KRIZOVÝ PROGRAM PROTI ŠIKANOVÁNÍ

Transkript

1 Střední odborná škola Josefa Sousedíka Vsetín KRIZOVÝ PROGRAM PROTI ŠIKANOVÁNÍ Schopnost odpouštět neznamená přijímat nebo schvalovat ubližování. J. Gray Tento Krizový program proti šikanování č. 420/PR/2013 ze dne 31. srpna 2013 nabývá účinnosti od 1. září 2013 a byl zpracován v souladu s Metodickým pokynem MŠMT ČR k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení č. j / Zpracoval: Mgr. Libor Vakrčka metodik prevence SPJ

2 Střední odborná škola Josefa Sousedíka Vsetín Program proti šikanování dle Metodického pokynu MŠMT ČR k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení č.j / Zpracovali: pedagogický sbor SOŠ Josefa Sousedíka Vsetín Jméno a příjmení, školní metodik prevence SPJ: Mgr. Libor Vakrčka Jméno a příjmení, výchovné poradkyně: Mgr. Alena Sochorová Mgr. Dagmar Holubová Konzultantky: PhDr. Martina Jandorová školní psycholožka PhDr. Alena Hlavicová projektový pracovník Odpovědná osoba: Mgr. Josef Slovák ředitel Program proti šikanování je otevřený a v průběhu školního roku bude i nadále ověřován, upravován a doplňován. Šikanování je mimořádně nebezpečná forma násilí, která ohrožuje základní výchovné a vzdělávací cíle školy. V místech jejího výskytu dochází ke ztrátě pocitu bezpečí žáků, který je nezbytný pro harmonický rozvoj osobnosti a efektivní výuku. Na rozdíl od jiných druhů násilí je šikana zvlášť zákeřná, protože často zůstává dlouho skrytá. Tak i při relativně malé intenzitě šikany může u jejích obětí docházet k závažným psychickým traumatům s dlouhodobými následky a k postupné deformaci vztahů v kolektivu. Vzhledem k tomu, že šikana se v zárodečných fázích vyskytuje v téměř každé škole, je potřeba věnovat tomuto jevu zvláštní pozornost. Důraz je nutné zaměřit na vytváření dobrých vztahů uvnitř třídních kolektivů, zabývat se vztahy v třídních kolektivech ještě před vznikem šikanování. K tomuto je potřeba zajistit další vzdělávání pedagogických pracovníků v oblasti problematiky vytváření dobrých vztahů, v práci s dynamikou skupiny, v podpoře a upevňování zdravých norem chování žáků ve třídě. Krizový program proti šikanování č. 420/PR/2013 Stránka 2

3 Cílem předkládaného programu proti šikanování je upozornit na závažnost šikanování, poskytnout pedagogickým pracovníkům základní informace k prevenci a řešení tohoto specifického problému. OBECNÁ USTANOVENÍ Na základě ustanovení zákona č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) v platném znění vydávám jako statutární orgán školy tento krizový program. Program vychází z metodického pokynu MŠMT č.j / Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení (závazný jen pro školy zřizované MŠMT). ČLÁNEK 1: CHARAKTERISTIKA ŠIKANOVÁNÍ 1. Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit, ohrozit nebo zastrašovat žáka, případně skupinu žáků. Spočívá v cílených a opakovaných fyzických a psychických útocích jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívání. Nově se může realizovat i prostřednictvím elektronické komunikace, jedná se o tzv. kyberšikanu (viz příloha č. 3). Ta zahrnuje útoky pomocí ů, SMS zpráv, vyvěšování urážlivých materiálů na internetové stránky apod. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako demonstrativní přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků. Nebezpečnost působení šikany spočívá zvláště v závažnosti, dlouhodobosti a nezřídka v celoživotních následcích na duševní a tělesné zdraví oběti. 2. Šikanování se ve své zárodečné formě vyskytuje prakticky na všech školách. Pocit bezpečí každého jedince a jeho začlenění do třídního kolektivu je základní podmínkou vytváření produktivního prostředí a dobrého sociálního klimatu třídy a školy. Všechny školy a školská zařízení mají povinnost předcházet všem náznakům násilí a šikanování. Šikanování v jakékoli formě a podobě nesmí být pracovníky školy akceptováno. Samotní pedagogičtí pracovníci nesmí svým jednáním s některými žáky a chováním vůči nim podněcovat zhoršování vztahů směřující k šikanování těchto žáků jejich spolužáky. 3. Mezi důležité znaky šikanování řadíme: záměrnost, cílenost, opakování (není podmínkou), nepoměr sil, bezmocnost oběti, nepříjemnost útoku, samoúčelnost agrese. ČLÁNEK 2: PROJEVY ŠIKANOVÁNÍ 1. Šikanování má ve svých projevech velice různou podobu. Mezi základní formy šikany patří: Verbální šikana, přímá a nepřímá psychická šikana (součástí je i kyberšikana, děje se pomocí ICT technologií). Fyzická šikana, přímá a nepřímá (patří sem i krádeže a ničení majetku oběti). Smíšená šikana, kombinace verbální a fyzické šikany (násilné a manipulativní příkazy apod.). 2. Za určitých okolností může šikanování přerůst až do forem skupinové trestné činnosti a v některých opravdu závažných případech může nabýt i rysy organizovaného zločinu. Příklady přímé a nepřímé šikany jsou uvedeny v příloze č. 1. Krizový program proti šikanování č. 420/PR/2013 Stránka 3

