Leopold Batěk, Praha 1922 Ředitel městských sadů na Královských Vinohradech, zakladatel školy.

Transkript

1

2 Lidstvo přišlo k poznání, že zahrada není zbytečným přepychem, že věnuje-li se peníz na kus zeleně, vydá-li se za květinu, zdobící příbytek, není vyhozen, ale naopak, že jest to kapitál, na dobrý úrok uložený. Leopold Batěk, Praha 1922 Ředitel městských sadů na Královských Vinohradech, zakladatel školy. 2 Střední odborná škola stavební a zahradnická, Praha 9, Učňovská 1

3 Obsah : Úvodní slovo ředitele str. 5 Přání škole od významných osobností.. str. 7 Trocha historie..... str. 10 Školní botanická zahrada. str. 35 Provozní zahrada... str. 56 Vzpomínky zaměstnanců.. str. 62 Současnost školy.. str. 66 Proč se nám na této škole líbí anketa. str. 79 Resumé (angl. + něm.)..... str. 80 Situační plán botanické zahrady... str. 82 3

4 4

5 Slovo ředitele Střední odborná škola stavební a zahradnická na Jarově je unikátní v mnoha směrech. Nejzajímavějším z nich je spojení dvou naprosto odlišných studijních zaměření stavebního a zahradnického. Ovšem díky této skutečnosti má naše škola neuvěřitelně báječnou výhodu - může slavit dvě různá výročí založení školy. Stavební část svou historii píše relativně krátce od roku 1973, kdy byl žákům a učitelům předán do užívání areál na Jarově. Naproti tomu zahradnická část školy má tradici podstatně delší. Již před 100 lety (v roce 1909) byla založena škola na Královských Vinohradech, k jejímuž odkazu se hlásíme a s hrdě se považujeme za její nástupnickou organizaci. Jsme tedy školou relativně mladou a moderní, ale zároveň s dostatečně dlouhou tradicí. Dnešní spojení stavebního a zahradnického zaměření v jedné škole se sice může zdát na první pohled jako téměř nesourodé, snad až nesmyslné, ale po přibližně deseti letech spolužití můžeme naprosto oprávněně hovořit o dokonalé symbióze těchto odvětví. Symbióze, která se projevuje především ve snaze vést naše absolventy k vytváření všeho krásného, co nás obklopuje, ať již jsou to interiéry i exteriéry staveb, či živá zeleň uvnitř i vně budov. V průběhu uplynulých sta let se pochopitelně mnohé změnilo; zahradnické obory v Praze několikrát změnily svou adresu a nyní sídlí v odloučeném pracovišti naší školy v nádherném areálu Pod Táborem, kde je téměř dokonalé zázemí s vlastní botanickou zahradou, zámečkem, rybníkem, 5

6 dostatečně velkými skleníky, s plochami pro hospodářskou zahradní činnost. Z malé školy, která v roce svého vzniku začínala výuku se 64 žáky, se staly zahradnické obory součástí jedné z největších středních škol v Praze. V zahradnických oborech, ať již tříletých učebních, čtyřletých maturitních, nebo dvouletých a tříletých nástavbových, zde studuje každý rok téměř 400 žáků. Zahradnické obory prokázaly v uplynulém století v Praze svou životaschopnost. Velkou zásluhu na tom má především několik generací odborníků, kteří v každé době udržovali úroveň výuky dostatečně vysoko. Většina z nich se zasloužila o to, že naše škola dnes patří k absolutní špičce zahradnických škol v České republice a je uznávaná i v rámci mezinárodní spolupráce. Touto publikací bychom chtěli všem alespoň symbolicky poděkovat a zároveň přiblížit veřejnosti historii i současnost naší jedinečné školy. Věřím a doufám, že i naše generace zanechá svou nesmazatelnou stopu v historii této školy. A až jednou, třeba za dalších sto let, někdo po nás bude sestavovat podobnou publikaci, snad nás ohodnotí velkou 1. 6

