ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: Česká televize, se sídlem Praha 4, Kavčí hory, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Praha 10, Krátká 10, o žalobě proti rozhodnutí žalované sp. zn. 2008/385/vav/ČTV č.j. vav/2280/08 ze dne , t a k t o : I. Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, č.j. Vav/2280/08 ze dne se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši Kč do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í Žalobce se včas podanou žalobou dne domáhal zrušení rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání o žalobě proti rozhodnutí žalované sp. zn. 2008/385/vav/ČTV č.j. vav/2280/08 ze dne , kterým podle 48 odst. 4 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, byly žalobci uloženy pokuty v celkové výši Kč Pokuta byla uložena za celkem šest skutků spočívajících v identickém porušení 48 odst. 4 písm. a) zákona o provozování vysílání, a to dne v čase 21:00:04 hod. na programu ČT1 premiérovým odvysíláním označení sponzora reklamní znělky AXA Pojišťovna, dne v čase 21:31:02 hod. na programu ČT1 premiérovým odvysíláním označení sponzora reklamní znělky Panasonic, produkt Viera, mutace 1, dne v čase 21:33:02 hod. na programu ČT1 premiérovým odvysíláním označení sponzora

2 pokračování 2 reklamní znělky Panasonic, produkt Viera, mutace 5, dne v čase 19:59:58 hod. na programu ČT1 premiérovým odvysíláním označení sponzora reklamní znělky Peugeot 308, mutace 1, dne v čase 21:28:29 hod. na programu ČT1 premiérovým odvysíláním označení sponzora reklamní znělky RWE, mutace 1, dne v čase 21:31:54 hod. na programu ČT2 premiérovým odvysíláním označení sponzora reklamní znělky Synot Tip, mutace 1, přičemž ve všech případech bylo toto vysílání neoddělenou reklamou. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaná uvedla, že účastníku řízení bylo doručeno oznámení o zahájení správního řízení o porušení ustanovení 31 odst. 2 zákona o vysílání dne a současně byl vyzván, aby se vyjádřil a popř. přednesl návrhy na doplnění řízení ve lhůtě 15-ti dnů. Účastník řízení ve svém vyjádření ze dne především poukazoval na to, že reklamní znělka je pořadem podle definice v zákoně o provozování vysílání a vzhledem k tomu, že znělka není zákonem ani definována, ani nijak speciálně užívána, může provozovatel vysílání s tímto objektem zacházet podle svého uvážení, má za to, že musí-li být reklamní bloky odděleny reklamní znělkou, pak znělky k tomu užívané jsou obecně druhem znělek a povinnost uložená zákonodárcem, tedy oddělovat reklamu od ostatních pořadů je splněna tedy tím, že reklamní blok je tedy oddělen dvěma znělkami, jednou na počátku, druhou na konci. Rada vyhodnotila vyjádření účastníka a konstatovala, že nesouhlasí s tvrzením ČT a odkázala na 2 odst. 1 písm. s), jakož i 53 zákona o provozování vysílání s tím, že sponzorský příspěvek lze poskytnout jedině k financování pořadu, nikoliv jiného programového prvku. Zákonodárce jednoznačně stanovil hranici sponzorování. I proto pak v 53 zákona již v nadpisu stanovuje, že se níže uvedené týká pouze sponzorovaných pořadů. Žádné další formáty (programové prvky) sponzorovány být nemohou. Jestliže se v současném vysílání objevuje sponzorování znělek reklam, je potom nutno řešit, zda lze znělku reklamy, potažmo reklamní blok považovat za pořad či nikoliv. Programový prvek plnící funkci oddělení bloku reklam lze pouze pracovně pojmenovat jako úvodní nebo závěrečnou znělku reklamy. Znělky reklamy musejí být dvě úvodní a závěrečná, které nedílně patří jedna ke druhé, a jsou přitom odděleny blokem reklam, který je taktéž jejich součástí. Tím, že vždy musejí být znělky dvě, není naplněn požadavek z definice pořadu na celistvost. Většinu znělek by sice bylo možno považovat za časově ohraničenou část pořadu, nicméně ani tento znak není pravidlem. Rada v odůvodnění rozhodnutí zdůraznila, že v televizi může být reklamní či teleshoppingové vysílání odděleno jak výslovným nápisem reklama (teleshopping), tak postavami či emblémy nebo znělkou bez výslovného označení reklama či teleshopping, které však budou použity výlučně k oddělení reklamy nebo teleshopping. U znělky jako takové nelze mluvit o jejím obsahu, je jakýmsi zažitým symbolem, který upozorňuje zejména na začátek pořadu nebo začátek a konec reklamního bloku, popř. může být použita pro upoutávku. Znělka pouze ohraničuje pořad nebo blok reklam. Zejména s přihlédnutím k významu a účelu znělky je patrno, že nemůže být samostatným pořadem. Za pořad v televizním vysílání nemůže být považován ani blok reklam.

