Granátem bohaté horniny v lomu u Police (moravské moldanubikum)

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Přírodovědecká fakulta Monika Pláteníková Granátem bohaté horniny v lomu u Police (moravské moldanubikum) Bakalářská práce Vedoucí práce: RNDr. Václav Vávra, Ph.D. 1

2 2009 Monika Pláteníková Všechna práva vyhrazena 2

3 BIBLIOGRAFICKÉ INFORMACE Jméno a příjmení autora: Monika Pláteníková Název bakalářské práce: Granátem bohaté horniny v lomu u Police (moravské moldanubikum) Název v angličtině: Garnet-rich rocks in Police quarry (Moravian Moldanubicum) Studijní program: Bakalářský Studijní obor: Geologie Vedoucí bakalářské práce: RNDr. Václav Vávra, Ph.D. Rok obhajoby: 2009 Anotace v češtině: Tato práce se zabývá studiem hornin v lomu u Police (moldanubikum). První část je koncipována jako literární rešerše shrnující dosavadní názory na moldanubikum obecně. Druhá část je praktická, v níţ jsou uvedeny vlastní výsledky při studiu hornin nalezených v lokalitě. Vlastní výzkum byl zaměřen na tělesa amfibolizovaného eklogitu, která jsou uloţena v amfibol-biotitových rulách. Anotace v angličtině: This work is focused on study of rocks in quarry near Police (moldanubien). The first part is conceived as literary bibliographic research summarising existing opinions on moldanubien. The second part is practical and introduce author s own results achieved during study of rocks found in the locality. The research was focused on amphibolized eklogit, are placed in amphibole biotite gneisses. Klíčová slova: Police, moldanubikum, metamorfované horniny, pararuly, ortoruly, amfibolizovaný eklogit 3

4 4

5 Prohlašuji, že tuto práci jsem vypracovala samostatně. Veškerou literaturu a ostatní prameny, z nichž jsem při přípravě práce čerpala, řádně cituji a uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím s veřejným půjčováním práce Monika Pláteníková 5

6 PODĚKOVÁNÍ Ráda bych poděkovala RNDr. Václavu Vávrovi, Ph.D. za pomoc při psaní této bakalářské práce a za trpělivost při konzultacích. Dále bych ráda poděkovala všem milým a ochotným lidem, kteří mi s touto prací pomohli. 6

7 Obsah 1. Úvod Rešerše Obecné charakteristiky moldanubika Regionální dělení moldanubika Současné členění moldanubika Moravské Moldanubikum Regionální popis Stratigrafie Horniny moravského moldanubika Eklogity v moravském moldanubiku Metodika Výsledky práce Popis lokality Petrografický popis hornin Chemická analýza Diskuze Závěr Pouţitá literatura Přílohy

8 Seznam obrázků a tabulek Obrázek 1 Lom u Police Bahnův Mlýn Obrázek 2 Turistická mapa obce Police a blízkého okolí Obrázek 3 Geologická mapa ČR. List Slavonice, Janeček, 1987: č.6 neogén, hrubozrnné křemenné štěrky; č.4 holocén pleistocén, deluviální sedimenty; č.35 moldanubikum, amfibolity a grafitické amfibolity; č.40 moldanubikum, světlé granulity převáţně rekrystalované Obrázek 4 Amfibol biotitová rula Obrázek 5 Amfibol biotitová rula PPL Obrázek 6 Amfibol biotitová rula XPL Obrázek 7 Biotit amfibolová rula Obrázek 8 Biotit amfibolová rula PPL Obrázek 9 Biotit amfibolová rula XPL Obrázek 10 Amfibolit PPL Obrázek 11 Amfibolit XPL Obrázek 12 Serpentinizovaný peridotit PPL Obrázek 13 Serpentinizovaný peridotit XPL Obrázek 14 Amfibolizovaný eklogit v rule Obrázek 15 Amfibolizovaný eklogit Obrázek 16 Amfibolizovaný eklogit PPL, uprostřed granát Obrázek 17 Amfibolizovaný eklogit XPL, uprostřed granát Obrázek 18 Amfibolizovaný eklogit XPL, uprostřed titanit Obrázek 19 Amfibolizovaný eklogit PPL, uprostřed titanit Obrázek 20 Chemická analýza amfibolizovaného eklogitu Obrázek 21 Porovnání chemické analýzy amfibolových hornin z oblasti moldanubika Tabulka 1 Způsob stanovení jednotlivých komponent Tabulka 2 Analýza granátu. V analýze bylo dopočteno Fe +3 do stechiometrie Tabulka 3 Analýza Plagioklasu Tabulka 4 Analýzy ilmenitu a titanitu Tabulka 5 Analýza apatitu Tabulka 6 Analýza amfibolu, hlavního minerálu horniny. Dopočtena H 2 O a Fe