7 Přání škole od významných osobností Hlavní město Praha je zřizovatelem celé řady zajímavých středních škol, od gymnázií přes různé druhy středních odborných škol po školy s učňovským zaměřením. Je dobře, že v tak pestré paletě si každý absolvent základní školy může vybrat tu školu, která bude předurčovat jeho další vzdělávací cestu. Ti, kteří propadli kouzlu přírody, konkrétně pak všemu co roste, zelená se, kvete a přináší potěchu či užitek, vědí, že pro ně je patrně nejlepší volbou Střední odborná škola stavební a zahradnická, Praha 9, Učňovská 1. Odloučené pracoviště této školy v ulici Pod Táborem je rájem pro každého zahradnického nadšence. Měl jsem možnost si osobně projít krásně zrekonstruovanou botanickou zahradu, prohlédnout si malebný zámeček nad rybníkem a kochat se krásou tropických a subtropických sbírek ve sklenících. Ty na svou novou podobu teprve čekají, ale technická dokonalost je zde nahrazována nadšením a profesionalitou zdejších pracovníků. I proto se škola může chlubit řadou unikátních rostlin, pro které v nejbližší době postavíme skleníky nové, odpovídající současným potřebám a zároveň i perspektivám dalšího rozvoje oboru. 7

8 Jsem přesvědčen, že tato škola má veškeré předpoklady pro udržení vysokého standardu poskytovaného vzdělání. Vím, že absolventi školy patří ke špičkám ve svém oboru a nemají problémy se svým profesním uplatněním. U příležitosti stoletého výročí přeji této škole do dalších let vynikající podmínky pro svou činnost, dostatek schopných odborníků pro zajištění výuky a pochopitelně také hodně šikovných a zvídavých zájemců o studium. 8

9 Mezi botanickými zahradami České republiky patří Botanická zahrada Střední odborné školy stavební a zahradnické, Praha 9 - Malešice mezi ty nejmladší. I přesto, že byla založena poměrně nedávno, teprve v roce 1991, stihla si za nedlouhou dobu své existence vybudovat mezi zahradami při středních zahradnických a zemědělských školách dobrou pověst. Vždyť propojení botanické zahrady s jejím smyslem a posláním s výukovými potřebami zahradnické školy určitě není zcela snadné. V botanické zahradě v Malešicích se to podařilo velmi dobře. Byly zde vytvořeny významné sbírky mnoha okrasných rostlin. Za zmínku jistě stojí např. bohatá kolekce rostlin čeledi áronovitých, broméliovitých, rodu Cykas, Zamia a Ficus, rovněž celé řady venkovních dřevin, skalniček a kapradin. Součástí školy a botanické zahrady je i laboratoř kultur in vitro, což není u botanických zahrad příliš běžné. Slouží zejména pro potřeby výuky, jako místo kde se žáci školy seznamují s moderními technologiemi množení rostlin. Když byla v roce 2005 ustavena Unie botanických zahrad ČR, stala se tato botanická zahrada jedním ze zakládajících členů. Smyslem založení Unie bylo zejména obnovit spolupráci a kontakty mezi botanickými zahradami v České republice a více otevřít domácím botanickým zahradám přístup i k informacím na mezinárodním botanickém poli. Věřím, že přistoupení k Unii BZ ČR botanické zahradě v Malešicích bylo ku prospěchu a že spolupráce, která byla takto navázána, bude nadále pokračovat. Do dalších let přeji botanické zahradě v Malešicích všechno dobré a nerušený a úspěšný rozvoj. Ing. Petr Hanzelka, Ph.D. Tajemník Unie botanických zahrad ČR 9

10 Stoletá historie zahradnické školy v Praze Malešicích Jaroslav Čuba, zástupce ředitele Období Založení první české zahradnické školy v Praze předcházelo několik významných historických okolností. V roce 1907 se sešlo České zahradnictvo v Kutné Hoře, aby manifestovalo za zřízení české zahradnické školy a usneslo se na rezoluci. V dopise Slavné městské radě Královského hlavního města Prahy ze dne 10. září 1907 se mimo jiné píše: České zahradnictvo domáhá se po léta vyššího učiliště za účelem lepšího vzdělávání a možnosti vychovávat zahradníky takové, kteří by vyhovovali moderním požadavkům nynější doby. 10 Budova c.a k. Vyšší reálky v Praze na Smetance, kde bylo zahájeno vyučování