3 pokračování 3 Zákonodárce používá termín pořad v různých souvislostech, nicméně nikdy ve spojitosti s reklamou nebo blokem reklam. Těm nechává vlastní označení. Z toho Rada dovodila, že tyto zákon o provozování vysílání za pořad nepovažuje a ponechává jim specifické postavení, včetně striktního označování reklama (např. 49 odst. 2, 3, 7). V daném případě byla splněna podmínka předchozího upozornění ve smyslu 59 odst. 1 a 3 zákona o provozování vysílání, neboť provozovatel vysílání byl upozorněn v minulosti na porušení ustanovení 48 odst. 1 písm. a) zákona o provozování vysílání v případě sp.zn. 2007/546/vav/ČTV, které mu bylo doručeno , resp Jelikož k nápravě nedošlo v stanovené lhůtě, Rada se stala oprávněnou každé další porušení postihovat pokutou.. Pokud jde o výši trestu žalovaná uvedla, že pokuta uložená podle 60 odst. 1 písm. l) zákona o provozování vysílání ve výši Kč za každé jednotlivé uvedené porušení zákona o provozování vysílání je mezích zákonné sazby, která se pohybuje od do 2, Kč. Účastník řízení je provozovatelem televizního vysílání s celoplošnou působností, má vysoký stupeň odpovědnosti vůči divácké veřejnosti, a to zejména z pozice veřejnoprávního média a má prokázaný značný rozsah vysílání co do velikosti a území, jakož i dosah vysílání co do počtu diváků, přičemž k závadnému vysílání došlo na obou celoplošných programech tohoto provozovatele ČT 1 i ČT2. Žalobce se svým podáním domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a namítal, že nemohlo dojít k naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle 48 odst. 4 písm. a) zákona o provozování vysílání. Žalobce namítal, že znělka a potažmo reklamní znělka je z hlediska zákonem stanovených podmínek pořadem a tudíž může být v souladu s ustanovením 2 odst. 1 písm. c) zákona o provozování vysílání sponzorována, neboť zákonodárce sponzorství znělky výslovně nezakazuje. Žalovaná Rada ve vyjádření k žalobě ze dne navrhla zamítnutí žaloby a v zásadě odkázala na odůvodnění rozhodnutí. Městský soud v Praze nařídil jednání, které se konalo dne , při němž zástupci žalobce i žalované setrvali na svých stanoviscích dříve písemně vyjádřených. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle 75 soudního řádu správního, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji rozsudkem č.j. -45 ze dne zamítl.

