ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 46 A 42/ ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců JUDr. Milana Podhrázkého a Mgr. Tomáše Kocourka ve věci žalobce: L. P., nar..., bytem V., M. H., zastoupený Mgr. Štěpánem Patočkou, advokátem se sídlem Na Poříčí 1047/26, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, za účasti osob zúčastněných na řízení 1) R. G., s.r.o., se sídlem Ú., K., zastoupena Mgr. Kamilem Stypou, advokátem se sídlem Praha 4, Vyskočilova 1481/4, 2) Č. K. a 3) J. K., oba bytem T., M. H., o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne , č. j /2014/KUSK, o umístění stavby, takto: I. Žaloba s e zamítá. II. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a osob zúčastněných na řízení č. 2) a č. 3) a potvrdil rozhodnutí vydané dne Městským úřadem Mnichovo Hradiště (dále jen stavební úřad ) pod č. j.: MH-VŽP/10672/ So. Tímto rozhodnutím bylo osobě zúčastněné na řízení 1) povoleno umístění stavby R., plynovody (dále jen Stavba") na pozemcích parc. č.,,,,,,, k. ú. Mnichovo Hradiště.

2 2 Žalobce namítl, že napadené rozhodnutí je nezákonné, jelikož spočívá na nesprávném právním posouzení věci (nesprávném výkladu zákona) spočívajícím v závěru, že pro vydání územního rozhodnutí, kterým se povoluje umístění stavby, není třeba souhlas vlastníků dotčených pozemků, jelikož lze dotčené pozemky vyvlastnit. Žalobce uvedl, že podle ustanovení 86 odst. 3 a 170 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením 3 zákona č. 184/2006 Sb. o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že souhlas žalobce (jako vlastníka pozemku, na němž má být stavba umístěna) by nebyl nutný, pouze pokud by stavba byla jako veřejně prospěšná stavba vymezena v platném územním plánu obce Mnichovo Hradiště a současně pokud by veřejný zájem na umístění (realizaci) stavby převážil nad zachováním vlastnických práv žalobce. Ani jedna z těchto podmínek však dle žalobce nebyla splněna. Žalobce k první podmínce uvedl, že v územním plánu obce Mnichovo Hradiště není na jeho pozemku stavba, tedy nový STL a NTL plynovod, zakreslena a lze zde nalézt pouze nepřesný zákres stávajícího vedení VTL, tedy stavby odlišné. Z toho důvodu není dle žalobce splněna podmínka vymezení stavby v územním plánu. Pokud jde o druhou podmínku, žalobce uvedl, že stavba je sice realizována ve veřejném zájmu, nicméně není zde jakýkoliv veřejný zájem na její umístění na pozemek žalobce a toto umístění je vedeno ryze soukromým zájmem osoby zúčastněné na řízení č. 1), která z nabízejících se variant volí variantu nejméně nákladnou. Dále poukázal na to, že stavba může být realizována v chodníku, který vede podél jeho pozemku a je ještě od vozovky oddělen travnatým pruhem, a odmítl argumentaci stavebního úřadu, že je třeba chránit vzrostlé stromy, jelikož tyto stromy rostou mezi chodníkem a pozemkem žalobce a jejich ohrožení je pak stejné u obou variant. Proto navrhl zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že dle ustanovení 86 odst. 3 stavebního zákona a 59 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, žadatel o vydání územního rozhodnutí, který nemá vlastnické právo, smlouvu ani doklad o právu založeném smlouvou provést stavbu, je povinen předložit souhlas spoluvlastníků dotčených pozemků pouze tehdy, pokud by tyto pozemky nebylo možné vyvlastnit. Protože pozemek pro stavbu plynovodu lze vyvlastnit, nebylo potřeba předkládat souhlas majitelů pozemků. Rovněž zdůraznil, že dle ustanovení 2 odst. 2 písm. b) bodu 1 energetického zákona je distribuční soustava zřizována a provozována ve veřejném zájmu, a navrhl zamítnutí žaloby. Osoba zúčastněná na řízení č. 1) ve svém vyjádření uvedla, že zvláštní úprava vyvlastnění v 59 odst. 2 energetického zákona má přednost před obecnou úpravou obsaženou v 170 stavebního zákona a uvedení stavby jako veřejně prospěšné stavby v územním plánu není nutné, neboť zvláštní zákon (energetický zákon) stanovující titul k vyvlastnění takovou podmínku nestanovuje. Rovněž poukázala na to, že veřejný zájem na umístění stavby je obecně stanoven v 2 odst. 2 písm. b) bod 1 energetického zákona a v konkrétní podobě lze veřejný zájem na umístění stavby spatřovat především v zajištění hospodárné a bezpečné distribuce plynu pro do budoucna neomezený okruh osob v oblasti obce Mnichovo Hradiště, jak je stanoveno zejména v 59 odst. 8 písm. a), b), d) a e) energetického zákona.