4 Pohled na šikanování - trojrozměrný model šikanování Z hlediska diagnostického je potřeba šikanu zkoumat ze tří praktických rovin. 1. Šikanování jako nemocné chování - jeden nebo více žáků úmyslně, většinou opakovaně týrá a zotročuje spolužáka či spolužáky a používá k tomu agresi a manipulaci. Patří sem jevy jako fyzická agrese a používání zbraní, slovní agrese a zastrašování zbraněmi, krádeže, ničení a manipulace s věcmi, násilné a manipulativní příkazy. Dále sem řadíme např. ponižující přezdívka, smích při neúspěchu, osamocenost žáka apod. Tyto méně nápadné signály by však neměly být podceňovány. Velmi důležitým kritériem je, jak podezřelé chování prožívá žák, jemuž je legrácka určena. Minimálně je nutné najít si čas na přátelský a povzbuzující rozhovor. 2. Šikanování jako závislost - vzájemná vazba mezi agresorem a obětí (nesymetrický vztah) - skrýt vlastní strach a zároveň využít strachu druhého. Rozdělní ve skupině na silné a slabé, kdy silní předvedou své přednosti, jimiž zakryjí své slabosti; slabí jsou strachem tak ochromeni, že ukážou všechny slabosti, které by chtěli zakrýt. Pedagog se zde nesmí nechat zmást a přijmout vnější zdání, že si oběť za všechno může sama. To, že je někdo slabý, není žádná vina. Nikdo nemá právo fyzicky ani psychicky týrat druhého člověka. 3. Šikanování jako porucha vztahů ve skupině - šikanování není nikdy pouze záležitostí jednotlivce nebo jen agresora a oběti, děje se v kontextu vztahů nějaké konkrétní skupiny (třída, skupina na odborném výcviku a pod.). V tomto smyslu je šikanování vždy těžkou poruchou vztahů skupinového organismu. Vztahy při šikaně mají svoji vnitřní dynamiku a svůj zákonitý vývoj. ČLÁNEK 3: ODPOVĚDNOST ŠKOLY 1. Škola či školské zařízení má jednoznačnou odpovědnost za děti a žáky. V souladu s ustanovením 29 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, jsou školy a školská zařízení povinny zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů v průběhu všech vzdělávacích a souvisejících aktivit, a současně vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení vzniku rizikového chování (sociálně patologických jevů). Z tohoto důvodu musí pedagogický pracovník šikanování mezi žáky předcházet, projevy neprodleně řešit a každé oběti poskytnout okamžitou pomoc. 2. Škola má ohlašovací povinnost při výskytu šikany v následujících případech: dojde-li v souvislosti se šikanou k jednání, které by mohlo naplňovat znaky přestupku nebo trestného činu, obrací se škola na Policii ČR. Trestní oznámení je možné podat také na státní zastupitelství; dojde-li k šikaně v průběhu vyučování, s ním souvisejících činností anebo poskytování školských služeb, má škola povinnost tuto skutečnost oznámit zákonnému zástupci jak žáka, který byl útočníkem, tak žáka, který byl obětí. Tato povinnost vyplývá ze školského zákona ( 21 odst. 2 školského zákona, dle něhož mají zákonní zástupci dětí a nezletilých žáků právo mj. na informace o průběhu a výsledcích vzdělávání dítěte či žáka a právo vyjadřovat se ke všem rozhodnutím týkajícím se podstatných záležitostí jejich vzdělávání). Skutečnost, že dítě někoho šikanovalo nebo bylo šikanováno, lze chápat jako významnou skutečnost, která v průběhu vzdělávání nastala; škola ohlašuje orgánu sociálně právní ochrany dětí takové skutečnosti, které nasvědčují tomu, že dítě je v ohrožení buď proto, že ho ohrožuje někdo jiný nebo proto, že se Krizový program proti šikanování č. 420/PR/2013 Stránka 4

5 ohrožuje svým chováním samo (viz 6, 7 a 10 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálněprávní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů); v případě šikany se jedná o všechny případy, které škola oznámila policejnímu orgánu nebo státnímu zástupci a dále případy, které výše uvedeným nebyly oznámeny i přesto, že se stalo něco závažného, protože nebyl zákonný důvod. 3. Z hlediska zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen TZ ), může šikanování žáků naplňovat skutkovou podstatu trestných činů či provinění (dále jen trestných činů ). Proviněním se rozumí trestný čin spáchaný mladistvým - 6 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže): vydírání 175 TZ, omezování osobní svobody 171 TZ, zbavení osobní svobody 170 TZ, útisku 177 TZ, těžkého ublížení na zdraví podle 145, ublížení na zdraví 146 TZ, 146a TZ, vraždy 140 TZ, loupeže 173 TZ, krádeže 205 TZ, násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci 352 TZ, poškození cizí věci 228 TZ, znásilnění 185 TZ, kuplířství 189 TZ, pohlavního zneužití 187 TZ, apod. + nebezpečné vyhrožování 353 TZ, nebezpečné pronásledování 354 TZ, mučení a jiného nelidského a krutého zacházení 149 TZ. 4. Trestné činy ve vztahu ke kyberšikaně Kyberšikana obdobně jako školní šikana sice není sama o sobě trestným činem ani přestupkem, ale její projevy mohou naplňovat skutkovou podstatu např. těchto trestných činů: nebezpečné pronásledování (stalking, 354 TZ) např. dlouhodobě opakované pokusy kontaktovat všemi dostupnými prostředky oběť, která proto pociťuje důvodné obavy o život nebo zdraví své či svých blízkých; účast na sebevraždě ( 144 TZ) např. zaslání SMS oběti s úmyslem vyvolat u ní rozhodnutí k sebevraždě; porušení tajemství dopravovaných zpráv ( 182 TZ) např. odposlech odesílaného e- mailu; porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí ( 183 TZ), např. zveřejnění fotografií z telefonu oběti; pomluva ( 184 TZ) např. vytvoření webových stránek zesměšňujících oběť. 5. Pedagogický pracovník, kterému bude znám případ šikanování a nepřijme v tomto ohledu žádné opatření, se vystavuje riziku trestního postihu pro neoznámení, případně nepřekažení trestného činu ( 367 TZ). V úvahu přicházejí i další trestné činy jako např. nadržování ( 366 TZ) či schvalování trestného činu ( 365 TZ), v krajním případě i podněcování ( 364 TZ). ČLÁNEK 4: ŠKOLY A ŠKOLSKÁ ZAŘÍZENÍ V PREVENCI ŠIKANOVÁNÍ 1. Základem prevence šikanování a násilí na školách je podpora pozitivních vzájemných vztahů mezi žáky (a mezi žáky a učiteli). Školy a školská zařízení při efektivní realizaci prevence šikanování usilují o vytváření bezpečného prostředí a za tím účelem: podporují solidaritu a toleranci podporují vědomí sounáležitosti posilují a vytváří podmínky pro zapojení všech žáků do aktivit třídy a školy uplatňují spolupráci mezi dětmi a rozvíjí jejich vzájemný respekt rozvíjí jednání v souladu s právními normami a s důrazem na právní odpovědnost jedince. Krizový program proti šikanování č. 420/PR/2013 Stránka 5

