postel byla prakticky navlas stejná jako v její dívčí ložnici. Rozdíl ve vybavení jejího starého a nového pokoje byl především v prostoru. Tolik místa, které nyní měla jen pro sebe, ještě nikdy neměla. Ani u rodičů ne. Ložnice působila dojmem malého apartmánu, část s ohromnou postelí a velkým šatníkem byla od jakéhosi obývacího pokoje oddělena tenkou stěnou. V obývací části se nacházela pohovka v rudozlaté barvě, velký krb, ale především obrovský psací stůl s neuvěřitelným množstvím zásuvek. Naproti němu ještě stála knihovna, která se táhla od podlahy až ke stropu. Zatím byla poloprázdná, nicméně Hermiona si byla jistá, že ji brzy zcela zaplní, ne-li přeplní. Ten psací stůl ji však nepřestával udivovat. Tolik místa přece nebude potřebovat, nebo snad ano? Ministr snad neměl tak velký stůl... Hlavní vchodové dveře vedli právě do této obývací části, dveře do koupelny byly skryty v části ložnicové. Koupelna byla, jak Hermiona právě zjistila, velmi podobná té prefektské, kterou byla zvyklá používat. Nebyla, ale tak velká, přesto jí mramorová vana připomínala menší bazének. A ona měla bazénky opravdu ráda. Domácí skřítkové již stihli vybalit její věci, takže se mohla rozkošnicky ponořit do svého nového koupaliště, nechat kohoutky vyrobit velké množství voňavých bublinek, a se zavřenýma očima si pomyslet, že by tenhle rok možná nemusel být tak špatný. KAPITOLA 4. - ZDÁ SE TI TO NEMOŽNÉ? Ticho v místnosti přerušil nepříjemný zvuk. Hermiona pohlédla k místu, odkud se ozýval. Krásná černá sova s pronikavýma očima netrpělivě poposedávala na okenním parapetu a pohazovala křídly. Když jí Hermiona otevřela, mírně zlostně ji klovla do prstu. Ale no tak... vidím, že jsi stejná jako tvůj pán. Zatímco napomínala sovu, odvazovala jí z nožičky pergamen. Nemusela hádat, od koho sova bude. Čekala na ni. A letmý pohled na nečitelné písmo ji v domněnce pouze utvrdil. Sova ani nečekala na nějaký pamlsek, jen netrpělivě máchla křídly a byla pryč. S podivným pocitem obav otevřela dopis. Slečno Grangerová, Očekávám Vás ve svém kabinetu dnes, přesně v šest hodin. Prof. Snape Chvíli na ten krátký vzkaz mžourala. Ne, že by jí dělalo potíže ho rozluštit, koneckonců - šest let to písmo luštila dvakrát týdně. Spíše ji zarazila naprostá strohost vzkazu. Nicméně - bylo to naprosto normální. Pohled jí sklouzl na hodiny stojící na krbové římse. Za pár minut tři. Jsou tři hodiny dostatečný čas na přípravu před vstupem na bitevní pole? Momentálně došla k názoru, že i tři dny by byly málo. Když tak stála uprostřed svého velkého pokoje, mírně osamocená a nezvyklá na takovou samotu, strach který z hodin se svým slizkým..ne, ne... se svým profesorem pociťovala, byl stokrát, možná tisíckrát větší. Vyhlídka na nadcházející večer jí působila podivné chvění v oblasti žaludku. Ve snaze se uklidnit začala chystat obrovskou haldu čistých pergamenů a nových brků. Nepochybovala, že je víc než dostatečně využije. Za dvě minuty šest. Za minutu šest. Za třicet vteřin šest. Dobrá, už musí zaklepat, déle už tady přešlapovat nemůže. V duchu si nadávala, jelikož jí přišlo naprosto absurdní, aby se cítila tak nervózní z jedné hodiny....čeho vlastně? Lektvarů, obrany? Nic z toho, co má dnes večer čekat, se jí ten netopýr neuráčil napsat. Nepochybovala, že to bylo úmyslné. Výjimečně si dovolila ho nazvat nezdvořilým výrazem. Přesně za vteřinu šest zaklepala. Po chvilkové pauze se ozvalo chladné dále. Nádech, výdech, nádech... opakovala si Hermiona jako kolovrátek, zatímco brala za kliku a zatlačila do dveří. *** 8 KAPITOLA 4. - ZDÁ SE TI TO NEMOŽNÉ?

9 Profesor Snape seděl za svým neuvěřitelně přeplněným a chaotickým stolem, v ruce brk s červeným inkoustem a zlostný výraz v bledém obličeji. Když jeho staronová studentka vešla, chvilku vůbec nezvedl hlavu a dál cosi drápal na pergamen (nepochybně jeden z nechutně dlouhých esejů nějakého nebohého studenta, který při jeho psaní cedil krev a to jenom proto, aby se mu jeho dílo vrátilo prošpikováno sarkastickými poznámkami a narážkami na téma jeho inteligence). Hermiona nejistě pípla cosi jako pozdrav a přešlápla na místě. Hodlá ji vzít na vědomí? Po chvilce, která se jí zdála jako věčnost, konečně zvedl hlavu a zároveň pergamen odhodil na hromádku vedle sebe. Na okamžik na ní spočinul očima, možná aby se pokochal jejím nejistým výrazem a stále ještě beze slova mávl rukou k židli na druhé straně jeho stolu. Když se Hermiona pomalu posadila, zjistila že sedí přímo proti němu a mezi nimi je pouze psací stůl. Velikostí jí připomínal ten její, nicméně zatímco ona ho měla téměř prázdný (alespoň do dnešního večera), ten Snapeův na sobě neměl opravdu ani centimetr volný. Zatímco mlčky hledala místo, kam by si mohla položit svůj brk a pergamen hlavou jí probleskla vzpomínka na jedno mudlovské přísloví - pořádek je pro blbce, inteligent zvládá chaos. Na člověka, který seděl naproti ní, to očividně platilo beze zbytku. Po chvilce jejího tápání po milimetru, alespoň trošku volného místa, se Severus slitoval, vzal jednu obří haldu pergamenů a odhodil je na zem vedle sebe. Veškeré úkony doposud probíhaly za hrobového ticha. Když už Hermiona měla pocit, že to prostě nevydrží, chladný hlas proťal vzduch. Předpokládám, začal potichu, že výuka bude probíhat jako byste byla na řádném vyučování. Ode mne žádná privilegia neočekávejte. Budete sem docházet třikrát týdně. Na hodinu obrany vždy v úterý, na hodinu bylinkářství vždy ve čtvrtek a na dvě hodiny lektvarů vždy v sobotu v šest hodin. Adekvátní samostudium je v tomto případě nezbytné. Paní ředitelka však má o vás velmi vysoké mínění, takže se uráčila mě ujistit, že vše dokonale zvládnete. Celý proslov byl řečen sarkastickým tónem, ke konci už ale získal velmi jedovatý odstín. Byl to jeho typický projev. Hermiona pouze mlčky přikývla. Čekala něco podobného. Snape na ni krátce mlčky zíral, jakoby čekal, kdy začne protestovat nebo něco podobného. Hermiona na něj stejně tak mlčky zírala zpátky, pevně odhodlaná nenechat se k ničemu vyprovokovat. To by se mu tak líbilo. A jelikož její myšlenkové pochody okupovalo vše možné, jen ne přání potěšit Severuse Snapea, dávala si na své kontrole opravdu záležet. Pokud se uráčíte spolupracovat, mohli bychom začít. Jistě vám neuniklo, že je úterý, máte tedy obranu. Bylo mi řečeno, že jste v ní velmi dobrá, o čemž sice pochybuji, nechám však vaši nebelvírskou nestydatost, aby na to přišla sama. Snape si svou nebohou studentku bohapustě vychutnával. Byla proti němu bezmocná, což si velmi dobře uvědomoval a hojně toho využíval. Hermiona si to uvědomovala taky, avšak využít toho nemohla. Ona tady byla ta bezmocná, a neuvěřitelně to v ní vřelo vzteky. Natáhla se ke svému pergamenu a uchopila brk. Obrana byla její noční můra, proto se modlila, aby její drahý učitel nechtěl přistoupit k praktickému nácviku. Zatímco se tak v duchu upínala k Merlinovi, na tváři jejího učitele se objevil úšklebek. Jak typické. Skoro se mi po tom stýskalo. Vy a vaše poznámky z hodin, které připomínají přepis celé knihovny. Opravdu si myslíte, že budu ztrácet svůj čas tím, že vám budu papouškovat celá lejstra, která máte za úkol přečíst v rámci svého samostudia? Severusův hlas teďˇ opět změnil odstín. Byl tichý a zlostný. Černé studené oči se do Hermiony zavrtávaly tak intenzivně, že se začala obávat, jestli nedokáže číst její myšlenky prostě jenom tím, že se jí podívá do očí. Cítila se teď opravdu pokořeně a vyzývání Merlina vzdala. Beznadějné. Stejně tak se neochotně vzdávala naděje, že její první hodina proběhne normálně. Když promluvila, snažila se, aby její hlas nezněl vyděšeně. Budeme tedy cvičit praktickou obranu, pane? Váš důvtip mě zaráží. Proč se tváříte tak vyplašeně? Jste přece odborník na černou magii. Nebo mi chcete tvrdit, že váš portrét na Čokoládových žabkách a jeho popisek lže? Jak mi bylo řečeno, patříte prý k triu lidí, kteří zbavili svět Temného pána. Vaše obrana musí být naprosto skvělá. Z jeho hlasu cítila velkou dávku posměchu. Hermiona se momentálně příliš soustředila na snahu se alespoň trochu uklidnit, než aby byla schopna 9 KAPITOLA 4. - ZDÁ SE TI TO NEMOŽNÉ?