3 3 Osoby zúčastněné na řízení č. 2) a 3) podpořily argumentaci žalobce a vyjádřily svůj nesouhlas s trasou umísťovaného plynovodu. U jednání soudu právní zástupce žalobce setrval na návrhu na zrušení rozhodnutí žalovaného a dodal, že správní orgány neaplikovaly 170 stavebního zákona, v územním plánu obce předmětná stavba zakreslena není a hlavní námitkou žalobce tedy je, že za této situace nelze pozemek vyvlastnit. Namítl, že 59 odst. 2 energetického zákona není správně aplikován, jeho dikci nelze vnímat jako něco speciálního, co by vylučovalo aplikaci stavebního zákona. Stavby jsou podobné, ale odlišné. Každá ze staveb má své rušivé vlivy a vlastníka omezuje jiným způsobem. Ve věci proto mělo být zkoumáno, zda jsou splněny podmínky pro vyvlastnění nemovitosti a žalobce je přesvědčen, že splněny nejsou. I kdyby soud dospěl k závěru, že 59 odst. 2 energetického zákona je ustanovením speciálním ve vztahu k 170 stavebního zákona, není jeho rozhodnutí správné, protože nezkoumal, zda jsou splněny podmínky tohoto ustanovení, to je, zda se provozovatel distribuční soustavy pokusil o dohodu s vlastníkem nemovitosti. Určitá jednání mezi nimi probíhala, byla však jednostranně ukončena ze strany osoby zúčastněné na řízení 1). Podle názoru žalobce se nejednalo o jednání, která by se dala kvalifikovat jako jednání o dohodě podle 59 odst. 2 energetického zákona. Základní skutečností, na základě které správní orgány rozhodly, byl zákres vysokotlakového vedení. Jedná se však o stavbu odlišnou a zákres je nepřesný. Nucené omezení vlastnického práva nelze realizovat na základě nepřesného zákresu. Žalovaný i zástupkyně osoby zúčastněné na řízení 1) navrhli zamítnutí žaloby. Osoby zúčastněné na řízení 2) a 3) se k jednání soudu nedostavily. Žalovaný dodal, že v řízení bylo prokázáno, že k územnímu rozhodnutí nemusel být dán souhlas vlastníka nemovitosti. Správní orgány věc posuzovaly jednak ve vztahu k 170 stavebního zákona a i ve vztahu k zákonu o vyvlastnění. Zkoumaly, zda byl ve věci dán veřejný zájem a dospěly k závěru, že není zapotřebí souhlasu vlastníka nemovitosti. Podle jeho názoru otázka dohody s vlastníkem nemovitosti má být zkoumána až ve vyvlastňovacím řízení. Krajský soud v Praze zjistil ze správního spisu následující skutečnosti: Stavební úřad obdržel dne žádost osoby zúčastněné na řízení 1) R. N., s.r.o., o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby vysokotlakového plynovodu. Dne vydal stavební úřad rozhodnutí č. j.: MH-VŽP/10672/ So, kterým rozhodl o umístění stavby. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žadatel k žádosti nedoložil souhlasy vlastníků pozemků parc. č.,, a v k. ú. Mnichovo Hradiště, na nichž má být záměr proveden, s odkazem na ustanovení 86 odst. 3 stavebního zákona a 59 odst. 2 energetického zákona. Dále uvedl, že Územní plán obce Mnichovo Hradiště obsahuje samostatný výkres veřejně prospěšných staveb. Tento výkres obsahuje v dotčeném místě nepřesný zákres stávajícího vedení VTL s bezpečnostním pásmem 15 m na obě strany od tohoto vedení a nově umísťované plynovody STL a NTL, včetně ochranného pásma 4 m od krajního vedení, jsou vzhledem k rozlišovacím schopnostem výkresu veřejně prospěšných staveb vedeny v rámci koridoru bezpečnostního pásma stávajícího VTL. Stavební úřad rovněž uvedl, že navržené NTL a STL plynovody jsou tedy dle územního plánu obce Mnichovo Hradiště a definic stavebního zákona veřejně prospěšnou stavbou technické infrastruktury, pro jejíž uskutečnění lze omezit práva k pozemkům a od žadatele tedy nebylo vyžadováno doložení souhlasu vlastníků pozemků, na něž je stavba umisťována. Proti tomuto rozhodnutí podali žalobce a osoby zúčastněné na řízení č. 2) a č. 3) odvolání, které žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu

