Památka versus instituce? Úvaha o technických aspektech provozu Náprstkova muzea

Transkript

1 Studium památkové péče při NPÚ v Praze 14. studijní běh Ing. Petr Jandáček Památka versus instituce? Úvaha o technických aspektech provozu Náprstkova muzea závěrečná práce V Praze dne Petr Jandáček

2 OBSAH 1. ÚVOD A VYMEZENÍ CÍLŮ PRÁCE 1.1 Úvodem Cíle práce KOMPLEX U HALÁNKŮ JAKO PAMÁTKA 2.1 Vymezení pojmů Památková ochrana Urbanistický kontext Vývoj budov NpM Od středověku do zakoupení Náprstkovou rodinou Budovy v majetku Náprstkových Budovy od smrti Vojty Náprstka do pozemštění muzea Budovy od pozemštění muzea do současnosti Současné využití budov NÁPRSTKOVO MUZEUM JAKO INSTITUCE 3.1 Ochrana sbírek muzejní povahy Stručné dějiny NpM Doba Vojty Náprstka Muzeum jako nadace pod správou kuratoria Pozemštění muzea Náprstkovo muzeum jako zemská a státní instituce Současná struktura NpM Organizační struktura NpM Struktura sbírek Koncepce rozvoje z technického hlediska ZÁVĚRY, ÚVAHY, DOPORUČENÍ 4.1 Porovnání nároků koncepce rozvoje se stávajícími možnostmi Možná řešení nedostatku prostoru Optimalizace provozu ve stávajících budovách Externí depozitární provoz Novostavba v komplexu U Halánků Získání budovy mimo komplex U Halánků Závěrem...57 Poznámky...59 Prameny a literatura...61

3 ÚVOD A VYMEZENÍ CÍLŮ PRÁCE 1.1 Úvodem Uslyšíme-li jméno Vojta Náprstek, tak se většině z nás patrně vybaví dům U Halánků, kde sídlí muzeum, které Náprstek založil. Dnes je součástí Národního muzea a nese název Národní muzeum - Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur (dále jen Náprstkovo muzeum, případně NpM). Je zde unikátním způsobem propojena památka (dům U Halánků) a instituce (Náprstkovo muzeum). Troufáme si říci, že existence instituce zvyšuje hodnotu památky jako takové. Památka díky instituci se zde stává nejen cenným dokladem historického vývoje města, ale i památkou na významné osobnosti, což jsou minimálně Vojta Náprstek s rodinou, dále pak ti, kteří se podíleli na akvizicích a správě muzea (např. E. Holub, E. S. Vráz, R. Dvořák, J. L. Kottner) a nakonec řada významných osobností veřejného života se kterými se Vojta Náprstek stýkal (např. J. Zeyer, F. L. Rieger). Dále památka odkazuje díky instituci na významné historické události, jakou je např. vznik průmyslového muzejnictví, ženské emancipace, nebo rozvoj etnologie a orientalistiky v Čechách. Zanedbatelný není ani význam domu U Halánků pro urbanismus Betlémského náměstí. Jde o jeden z nejlépe dochovaných bloků, pokud jde o hmotové řešení. Můžeme konstatovat, že málokterá památka splňuje tak komplexně definici kulturní památky uvedenou v zákoně 20/1987 Sb. Kromě památky zde máme i instituci. Ta památku v minulosti zhodnotila a zhodnocuje jí i v současnosti. Hlavní zhodnocení v současnosti můžeme vidět v tom, že památka slouží dále svému (v průběhu historie nejvýznamnějšímu) účelu (muzeum s knihovnou určené pro poučení veřejnosti), což je v rámci našich památek (s výjimkou památek církevních) spíše neobvyklé. Vezměme si jako příklad zámek. Zámek byl vybudován jako šlechtické sídlo, které mělo jednak zajistit komfort majitele, jeho rodiny a hostů, dále pak ukázat majitelův společenský status a samozřejmě také sloužit jako hospodářské a správní centrum panství. Dnes zámky k tomuto účelu běžně neslouží, protože (pomineme-li majetkové vztahy a vztahy dané ochranou památek) naprosto nesplňují současné požadavky na komfortní bydlení a společenský status (v dnešním kontextu) vyjadřovala spíše stavba jako taková, než následné dlouhodobé užívání. Podívejme se krátce na věc ne z hlediska památky, ale z hlediska instituce. Pro instituci je propojení s památkou také velmi důležité, protože manifestuje její historii. Provoz instituce v památce trvá de facto od 60. let 19. století, kdy Vojta Náprstek přivezl ze světové

