Eva Matalová Ivana Fellnerová Jaroslav Doubek 2008

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Eva Matalová Ivana Fellnerová Jaroslav Doubek 2008"

Transkript

1 ATRAKTIVNÍ BIOLOGIE Eva Matalová Ivana Fellnerová Jaroslav Doubek 2008 Projekt ATRAKTIVNÍ BIOLOGIE, v rámci kterého je tato příručka vydána, je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

2

3 Univerzita Palackého v Olomouci Přírodovědecká fakulta Nobelovy ceny 21. století Eva Matalová Ivana Fellnerová Jaroslav Doubek Olomouc 2008

4 Univerzita Palackého v Olomouci doc. RNDr. Eva Matalová, Ph.D. matalova@iach.cz RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. fellneri@hotmail.com prof. MVDr. Jaroslav Doubek, CSc. doubekj@vfu.cz Ústav fyziologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno Ústav živočišné fyziologie a genetiky Akademie věd ČR, Brno Mendelianum, Moravské zemské muzeum Katedra zoologie, Univerzita Palackého, Olomouc 1. vydání Eva Matalová, Ivana Fellnerová, Jaroslav Doudek, 2008 ISBN

5 Dostává se vám do rukou publikace Nobelovy ceny 21. století, která je součástí propagace projektu ESF Aktivní začlenění SŠ pedagogů do tvorby a využití multimediálních výukových programů v biologii (CZ.04.I.03/ /0270). Cílem tohoto projektu je: Modernizace a zatraktivnění výuky biologie na SŠ Rozvoj osobní motivace a schopností SŠ pedagogů v oblasti využívání multimediální techniky ve výuce biologie Vytvoření široké funkční komunikační sítě mezi pedagogy napříč moravskými SŠ a prohloubení spolupráce mezi SŠ a VŠ, integrované Přírodovědeckou fakultou UP v Olomouci. Výuka moderní biologie dnes stojí před obtížným úkolem, jak studentům objasnit složité funkční a vývojové vztahy, které se neobejdou bez poznatků molekulární a buněčné biologie. Procesy, které probíhají na této úrovni, jsou velmi abstraktní a obtížně představitelné. Abstraktní rovina učiva v kombinaci s jednotvárností výuky velmi ztěžuje pochopení a zapamatovatelnost látky. Studenti pak snadno ztrácejí motivaci a zájem o předmět, což se zpětně odráží ve zhoršených studijních výsledcích. Náš projektový tým se snaží přispět ke zlepšení této situace ve dvou základních směrech: Pořádáme cyklus bezplatných instruktážních kurzů ATRAKTIVNÍ BIO- LOGIE (*), ve kterých zájemce učíme, jak efektivně využívat, resp. modifikovat a rozšiřovat multimediální výukové prezentace (**). Kurz je díky dotacím ESF a MŠMT bezplatný, stejně jako veškeré školicí a propagační materiály (*) pro všechny registrované účastníky kurzu. V rámci tohoto projektu je kurz určen pro SŠ pedagogy. Vzhledem k velkému zájmu o kurz bychom chtěli uspořádat jeho opakování pro nové zájemce, resp. pokračující v kurzu pro absolventy první série. Cílovou skupinu lze rozšířit i na SŠ a VŠ studenty, popř. širší veřejnost. Také počítáme s rozšířením instruktáže o poslední verzi Power- Point Pokud máte zájem o základní, resp. pokračující kurz, registrujte se na projektových webových stránkách: Druhým krokem k naplnění projektových cílů je vytvoření sady 40 variabilních MULTIMEDIÁLNÍCH VÝUKOVÝCH PREZENTACÍ (**) využitelných při výuce biologie na SŠ, resp. VŠ. Prezentace jsou pro registrované účastníky kurzu Atraktivní biologie zdarma. Publikace Nobelovy ceny 21. století poskytuje stručný a přitom názorný výklad Nobelových cen za medicínu/fyziologii, resp. chemii, doposud udělených v novém 3

6 století. Přehled o oceněných tématech a jejich porozumění patří ke všeobecným znalostem biologicky zaměřených pedagogů. Přitom Nobelovy ceny v biomedicínských oborech jsou čím dál častěji udělovány za objasnění složitých procesů probíhajících na molekulární úrovni. Porozumět jim není pro laika jednoduché. Díky názorným ilustracím a výstižnému popisu jsou přehledně a srozumitelně vysvětleny i značně komplikovaná abstraktní témata. Mnohé z těchto informací lze dobře využít k doplnění výuky biologie jak na SŠ, tak na VŠ. I když je publikace Nobelovy ceny 21. století určena především pro účastníky kurzu Atraktivní biologie, věříme, že bude vítanou pomůckou i mnoha dalším zájemcům, kteří se snaží udržet krok s rychle se rozšiřujícími znalostmi moderní biologie. Autorský kolektiv 4

7 (*) Kurz ATRAKTIVNÍ BIOLOGIE Prezenční forma kurzu Atraktivní biologie probíhá na školicích pracovištích v Olomouci a Brně. Skupiny účastníků absolvují společný úvodní blok vedený VŠ lektorem. Následuje individuální část, kdy každý účastník pracuje na vlastním počítači (poskytnutém organizátory kurzu) za stálé asistence osobního konzultanta. Následuje šestiměsíční distanční forma kurzu, během které jsou školitelé připraveni odpovídat elektronicky, popř. telefonicky na dotazy absolventů kurzu. Absolventi kurzu obdrží zdarma řadu školicích a propagačních materiálů: CD nosiče se 40 multimediálními programy ve čtyřech základních oblastech středoškolské biologie Zjednodušený, vysoce názorný obrazový manuál pro sestavování multimediálních prezentací v programu Microsoft Office PowerPoint XP Professional 2003 Projektové propagační materiály doplněné zajímavými tématy z různých oblastí biologie 5

8 (**) MULTIMEDIÁLNÍ VÝUKOVÉ PREZENTACE Jde o vysoce názorné a didakticky promyšlené PowerPoint prezentace, využívající především efektních názorných animací v kombinaci s obrázky, mikroa makrofotografiemi, videosekvencemi a hypertextovými odkazy vč. propojení na relevantní internetové stránky. Prezentace jsou velmi snadno ovladatelné a nevyžadují žádné speciální technické vybavení ani zdlouhavé vzdělávání v oblasti počítačové technologie. Jsou vysoce variabilní, s možností aktualizace a doplnění. Jsou multifunkční, lze je použít jako základ nebo doplněk výuky s ohledem na individuální požadavky školy, úroveň a zaměření studentů a pojetí učiva pedagogem. Jsou sestavovány otevřeným týmem VŠ odborníků, který vítá jakékoli nové, zajímavé podněty a příspěvky externích spolupracovníků. HYPERTEXTOVÉ odkazy (ppt, Word, Excel aj. soubory) FOTO (makro, mikro) multimediální PowerPoint prezentace ANIMACE OBRÁZKY (různé grafické programy: Flash, Corel aj.) DIAGRAMY (výukové, procvičovací a testové) VIDEO (DVD) (střihové sekvence, textový a zvukový komentář ) (kresba, scan, kombinace s animacemi) Prezentace multimediálních programů probíhají např. v rámci výročních konferencí Fyziologické dny, Pedagogický software, Olomoucké dny antropologie a biologie, Mendel Forum, NSTA konference (USA). Pro aktuální podrobnější informace sledujte projektové webové stránky 6

9 Nobelovy ceny 21. století Udělování Nobelových cen probíhá již od roku 1901, pět let po smrti Alfreda Nobela. Ten v roce 1895 založil nadaci určenou na odměňování osobností, které dosáhly významných objevů v oblasti fyziologie nebo medicíny, fyziky, chemie, literatury a míru. O udělení ceny rozhodují na přání Alfreda Nobela členové The Royal Swedish Academy of Science (fyzika a chemie), Karolinska Institutet (fyziologie medicína), The Swedish Academy (literatura) a komise volená norským parlamentem (mír). Cenu za ekonomii uděluje Sveriges Riksbank až od roku Molekulární biologie ovládla Nobelovy ceny v 21. století nejenom na poli fyziologie/medicíny, ale také chemie. Byly oceněny objevy objasňující komunikaci buněk ve složité síti nervového systému, vytváření paměťových stop (2000), mechanismy řídící životní rytmus buněk klíčové regulátory buněčného cyklu (2001), genetická podstata řízení embryonálního vývoje a uplatnění programované smrti buněk (2002), využití magnetické rezonance pro účely medicíny (2003), dále objevy týkající se receptorů pro odoranty umožňující čichové vjemy (2004), objasnění bakteriálního původu vředových onemocnění a otevření nových možností léčby (2005). Modifikace genomu a genové exprese od RNA interferencí (2006) až po uplatnění kmenových buněk a transgenní organismy (2007) ukazují současný směr výzkumu na poli fyziologie, genetiky a biomedicíny. Do této oblasti zasahují také objevy zařazené mezi Nobelovy ceny za chemii, především vysvětlení struktury a funkce iontových kanálů v buněčných membránách (2003), dále mechanismy regulující funkce proteinů v buňkách, tedy modifikace na úrovni proteomu (2004), a v neposlední řadě objevy týkající se transkripce genomu v eukaryontních buňkách (2006). 7