6 2. Ředitelé škol a školských zařízení odpovídají za systémové aktivity školy v oblasti prevence šikanování a násilí. Vychází přitom z komplexního pojetí preventivní strategie, která je ve smyslu Metodického doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí a mládeže č.j.: 21291/ Ředitelé zejména: Zajistí vzdělávání pedagogických pracovníků v akreditovaných kurzech k problematice šikanování. Vzdělávání pedagogických pracovníků se řídí 10 vyhlášky č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků, ve znění vyhlášky č. 412/2006 Sb. Vzdělávání školního metodika prevence ve specializačním studiu se řídí 9 vyhlášky č. 317/2005 Sb. Zajistí v souladu s pracovním řádem dohled pedagogických pracovníků nad žáky zejména ve škole před vyučováním, o přestávkách mezi vyučovacími hodinami, mezi dopoledním a odpoledním vyučováním, podle potřeby při přecházení žáků mezi pavilony školy a do zařízení školního stravování. Především v prostorách, kde k šikanování již došlo nebo kde by k němu mohlo docházet. Zajistí, aby žáci i pedagogičtí pracovníci byli seznámeni s negativními důsledky šikanování, a to jak pro jeho oběti a pachatele, tak i pro celý třídní (školní) kolektiv. Za zvlášť nebezpečnou je třeba považovat tendenci podceňovat počáteční projevy šikanování. Zajistí doplňování školní knihovny o literaturu z oblasti problematiky násilného chování a šikanování. 3. Pedagogičtí pracovníci vedou důsledně a systematicky žáky a studenty k osvojování norem mezilidských vztahů založených na demokratických principech, respektujících identitu a individualitu žáka. Pomáhají rozvíjet pozitivní mezilidské vztahy a úctu k životu druhého člověka. Všichni pedagogičtí pracovníci by měli vnímat vztahy mezi žáky a atmosféru v třídních kolektivech, kde působí, jako nedílnou a velmi důležitou součást své práce. Důležité aktivity školy nelze spojovat jen s určitým vyučovacím předmětem nebo skupinou předmětů. Vztahy a chování pedagogických pracovníků vůči sobě a vůči žákům, ovlivňují chování žáků. 4. Ve školním řádu jsou jasně stanovena pravidla chování včetně sankcí za jejich porušení. ČLÁNEK 5: PROGRAM PROTI ŠIKANOVÁNÍ 1. Na tvorbě a realizaci programu se podílejí všichni pedagogičtí pracovníci školy. Koordinace jeho tvorby patří ke standardní činnosti školního metodika prevence SPJ. Ten podle potřeby spolupracuje s metodikem prevence v PPP. Za realizaci a hodnocení programu je odpovědný ředitel školy. 2. Cílem programu je vytvořit ve škole bezpečné, respektující a spolupracující prostředí. Důležité je zaměřit se na oblast komunikace a vztahů mezi žáky ve třídách, a to bez ohledu na to, zda tam k projevům šikany již došlo či ne. Současně je třeba stanovit smysluplnou strukturu programu. 3. Hlavní součástí programu je krizový plán, který eliminuje či minimalizuje škody v případě, že k šikanování ve školním prostředí dojde. Zde uvádíme dva základní scénáře: Scénář A - zahrnuje situace, které škola zvládne řešit vlastními silami. Do této skupiny patří postupy pro počáteční stádia šikanování a rámcový třídní program pro řešení zárodečného stádia šikanování. Scénář B - zahrnuje situace, kdy škola potřebuje pomoc z venku a je nezbytná její součinnost se specializovanými institucemi (viz čl. 9) a policií. Sem patří řešení případů pokročilé a nestandardní šikany, např. výbuchu skupinového násilí vůči oběti tzv. školní lynčování. Krizový program proti šikanování č. 420/PR/2013 Stránka 6

7 4. S krizovým plánem jsou vždy na začátku školního roku prokazatelně seznámenit žáci (přiměřeně jejich věku), studenti a jejich zákonní zástupci. ČLÁNEK 6: POSTUPY ŘEŠENÍ ŠIKANOVÁNÍ Postupy řešení šikanování 1. Odhalení šikany bývá obtížné. Významnou roli při jejím zjišťování hraje strach, a to nejen strach obětí, ale i pachatelů a dalších účastníků. Strach vytváří obvykle prostředí solidarity agresorů i postižených. 2. Účinné a bezpečné vyšetření šikany vychází z kvalifikovaného odhadu stadia a formy šikanování. Existuje rozdíl mezi vyšetřováním počátečních a pokročilých stádií šikanování. Jednotlivá stádia jsou blíže popsána v příloze č. 2 - Zkrácený popis stádií šikanování. 3. Metody vyšetřování šikanování: 1) Scénář A - pro obyčejnou počáteční šikanu (Kolář, 2011) Odhad závažnosti onemocnění skupiny a stanovení formy šikany; 1. rozhovor s informátory a oběťmi; 2. nalezení vhodných svědků; 3. individuální rozhovory se svědky (nepřípustné je společné vyšetřování agresorů a svědků, hrubou chybou je konfrontace oběti s agresory); 4. ochrana oběti; 5. předběžná diagnóza a volba ze dvou typů rozhovoru: a. rozhovor s oběťmi a rozhovor s agresory (směřování k metodě usmíření); b. rozhovor s agresory (směřování k metodě vnějšího nátlaku); 6. realizace vhodné metody: a. metoda usmíření; b. metoda vnějšího nátlaku (výchovný pohovor nebo výchovná komise s agresorem a jeho rodiči); 7. třídní hodina: a. efekt metody usmíření; b. oznámení potrestání agresorů; 8. rozhovor s rodiči oběti; 9. třídní schůzka; 10. práce s celou třídou. 2) Scénář B - základní krizový scénář pro výbuch pokročilé šikany Poplachový plán pro tzv. školní lynčování (Kolář, 2011) A. První (alarmující) kroky pomoci 1. zvládnutí vlastního šoku bleskový odhad závažnosti a formy šikany; 2. bezprostřední záchrana oběti, zastavení skupinového násilí. B. Příprava podmínek pro vyšetřování 1. zalarmováni pedagogů na poschodí a informování vedení školy; 2. zabránění domluvě na křivé skupinové výpovědi; 3. pokračující pomoc oběti (přivolání lékaře); Krizový program proti šikanování č. 420/PR/2013 Stránka 7