4 - 2 - výstavy v Londýně první exponáty, které U Halánků uložil a posléze dal k dispozici svou knihovnu veřejnému vzdělávacímu spolku (Americkému klubu dam). Oficiálně byla instituce ustavena až po roce 1873, kdy odkaz Anny Náprstkové umožnil její finanční zajištění. Zdůrazněme, že instituce sídlila a stále sídlí ve stejných prostorech, což nelze říci například o Národním muzeu, které bylo sice založeno mnohem dříve (roku 1818), ale budovu, která je také nerozlučně spjata s jeho identitou, získalo později (roku 1891). Vidíme, že instituce a památka jsou v případě Náprstkova muzea zajímavě propojeny a domníváme se, že analýza onoho propojení je jak pro památku, tak pro instituci prospěšná, protože na základě poznání těchto složitých vztahů je možné stanovit přístup k tomuto konglomerátu památky a instituce. 1.2 Cíle práce Jak jsme zmínili výše, máme zde kulturní památku (dům U Halánků) a instituci (Náprstkovo muzeum). Nahlédli jsme, že tyto dva objekty se navzájem doplňují a podporují a jsou prakticky neoddělitelné. Otázkou je, zda se ovlivňují pouze pozitivně. Památka jistě může limitovat provoz instituce a naopak instituce by za určitých okolností mohla svým provozem nebo rozvojem památku omezovat. Proto je nutné poznat jak teoretické tak praktické vztahy památky a instituce, aby se památková péče mohla vyhnout omezování instituce a naopak aby se instituce chovala k památce co nejšetrněji. V této práci zkusíme problém pojmout nikoli z hlediska filozofie památkové péče, či teoretické muzeologie, ale z hlediska technického. Zkusíme jasně popsat památku, její vývoj a stávající stav a možnosti provozu a také instituci a její současné technické potřeby. Jednoduché porovnání nám pak ukáže scénáře budoucího vztahu památky a instituce. Práce si klade následující cíle: I) popsat komplex U Halánků jako kulturní památku a) urbanistický kontext b) historický vývoj budov c) stávají stav budov d) provoz v jednotlivých částech II) popsat NpM jako instituci a) historický vývoj b) současná struktura NpM

5 - 3 - c) technické potřeby instituce (kolik prostoru a jaké technické podmínky potřebují jednotlivá oddělení) III) stanovit zda a v čem by mohlo dojít ke kolizi zájmů instituce a zájmů památky IV) navrhnout koncepci řešení 2. KOMPLEX U HALÁNKŮ JAKO PAMÁTKA 2.1 Vymezení pojmů Nejprve definujme, co budeme dále označovat jako komplex U Halánků. Jde o prostor vymezený Betlémským náměstím a ulicemi Betlémská, U Dobřanských a Náprstkova. Tedy parcely č. 204, 205 a 206 v katastrálním území Staré město a budovy, které se zde nacházejí. To znamená budovy s č. p. 269 a Památková ochrana Dům U Halánků (č. p. 269, č. o. 1) je památkou od Citujme nyní výpis z Ústředního seznamu nkp. Podotýkáme ještě, že jde o informativní výpis z veřejné části databáze. citace z Ústředního seznamu nkp ( Číslo rejstříku uz Název okresu / S Praha hl.m. Sídelní útvar Část obce čp. Památka Ulice,nám./umístění č.or. HZ R Praha Staré Město čp.269 měšťanský dům U Halánků Praha 1, Betlémské nám. 1 Č Památka : měšťanský dům U Halánků Ochrana stav/typ uzavření : S Památkou od : Číslo rejstříku ÚSKP : 38383/1-146 Název okresu : Praha hl.m. Sídelní útvar (město/ves) : Praha Část obce : Staré Město Ulice,nám./umístění : Praha 1, Betlémské nám. Číslo popisné : 269 Číslo orientační : 1 Městská část : Praha 1 Stavební úřad : Stavební úřad - Úřad městské části Praha 1 Finanční úřad : Finanční úřad pro Prahu 1 Historická země : Čechy