10

11 Přehled Nobelových cen 2000 Fyziologie/medicína transdukce signálu v nervovém systému Arvid Carlsson (Švédsko), Paul Greengard (USA), Eric Kandel (USA) 2001 Fyziologie/medicína klíčové regulátory buněčného cyklu Leland Hartwell (USA), Tim Hunt (UK), Paul Nurse (UK) 2002 Fyziologie/medicína genetická regulace vývoje orgánů a programované buněčné smrti Sydney Brenner (USA), Robert Horvitz (USA), John Sulston (UK) 2003 Fyziologie/medicína zobrazování s využitím magnetické rezonance Paul Lauterbur (USA), Peter Mansfield (UK) 2003 Chemie objevy týkající se kanálů v buněčných membránách Peter Agre (USA), Roderick MacKinnon (USA) 2004 Fyziologie/medicína receptory pro odoranty a organizace čichového systému Richard Axel (USA), Linda Buck (USA) 2004 Chemie degradace proteinů v buňce Aaron Ciechanover (Izrael), Avram Hershko (Izrael), Irwin Rose (UK) 2005 Fyziologie/medicína Helicobacter pylori záněty a vředová onemocnění žaludku Barry J. Marshall (Austrálie), J. Robin Warren (Austrálie) 2006 Fyziologie/medicína RNA interference, umlčování genů dvouřetězcovou RNA Andrew Fire (USA), Craig Mello (USA) 2006 Chemie molekulární podstata eukaryotické transkripce Roger D. Kornberg (USA) 2007 Fyziologie/medicína specifické genové modifikace u myší s využitím embryonálních kmenových buněk Mario Capecchi (USA), Martin J. Evans (UK), Oliver Smithies (USA) 9

12 2000 Arvid Carlsson USA Göteborg University Göteborg, Švédsko *1923 Paul Greengard USA Rockefeller University New York, NY, USA *1925 Eric R. Kandel USA Columbia University New York, NY, USA *1929 (Rakousko)

13 Fyziologie / medicína TRANSDUKCE SIGNÁLU V NERVOVÉM SYSTÉMU Parkinsonova choroba je stále častějším onemocněním v moderní lidské populaci. Jde o neurodegenerativní chorobu provázenou omezením koordinovaných pohybů a pohybu obecně a také ztuhnutím svalů. Arvid Carlsson objevil v padesátých letech 20. století dopamin, který funguje jako neurotransmiter (přenašeč signálu na synapsích) (obr. 1) lokalizovaný v určitých částech savčího mozku. Dopamin byl nalezen především v tzv. bazálních gangliích, které se podílejí na kontrole pohybů. A. Carlsson dokázal vyvolat symptomy Parkinsonovy choroby u myší, kterým byl podán reserpin, což je látka vyprazdňující zásoby dopaminu v mozku. Po dodání prekurzoru dopaminu (L-DOPA) došlo k výraznému zlepšení pohybových možností těchto zvířat. Uvedené experimenty otevřely možnosti využití této terapie při návratu milionů pacientů s Parkinsonovou chorobou do normálního života. Nejenom dopamin, ale neurotransmitery obecně aktivují specifické receptory v membránách cílových nervových buněk (obr. 1). Drogy jako kokain nebo amfetamin zvyšují hladinu dopaminu na synapsích, opiáty působí přímo na receptorech. Antipsychotické drogy blokují receptory pro dopamin. Paul Greengard ukázal, že aktivace membránových receptorů nervových buněk mění hladinu vnitrobuněčného posla např. cyklický adenosinmonofosfát (camp), který spouští kaskádu enzymatických reakcí (obr. 2). Výsledkem je změna funkce některých proteinů, případně změna genové exprese (proces přepisu genů do proteinů) a změna excitability (vzrušivosti) cílového neuronu. Tak je zajištěna funkčnost velmi složitých nervových sítí. Eric Kandel ukázal, že zvýšená hladina camp (a proteinkináz) souvisí i s procesem učení a vytváření paměťových stop v mozkové kůře. Fosforylace proteinů je tedy základem pro krátkodobou paměť, při dlouhodobé paměti se navíc uplatňuje i růst synapse. Synapse a transdukce (převod) signálu formou druhého posla (camp) jsou tedy základním principem vytváření paměti. 11

14 Obr. 1 Transdukce signálu na synapsi. Synapse představují funkční spojení mezi neurony, kdy dochází k transformaci elektrického potenciálu na chemický působením neurotransmiterů. Tyto neurotransmitery (tmavě modře) jsou skladovány ve vezikulech (světle modře) synaptického knoflíku (zeleně), odkud se uvolňují do synaptické štěrbiny. Vazba na receptor (oranžově) v membráně postsynaptické buňky jiná nervová buňka, sval, žláza spouští kaskádu reakcí (viz např. transdukce signálu prostřednictvím druhého posla obr. 2). 12

15 Obr. 2 Transdukce signálu prostřednictvím druhého posla. Velké signální molekuly nemohou vstupovat přímo do buněk, a proto je pro přenos tohoto signálu nezbytný tzv. druhý posel. Po vazbě signální molekuly (modře) na membránový receptor (oranžově) dochází k aktivaci G-proteinu (fialově). Po odštěpení z G-proteinu aktivuje α-podjednotka (tmavě fialově) enzym adenylátcyklázu (zeleně), která vytváří druhého posla camp (červeně). Ten dokáže aktivovat proteinkinázy (žlutě), které modifikují proteiny cestou fosforylace, což vede k buněčné odpovědi. 13

16 2001 Leland H. Hartwell USA Fred Hutchinson Cancer Research Center Seattle, WA, USA *1939 Tim Hunt Velká Británie Imperial Cancer Research Fund Londýn, UK *1943 Sir Paul M. Nurse Velká Británie Imperial Cancer Research Fund Londýn, UK *1949

17 Fyziologie / medicína KLÍČOVÉ REGULÁTORY BUNĚČNÉHO CYKLU Buňky jsou základní stavební a funkční jednotkou organismů a procházejí mnohonásobným dělením (proliferace). Během buněčného dělení dochází k replikaci DNA (zdvojení počtu chromozomů) a její distribuci do dceřiných buněk. Časování proliferace a její přesné řízení je zajištěno mechanismy buněčného cyklu (obr. 3). V první fázi (G1) buňka zvětšuje svůj objem, pak podstupuje syntézu DNA (S), připravuje se na dělení (G2) a nakonec projde mitózou (M). Leland Hartwell použil buňku kvasinky jako modelový systém pro genetické studie buněčného cyklu a objevil geny zodpovědné za jeho řízení (CDC-genes cell division cycle genes). Tyto geny se uplatňují v tzv. kontrolních bodech buněčného cyklu (obr. 3) a umožňují jeho správný průběh v jednotlivých fázích. Paul Nurse identifikoval klíčový regulátor buněčného cyklu u kvasinek gen cdc2 a izoloval odpovídající gen také u lidských buněk CDK1. Gen cdk1 kóduje protein, který je členem rodiny cyklin- dependentních kináz (CDK). Tyto enzymy jsou schopny fosforylovat proteiny a řídit tak jejich funkčnost (inhibice, aktivace). Množství CDK molekul je během cyklu stejné, jejich aktivita je však výrazně měněna působením cyklinů (obr. 4). Proto jsou často CDK přirovnávány k motoru auta a cykliny k řadicí páce. Funkci brzdy pak plní inhibiční proteiny buněčného cyklu. Cykliny objevil Tim Hunt a pojmenoval je podle jejich charakteristické změny množství v různých fázích buněčného cyklu (koncentrace jednotlivých cyklinů vlastně informují buňku, ve které fázi se nachází). Periodická syntéza a degradace cyklinů během buněčného cyklu je tedy opravdu klíčovým regulačním mechanismem. Klíčové regulátory buněčného cyklu jsou vysoce evolučně konzervované. Znalost těchto mechanismů umožňuje lepší pochopení, diagnostiku a terapii procesů souvisejících s deregulacemi buněčného cyklu, jako je např. kancerogeneze. 15