4 pokračování 4 Nejvyšší správní soud vyhověl kasační stížnosti žalobce a rozsudkem č.j. 7 As 41/ ze dne rozsudek Městského soudu v Praze č.j. -45 ze dne zrušil. Nejvyšší správní soud poukázal na ustálenou judikaturu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , č. j. 1 Afs 135/ , publ. pod č. 787/2006 Sb. NSS) a uvedl, že žalobce mj. v žalobě namítal, že z ust. 53 odst. 2 zákona o vysílání lze dovodit, že zákonodárce sponzorství reklamní znělky výslovně nezakazuje a rovněž argumentovala tím, že závěr o nemožnosti sponzorovat reklamní znělku, protože není pořadem, zastává Rada teprve od konce roku 2006, přičemž rozhodující skutečností pro posouzení věci by měla být ustálená a dlouhodobě praktikovaná interpretace zákona. Městský soud v Praze se těmito žalobními námitkami vůbec nezabýval, proto je napadený rozsudek nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů ( 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.). Nejvyšší správní soud zdůraznil, že žalobkyně nebyla Radou sankcionována za odvysílání označení sponzora vztahující se k části vysílání, kterou podle zákona o vysílání sponzorovat nelze, ale za odvysílání reklamy, která nebyla oddělena od ostatních částí programu ( 48 odst. 4 písm. a) zákona o vysílání). Podle citovaného ustanovení je provozovatel vysílání povinen zajistit, aby reklamy a teleshopping byly rozeznatelné a u provozovatele rozhlasového vysílání zřetelně zvukově, u provozovatele televizního vysílání zřetelně zvukově, obrazově či zvukově-obrazově oddělené od ostatních částí programu. V inkriminovaném případě je třeba důsledně rozlišovat mezi spoty, kterými byli označeni sponzoři reklamních znělek a reklamními znělkami samotnými. Za neoddělenou reklamu přitom Rada považovala právě odvysílaná označení sponzora. Pro vyslovení závěru o porušení ust. 48 odst. 4 písm. a) zákona o vysílání však bylo v dané věci zcela postačující zhodnotit, zda předmětná část vysílání (označení sponzora) je či není reklamou ve smyslu ust. 2 odst. 1 písm. n) zákona o vysílání, a dále, pokud by se o reklamu jednalo, zda byla či nebyla od ostatních částí programu oddělena. Podle Nejvyššího správního soudu bylo tedy naprosto nadbytečné, že se, jak Rada ve svém rozhodnutí, tak Městský soud v Praze soud v napadeném rozsudku, poměrně podrobně zabývaly tím, zda reklamní znělka je či není pořadem ve smyslu ust. 2 odst. 1 písm. l) zákona o vysílání. Neobstojí proto tvrzení městského soudu, že v dané věci jde výhradně o vyřešení sporu, zda znělka je či není pořadem ve smyslu zákona o vysílání. Klíčovou otázkou je totiž to, zda označení sponzora odvysílané žalobcem bylo či nebylo neoddělenou reklamou ( 2 odst. 1 písm. n) a 48 odst. 4 písm. a) zákona o vysílání), resp. ve vztahu k soudnímu přezkumu to, zda Rada ve svém rozhodnutí závěr, že se o neoddělenou reklamu jednalo, přezkoumatelným způsobem odůvodnila. Veškeré námitky, které žalobce uplatnil v kasační stížnosti, měli argumentačně podpořit jeho právní názor, že reklamní znělka je pořadem ve smyslu ust. 2 odst. 1 písm. l) zákona o vysílání. Vzhledem k tomu, že otázka, zda reklamní znělka je či není pořadem, není pro posouzení dané věci podstatná, nezabýval se Nejvyšší správní soud uvedenými stížními námitkami.