11 16. prosince 1908 bylo svoláno zasedání Společenstvem zahradníků a obchodníků s květinami a Zemskou ústřední jednotou českých zahradníků do zasedací síně Zemědělské rady pro království České. Jeho úkolem bylo učinit první kroky ke zřízení odborné pokračovací školy zahradnické pro Prahu a okolí. Návštěva školy by byla povinná pro všechny zahradnické učně v Praze, bez ohledu na to, jsou-li zaměstnáni v zahradách nebo v květinářských závodech. Na tomto významném zasedání se sešli zástupci státních a samosprávních úřadů, vysokých škol a dalších vědeckých a zemědělských korporací. Referát přednesl vrchní městský zahradník Leopold Batěk, předseda Zemské jednoty českých zahradníků. Vyslovil jednoznačný požadavek udělat všechny kroky proto, aby již ve školním roce 1909/1910 byla otevřena Prvá česká odborná pokračovací škola zahradnická. Jeho projev se setkal s nevšedním a jednomyslným souhlasem všech přítomných. Následně bylo rozhodnuto o zřízení přípravného výboru, který později vypracoval potřebné administrativní náležitosti. Členy přípravného výboru byly zvoleny následující osobnosti: - Jan Lanc předseda Společenstva zahradníků v Praze - Julius Skuhravý ředitel Průmyslové školy pokračovací na Královských Vinohradech - Leopold Weigner inspektor technologického muzea v Praze - prof. Dr. František Sitenský inspektor hospodářského vyučování v Království Českém 11

12 Předsedou přípravného výboru byl zvolen Leopold Batěk ( ), zahradní architekt, vrchní městský zahradník, ředitel městských sadů na Královských Vinohradech, předseda Zemské jednoty českých zahradníků - byl hlavním iniciátorem založení školy. Vyučil se v zámeckém zahradnictví v Cholticích a po absolvování německé zahradnické školy se stal zahradním architektem. Zpočátku působil v Liberci, od roku 1904 byl vrchním zahradníkem a později ředitelem sadů v Praze. Vyprojektoval a založil celkem na 200 parků a zahrad. V průběhu své činnosti založil Riegrovy sady a řídil rekonstrukci Čechových sadů. Uspořádal celou řadu zahradnických výstav a iniciativně popularizoval význam zahradnictví v tehdejší společnosti. Založil zemské ústředí Jednoty českých zahradníků, kde sjednotil jednotlivé obory českého zahradnictví. Byl členem Ovocnické a Dendrologické společnosti České akademie zemědělské. Později se stal zakladatelem Národní společnosti zahradnické. Leopold Batěk byl významnou vedoucí osobností českého zahradnictví. Přípravný výbor vypracoval učební osnovu a rozpočet školy. Současně byly zajištěny školní místnosti v budově c.k. české vyšší reálky na Královských Vinohradech v Praze. Blízkost velkých Riegrových a dalších sadů jevila jako prospěšná k zajištění odborného a praktického vyučování. Všechny písemné náležitosti pak výbor zaslal ministerstvu veřejných prací se žádostí, aby zřízení školy bylo schváleno vládou a škola byla podpořena přiměřeným státním příspěvkem. Místodržitelství v dopise ze dne žádá mj. zvýšení počtu hodin odborných předmětů na čtyři hodiny týdně v prvním ročníku a na pět hodin týdně ve druhém ročníku. Rozpočet nákladů školy ve výši 6 763,- korun byl označen za nemírný. 12

13 Po několika dalších jednáních a po úpravě základních dokumentů byl vydán souhlas k otevření školy ještě ve školním roce 1909/1910. Zápis žáků byl vyhlášen na neděli 10.října a na středu 13.října Snahou bylo otevřít v prvním roce hned dva ročníky. Do prvního ročníku byli přijímáni žáci, kteří se prokázali propouštěcím vysvědčením z obecné školy. Do druhého ročníku byli přijímáni ti, kteří absolvovali měšťanku nebo několik tříd střední školy (gymnázia nebo reálky). V nejasných případech se rozhodovalo na základě přezkoušení žáka. Zápisné do školy činilo 1 korunu. Celkem bylo zapsáno 63 žáků z Prahy a okolí. Učební plány školního roku 1909/