10 vymyslet přijatelnou a hlavně bezpečnou odpověď. Nastala přesně ta situace, které se obávala. Procvičovat bojová kouzla se Snapem... ne, že by se ho bála, ne v pravém slova smyslu. Věděla, že jí doopravdy neublíží. Jeho komentáře však mnohdy zanechávaly větší paseku, než nepromíjivé kletby. Bylo těžké si to připustit, po všech těch letech už by vůči němu měla být imunní, ne? Když nic neříkala, Snape líně pokračoval. Jistě umíte všechna potřebná obranná kouzla. Předpokládám, že pro vás tedy nebude problém ubránit se kletbě Legilimens... Hermiona zůstala v šoku zírat. To nemyslí vážně!? Co mu má na to říct? Legilimens bylo jedno z těch kouzel, které vyžadovalo pokročilejší umění obrany. Stejně tak jako Patronovo zaklínadlo jí dělalo problémy. A kdyby byla tak dobrá v obranných kouzlech, jak tenhle umaštěnej frajer tvrdí, nemusela by na vlastní kůži mnohokrát zažít cruciatus. Ze všech sil se snažila ovládnout svůj výraz, dle jeho úšklebku bylo jasné, že pozdě. Když promluvila, snažila se, aby alespoň její odpověď zněla klidně a věcně. Pokusím se, pane. Nemyslím si ale, že byste byl spokojen. Nechte to laskavě na mně. Víte, co máte dělat. Připravte se. Ani ji nepřekvapil tak náhlý přístup k akci, bylo mu to podobné. Oba zůstali sedět, Hermiona ani nevytáhla hůlku. Tohle kouzlo vyžadovalo něco úplně jiného. Vůbec se nedokázala soustředit na vyčištění své mysli, ne v téhle situaci. Snažila se dostat své myšlenky pod kontrolu... Legilimens! bylo to řečeno velmi tiše, leč důrazně. Náhle ve své hlavě ucítila něco, co tam vůbec být nemělo. Krajně nepříjemný pocit byl čím dál silnějším, snažila se mu vzdorovat. Než se však vzmohla na nějaký opravdový protest, před očima se jí začaly míhat její vlastní vzpomínky... Opět viděla sama sebe jak používá Obraceč času, aby vysvobodila Siriuse. Jak se chystá na Vánoční ples s Krumem. Následnou hádku s Ronem. Znovu se ocitla na jedné z mnoha hodin lektvarů. Snape se jí posmíval za její vědomosti. Teď přemlouvala Harryho, aby se vzdal své zvláštní učebnice lektvarů v šestém ročníku. Plakala a držela Rona za ruku, když Fawkes s bolestným a přesto nádherným zpěvem přelétal nad Brumbálovým hrobem. Znovu viděla odhodlání v Harryho očích, když říkal, že Voldemorta porazí. Viděla i nenávist, kterou cítil, když všem oznamoval, kdo zabil Brumbála. Znovu se dívala na své rodiče těsně předtím, něž na ně ve spánku použila paměťové kouzlo. Obcházela podél Harryho a Rona, točila se kolem dokola a přitom mumlala ochranná kouzla. Viděla Remuse, jak říká, že Tonksová je těhotná. Následovala i jeho hádka s Harrym. Před jejíma očima stál znovu Harry, a v ruce držel meč Godrika Nebelvíra. Ron na ni vrhal zamilované pohledy. Bellatrix a její snůška cruciatů. Harry, o kterém si myslela, že je mrtvý. Vzlykající Hagrid. Zděšená Minerva. Molly, předvádějící svůj nejlepší výstup, jenž měl za následek smrt Bellatrix. A konečně Harry kroužící okolo Voldemorta... Když už si myslela, že tlak ve své mysli prostě déle nesnese, ustal. Hermiona prudce oddechovala, oči zavřené. V místnosti bylo ticho. Když po chvilce konečně otevřela oči, Snape si ji soustředěně prohlížel. Chvilku v jeho očích nebyla žádná z těch negativních emocí, které tam obvykle bývaly. Když však promluvil.. Tomuhle říkáte zvládnutá nitrobrana? Mohl jsem si prohlédnout VŠECHNY vaše vzpomínky! I takové, které ani nevíte, že si pamatujete. Necítil jsem ve vaší mysli žádný odpor! Ředitelka zřejmě není zcela v pořádku, když tvrdí takové surreálnosti o vašich schopnostech. Snapeův hlas byl tichý a studený. Necítila v něm posměch, jen chlad. Útok na její mysl ji tak vyčerpal, že se nenamáhala odpovědět. Pouze na něj hleděla zpod přivřených víček. V tuto chvíli necítila ani vztek. Jen hroznou únavu. 10 KAPITOLA 4. - ZDÁ SE TI TO NEMOŽNÉ?

11 Buďto si toho Snape všiml, nebo byl (a to bylo pravděpodobnější) prostě jen příliš znechucený jejím výkonem. Každopádně se jí ulevilo, když znovu promluvil. To je pro dnešek vše. Do příště si laskavě nastudujte vše, co se tohoto tématu týká. Jakkoli zněl jeho hlas hrozivě, Hermionu potěšil. Mohla konečně odejít. Když se zvedala a brala si své věci, Snape místo pozdravu dodal: Pokud chcete chodit na tyto hodiny tak žalostně připravená jako dnes, upozorňuji vás, že s vámi nehodlám ztrácet čas. Hrdinka nebo ne, mně je to úplně jedno, slečno Grangerová.Ve čtvrtek přesně v šest. Snape domluvil, opět sebral brk, chňapl po další hromadě pergamenů a na Hermionu už se ani nepodíval. Ta celá zkoprnělá došla ke dveřím, zamumlala dnes již podruhé něco vzdáleně připomínající pozdrav a dveře za ní tiše zaklaply. Po tom tichém klapnutí Severus Snape zdvihl hlavu a s nečitelným výrazem se zadíval na zavřené dveře. KAPITOLA 5. NÁHLED DO DUŠE SEVERUSE SNAPEA Ozvalo se tiché klapnutí a Severus Snape pomalu zvedl hlavu. Nečitelný pohled, který na okamžik upínal na zavřené dveře, se pomalu měnil. Hluboké a studené černé oči ztrácely na nečitelnosti a všímavý člověk by v nich mohl začít objevovat emoce. A pokud byste byli opravdu hodně empatičtí, možná byste dokázali v tom pohledu i číst, a to už je co říct. Pomalu odložil brk, a zároveň rukou odsunul stranou hromádku pergamenů od těch tupohlavců. Někdy měl pocit, že už se na ta jejich stupidní díla, která vydávali za esej nemůže ani podívat. A přesto každou hodinu zas a znovu zadával další nechutně dlouhé úkoly, a zas a znovu nad nimi zcela bezmocně skřípal zuby. Jenže ON si nemohl dovolit nezadat v některé ze svých mnoha hodin domácí úkol. Protože to by nebyl obávaný Severus Snape, nedostál by své pověsti. Hm... jakoby zrovna on musel svou úžasnou pověst stále dokazovat. Jeho myšlenky se nyní ani vzdáleně nezabývaly eseji na téma pokročilých lektvarů. Nyní, v tento okamžik byl zcela sám, nikým nesledován a nehlídán. Mohl si tedy dovolit jistý luxus, který představoval fakt, že přestal přísně kontrolovat svůj výraz, své myšlenky a i své chování. A když se tak Severus Snape přestal kontrolovat, jeho myšlenky se rozběhly poněkud nečekaným směrem... Když si ho ředitelka před pár dny zavolala, tušil problém. Pochopitelně věděl, že se má Hermiona vrátit do Bradavic. Jeho drahá nadřízená se o tom rádoby náhodou párkrát zmínila, když s ním vedla rozhovory typu: Severusi, opravdu se domnívám, že potřebujete vylézt z té své ulity. A Severusi, vaše socializace je katastrofální... A Severusi... Potichu zavrčel. Tyhle rozhovory bytostně nesnášel. Nicméně se zdálo, že jeho mínění v tomto ohledu jaksi nikoho nezajímalo. Minerva očividně zdědila některé Brumbálovy manévry. Když mu tedy bylo už poněkolikáté naznačeno, že se Hermiona vrací, jeho léty vycvičený mozek cítil nějaký zádrhel. A pochopitelně se nemýlil. Žádost ředitelky ho vlastně ani nepřekvapila. Ale podráždila ho, to ano. Nešlo ani tak o to, že mu doučování hrdinky kouzelnického světa ukrojí další kus z jeho neexistujícího volného času. Spíš šlo o to, KOHO měl učit. Ta holka... byla zvláštní. Zatraceně! Copak mohl on, naprosto nesnesitelný parchant, přiznat, že Hermiona Grangerová na něj působí jakýmsi zvláštním způsobem, o kterém nechtěl absolutně přemýšlet?! Popravdě si dovoloval o podobném tématu přemýšlet tak málo, že ani nevěděl, kdy se jeho smýšlení o té malé šprtce změnilo. Když tady tak seděl sám, v naprostém soukromí, rozhodl se, netušíc, že dělá prakticky to samé jako Hermiona v den svého příjezdu, pošťourat ve svém nitru... Po skončení té zatracené války bylo všechno jiné. Fénixův řád v čele s Minervou se rozhodl slavnostně očistit jeho jméno. Na světlo vyšly jeho hrdinské činy, ti směšní papaláši z ministerstva mu nabízeli nějaké medaile za zásluhy, či co, málem se jeho portrét objevil i na Čokoládových žabkách, pro Merlina! Ještě, že se mu pod nepublikovatelnou hrozbou podařilo tomu zabránit, takovou potupu by nesnesl. 11 KAPITOLA 5. NÁHLED DO DUŠE SEVERUSE SNAPEA