5 pokračování 5 Při novém jednání dne setrvali účastníci na svých tvrzeních a stanoviscích. Žalobce se ztotožnil s názorem Nejvyššího správního soudu, že pro řešení věci je podstatný výklad ustanovení 53 odst. 2 zákona o provozování vysílání s tím, že pokud by soud nepovažoval reklamní znělku za pořad, pak bylo třeba zkoumat, zda by reklamní znělka nemohla spadat pod definici servisní informace. Podle názoru žalované otázka, zda reklamní znělka je či není pořadem byla již dostatečně vyřešena poslední judikaturou Městského soudu, který se ztotožnil s názorem žalované, že reklamní znělka není pořadem ve smyslu zákona o vysílání. Pokud pak jde o možnost podřazení reklamní znělky pod pojem servisní informace, tam má žalovaná za to, že servisní informace plní zcela jiný účel, než reklamní znělka a nelze je ztotožňovat. Nejvyšší správní soud tedy vyslovil, že v inkriminované věci nejde o nic jiného než o vyřešení sporu, zda označení sponzora odvysílané žalobcem bylo či nebylo neoddělenou reklamou ( 2 odst. 1 písm. n) a 48 odst. 4 písm. a) zákona o vysílání), resp. ve vztahu k soudnímu přezkumu to, zda Rada ve svém rozhodnutí závěr, že se o neoddělenou reklamu jednalo, přezkoumatelným způsobem odůvodnila. Podle 2 odst. 1 písm. n) zákona o vysílání pro účely tohoto zákona se rozumí reklamou jakékoliv veřejné oznámení, vysílané za úplatu nebo jinou protihodnotu nebo vysílané za účelem vlastní propagace provozovatele vysílání, určené k podpoře prodeje, nákupu nebo pronájmu výrobků nebo služeb, včetně nemovitého majetku, práv a závazků, Podle 48 odst. 4 písm. a) zákona o provozování vysílání provozovatel vysílání je povinen zajistit, aby reklamy a teleshopping byly rozeznatelné a u provozovatele rozhlasového vysílání zřetelně zvukově, u provozovatele televizního vysílání zřetelně zvukově, obrazově či zvukově-obrazově oddělené od ostatních částí programu. V inkriminovaném případě byla pokuta uložena za celkem šest skutků spočívajících v odvysílání neoddělené reklamy, a to dne v čase 21:00:04 hod. na programu ČT1 premiérovým odvysíláním označení sponzora reklamní znělky AXA Pojišťovna, dne v čase 21:31:02 hod. na programu ČT1 premiérovým odvysíláním označení sponzora reklamní znělky Panasonic, produkt Viera, mutace 1, dne v čase 21:33:02 hod. na programu ČT1 premiérovým odvysíláním označení sponzora reklamní znělky Panasonic, produkt Viera, mutace 5, dne v čase 19:59:58 hod. na programu ČT1 premiérovým odvysíláním označení sponzora reklamní znělky Peugeot 308, mutace 1, dne v čase 21:28:29 hod. na programu ČT1 premiérovým odvysíláním označení sponzora reklamní znělky RWE, mutace 1, dne v čase 21:31:54 hod. na programu ČT2 premiérovým odvysíláním označení sponzora reklamní znělky Synot Tip, mutace 1. Znělka, resp. reklamní znělka není v zákoně o provozování vysílání výslovně definována, není v něm ani užívána. Znělky obrazově či zvukově zpravidla bývají koncipovány tak, že mohou naplňovat některé nebo i všechny definiční znaky pořadu, tedy znak celistvosti, znak obsahové souvislosti, tak samozřejmě časové ohraničenosti. Problematické je však především naplnění znaku obsahové souvislosti, když u znělky jako takové nelze mluvit o jejím obsahu, když je jakýmsi zažitým symbolem, upozorňujícím zejména na začátek pořadu nebo začátek a konec reklamního bloku, upoutávky apod.. Znělka pouze ohraničuje pořad nebo blok reklam a právě s přihlédnutím k významu a účelu znělky je zřejmé, že znělka nemůže být samostatným pořadem.