6 - 4 - Dále je třeba vzít v úvahu, že dům U Halánků leží v oblasti chráněné od roku 1992 v rámci Světového kulturního dědictví Praha, historické centrum. To by mělo výrazný vliv například na posuzování případné přístavby, jejího vzhledu, výšky a celkového architektonického řešení. Zde si dovolíme legislativní vsuvku. V zákoně 20/1987 Sb. je kulturní památka definována takto: citace ze zákona 20/1987 Sb.: 2 Kulturní památky (1) Za kulturní památky podle tohoto zákona prohlašuje ministerstvo kultury České republiky (dále jen ministerstvo kultury ) nemovité a movité věci, popřípadě jejich soubory, a) které jsou významnými doklady historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti, jako projevy tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti, pro jejich hodnoty revoluční, historické, umělecké, vědecké a technické, b) které mají přímý vztah k významným osobnostem a historickým událostem. Jak uvidíme níže, splňuje dům U Halánků body a i b. Jednak dokládá vývoj nákladnického měšťanského domu od středověku do 19. století a dále pak upomíná na rodinu Náprstkových a řadu dalších významných osobností veřejného života 19. století, jak jsme zmínili v úvodu. Povinnost péče o kulturní památku stanoví zákon takto: citace ze zákona 20/1987 Sb.: Ochrana a užívání kulturních památek 9 (1) Vlastník kulturní památky je povinen na vlastní náklad pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením. Kulturní památku je povinen užívat pouze způsobem, který odpovídá jejímu kulturně politickému významu, památkové hodnotě a technickému stavu. Je-li kulturní památka ve státním vlastnictví, je povinností organizace, která kulturní památku spravuje nebo ji užívá nebo ji má ve vlastnictví, a jejího nadřízeného orgánu vytvářet pro plnění uvedených povinností všechny potřebné předpoklady. (2) Povinnost pečovat o zachování kulturní památky, udržovat kulturní památku v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením má také ten, kdo kulturní památku užívá nebo ji má u sebe; povinnost nést náklady spojené s touto péčí o kulturní památku má však jen tehdy, jestliže to vyplývá z právního vztahu mezi ním a vlastníkem kulturní památky. (3) Organizace a občané, i když nejsou vlastníky kulturních památek, jsou povinni si počínat tak, aby nezpůsobili nepříznivé změny stavu kulturních památek nebo jejich prostředí a neohrožovali zachování a vhodné společenské uplatnění kulturních památek. (4) Vlastník, který kulturní památku převádí na jiného, někomu přenechá k dočasnému užívání nebo předá k provedení její obnovy ( 14), nebo k jinému účelu, je povinen toho, na koho věc převádí nebo komu ji přenechává nebo předá, uvědomit, že věc je kulturní památkou.

7 (1) Neplní-li vlastník kulturní památky povinnosti uvedené v 9, vydá obecní úřad obce s rozšířenou působností po vyjádření odborné organizace státní památkové péče rozhodnutí o opatřeních, která je povinen vlastník kulturní památky učinit, a zároveň určí lhůtu, v níž je vlastník kulturní památky povinen tato opatření vykonat. Jde-li o národní kulturní památku, vydá toto rozhodnutí po vyjádření odborné organizace státní památkové péče krajský úřad v souladu s podmínkami, které pro zabezpečení ochrany národní kulturní památky stanovila vláda České republiky. (2) Rozhodnutí o opatřeních, která je povinen vlastník kulturní památky učinit, vydá obecní úřad obce s rozšířenou působností, a jde-li o národní kulturní památku, krajský úřad, též na žádost jejího vlastníka. (3) Podrobnosti o povinnostech vlastníků kulturních památek při jejich ochraně a užívání stanoví obecně závazný právní předpis. Obecně závazným předpisem dle čl je v současné době prováděcí vyhláška 66/1988 Sb., kde je uvedeno: citace z vyhlášky 66/1988 Sb.: Ochrana a užívání kulturních památek (k 9 a 10 zákona) 8 Vlastník kulturní památky je povinen se postarat o včasnou přípravu a řádné provedení všech prací a jiných opatření potřebných k zabezpečení péče o kulturní památku, zejména o zajištění: a) dobrého technického stavu a estetického vzhledu kulturní památky, b) vhodného a přiměřeného užívání kulturní památky, c) příznivého prostředí kulturní památky, popřípadě jejího přemístění na jiné vhodné místo, d) proti svévolnému poškozování, zničení nebo odcizení, nebo odcizení jejích odstranitelných součástí či příslušenství. (2) Organizace, která kulturní památku spravuje, nebo ji užívá nebo ji má ve vlastnictví, je dále povinna zajistit: a) neporušené uchování a účinné uplatnění uměleckých a kulturně historických hodnot kulturní památky, b) potřebné technické a jiné vybavení kulturní památky v souladu s její památkovou hodnotou, c) ochranu movitých kulturních památek po dobu trvání stavu nebezpečí, nouzového stavu, stavu ohrožení státu a válečného stavu. Je zřejmé, že v rámci Náprstkova muzea jsou velmi dobré teoretické předpoklady k naplnění zákonných předpisů. Dobrý technický stav ( 8a) je samozřejmostí, vzhledem k tomu, že památka je využívána k účelu, který konstituoval ze značné části její památkovou podstatu, nevzniká problém ani zde. Můžeme tedy říci, že památka je využita velmi vhodně ( 8b). Otázka zůstává v oblasti přiměřeného využívání ( 8b), optimalizace užívání a možnosti změn míry využívání v budoucnu v rámci případného růstu nebo modernizace instituce v památce sídlící.