14 Učební plány školního roku 1909/1910 Slavnostní zahájení školního roku se konalo v neděli 17. října 1909 a zúčastnila se jej řada významných osobností. Předseda školního výboru Leopold Batěk v zahajovacím projevu poukázal na to, že slavnost je sice skromná, ale pro české zahradnictvo nesmírně významná. Ocenil podporu různých činitelů, korporací a zejména připomněl pomoc pana inspektora prof.dr.františka Sitenského, prof.a.bráfa a též L.Weignera. K založení školy obdržel přípravný výbor celou řadu blahopřání od pokrokových českých zahradníků, české vlastenecké jednoty a od Zemské jednoty zahradníků pro markrabství Moravské. Vlastní vyučování bylo zahájeno v pondělí 18. října 1909 a podle usnesení přípravného výboru se vyučovalo vždy v pondělí a ve středu. První učňovské školy měly pozvednout nebo udržet obecné vzdělání, pokračovací školy sledovaly v podstatě dva cíle: rozšířit všeobecné znalosti učňů a současně je odborně vzdělávat, včetně základních znalostí o vedení živnosti. Jestliže 14

15 měl být majitel živnosti úspěšný, musel být nejen velmi dobrým odborníkem, ale i obchodníkem. V prvním školním roce 1909 / 1910 na škole vyučovali: - Julius Skuhravý ředitel školy - Robert Beránek odborný učitel Zemského pomologického ústavu - Antonín Jermář vrchní zahradník Strakovy akademie - Svatopluk Mocker odborný učitel Zemského pomologického ústavu - Viktor Souček dílovedoucí a vazač květin firmy Lanc z Prahy - Leopold Batěk ředitel městských sadů na Královských Vinohradech - Josef Strnad majitel velkozahradnictví v Praze Chuchli a Veleslavíně - Karel Morava městský zahradník v Písku 15

16 16 Prezenční listina slavnostního zahájení ze dne 17. října 1909

17 Blahopřání prof.dr.f.sitenského, zemského inspektora hospodářského vyučování v království Českém Škola měla k dispozici pouze pronajaté učebny v c.k. vyšší reálce na Vinohradech, za které musela platit nemalé 17

18 nájemné. Jediným zdrojem příjmů školy byly příspěvky různých úřadů a dary korporací a jednotlivců. Nejvyššími položkami, které škola musela platit, byly pronájem učeben, otop a osvětlení. Finanční zdroje však nebyly dostatečné a následkem nepříznivé finanční situace ředitel c.k. vyšší reálky, která zahradnické škole učebny pronajala, stále upomínal o zaplacení a vyhrožoval výpovědí. Za této situace zasílá správa školy na různé úřady žádost za žádostí o finanční podporu. Hledá pomoc a žebrá o přízeň u nejvyšších úředních představitelů a jejich přátel. Po dvou letech dostává škola výpověď a stěhuje se do náhradních prostor v Žižkovské ulici, později se přesouvá do ulice Lužické a následně pak do Moravské ulice na Královských Vinohradech. Tyto náhradní prostory však škola získala jen díky pochopení a nezištné podpoře městské rady na Královských Vinohradech. 18 Josef Maršálek ( ) významný pražský zahradník, vedoucí zásobní zahrady v pražské Stromovce a od r první vedoucí odborného výcviku v Malešicích. Vyučoval květinářství a je autorem prvních učebních textů, byl absolventem školy na Král. Vinohradech. Jako učni jsme chodili do školy od 15. září do 30.března,vzpomíná Josef Maršálek.,,Ve všech ročnících byly následující předměty: písemnictví, počty, občanská nauka, kreslení a odborné vyučování. Často se stávalo, že učební páni učně do školy vůbec neposílali, nebo jen nepravidelně. Takoví živnostníci však byli oprávněně postihováni živnostenskými referáty. To se stávalo jednou z příčin nepřátelského vztahu zahradnických živnostníků ke škole.

19 V roce 1916 se stal ředitelem školy odborný učitel Zemského pomologického ústavu Robert Beránek. Od roku 1934 byl ředitelem František Schmidt a v roce 1940 jej nahradil Emanuel Kolenatý. Oba byli odborní učitelé Zemského pomologického ústavu. V roce 1942 se opět škola přesouvá do náhradních prostor v Sokolské ulici. Stěhovací anabáze byla ukončena až v roce 1948, kdy škola dostává do užívání od Magistrátu hlavního města objekt v Praze 9 Malešicích. Od roku 1948 se stal ředitelem školy Karel Marek, který byl záhy odvolán z funkce pro defraudaci majetku. V letech absolvovalo školu 1101 žáků. Jedna z prvních školních učebnic 19