9 1. Úvod Předmětem bakalářské práce je studium metamorfovaných hornin moravského moldanubika v lomu Bahnův mlýn u obce Police v jihozápadní části Moravy. Jámový etáţový lom byl zaloţen roku 1947 a těţí se v něm dodnes. V lomu jsou zastoupeny horniny moravského moldanubika, převáţeně páskované ruly, amfibolity a eklogity. Rešeršní část podává přehled dosavadních poznatků o geologické stavbě moldanubika. Druhá, praktická část je zaměřena na vlastní výzkum hornin z lokality. Cílem práce je tyto horniny petrograficky a mineralogicky popsat a analyzovat chemické sloţení těchto hornin a následně jej porovnat s některými dalšími lokalitami moravského moldanubika. Důraz bude kladen především na amfibolizovaný eklogit, který byl uţ dříve popsán na jiných lokalitách moravského moldanubika. 2. Rešerše Největší geologickou jednotkou budující území České republiky je Český masív součást někdejšího evropského variského orogénu neboli variscid. Povrchové výskyty zahrnují území Čech a západní Moravy aţ po linii Znojmo-Přerov-Karviná. Stáří procesů jeho vzniku se odhaduje na období Ma (Chlupáč a kolektiv, 2002). Jeho okrajové části přesahují na území Rakouska, Německa a Polska a směrem na východ se noří do podloţí vnějších Karpat. Český masív je heterogenní celek tvořený samostatnými regionálními jednotkami - moldanubikum, bohemikum, saxothuringikum, lugikum a moravosilezikum. Od konce spodního triasu má Český masív charakter epihercynské platformy. V juře a křídě pokračovala eroze variského podkladu a kontinentální sedimentace byla přerušována mořskými transgresemi. V terciéru byl celý Český masív nepřímo ovlivněn alpinskou orogenezí, při níţ došlo k tektonickému vyklenutí s následným kolapsem, který byl příčinou vzniku zlomů a příkopových propadlin. V kvartéru pokračovaly tektonicky podmíněné zdvihy Českého masivu a poklesy jeho okolí. Kvarterní eroze i akumulace měly významný vliv na současný tvar krajiny Obecné charakteristiky moldanubika Moldanubikum se rozkládá mezi tokem Vltavy a Dunaje. Spadají sem geomorfologické oblasti, jako je Český les, Šumava, Novohradské hory, Jihočeská vysočina a Českomoravská vrchovina. Současně je jednou z nejstarších jednotek jiţ výše zmíněného Českého masívu. Jeho stáří se odhaduje přibliţně na období předkambrické, staroproterozoitské aţ mladoarchaické tzn. období zhruba v rozmezí před 1 aţ 2 Ma. Moldanubikum je komplex silně metamorfovaných krystalických břidlic hercynského stáří s tělesy hlubinných magmatických hornin. Tvoří jiţní a jihozápadní část Českého masívu. Samotný název moldanubikum byl poprvé zaveden v roce 1901 geologem F. E. Suessem, jenţ byl ve sluţbách vídeňského geologického ústavu. Celý rozsah moldanubika byl pak vymezen o dva roky později v roce 1903 při jeho studiu moravského krystalinika. Některé z jednotek však byly postupem času odděleny a roztříděny. Takţe původní definice neodpovídá novodobé formě definice moldanubika. Jako charakteristický rys můţeme povaţovat vysoký stupeň metamorfózy, přítomnost některých specifických typů metamorfitů (granulity, eklogity, granátické serpentinity, 9

10 cordieritické migmatity). Dalšími charakteristickými rysy moldanubické oblasti jsou intenzivní migmatitizace a proniknutí celého metamorfního komplexu četnými masívy granitoidů, které ji odlišují od okolních jednotek. Dalším typickým rysem je téměř chybějící sedimentární pokryv. Podle Mísaře, Dudka, Havlena, Weisse (1983) v metamorfitech moldanubické oblasti lze vyčlenit dvě série hornin nyní označované jako jednotky, které mají základní význam pro poznání stavby oblasti a které se vzájemně liší svým horninovým obsahem. Jsou to tzv. jednotvárná jednotka a pestrá jednotka. Tektonická struktura moldanubika je dle Cháb et al. (2008) extrémně sloţitá. Příkrovová stavba je zničena a přetvarována deformacemi postupně několika foliačních systémů, převáţně v podmínkách amfibolitové facie a četnými velkými granitickými intruzemi. Svědectvím sloţité příkrovové stavby jsou především granulitové masivy a drobné výskyty serpentinizovaných spinelových i granátnických peridotitů a eklogitů v rulách a migmatitech Regionální dělení moldanubika Jiţní část Českého masívu je formovaná metamorfovanými komplexy, od prekambrického po paleozoické stáří, proniknuté velkým plutonickým tělem granitoidů. Oblast hraničí na severu s kutnohorsko-svrateckou oblastí, na V s moravskoslezskou oblastí a na SZ s českou centrální oblastí. Regionální dělení moldanubika dle kolektivu autorů (1994): a) Moldanubikum Českého lesa - SZ výběţek moldanubika se kříţí se saxothurynskou oblastí zasahující k českému křemennému valu na V a JZ b) Moldanubikum Šumavy a Jiţních Čech ohraničeno na SZ středočeským plutonem, přibyslavským zlomem na V a ratajskou zonou na S. c) Stráţecké moldanubikum SV okraj část moldanubika mezi svrateckým krystalinikem na S a třebíčským plutonem na J. d) Moldanubikum západní Moravy část moldanubika situovaná jiţně od třebíčského plutonu a zasahujícího do Waldviertelu v Rakousku. Je ohraničeno přibyslavskm zlomem na Z a moravikem na V. e) Středočeský plutonický komplex komplikované těleso budované hlubinnými vyvřelými horninami, které se rozkládá jiţně od Prahy mezi Říčany, Příbramí, Klatovy a Táborem. f) Moldanubický pluton - hlavní masív moldanubika ve střední části Českomoravské vrchoviny, Šumavy a Českého lesa Současné členění moldanubika Moldanubická oblast se dělí do tří skupin: ostrongská jednotka, drosendorfská jednotka a gföhlská jednotka (dříve nazývané jednotvárná skupina a pestrá skupina) viz Chlupáč a kolektiv (2002). Ostrongská jednotka se nejčastěji nachází ve spodní hranici vrstevního sledu a proto je pokládaná za nejstarší. Zaujímá největší část moldanubika. Tvoří širší oblast Českého lesa, okolí Vimperka k Prachaticím a území mezi Frymburkem a Českými Budějovicemi, Vlašimí a Ţelivem. Mocnost této jednotky dosahuje několika kilometrů. Je tvořena převáţně 10