8 - 6 - Také je otázkou, nakolik jsou příznivé praktické předpoklady k naplnění zmíněných předpisů, hlavně disponuje-li instituce dostatkem peněz, aby mohla o památku pečovat co nejlépe. 2.3 Urbanistický kontext Pokusme se začlenit dům U Halánků do kontextu v rámci urbanismu Betlémského náměstí. Jako výchozí pramen nám poslouží [1]. Za původní centrum, kolem kterého se Betlémské náměstí vytvářelo, považují autoři románský kostelík sv. Filipa a Jakuba, který stál na místě, dnes nezastavěném. Z Obr. č. 1 je patrné, jak jej lokalizuje V. V. Tomek [2]: Obr. č. 1: Situace Betlémského náměstí ve středověku Vidíme, že Betlémské náměstí bylo tehdy méně prostornou a uspořádanou kompozicí než dnes. Kostel svatých Filipa a Jakuba stál v těsné blízkosti domu Sazamy komorníka, tzn. dnešního domu U Halánků. Celé náměstí mělo a má dodnes neuspořádaně radiální charakter, jehož radiály se protínají ve více bodech. V literatuře [1] jsou za hlavní místa průniku radiál pokládány jednak Betlémské náměstí a dále pak severní konec ulice Na Perštýně. Za zajímavou může být považována i blízkost ulice Karoliny Světlé, o které se předpokládá, že ve středověké Praze tvořila významnou dopravní tepnu směřující ke Svatohavelskému brodu. Autoři [1] se domnívají, že významnější mohla být původně východní část náměstí ústící do ulice Na Perštýně. Význam lokality poklesl po stavbě Havelského města, a proto gotická zástavba nebyla tak intenzivní. To je však spíše spekulace, protože dochovaných gotických

9 - 7 - konstrukcí 1 je nad úrovní terénu málo a celkově jsou změny parcelace a poloha jednotlivých gotických domů nejasné. Urbanisté předpokládají [1], že gotická zástavba Betlémského náměstí byla jednoposchoďová. Ke změně polohy centra oblasti došlo po výstavbě Betlémské kaple (1391) a následném zániku kostela sv. Filipa a Jakuba. V období renesance probíhaly v lokalitě stavební úpravy. Nejvíce jsou patrné asi v rámci domu U Halánků 2, který se v té době stal velkým nákladnickým domem 3. O přestavbě však patrně nejsou pramenné zprávy kromě dokladů o tom, že Krocín kupoval okolní domy a že cena domu U Halánků se v té době více než zdvojnásobila. O stavebních úpravách máme jen nepřímou zprávu 4. Celkově lze konstatovat, že počet domovních celků se postupně zmenšoval a do dnešní podoby se ustálil v 17. století. V lokalitě se projevil také vliv baroka. Dům č. p. 258/I byl přestavěn a fasáda je připisována G. B. Aliprandimu 5. V té době došlo i ke změnám podlažnosti budov (z jednoposchoďových na dvouposchoďové) a posunu uliční čáry. V období raného klasicismu dostal dům U Halánků svoji současnou podobu. Naopak nákladnický dům č.p. 290 byl rozdělen na tři celky (č.p. 290, 996 a 997). Významným datem je rok 1786, kdy byla zbourána Betlémská kaple. Jinak je v [1] klasicistní období hodnoceno jako akce, které byly veskrze ovládány činžovním utilitarismem a nevytvořily žádné dílo byť průměrné architektonické ceny. Toto hodnocení si dovolíme označit za příliš příkré. Došlo k přestavbám v rámci zájmů a názorů doby, byla (jak připouštějí i autoři [1]) dodržena výšková hranice stanovená dříve. Vzniklé domy jsou kvalitními produkty dobového stavitelství, i když nikterak nevynikají. V klasicistním období vzniklo také Betlémské náměstí v rozloze, v jaké jej dnes známe. Faktem je, že pozdější výstavba 19. století byla vzhledem k výškovému uspořádání Betlémského náměstí značně převýšená, nevyjímaje novou budovu Náprstkova českého průmyslového muzea. Dále byl významným vznik spojky mezi Náprstkovou a Betlémskou ulicí, tedy ulice U Dobřanských, související patrně s dostavbou nové budovy NpM Osvaldem Polívkou na přelomu 19. a 20. století. Posledním významným zásahem v lokalitě byla rekonstrukce Betlémské kaple podle projektu Jaroslava Fragnera mezi lety V rámci této rekonstrukce byly také sníženy okolní budovy, aby byla posílena dominance kaple v rámci prostoru Betlémského náměstí. Zajímavou dobovou odbočkou je názor autorů [1] na výstavbu 19. století: Je nutno totiž vidět, že architektonická monstra 19. století, vzniklá ze spekulační horečky soukromokapitalistické, která se snažila využít stavebního pozemku do posledního metru a zakrývala už v době svého vzniku bídné světelné i dispoziční podmínky bytů, fasádami