12 Severus si povzdechl. Pochopitelně mu bylo víc než jasné, že kdyby jeho jméno nebylo veřejně očištěno, skončil by v Azkabanu. Doteď netušil, jak se má tvářit na fakt, že portrét Albuse Brumbála se nechal vynést z Bradavic do soudní síně, kde zarputile v omezeném prostoru zlatého rámu hájil jeho maličkost. Skoro to tenkrát vypadalo, že Brumbál prohlásí, že nikoho mírumilovnějšího než je Severus Snape, bývalý Smrtijed, v životě nepotkal. Neprohlásil, ale že k tomu mnoho nechybělo. Když byla jeho role prozrazena, lidé získávali najednou zcela neoprávněný pocit, že se bude chovat jinak. Ale hlavně že oni se k němu mohou chovat jinak. Stálo ho to hodně vrčení, zabijáckých pohledů a kousavých poznámek, než ti tupohlavci pochopili, že tomu tak opravdu, ale opravdu nebude. Za čtvrt roku od pádu Voldemorta toho měl za sebou dost na to, aby chápal, jak se musí cítit hlavní trojice zachránců. Hermiona by si nejspíš zasloužila obdiv za svou odvahu, vrátit se do školy. Pochopitelně by jí to, nikdy nepřiznal. Vlastně by ani na tom mudlovském vynálezu, který se nazývá skřipec, nebo tak nějak nesmyslně, neprozradil, že jeho myšlenky se čas od času (pouze v akutní slabé chvilce, samozřejmě! ), zatoulají ke slečně Grangerové. Bude k sobě upřímný, žádný problém. Tedy... neměl by to být absolutně žádný problém. On je přece Severus Snape! Alespoň zkusit to, prostě musí... V jeho životě bylo příliš mnoho věcí, které by prostě veřejně nepřipustil. Lépe řečeno takových věcí v jeho životě byla většina. Hermiona Grangerová patřila do kategorie s nápisem Příliš nebezpečné, než abych se v tom šťoural. Vždycky svým způsobem obdivoval její inteligenci, kdo taky ne? Byla to, vždy jen malá holka, která vždy věděla příliš mnoho a dávala to okázale najevo. Po skončení svého šestého ročníku se spolu s těmi dvěma idioty vypařila a on ji skoro rok neviděl. Těžko říct, co se na ní za ten rok změnilo. Jistě, už to byla dospělá žena. Tento fakt však ukazoval v podstatě jen její rodný list, to zase tolik neznamenalo. V jejích vzpomínkách, ale viděl, co za tu dobu prožila, i když pouze ve zkratce. Bellatrix se na ní tenkrát vyřádila, to bylo jasné. Kdyby tu potvoru nezabila Molly, udělal by to sám. A ten zabedněnec Weasley a jeho tupě zamilované pohledy! Právě ty pohledy Severuse, Merlin ví proč, rozčilovaly. Když to vzal kolem a kolem, za onen rok, kdy válka spěla ke svému konci, musela zcela nevyhnutelně dospět. Byl to, ale stav spíš psychický, viditelnou fyzickou změnu neznamenal. Merline! Jak hluboko by taky musel klesnout, aby si všímal fyzické vyspělosti své studentky?! Začíná mu to lézt na mozek... Proč zatraceně, když nevidí žádné podstatné rozdíly, mění se jeho myšlení vůči ní? Všiml si toho krátce po závěrečné bitvě, každopádně o tom odmítl uvažovat. V hloubi duše cítil obdiv... ke všem třem zachráncům. Pche! Směšné pojmenování pro tři neohrožené nebelvírské nadšence. Nehledě na to, že sám Potter by bez Grangerové nic nedokázal. Tak či tak, i Severus Snape sám sobě přiznal, že odvedli dobrou práci. Kde se, ale objevil pocit, že pouze na jednoho člena oné skupinky začal nahlížet jinak? Prostě to absolutně nechápal. A popravdě pochyboval, že by kdy přišel na to, proč to tak je. Co tedy k té Grangerové vlastně cítí? V okamžiku, kdy mu v mozku vyskočila tato otázka měl sto chutí tohoto zpytování vlastního nitra nechat. Ale... možná byl všechno, nicméně nebyl zbabělec. Dalo se myslet na něco tak směšného jako, že by ho - Merline! Ani si tu myšlenku nechtěl připustit přitahovala jeho vlastní studentka?! Směšné, na každý pád absolutně směšné. A přesto... jako by to slovo přesně vystihlo jeho pocity, které do sebe zapadly jako kousky skládačky. Přitahovala... znělo to tak neuvěřitelně, vezme-li v potaz, o kom přemýšlí. Co ho tedy přitahovalo? Inteligence? Pravda byla, že nepoznal moc lidí, kteří by se mu alespoň přiblížili, co se intelektu týče. No... jeho život se donedávna skládal z nechutných sletů u Voldemorta, ředitelnou a třídami plnými nevzdělatelných adolescentů. Kde by měl taky potkat někoho inteligentního, vyjma svého zesnulého stoletého zaměstnavatele? Dobře... v tomto ohledu byla Hermiona výjimkou, pravda. Co se týká vzhledu hezká byla, to ano. Že by, ale byla tak krásná, aby ho dokázala okouzlit? Ženy obvykle neokouzlily pronikavou mysl Mistra příliš snadno. Z hlediska okouzlení pro Hermionu, nicméně očividně platilo: objektivně zcela určitě ne, subjektivně zcela určitě ano. 12 KAPITOLA 5. NÁHLED DO DUŠE SEVERUSE SNAPEA

13 Mistr lektvarů došel k překvapivému závěru. Zřejmě to bude kombinace více hledisek dohromady a pár takových těch zvláštních lidských hormonálních reakcí. Chemické reakce obvykle dokonale chápal, dokud šlo o ty lektvarové. Hormony jsou věci nestálé, když je bude chvilku ignorovat, zcela určitě zmizí. Vypaří se jako výpary nad kotlíky. Přesně tak to bude. V rámci tohoto svého hloubání se Severus musel zastydět. Ano, opravdu se zastyděl! Uvědomoval si, že použít na svou studentku (ano, je to jeho studentka, bude si to muset opakovat... ) Legilimens, bylo přinejmenším podlé. Zcela správně totiž tušil, že pokročilá obranná kouzla zná sice perfektně teoreticky, praxe je každopádně horší. Učil ji přece rok Obranu. Z nějakého jemu neznámého důvodu, si nemohl pomoct. Její myšlenky ho zkrátka zajímaly. A tohle byl typický zmijozelský způsob, jak získat, co chce. Prostě jí vleze do hlavy. Tečka. Na svou obranu musel dodat, že se nedíval na žádné ryze soukromé myšlenky. I když právě ty ho lákaly nejvíc. Tím co udělal, také opět dostál své pověsti nemožného parchanta. A to bylo něco, na čem si Severus opravdu zakládal. Náhle ho popadl vztek. Vyskočil ze svého křesla za psacím stolem, mávl rukou ke krbu, který pomalu dohoříval. Teď zhasl úplně. Další rychlé mávnutí rukou uhasilo veškeré hořící svíce v jeho kabinetě. Rychlým krokem zamířil do svých soukromých komnat, vztekle skřípajíc zuby. Vůbec se do podobného hloubání neměl pouštět. Nebylo mu bez toho lépe? Ale ne, on si musí dokazovat, že vlastně o nic nejde, že mu nedělá problém přemýšlet o jistých nepatřičných záležitostech. Jistě, že mu to dělá problém, copak to, ale může přiznat. Byť i jenom sám sobě? Kam se vytrácí jeho pracně získaná pověst, jeho sebeovládání a chlad? To si Hermiona zatraceně myslí... v půlce kroku se zarazil. Hermiona?! Krátce si prolétl své myšlenkové pochody za poslední hodinu. Kolikrát ji už v duchu nazval křestním jménem, aniž by si to uvědomil? Merline, zač mě trestáš?! Severus byl nyní vzteky nad sebou samým úplně sinalý. Pokračoval v rychlém víření do své ložnice. Dveře se před jeho vztekem prudce rozlétly a s hlasitým bouchnutím narazily na zeď. Ten zvuk ho uspokojil, vyjadřoval přesně jeho náladu. Cestou do koupelny znovu proklínal sám sebe. Jestli to takhle půjde dál, stane se z něj pošetilý Nebelvír, který neohroženě zkoumá sám sebe. A ještě dovolí svým bláznivým myšlenkám, aby ho ovládaly. To absolutně nepřipadá v úvahu. KAPITOLA 6. PROČ MUSÍ BÝT HRDINA ZÁROVEŇ MIZEROU? Hermiona vztekle zabouchla dveře. V jejím pokoji byla naprostá tma, nehodlala to však měnit. Vyčerpaně se svezla na studenou kamennou podlahu, pergameny jí vyklouzly z ruky. Z pod přivřených víček se vykutálela osamělá slza. Po chvilce následoval i tichý vzlyk. Jak minuty pomalu ubíhaly, upadala do zvláštního stavu, kdy nevěděla, zda situace, ve které se momentálně nachází, je skutečně pravdivá. Cítila se, jakoby sledovala scénu, která se sice stala jí, ale nebyla její. Byla jen hrozně unavená a otupělá. Pár racionálních záblesků v hlavě jí radilo, aby se zvedla a šla do postele. Nakonec je s vypětím všech sil poslechla, malátně se zvedla a odplížila se ke své ložnici. Když se zcela oblečená propadala do neklidného spánku, poslední její myšlenka patřila černým a chladným očím. *** Do místnosti proudilo teplé sluneční světlo. Hermiona se neklidně zavrtěla a pomalu otevřela oči. Vzápětí ji však napadlo, že to nebyl dobrý nápad. Jednak její hlava, nezvyklá na přítomnost cizí mysli, bolela jako střep, a jednak se jí okamžitě vrátily neradostné vzpomínky na včerejší večer. Opět ji popadl vztek, tentokrát již silnější. A bolest. Podivná psychická bolest, zavrtávající se do celého těla. Co tomu člověku udělala?! Proč ji musel ponížit v situaci, kdy nemusel nikomu kromě sebe nic dokazovat? Hermiona se vždy domnívala, že póza, kterou Severus Snape ukazuje veřejnosti, má co dělat s jeho rolí dvojitého agenta. Zkrátka si potřeboval udržovat pověst mizery. Včerejší večer však ukazoval, že to nebude tak docela pravda. Proč se, ale tak choval zrovna k ní? To, co ji deptalo, nebyly jeho kousavé a ironické poznámky, na ty byla připravená, brala je jako něco normálního, běžného a... zkrátka jako součást jeho osoby. Že jí, ale vlezl do hlavy, to bylo něco, co mu nemohla odpustit, co nemohla omluvit. Znovu si 13 KAPITOLA 6. PROČ MUSÍ BÝT HRDINA ZÁROVEŇ MIZEROU?