11 plagioklasovými pararulami, které jsou v rozsáhlých areálech migmatizovány. Jednotka je tvořena hlavně metapelitickými a metapsamitickými horninami. Ojediněle se vyskytují čočkovité útvary vápenatosilikátových hornin, které dosahují velikosti několika centimetrů aţ několika metrů. Také můţe obsahovat málo mocné vloţky vápenců, erlánů a zvláště pak kvarcitů, jeţ jsou charakteristické pro moldanubikum. Základní horninou této jednotky jsou středně zrnité, sillimanit-biotitové pararuly, označované jako břidličnaté ruly. Jsou nejrozšířenější horninou moravské a české větve moldanubika. Převládá v nich plagioklas a K-ţivec. Lokálně horniny obsahují jen muskovit. Větší podíl muskovitu rovněţ převládá při hranici s tzv. svorovými pásmy. Směrem do podloţí muskovit ubývá. Větší obsah granátu a ortoklasu svědčí o silnější metamorfóze. V oblastech se silnější migmatitizací se střídají biotitové pararuly s rulami, nebo jsou rulami zastoupeny. Ruly jsou převáţně břidličnaté horniny. Světlé pásky a čočky převáţně aplitového sloţení jsou mm aţ cm mocné. Minerální sloţení rul je kolísavé, draselný ţivec je zde hojnější. Rovněţ mají vyšší podíl granátu. Makroskopicky jsou to hlavně světlé horniny, páskované, přičemţ se střídají provrásněné pásky s různým obsahem biotitu. Na některých místech se dokonce vzhledem podobají ţule. Cordieritové ruly a migmatity jsou rozšířeny hlavně na Českomoravské vrchovině. Na některých místech vystupují jemnozrnné cordieritové ruly rohovcového vzhledu s menším podílem přineseného materiálu. Cordieritové migmatity z pláště středočeského plutonu jsou známy hlavně z oblasti Klatovy Nepomuk. Kontaktem biotitových a amfibol-biotitových granodioritů vznikly perlové ruly. Nejvíce rozšířené jsou v plášti středočeského plutonu. V moldanubickém plutonu je obsah těchto perlových rul velmi malý. Perlové horniny nemají příliš výraznou foliaci s mnoţstvím porfyroblastů ţivce plagioklasu velikosti od 1 2 mm do 1 cm. Hlavními minerály rul jsou křemen, biotit a plagioklas, méně pak mikroklin. Někdy téţ amfibol, granát, cordierit a sillimanit. V drosendorfské (dříve pestré) jednotce jsou zastoupeny metamorfní ekvivalenty sedimentů, vulkanitů a plutonických hornin. Hlavní komplex je tvořen plagioklasovými pararulami. Jsou podobné pararulám jednotvárné jednotky. Vloţky v drosendorfské jednotce tvoří sedimentární kvarcitické ruly, kvarcity, grafitické kvarcity, grafitické ruly, vápenatosilikátové horniny, dolomitické vápence, metabazity vulkanického původu amfibolity, grafitické amfibolity, amfibolické ruly atd. Pararuly drosendorfské jednotky se liší od ostrongské vyšším obsahem granátu a niţším draselného ţivce. Drosendorfská skupina vystupuje v několika pruzích, které se liší svým petrografickým obsahem. Rozlišujeme sušicko-votický, krumlovský a moravský pruh. Sušicko- votická oblast lemuje středočeský pluton mezi Klatovy a Voticemi, podél celé hranice moldanubika. K tomuto pruhu také patří oddělené území s výskyty vápenců a grafitických rul v prostoru mezi Vimperkem a Volyní. Zmíněná jednotka dosahuje mocnosti asi 1 km. Vykazuje variabilitu v mocnosti a počtu vloţek, velký je podíl erlanů, naopak malé je zastoupení grafitických hornin, ortorul a amfibolitů. Většina amfibolitů je páskovaná s pyroxenem a vznikla zřejmě přeměnou tufitů. Nejzřetelnější vrstevní sled najdeme v oblasti stráţovské, kde ve spodní části profilu asi 8 km dlouhého převládají vloţky křemence a nad nimi je nejmocnější souvrství tvořené rulami a v nich se střídají polohy amfibolu a erlanu. Vápence jsou hlavně v nejvyšší části profilu, kde naopak chybí amfibolity. Ve střední části oblasti (blízko Sušice) chybějí v profilu amfibolity, ale směrem na východ počet vloţek opět stoupá. 11

12 Pestrá jednotka krumlovská probíhá od Horní Plané přes České Budějovice aţ k Řečici u Kolenců. Délka pruhu dosahuje asi 80 km a šířky kolem 4 km. Jihozápadně od Krumlova se rozšiřuje aţ na 20 km. Skutečnou mocnost lze odhadnout asi na m. Pro krumlovskou jednotku je charakteristické velké mnoţství loţních amfibolitových poloh malé mocnosti. Amfibolity jsou zde jemnozrnné a nepáskované a jsou téměř ve všech horninách. Četné jsou téţ granulity, metabazity a ortoruly. Moravská pestrá jednotka se dělí na tři jednotky: 1. oblast bez vloţek - patřící k ostrongské jednotce 2. oblast s vápenci, amfibolity 3. oblast s amfibolity, často hrubě zrnitými a s malým podílem vápenců a ostatních vloţek Moravská pestrá jednotka probíhá celou moravskou větví moldanubika. Velmi se podobá pestré jednotce českokrumlovské, jelikoţ obsahuje stejné horninové vloţky. Vápence jsou značně čočkovité. Přesné regionální vymezení, stratigrafický sled a poměr k ostatním jednotkám moldanubika nebyly pro moravskou větev stanoveny. Horniny pestré jednotky: ruly a migmatity se zcela shodují s jednotvárnou jednotkou, ale jsou více variabilní s ohledem na látkové sloţení. Rovněţ jsou méně postiţeny migmatizací. Kvarcity a kvarcitické ruly tvoří často aţ několik metrů mocné čočky. Jsou zčásti vázané na konkrétní stratigrafické polohy. Jindy tvoří vloţky ve vápencích. V některých pruzích se střídají kvarcitové polohy s rulami. Čisté kvarcity jsou dost vzácné. Na Českokrumlovsku obsahují kvarcitické ruly světlé křemenné čočky centimetrových rozměrů. Grafitická příměs je často ve všech hlavních typech moldanubických parabřidlic. Grafitem bohaté horniny jsou většinou jen v pestré jednotce, obvykle vystupují ve vápencích. Vyšší obsah grafitu mají většinou ruly bohaté křemenem aţ kvarcity. Loţní charakter grafitických čoček svědčí o sedimentárním původu všech grafitů. Krystalické vápence jsou běţnou vloţkou v pestré jednotce. Mocnost se pohybuje od několika cm aţ do 300 m. Většinou jsou několikametrové. Čočky vápenců jsou nejlépe vidět v oblasti sušicko-horaţďovické, kde několik set metrů mocné polohy mramorů vystupují na povrch. Erlany a pyroxenické ruly se objevují často i v jednotvárné sérii. Vznikaly většinou přeměnou uhličitanových hornin s vyšším podílem silikátů. Erlany tvoří samostatné polohy v rulách. Někdy se polohy erlanů střídají s vloţkami amfibolitů. Minerální asociace erlanů je velmi pestrá obsahují diopsid, plagioklas, křemen, biotit, granát, mikroklin, kalcit, tremolit, spinel a další minerály. Skarny jsou hlavně rozšířeny v moravské větvi moldanubika. Tvoří nepříliš hojná tělesa malých rozměrů. Skarny Českého masívu vznikly většinou ze sedimentárních ţelezných rud. Skarny nebývají spojeny s vápencovými tělesy a chybí i další důkaz pro jejich metastatický původ. Gföhlská jednotka reprezentuje komplex hornin obsahující granulity, migmatity a křemenoţivcové horniny. Sdruţená jsou menší tělesa ultrabazických hornin serpentinizovaných peridotitů (hadců). 12