10 - 8 - s přemírou štukových ozdob, stárnou daleko rychleji než zástavba historická, vznikající v mnohem uvolněnější půdorysné situaci. Tolik citát z [1], který je zjevně poněkud jednostranně zaměřen. Výstavba 19. století samozřejmě nebyla ideální, jako by ideální nebyla ani výstavba 50. let, kdyby měla příležitost nahradit výstavbu starší. Nicméně v době urbanistického průzkumu byly v nedobrém stavu i domy starší a troufáme si říci, že v trendu konstantní neúdržby by docházelo ke stárnutí jakýchkoli budov a otázka rychlosti chátrání při neúdržbě by asi neměla být na pořadu dne památkářů. Řešení je proto možná vhodnější hledat v zachování stávajícího stavu a dlouhodobé údržbě a postupných opravách následků jejího zanedbání, než v razantní změně stávajících staveb a v experimentování, které většinou zvyšuje míru rizik. Problém novostaveb v analyzované lokalitě je víceméně pasé, protože jedinou volnou větší parcelou v okolí je dvůr domu U Halánků. O jeho zastavění a celkové přestavbě komplexu U Halánků se vedou úvahy již poměrně dlouhou dobu 6, ale dosud k ní nedošlo. Těžko říci zda důvodem byly finanční zdroje, respektive efektivita jejich investice v porovnání s kvalitou a kvantitou získaného prostoru, památkové ohledy, či jiné důvody. Na závěr urbanistického exkursu si ukažme a okomentujme několik plánů lokality. Na Obr. č. 2 vidíme situaci k roku Všimněme si budov Kaple Betlémské, které byly zbořeny až roku Dále vidíme, že neexistovala ulice U Dobřanských a Betlémské náměstí bylo rozděleno blokem domů stojících naproti domu U Halánků. Dům U Halánků byl uzavřeným komplexem a můžeme zde vidět i malou zahradu mezi domem U Halánků a domem č. p Obr. č. 2: Plán Prahy J. D. Hubera z roku 1769 (Archiv plánů NPÚ)

11 - 9 - Dále máme (na Obr. č. 3) k dispozici plán z roku Vidíme, že Betlémská kaple již nestojí a ulice U Dobřanských stále není proražena. Dům U Halánků není již tak kompaktní jako na plánu J. D. Hubera, ale má vjezd do dvora a dvůr je částečně spojen s domem č. p Podotkněme, že dnešní ulice Náprstkova se toho času jmenovala Zlatá (Goldengasse). Malá zelená plocha zmíněná výše je stále zachována. Obr. č. 3: Plán prahy z roku 1816 (Archiv plánů NPÚ) Zajímavý je i Obr. č. 4. Jde o zaměření pozemku, pro Náprstkovo České průmyslové muzeum z roku Kvůli zachování čitelnosti popisů není plán zorientován správně ke světovým stranám. Kromě toho, že plán ukazuje rozsah komplexu U Halánků v době, kdy je muzeum založeno díky odkazu Anny Fingerhutové 7, je zajímavý i jménem svého zhotovitele. Je jím Alois Studnička, Náprstkův spolupracovník, bratr významného matematika Františka Josefa Studničky a učitel matematiky, fyziky a zeměměřičství. Cílem plánu je patrně určit pro potřeby nově zakládaného muzea rozsah pozemků, v jejichž rámci bude uvažováno o stavbě nové budovy. Vidíme, že z původního bloku, který dříve takřka odděloval dům U Halánků od Betlémského náměstí, zbyl v té době jen dům č. p Tento dům můžeme vidět na fotografii z Fotoarchivu NPU (Obr. č. 5)

12 Obr. č. 4: Pozemek komplexu U Halánků v roce 1873 (originál je ve sbírkách Národního muzea - Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur, archiv V.N. 150/2a) Obr. č. 5: Pohled na dům č. p. 252 (Fotoarchiv NPU N008094, nedatováno, fotograf Schulz)