8 4. oznámení na policii, paralelně navázáni kontaktu se specialistou na šikanování, informace rodičům C. Vyšetřování 1. rozhovor s obětí a informátory; 2. nalezení nejslabších článků nespolupracujících svědků; 3. individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky; 4. rozhovor s agresory, případně konfrontace mezi agresory, není vhodné konfrontovat agresora (agresory) s obětí (oběťmi). D. Léčba 1. metoda vnějšího nátlaku a změna konstelace skupiny. (Komentář k jednotlivým krokům viz metodické doporučení nebo kniha Nová cesta k léčbě šikany - Kolář M. (2011). Nová cesta k léčbě šikany. Praha: Portál.) 1. V rámci první pomoci je nutné při pokročilých, brutálních a kriminálních šikanách spolupracovat s dalšími institucemi a orgány, a to zejména s pedagogicko-psychologickou poradnou, střediskem výchovné péče, orgánem sociálně právní ochrany dítěte, Policií ČR. 2. Doporučuje se seznámit pedagogické pracovníky s informací MŠMT ČR č.j.: / Spolupráce předškolních zařízení, škol a školských zařízení s Policií ČR při prevenci a při vyšetřování kriminality dětí a mládeže a kriminality na dětech a mládeži páchané. 3. V případě negativních dopadů šikanování na oběť je nutné zprostředkovat jí péči pedagogicko-psychologické poradny, střediska výchovné péče, speciálně pedagogického centra nebo dalších odborníků klinických psychologů, psychoterapeutů nebo psychiatrů. ČLÁNEK 7: VÝCHOVNÁ OPATŘENÍ 1. Doporučuje se dále pracovat s agresorem (jeho náhled na vlastní chování, motivy, rodinné prostředí). V případě potřeby mu zprostředkovat péči pedagogicko-psychologické poradny, střediska výchovné péče nebo jiných odborníků klinických psychologů, psychoterapeutů nebo psychiatrů. 2. Pro potrestání agresorů lze užít i následující běžná výchovná opatření: Napomenutí a důtka třídního učitele, důtka ředitele, podmíněné vyloučení a vyloučení ze studia na střední škole. Snížení známky z chování. Převedení do jiné třídy. 3. Pro nápravu situace ve skupině je potřeba pracovat s celým třídním kolektivem. Je nezbytné vypořádat se i s traumaty těch, kteří přihlíželi, ale nezasáhli (mlčící většina). 4. V mimořádných případech se užijí další opatření: Ředitel školy doporučí rodičům dobrovolné umístění dítěte do pobytového oddělení SVP, případně doporučí realizovat dobrovolný diagnostický pobyt žáka v místně příslušném diagnostickém ústavu. Krizový program proti šikanování č. 420/PR/2013 Stránka 8

9 Ředitel školy podá návrh orgánu sociálně právní ochrany dítěte k zahájení práce s rodinou, případně k zahájení řízení o nařízení předběžného opatření či ústavní výchovy s následným umístěním v diagnostickém ústavu. ČLÁNEK 8: METODY NÁPRAVY Po vyšetření šikany přistupujeme k nápravě. Metody usilují především o zastavení šikanování, obnovení dodržování oficiálních morem a zabezpečení ochrany oběti. Neřeší příčiny problému. Existují dva odlišné přístupy: 1. Metoda vnějšího nátlaku cílem vnějšího nátlaku neboli metody restrikce je přinutit trestem a strachem viníky k zastavení agresivního chování a k dodržování oficiálních norem. Potřeba razantnosti a potřeba zajistit bezpečí všem ohroženým vyžaduje, aby metoda zahrnovala následující součásti: Individuální nebo komisionální pohovor - u počátečních forem šikanování často postačí pedagogický nátlak mezi čtyřma očima. Ve vážnějších případech a u pokročilých stadií je potřeba uplatnit nátlak prostřednictvím komisionálního pohovoru, složení komise je různé, záleží na typu školy a na okolnostech. Oznámení a potrestání agresorů před celou třídou - úkolem pedagoga je přesvědčit žáky o tom, že autority školy dokážou spolehlivě zajistit ochranu slabších před silnými a respektování kázeňských norem školy. Ochrana oběti - bezpečnost oběti by měla být dále posílena: setkáváním pedagoga s loajálními informátory; stanovením ochránců oběti /ze třídy nebo z vyšších ročníků/; intenzívním sledováním situace; zprostředkováním péče v odborném zařízení a udržováním kontaktu s jeho pracovníkem; vytvořením horké linky s rodiči apod. 2. Metoda usmíření - sleduje se vnitřní proměna vztahů mezi oběťmi a agresory místo donucení vnější poslušnosti. Orientace je na řešení problému, tedy na rozpad agresivního postoje, domluvu a usmíření mezi aktéry šikanování. Trestání se neuskutečňuje a namísto toho nastupuje společné hledání nápravy v neformální atmosféře. Nová důvěra a laskavě pevný postoj k agresorovi může někdy vést ke zlomu nebo alespoň k otřesu agresivních postojů. Pedagog se zachová v emočně vypjaté atmosféře jinak, než agresor očekává, tím se prolomí dosavadní bludný kruh a otevře se nová cesta, nebo se alespoň oslabí patologické chování. Je těžké odhadnout, zda metoda usmíření dosáhne rozhodujícího obratu. Je důležité vědět, kdy ji použít nebo kdy může spíše ublížit. Při uplatňování metody usmíření dodržujeme tuto posloupnost: Nejnutnější diagnostika - rozhovor s informátory a oběťmi; nalezení vhodných svědků; individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky. Rozhovor s obětí - vysvětlení, že náprava je možná dvěma způsoby, průběh druhého způsobu usmíření jí vysvětlíme a společně zvažujeme, který způsob je vhodnější. Při setkání se snažíme oběť maximálně podpořit a povzbudit. Další kroky následují pouze v případě souhlasu oběti. Rozhovor s agresorem - pokud je určitá otevřenost ke změně, agresor není zarputilý, je mu také nabídnuta domluva a usmíření s obětí. Společné setkání a hledání nápravy - cílem setkání je dovést účastníky k porozumění problému, vytvoříme skupinu a vedeme je ke společnému hledání nápravy a usmíření. Krizový program proti šikanování č. 420/PR/2013 Stránka 9