13 K předchozí kapitole: sjednoťte používání termínů ostrongská a drosendorfská nebo jednotvárná a pestrá!! 2.2. Moravské Moldanubikum Regionální popis Část západomoravského krystalinika na jih od třebíčského plutonu je podle Mísař, Dudek, Havlena, Weiss (1983) moravské moldanubikum. Na sever je stráţecké moldanubikum vůči kutnohorsko-svratecké oblasti z části omezeno ţeleznohorským zlomem. Jiţně od tišnovského tektonického uzlu se stýká podél moravskoslezského zlomového pásma (bítešským zlomem) přímo s jiţní částí svratecké klenby moravika. Jiţní hranici stráţeckého moldanubika tvoří v částech zemské kůry okraj třebíčského plutonu. Západní hranicí vůči českému moldanubiku je pro stráţené i moravské moldanubikum prakticky východní okraj centrálního masívu. Probíhá tam také přibyslavský hlubinný zlom. Na povrchu se přibyslavský zlom jeví jako drobový horizont, správně později interpretovaný jako přibyslavská mylonitová zóna a jako geomorfologicky výrazná jihlavská brázda. Východní hranici moldanubika představuje moravskoslezské zlomové pásmo. Téměř celé moldanubikum náleţí pestré jednotce stejně jako území mezi Ţeletavou a Moravskými Budějovicemi. Jednotvárná jednotka buduje pouze úzký pruh při východním okraji centrálního masívu. Také gföhlské ortoruly tvoří rozsáhlé území, které zahrnují značnou část moravského moldanubila (Mísař, Dudek, Havlena, Weiss 1983), a které nemá v Českém Masívu obdoby Stratigrafie Stratigrafická posloupnost moravského moldanubika zatím není upřesněna. Přibliţná stratigrafie severní části moldanubika je dle Mísař, Dudek, Havlena, Weiss (1983) od podloţí do nadloţí asi následující: migmatizované pararuly aţ migmatity se serpentinizovanými peridotity a granulity; amfibolity s migmatitizovanými pararulami se zastoupenými amfibol-biotitovými rulami; biotitové migmatity s vloţkami krystalických vápenců. Migmatity zaujímají společně se sillimanit-biotitiovými pararulami větší část území jednotvárné jednotky moravského moldanubika na jihovýchod od centrálního masívu. V sillimanito-biotitových pararulách lze rozlišit mnoho odchylných typů a hlavně pak rozdílného stupně migmatitizace a ty jsou spjaty vzájemnými přechody. Ke granulitové formaci moravského moldanubika náleţí zejména území náměšťskokrumlovského granulovitého tělesa a borský granulitový masív. Granulity jsou všude úzce spjaty s ultrabazity, amfibolity a gföhlskými rulami. Vyjma granulitů se také projevuje asociace ultrabazitů s gabroidy. K nim patří vedle různých typů peridotitů i petrograficky variabilní eklogitové a gabroidní horniny, někdy i olivinické. Gabroidní horniny a ultrabazity se nejčastěji vyskytují v blízkosti amfibolitů pestré jednotky. Společně s více či méně serpentinizovanými peridotity jsou roztroušeny četné výskyty eklogitů, amfibolických eklogitů a eklogitových amfibolitů. Horninová asociace vznikla původně za vysokých teplot a tlaků v intrakrustálních a subkrustálních podmínkách Země. 13

14 Horniny moravského moldanubika Migmatitizovná biotitová pararula, která někdy přechází do perlové ruly, se vyskytuje na západě mezi Oslnovicemi a Novými Syrovicemi (Matějovská 1984). Je to tmavošedá drobně zrnitá, biotitem bohatá hornina s dobře vyvinutou foliací. Kde dorůstají ţivcová zrna 3 mm, jsou perlové ruly vzhlednější. Co se týče minerálního sloţení, převládá ţivec s křemenem nad biotitem. Obsahuje i sillimanit a granát. Biotitová pararula zde má ţivcové porfyroblasty aţ 2 cm velké a je známá z okolí Štítar. Významnou skupinou hornin jsou granulity. Většinou jsou všechny rekrystalizované, coţ se projevuje zhrubnutím ţivců. Co se týče minerálního sloţení, převládá křemen nad K-ţivcem a plagioklasem. Vţdy obsahuje granát a kyanit a často i sillimanit s biotitem. Granulit s vyšším obsahem biotitu se vyskytuje u Zblovic a Dešova. Další horninou je kvarcit. Vyskytuje se v úseku mezi Třebelovicemi a Novými Syrovicemi. Kvarcit je vţdy jemnozrnný a jeho zbarvení závisí na mnoţství pigmentu. Nejčastěji obsahuje grafit, biotit, granát a sillimanit. Plošně největší těleso nehomogenního krystalického vápence je v lomu u Zblovic. Střídají se zde polohy světlé s tmavými a intenzivně pigmentovanými. Kromě kalcitu a dolomitu obsahuje nejčastěji flogopit a tremolit. Dále pak grafit, forsterit, spinel, vesuvian a diopsid. Na několika místech v okolí Zblovic jsou vápence provázeny erlanem, který obsahuje diopsid a plagioklas. Moldanubický amfibolit je většinou nehomogenní, páskovaný, často silně migmatitizovaný. Základním minerálem je obecný amfibol, biotit, pyroxen a kolísavý obsah andesinu a K-ţivce. Amfibolit je obvykle šedočerná jemnozrnná hornina. Tenké čočkovité polohy, orientované do jakýchsi rojů, nejlépe charakterizují stavbu území. Největší četnost byla prokázaná v okolí Bítova a Blíţkovic, kde tvoří nejrozsáhlejší tělesa. Jinde se vyskytují spíše jednotlivě (Matějovská 1984) Eklogity v moravském moldanubiku Eklogity v moravském moldanubiku byly popsány z několika lokalit. Zajímavý výskyt deformovaného granátu v amfibolizované eklogitové čočce popsali v severovýchodním okolí Olbramkostela Fediuková, Batík (1994). V minerálním sloţení horniny se uplatňuje amfibol, granát, plagioklas, pyroxen a akcesorický ilmenit, apatit. Amfibol je mikroskopicky zřetelně zeleně pleochroický, krátce sloupcovitý s nepravidelným terminálním zakončením. Podle chemických analýz jde především o hořečnatý amfibol. Zrna granátu jsou 1 aţ 3 mm velká a v některých vzorcích protaţená ve směru foliace. Zonálnost granátu je prakticky zanedbatelná. Ve východní části moravského moldanubika u obce Nové dvory u Rouchovan, které popsal Jelínek (1973), jsou uloţena tělesa gföhlské ortoruly s přechody do granulitů. Dále jsou zde tělesa ultrabazických hornin s vloţkami eklogitů. Ty zde tvoří dvě asociace: diopsidortopyroxen-granát (pyrop) a omfacit-granát (almandin-pyrop). Objevuje se pak i amfibol a opákní minerály. Struktura eklogitů je zde lepidogranoblastická. Retrográdní přeměna se projevuje v pruzích a výsledkem je sinplektitizace a kelyfitizace granátů. V hornině se střídají pásky s převahou pyroxenu nebo griquaitu. Některé typy jsou přechodem od obecného eklogitu ke griquaitu. Polohy eklogitů zde tvoří pruhy dlouhé aţ 600m a mocné 5 15m, přechodný typ a griquaity do 8 cm. 14