20 Období V roce 1947 se stal zámeček s přilehlými pozemky v Malešicích majetkem města. Referát školství, vědy a kultury jej předal v roce 1948 do užívání škole s tím, že vyučování v novém objektu bude zahájeno 1.září Budova teoretického vyučování v ulici Pod Táborem 20 Zimní foto zámečku (1927)

21 Toto rozhodnutí mělo pro další vývoj školy zcela zásadní význam. Zatímco v předchozích letech měla škola jen pronajaté učebny na Královských Vinohradech a chybělo zázemí pro odborné vyučování, zde v Malešicích získala téměř vše, co potřebovala budovu, historický park pro výuku sadovnictví, téměř 2 000m 2 skleníkových ploch a zásobní zahradu s velkou plochou pařenišť. Přestěhováním školy bylo možné zcela změnit učební dokumenty, zvýšit úroveň a dotace hodin odborného výcviku a rozšířit výuku předmětu vazačství, pro který si škola mohla pěstovat i potřebné květiny. Celý objekt byl přizpůsoben činnosti školy. V budově zámečku byly zřízeny učebny, skleníky byly osázeny novými květinovými kulturami a jen v tzv. vinných sklenících byly udržovány původní stolní odrůdy révy vinné. Pokusné pole s výživou letniček (1950) Po příchodu Josefa Maršálka do Malešic ( ) se do skleníků školy přemístily i sbírky tropických rostlin udržované v zásobní zahradě pražské Stromovky. Šlo 21

22 především o velkou sbírku bromélií a orchidejí shromažďovanou tehdejším spolkem Roezl. Ve školní zahradě bylo obnoveno pěstování květin v pařeništích a postupně se zakládala ovocná školka. V květnu roku 1951 Ministerstvo školství schválilo nový status školy i se změnou názvu na Základní odbornou školu zahradnickou. Celý objekt byl přejmenován na Výcvikové středisko v Praze - Malešicích. V následujícím roce je výcvikové středisko zrušeno a vzniká Závodní učňovská škola za vedení Karla Rubeše. Podle nového statutu zajišťoval finančně i provozně školu komunální podnik Zahradnictví hlavního města Prahy a stal se i jejím správcem. Náklady na učební pomůcky a výuku hradil stát. Po úpravách pro činnost školy nastaly současně i podmínky pro rozvoj jednotlivých úseků pracoviště k plnění výrobních zahradnických úkolů, které požadoval podnik Zahradnictví hl.města Prahy. V té době má tato škola velmi silné vedení: vedoucí odborného výcviku Josef Maršálek, Petr Šícha hospodář, odborný výcvik posílili Ludmila Zatloukalová, Rudolf Polický, Oldřich Řehák a Vladimír Staněk. Na provozní zahradě byla zahájena výstavba oknových japanů pro rychlení květin a uvažovalo se o vybudování kotelny pro vytápění a o přístavbě nových skleníků. Byla zahájena intenzivní údržba historického parku, který byl v té době značně zanedbán. Bylo to způsobeno válečnými roky a dlouhými průtahy při převodu majetku na stát a následně na město. Iniciativou tehdejších zahradníků, kteří do školy nastoupili, byly počáteční úkoly v krátkém čase splněny. Výcvikové středisko tak bylo připraveno pro kvalitní výuku zahradnických učňů, jejichž zájem o školu se neustále zvyšoval. 22

23 Ruční zpracování pozemků ve školce (1951) Jeden z prvních mechanizačních prostředků 23

24 Nejlepší ročník 2.A Odborný výcvik v zelinářské zahradě 24

25 Růže v okrasné školce (1954) V roce 1951 se stal ředitelem školy Karel Rubeš, který byl současně jedním z odborných učitelů. Postupem doby se stal významnou osobností v zahradnickém školství a jeho vedení školy někteří z nás ještě pamatují. Ředitelem byl 24 let. Karel Rubeš ( ) byl synem zámeckého zahradníka ve Štiříně. Také jeho děda a strýc byli zahradníky. Dnes můžeme připomenout, že i všechny jeho děti jsou zahradníky. Absolvoval Vyšší ovocnickovinařskou a zahradnickou školu v Mělníce. Po několikaleté praxi byl v roce 1949 přijat na Malešickou školu jako odborný učitel. Za dva roky byl jmenován ředitelem a vedoucím výcvikového střediska v Praze - Malešicích. Mimo jiných na škole v té době již působili Josef Maršálek a Jaroslav Pešek. V období let vybudoval vzorné středisko pro výchovu zahradnického dorostu v Praze. V roce byl pověřen úkoly na reorganizaci místního hospodářství včetně založení Ústavu pro 25