10 ČLÁNEK 9: SPOLUPRÁCE S RODIČI 1) Nastavení spolupráce s rodiči Pokud rodiče informují školu o podezření na šikanování (viz. příloha č.1 Přímé a nepřímé varovné znaky šikanování), je za odborné vyšetření záležitosti zodpovědný ředitel školy. Při nápravě šikanování je potřebná spolupráce vedení školy nebo školského zařízení, školního metodika prevence, výchovného poradce a dalších pedagogických pracovníků, jak s rodinou oběti, tak i s rodinou agresora. Při jednání s rodiči dbají pedagogičtí pracovníci na taktní přístup a zejména na zachování důvěrnosti informací. Je nutné předem informovat rodiče o tom, co dělat v případě, když se dozvědí o šikanování. 2) Základní doporučení pro rodiče Poskytnout dítěti maximální podporu v průběhu vyšetření a nápravy celé situace si s ním o vývoji situace povídat. Oba rodiče by měli navštívit ředitele a třídního učitele - pedagogy podrobně informovat o tom, co se od dítěte dozvěděli a zjistit, zda je škola schopna poskytnout odbornou pomoc, a podle toho se rozhodnout co dál - spolupráce s odborníkem, přeřazení dítěte na jinou školu, zajištění právní ochrany dítěte. Dle situace ve škole, ale i dalších okolností je možné uvažovat o dalších opatřeních - navázání kontaktu s odborníkem /Linka bezpečí, návštěva pedagogicko-psychologické poradny/; návštěva rodičů agresora a pokus o domluvu o nápravě; zajištění ochrany dítěte na cestě do školy a domů; při závažnějším šikanování podání trestního oznámení na agresory na policii; může být podáno trestní oznámení i na školu jako na instituci, jejíž povinností je zajistit bezpečnost vašeho; kontaktovat se s orgány školy, kde mají zastoupení ostatní rodiče, a společně hledat pomoc. ČLÁNEK 10 : SPOLUPRÁCE SE SPECIALIZOVANÝMI INSTITUCEMI 1. Při předcházení případům šikany a při jejich řešení je důležitá spolupráce vedení školy nebo školského zařízení, školního metodika prevence SPJ, výchovného poradce nebo zástupce školy s dalšími institucemi a orgány. Zejména: v resortu školství s pedagogicko-psychologickými poradnami, středisky výchovné péče, speciálně pedagogickými centry, v resortu zdravotnictví s pediatry a odbornými lékaři, dětskými psychology, psychiatry a zařízeními, která poskytují odbornou poradenskou a terapeutickou péči, včetně individuální a rodinné terapie, v resortu sociální péče s oddělením péče o rodinu a děti, s oddělením sociální prevence (možnost vstupovat do každého šetření, jednat s dalšími zainteresovanými stranami, s rodinou), 2. Dojde-li k závažnějšímu případu šikanování nebo při podezření, že šikanování naplnilo skutkovou podstatu trestného činu (provinění), ředitel školy nebo školského zařízení oznámí tuto skutečnost Policii ČR. 3. Ředitel školy oznámí orgánu sociálně právní ochrany dítěte skutečnosti, které ohrožují bezpečí a zdraví žáka. Pokud žák spáchá trestný čin (provinění), popř. opakovaně páchá přestupky, ředitel školy zahájí spolupráci s orgány sociálně právní ochrany dítěte bez zbytečného odkladu. Krizový program proti šikanování č. 420/PR/2013 Stránka 10

11 ČLÁNEK 11: ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ 1. Kontrolou provádění ustanovení tohoto programu je statutárním orgánem školy pověřen zaměstnanec: metodik prevence sociálně patologických jevů. 2. Tento Krizový program proti šikanování ruší platnost Krizového programu č. 360/PR/2012 ze dne , který vycházel z Metodického pokynu ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení č. j / Krizový program proti šikanování nabývá účinnosti dnem: 1. září Zaměstnanci školy s tímto programem byli seznámeni na pedagogické radě dne 2. září Přílohy: Příloha č. 1 Přímé a nepřímé varovné signály šikanování Příloha č. 2 Zkrácený popis stádií šikanování Příloha č. 3 Kyberšikana Příloha č. 4 Informační leták pro studenty SŠ Příloha č. 5 Prevence na škole a výchovné poradenství Příloha č. 6 Páteř prevence SPJ ve školství Příloha č. 7 Začlenění Programu proti šikanování v MPP školy Příloha č. 8 Roční harmonogram činností ŠPP 2013/2014 Příloha č. 9 Doporučená literatura z oblasti školního šikanování Ve Vsetíně dne 30. srpna 2013 Mgr. Josef Slovák ředitel Krizový program proti šikanování č. 420/PR/2013 Stránka 11