15 3. Metodika V rešeršní části jsem prostudovala dostupnou literaturu k tématu a studované lokalitě. Provedla jsem terénní výzkum v lomu u Police jiţní Morava. Všechny studované vzorky pocházejí z vlastního sběru v terénu v říjnu roku V laboratoři jsem charakterizovala a fotograficky zdokumentovala nalezené vzorky. Dále byly z několika vzorků zhotoveny výbrusy, mikroskopovány a následně podrobeny chemické analýze, která byla provedena na ÚGV analytikem Pavlem Kadlecem. Metodika stanovení jednotlivých komponent je uvedena v tabulce 1. Komponenty Způsob stanovení -H 2 O sušeno 110 o C +H 2 O Penfieldova metoda SiO 2 váţkově TiO 2 fotometricky s H 2 O 2 Al 2 O 3 Fe 2 O 3 titračně KIII fotometricky FeO titračně K 2 Cr 2 O 7 MnO CaO MgO K 2 O Na 2 O Li 2 O ppm S CO 2 AAS titračně KIII AAS AAS AAS AAS váţkově absorbčně P 2 O 5 fotometricky Tabulka 1 Způsob stanovení jednotlivých komponent Chemické analýzy minerálů byly provedeny na elektronovém mikroskopu JEOL JSM 6490LV (tab přílohy) s připojeným ED analyzátorem při napětí 20 kv. Analýzy provedl J. Štelcl. 15

16 4. Výsledky práce Popis lokality Studovaná oblast se nachází v okrese Třebíč, asi 5 km jv. od Jemnice (obrázek 2.). Lom (obrázek č. 1.) byl zaloţen roku 1947 a těţí se v něm dodnes. Jedná se o zalesněný svah jihovýchodně od obce Police. Číslo v katastru Dle Soupisu lomů od Kaláška a Poláka (1950) se zde mají vyskytovat převáţeně biotitové ruly a amfibolity. Horniny světle šedé, tmavošedé a tmavě zelené, jemně aţ středně zrnité. Jedná se o lom stěnový i jámový. Obrázek 1. Etáţový lom Bahnův Mlýn u obce Police. 16

17 Obrázek 2 Turistická mapa obce Police a blízkého okolí (čtvercová síť dělí mapu po jednom kilometru) 0 1km 2cm =1km Dnešní lom je spravován firmou COLAS CZ, a.s., Závod Lomy Lom Police. Předmětem činnosti společnosti COLAS CZ, a.s. jsou standardní práce silničního stavitelství výstavba, rekonstrukce, opravy a další práce na pozemních komunikacích a mostech, dále těţba kamene a výroba drceného kameniva, výroba modifikovaných asfaltů a asfaltových emulzí a výstavba a rekonstrukce inţenýrských sítí. 17

18 4.2. Petrografický popis hornin Předmětná lokalita mojí bakalářské práce Bahnův mlýn je zachycena na listu Slavonice, geologické mapy ČR 1: , jejíţ výřez je znázorněn na obrázku č. 3. Obrázek 3 Geologická mapa ČR. List Slavonice, Janeček, 1987: č. 6 neogén, hrubozrnné křemenné štěrky; č. 4 holocén pleistocén, deluviální sedimenty; č. 35 moldanubikum, amfibolity a grafitické amfibolity; č. 40 moldanubikum, světlé granulity převáţně rekrystalované 0 1km 2cm = 1km Horninové typy na lokalitě Při terénním průzkumu bylo na lokalitě zjištěno několik typů hornin. Jednotlivé horninové typy byly vyfotografovány jak makroskopicky (obrázky 4, 7, 14, 15), tak i mikroskopicky (obrázky 5, 6, 8, 9, 10-13, 16-19). Mikroskopické fotografie byly pořízeny v polarizačním mikroskopu při zvětšení 10x. 18

19 Vzorek 1 amfibol-biotitová rula Textura: páskovaná (střídají se polohy tvořené pouze světlými minerály s polohami s převaţujícími tmavými minerály) Struktura granoblastická aţ lepidogranoblastická Hlavní minerály: křemen, plagioklas, biotit, amfibol Vedlejší a akcesorické minerály: pyroxen, turmalín, apatit, chlorit Obrázek 4 Amfibol biotitová rula 19

20 Jednotlivá zrna křemene mají xenomorfní omezení nebo jsou přítomny jemně zrnité, lineárně protaţené agregáty křemenných zrn. Undulózní zhášení je běţné, velmi výrazné. Plagioklasy tvoří drobná, xenomorfně nebo hypautomorfně omezená zrna. Polysyntetické dvojčatění je zřetelné, dvojčatné lamely jsou nejčastěji úzké, místy vykliňují. Většinou jsou špatně patrné, plagioklasy jsou velmi málo postiţeny druhotnou přeměnou. Nejběţnějším tmavým minerálem je biotit, který se soustřeďuje pouze do tmavých pásků. Drobná, nepravidelná, převáţně krátce lištovitá zrna jsou uspořádána do výrazně usměrněných poloh. Zrna jsou výrazně pleochroická, kolmo ke štěpnosti je to světle okrová barva, podélně se štěpností červenohnědá. Štěpnost je špatně viditelná, přeměny na chlorit jsou jen lokální. Amfibol tvoří v tmavých páscích nepravidelná, někdy aţ hypautomorfně omezená zrna světle zelené barvy. Pleochroismus je zřetelný v různých odstínech světle zelené barvy. Pyroxen se objevuje jen ojediněle v malých, slabě nazelenalých zrnech bez pleochroismu. Turmalín tvoří zcela akcesorická nepravidelná zrnka s výrazným pleochroismem a středním dvojlomem. Druhotný chlorit vytváří místy drobné agregáty s vějířovitou stavbou. Obrázek 5 Amfibol biotitová rula PPL 20