26 doškolování ředitelů škol v resortu místního hospodářství. V tomto období ho střídavě zastupovali ve funkci Josef Maršálek a Ing.František Šebor ( ). Po splnění tohoto úkolu se po třech letech Karel Rubeš opět vrací do školy a věnuje se i nadále výchově mladých zahradníků až do roku Pro učiliště získal celou řadu vynikajících odborníků jakými byli: Rudolf Polický, Vladimír Staněk, Oldřich Řehák, Ing.František Šebor, později Jaroslav Dohnal, Arnošt Bělohradský, Vladimír Blecha, Petr Kreuz, Čeněk Jansa, a mnoho dalších. Pro teoretické a odborné vzdělávání získal celou řadu nových odborných učitelů. Na škole začali vyučovat ing.jan Florián, Stanislav Valenta, ing.jiří Růžička, Miloš Rada, Zdeňka Brabcová (od r.1965 vedoucí teoretického vyučování), Jiřina Růžičková, Hana Kubaštová, Irena Šeborová, a externisté Josef Vik, Josef Michl a Eduard Hampl. Po odchodu Jaroslava Dohnala do důchodu se stal vrchním mistrem Petr Kreuz. Josef Maršálek a ředitel Karel Rubeš nad kulturou hrachoru vonného 26

27 Vedoucí pracovníci jaro 1959 (zleva) Jaroslav Dohnal, Rudolf Polický, Ing.František Šebor, Ludmila Zatloukalová, Jaroslav Pešek, Josef Maršálek, Libuše Hamplová, Miroslava Jelínková, p. Píchová Zahradnická škola v Praze Malešicích se pod jeho vedením stala významným vzdělávacím centrem pro výchovu pražských zahradníků a od té doby byla uznávána jako přední zahradnické učiliště v celé republice. Vzrůstající zájem o školu a tím i nárůst počtu nových učňů vyvolaly potřebu modernizace celého provozního zázemí školy. Začalo se uvažovat o přestavbě celého zařízení na moderní objekt. Představa o výstavbě vznikla hned ve dvou variantách. První variantou byla výstavba nového zařízení právě v Malešicích - jejím zastáncem byl ředitel Rubeš a celé vedení školy. Druhou variantou byla představa vedení podniku Sady, lesy a zahradnictví hlavního města Prahy o výstavbě nového učiliště v podnikovém závodě v Hodkovičkách v Praze 4. Následkem toho docházelo k neustálým sporům o to, kde vlastně v budoucnosti bude probíhat výchova mladých 27

28 zahradníků. Současný objekt malešické školy však trpěl tím, že nová výstavba nebyla rozhodnuta a do starého provozu nikdo už nechtěl zbytečně investovat. Tyto spory zavinily určitou stagnaci technického a technologického rozvoje pracovišť odborného výcviku. Částečně se tento problém vyřešil až v sedmdesátých letech minulého století. V roce 1979 odchází ředitel Karel Rubeš do důchodu a v jeho funkci ho nahradil ing. Vladimír Blecha. Ten pracoval na škole již od roku 1968 ve funkci mistra odborného výcviku, vedoucího školkaře, později se stal vedoucím provozní zahrady. Za jeho působení se bylo nutné především zaměřit na změnu technického stavu a modernizaci vybavenosti pracovišť. Byla provedena příprava na nutnou rekonstrukci školní budovy v ulici Pod Táborem. K tomu účelu byly vybudovány Tesko budovy v zadní části parku jako náhradní objekt pro vyučování po dobu rekonstrukce hlavní budovy. V těchto budovách probíhala školní výuka až do roku 1998, protože podnik Sady, lesy a zahradnictví nenalezl prostředky na opravu hlavní školní budovy. V průběhu let bylo vybudováno technické zázemí údržby a následně se započalo s rekonstrukcí skleníků na svahu. Skleníky byly v havarijním stavu a od roku 1948, kdy je škola převzala, nebyly nijak zvlášť udržovány. Došlo proto k obnově pláště skleníků a jejich částečné vnitřní modernizaci. Kvalita rekonstrukce však byla poznamenána jejich nevhodným umístěním na svahu v těžko přístupném terénu. Materiály, které byly v té době k dispozici, také nepřispěly ke kvalitě rekonstrukce. Přestavbu skleníků řídil a organizoval Slavomil Vyhnal, který byl hlavním iniciátorem velkých technických úprav na pracovištích školy. Skleníky jsou dnes součástí Školní botanické zahrady a obsahují cenné sbírky tropických rostlin, které slouží k výuce žáků a širší veřejnosti. Dnes je vypracován nový projekt moderních skleníků v jiné části zahrady, jejichž výstavba bude dokončena v roce