14 opakovala, že on moc dobře zná rozsah znalostí a dovedností, které vlastní. Tím pádem velmi dobře ví, že se mu nemůže ubránit. Jemu, pro Merlina! Odborníkovi na nitrobranu, na pokročilá kouzla. Ponížil ji zcela vědomě a to jen pro svou zábavu. Jak může být člověk, který tolik let dával v sázku svůj život pro stranu světla, ve skutečnosti tak krutý?! Vždyť se to přece vymyká veškeré logice. A logika byla věc, bez které nemohla být. Logické věci se v její hlavě samy spojovaly dohromady. Bez nějaké viditelné snahy, si nacházely cestičky, které je vedly k sobě a dohromady tvořily perfektní celek. Jenomže ty pocity, které Hermiona právě teď cítila, žádné společné celky netvořily, žádné cesty k nim nevedly. Byly naprosto iracionální. V jejím nitru sváděly boj emoce. Nebyla si jistá, jak se má k tomu člověku postavit, jaký má k němu zaujmout postoj. I když to chtěla popřít, protože ho nemínila nijak obhajovat, všimla si, že její učitel se nedíval na žádné ryze soukromé vzpomínky. To, ale zkrátka nebyla v žádném případě omluva pro to, jak se zachoval. Hermiona byla v podstatě mírumilovný člověk. Nerada zatěžovala svoje city k ostatním pocity nenávisti nebo odporu. Co, ale máte cítit k někomu, kdo se chová tak ohavně? Vždyť celou dobu stáli na stejné straně barikády. Neměli by lidé, kteří prožijí něco podobného jako oni dva, navíc se společným cílem, k sobě chovat alespoň jistou míru úcty? Tolerantnosti? Jistěže ano, dle všech logických závěrů. Na Severuse Snapea, ale očividně žádná logika ani racionálnost zkrátka neplatila. Cítila se hrozně zmatená. Když se konečně vysoukala z postele, sluneční paprsky byly vysoko na obloze a školní pozemky se koupaly ve zlatavé záři. Počasí bylo tak vzdálené Hermionině náladě, že to víc snad ani nešlo. Hladová, s dunící hlavou a opuchlýma očima, si zavolala do kuchyně pro oběd. Pocit z uspokojení svých biologických potřeb podtrhla ještě dlouhou a horkou koupelí. Pak nezbývalo než čekat, až všichni budou ve Velké síni, aby se mohla nepozorovaně vytratit do knihovny. Nastudovat VŠE o nitrobraně a nitrozpytu... na to by potřebovala měsíc, a to toho měla opravdu hodně načteno. Vybavila se jí slova ředitelky z prvního večera, který strávila na hradě po svém příjezdu. Zmiňovala něco o velké kupě esejů a bůhví čeho ještě. No, tak to sedělo. A až přijdou na řadu eseje, bude to podobně mravenčí a zdlouhavá práce. Z úvah ji vytrhla sova, ťukající na okno. Po přečtení dopisu se zamračila. Tak to je to poslední, co dnes potřebuje... *** Ohromná halda knih dopadla na její psací stůl. V knihovně bylo k tomuto tématu na sto svazků! Vybrala jen ty nejdůležitější, pochopitelně. I tak si jich přinesla asi dvacet. Malou dávku klidu jí přinášel fakt, že část z nich už kdysi četla. Co po ní, ale bude Snape chtít? Když rozkládala knihy po desce stolu, měla co dělat, aby se tam všechny vešly. Potud tedy neúměrná velikost jejího stolu. Pustila se do louskání první bichle, díla rozsáhlejšího než Dějiny Bradavic. Bylo to dílo, které ještě nečetla, a ke svému údivu tam našla poměrně obsáhlý návod na téma obrany proti kouzlu Legilimens. O mnoho hodin později knihu zaklapla a usmála se. Bylo těžké uvěřit, že Hermiona Grangerová, hrdinka kouzelnického světa, teprve nyní opravdu pochopila, jak se efektivně bránit cizímu útoku na svou mysl? Když se ukládala ke spánku, další hodiny Obrany se bála o něco méně. KAPITOLA 7. NEOVLADATELNÝ A BEZNADĚJNÝ. NEBO NE? Severus Snape svým typickým vlajícím krokem napochodoval do rozjívené třídy. Ta jako na povel zmlkla a strachy se přikrčila. Kamenný výraz jejich učitele zatím nic neprozrazoval, což bylo jen dobře. Kdyby totiž nyní, již patřičně vystrašení prváci, znali momentální myšlenky svého Mistra, pravděpodobně by v následující chvíli strachy roztavili své cínové kotlíky standardní velikosti číslo čtyři. A tak zatímco Severus v duchu aktivně přemýšlel nad nejlepším způsobem definitivního zničení a znemožnění alespoň třech školních kolejí ze čtyř, nebozí žáčci nejistě a vystrašeně těkali očima sem a tam. I když byli ve škole už pár dnů, křest ohněm v podobě sklepního mrazu je potkal až dnes. Ale právě těch pár dnů na hradě jim dalo poměrně přesný pojem o tom, co je dnes čeká. Vyšší ročníky mají neovladatelnou touhu se svěřovat. 14 KAPITOLA 7. NEOVLADATELNÝ A BEZNADĚJNÝ. NEBO NE?

15 Jak teď tady tak seděli v hrobovém tichu a jejich mozky chrlily jednu várku katastrofických scénářů za druhou, jejich kantor se uráčil ozřejmit jim své záměry. Se strašidelným výrazem spustil svůj jedinečný každoroční monolog... V mých hodinách nebude žádné pošetilé mávání hůlkou ani žádná přihlouplá zaříkadla. A proto neočekávám, že by mnozí z vás docenili náročnou vědu a přesné umění přípravy lektvarů. Ovšem těch několik vyvolených i když silně pochybuji, že tu někdo takový je, ale budiž, ať se vaše slepičí mozečky chvilku opájí tou směšnou představou tak ty pošetilce mohu naučit, jak očarovat mysl a omámit smysly. Naučit, jak stáčet slávu, připravit věhlas a dokonce jak uložit a zachovat smrt. Temný a chladný hlas se pomalu rozplynul ve stejně tak temném a chladném prostředí sklepení. Na nejvyšší míru zdeptaní studenti, teď ani nedutali, pouze zkoprněle hleděli na Snapea, ležérně se opírajícího o svou katedru. Svýma očima rentgenoval tichou třídu, pak, zřejmě uspokojen svým zjištěním, pokračoval. Na co ve své nemožnosti ještě čekáte?! Chci vidět učebnice a kotlíky na svých místech. Hned! Jako na povel začali všichni překotně vytahovat tlusté bichle učebnic a rovnat své kotlíky. Až na nezbytné zvuky, doprovázející tyto činnosti, nikdo ani nepípl. Severus se spokojeně ušklíbl. Vida, autoritu ještě má. Po včerejším nočním zpytování svého nitra měl mizernou náladu. A pozvání do ředitelny na odpolední čaj mu mnoho nepřidalo. Zase čaj, pro Merlina! Proč nemůže Minerva podávat něco poživatelného? Na kom si tedy mohl ulevit, když ne na tlupě nemožných prváků? Na dveře ředitelny se dnes již po několikáté ozvalo tiché zaklepání. Ředitelka se nenamáhala odpovědět, prostě jen hůlkou mávla ke dveřím. Ty se rozlétly a odhalily jejího očekávaného zástupce. Na jeho tváři Minerva spatřila vražedný výraz, tak typický jen pro něj. Lehce se usmála. Pojďte dál, Severusi. Musíme něco probrat. Oslovený se pomalu, ne příliš ochotně, přesunul do svého křesla před ředitelčiným stolem. Nic neříkal, necítil potřebu své pocity právě nyní ventilovat slovně. Ne, tak zřejmě Minerva. *** Čaj, předpokládám, nechcete...? když se ptala, stále ještě se usmívala. Ten výraz, který Severuse začínal tak rozčilovat, jí vydržel, i když pokračovala. Proč má, pro Merlina, ta ženská dnes potřebu se stále usmívat? Hm... dnes dopoledne jsem si pozvala i slečnu Grangerovou. Pochopitelně mě zajímal její pocit z výuky. Chci se tedy zeptat i na ten váš. Severus si dal s odpovědí na čas, konečky prstů přitiskl k sobě ve svém obvyklém gestu. Očividně hledal za ředitelčinými slovy nějakou skrytou intriku. Když konečně promluvil, pečlivě vážil slova. Nechává mě zcela chladným, co vám naše hrdinka řekla. Můj názor na ni je stále stejný. Nepovažuji za nutné ho opakovat. Pokud to, ale opravdu chcete vědět slečna Grangerová není v Obraně zdaleka tak dobrá, jak se prezentuje. Ach ano. Myslíte Legilimens. To bylo podlé, Severusi. A ne, zarazila jeho přicházející odpověď netrpělivým gestem ruky, Hermiona si nestěžovala. Popravdě jsem si všimla, že je poněkud utrápená, takže jsem z ní příčinu jejího duševního rozpoložení odhodlaně dolovala. Ale odolávala dlouho, buďte v klidu. Severus popravdě nechápal, proč by se neměl cítit naprosto v klidu. Možná, že ho to až zamrzelo. Kdyby si zatraceně postěžovala, možná by se jí mohl nějakým způsobem zbavit. Ale když se jako obvykle chovala podle těch svých směšných nebelvírských zásad, jeho šance klesaly mílovou rychlostí. Nitrobrana je základ, paní ředitelko. Absolutně nechápu, jak je možné, že někdo tak... prý nadprůměrně nadaný, neovládá něco tak... triviálního. Vaše oblíbenkyně má o sobě příliš vysoké mínění. Mluvil tiše, beze spěchu, ale jako obvykle chladně. Ředitelka ho však znala až příliš dlouho na to, aby se tímto chováním nechala ošálit. 15 KAPITOLA 7. NEOVLADATELNÝ A BEZNADĚJNÝ. NEBO NE?

16 Ale no tak. Oba víme, že opravdu dobře zvládnutá nitobrana vyžaduje nadprůměrné nadání. Alespoň na tuto záležitost. Hermiona se nikdy netajila tím, že obranná kouzla nejsou její koníček. To však neznamená, že její inteligence a vědomosti nejsou obdivuhodné. Minerva si povzdechla, její zástupce byl místy tvrdý oříšek. Severusi... proč se k ní chováte s takovým despektem? Po tom všem, co máme všichni za sebou... vždyť je to absurdní! Tentokrát měl, co dělat Severus, aby nevzdychl nahlas. Nyní již chápal, kam tím ředitelka míří. Možná i, čeho chce dosáhnout. On se ale nenechá zviklat. Tahle debata je směšná. Nemám vám, co říct. A co je, nebo není absurdní, nechte laskavě na mně. Slečnu Grangerovou učím, jak jste chtěla. Víc každopádně neočekávejte. Pokud mimo tuhle... surreální záležitost nic dalšího nemáte, musím jít. Sotva domluvil a už se zvedal ze židle. Minerva ho nezdržovala, neměla, co mu k tomu dodat. Děkuji za váš čas. Přemýšlejte o tom, prosím. Jistě, paní ředitelko. Bylo to řečeno tónem, který dal Minervě jasně najevo, že o ničem tak absurdním a na hlavu postaveném přemýšlet nehodlá. Pokud snad chtěla ještě něco dodat, nebylo komu. Dveře opět, tentokrát hlasitěji, klaply. Za ředitelčiným stolem se ozval další hlas. Víte, Minervo, nedělal bych si s tím starosti. pronesl portrét bývalého bradavického ředitele svým typickým bodrým stylem, však on k tomu dojde sám. Podle toho jak ho znám, si není sám sebou vůbec tak jistý, jak se tváří. Nechte ho, ať sám se sebou chvilku bojuje. Neuškodí mu to. Oslovená se na Albuse podívala trochu nejistě. Vím, co máte na mysli. Mám jen obavu, aby na to opravdu přišel. Pokud totiž ne... Minervino obočí se stáhlo do ustarané čárky, než pokračovala, nechci se koukat na další zklamání. S Hermionou dokáži opatrně pracovat, ale s ním... Beznadějné. Je naprosto neovladatelný. Brumbál se potichu zasmál. V modrých očích se mu pobaveně blýskalo. Jistě, Severus byl vždy tvrdý jako skála. Ale jenom navenek, Minervo. Jen navenek.věřte mi, chce to čas. Jen a jen čas. Povzbudivě na svou bývalou zástupkyni mrkl a znovu se jal věnovat své oblíbené činnosti pochrupování ve svém honosném, zlatém rámu. KAPITOLA 8. CO DOKÁŽE VYVOLAT NYMPHAEA ALBA? Potemnělým hradním sklepením se rozlehlo tiché zaklepání. Bylo přesně šest hodin a Hermiona opět nervózně přešlapovala před kabinetem svého mučitele. Ze všeho nejraději by prostě utekla do svého pokoje a zahrabala se hodně hluboko do přikrývek ve své obrovské posteli. Místo uskutečnění svých zaječích úmyslů, tady stála a měla pocit, že vstup do mučírny by prožívala radostněji. Jak se tak zamyslela, došlo jí, že mohla klidně přeslechnout Snapeovo vyzvání ke vstupu, které rád pronášel tak tiše, jak jen to šlo. Na moment si nebyla jistá, jak má zareagovat, pak konečně odhodlaně vzala za kliku a zatlačila... V místnosti bylo ještě méně světla než obvykle. Což znamenalo, že tam byla prakticky tma. Z mnoha svíček, rozmístěných po obvodu místnosti, jich nehořela ani polovina. Chlad, stále ve sklepení panoval, byl dnes ještě více obtěžující a na nervy jdoucí. Hermionin zrak si pomalu přivykl na tu ještě nezvyklejší tmu, když obrys černé postavy, skryté za kopcem pergamenů nebo něčeho podobně vypadajícího, ledově promluvil.. V ten okamžik by přísahala, že se ve sklepení musí tvořit rampouchy. Nechtěně se zachvěla. Budete tam takto stát věčně? Pokud ano, možná byste mi to mohla oznámit. A neobtěžovat do té doby, než se uráčíte znovu pohnout. Snapeův hlas ji vytrhl ze stavu ne nepodobného transu. Trošku provinile si 16 KAPITOLA 8. CO DOKÁŽE VYVOLAT NYMPHAEA ALBA?