13 Abychom si upřesnili představu o situaci koncem 19. st., použijeme ještě Hurtigův plán z roku 1891 (Obr. č. 6). Vidíme, že již stojí budova od Bauma a Mőnzbergera, která těsně sousedí s domem č. p. 271, s jehož majiteli vedl Vojta Náprstek během stavby spor o zastínění. Tento spor nám dává smysl teprve tehdy, uvědomíme-li si, že ulice U Dobřanských ještě neexistovala. Tím se také vysvětlují statické problémy se sousedním domem při hloubení základů (viz dále). Obr. č. 6: Výřez z Hurtigova Polohopisného plánu Starého města, Dolejšího Nového města a Josefova 1891 [18] Nyní si ukažme situační plán pozemku 299/4 se zakresleným vytyčením ulice U Dobřanských (Obr. č. 7). Proražení nové ulice patrně souviselo s dostavbou O. Polívky z roku Soudíme tak mj. i z faktu, že původní Zlatá ulice nese již název Náprstkova a přístavbu by bez této úpravy uliční čáry nebylo možno realizovat. Je také vidět, že byl snesen dům č. p. 268 a pro muzeum zakoupen pozemek pro přístavbu (označen písmeny abcde). Jinak se dispozice komplexu U Halánků nemění. Dům č. p. 252 zmíněný výše je zde stále patrný.

14 Obr. č. 7: Situační plán se zachycením plánované ulice U Dobřanských s plánovanými pozemkovými změnami (originál je ve sbírkách Národního muzea - Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur, archiv V.N. 150/53) Na katastrální mapě z roku 1922 (Obr. č. 8) je již ulice U Dobřanských zobrazena. Vidíme zde již muzeum s novou budovou od architektů Bauma a Mőnzbergera z let (hrubá stavba) a přístavbou od O. Polívky z roku Poněkud nejasná je situace na rohu ulic U Dobřanských a Betlémská. Vidíme též, že zmizel dům č. p. 252.

15 Obr. č. 8: Katastrální mapa z roku 1922 (Archiv plánů NPÚ) Nyní si prohlédněme katastrální mapu z roku 1946 (Obr. č. 9). Zde vidíme situaci vně komplexu U Halánků prakticky stejnou jako dnes. Ulice U Dobřanských je již hotova, je otevřen pohled do Betlémského náměstí a na rohu ulic Betlémská a U Dobřanských je malá zahrádka. Obr. č. 9: Katastrální mapa z roku 1946 (Archiv plánů NPÚ) V současnosti vypadá katastrální mapa takto (Obr. č. 10). Na vnější hranici zkoumaného komplexu se nic nemění, všimněme si ale zvětšení dvora ubouráním jednoho z křídel domu č. p. 269, patrně v roce 1948.

16 Obr. č. 10: Současná katastrální mapa (ČÚZK) Prohlédněme si nyní celou dnešní situaci na Obr. č. 11. Vidíme jednak stávající zastavěnost v půdorysu, polohu ulic Betlémská, Náprstkova a U Dobřanských, polohu Betlémské kaple a uzavření západní části Betlémského náměstí domem U Halánků. Také je jasně vidět rozhraní budovy z let a dostavby z roku Obr. č. 11: Letecký snímek Betlémského náměstí [6]

17 Vývoj budov NpM Od středověku do zakoupení Náprstkovou rodinou Vývoj domu U Halánků je poměrně složitý. Původně zde nestál pouze jeden dům s dvorem, jak je tomu dnes, ale zhruba čtyři domy menší. Tento počet určili odborníci [3] dle situace současných sklepů a listinných dokladů o vlastnictví domů v dané lokalitě. Domy jsou poprvé doloženy po roce Na Obr. č. 12 vidíme 4 domy doložené v místě dnešního domu U Halánků a dům pátý (proškrtnuto), který k městišti mohl patřit také. Obr. č. 12: Čtyři až pět původních domů v místě dnešního domu U Halánků, vyznačeno do plánu V. V. Tomka Na Obr. č. 12 vidíme očíslované domy pro přehlednost dalšího popisu. Vývojem jednotlivých domů se budeme krátce zabývat. První z domů, který dle [2] stál v severovýchodní části dnešního domu U Halánků, patřil komorníku Sezimovi (nebo Sazimovi, případně Sazamovi) z Hořešovic, který byl písařem desek Království českého. Na Obr. č. 13 je dům označen číslem 1. Roku 1411 přikoupil Sezima ještě další dům, označený zde číslem 3. Ten byl původně (1402) v majetku Jiřího Ruka (nebo Rusa), později v majetku Mikuláše, plebána od sv. Linharta. Poloha Sezimova domu je roku 1419 v jeho závěti popsána jako na rozcestí za Betlémem. Dům, označený na Obr. č. 13 číslem 2, byl od roku 1402 v majetku kléru. Původně patřil kněžím Frenclinu a Konrádovi, později (1410) mistru špitálu křižovníků. Křižovníci prodali dům téhož roku Ondřeji tandléři a roku 1411 jej Ondřej prodal za 22 kop panně Swatochně ze Svídníku. Té patřil ještě roku Roku 1424 však již patřil panně Anně, šlojířnici z Hradce Králové.