29 Po rekonstrukci skleníků na stráni bylo přistoupeno k vybudování nových a moderních skleníků na provozní zahradě školy. Jednalo se o výstavbu skleníků LUR-445, jejichž dodavatelem byl tehdejší podnik Sempra Děčín. Výstavba byla dokončena v roce 1990 a pracoviště školy získalo zcela nové možnosti v pěstování zahradnických kultur. Došlo ke změně pěstovaných sortimentů na skleníkových i venkovních plochách. V průběhu těchto rekonstrukcí byly vystavěny nové pracovny pro odborný výcvik ve spolupráci se Stavebním učilištěm na Jarově. Provozní zahrada s oknovými japany a skleníky PJ snímek z roku

30 Rekonstrukce skleníků na svahu (1983) Výstavba skleníků LUR-445 (1987) 30

31 Skleníky ve svahu Práce ve skleníku 31

32 Ředitel Ing.Vladimír Blecha v roce 1990 odchází a nahrazuje jej Ing.Michal Voigst - odborný učitel Střední zahradnické školy v Mělníku. Ve funkci ředitele pracoval jen velmi krátce, na konci školního roku 1991/1992 odchází, aby založil soukromou zahradnickou školu v Praze 4. Na jeho místo byl jmenován Mgr.Jaroslav Drda - učitel SOU zahradnického v Malešicích. V roce 1991 je tzv. dolní zahrada se skleníky a parkem prohlášena Školní botanickou zahradou. Pro její zřízení byl do učiliště opětovně přizván Jaroslav Čuba. V témže roce bylo započato s rekonstrukcí celkem zanedbaného parku, vzhledem k tomu, že jeho údržba od roku 1948 byla jen extenzivní. Podrobnější informace o tomto tématu jsou ve zvláštní kapitole o školní botanické zahradě. V první polovině devadesátých let došlo k mnoha neuváženým pronájmům některých prostor pracoviště. Navíc škola ztratila z restitučních důvodů budovu školy, která stále čekala na svoji rekonstrukci. Dochází tak postupně ke stagnaci provozu. Z těchto důvodů odchází celá řada kvalifikovaných mistrů a provozních pracovníků, kteří ztratili zájem o práci na pracovišti, které se jevilo jako málo perspektivní. V roce 1997 škola získala prostředky na výstavbu nové školní budovy v hodnotě 36 milionů korun. Záměr i projekt byl připraven. Bohužel, tehdejšímu řediteli se nepodařilo stavbu administrativně připravit v požadovaném termínu a přidělené prostředky na stavbu byly pozastaveny. Následkem toho přichází Ministerstvo školství s návrhem na sloučení školy se Stavebním učilištěm v Učňovské ulici v Praze 9. Ředitelem školy se stává současný ředitel SOU stavebního (nástupnické organizace) ing. Ladislav Špička, CSc. Po jeho odchodu do důchodu byl s účinností od 1. září 2008 jmenován ředitelem školy Mgr. Miloslav Janeček. 32

33 Období Sloučení škol mělo řešit hned několik problémů. Zahradnická škola neměla vhodnou budovu pro teoretické vyučování a přitom na SOU stavebním nebyla naplněna kapacita školy. Údržba zahradnického pracoviště byla více než nutná a stavební učiliště k tomu mělo dostatek profesí. Dnes se vyučuje v moderních učebnách. Žáci školy mají k dispozici vybavení celého školního areálu na Jarově. Areál zahradnické školy se stal odloučeným pracovištěm školy pro odborný výcvik a odbornou praxi. Odloučené pracoviště zůstalo nedotčeným areálem zahradnické školy, v současné době prochází intenzivní modernizací. Toto historické pracoviště má nezastupitelný význam pro odborné vyučování zahradnických oborů. Školní botanická zahrada spolu s provozní zahradou vytvářejí velmi dobré podmínky pro osvojení praktických základů zahradnictví. Je možné konstatovat, že škola naplňuje představy, které měli její zakladatelé již v roce