17 uvědomila, že ho vlastně ani nepozdravila. Tedy ne, že by si někdo jako Severus Snape zasloužil pozdravit, její výchova ale byla pevně zakořeněná v jejím svědomí. Omlouvám se, pane. pípla nezvykle zakřiknutě. V duchu si za své naprosto nenebelvírské chování nadávala. Ale když to prostředí bylo tak..depresivní! Obvykle se tady dole cítila přinejmenším nejistě, dnes to ale bylo... téměř hrůzostrašné. Pro Merlina! Tak si sedněte Grangerová, nemám nejmenší chuť s vámi strávit celý večer. Vy, že jste hrdinka?! Severus, sedíc ve stínu, se opět nepokrytě posmíval její minulosti. Jak to Hermionu dopálilo, dalo jí to sílu k ráznějším pohybům. Konečně se posadila na své místo a složila ruce v klíně. Odmítala udělat stejnou chybu jako posledně a vyndat si své školní pomůcky. Snape se k ní naklonil blíž, takže se jeho silueta dostala ze stínu. Rukou smetl na zem pár hromad esejů, čímž vytvořil na svém stole zdání prostoru. Vy jste dnes upadla, slečno Grangerová? otázal se s protivným úšklebkem, který měl zřejmě představovat výraz soucitu. Hermiona pouze nechápavě zamžikala, než ze sebe vymáčkla Ne, pane. Proč bych měla... větu jí nebylo dopřáno dokončit. Sarkastický hlas její úmysl opět překazil. Neříkejte? To je zvláštní. Mám totiž neodbytný dojem, že se vám muselo něco přihodit. S hlavou, myslím. Protože pokud ne, proč tady, sakra, sedíte jak kvočna na vejcích? Hodláte si vyndat pomůcky? Nebo vám je mám naservírovat i s návodem? Co čekáte, vy nesnesitelná osobo, že se bude dít na bylinkářství?! Jak se Snape odmlčel, Hermiona pomalu rudla. S pocitem absolutního pokoření, vzteku a něčeho neidentifikovatelného, sáhla pro brk a pergamen. Znechuceně na svého učitele pohlédla. Pozoroval ji s kamenným výrazem, prsty přitom poklepával brkem o stůl. Konečně. Už jsem v to nedoufal. Pochlubte se, co víte o leknínech? Hermiona se ušklíbla, konečně něco v čem si byla jistá. Než spustila, radši se na to řádně a zhluboka nadechla. Rozlišujeme dva druhy leknínů Leknín bílý neboli Nymphaea alba. Jde o vodní bylinu se silným plazivým oddenkem. Má listy, dlouhého velmi řapíkatého tvaru, úzce srdečně vykrojené plují po vodní hladině. Květy jsou velké, se zaoblenou spodinou, korunní lístky má bílé, stejně dlouhé. Kvete od června do srpna ve stojatých vodách, ale v nižších polohách. Druhý druh je příbuzný Leknín bělostný, latinsky Nymphaea candida. Rozdíl je hlavně ve velikosti, candida je menší, listy má kratší. Oba lekníny patří do čeledě krytosemenných dvouděložných rostlin. Odmlčela se, vzpomínajíc, jak ten úryvek z učebnice pokračuje... Lekníny se používají hlavně v kosmetice, výtažky z nich jsou velmi dobré na pleť. V Anglii jsou občas až vzácné, kvetou v letních měsících, jak už jsem říkala, tím pádem potřebují sluneční svit. U nás jim často chybí, dovážejí se tedy a mohou být poměrně drahé. Je to dáno také tím, že jsou to rostliny půvabné a okrasné. Hermiona zakončila svou přednášku neznatelným vydechnutím. Snape na ni stále hleděl nevyzpytatelně a studeně. Stejně tak zněl, když se jí uráčil odpovědět. Profesorka Prýtová by byla unešená. Nicméně, já nic takového necítím. Mohu vám každopádně pogratulovat ke skvělému papouškování vaší učebnice. Neřekla jste ale všechno, vy nesnesitelná šprtko. Snape svou větu dokončil s uspokojením pramenícím z toho, že tato hrdinka něco pozapomněla. Ať Hermiona vzpomínala, jak chtěla, na nic nemohla přijít. Vy nevíte, že květy leknínů na ostrém světle a v teple vydávají omamnou vůni a také uvolňují látky, které mohou na slabší jedince působit jako afrodiziakum? Otázka zněla posměšně, navíc bylo zřejmé, koho myslel oním slabším jedincem. Jak Hermiona cítila vztek, že si na tuhle důležitou poznámku nevzpomněla, stejně tak ji vytočilo, že byla opět, označena tímhle nemožným netopýrem jako slabá. Konečně jí také došlo, proč dnes sklepení vypadá tak, jak vypadá. 17 KAPITOLA 8. CO DOKÁŽE VYVOLAT NYMPHAEA ALBA?

18 Čím to, že dnes měla tak dlouhé vedení?! Pokud jste se dostatečně politovala, rád bych pokračoval. Vaším úkolem bude, dostat z rostlin, které vám dám, všechnu šťávu. Radil bych vám, abyste to udělala pořádně. Právě tuto tekutinu totiž budete potřebovat pozítří do lektvaru. A pokud jí budete mít málo, jinou vám dát nehodlám. Severus mávl rukou kamsi za Hermionina záda. Když se otočila, spatřila, že na druhé straně kabinetu má nachystáno cosi jako vlastní pracovní koutek. Pomalu se zvedla a nabrala směr nový pokusný prostor pro její ego. Bylo tam všechno, co člověk potřebuje na výrobu lektvarů a i základní bylinkářské náčiní. Nechyběly ani brky a pergameny. Zkrátka to byl dokonale vybavený pracovní pult. Překvapeně se na Severuse podívala, ten se ale opět věnoval své haldě pergamenů a působil dojmem, že jeho studentka pro něj není víc než vzduch. Trochu rozpačitě sáhla po misce a opatrně vzala do ruky první ze třech velkých květů, které měla připravené na pracovní desce. Ještě nikdy se nepokoušela dostat něco, cokoliv, právě z leknínů. Teoreticky postup znala, jistě. Nicméně pokud to zkazí, ten mizera ji přizabije. Poučena návodem z moudré knihy, se jala nejprve květy oloupat. Brala jeden okvětní plátek po druhém a opatrně je odtrhávala od stonku. Lístky květu byly jemné a hebké, trvalo jí tedy notnou chvíli, než všechna tři poupata oloupala, dávajíc pozor, aby žádný lístek nenatrhla ztratila by tím totiž onu drahocennou šťávu. Snape nic neříkal a pokud se na Hermionu alespoň jednou podíval, aby svým ostřížím zrakem provedl kontrolu její práce, nevěděla o tom, tak moc se soustředila na loupání. Nyní bylo potřeba květy rozdrtit. Tím se z nich dostala veškerá šťáva. K Hermionině úlevě ležel jeden hmoždíř po její ruce. Představa, že by o nějaký musela požádat, byla děsivá. Snape by pravděpodobně odvětil, ať si nějaký přemění. A na to neměla náladu, ne před ním. V následujících mnoha minutách bylo v místnosti naprosté ticho, které přerušoval jen zvuk škrábajícího brku a tlučení kamenné lžíce na dno misky. Hermionu už všechno bolelo, když konečně rozdrtila poslední z velkého množství těch zatracených listů. Miska byla skoro po okraj plná vonné průhledné tekutiny. Opatrně ji zvedla, s úmyslem přenést ji k Snapeovu stolu. Udělala jen dva kroky. A poroučela se k zemi. Miska jí vylétla z rukou a s ostrým zvukem dopadla na podlahu před ní. Obsah misky se nacházel všude, jen ne tam, kde měl být. Cítila, jak se pomalu vsakuje i do jejího hábitu. Na okamžik bylo naprosté ticho. Pak se Snape zvedl a obešel svůj stůl. Hermiona stále ležela jak široká, tak dlouhá na studené podlaze. A nad ní se zlověstně tyčila černá postava, paže založené na hrudi, výraz v tom šeru špatně viditelný, přesto však vraždící. Hlas ledovější než obvykle, pokud je to vůbec možné, se rozlehl sklepením. Vy jste naprosto nemožná, Grangerová! bylo její maličkosti oznámeno mrazivě tiše. Řekl jsem vám snad, abyste se rozplácla uprostřed mého kabinetu? To je, tak těžké udělat pár kroků bez toho, že byste zdemolovala, co se dá? Tvrzení to bylo pochopitelně přehnané, kromě její usilovné práce nebylo zničeno vůbec nic. Jak se pomalu zvedala z nedůstojné polohy u Severusových nohou, měla pláč na krajíčku. Polkla, snažíc se zatvářit alespoň trošku důstojně. Byli teď od sebe sotva půl metru. Hermiona musela zaklonit hlavu, aby viděla do rozzlobené tváře svého společníka. Cítila silné nutkání couvnout, zároveň ale měla pocit, že pokud to udělá, bude to vypadat 18 KAPITOLA 8. CO DOKÁŽE VYVOLAT NYMPHAEA ALBA?