12 Přímé a nepřímé varovné signály šikanování Příloha č. 1 Přímé varovné signály šikanování mohou být např.: posměšné poznámky na adresu žáka, pokořující přezdívka, nadávky, ponižování, hrubé žerty na jeho účet; kritika žáka, výtky na jeho adresu, zejména pronášené nepřátelským až nenávistným, nebo pohrdavým tónem; nátlak na žáka, aby dával věcné nebo peněžní dary šikanujícímu nebo za něj platil; příkazy, které žák dostává od jiných spolužáků, zejména pronášené panovačným tónem; skutečnost, že se žák podřizuje ponižujícím a panovačným příkazům spolužáků; nátlak na žáka k vykonávání nemorálních až trestných činů či k nucení spoluúčasti na nich; honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné, ale je nápadné, že je oběť neoplácí; rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout; žák se snaží bránit cestou zvýšené agrese, podrážděnosti, odmlouvání učitelům apod. Nepřímé varovné signály šikanování mohou být např.: žák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády; při týmových sportech bývá jedinec volen do družstva mezi posledními; při přestávkách vyhledává blízkost učitelů; má-li žák promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený; působí smutně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči; stává se uzavřeným; jeho školní prospěch se někdy náhle a nevysvětlitelně zhoršuje; jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené; zašpiněný nebo poškozený oděv; stále postrádá nějaké své věci; odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy; mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy; začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole; odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit. POZN: (Zejména je třeba věnovat pozornost mladším žákům nově zařazeným do třídy, neboť konflikty v době adaptace nových žáků nejsou vzácností!) Rodiče žáků by si měli všímat především těchto možných signálů šikanování: za dítětem nepřicházejí domů spolužáci nebo jiní kamarádi; dítě nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas, s nímž by si telefonovalo apod.; dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem; nechuť jít ráno do školy (zvláště když dříve mělo dítě školu rádo). Dítě odkládá odchod z domova, případně je na něm možno pozorovat i strach; ztráta chuti k jídlu; dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, případně střídá různé cesty, prosí o dovoz či odvoz autem; dítě chodí domů ze školy hladové (agresoři mu berou svačinu nebo peníze na svačinu); usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze snu, např. "Nechte mě!"; dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na ně; dítě bývá doma smutné či apatické nebo se objevují výkyvy nálad; Krizový program proti šikanování č. 420/PR/2013 Stránka 12

13 zmínky o možné sebevraždě; odmítá svěřit se s tím, co ho trápí; dítě žádá o peníze, přičemž udává nevěrohodné důvody (například opakovaně říká, že je ztratilo), případně doma krade peníze; dítě nápadně často hlásí ztrátu osobních věcí; dítě je neobvykle, nečekaně agresivní k sourozencům nebo jiným dětem, možná projevuje i zlobu vůči rodičům; dítě si stěžuje na neurčité bolesti břicha nebo hlavy, možná ráno zvrací, snaží se zůstat doma; své zdravotní obtíže může přehánět, případně i simulovat (manipulace s teploměrem apod.); dítě se vyhýbá docházce do školy; dítě se zdržuje doma více, než mělo ve zvyku. Krizový program proti šikanování č. 420/PR/2013 Stránka 13

14 Zkrácený popis stadií šikanování (Kolář, 2011) Příloha č. 2 Školní šikanování je nemoc skupinové demokracie a má svůj zákonitý vnitřní vývoj. První stadium se v podstatě odehrává v jakékoliv skupině. Všude je někdo neoblíbený nebo nevlivný, na jehož úkor je se dělají legrácky. Pak to ale jde dál, skupina si najde jakéhosi otloukánka. Třetí stadium je už klíčové, kdy se vydělí jádro útočníků a systematicky začne šikanovat nejvhodnější oběti. Do této chvíle lze věci jasně řešit. Následně ale dojde k bodu zlomu, kdy se šikanování stane nepsaným zákonem i pro opravdu slušné děti a celá skupina se stává krutou. V pátém stadiu totalitě se stane šikanování skupinovým programem. 1. První stadium - Zrod ostrakismu Jde o mírné, převážně psychické formy násilí, kdy se okrajový člen skupiny necítí dobře. Je neoblíben a není uznáván. Ostatní ho více či méně odmítají, nebaví se s ním, pomlouvají ho, spřádají proti němu intriky, dělají na jeho účet drobné legrácky apod. Tato situace je již zárodečnou podobou šikanování a obsahuje riziko dalšího negativního vývoje. 2. Druhé stadium - Fyzická agrese a přitvrzování manipulace V zátěžových situacích (což může být i školou vytvářené konkurenční prostředí), kdy ve skupině stoupá napětí, začnou ostrakizovaní žáci sloužit jako hromosvod. Spolužáci si na nich odreagovávají nepříjemné pocity například z očekávané těžké písemné práce, z konfliktu s učitelem nebo prostě jen z toho, že chození do školy je obtěžuje. Manipulace se přitvrzuje a objevuje se zprvu ponejvíce subtilní fyzická agrese. Stupňování agrese může být dáno také neřešením předchozí situace 3. Třetí stadium (klíčový moment) - Vytvoření jádra Vytváří se skupina agresorů, úderné jádro. Tito šiřitelé viru začnou spolupracovat a systematicky, nikoliv již pouze náhodně, šikanovat nejvhodnější oběti. V počátku se stávají jejich oběťmi ti, kteří jsou už osvědčeným objektem ostrakizování. Třída ví, o koho jde. Jde o žáky, kteří jsou v hierarchii nejníže, tedy ti slabí. Svým způsobem platí raději on, než já. 4. Čtvrté stadium - Většina přijímá normy Normy agresorů jsou přijaty většinou a stanou se nepsaným zákonem. V této době získává neformální tlak ke konformitě novou dynamiku a málokdo se mu dokáže postavit. Platí Buď jsi s námi, nebo proti nám. U členů virem přemožené skupiny dochází k vytvoření jakési alternativní identity, která je zcela poplatná vůdcům. I mírní a ukáznění žáci se začnou chovat krutě aktivně se účastní týrání spolužáka a prožívají při tom uspokojení. 5. Páté stadium - Totalita neboli dokonalá šikana Násilí jako normu přijímají všichni členové třídy. Šikanování se stává skupinovým programem. Obrazně řečeno nastává éra vykořisťování. Žáci jsou rozděleni na dvě sorty lidí, které jsem pro přehlednost označil jako otrokáře a otroky. Jedni mají všechna práva, ti druzí nemají práva žádná. Ve čtvrtém a pátém stadiu hrozí reálné riziko prorůstání parastruktury šikany do oficiální školní struktury. Stává se to v případě, kdy iniciátor šikanování je sociometrickou hvězdou. Je žákem s výborným prospěchem, má kultivované chování a ochotně pomáhá pedagogovi plnit jeho úkoly. Krizový program proti šikanování č. 420/PR/2013 Stránka 14