6 pokračování 6 Městský soud v Praze se po posouzení věci dospěl k závěru, že označení sponzora odvysílané žalobcem ve shora uvedených šesti případech bylo neoddělenou reklamou. Musel se proto přiklonit k názoru prezentovanému Radou pro rozhlasové a televizní vysílání, když podle citovaného ustanovení 48 odst. 4 písm. a) zákona o provozování vysílání provozovatel je povinen oddělit reklamu od ostatních pořadů a znělka funkci takového oddělovníku ve smyslu citovaného ustanovení skutečně zcela splňuje. Pokud žalobce argumentoval, že znělka splňuje definiční znaky pořadu podle 2 odst. 1 písm. l) zákona o provozování vysílání, tj. že je obsahově souvislá, celistvá a časově ohraničená část vysílání, nelze považovat tuto argumentaci za dostačující především s ohledem na naplnění znaku obsahové souvislosti, když u znělky jako takové nelze mluvit o jejím obsahu, je-li jejím úkolem naplnit povinnost provozovatele vysílání oddělit reklamu od ostatních pořadů. Měla-li by být znělka sama pořadem, pak by sama musela být od reklamy oddělena tak, jak to stanoví 48 odst. 1 písm. a) zákona o provozování vysílání. Má-li tedy platit a zákon tak výslovně stanoví, že reklama musí být zřetelně oddělena od ostatních pořadů, pak byla-li znělka ostatním pořadem, musela by sama být zřetelně oddělena, patrně jinou znělkou. Pokud žalobce se domníval, že absence regulace pojmu znělka může vést k závěru, že jde o samostatný formát, musel soud tuto námitku odmítnout. Znělka není pořadem, byť v širším pohledu vyhovuje definici pořadu podle 2 odst. 1 písm. l) zákona o vysílání, tedy obsahově souvislá, celistvá a časově ohraničená část vysílání. při výkladu této normy je třeba přihlédnout i k ustanovení 2 odst. 1 písm. j) téhož zákona, podle něhož programem je záměrné časové uspořádání jednotlivých pořadů a dalších částí vysílání, tedy je zřejmé, že existují i další prvky programu, jež nejsou pořadem, ač mohou být časově ohraničené (to jsou vždy) a celistvé a absolutně souvislé. Podle 53 odst. 2 zákona o vysílání sponzorovat nelze politicko-publicistické pořady a zpravodajské pořady s výjimkou samostatných servisních informací, zejména o počasí, dopravě, časomíry ve vysílání sportovních pořadů a informací o přesném času. Žalobce mj. namítal, že z ustanovení 53 odst. 2 zákona o vysílání lze dovodit, že zákonodárce sponzorství reklamní znělky výslovně nezakazuje, že závěr o nemožnosti sponzorovat reklamní znělku, protože není pořadem, zastává Rada teprve od konce roku 2006, přičemž rozhodující skutečností pro posouzení věci by měla být ustálená a dlouhodobě praktikovaná interpretace zákona. Pokud žalobce namítal, že závěr o nemožnosti sponzorovat reklamní znělku, protože není pořadem, zastává Rada teprve od konce roku 2006, přičemž rozhodující skutečností pro posouzení věci by měla být ustálená a dlouhodobě praktikovaná interpretace zákona, musel soud tuto námitku odmítnout. V textu žaloby totiž žalobce expressis verbis uvedl, že upozornění žalované na porušení zákona se stanovením lhůty k nápravě mu bylo doručeno , resp , přičemž žalobce je sankcionován za skutky, resp. odvysílání neoddělené reklamy dne , dne , dne , dne , dne a dne , tedy v době, kdy věděl a musel vědět změněném právním názoru Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, a přesto takovou neoddělenou reklamu odvysílal.