18 Obr. 3 Buněčný cyklus. Jako buněčný cyklus se označuje souslednost několika fází, které zajistí rozdělení buňky. Správnost tohoto procesu je prověřována ve dvou kontrolních bodech (šedě) označovaných jako G1 a G2/M. Po přípravné fázi na syntézu DNA (G1) dochází k replikaci zdvojení DNA molekul (syntetická fáze S) a po další mezifázi (G2) a úspěšném projití G2/M kontrolním bodem podstupuje buňka mitózu (M). Pokud se buňky nedělí, vystupují z buněčného cyklu a jsou v tzv. G0 fázi. 16

19 Obr. 4 Synchronizace buněčného cyklu. Časování jednotlivých fází buněčného cyklu je zajištěno měnící se koncentrací cyklinů. Cyklin-dependentní kinázy (CDK žlutě) jsou aktivovány po vazbě cyklinu (modře). Aktivované CDK jsou schopny fosforylace (červeně) cílových molekul (substrát zeleně). Fosforylace je základním mechanismem aktivace a deaktivace cílových molekul, což vede např. ke změnám jejich enzymatické aktivity apod. 17

20 2002 Sydney Brenner Velká Británie The Molecular Sciences Institute Berkeley, CA, USA *1927 (JAR) H. Robert Horvitz USA Massachusetts Institute of Technology Cambridge, MA, USA *1947 John E. Sulson Velká Británie The Wellcome Trust Sanger Institute Cambridge, UK *1942

21 Fyziologie / medicína GENETICKÁ REGULACE VÝVOJE ORGÁNŮ A PROGRAMOVANÉ BUNĚČNÉ SMRTI Z jediného oplozeného vajíčka (zygoty) vznikají miliardy buněk dospělého organismu. Ty se kromě dělení dále diferencují (rozrůzňují) a tvoří stovky různých buněčných typů se specifickou funkcí v jednotlivých tkáních. K masivnímu buněčnému dělení však dochází nejen během embryonálního vývoje, ale i u dospělého organismu; každodenní obnova tkání zahrnuje produkci miliard buněk. Pro udržování tkáňové homeostáze (tedy dynamické stálosti) je nutné balancovat tento vysoký nárůst buněk jejich kontinuální eliminací. Sydney Brenner použil hlístici Caenorhabditis elegans jako ideální model pro studium buněčné diferenciace a vývoje orgánů. Tělo tohoto asi 1 mm velkého tvora totiž sestává z přesně daného počtu buněk (959), jehož je docíleno přesně řízeným buněčným dělením a likvidací určitých buněk cestou programované buněčné smrti (obr. 5). Robert Horvitz využil tento model pro výzkum genetického programu řídícího buněčnou smrt. R. Horvitz identifikoval první geny buněčné smrti, označené jako ced-3 a ced-4, a ukázal, že jsou nezbytné pro její průběh. Později objevil také gen zabraňující buněčné smrti ced-9. Obdobné geny byly později nalezeny také u člověka (např. ced-9 odpovídá Bcl-2) a ukazují vysokou evoluční konzervovanost genetických mechanismů programované buněčné smrti. John Sulston vyvinul techniku studia buněčných linií u C. elegans a potvrdil přesné řízení buněčné smrti. Každá buňka mnohobuněčného organismu je naprogramována k sebedestrukci, což umožňuje řízené spouštění tohoto programu na správném místě a ve správný čas. Následkem chybných regulací tohoto programu jsou vývojové poruchy, jako např. syndaktylie (srůsty prstů); rezistence k programované buněčné smrti je spojena s výskytem nádorových a autoimunitních onemocnění, zvýšená senzitivita pak s neurodegenerativními chorobami (obr. 6). Poznání mechanismů buněčné smrti ale také otevírá možnosti terapií těchto závažných onemocnění. 19

22 Obr. 5 Buněčná smrt. Apoptóza je základní formou programované buněčné smrti. Na rozdíl od nekrotické smrti (černá šipka), kdy dochází k prasknutí buněčné membrány a vylití obsahu buňky do okolí, apoptóza (červená šipka) znamená rozpad buňky na malá tělíska, která jsou pohlcena fagocytujícími buňkami (šedě). Během apoptotické smrti je membrána buněk neporušená, na rozdíl od nekrózy tedy nedochází k imunitní odpovědi. Pokud však apoptotická buňka není odstraněna fagocytózou, dochází k sekundární nekróze (modrá šipka). 20

23 Obr. 6 Apoptóza v homeostáze. Programovaná buněčná smrt (apoptóza) výrazně přispívá k udržování homestáze tkání, orgánů i organismu. Zvýšená rezistence (odolnost) k apoptóze má závažné následky jako nádorové změny, poruchy imunitní tolerance a chronické virové infekce. Zvýšená senzitivita (citlivost) k apoptóze je pak spojena s Alzheimerovou chorobou a dalšími formami neurodegenerace, s AIDS a řadou cévních onemocnění. 21

24 2003 Paul C. Lauterbur USA University of Illinois Urbana, IL, USA *1929 ( 2007) Sir Peter Mansfield Velká Británie University of Nottingham Nottingham, UK *1933

25 Fyziologie / medicína ZOBRAZOVÁNÍ S VYUŽITÍM MAGNETICKÉ REZONANCE Princip magnetické rezonance (MRI) byl popsán již v polovině 20. století, kdy byla ukázána možnost zobrazení různých struktur s využitím této metody. Silné elektromagnety vytvářejí magnetické gradienty ve třech dimenzích, dojde k synchronizaci molekul a k odlišení jednotlivých struktur v rámci orgánů (obr. 7). Tyto objevy jsou základem pro široké využití magnetické rezonance pro potřeby medicíny. Paul Lauterbur objevil, že vytvořením gradientu magnetického pole lze dosáhnout dvourozměrného zobrazení struktur. Dále ukázal, že přidání dalšího magnetického gradientu umožňuje vizualizaci řezu zkumavkou s běžnou vodou a s těžkou vodou. Žádná jiná metoda nedokáže tyto dva druhy vody vizuálně odlišit. Voda je součástí každé buňky, každá tkáň má však odlišný obsah vody. Silné magnetické pole ovlivňuje pohyb vodíkových atomů v molekulách vody a dokáže je srovnat jedním směrem. Elektromagnetický signál vychýlí směr magnetického momentu jádra vodíku a detekční přístroj tyto změny zaznamenává. Peter Mansfield objevil, že gradienty magnetického pole dávají signály, které mohou být rychle a efektivně analyzovány a převedeny v zobrazení. MR vlastně dokáže rozřezat tělo a vytvořit trojrozměrný obraz jeho vnitřních struktur bez jakéhokoliv kontaktu (obr. 8). V současnosti je zobrazování s využitím magnetické rezonance využíváno při vyšetřování jednotlivých orgánů v těle. Tato metoda je nezastupitelná při vyšetření mozku a míchy, například u pacientů se zánětem mozku nebo roztroušenou sklerózou. Umožňuje včasnou diagnostiku, ale také průběžné sledování choroby a účinnosti terapie. MRI může ukázat také rozsah nádorů, což umožňuje přesnější chirurgický zákrok a cílení následné radioterapie. Přestože je MRI již běžnou technikou, podléhá stále dalšímu vývoji. MRI nahradila řadu invazivních (k pacientovi méně šetrných) metod, výrazně snížila riziko komplikací vyšetřovaných pacientů a zvýšila jejich komfort. 23

26 Obr. 7 Princip nukleární magnetické rezonance. Za normálních okolností mají magnetické momenty atomových jader (tmavě modře) v určité látce (např. vodíku z vody v buňkách) chaoticky rozházené směry (A). Po vložení vzorku (nebo těla pacienta) do silného magnetického pole (analyzačního tunelu) (růžově) se magnetické momenty jader seřadí jedním směrem (B). Působení vysokofrekvenčního elektromagnetického pole (C oranžově) tato zorientovaná jádra vychyluje v určitém směru (D červená šipka). Po vypnutí tohoto pole vysílají vychýlená jádra elektromagnetický signál (D zelená šipka). Tyto změny jsou dále analyzovány a softwarově převáděny na finální obraz. 24

27 Obr. 8 MRI. Výsledek MRI hlavové části pacienta ukazuje kontrastní struktury jednotlivých tkání, které lze zobrazit v libovolném úhlu pohledu (nahoře z boku, dole zezadu) a řezu, popř. poskládat do trojrozměrného obrazu. 25