21 Obrázek 6 Amfibol biotitová rula XPL Vzorek 2 biotit-amfibolová rula Textura: páskovaná (světlejší polohy neobsahují ţádné tmavé minerály) Struktura: nematogranoblastická Hlavní minerály: křemen, plagioklas, amfibol, biotit Vedlejší a akcesorické minerály: chlorit, rudní minerály 21

22 Obrázek 7 Biotit amfibolová rula Křemen tvoří nepravidelná, undulózně zhášející zrna, místy drobně zrnitý agregát laločnatě se prostupujících zrn. Plagioklas je hlavním ţivcem, je nepravidelně omezený se zřetelným polysyntetickým dvojčatěním, lamely jsou tenké, místy vykliňují, ojediněle se kříţí. Zřetelná je sericitizace zrn, místy je přeměna velmi silná. Amfibol tvoří největší zrna v hornině, je xenomorfně nebo hypautomorfně omezený, jen ojediněle tvoří sloupečky. Je zřetelně pleochroický v odstínech zelené aţ hnědozelené barvy, místy je sektorově zonální. Běţně se srůstá s biotitem. Biotit tvoří typické lištovité agregáty usměrněné do pásků. Pleochroismus je velmi silný, kolmo na štěpnost světle okrová barva, rovnoběţně se štěpností červenohnědý. Místy je slabě chloritizovaný. 22

23 Obrázek 8 Biotit amfibolová rula PPL Obrázek 9 Biotit amfibolová rula XPL Vzorek 3 amfibolit Textura: celistvá nebo nezřetelně páskovaná Struktura: granoblastická nebo nematogranoblastická Hlavní minerály: amfibol, plagioklas Vedlejší a akcesorické minerály: biotit, rudní minerály, titanit Amfibol tvoří nepravidelná zrna nebo silné sloupečky. Má zřetelný pleochroismus v odstínech zelených barev od světle zelenookrové po tmavě zelenou aţ zelenohnědou barvu. Štěpnost nebývá dobře patrná. Některá zrna jsou barevně nehomogenní, na konci některých 23

24 sloupečků narůstají jiné typy amfibolů. Plagioklasy tvoří nepravidelná zrna a vyplňují prostor mezi amfiboly. Větší část zrn má nevýrazně zonální stavbu, polysyntetické dvojčatění bývá nezřetelné, lamely jsou drobné, většinou průběţné. Plagioklasy jsou slabě sericitzované, v některých partiích horniny je přeměna intenzivnější. V těchto partiích se setkáme s hojnějším výskytem lupenitých agregátů chloritu, který má světle zelenou barvu a anomální interferenční barvy. Biotit se vyskytuje v ojedinělých lištovitých agregátech s typickou červenohnědou barvou a výrazným pleochroismem. Titanit tvoří ojedinělá drobná zrnka. Obrázek 10 Amfibolit PPL Obrázek 11 Amfibolit XPL 24

25 Vzorek 4 serpentinizovaný peridotit Textura: masivní Struktura: mříţovitá Hlavní minerály: serpentinová skupina Vedlejší a akcesorické minerály: chlorit, flogopit Naprosto převaţujícími jsou minerály ze serpentinové skupiny antigorit a chrysotil. Jedná se o velmi jemnozrnný agregát šupinek a vláken těchto minerálů, které vznikly přeměnou původního olivínu a pyroxenu. Z primárních minerálů se ţádný nezachoval. V akcesorickém mnoţství jsou přítomny větší lupenité agregáty flogopitu, které jsou částečně nebo zcela chloritizovány. Flogopit je světle okrový, slabě pleochroický s výrazným dvojlomem, chlorit má tmavě zelenou barvu a vykazuje zřetelný pleochroismus. Dvojlom chloritu je nízký nebo má anomální interferenční barvy. Horninu pronikají drobné ţilky druhotných karbonátů. Obrázek 12 Serpentinizovaný peridotit PPL 25

26 Obrázek 13 Serpentinizovaný peridotit XPL Vzorek 5 amfibolizovaný eklogit Tato hornina má pro moji bakalářskou práci zásadní význam, vzhledem k tomu, ţe jedním z hlavních horninotvorných minerálů je granát. Textura: masivní Struktura: hrubě zrnitá, granoblastická Hlavní minerály: amfibol, plagioklas, granát Vedlejší a akcesorické minerály: titanit, ilmenit, apatit, chlorit 26

27 Obrázek 14 Čočka amfibolizovaného eklogitu v rule Obrázek 15 Amfibolizovaný eklogit 27

28 Amfibol tvoří nepravidelná zrna nebo krátké sloupce, některá menší zrna mají automorfní omezení. Amfibol je zastoupen aţ 80 obj. %. Je světle zelený aţ hnědozelený, vykazuje zřetelný pleochroismus. Většina zrn je nepravidelně nehomogenních, štěpnost je velmi dobře viditelná. Místy obsahuje amfibol drobné šupinky chloritu. Plagioklasy tvoří drobnější izolovaná zrna s polysyntetickým dvojčatěním a s minimálními projevy sericitizace. V některých partiích dochází k nahromadění plagioklasových zrn a tento agregát je pak intenzivně sericitizován. Granát je bezbarvý, bez známek zonální stavby, dokonale izotropní. Zrna jsou xenomorfní, většinou zaoblená, silně rozpraskaná a výrazně poikilitická s uzavřeninami ţivců i amfibolů. Mezi granátem a okolními minerály se místy vytváří tenká zóna přeměn. Titanit tvoří ojedinělá automorfní zrna světle hnědé barvy. Obrázek 16 Amfibolizovaný eklogit PPL, uprostřed granát 28