19 zbaběle. A tak dál odhodlaně snášela pohled jeho propalujících očí. Nechtěla jsem, pane profesore. Zakopla jsem a... začala se dnes podruhé omlouvat, když jí náhle došlo, jak je to absurdní. Proč se má opět omlouvat za něco, za co vůbec nemůže?! A zas a znovu nechat toho namyšlence vyhrávat? Tak to tedy ne. Nebo víte co? Vlastně se vůbec neomlouvám. Nic jsem neudělala. A že vy jste, tak nesnesitelně nesnesitelný, tak arogantně nafoukaný a neskutečně posměvačný, za to já nemůžu. Klidně se dál vyžívejte v tom svém sebedestruktivním chování. S vámi je to naprosto marné. Z očí jí šlehaly blesky, tváře měla zarudlé a bradu hrdě vystrčenou. Už se skoro otočila k demonstrativnímu odchodu, když ji něco donutilo vyslovit větu, která pravděpodobně bude znamenat její smrt. Neznat vás tak dobře, bylo by mi vás téměř líto. Sbohem. Hrdá, že to dokázala říci nahlas, odvrátila se Hermiona od Severuse a nabrala směr ke dveřím. Než však stačila udělat byť jen jeden jediný krok, na své ruce ucítila pevný, téměř bolestivý stisk. A tento nevítaný dotek způsobil, že byla nucena se otočit zpátky. Severus Snape na ni zíral s neuvěřitelným vztekem v očích. KAPITOLA 9. ŽIVOT JAKO DEPRESIVNÍ DRAMA Říci, že vzduch ve sklepení byl ještě mrazivější než před chvílí, to už zavání klišé. Faktem zůstává, že to tak prostě bylo. Dva páry očí, uhlově černé a oříškové hnědé, na sebe zíraly v dusivém tichu. Mudla by řekl, že to bylo ticho elektrizující. Z mužských očí čišel ohnivý vztek, jenž měl za následek, že rampouchy tály. Z dívčích očí plála úzkost, říznutá velkou dávkou kuráže a vzdorovitosti. Hodné obdivování, přiznejme si to. Ani jeden z aktérů očividně neměl v úmyslu promluvit první. Sílící pocit fyzického nepohodlí donutil Hermionu, aby to byla ona, kdo ticho prolomí. To bolí. A právě toto jednoduché prohlášení mělo za následek, že Snape stisk trošku povolil, nicméně neuvolnil. Vyřčená slova dokázala, že se konečně ozval i on. Jakým právem se mnou takto mluvíte, slečno Grangerová?! tázal se vztekle, drtíc slova přes sevřené zuby. Kdo si myslíte, že sakra jste? Trpíte snad utkvělou a zcela nesprávnou představou, že vaše chatrná pozice v kouzelnickém světě vám dává právo chovat se neomluvitelně? Dovolte mi, abych vás uvedl do reality. Jste tu díky mé benevolentnosti. Ředitelka skutečně nemá nikoho, kdo by se místo mne ujmul vašeho úžasného vzdělávání. A jste neskutečně pošetilá, domníváte-li se, že vaši pozici zde nemůže nic ohrozit. Ticho po tomto zlostném prohlášení trvalo jen kratičký okamžik. Víte, pane... vy se mnou stále jednáte jako s někým, kdo po vás chce nějaké mimořádné zacházení. Nikdy jsem nic takového nevyžadovala. Vkládáte mi do úst slova, která jsem neřekla a nikdy říct nechtěla. Díky vašemu vzteku, zatrpklosti nebo naštvanosti na celý svět, či co to vlastně je, nejste schopen vyjít snad vůbec s nikým, ani sám se sebou. Severus její proslov nepřerušoval, někdy v jeho průběhu nasadil svou věrnou kamennou masku. Hermiona z jeho tváře nedokázala nic vyčíst. A možná právě to ji přinutilo pokračovat. Rozhodla se vsadit vše na jedinou kartu. Šest let jsem poslouchala vaše nemožné, a popravdě řečeno z velké části nespravedlivé, šikanování a ponižování celé nebelvírské koleje. A nejen jí. Osobně se pro změnu já domnívám, že toho mám za sebou dost na to, abych byla ochotna být stále onou poslušnou holčičkou, co si nechá všechno líbit a pouze 19 KAPITOLA 9. ŽIVOT JAKO DEPRESIVNÍ DRAMA

20 snaživě a zřejmě i otravně zvedá ruku nad hlavu. Vy nemáte právo, mne vinit z toho, že váš život se podobá depresivnímu dramatu. Jak si tak oba řekli svoje, stojíc od sebe sotva pár desítek centimetrů, dostali se do fáze, kdy na sebe vrhali další a další pohledy, o kterých si oba mysleli, jak by měly na toho druhého působit. Marně. V rámci tohoto zírání se Hermiona vyzývavě podívala na ruku, která stále svírala její paži. Severus sledoval směr jejího pohledu s menším zpožděním. Když i on dospěl k cíli, upřeně na svou ruku chvilku hleděl, jako by nevěřil tomu, co tam vidí. Následně dívčí paži pustil tak rychle, jako by pálila, ba přímo žhnula. Nyní ničím nezdržovaná Hermiona se znovu chtěla otočit k odchodu, tentokrát ji zarazil jeho hlas. Nebyl ani vzteklý, ani ledový, prostě jen tichý a hluboký. Nevíte ani polovinu z toho, co nazýváte depresivním dramatem. Neznáte-li všechna fakta, nedělejte závěry. Na to, řekl bych, nemáte právo zase vy. To je pro dnešek vše. Pozítří, ve stejný čas. Severus domluvil, otočil se k zaražené Hermioně zády a mávnutím ruky vrátil střepy na podlaze do původního stavu. Jistě, jak jinak. On prostě musí mít poslední slovo. Když bez jediného slova odcházela, hned vedle této myšlenky jí v hlavě blikla další, o poznání zajímavější. A sice, že Reparo bylo provedeno bez hůlky. Ne, že by na tom bylo něco překvapivého, u něj ne. Ale byla to další položka na seznamu toho, co mají společného. A tenhle krásný seznam se začínal povážlivě rozrůstat. *** Bradavická ředitelka stála před jedním z mnoha obrazů ve své pracovně. Pozorně naslouchala velmi zajímavému výkladu jednoho bývalého a významného Zmijozela, který se před malou chvilkou vrátil ze svého druhého rámu v jisté části hradního sklepení. Příliš často tam nechodil (prakticky vůbec), byl totiž vždy vyhnán ledovým hlasem a výrazem majitele místnosti. Dnes si ho ale nikdo z přítomných aktérů ani nevšiml. Zdáli se mu být, až příliš zaujati sami sebou. Minerva se tázavě otočila na portrét svého předchůdce. Ten jen s úsměvem pokýval hlavou a vševědoucně mrkl. *** Severus stál u okna (!) ve své ložnici a s velmi hloubavým, u něj zcela neobvyklým výrazem, hleděl ven do tmavé noci. Z jeho tváře se ani teď nedalo nic vyčíst. Stál tam, ponořen do sebe, hezkou chvilku, než se s povzdechem odvrátil. Přešel k nočnímu stolku, odkud vytáhl lahvičku s Bezesným spánkem. Na jedno polknutí ji vypil, chvilku podržel v ruce a pak... s ní vztekle mrštil o zeď. *** Hermiona ležela ve své obrovské posteli, v ruce knihu o obranných kouzlech, oči už hezkou chvilku upřené na nadpis kapitoly. Nakonec svou snahu vzdala, knihu zaklapla a těsně předtím, něž rukou mávla ke svíčkám v pokoji, zalitovala, že u sebe nemá dávku Bezesného spánku. KAPITOLA 10. POZDNÍ PŘÍCHOD Hermiona seděla za svým obrovským a zaplněným psacím stolem. Se soustředěným výrazem cosi drápala na pergamen před sebou. Každou chvilku se uprostřed psaní zarážela, jakoby nevěděla, co napsat dál. Což je poněkud neobvyklé. Harry a Rone, stálo v úvodní větě. Máte se dobře? Mohu jen doufat, že ano, jelikož mi od Vás stále nepřišel žádný dopis. Než jsem odjela, doufala jsem, že jsme naše spory překonali. Popravdě se k oné neslavné záležitosti nechci příliš vracet. Jen Vám chci znovu říct, že se stále domnívám, že mám právo dělat svá osobní rozhodnutí a nemusím se před Vámi obhajovat. Jelikož doufám, že dopis od Vás přece jen přijde, řeknu Vám nějaké novinky z Bradavic. Jsem tu sotva týden a už mám práce nad hlavu. Profesorka McGonagallová mě ubytovala v jednom z 20 KAPITOLA 10. POZDNÍ PŘÍCHOD

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti.

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti. Kapitola 1 Už to máš? zeptala se Olivia Abbottová mámy. Olivii se konečně podařilo přimět tátu, aby si dal pauzu od svého pravidelného úterního maratonu tai-či tím, že mu zatřepala pompony přímo před obličejem,

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

"Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně.

Marcela, představila se nejistě a téměř kajícně. "Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně. "Ivan Toman," zareagoval stereotypně jako po každém zazvonění telefonu, a teprve poté si uvědomil, kdo volá. "To jsi ty, Marcelo?" nechtěl věřit tomu,

Více

Potrestat nebo nepotrestat

Potrestat nebo nepotrestat 3 Potrestat nebo nepotrestat Náš třetí seminář ještě nezačal. Lidé byli pořád seskupeni do malých hloučků a hluboce zabraní do konverzace. Zaslechla jsem útržky vět. Za to, co řekla, má měsíc domácího

Více

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej... Já:,,A jak ale mohl vzít roha? 2. Kapitola - Útěk,,Pink..probuď se!!" Já:,,Ehh...coo?? Nazdar Kurte.." Kurt:,,Pink, máme problém..pamatuješ na toho včerejšího návštěvníka?" Já:,,Na toho se nedá zapomenout...*zíív*" Kurt:,,Výborně..je

Více

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý.