28 2003 Peter Agre USA Johns Hopkins University, School of Medicine Baltimore, MD, USA *1949 Roderick MacKinnon USA Rockefeller University Howard Hudges Medical Institute New York, NY, USA *1956

29 Chemie KANÁLY V BUNĚČNÝCH MEMBRÁNÁCH Buněčná membrána představuje polopropustnou vrstvu umožňující komunikaci buněk s prostředím, kdy dochází k výměně látek, energií a informací. Voda a soli jsou nejdůležitějšími anorganickými složkami buněk i mezibuněčného prostoru, proto i jejich transport musí být přesně regulován. Peter Agre provedl řadu experimentů, které vedly k vysvětlení, jak prochází voda buněčnou membránou a dostává se do buňky. P. Agre objevil proteinové kanály pro transport vody aquaporiny ( vodní póry ). Další výzkum pak přinesl objasnění struktury těchto kanálů. Přestože aquaporiny jsou obecnou složkou buněčných membrán, jejich funkci lze nejlépe demonstrovat v ledvinných kanálcích. Denní filtrace krevní plazmy ledvinami vede u člověka k produkci asi 170 litrů tekutiny, tzv. primární moče. Pro zamezení enormním ztrátám vody musí být tento filtrát dále zahuštěn mechanismem zpětné resorpce v ledvinných tubulech. Tato recyklující mašinérie sestává i z aquaporinů, kterých je v každé ledvině několik set milionů. Vmezeření aquaporinů do buněčné membrány je také cesta regulace zpětného vstřebávání vody antidiuretickým hormonem, který je do krve vylučován systémem hypotalamus-hypofýza v mozku (obr. 9). Roderick MacKinnon jako první ukázal detailní strukturu buněčného iontového kanálu. Na základě struktury jednotlivých kanálů objasnil také princip jejich funkce. Například draselný kanál propustí pouze ionty draslíku. Sodný ion je sice menší než draselný, ale udržuje pevnější vazbu s okolními molekulami vody, takže do tohoto kanálu vstoupit nemůže. Princip řízeného vstupu a výměny sodných a draselných iontů je základním mechanismem přenosu nervového vzruchu (obr. 10) Během čtení této krátké věty se v mozku čtenáře otevírá řádově trilion iontových kanálů a dojde k přečerpání špetky soli. Vzhledem k tomu, že iontové kanály i aquaporiny jsou přítomny v membránách každé buňky, využití těchto znalostí v základním výzkumu i humánní medicíně je nesmírné. 27

30 Obr. 9 Aquaporiny. Při zvýšeném výdeji vody z těla se uvolňuje do krevního oběhu antidiuretický hormon (ADH), který se váže na buňky distálního tubulu v ledvinách. Vazba této molekuly na odpovídající receptor vede k transdukci signálu (obr. 2). Výsledkem je zvýšení počtu aquaporinů (žlutě) v membránách buněk distálního tubulu, a tím zvýšené vstřebávání vody z moči do krve (světle modrá šipka). 28

31 Obr. 10 Funkce iontových kanálů. Iontové kanály v membránách jsou rozhodující i pro přenos nervového vzruchu. V klidovém stavu je rozdílné zastoupení iontů vně a uvnitř buňky, více sodných iontů (červeně) je vně buňky. Akční potenciál vzniká otevřením sodných kanálů a rychlým vstupem sodíku do buňky (červená šipka), který je částečně vyvážen přesunem draslíku v opačném směru. To vede k depolarizaci a dalšímu šíření vzruchu po nervovém vlákně. Pro dosažení klidového stavu jsou pak ionty přečerpávány energeticky náročným mechanismem membránových pump, tzv. ATPáz. 29

32 2004 Richard Axel USA Columbia University New York, USA *1946 Linda B. Buck USA Fred Hutchinson Cancer Research Center Seattle, WA, USA *1947

33 Fyziologie / medicína RECEPTORY PRO ODORANTY A ORGANIZACE ČICHOVÉHO SYSTÉMU Přestože čich u člověka není nepostradatelným smyslem, dokáže rozlišit asi různých vůní a pachů. Čichové vnímání navíc umocňuje kvalitu dalších vjemů, především chuti, a může ovlivnit i sociální chování. Čichový epitel v dutině nosní obsahuje miliony nervových buněk a je jediným místem přímého styku nervového systému s vnějším prostředím. Richard Axel a Linda Buck studovali receptorové čichové buňky a popsali geny, které kódují specifickou rodinu receptorů receptory vázající odoranty. Tyto receptory jsou lokalizovány na buněčných membránách čichových receptorových buněk (obr. 11). Každý receptor sestává z proteinového řetězce, který sedmkrát prochází buněčnou membránou. Po vazbě odorantu (vonné chemické látky) na tento receptor dojde k aktivaci vnitrobuněčného přenosu signálu přes membránově vázané G-proteiny (Nobelova cena, Fyziologie/medicína, 1998). Elektrický signál vytvořený v receptorových buňkách je přenášen čichovými nervovými drahami do mozku (mechanismu akčního potenciálu a synapsí obr. 10). Stovky genů kódujících tyto proteinové receptory tvoří asi 3 % lidského genomu. Proteinové řetězce receptorů pro odoranty se liší v několika málo aminokyselinách (obr. 12), což umožňuje první rozlišení vůní. Druhé rozlišení pak probíhá v glomerulech, kde se scházejí nervová vlákna z více receptorů. Finální čichový vjem je vytvořen v mozku (čichová kůra, amygdala atd.), který se podílí i na vytváření čichové paměti (vyvolání čichového vjemu spojeného s určitým zážitkem nebo událostí). Čichový epitel je v popředí výzkumného zájmu také z hlediska předpokládané schopnosti regenerace, což by představovalo jedinečnou možnost cílené regenerace neuronů. Dosud se pro experimentální regenerace nervového systému využívá především kmenových buněk, které jsou prekurzory buněk gliových. 31

34 Obr. 11 Receptory vázající odoranty. Čichový epitel obsahuje miliony neuronů, které jsou obklopeny podpůrnými buňkami (šedě). Tyto neurony jsou smyslovými buňkami čichu a ve svých membránách obsahují specifické receptory (obr. 12). Při čichání dochází k turbulentnímu proudění vzduchu s rozptýlenými vonnými látkami (odoranty) kolem výběžků neuronů. Pokud receptory na daném neuronu odpovídají molekule odorantu, dojde k jejich vazbě a přenosu signálu do nervových center k dalšímu zpracování. 32

35 Obr. 12 Čichové spektrum. Odlišení jednotlivých pachů (vůní) je dáno aminokyselinovou strukturou proteinových receptorů na membráně čichových neuronů. Každý receptor sestává z aminokyselinových řetězců (barevné kuličky), které jsou ukotveny v membráně (šedě). Pokud dojde k vazbě odorantu, spouští se transdukce signálu přes G-proteiny (obr. 2) a výsledkem je nervový vzruch vedoucí do centrální nervové soustavy. Tam dochází ke kombinaci signálů z jednotlivých čichových buněk a skládání celkového obrazu vůně. 33

36 2004 Aaron Ciechanover Izrael Technion Israel Institute of Technology Haifa, Izrael *1947 Avram Hershko Izrael Technion Israel Institute of Technology Haifa, Izrael *1937 (Maďarsko) Irwin Rose USA University of California Irvine, CA, USA *1926

37 Chemie UBIKVITINEM ZPROSTŘEDKOVANÉ DEGRADACE PROTEINŮ V každé buňce dochází k masivní produkci celé škály proteinových molekul, které jsou součástí vlastní struktury buňky, ale podílejí se také na řízení chemických reakcí (enzymy) a regulaci buněčných funkcí. Proteiny jsou výsledkem genové exprese, vznikají přepisem genomu a stávají se součástí proteomu. Zastoupení a životnost jednotlivých proteinových molekul spolurozhoduje o správném fungování buňky. Řízená degradace proteinů je tedy důležitým regulačním mechanismem. Rozpoznání proteinů určených k degradaci je zprostředkováno molekulární značkou ubikvitinem (obr. 13). Je to protein běžný ve všech buňkách (ubique všude), který sestává z krátkého polypeptidového řetězce. Ubikvitinový řetězec navázaný k proteinu určenému k degradaci (rozštěpení) směřuje k proteazomu. Proteazom (obr. 14) je často označován jako vnitrobuněčný odpadkový koš, který připomíná i svou prostorovou strukturou. V proteazomu dochází ke štěpení ubikvitinem označených proteinů na jejich základní stavební jednotky aminokyseliny. Ty mohou být znovu použity pro proteosyntézu. Ubikvitin degradaci v proteazomu nepodléhá a je znovu využit pro značení proteinů k degradaci. Aaron Ciechanover, Avram Hershko a Irwin Rose přispěli právě k objasnění tohoto energeticky náročného mechanismu, kterým buňka reguluje kvalitu a kvantitu svých proteinů. Značení ubikvitinem hraje významnou roli také při separaci chromozomů při tvorbě pohlavních buněk (meióza). Chyby v rozchodu mateřských a otcovských chromozomů jsou nejčastějším důvodem spontánních potratů. Ubikvitinem zprostředkovaná likvidace proteinů umožňuje zabránění samoopylení u rostlin, a to cílenou degradací vlastního pylu. Řízená degradace proteinů umožňuje správný průběh buněčného cyklu, opravu DNA, zabraňuje nádorovému bujení a alergickým reakcím. Ubikvitinový systém je tak slibným cílem mnoha terapií. 35