29 Obrázek 17 Amfibolizovaný eklogit XPL, uprostřed granát Obrázek 18 Amfibolizovaný eklogit XPL, uprostřed titanit 29

30 Obrázek 19 Amfibolizovaný eklogit PPL, uprostřed titanit 30

31 4.3. Chemická analýza Chemická analýza amfibolizovaného eklogitu byla zpracována do grafu (obrázek 20). Obsah jednotlivých prvků je v hmotnostních procentech. Oxid křemičitý 43,70; oxid titaničitý 3,61; oxid hlinitý 13,65; oxid ţelezitý 2,62; oxid ţeleznatý 12,46; oxid manganatý 0,27; oxid vápenatý 10,38; oxid hořečnatý 7,83; oxid draselný 0,74; oxid sodný 1,73. Obrázek 20 Chemická analýza amfibolizovaného eklogitu z lokality Police Reprezentativní chemické analýzy zrna granátu z amfibolizovaného eklogitu na lokalitě Police jsou v tabulce 2 a ukazují, ţe granát v hornině není zonální. Hlavní zastoupená sloţka granátu je almandin (55,2 %), grosulár (19,9 %), pyrop (18,5 %) a minoritně zastoupen andradit (5,2 %), spessartin (1,2 %). Plagioklas (tabulka 3) vykazuje mírnou převahou albitové sloţky. Jde tedy o andesin. Chemické sloţení ilmenitu a titanitu uvádí tabulka 4. U apatitu pravděpodobně převaţuje fluor-apatitová sloţka (tabulka 5.). Amfibol, který tvoří hlavní minerál horniny (tabulka 6) můţe být popsán průměrným krystalochemickým vzorcem: (K 0,07 ) (Na 0,25 Ca 1,65 ) 2 (Fe² 1,4 Mg 2,68 Ti 0,1 Fe³ 0,49 Al 0,3 ) 5 (Si 7,25 Al 0,75 ) 8 O 22 (OH) 2 Analyzované amfiboly spadají podle klasifikace Leaka et al. (1997) do skupiny vápenatých amfibolů, konkrétně odpovídají Mg hornblendu. 31

32 5. Diskuze Pro srovnání eklogitu z lokality Police byly pouţity chemické analýzy eklogitu z různých prací zabývajících se horninami z oblasti moldanubika. Eklogit z Nových Dvorů u Rouchovan zkoumal Jelínek (1973). Výsledky chemických analýz amfibolizovaného eklogitu z lokality Police se při porovnání s výsledky dosaţenými Jelínkem (1973) v mnoha aspektech shodují. Ale například obsah SiO 2 je v Polici o 1.65 % niţší neţ v Nových Dvorech. Stejně tak je to i s další horninou griquaitem, která se nachází společně s eklogitem v Nových Dvorech. Griquait má velice podobné sloţení jako eklogit. Grafické porovnání obou lokalit je uvedeno na obrázku 21. Jako další horninu pro srovnání jsem pouţila amfibolizovaný eklogit z oblasti u Olbramkostela z práce Fediuková, Batík (1995). Hornina je zde na rozdíl od police šedozelená a zrnitost kolísá od střední po hrubou. Některé vzorky jsou páskované se střídáním poloh s převahou amfibolu a poloh převáţně plagioklasových a obsahují zrna granátu velikosti 1 3 mm stejně jako v Polici (obrázek 15). V minerálním sloţení eklogitu z Olbramkostela můţeme pozorovat amfibol, granát, plagioklas, pyroxen, ilmenit a akcesorický apatit. Amfibol je zde výrazně zeleně pleochroický a zrna granátu jsou v některých vzorcích zřetelně protaţená ve směru foliace. Ve sloţení granátu se lokality liší. V Nových Dvorech převaţuje pyropová sloţka (40%), v Polici almandinová (55%) stejně jako u Olbramkostela. A zonálnost granátu je prakticky téţ zanedbatelná. Bazicita větších plagioklasových zrn kolísá v rozmezí od andesinu po labradorit. Sloţení plagioklasu odpovídá andesinu jak v Polici, tak u Olbramkostela. Obrázek 21 Porovnání chemické analýzy amfibolových hornin z oblasti moldanubika 32

33 Dle Šichtářové (1981), která se ve své práci o amfibolitech z oblasti Náměště nad Oslavou zabývala několika lokalitami, jsem vybrala okolí Dalešic, které je porovnáno graficky (obrázek 21). Z chemické analýzy vyplývá, ţe obsah uvedených prvků je velice podobný mnou studované hornině, přestoţe se nejedná o eklogit. Amfibolizované horniny a amfibolity jsou téţ uloţeny v rulách. Horniny z Dalešic mají jen o 1,5 % více SiO 2, z čehoţ vyplývá, ţe se jedná téţ o ultrabazické horniny. Granát zde chybí. 33

34 6. Závěr Vlastní výzkum byl zaměřen na tělesa amfibolizovaného eklogitu, která jsou uloţena v amfibolizovaných rulách v lomu u Police. Amfibolizovaný eklogit je hornina tmavě šedá s makroskopicky zřejmými zrny granátu. Jeho hlavní minerály jsou granát, plagioklas a amfibol. Po porovnání hornin z lokalit moravského moldanubika s Policí jsem zjistila, ţe sloţení amfibolizovaného eklogitu je velmi podobné, ať uţ se jedná o amfibolit, či eklogit. Zaznamenány byly nepatrné rozdíly v minerálním sloţení horniny a chemickém sloţení jednotlivých minerálů, například u granátů. Sloţení granátů z horniny od Police odpovídá nejběţnější a nejhojnější skupině moldanubických eklogitů. Výsledkem práce je tedy zjištění, ţe některá tělesa ultrabazických metamorfovaných hornin moravského moldanubika mají velmi podobné minerální i chemické sloţení a lze předpokládat, ţe vznikly ve stejných nebo velmi podobných tlakově-teplotních podmínkách. 34

35 7. Použitá literatura Fediuková E. Batík P. (1995): Minerályamfibolizovaného eklogitu z moldanubika poblíţ morávní linie u Olbramkostela (Jiţní morava), Geologické výzkumy na Moravě a ve Slezsku v roce 1994, II.ročník, 81-82, Brno. Cháb, J., Breiter K., Fatka O., Hladil J., Kalvoda J., Šimůnek Z., Štorch P., Vašíček Z., Zajíc. J, Zapletal J (2008): Stručná geologie základu Českého masívu a jejího karbonského a permského pokryvu, Vydavatelství České geologické sluţby, Praha. Chlupáč I., Brzobohatý R., Kovanda J., Stráník Z. (2002): Geologická minulost České republiky, 46-47, Academia, Praha. Jenček Vl. (1987): Geologická mapa ČR. List Slavonice, Ústřední ústav Geologický 1987, Praha. Jelínek E.(1973): Ultrabazické horniny masívu Nové Dvory u Rouchovan, Kandidátská disertace UK Praha. Kalášek J. Polák A. (1950): Soupis lomů ČR. Praha. Klub českých turistů: (2001): Podyjí - Vranovská přehrada. Soubor turistických map 1: Edice klubu českých turistů 81, 3. vydání Vdala TRASA, spol.s.r.o, Praha. Kodym O. (1954): Geologie Českého masívu, 29-38, Státní pedagogické nakladatelství, Praha. Kolektiv autorů (1994): Regional geological subdivision of the Bohemian massif on the territory of the Chzech republic. Journal of the Geological Society, 39/1, , Praha. Leake B. E. et al (1997): Nomenclature of amphiboles: report of the subcommittee on amphibolites of the International mineralogical association, commission on new minerals and mineral names. Canad. Mineral, vol.35,pp (1997) Matějovská O. (1984): Vysvětlivky ke geologické mapě ČR. List Vranov nad Dyjí 1 : , Ústřední ústav geologický, Praha. 35