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý. Dnes ráno se mi vstává líp. Hlava mě nebolí a dokonce se mi už ani nemotá. Jsem desátý den po otřesu mozku a stále špatně spím. V nákupním centru nás s dcerou napadl cizí vyšinutý chlap a poranil mi krční

Více

PORAĎ SI SE ŠKOLOU Lucie Michálková

PORAĎ SI SE ŠKOLOU Lucie Michálková PORAĎ SI SE ŠKOLOU Lucie Michálková Copyright 2015 Lucie Michálková Grafická úprava a sazba Lukáš Vik, 2015 1. vydání Lukáš Vik, 2015 ISBN epub formátu: 978-80-87749-89-0 (epub) ISBN mobi formátu: 978-80-87749-90-6

Více

SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ

SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ VOJTĚCH FILIP VĚNOVÁNO BOHU 3 4 Copyright Autor: Vojtěch Filip Fotografie na obálce s laskavým svolením Petra Pospíšila, Hoher Bogen 2009 Vydal: Martin Koláček E-knihy jedou 2014 ISBN:

Více

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření.

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Ucítila jsem, jak mě něco udeřilo do zátylku, a svět kolem mě zčernal. D o tváře mi šplíchala studená voda. Když jsem otevřela

Více

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Pravidla přátelství Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Original title: Código amistad Copyright 2015 Disney Enterprises, Inc. Vydalo nakladatelství EGMONT ČR, s.r.o., Žirovnická 3124, 106 00

Více

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu 3 Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu nacvičoval větu: Mám rakovinu mozku, došel jsem k názoru,

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.

Více

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Nedokázala jsem si představit život bez ní a to i přesto, že

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém f r a n z k a f k a Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém obraze a nevydá ho. Raději skočí Markétce

Více

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal.

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal. Pod Kingstonem Mobil hlasitě zapípal. Jsou lidé, které zapípání mobilu dokáže vážně vyvést z míry. Mohou pak začít splašeně pobíhat, křičet, ohrožovat všechno a všechny ve svém dosahu. Jiní zase začnou

Více

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání Ale já jsem se chtěla o Jirkovi Hrzánovi dozvědět něco bližšího. Tak jsem o něm začala psát sama. No, sama jak se to vezme. Pročetla jsem dostupné materiály, ale především jsem na něj nechala vzpomínat

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová

PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová Můžete si myslet, že půjčit si zápalku na ulici je docela jednoduchá věc. Ovšem každý člověk, který to kdy zkusil, vás ujistí, že tak to rozhodně není. A každý

Více

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně DUCH? Z temného moře se vynořila plachetnice se třemi stěžni. Plachty měla svěšené a trup hluboko ponořený, jako by byla naložená těžkým nákladem. Na středním a nejvyšším stěžni vlála malá černá vlajka.

Více

Můj pohled pozorování

Můj pohled pozorování Můj pohled pozorování Přemysl Vřeský Veselí nad Moravou 2013 Ájurvédská Instituce Dhanvantri, Praha ÚVOD Jmenuji se Přemysl Vřeský a ukončil jsem druhý ročník studia Ajurvédské instituce Dhanvantri obor

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím Tak se mi zdá, řekla, tak se mi zdá, že nadešel čas, abychom podnikli nějaký opravdu pěkný výlet. S jídelním košem. A šla rovnou zpátky k majáku, aby se dala do balení. Když maminka sbalila všechno potřebné

Více

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 1 Tereza Čierníková GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 2 PROLOG Henry Vans znovu objíždí svět! Cestopisec Henry Vans, který po svých deseti letech cestování nasbíral tisíce a tisíce informací o zemích z celého

Více

Cesta života / Cesta lásky

Cesta života / Cesta lásky Kudy do nebe Cesta života / Cesta lásky Cesta života Smyslem života není jen někam jít. Chceme-li, aby náš život měl smysl, je třeba mít cíl, který stojí za to, abychom kvůli němu občas museli překonat

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

Glen Sanderfur. Jak filozofie nejznámìjšího amerického mystika Edgara Cayceho autorovi pomohla vyrovnat se s tragickou událostí.

Glen Sanderfur. Jak filozofie nejznámìjšího amerického mystika Edgara Cayceho autorovi pomohla vyrovnat se s tragickou událostí. Glen Sanderfur Jak filozofie nejznámìjšího amerického mystika Edgara Cayceho autorovi pomohla vyrovnat se s tragickou událostí Eko konzult Co se mi stalo 3 Smrtelné zranìní Glenna Sanderfursta pøivedlo

Více

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007 Úvod Zdravím vás všechny a vítám vás. Jsem moc rád, že jste dnes dorazili. Dnes začneme spolu mluvit o penězích. Vím, že je to velice kontroverzní téma. Ne jenom z pohledu lidí mimo církev. Nedávno zveřejnili

Více

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

35 Kapitola druhá 36 Přípitek Patrové budovy, roztroušené na úpatí vysoké hory, zůstávaly dlouho po ránu v jejím stínu. V půl osmé se v trávě na záhonech ještě drželo studené vlhko od noční rosy, ale celé

Více

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř.

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř. DŮM ČÍSLO 12076 Tys byl odjakživa hrozný paličák, Dominiku! řekla Tina Erikovi. Nesmysl, jste nějak moc moudrá, paní profesorko Patti! opáčil hbitě Erik. Cha, ona není Patti, ale Erik, zvolala pravá Patti

Více

VY_12_INOVACE_20_PRAZSKA_DOMOVNI_ZNAMENI. Časová dotace: 45 min. Datum ověření: 24. 10. 2012

VY_12_INOVACE_20_PRAZSKA_DOMOVNI_ZNAMENI. Časová dotace: 45 min. Datum ověření: 24. 10. 2012 Kód materiálu: Název materiálu: VY_12_INOVACE_20_PRAZSKA_DOMOVNI_ZNAMENI Pražská domovní znamení Předmět: ČESKÝ JAZYK - ČTENÍ Ročník: 3. Časová dotace: 45 min. Datum ověření: 24. 10. 2012 Jméno autora:

Více

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být

Více

Uběhly desítky minut a vy stále neumíte nic. Probudíte se ze svého snění a hnusí se vám představa učit se.

Uběhly desítky minut a vy stále neumíte nic. Probudíte se ze svého snění a hnusí se vám představa učit se. Kapitola 1 Nesnášíte učení? STOP Určitě valná část z vás, která otevřela tuto knihu, se potýká s problém jak se lépe učit. Sedíte nad knížkou hodiny, ale do hlavy nenacpete nic. Díváte se na písmenka,

Více

Příloha 1a Diplomová práce, ukázka scenáře Před domem Potřebuji pomoct. Pavel si zrovna zapínal bundu a šel za otcem. Bylo chladno a zataženo, okolní svět ztratil barvy, působil mdle a nevýrazně. Dvě postavy

Více

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Silvester Lavrík Zu česi, čítajte svazek 8 Silvester Lavrík Zu U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky.

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky. Neviditelnost Tomáš Dušek Byl jsem na kontrole. Našli mi v krvi zbytkový alkohol a špatný cholesterol. Ptal jsem se své doktorky, co to znamená. To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď

Více

Ve znamení Kříže. Výpisky z poutního deníku

Ve znamení Kříže. Výpisky z poutního deníku Ve znamení Kříže Výpisky z poutního deníku Tuto pouť jsem pojal jako křížovou cestu (každý den bude jedno zastavení) a chci jí obětovat za to, aby se lidé v naší farnosti otevřeli působení Ducha svatého.

Více

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva 10. Omluva Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz Podívej, kdo sem jde, upozornil Štefan přítele. Ten se napřímil a pohlédl k cestě. Po ní pomalu přicházel Viktor. No, ty lenochu, zasmál se mu Gimo naproti, když

Více

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem

Více

Jmenuji se Tomáš Flajzar a jsem zakladatelem firmy FLAJZAR, která již více jak 20 let vyrábí elektroniku pro rybáře. Na těchto stránkách chci popsat

Jmenuji se Tomáš Flajzar a jsem zakladatelem firmy FLAJZAR, která již více jak 20 let vyrábí elektroniku pro rybáře. Na těchto stránkách chci popsat Jmenuji se Tomáš Flajzar a jsem zakladatelem firmy FLAJZAR, která již více jak 20 let vyrábí elektroniku pro rybáře. Na těchto stránkách chci popsat příběh, který určitě není ojedinělý, ale na české poměry

Více

Heterosexuálové v průvodu Prague Pride. Proč se vlastně o toto téma zajímají?

Heterosexuálové v průvodu Prague Pride. Proč se vlastně o toto téma zajímají? Heterosexuálové v průvodu Prague Pride. Proč se vlastně o toto téma zajímají? Viktoria Valeeva Teplé léto si mohou užívat i heteráci takový transparent jsem viděla na letošním průvodu Prague Pride, ke

Více

Jak překonat rozchod. Radek Šíra

Jak překonat rozchod. Radek Šíra Jak překonat rozchod Radek Šíra 2 Radek Šíra, 2013 OBSAH Úvod... 4 1. Typy rozchodů... 5 1.1. Navrhovatel a obránce... 5 1.2. Délka vztahu... 6 2. Měsíc nové naděje... 8 2.1. Týden zármutku... 8 2.2. Týden

Více

JAK NA POHODOVÉ RÁNO SE ŠKOLÁKEM. Lída Leinweberová

JAK NA POHODOVÉ RÁNO SE ŠKOLÁKEM. Lída Leinweberová JAK NA POHODOVÉ RÁNO SE ŠKOLÁKEM Lída Leinweberová JSEM V 1. TŘÍDĚ Vím, že jako prvňačka zrovna nevypadám, ale věřte mi, myslím to vážně. JSEM V PRVNÍ TŘÍDĚ asi tak po desáté sama jsem úspěšně absolvovala

Více

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech.