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy

Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT . Základy genetiky, základní pojmy "Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy 1/75 Genetika = věda o dědičnosti Studuje biologickou informaci. Organizmy uchovávají,

Více

Prezentace navazuje na základní znalosti z biochemie (lipidy, proteiny, sacharidy) Dynamický fluidní model membrány 2008/11

Prezentace navazuje na základní znalosti z biochemie (lipidy, proteiny, sacharidy) Dynamický fluidní model membrány 2008/11 RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie PřF UP Olomouc Prezentace navazuje na základní znalosti z biochemie (lipidy, proteiny, sacharidy) Rozšiřuje přednášky: Stavba cytoplazmatické membrány Membránový

Více

Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno

Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno Brno, 17.5.2011 Izidor (Easy Door) Osnova přednášky 1. Proč nás rakovina tolik zajímá?

Více

Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza

Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie - genetická informace v DNA -> RNA -> primárního řetězce proteinu 1) transkripce - přepis z DNA do mrna 2) translace - přeložení z kódu nukleových

Více

NUKLEOVÉ KYSELINY. Základ života

NUKLEOVÉ KYSELINY. Základ života NUKLEOVÉ KYSELINY Základ života HISTORIE 1. H. Braconnot (30. léta 19. století) - Strassburg vinné kvasinky izolace matiére animale. 2. J.F. Meischer - experimenty z hnisem štěpení trypsinem odstředěním

Více

Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA

Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA Molekulární základy dědičnosti Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA Ústřední dogma molekulární genetiky - vztah mezi nukleovými kyselinami a proteiny proteosyntéza replikace DNA RNA

Více

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie PřF UP Olomouc 2008/11. *Ivana FELLNEROVÁ, PřF UP Olomouc*

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie PřF UP Olomouc 2008/11. *Ivana FELLNEROVÁ, PřF UP Olomouc* RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie PřF UP Olomouc 2008/11 Prezentace navazuje na základní znalosti z biochemie (lipidy, proteiny, sacharidy) Rozšiřuje přednášky: Stavba cytoplazmatické membrány

Více

Terapeutické klonování, náhrada tkání a orgánů

Terapeutické klonování, náhrada tkání a orgánů Transfekce, elektroporace, retrovirová infekce Vnesení genů Vrstva fibroblastů, LIF Terapeutické klonování, náhrada tkání a orgánů Selekce ES buněk, v nichž došlo k začlenění vneseného genu homologní rekombinací

Více

7. Regulace genové exprese, diferenciace buněk a epigenetika

7. Regulace genové exprese, diferenciace buněk a epigenetika 7. Regulace genové exprese, diferenciace buněk a epigenetika Aby mohl mnohobuněčný organismus efektivně fungovat, je třeba, aby se jednotlivé buňky specializovaly na určité funkce. Nový jedinec přitom

Více

Výskyt MHC molekul. RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. ajor istocompatibility omplex. Funkce MHC glykoproteinů

Výskyt MHC molekul. RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. ajor istocompatibility omplex. Funkce MHC glykoproteinů RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc = ajor istocompatibility omplex Skupina genů na 6. chromozomu (u člověka) Kódují membránové glykoproteiny, tzv. MHC molekuly, MHC molekuly

Více

Biologie - Oktáva, 4. ročník (humanitní větev)

Biologie - Oktáva, 4. ročník (humanitní větev) - Oktáva, 4. ročník (humanitní větev) Biologie Výchovné a vzdělávací strategie Kompetence k řešení problémů Kompetence komunikativní Kompetence sociální a personální Kompetence občanská Kompetence k podnikavosti

Více

Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození

Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození bunka - stejná genetická výbava - funkce (proliferace, produkce látek atd.) závisí na diferenciaci diferenciace tkán - specializovaná produkce

Více

Protinádorová imunita. Jiří Jelínek

Protinádorová imunita. Jiří Jelínek Protinádorová imunita Jiří Jelínek Imunitní systém vs. nádor l imunitní systém je poslední přirozený nástroj organismu jak eliminovat vlastní buňky které se vymkly kontrole l do boje proti nádorovým buňkám

Více

2. Z následujících tvrzení, týkajících se prokaryotické buňky, vyberte správné:

2. Z následujících tvrzení, týkajících se prokaryotické buňky, vyberte správné: Výběrové otázky: 1. Součástí všech prokaryotických buněk je: a) DNA, plazmidy b) plazmidy, mitochondrie c) plazmidy, ribozomy d) mitochondrie, endoplazmatické retikulum 2. Z následujících tvrzení, týkajících

Více

44 somatických chromozomů pohlavní hormony (X,Y) 46 chromozomů

44 somatických chromozomů pohlavní hormony (X,Y) 46 chromozomů Buněčný cyklus MUDr.Kateřina Kapounková Inovace studijního oboru Regenerace a výţiva ve sportu (CZ.107/2.2.00/15.0209) 1 DNA,geny genom = soubor všech genů a všechna DNA buňky; kompletní genetický materiál

Více

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují s finanční podporou v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Královéhradeckého kraje Modul 02 Přírodovědné předměty Hana Gajdušková 1 Viry

Více

PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU

PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU Podstata prezentace antigenu (MHC restrikce) byla objevena v roce 1974 V současnosti je zřejmé, že to je jeden z klíčových

Více

IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány

IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány IMUNOGENETIKA I Imunologie nauka o obraných schopnostech organismu imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány lymfatická tkáň thymus Imunita reakce organismu proti cizorodým

Více

Doprovodný materiál k práci s přípravným textem Biologické olympiády 2014/2015 pro soutěžící a organizátory kategorie B

Doprovodný materiál k práci s přípravným textem Biologické olympiády 2014/2015 pro soutěžící a organizátory kategorie B Doprovodný materiál k práci s přípravným textem Biologické olympiády 2014/2015 pro soutěžící a organizátory kategorie B Níže uvedené komentáře by měly pomoci soutěžícím z kategorie B ke snazší orientaci

Více

Biologie - Oktáva, 4. ročník (přírodovědná větev)

Biologie - Oktáva, 4. ročník (přírodovědná větev) - Oktáva, 4. ročník (přírodovědná větev) Biologie Výchovné a vzdělávací strategie Kompetence k řešení problémů Kompetence komunikativní Kompetence sociální a personální Kompetence občanská Kompetence k

Více

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Inovace studia molekulární a buněčné biologie Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. MBIO1/Molekulární biologie 1 Tento projekt je spolufinancován

Více

OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM

OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_04_BI2 OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM Základní znaky: není vrozená specificky rozpoznává cizorodé látky ( antigeny) vyznačuje se

Více

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Inovace studia molekulární a buněčné biologie Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. MBIO1/Molekulární biologie 1 Tento projekt je spolufinancován

Více

NUKLEOVÉ KYSELINY. Složení nukleových kyselin. Typy nukleových kyselin:

NUKLEOVÉ KYSELINY. Složení nukleových kyselin. Typy nukleových kyselin: NUKLEOVÉ KYSELINY Deoxyribonukleová kyselina (DNA, odvozeno z anglického názvu deoxyribonucleic acid) Ribonukleová kyselina (RNA, odvozeno z anglického názvu ribonucleic acid) Definice a zařazení: Nukleové

Více

Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky. Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně

Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky. Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky Buněčná podstata reprodukce a dědičnosti Struktura a funkce prokaryot Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně

Více

Antigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu

Antigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu Antigeny Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu Antigeny Antigeny: kompletní (imunogen) - imunogennost - specificita nekompletní (hapten) - specificita antigenní determinanty (epitopy)