4 4 potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že jelikož pozemek pro stavbu plynovodu lze vyvlastnit, není třeba předkládat souhlas majitelů pozemku. Dále uvedl, že v platném územním plánu obce Mnichovo Hradiště je ve výkrese veřejně prospěšných staveb zakreslen stávající VTL plynovod včetně bezpečnostního pásma 20 m na obě strany. Nově navržené umístění plynovodů včetně ochranného pásma - 4 m na obě strany - je situováno uvnitř tohoto bezpečnostního pásma. Dále poukázal na ustanovení 59 odst. 2 energetického zákona, dle kterého je provozovatel distribuční soustavy povinen zřídit věcné břemeno umožňující využití cizí nemovitosti nebo její části pro účely zřizování a provozování zařízení distribuční soustavy na cizích nemovitostech a to smluvně s vlastníkem nemovitosti; v případě, že vlastník není znám nebo určen nebo proto, že je prokazatelně nedosažitelný nebo nečinný nebo nedošlo k dohodě s ním a jsou-li dány podmínky pro omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, tak podle zákona o vyvlastnění vydá vyvlastňovací úřad na návrh příslušného provozovatele distribuční soustavy rozhodnutí o zřízení věcného břemene umožňujícího využití této nemovitosti nebo její části. Žalovaný shrnul, že o takový případ se jedná i v projednávané věci, jelikož propojovací NTL a STL plynovody distribuční soustavy jsou žadatelem zřizovány a provozovány ve veřejném zájmu a nedošlo k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene s vlastníky dotčených pozemků. Krajský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán ( 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (s. ř. s.). Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná. Spornou otázkou v projednávané věci je, zda bylo možné vydat rozhodnutí o umístění stavby, aniž by byl získán souhlas vlastníků pozemků, na nichž má být stavba umístěna. Odpověď soudu na tuto otázku je kladná. Podle ustanovení 86 odst. 3 stavebního zákona Jestliže žadatel nemá vlastnické právo, smlouvu nebo doklad o právu provést stavbu nebo opatření k pozemku nebo stavbě, předloží souhlas jejich vlastníka; to neplatí, lze-li pozemek nebo stavbu vyvlastnit. Soud přitom zdůrazňuje, že jelikož územní řízení předchází řízení vyvlastňovacímu, nelze pro aplikaci tohoto ustanovení vyžadovat splnění všech podmínek zákona o vyvlastnění a předjímat tak rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu. Ustanovení 86 odst. 3 je nutno vykládat tak, že je aplikovatelné na situace, ve kterých je podle obecné úpravy stavebního práva (tj. stavebního zákona) nebo zvláštní úpravy (např. energetického zákona nebo zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích) možnost vyvlastnění přípustná. Zda k vyvlastnění (kterým se rozumí rovněž omezení vlastnického práva ve formě např. věcného břemena) nakonec skutečně dojde, je již otázkou jinou, a sice otázkou vyvlastňovacího řízení, vedeného podle zákona o vyvlastnění. Pro úplnost soud dodává, že tento postup umožňuje vlastníkům pozemků účinně hájit svá práva, jelikož dokud nedojde k vyvlastnění, nelze stavbu (byť rozhodnutím pravomocně umístěnou) na pozemku realizovat. Žalobce opírá svou žalobu o návětí 170 odst. 1 stavebního zákona, podle kterého Práva k pozemkům a stavbám, potřebná pro uskutečnění staveb nebo jiných veřejně prospěšných opatření podle tohoto zákona, lze odejmout nebo omezit, jsou-li vymezeny ve vydané územně plánovací dokumentaci. Soud však konstatuje, že toto ustanovení nelze na projednávanou věc aplikovat. Úprava 170 stavebního zákona je úpravou přípustnosti vyvlastnění v případech, které nejsou upraveny zvláštním předpisem. Těmito zvláštními předpisy je několik úprav speciálních a jednou z takových speciálních úprav je i úprava