7 pokračování 7 Argumentem není ani ustanovení 53 odst. 2 zákona o vysílání o možnosti sponzorovat politicko-publicistické pořady a zpravodajské pořady s výjimkou samostatných informací o počasí, dopravě časomíry a o přesném času, neobstojí ani srovnání s možným sponzorováním informací o počasí, dopravní situaci, času apod., tedy o skutečnostech, existujících mimo vůli provozovatele a nezávisle na něm. Zákon o provozování vysílání je nutno především vykládat a aplikovat s přihlédnutím k tomu, že je transpoziční normou směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES ze dne 11. prosince 2007, kterou se mění směrnice Rady ze dne 3. října 1989 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání (89/552/EHS), z jejíhož čl. 10 odst. 1 je zřejmé, že komunitární právo striktně odděluje pořady a obchodní sdělení a znělky, resp.reklamní znělka slouží tedy ke zřetelnému oddělení pořadů a komerčních sdělení, tedy jejím účelem je zajistit, aby divák jasně poznal, co sleduje. Jde tedy pouze o technické oddělení komerčního sdělení, od pořadu pod redakční odpovědností provozovatele televizního vysílání. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že výklad pojmu pořad ve vztahu k reklamní znělce tak, jak ji uplatňuje žalobce je výkladem extensivním, který neodpovídá komunitárnímu právu a nelze jej tedy akceptovat. Měla-li tedy Rada pro rozhlasové a televizní vysílání za to, že inkriminovaná obchodní sdělení jsou reklamou, jež nebyla předepsaným způsobem oddělena od ostatních částí programu, pak bylo nutno, aby vycházejíc z jeho náležitého popisu vyložila, co v jeho obsahu prokazatelně má prvky reklamního sdělení. Jak je však zřejmé z obsahu napadeného rozhodnutí, žalovaná nic takového neučinila: nikde v rozhodnutí není obsah předmětných obchodního sdělení dostatečně podrobně popsán (ve skutečnosti není popsán vůbec) a nikde není vyloženo, co z jeho obsahu z něj činí reklamu ve smyslu ust. 2 odst. 1 písm. n) zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Napadené rozhodnutí je tedy jednak nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, když nelze poznat, z jakých skutkových a právních důvodů jsou inkriminovaná obchodní sdělení považována za reklamu, a jednak je v rozporu se zákonem, protože reklamní povaha tohoto sdělení je vyvozena již jen z prostého faktu, že reklamní znělku žalovaná nepovažuje za pořad, aniž by ze zákona taková souvislost vyplývala. Klíčovou otázkou je totiž to, zda označení sponzora odvysílané žalobcem bylo či nebylo neoddělenou reklamou ( 2 odst. 1 písm. n) a 48 odst. 4 písm. a) zákona o vysílání), resp. zda Rada ve svém rozhodnutí závěr, že se o neoddělenou reklamu jednalo, přezkoumatelným způsobem odůvodnila. V napadeném rozhodnutí žalovaný správní orgán vychází z názoru, že reklamní znělka není samostatným pořadem, je jenom prvkem, který odděluje reklamní blok od ostatních pořadů. Vzhledem k nepoměru mezi náklady na produkci reklamní znělky a na platby sponzorů má za to, že sponzoring reklamních znělek obchází stanovené limity pro vysílání reklam, kdy sponzorování reklamní znělky neslouží tedy k financování určitého konkrétního pořadu. Městský soud v Praze v dalším řízení posoudil i otázku, zda Rada ve svém rozhodnutí závěr, že se o neoddělitelnou reklamu jednalo, přezkoumatelným způsobem odůvodnila, a to v mezích žalobních bodů s výjimkami vyplývajícími z ust. 76 odst. 1 a 2 soudního řádu správního, a dospěl k závěru, že žalovaná v tomto ohledu pochybila, když se nadbytečně soustředila na řešení otázky, zda reklamní znělka je pořadem či není pořadem.

8 pokračování 8 Městský soud v Praze byl při svém rozhodování v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ( 110 odst. 3 s.ř.s.), a proto ve věci rozhodl tak, že žalobou napadené rozhodnutí podle 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního zrušil pro nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Podle 78 odst. 4 soudního řádu správního současně soud vyslovil, že věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. Výrok o náhradě nákladů řízení soud opřel o ustanovení 60 odst. 1 soudního řádu správního, neboť žalobce měl ve věci plný úspěch a přísluší mu právo na náhradu nákladů řízení, které spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši Kč z žaloby a ve výši Kč z kasační stížnosti, tedy celkem Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není kasační stížnost přípustná ( 104 odst. 3 písm. a) s.ř.s.). V Praze dne 4. března 2010 Za správnost vyhotovení: Karlovská JUDr. Slavomír Novák v.r. předseda senátu