Více

Obr. 1 Vzorec adrenalinu

Obr. 1 Vzorec adrenalinu Feochromocytom, nádor nadledvin Autor: Antonín Zdráhal Výskyt Obecně nádorové onemocnění vzniká následkem nekontrolovatelného množení buněk, k němuž dochází mnoha různými mechanismy, někdy tyto příčiny

Více

RIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA

RIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA RIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA 1. Genotyp a jeho variabilita, mutace a rekombinace Specifická imunitní odpověď Prevence a časná diagnostika vrozených vad 2. Genotyp a prostředí Regulace buněčného

Více

Nervová soustává č love ká, neuron r es ení

Nervová soustává č love ká, neuron r es ení Nervová soustává č love ká, neuron r es ení Pracovní list Olga Gardašová VY_32_INOVACE_Bi3r0110 Nervová soustava člověka je pravděpodobně nejsložitěji organizovaná hmota na Zemi. 1 cm 2 obsahuje 50 miliónů

Více

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Výukové materiály: http://www.zoologie.upol.cz/osoby/fellnerova.htm Prezentace navazuje na základní znalosti Biochemie a cytologie. Bezprostředně

Více

ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE

ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE Základní funkce imunitního systému Chrání integritu organizmu proti škodlivinám zevního a vnitřního původu: chrání organizmus proti patogenním mikroorganizmům a jejich

Více

Gymnázium, Brno, Elgartova 3

Gymnázium, Brno, Elgartova 3 Gymnázium, Brno, Elgartova 3 Šablona: III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název projektu: GE Vyšší kvalita výuky Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0925 Autor: Mgr. Hana Křivánková Téma:

Více

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

Buňky, tkáně, orgány, soustavy Lidská buňka buněčné organely a struktury: Jádro Endoplazmatické retikulum Goldiho aparát Mitochondrie Lysozomy Centrioly Cytoskelet Cytoplazma Cytoplazmatická membrána Buněčné jádro Jadérko Karyoplazma

Více

VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ

VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ FUNKCE PROTEINŮ 1 VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ Příklad: protein: dystrofin onemocnění: Duchenneova svalová dystrofie 2 3 4 FUNKCE PROTEINŮ: 1. Vztah struktury a funkce proteinů 2. Rodiny proteinů

Více

M A T U R I T N Í T É M A T A

M A T U R I T N Í T É M A T A M A T U R I T N Í T É M A T A BIOLOGIE ŠKOLNÍ ROK 2017 2018 1. BUŇKA Buňka základní strukturální a funkční jednotka. Chemické složení buňky. Srovnání prokaryotické a eukaryotické buňky. Funkční struktury

Více

Molekulárn. rní. biologie Struktura DNA a RNA

Molekulárn. rní. biologie Struktura DNA a RNA Molekulárn rní základy dědičnosti Ústřední dogma molekulárn rní biologie Struktura DNA a RNA Ústřední dogma molekulárn rní genetiky - vztah mezi nukleovými kyselinami a proteiny proteosyntéza replikace

Více

Digitální učební materiál

Digitální učební materiál Digitální učební materiál Projekt CZ.1.07/1.5.00/34.0415 Inovujeme, inovujeme Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT (DUM) Tematická Vylučovací soustava Společná pro celou sadu oblast

Více

Microfluidic systems, advantages and applications Monika Kremplová, Mgr.

Microfluidic systems, advantages and applications Monika Kremplová, Mgr. Název: Školitel: Microfluidic systems, advantages and applications Monika Kremplová, Mgr. Datum: 21. 6. 2013 Reg.č.projektu: CZ.1.07/2.3.00/20.0148 Název projektu: Mezinárodní spolupráce v oblasti "in

Více

Humorální imunita. Nespecifické složky M. Průcha

Humorální imunita. Nespecifické složky M. Průcha Humorální imunita Nespecifické složky M. Průcha Humorální imunita Výkonné složky součásti séra Komplement Proteiny akutní fáze (RAF) Vztah k zánětu rozdílná funkce zánětu Zánět jako fyziologický kompenzační

Více

REPLIKACE, BUNĚČNÝ CYKLUS, ZÁNIK BUNĚK

REPLIKACE, BUNĚČNÝ CYKLUS, ZÁNIK BUNĚK Molekulární základy dědičnosti - rozšiřující učivo REPLIKACE, BUNĚČNÝ CYKLUS, ZÁNIK BUNĚK REPLIKACE deoxyribonukleové kyseliny (zdvojení DNA) je děj, při kterém se tvoří z jedné dvoušoubovice DNA dvě nová

Více

III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT

III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU, HAVLÍČKOVA 13 Číslo projektu Číslo a název šablony klíčové aktivity Tematická oblast CZ.1.07/1.5.00/34.0437 III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT Člověk a příroda

Více

Typy nukleových kyselin. deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA).

Typy nukleových kyselin. deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA). Typy nukleových kyselin Existují dva typy nukleových kyselin (NA, z anglických slov nucleic acid): deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA). DNA je lokalizována v buněčném jádře, RNA v cytoplasmě a

Více

ZÁKLADY FUNKČNÍ ANATOMIE

ZÁKLADY FUNKČNÍ ANATOMIE OBSAH Úvod do studia 11 1 Základní jednotky živé hmoty 13 1.1 Lékařské vědy 13 1.2 Buňka - buněčné organely 18 1.2.1 Biomembrány 20 1.2.2 Vláknité a hrudkovité struktury 21 1.2.3 Buněčná membrána 22 1.2.4

Více

Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví

Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví Specifická imunitní odpověd Veřejné zdravotnictví MHC molekuly glykoproteiny exprimovány na všech jaderných buňkách (MHC I) nebo jenom na antigen prezentujících buňkách (MHC II) u lidí označovány jako

Více

Těsně před infarktem. Jak předpovědět infarkt pomocí informatických metod. Jan Kalina, Marie Tomečková

Těsně před infarktem. Jak předpovědět infarkt pomocí informatických metod. Jan Kalina, Marie Tomečková Těsně před infarktem Jak předpovědět infarkt pomocí informatických metod Jan Kalina, Marie Tomečková Program, osnova sdělení 13,30 Úvod 13,35 Stručně o ateroskleróze 14,15 Měření genových expresí 14,00

Více

Exprese genetické informace

Exprese genetické informace Exprese genetické informace Stavební kameny nukleových kyselin Nukleotidy = báze + cukr + fosfát BÁZE FOSFÁT Nukleosid = báze + cukr CUKR Báze Cyklické sloučeniny obsahující dusík puriny nebo pyrimidiny

Více

GENETIKA 1. Úvod do světa dědičnosti. Historie

GENETIKA 1. Úvod do světa dědičnosti. Historie GENETIKA 1. Úvod do světa dědičnosti Historie Základní informace Genetika = věda zabývající se dědičností a proměnlivostí živých soustav sleduje variabilitu (=rozdílnost) a přenos druhových a dědičných

Více

Bílkoviny a rostlinná buňka

Bílkoviny a rostlinná buňka Bílkoviny a rostlinná buňka Bílkoviny Rostliny --- kontinuální diferenciace vytváření orgánů: - mitotická dělení -zvětšování buněk a tvorba buněčné stěny syntéza bílkovin --- fotosyntéza syntéza bílkovin

Více

Molekulární mechanismy diferenciace a programované buněčné smrti - vztah k patologickým procesům buněk. Aleš Hampl

Molekulární mechanismy diferenciace a programované buněčné smrti - vztah k patologickým procesům buněk. Aleš Hampl Molekulární mechanismy diferenciace a programované buněčné smrti - vztah k patologickým procesům buněk Aleš Hampl Tkáně Orgány Živé buňky, které plní různé funkce (podpora struktury, přijímání živin, lokomoce,

Více

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Molekulární základy genetiky

Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT . Molekulární základy genetiky "Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Molekulární základy genetiky 1/76 GENY Označení GEN se používá ve dvou základních významech: 1. Jako synonymum pro vlohu

Více

ve srovnání s eukaryoty (životnost v řádu hodin) u prokaryot kratší (životnost v řádu minut) na životnost / stabilitu molekuly mají vliv

ve srovnání s eukaryoty (životnost v řádu hodin) u prokaryot kratší (životnost v řádu minut) na životnost / stabilitu molekuly mají vliv Urbanová Anna ve srovnání s eukaryoty (životnost v řádu hodin) u prokaryot kratší (životnost v řádu minut) na životnost / stabilitu molekuly mají vliv strukturní rysy mrna proces degradace každá mrna v

Více

LÉKAŘSKÁ BIOLOGIE B52 volitelný předmět pro 4. ročník

LÉKAŘSKÁ BIOLOGIE B52 volitelný předmět pro 4. ročník LÉKAŘSKÁ BIOLOGIE B52 volitelný předmět pro 4. ročník Charakteristika vyučovacího předmětu Vyučovací předmět vychází ze vzdělávací oblasti Člověk a příroda, vzdělávacího oboru Biologie a Člověk a zdraví.