5 5 stanovená v energetickém zákoně. Zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění pozdějších předpisů, pak upravuje podmínky odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemenu k pozemku nebo ke stavbě a přechod vlastnického práva nebo nabytí práva odpovídajícího věcnému břemenu k tomuto pozemku nebo stavbě pro dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem. Podle ustanovení 3 odst. 1 zákona o vyvlastnění, vyvlastnění je přípustné jen pro účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem a jen jestliže veřejný zájem na dosažení tohoto účelu převažuje nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného. Vyvlastnění není přípustné, je-li možno práva k pozemku nebo stavbě potřebná pro uskutečnění účelu vyvlastnění získat dohodou nebo jiným způsobem. Zřizování a provozování distribuční soustavy (definované energetickým zákonem jako vzájemně propojený soubor vysokotlakých, středotlakých a nízkotlakých plynovodů, plynovodních přípojek ve vlastnictví provozovatele distribuční soustavy a souvisejících technologických objektů, včetně systému řídící a zabezpečovací techniky a zařízení k převodu informací pro činnost informační techniky a informačních systémů, který není přímo propojen s kompresními stanicemi a na kterých zajišťuje distribuci plynu držitel licence na distribuci plynu ) je podle 2 odst. 2 písm. b) bod 1 energetického zákona uskutečňováno ve veřejném zájmu. Mezi účastníky není sporné, že stavba je (resp. bude) součástí distribuční soustavy. Ustanovení 3 odst. 2 a 59 odst. 2 energetického zákona pamatuje na případy, kdy je zřizování a provozování distribuční soustavy ohroženo tím, že nedojde k uzavření písemné smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene s vlastníkem dotčené nemovitosti, popř. kdy vlastník není znám, je prokazatelně nedosažitelný nebo nečinný. Nastane-li některý z těchto případů (a jsou-li splněny podmínky zákona o vyvlastnění), zákon stanoví, že příslušný vyvlastňovací úřad rozhodne o zřízení věcného břemene umožňujícího využití této nemovitosti nebo její části. O takový případ se nepochybně jedná i v projednávané věci, když STL a NTL plynovod je osobou zúčastněnou na řízení č. 1) zřizován a provozován ve veřejném zájmu a zjevně nedošlo k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene se žalobcem jako vlastníkem stavbou dotčeného pozemku. Lze tedy uzavřít, že osoba zúčastněná na řízení č. 1), která nemá vlastnické právo k dotčeným pozemkům ani doklad o právu založeném smlouvou provést stavbu, podle 86 odst. 3 stavebního zákona nebyla povinna k žádosti o umístění stavby připojit souhlas vlastníků těchto pozemků, a správní orgány tedy nepochybily, pokud rozhodly o umístění stavby přes absenci souhlasu žalobce. Jelikož se v dané věci uplatnila zvláštní úprava obsažená v 59 odst. 2 energetického zákona a nikoliv obecná úprava 170 stavebního zákona, nebylo vymezení stavby v územním plánu obce Mnichovo Hradiště pro postup podle ustanovení 86 odst. 3 stavebního zákona nezbytné. Pro úplnost soud dodává, že se nezabýval souladem stavby s územním plánem, jelikož takovou námitku žalobce nevznesl. Žalobce rovněž namítl, že stavba může být umístěna i jiným způsobem, méně zasahujícím do jeho práv. K tomu soud uvádí, že tato námitka (zpochybnění naplnění podmínky 3 odst. 1 a 4 zákona o vyvlastnění) není předmětem posuzování v územním řízení a je předmětem řízení vyvlastňovacího. Samotné územní rozhodnutí nikterak nepředjímá, zda je umístěná stavba a zvolené řešení proporcionální.

6 6 Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle ustanovení 78 odst. 7 s. ř. s., zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalovanému pak náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O nákladech řízení osob zúčastněných na řízení rozhodl soud podle ustanovení 60 odst. 5 s. ř. s., neboť těmto osobám neuložil splnění jakýchkoliv povinností a důvody hodné zvláštního zřetele pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení těmto osobám v průběhu řízení nevyvstaly. Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: V Praze dne 30. srpna 2016 Za správnost: Alena Léblová Olga Stránská, v.r. předsedkyně senátu