36 Mísař Z., Dudek A., Havlena V., Weiss J. (1983): Geologie ČSSR I, Český masív, 48-51, Státní pedagogické nakladatelství, Praha. Pokorný M. ( 1962): Regionální geologie ČSSR, 14-19, Státní nakladatelství technické literatury, Praha. Suk M., Ďurica D., et al. (1991): Hluboké vrty v Čechách a na Moravě a jejich geologické výsledky, 55-56, Gabriel, Praha. Svoboda J. a kolektiv autorů (1964):Regionální geologie ČSSR, Díl I. Český masív, 43-70, Ústřední ústav geologický v Nakladatelství Československé akademie věd, Praha. Šichtářová I. (1981): Moldanubien amphibolites in the area SE of Náměšť nad Oslavou, , věstník Ústřední ústav geologický 56, 4, Praha Beton server (2009): Lom Police

37 8. Přílohy Výsledky chemické analýzy vzorků jsou uvedeny v tabulkách níţe. granát 1 -střed granát 1 - okraj granat 2 - střed granát 2 - okraj SiO 2 40,02 40,14 39,70 40,46 Al 2 O 3 20,88 20,95 20,53 21,17 Fe 2 O 3 1,68 1,52 2,02 1,47 FeO 24,04 24,29 24,52 23,02 MnO 0,51 0,72 0,71 0,62 MgO 4,51 3,85 3,82 5,28 CaO 8,52 8,69 8,89 8,12 suma 100,16 100,15 100,19 100,15 Si +4 3,094 3,108 3,087 3,105 Al +3 1,902 1,912 1,882 1,915 Fe +3 0,098 0,088 0,118 0,085 Fe +2 1,554 1,572 1,595 1,478 Mn +2 0,033 0,047 0,047 0,040 Mg +2 0,520 0,444 0,443 0,604 Ca +2 0,706 0,721 0,741 0,668 suma kat. +3 2,000 2,000 2,000 2,000 suma kat. +2 2,813 2,785 2,825 2,790 pyrop 18,5% 16,0% 15,7% 21,7% almandin 55,2% 56,5% 56,5% 53,0% spessartin 1,2% 1,7% 1,7% 1,4% grosular 19,9% 21,1% 19,9% 19,4% andradit 5,2% 4,8% 6,3% 4,6% Tabulka 2 Analýza granátu. V analýze bylo dopočteno Fe +3 do stechiometrie 37

38 oxid plg 1 plg 2 plg3 SiO 2 59,20 58,19 57,56 Al 2 O 3 25,76 26,69 27,03 CaO 8,53 9,17 9,51 Na 2 O 6,34 5,94 5,65 K 2 O 0,17 0,25 suma 100,00 99,99 100,00 Si +4 2,641 2,599 2,576 Al +3 1,354 1,405 1,426 Ca +2 0,408 0,439 0,456 Na + 0,548 0,514 0,490 K + 0,010 0,000 0,014 suma kat. 4,961 4,956 4,963 suma alk. 0,966 0,953 0,961 ortoklas 1,0% 0,0% 1,5% celsian 0,0% 0,0% 0,0% albit 56,8% 54,0% 51,0% anortit 42,2% 46,0% 47,5% Tabulka 3 Analýza Plagioklasu analýza ilmenit titanit SiO 2 32,72 TiO 2 53,33 37,51 Al2O 3 1,50 FeO 45,07 0,42 MnO 1,59 CaO 27,85 suma 99,99 100,00 Si 4+ 0,000 1,058 Ti 4+ 1,009 0,912 Al 3+ 0,000 0,057 Fe 2+ 0,948 0,011 Mn 2+ 0,034 0,000 Ca 2+ 0,000 0,964 suma kat. 1,991 3,002 Tabulka 4 Analýzy ilmenitu a titanitu 38

39 apatit P 2 O 5 43,57 CaO 51,74 F 3,80 Cl 0,89 O=F 1,60 O=Cl 0,20 suma 98,20 P +5 3,105 Ca +2 4,667 F 1,012 Cl 0,127 suma kat. 7,772 OH-apatit 0,0% F-apatit 88,8% Cl-apatit 11,2% Tabulka 5 Analýza apatitu 39

40 amfibol 1 amfibol 2 amfibol 3 SiO 2 50,19 50,85 46,11 TiO 2 0,94 0,56 1,66 Al 2 O 3 6,89 5,87 11,38 Fe 2 O 3 4,44 4,26 1,89 FeO 11,20 11,88 12,42 MnO 0,00 0,32 0,00 MgO 12,44 12,24 11,20 CaO 10,62 10,56 11,06 Na 2 O 0,83 0,89 1,42 K 2 O 0,38 0,34 0,81 Cl 0,00 0,32 0,00 O=Cl 0,00 0,07 0,00 H 2 O 2,07 1,98 2,06 suma 100,00 100,00 100,00 Si +4 7,246 7,376 6,721 Tiv 0,102 0,061 0,182 Al +3 1,173 1,003 1,955 Fe +3 0,483 0,465 0,207 Fe +2 1,352 1,442 1,514 Mn +2 0,000 0,040 0,000 Mg +2 2,677 2,646 2,434 Ca +2 1,643 1,641 1,727 Na + 0,232 0,250 0,401 K + 0,070 0,063 0,151 Cl 0,000 0,079 0,000 H + 1,998 1,919 1,999 suma kat. 14,977 14,986 15,292 Al v T poz. 0,754 0,624 1,279 Al v C poz. 0,418 0,380 0,676 suma T+C 13,031 13,033 13,014 Ca v B poz. 1,643 1,641 1,727 Tabulka 6 Analýza amfibolu, hlavního minerálu horniny. Dopočtena H 2 O a Fe +3 40