Více

Výuka genetiky na Přírodovědecké fakultě MU

Výuka genetiky na Přírodovědecké fakultě MU MASARYKOVA UNIVERZITA Přírodovědecká fakulta Výuka genetiky na Přírodovědecké fakultě MU Jiří Doškař Ústav experimentální biologie, Oddělení genetiky a molekulární biologie 1 V akademickém roce 1964/1965

Více

Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_20_BI2 HORMONÁLNÍ SOUSTAVA

Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_20_BI2 HORMONÁLNÍ SOUSTAVA Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_20_BI2 HORMONÁLNÍ SOUSTAVA NADLEDVINY dvojjediná žláza párově endokrinní žlázy uložené při horním pólu ledvin obaleny tukovým

Více

19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza

19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza 19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza Proteosyntéza vyžaduje především zajištění primární struktury. Informace je uložena v DNA (ev. RNA u některých virů) trvalá forma. Forma uskladnění

Více

Digitální učební materiál

Digitální učební materiál Digitální učební materiál Projekt CZ.1.07/1.5.00/34.0415 Inovujeme, inovujeme Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT (DUM) Tematická Odborná biologie, část biologie Společná pro

Více

Zkušební okruhy k přijímací zkoušce do magisterského studijního oboru:

Zkušební okruhy k přijímací zkoušce do magisterského studijního oboru: Biotechnologie interakce, polarita molekul. Hydrofilní, hydrofobní a amfifilní molekuly. Stavba a struktura prokaryotní a eukaryotní buňky. Viry a reprodukce virů. Biologické membrány. Mikrobiologie -

Více

6. Nukleové kyseliny

6. Nukleové kyseliny 6. ukleové kyseliny ukleové kyseliny jsou spolu s proteiny základní a nezbytnou složkou živé hmoty. lavní jejich funkce je uchování genetické informace a její přenos do dceřinné buňky. ukleové kyseliny

Více

glukóza *Ivana FELLNEROVÁ, PřF UP Olomouc*

glukóza *Ivana FELLNEROVÁ, PřF UP Olomouc* Prezentace navazuje na základní znalosti Biochemie, stavby a transportu přes y Doplňující prezentace: Proteiny, Sacharidy, Stavba, Membránový transport, Symboly označující animaci resp. video (dynamická

Více

The cell biology of rabies virus: using stealth to reach the brain

The cell biology of rabies virus: using stealth to reach the brain The cell biology of rabies virus: using stealth to reach the brain Matthias J. Schnell, James P. McGettigan, Christoph Wirblich, Amy Papaneri Nikola Skoupá, Kristýna Kolaříková, Agáta Kubíčková Historie

Více

Obecná biologie a genetika B53 volitelný předmět pro 4. ročník

Obecná biologie a genetika B53 volitelný předmět pro 4. ročník Obecná biologie a genetika B53 volitelný předmět pro 4. ročník Charakteristika vyučovacího předmětu Vyučovací předmět vychází ze vzdělávací oblasti Člověk a příroda, vzdělávacího oboru Biologie. Mezipředmětové

Více

Genetika zvířat - MENDELU

Genetika zvířat - MENDELU Genetika zvířat DNA - primární struktura Několik experimentů ve 40. a 50. letech 20. století poskytla důkaz, že genetický materiál je tvořen jedním ze dvou typů nukleových kyselin: DNA nebo RNA. DNA je

Více

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška Základy cytologie přednáška Buňka definice, charakteristika strana 2 2 Buňky základní strukturální a funkční jednotky živých organismů Základní charakteristiky buněk rozmanitost (diverzita) - např. rostlinná

Více

prokaryotní Znaky prokaryoty

prokaryotní Znaky prokaryoty prokaryotní buňka Znaky prokaryoty Základní stavební jednotka bakterií a sinic Mikroskopická velikost viditelné pouze v optickém mikroskopu Buňka neobsahuje organely Obsahuje pouze 1 biomembránu cytoplazmatickou

Více

Exprese genetické informace

Exprese genetické informace Exprese genetické informace Tok genetické informace DNA RNA Protein (výjimečně RNA DNA) DNA RNA : transkripce RNA protein : translace Gen jednotka dědičnosti sekvence DNA nutná k produkci funkčního produktu

Více

Genetika bakterií. KBI/MIKP Mgr. Zbyněk Houdek

Genetika bakterií. KBI/MIKP Mgr. Zbyněk Houdek Genetika bakterií KBI/MIKP Mgr. Zbyněk Houdek Bakteriofágy jako extrachromozomální genomy Genom bakteriofága uvnitř bakterie profág. Byly objeveny v bakteriích už v r. 1915 Twortem. Parazitické org. nemají

Více

Okruhy otázek ke zkoušce

Okruhy otázek ke zkoušce Okruhy otázek ke zkoušce 1. Úvod do biologie. Vznik života na Zemi. Evoluční vývoj organizmů. Taxonomie organizmů. Původ a vývoj člověka, průběh hominizace a sapientace u předků člověka vyšších primátů.

Více

http://www.accessexcellence.org/ab/gg/chromosome.html

http://www.accessexcellence.org/ab/gg/chromosome.html 3. cvičení Buněčný cyklus Mitóza Modifikace mitózy 1 DNA, chromosom genetická informace organismu chromosom = strukturní podoba DNA během dělení (mitózy) řetězec DNA (chromonema) histony další enzymatické

Více

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/ I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním

Více

TEST: Bc. BLG FYZ (2017) Varianta:

TEST: Bc. BLG FYZ (2017) Varianta: TEST: Bc. BLG FYZ (2017) Varianta:2 1. Adenohypofýza je místem, kde dochází k vylučování: 1) parathormonu 2) aldosteronu 3) růstového hormonu 4) oxytocinu 2. Voda o hmotnosti 600 g zvýšila svoji teplotu

Více

Deoxyribonukleová kyselina (DNA)

Deoxyribonukleová kyselina (DNA) Genetika Dědičností rozumíme schopnost rodičů předávat své vlastnosti potomkům a zachovat tak rozličnost druhů v přírodě. Dědičností a proměnlivostí jedinců se zabývá vědní obor genetika. Základní jednotkou

Více

CZ.1.07/1.5.00/34.0527

CZ.1.07/1.5.00/34.0527 Projekt: Příjemce: Digitální učební materiály ve škole, registrační číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0527 Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická, Husova 3, 371 60 České Budějovice

Více

Digitální učební materiál

Digitální učební materiál Digitální učební materiál Projekt CZ.1.07/1.5.00/34.0415 Inovujeme, inovujeme Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT (DUM) Tematická Nervová soustava Společná pro celou sadu oblast

Více

Struktura a funkce nukleových kyselin

Struktura a funkce nukleových kyselin Struktura a funkce nukleových kyselin ukleové kyseliny Deoxyribonukleová kyselina - DA - uchovává genetickou informaci Ribonukleová kyselina RA - genová exprese a biosyntéza proteinů Složení A stavební

Více

Endocytóza o regulovaný transport látek v buňce

Endocytóza o regulovaný transport látek v buňce . Endocytóza o regulovaný transport látek v buňce Exocytóza BUNĚČNÝ CYKLUS OMNIS CELLULA ET CELLULA - buňka vzniká jen z buňky Sled akcí, ve kterých buňka zdvojí svůj obsah a pak se rozdělí systém regulace

Více

Obecná charakteristika živých soustav

Obecná charakteristika živých soustav Obecná charakteristika živých soustav Vypracoval: RNDr. Milan Zimpl, Ph.D. TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY Kategorie živých soustav Existují

Více

Soulad studijního programu. Molekulární a buněčná biologie

Soulad studijního programu. Molekulární a buněčná biologie Standard studijního Molekulární a buněčná biologie A. Specifika a obsah studijního : Typ Oblast/oblasti vzdělávání Základní tematické okruhy Kód Rozlišení Profil studijního Propojení studijního s tvůrčí

Více

Biochemie Ch52 volitelný předmět pro 4. ročník

Biochemie Ch52 volitelný předmět pro 4. ročník Biochemie Ch52 volitelný předmět pro 4. ročník Charakteristika vyučovacího předmětu Vyučovací předmět vychází ze vzdělávací oblasti Člověk a příroda, vzdělávacího oboru Chemie. Mezipředmětové přesahy a