15 Kyberšikana Příloha č. 3 Kyberšikana (též kybernetická šikana, počítačová šikana či cyberbullying) je druh šikany, který využívá elektronické prostředky, jako jsou mobilní telefony, y, pagery, internet, blogy a podobně. Řada jejích projevů může spadat do oblasti kriminálních činů. Její nejobvyklejší projevy představuje zasílání obtěžujících, urážejících či útočných mailů a SMS, vytváření stránek a blogů dehonestujících ostatní, popřípadě může kyberšikana sloužit k posilování klasických forem šikany, nejčastěji prostřednictvím nahrání scény na mobilní telefon a jejího následného rozeslání známým dotyčného, popřípadě prostřednictvím vystavení na internetu. Termínem kyberšikana označujeme nebezpečné komunikační jevy realizované prostřednictvím informačních a komunikačních technologií (např. pomocí mobilních telefonů nebo služeb v rámci internetu), jež mají za následek ublížení nebo jiné poškození oběti. Toto ublížení či poškození může být jak záměrem útočníka, tak důsledkem např. nevhodného vtipu, nedorozumění mezi obětí a útočníkem, nedomyšlením důsledků jednání ze strany útočníka atd. Oběť je poškozována opakovaně, ať už původním útočníkem či osobami, které se do kyberšikany zapojí později. Kyberšikana je druhem psychické šikany. Rozdíl mezi šikanou a kyberšikanou Kyberšikana úzce souvisí s šikanou. Zatímco klasická šikana se může projevovat jak fyzickými útoky, tak útoky psychickými, kyberšikana se odehrává pouze v psychické rovině. Kyberšikana se projevuje především ponižováním, nadáváním, urážením, zastrašováním, vyhrožováním, vydíráním, obtěžováním a pronásledováním oběti, což jsou typické projevy psychické šikany. Útoky se však odehrávají ve virtuálním prostředí. Útoky mohou být intenzivnější, dlouhodobější, uživatelé ICT mohou z utrpení oběti dokonce udělat masovou zábavu. Trauma způsobené oběti z tohoto pohledu může být nepředstavitelné. Je již známá řada kauz, kdy oběti tento extrémní tlak dohnal až k psychickému zhroucení a v některých případech dokonce až k sebevraždě. Na rozdíl od běžné šikany kyberšikanu nemůžeme dopředu očekávat. Obětí kyberšikany se tak můžeme stát kdykoliv a kdekoliv. Stačí, když budeme připojeni k internetu nebo mobilní síti (GSM) a útočník může zaútočit i ze vzdáleného místa, např. ze svého domova. Dalším rozdílem mezi oběma formami je identita útočníka. V případě kyberšikany je útočník většinou skrytý za přezdívkou, tzv. nickem, nebo jiným neurčitým identifikátorem. Taktéž si útočníci speciálně pro tyto případy zřizují např. novou ovou schránku, nové telefonní číslo, aby jejich totožnost zůstala co nejvíce utajena. Takto skryti v anonymitě jsou útočníci agresivnější, zákeřnější, krutější a používají metody, které by v případě šikany, kdy je totožnost útočníka ve většině případů známá, neuskutečnili. To vše pod dojmem nepolapitelnosti z anonymity. Stejně jako je tomu u původců kyberšikany ani u jejich obětí nezáleží na věku, pohlaví, fyzické síle, postavení v sociální skupině či úspěšnosti ve společnosti. V elektronické komunikaci jsou výše zmíněné aspekty potlačeny a nemají takový význam, jako při komunikaci tváří v tvář. Oblíbený spolužák ve škole, který se těší přízni hodně kamarádů, se obětí šikany stane zřídka, ovšem v ICT světě je stejně zranitelný jako všichni ostatní. Zabránit výhružných ům nebo SMSkám v tomto případě kamarádi nemohou. Mnohdy se běžná šikana prolíná s tou kybernetickou. Krizový program proti šikanování č. 420/PR/2013 Stránka 15

16 Oběti tradiční šikany se často stávají také oběťmi kyberšikany, která je v této souvislosti posunem šikany o krok dál. Tyto děti lze považovat za zvláště ohroženou skupinu, neboť vzhledem ke svému slabému sociálnímu statutu mají obvykle velmi málo kamarádů, což často kompenzují navazováním rizikových vztahů na internetu. Na virtuálním prostředí se pak lehce mohou stát závislými. Vzhledem k tomu, že se soustředí mnohem více na budování virtuálních vztahů, útoky vycházející z tohoto prostředí jsou pro ně bolestnější než pro děti, které vztahy budují spíše v reálném světě. Nejčastější projevy kyberšikany Kyberšikana se může projevovat různým způsobem. Kyberútoky mohou být realizovány dlouhodobě i krátkodobě, s rozdílnou intenzitou a s využitím velkého množství nástrojů. Útočník při napadání ostatních velmi často kombinuje více typů útoků. Mnohdy kyberšikaně může předcházet i klasická šikana. Mezi nejznámější projevy patří: publikování ponižujících záznamů nebo fotografií ponižování a pomlouvání v rámci sociálních sítí, blogů nebo jiných webových stránek krádež identity, zneužití cizí identity ke kyberšikaně nebo dalšímu sociálně patologickému jednání provokování a napadání uživatelů v online komunikaci, především v rámci veřejných chatů a diskuzí zveřejňování cizích tajemství s cílem poškodit oběť vyloučení z virtuální komunity obtěžování a ztrapňování pomocí falešných profilů Mezi další projevy kyberšikany řadíme i projevy tradiční šikany posílené o využití ICT, např.: dehonestování (ponižování, nadávání, urážení), vyhrožování a zastrašování, vydírání, očerňování (pomlouvání) a další. Jak se chránit před kyberšikanou a jak se bránit kyberútokům? V současné chvíli neexistuje způsob, jak se 100% chránit před kyberšikanou a jejími útoky. Riziko můžeme pouze snížit a to díky používání a dodržování následujících pravidel: respektovat ostatní uživatele nebýt přehnaně důvěřivý nesdělovat citlivé informace, které by mohly být zneužity seznámit se s pravidly služeb internetu a GSM sítí seznámit se s riziky, které souvisí s elektronickou komunikací Jak již bylo uvedeno výše, 100% ochrana před kyberútoky neexistuje. Následující rady Vám mohou pomoci odradit útočníka od dalších útoků případně snížit intenzitu útoků a jejich případný dopad na Vás. Jedná se o: ukončení komunikace blokování útočníka identifikace útočníka oznámení útoku nebýt nevšímavý podpořte oběti Zdroj: Krizový program proti šikanování č. 420/PR/2013 Stránka 16