18 Pod číslem 4 na Obr. č. 13 nalezneme dům, uváděný dle V. V. Tomka od roku 1409 jako majetek Gredly, vdovy Matoušovy. Je možné, že domy č. 3 a 4 zaměňujeme, oba jsou totiž lokalizovány proti domu Velislava Sladovníka, což je č. p Tento dům je značně široký, takže domy proti němu mohou být dva (č. 3 a č. 4) až tři (připočítáme-li část domu Sezimy komorníka). Domy rozlišujeme podle toho, že pokládáme za logičtější, že Sezima přikoupil roku 1411 dům, označený číslem 3, který sousedil s jeho vlastním domem. Vraťme se však k domu č. 4. Jako majitelka je roku 1412 zmiňována Margareta Gredla, která je patrně totožná s Gredlou z roku Dalšími známými vlastníky byli sirotci po Bernardu Kotkovi. Způsob, jakým nabyli vlastnických práv, ale znám není. Od jejich poručníka koupil dům roku 1417 Jan Bechyně, podkomoří Království českého. V době husitských válek přešel dům na obec, která jej následně prodala Jakubu z Jičína, mydláři. Ze středověké situace jsme nezmínili ještě domek vyznačený proškrtnutím. Ten patřil roku 1412 ševci Mikuláši, zvanému Ptáček. Tentýž držel dům ještě v letech 1429 a Obr. č. 13: Rozlišení jednotlivých domů ve středověku vyznačené do plánu V. V. Tomka Vidíme, že situace v místech dnešního komplexu U Halánků, byla před vypuknutím husitských válek velmi složitá. Podrobněji je znám dlaší vývoj Sezimova domu, který stál na místě větší části dnešního domu U Halánků (kromě křídla do Betlémské ulice). Sezima odkázal dům své manželce Ludmile. Následně je dům v majetku dětí Jana apatykáře Janka a Marty. Ti jej pak (r. 1439) společně s domem U Kokotů odevzdali Janu Rečkovi z Ledče. Jan Reček měl domy po jejich smrti rozdělit mezi přátele, příbuzné a chudé. Rečkův odkaz r roku 1439 rozděluje Sezimův dům na třetiny mezi pannu Mandu, Markétu kloboučnici a paní Barboru s dcerou. Dále byl na dům vázán plat ke světlu do lampy před Tělo Boží u sv. Jiljí. Roku 1440 se majitelkami staly zmíněné Barbora, Manda a Markéta. Již roku 1443 dům

19 koupil Fridrich od Jednorožce (patrně míněn dům U Jednorožce na Staroměstském náměstí 20). Roku 1444 prodal Fridrich dům Martinovi z Jihlavy. Roku 1446 koupil dům sladovník Pavel. Od roku 1448 náležel dům povozníku Petříkovi a roku 1457 jej koupil sladovník Havel Labuť. I když byli mezi majiteli sladovníci, zůstává otázkou, zda šlo o dům nákladnický. Pochybnosti vzbuzuje zvláště cena domu (od 32 do 36 kop 8 ). Roku 1481 prodala vdova po Havlu Labuťovi dům písaři Jakšovi a jeho ženě Dorotě. Cena domu se zdvojnásobila (72 kop), což by mohlo znamenat buď rozsáhlejší stavební úpravy, nebo počátek nákladnictví. Jakeš zde vlastnil dva domy, jednak dům Sezimovský a dále pak dům U Černé zahrádky. Oba odkázal roku 1483 dětem a manželce Dorotě. Roku 1486 prodala Dorota Sezimovský dům povozníku Klementu Miláčkovi (za 75 kop). Dům U Černé zahrádky zdědila Dorotina neprovdaná dcera Anna. Klement Miláček svůj dům zastavil roku 1495 za 100 kop a roku 1496 koupil dům Jan Piškora ze Žatce pro svého syna Jiříka. Roku 1499 připadl dům Jiřímu Řešetákovi, manželu vdovy po zmíněném Jíříkovi. Roku 1511 dům vyženil Vít Hatiapatia, povoláním sladovník a majitel jiného domu v Betlémské ulici, který koupil od Doroty zvané Z černé zahrádky, tedy již zmíněné manželky písaře Jakše. Hatiapatia postoupil jeden ze svých domů roku 1514 Václavu Součkovi a druhý (patrně Sezimovský) roku 1521 sladovníku Jiříkovi a jeho manželce. Jiřík přikoupil část domu od burjana Haléře z Olšan, dům přestavěl a dle záznamů také sousedem opatřil. Po Jiříkově smrti prodaly jeho dcery Anna a Lidmila roku 1567 dům Václavu Krocínovi z Drahobejle za 265 kop (Jiříkovy přestavby byly asi poměrně významné). Téhož roku přikoupil Krocín ještě dům v Betlémské ulici od Havla Myšky a další dům roku 1589 od Václava Tichého. Patrně pak své domy přestavoval a upravoval (viz. poznámka 4). Do souvislosti s úpravami je dávána i deska s letopočtem 1591 a iniciálami Václava staršího Krocína z Drahobejle (viz Obr. č. 14 a 15).