Více

Je pachová zátěž problémem? Eva Rychlíková Zdravotní ústav Kolín

Je pachová zátěž problémem? Eva Rychlíková Zdravotní ústav Kolín Je pachová zátěž problémem? Eva Rychlíková Zdravotní ústav Kolín Richard Axel a Linda Bucková, Nobelova cena za lékařství a fyziologii za rok 2004: Čichový systém savců rozlišuje velké množství různých

Více

DUM č. 3 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

DUM č. 3 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika projekt GML Brno Docens DUM č. 3 v sadě 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika Autor: Martin Krejčí Datum: 02.06.2014 Ročník: 6AF, 6BF Anotace DUMu: chromatin - stavba, organizace a struktura

Více

METABOLISMUS SACHARIDŮ

METABOLISMUS SACHARIDŮ METABOLISMUS SACHARIDŮ PRINCIP Rozštěpené sacharidy vstřebávání střevní sliznicí do krevního oběhu dopraveny vrátnicovou žílou do jater. V játrech enzymaticky hexózy štěpeny na GLUKÓZU vyplavována do krve

Více

P R O B I O T I C K Ý D O P L N Ě K S T R A V Y

P R O B I O T I C K Ý D O P L N Ě K S T R A V Y INOVACE 2010 Inovace 2010 od LR! S formulí PRO12- exkluzivně od LR! P R O B I O T I C K Ý D O P L N Ě K S T R A V Y INOVACE 2010 PROBIOTIC12 Co jsou probiotika? CO JSOU PROBIOTIKA? Lidské střevo obsahuje

Více

Číslo a název projektu Číslo a název šablony

Číslo a název projektu Číslo a název šablony Číslo a název projektu Číslo a název šablony DUM číslo a název CZ.1.07/1.5.00/34.0378 Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT SSOS_ZE_1.05

Více

Dědičnost vázaná na X chromosom

Dědičnost vázaná na X chromosom 12 Dědičnost vázaná na X chromosom EuroGentest - Volně přístupné webové stránky s informacemi o genetickém vyšetření (v angličtině). www.eurogentest.org Orphanet - Volně přístupné webové stránky s informacemi

Více

Hořčík. Příjem, metabolismus, funkce, projevy nedostatku

Hořčík. Příjem, metabolismus, funkce, projevy nedostatku Hořčík Příjem, metabolismus, funkce, projevy nedostatku Příjem a pohyb v rostlině Příjem jako ion Mg 2+, pasivní, iont. kanály Mobilní ion v xylému i ve floému, možná retranslokace V místě funkce vázán

Více

Základy molekulární a buněčné biologie. Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra

Základy molekulární a buněčné biologie. Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra Základy molekulární a buněčné biologie Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra Genetický aparát buňky DNA = nositelka genetické informace - dvouvláknová RNA: jednovláknová mrna = messenger

Více

15 hodin praktických cvičení

15 hodin praktických cvičení Studijní program : Zubní lékařství Název předmětu : Základy imunologie Rozvrhová zkratka : KIM/ZUA1 Rozvrh výuky : 15 hodin přednášek 15 hodin praktických cvičení Zařazení výuky : 4. ročník, 7. semestr

Více

FYZIOLOGIE ROSTLIN. Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.: 224382514 E-mail: hejnak @af.czu.cz

FYZIOLOGIE ROSTLIN. Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.: 224382514 E-mail: hejnak @af.czu.cz FYZIOLOGIE ROSTLIN Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.: 224382514 E-mail: hejnak @af.czu.cz Studijní literatura: Hejnák,V., Zámečníková,B., Zámečník, J., Hnilička, F.: Fyziologie rostlin.

Více

INOVATIVNÍ KURZY IMUNOANALÝZY A ENDOKRINOLOGIE PRO VĚDECKÉ PRACOVNÍKY- PILOTNÍ ZKUŠENOSTI LÉKAŘSKÉ FAKULTY V PLZNI

INOVATIVNÍ KURZY IMUNOANALÝZY A ENDOKRINOLOGIE PRO VĚDECKÉ PRACOVNÍKY- PILOTNÍ ZKUŠENOSTI LÉKAŘSKÉ FAKULTY V PLZNI INOVATIVNÍ KURZY IMUNOANALÝZY A ENDOKRINOLOGIE PRO VĚDECKÉ PRACOVNÍKY- PILOTNÍ ZKUŠENOSTI LÉKAŘSKÉ FAKULTY V PLZNI RNDr. Marie Karlíková, PhD. Prof. MUDr. Ondřej Topolčan, CSc. Univerzita Karlova - Lékařská

Více

Ústav experimentální medicíny AV ČR úspěšně rozšířil přístrojové vybavení pro vědce z peněz evropských fondů

Ústav experimentální medicíny AV ČR úspěšně rozšířil přístrojové vybavení pro vědce z peněz evropských fondů Ústav experimentální medicíny AV ČR úspěšně rozšířil přístrojové vybavení pro vědce z peněz evropských fondů Ústav úspěšně dokončil realizaci dvou investičních projektů s využitím prostředků z Operačního

Více

ANÉMIE CHRONICKÝCH CHOROB

ANÉMIE CHRONICKÝCH CHOROB ANÉMIE CHRONICKÝCH CHOROB (ACD anemia of chronic disease) seminář Martin Vokurka 2007 neoficiální verze pro studenty 2007 1 Proč se jí zabýváme? VELMI ČASTÁ!!! U hospitalizovaných pacientů je po sideropenii

Více

Energetický metabolizmus buňky

Energetický metabolizmus buňky Energetický metabolizmus buňky Buňky vyžadují neustálý přísun energie pro tvorbu a udržování biologického pořádku (život). Tato energie pochází z energie chemických vazeb v molekulách potravy (energie

Více

1 Biochemické animace na internetu

1 Biochemické animace na internetu 1 Biochemické animace na internetu V dnešní době patří internet mezi nejužívanější zdroje informací. Velmi často lze pomocí internetu legálně stáhnout řadu již vytvořených výukových materiálů sloužících

Více

Kapitola III. Poruchy mechanizmů imunity. buňka imunitního systému a infekce

Kapitola III. Poruchy mechanizmů imunity. buňka imunitního systému a infekce Kapitola III Poruchy mechanizmů imunity buňka imunitního systému a infekce Imunitní systém Zásadně nutný pro přežití Nezastupitelná úloha v obraně proti infekcím Poruchy imunitního systému při rozvoji

Více

BIOLOGICKÁ MEMBRÁNA Prokaryontní Eukaryontní KOMPARTMENTŮ

BIOLOGICKÁ MEMBRÁNA Prokaryontní Eukaryontní KOMPARTMENTŮ BIOMEMRÁNA BIOLOGICKÁ MEMBRÁNA - všechny buňky na povrchu plazmatickou membránu - Prokaryontní buňky (viry, bakterie, sinice) - Eukaryontní buňky vnitřní členění do soustavy membrán KOMPARTMENTŮ - za

Více

TEST:Bc-1314-BLG Varianta:0 Tisknuto:18/06/2013 ------------------------------------------------------------------------------------------ 1.

TEST:Bc-1314-BLG Varianta:0 Tisknuto:18/06/2013 ------------------------------------------------------------------------------------------ 1. TEST:Bc-1314-BLG Varianta:0 Tisknuto:18/06/2013 1. Genotyp je 1) soubor genů, které jsou uloženy v rámci 1 buněčného jádra 2) soubor pozorovatelných vnějších znaků 3) soubor všech genů organismu 4) soubor

Více

Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0649

Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0649 Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Název školy: Střední zdravotnická škola a Obchodní akademie, Rumburk, příspěvková organizace Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0649

Více

Fyziologie AUTOFAGIE. MUDr. JAN VARADY KARIM FNO

Fyziologie AUTOFAGIE. MUDr. JAN VARADY KARIM FNO Fyziologie AUTOFAGIE MUDr. JAN VARADY KARIM FNO 29.1.2019 Autofagie?? Autofagie Self-eating Regulovaný katabolický jev Degradace a recyklace buněčných cytoplasmatických komponent: malfunkční a staré proteiny,

Více

BUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:

BUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA: BUNĚČ ĚČNÁ STAVBA ŽIVÝCH ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA: Prokaryota, eukaryota, viry, bakterie, živočišná buňka, rostlinná buňka, organely buněčné jádro, cytoplazma, plazmatická membrána, buněčná stěna, ribozom,

Více