17 INFORMAČNÍ LETÁK PRO STUDENTY Příloha č. 4 Nikdo nemá právo druhému ubližovat! Spolužáci se k tobě chovají nepřátelsky, ubližují ti a ty nevíš, jak dál. Víš o někom, kdo je šikanován, a je ti ho líto. PŘEKONEJ STRACH A ZAJDI ZA UČITELEM, KTERÉMU DŮVĚŘUJEŠ ŠKOLNÍM METODIKEM PREVENCE, ŠKOLNÍM PSYCHOLOGEM, VÝCHOVNÝM PORADCEM (kabinet č. 602) Co je to šikanování? Za šikanování se považuje to, když jeden nebo více žáků úmyslně, většinou opakovaně ubližuje druhým. Znamená to, že ti někdo, komu se nemůžeš ubránit, dělá, co ti je nepříjemné, co tě ponižuje, nebo to prostě bolí. Strká do tebe, nadává ti, schovává ti věci. Ale může ti znepříjemňovat život i jinak. Pomlouvá tě, intrikuje proti tobě, navádí spolužáky, aby s tebou nemluvili a nevšímali si tě. Později se otravování života stupňuje a zdokonaluje. Nastupuje fyzické násilí (bití, krádeže a poškozování věcí). Šikanování je vážná věc a v řadě případů bývá trestným činem. Proč bývá člověk šikanován? Není to proto, že by byl špatný, nebo proto, že by si to nějak zasloužil. Chyba není v něm, ale ve špatných vztazích mezi některými spolužáky. Převládá v nich bezohlednost a násilí. Jak se můžeš bránit? Když se ptali jednoho zoufalého žáka, proč o svém trápení neřekl rodičům, odpověděl: Já nevím, když přijdu domů, tak se na to snažím nemyslet. A doufám, že už to bude lepší. Myslet si, že to bude lepší, je omyl. Nikomu nic neříct, je strkání hlavy do písku, které situaci jenom zhoršuje.! Nevzdávej to a udělej následující: Obrať se na učitele, kterému důvěřuješ. Může ti skutečně pomoci, bude ti věřit a neprozradí tě. Svěř se svým rodičům V případě, že nenajdeš odvahu říct to ani svým rodičům, zavolej na pražskou Linku bezpečí, telefon nebo Bezplatně můžeš telefonovat z celé republiky. Nepotřebuješ k tomu peníze ani telefonní kartu. Tito lidé ti budou věřit, protože nejsi sám, komu se něco podobného děje. Krizový program proti šikanování č. 420/PR/2013 Stránka 17

18 Výchovné poradenství a prevence na škole Příloha č. 5: Organizační a obsahové schéma Vedení školy Výchovný poradce Psycholog Preventista Třídní učitel - Učitelé Krizový program proti šikanování č. 420/PR/2013 Stránka 18

19 VÝCHOVNÝ PORADCE Spolupráce na úrovni ŠKOLNÍ METODIK PREVENCE seznamuje s úkoly výchovného poradenství akce a agenda profiorientace, přihlášky seznamuje s úkoly prevence (minimální preventivní programy školy) přednášky pro rodiče, žáky, učitele péče o problémové žáky se závažnými přestupky (záškoláctví) zařazení žáka do speciální péče, školní zařízení Vedení školy přednášky pro rod., žáky, uč. péče o problémové třídy (šikana) účast tříd na preventivních akcích depistáž potenciálních problémových žáků navrhuje PP pro jednotlivé roč. péče o tyto žáky (rodiny) sledování péče o talenty konzultace, žádosti o odborné vyšetření Třídní učitelé koordinuje jeho plnění v rámci osnov i mimo ně vzdělávání v oblasti soc. patologických Jevů kariérové poradenství spolupráce na analýze výchovných výsledků individuální poradenství při řešení problémů sleduje možnosti volnočasových aktivit informační servis zprostředkovává další odborné služby Žáci, rodiče vyhodnocuje účinnost PP sleduje efektivnost navržených opatření PPP (metodik VP) PPP (metodik PP) PPP (jednotliví pracovníci) okresní metodik prevence oddělení péče o dítě OkÚ oddělení soc. prevence OkÚ IPS ÚP Instituce oddělení prevence OkÚ OHS ostatní (nestátní zařízení) ostatní (lékaři) Krizový program proti šikanování č. 420/PR/2013 Stránka 19

20 Páteř prevence SPJ ve školství Příloha č. 6 Vertikální úroveň MINISTTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY Odbor speciálního vzdělávání a institucionální výchovy MŠMT KRAJSKÝ ÚŘAD ZLÍNSKÉHO KRAJE Odbor školství, mládeže a sportu Oddělení mládeže, sportu a rozvoje lidských zdrojů Krajská školská koordinátorka prevence PEDAGOGICKO-PSYCHOLOGICKÉ PORADNY Metodici prevence ŠKOLY A ŠKOLSKÁ ZAŘÍZENÍ V KRAJI Školní metodici prevence Krizový program proti šikanování č. 420/PR/2013 Stránka 20