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. 1 SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ Ach, to léto! Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. Každý nesl v jedné ruce krumpáč a v druhé kyblík. Jak tak pochodovali lesem, hřálo je do zad

Více

VÝPRAVA DO NEZNÁMA Dnešní den je pro myší kluky Otíka a Tomíka opravdu výjimečný. Čeká je výprava do neznáma a půjdou úplně, ale úplně sami. Buďte opatrní, nabádal je táta, když se rozcházeli v předsíni

Více

Dagmar Pospíšilová VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY CZ.1.07/1.4.00/21.3536 ANOTACE

Dagmar Pospíšilová VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY CZ.1.07/1.4.00/21.3536 ANOTACE Základní škola Habartov, Karla Čapka 119, okres Sokolov Autor: Téma sady: Název výstupu: Dagmar Pospíšilová Český jazyk pro 5. ročník - literatura VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY Datum vytvoření:

Více

Scénář ukázkového testu Přetištěno z knihy Nenuťte uživatele přemýšlet! 2010 Steve Krug

Scénář ukázkového testu Přetištěno z knihy Nenuťte uživatele přemýšlet! 2010 Steve Krug Scénář ukázkového testu Přetištěno z knihy Nenuťte uživatele přemýšlet! 2010 Steve Krug Ve webovém prohlížeči by měla být načtení nějaká neutrální stránka, například Google. Dobrý den. Jmenuji se a budu

Více

Patronus 1/06. Pobertovi od Namy ze Zmijozelu

Patronus 1/06. Pobertovi od Namy ze Zmijozelu Patronus 1/06 Pobertovi od Namy ze Zmijozelu Rozhovor Cho Chang Vánoce jsou za dveřmi,nalaďme tedy vánoční vlnu... Co máš na vánocích nejraději? 1.Na vánocích mám nejraději tu vánoční náladu,klid a pohodu

Více

DOTAZNÍK PRO URČENÍ UČEBNÍHO STYLU

DOTAZNÍK PRO URČENÍ UČEBNÍHO STYLU DOTAZNÍK PRO URČENÍ UČEBNÍHO STYLU Projekt MOTIVALUE Jméno: Třida: Pokyny Prosím vyplňte vaše celé jméno. Vaše jméno bude vytištěno na informačním listu s výsledky. U každé ze 44 otázek vyberte a nebo

Více

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské. 1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,

Více

První kapitola Katja vstoupila do Anniny secesní vily. Nestávalo se často, aby ji Anna nechala stát na chodbě, nic neřekla a odběhla. Katja ji hledala. Pomalu otevírala dveře a procházela místnostmi. Když

Více

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla podle Roalda Dahla B yl jednou jeden starý pán, kterému bylo 87 let a jmenoval se Labon. Celý svůj život to byl klidný a mírumilovný člověk. Byl velmi chudý, ale velmi šťastný. Když Labon zjistil, že má

Více

MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE

MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE 1 2 www.65pole.cz SMRT KRÁLE ŠUMAVY EDICE TAH SVAZEK 1 MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR

Více

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně.

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně. 1. kapitola Muselo se něco stát! Tohle přece není normální! víří mi hlavou. Okolo mě jezdily tanky a motorky. Co se to děje? Náhle mi hlavou bleskla strašlivá myšlenka: ocitla jsem se v minulosti. Ano,

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko e- kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena.

Více

košili a koženou vestu s přiléhavými, obtaženými kalhotami a měkkými botami, které vypadaly jako trepky. Frankie měl červenou tuniku, kterou volně

košili a koženou vestu s přiléhavými, obtaženými kalhotami a měkkými botami, které vypadaly jako trepky. Frankie měl červenou tuniku, kterou volně KAPITOLA 2 Najednou Frankie ucí l pod nohama pevnou zem a vlasy mu cuchal lehký vánek. Otevřel oči a to, co uviděl, mu vyrazilo dech. Frankie stál spolu s ostatními na poli pokrytém nízkou trávou. Charlie

Více

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz František Ber Jak Ježíšek naděloval radost e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této

Více

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí.

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. Jenom proto, že je hezky, každý čeká, že budete venku a skotačitˮ nebo tak něco. A když venku netrávíte každou vteřinu, hned

Více

JMENUJI SE: To je otisk mé ruky: Baví mě: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá.

JMENUJI SE: To je otisk mé ruky: Baví mě: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá. To jsem JÁ 1I JMENUJI SE: Baví mě: To je otisk mé ruky: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá. 2I Jmenuji se......... a je mi... let. Žiju společně s: Bydlím v: Nejvíc

Více

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE Leden 2012 Motto: Učíme se pro život Obsah : Beseda s policií.........1 Sportovní dopoledne..........2 INFO ze ZŠ a MŠ v nemocnici..3-4

Více

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem.

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem. KAPITOLA 2 Frankie pocí l na tvářích lehký závan větru. Zamrkal, a když se mu před očima vyjasnilo, uviděl, jak stojí před velkou klenutou bránou. Byla natřená několika barvami červenou, oranžovou a zelenou.

Více

Vámi vybrané karty 2 / 6

Vámi vybrané karty 2 / 6 Vážený pane Komarek, právě jste si zakoupili Tarot Rozhodnutí, který vám může usnadnit rozhodování v situacích, v nichž se cítíte bezradní. Stojíte na životní křižovatce, nabízí se vám několik různých

Více

Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a

Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a čemu jsme se naučili. Máma s tátou mi říkali, že se

Více

2. Čisté víno (Sem tam)

2. Čisté víno (Sem tam) 1. Čekání na zázrak (Sem tam) H # 1. Už padá půlnoc, zní jen můj těžký krok, oblohou snáší se k zemi mráz, vítr ztichl, zbyl jenom úplněk, () i čas zůstal na chvíli stát. 2. jinak nic, pouze průhledný

Více

Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc!

Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc! Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc! Čtení: Lukáš 9:18 27 Asi před deseti lety se promítal film o třech přátelích z New Yorku, kteří se blížili ke čtyřicítce a měli velký zmatek ve svých životech, zaměstnáních,

Více

Ne, ne! reagovala jsem v duchu dramaticky, nebo spíš naštvaně. Ten tichý výkřik dvou

Ne, ne! reagovala jsem v duchu dramaticky, nebo spíš naštvaně. Ten tichý výkřik dvou 1 Ne, ne! reagovala jsem v duchu dramaticky, nebo spíš naštvaně. Ten tichý výkřik dvou odmítavých slov mi ale zněl i ve vlastních uších. A dokonce stupňovaně. Jako ozvěna, kterou jsme mohli častokrát slyšet

Více

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád 1. KAPITOLA Pýcha předchází pád Babi, co je to? Babička vzhlédla od práce. Pro všechno na světě, holčičko, kde jsi to našla? Na půdě, odpověděla jsem. Co je to, babičko? Babička se pousmála a odpověděla:

Více

Příspěvek č. 21 Setkávání se smrtí

Příspěvek č. 21 Setkávání se smrtí Příspěvek č. 21 Setkávání se smrtí Plánuješ něco na víkend? ptal se mě Mario. Ehm něco s tebou? zeptala jsem se s úsměvem, protože mi došlo, že on něco plánuje. Přesně, usmál se, napadlo mě, že bychom

Více

III. fáze profesního poradenství Řešení situace dlouhodobě nezaměstnaného

III. fáze profesního poradenství Řešení situace dlouhodobě nezaměstnaného 4. Jak nejlépe zvládnout otázky u výběrového řízení Tento osvědčený postup pomáhá uživatelům s přípravou na výběrové řízení, konkrétně na tu část řízení, kdy se jich dotazuje zástupce zaměstnavatele (zpravidla

Více

hy podobaly dlouhé, mnohokrát zakroucené a zašmodrchané tkaničce

hy podobaly dlouhé, mnohokrát zakroucené a zašmodrchané tkaničce O nějaký den později si jedna z lékařek všimla, že pouhým zapsáním počátečních písmen všech pěti jmen vedle sebe vznikne jméno šesté: C. I. L. K. A. Kupodivu právě toto jméno se vžilo. Celestýna, Izabela,

Více

www.robotikmechacek.cz

www.robotikmechacek.cz ISBN 978-80-260-3610-4 (epub) ISBN 978-80-260-3611-1 (PDF) ISBN 978-80-260-3612-8 (MobiPocket) www.robotikmechacek.cz Na webu můžete výhodně koupit také elektronickou či tištěnou verzi prvního dílu knihy

Více

děkuji Vám, že jste mi

děkuji Vám, že jste mi Mistryně, děkuji Vám, děkuji Vám, že jste mi Rádo se stalo. že jste mi sem pomohla přivést devět starších lidí v jejich 60 nebo 70 letech, aby Vás tentokrát viděli. Přeji Vám stále dobré zdraví a krásu.

Více

M. M. Cabicar PSTRUŽÍ SMRŤ

M. M. Cabicar PSTRUŽÍ SMRŤ 1 M. M. Cabicar PSTRUŽÍ SMRŤ 2 Copyright: Autor: M. M. Cabicar Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2014 ISBN: 978-80-7512-100-4 (epub) 978-80-7512-101-1 (mobipocket) 978-80-7512-102-8 (pdf) 3 Seděli

Více

Pastorale. Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20. Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv

Pastorale. Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20. Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv Pastorale Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20 Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv Hudba: Bohdan Mikolášek Liturgie: Jana Mikolášková Nebojte se! Liturgická vánoční slavnost pořad:

Více

Nikdy Zřídka Někdy Obvykle Vždy. Nikdy Zřídka Někdy Obvykle Vždy. Nikdy Zřídka Někdy Obvykle Vždy. Nikdy Zřídka Někdy Obvykle Vždy

Nikdy Zřídka Někdy Obvykle Vždy. Nikdy Zřídka Někdy Obvykle Vždy. Nikdy Zřídka Někdy Obvykle Vždy. Nikdy Zřídka Někdy Obvykle Vždy Po tom co dokončíte Váš Hledač záležitostí srdce, mužete se sem vrátit později a test si zopakovat, abyste viděli jak se změnili některé z Vašich odpovědí. Tohle může být skvělý způsob jak sledovat Váš

Více

Fantastický Svět Pana Kaňky

Fantastický Svět Pana Kaňky Fantastický Svět Pana Kaňky Adam Nehůdka je chlapec, jenž velmi rád četl knížky. Doma a ve škole se mu nikdy nic nedařilo, a tak byl poslán do Akademie pana Kaňky. Chodili tam chlapci, jejichž jména začínala

Více

Patronus 15/05. Školní hřiště od Veni

Patronus 15/05. Školní hřiště od Veni Patronus 15/05 Školní hřiště od Veni Rozhovor s profesorem Severusem Snapem (Ředitel klubového Zmijozelu) 1) Jak moc jste si podobní s knižním Snapeem? Jaký na něj vůbec máte svůj názor? S knižním Severusem

Více

Trik. Pak ses probudil a vzpomněl si, kde jsi.

Trik. Pak ses probudil a vzpomněl si, kde jsi. Část první Trik Trik Ty dvě děti, chlapci, seděly těsně vedle sebe, zmáčknuté k sobě velkými opěrkami starého křesla. Ty jsi byl ten vpravo. Teplo druhého chlapce bylo tak blízké, přesouval pohled od

Více

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska.

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska. Byla to láska Kytička milostné poezie Obsah: Když jsem byla hodně malá Pomalu vrůstám do tebe Kdybych to dovedl Byla to láska Magdaléna Štěpán Křivánek GRANO SALIS NETWORK 2004 www.granosalis.cz Když jsem

Více

www.spankboy.cz Erasmus: SERVER

www.spankboy.cz Erasmus: SERVER www.spankboy.cz Erasmus: SERVER Pracuji už osmý měsíc v IT společnosti a dá se říct, že jsem po všech stránkách spokojen. Práce je nejen dost dobře placená, ale i zajímavá. Pravidelně se mění povaha projektů,

Více