20 Obr. č. 14: Deska s datací (1591) iniciálami a erbem Václava staršího Krocína z Drahobejle. Iniciály WA. ST.KRO.ZDRA P. jsou vepsány ve stuze v horní části. Obr. č. 15: Starší umístění desky na fotografii z Fotoarchivu NPÚ (N007238, nedatováno, Koupil-Koula). Dnes je deska na pavlači po pravé straně vchodu do knihovny. Václav starší Krocín z Drahobejle zemřel roku Majetek pak patrně spravovali jeho synové Václav mladší a Jan Kryštof. Zemřeli patrně krátce po svém otci a majetek zadlužili. Roku 1610 koupil dům úředník v Ungeltě Pavel Kuttnauer ze Sonnenštejna. Kupní

21 cena 2500 kop svědčí o rozšíření domu a nákladné přestavbě. Pavel Kuttnauer opustil Čechy po bitvě na Bílé Hoře a roku 1621 byl v nepřítomnosti odsouzen k smrti a jeho majetek (několik domů na Starém městě) konfiskován. Jeho manželka Ester zůstala v Čechách a patrně se jí povedlo část majetku zachránit. Poté, co Pavel Kuttnauer v exilu zemřel, provdala se podruhé za Šimona Krumlovského. Dům prodala roku 1628 Philibertu Emanuelu de Bois. Kupní cena byla 4000 zlatých, z čehož mělo být 2086 vyplaceno Esteře a 1913 mělo být odvedeno do Renthausu. Z této částky bylo Philibertu roku 1629 sleveno 400 kop míšeňských. Ještě roku 1637 nebylo vyrovnání zmíněných závazků jasné. Mezitím patrně na domě vázly další závazky, protože na správě domu se podílel i plnomocník vdovy a sirotků Weynygkovských (dlužná suma činila 712 kop míšeňských). Roku 1640 prodal Philibert de Bois dům Kryštofu Turkovi z Rozenthalu za 3250 zlatých rýnských. Kryštof Turek přikoupil od Zuzany Čáslavské sousední dům U Červených zvonů. Vznikl tak velký nákladnický dům se sladovnou, hvozdem a humnem 9. Roku 1676 koupil dům za 3300 zlatých rýnských Jan Halánek z Jičína s manželkou (odtud název U Halánků). Po smrti Jana Halánka, se jeho choť Dorota podruhé provdala za Václava Zatočila z Lıvenburku. Jan František Haniš, manžel jedné z Dorotiných dcer, koupil dům roku 1697 za 5000 zlatých rýnských. Dům fungoval tehdy jako pivovar a vinopalna. Dle seznamů Královské Berně zemské je dům v jeho majetku ještě v letech 1702, 1710 a Po Hanišově smrti zdědila dům nejprve jeho choť Terezie, dále dcera Marie Anna a posléze syn Jan Václav za dům zaplatil 5300 zl. Ve Vizitačních tabellách z roku 1726 je dům velmi podrobně popsán. Byl jednopatrový, kamenný, v přízemí měl komoru, kvelb, šenk, sušírnu, hvozdírnu, kropírnu a sladovnu, čtyři spilky 10, domek k pálení kořalky, dva dvory, stáj pro čtyři koně, komoru na postroje, studnu, kašnu tři sklepy a kuželník. V prvním patře bylo směrem do ulice osm pokojů, směrem do dvora kvelb, kuchyň, dvě předsíně a dvě komory. Po smrti Jana Václava Haniše dům patrně přešel na jeho děti (Jana Františka, Ignáce, Antonína Františka a Josefínu), spravovala jej však Marie Anna Heinischová z Greifenthalu (patrně nějaká příbuzná žijící v Praze). Roku 1780 prodal Jan František Haniš dům za 9000 zlatých Antonínu Langvarovi a jeho choti Barboře. Roku 1816 byl dům ve vlastnictví Barbory Langvarové a je popisován následovně: V přízemí byly prostory potřebné pro nákladnickou živnost, dvě šenkovní světnice, kvelb, zahrádka, stáj pro dva koně a prostory pro pálení kořalky. V prvním patře byly celkem čtyři byty. První byl třípokojový s kuchyní dvěma komorami a spižírnou, druhý dvoupokojový s kuchyní, třetí dvoupokojový s kuchyní (označen jako vojenský byt) a čtvrtý dvoupokojový s kuchyní spižírnou a komorou.