34 Současná budova školy v ulici Učňovská 1 Výuka v učebně biologie 34

35 Školní botanická zahrada Záměr zřídit školní botanickou zahradu vznikal na konci osmdesátých let minulého století. V roce 1991 bylo rozhodnuto o drobných úpravách historického parku školy a pěstebních skleníků na svahu kopce Tábor. Současně byl požádán Poradní sbor při Ministerstvu životního prostředí ČR o zaregistrování Školní botanické zahrady. Poradní sbor pro botanické zahrady Ministerstva kultury (od roku 1990 Ministerstva životního prostředí) vznikl koncem 60. let. Tento sbor byl poradním orgánem ministerstva pro botanické zahrady a konal každoročně konferenci zástupců botanických zahrad československých i zahraničních. Z těchto konferencí vycházel Zpravodaj botanických zahrad. Poradní sbor zanikl v roce 1999 a nahrazen byl až v roce 2005 Unií botanických zahrad České republiky. 35

36 Historický park v okolí malešického zámečku vznikl kolem roku 1920 zásluhou tehdejšího majitele Vladimíra Jiráska. Na projektu a realizaci parku se podílel známý pražský zahradní architekt František Thomayer ( ), který byl majitelem okrasných školek v Říčanech u Prahy. Ve svém projektu využil stávající prostor zahrady k založení přírodně krajinářského parku s potokem a rybníkem. Školní botanická zahrada se rozkládá v tomto malebném údolí povodí Malé Rokytky a na jihozápadních svazích vrchu Tábor v Praze 9. Jsou zde vytvořeny ideální podmínky pro sadovnické využití prostoru. Ke svahům se skalními výchozy ordovických břidlic přiléhají nivní loučky meandru potoka. Tím jsou zajištěny rozmanité biotopy pro pěstování rostlin s různými vlhkostními a světelnými nároky. Je ideálním místem pro shromažďování rostlinných materiálů a dřevin pro didaktické potřeby zahradnické školy. Od roku 1991 dochází k jeho pravidelné údržbě a obnově některých zanedbaných partií z předchozích let. Došlo k částečné rekonstrukci cest a vybudování závlahového systému. Byly obnoveny některé travnaté plochy a skupiny dřevin. V roce 1994 od dubna do října dochází k nákladné rekonstrukci alpina, na které bylo použito 500 tun devonských vápenců. Současně jsou nahrazovány některé přestárlé stromy novými výsadbami s ohledem na historický ráz parku a potřeby školy. Od roku 1994 dochází k intenzivnímu rozvoji školní botanické zahrady, a to nejen co do technických úprav, ale intenzivně se mění i skladba pěstovaných rostlin. 36

37 Detail alpina ve školní botanické zahradě V roce 2005 se školní botanická zahrada stala jedním ze zakládajících členů Unie botanických zahrad České republiky. Smyslem činnosti Unie je napomáhat uplatňování a poslání botanických zahrad a jejich celkovému rozvoji. Škola se v roce 2007 ucházela o získání finančních prostředků z Evropských fondů ve výzvě JPD-2. Byl zpracován projekt na revitalizaci území zahrady, jehož úkolem bylo vyřešit některé závažné problémy související především s ochranou životního prostředí. Projekt byl v roce 2008 úspěšně realizován pod názvem Botanická zahrada SOŠ v Praze 9 - revitalizace území a odstranění ekologických zátěží. Jeho cílem bylo odstranění nánosů bahna a ropných sedimentů z rybníka a Malé Rokytky po ropné havárii v 70. letech. Byla provedena celková oprava rybníka včetně stabilizace břehů obezdívkou. Asanováno bylo celé koryto potoka Malá Rokytka na území zahrady. Dále byly odstraněny dvě zastaralé stavby typu Tesko. V lesoparku došlo k likvidaci černé skládky a byl opraven 37