Praha a poté 33 měst v ČR jedensvet.cz

Transkript

1 01

2 Praha a poté 33 měst v ČR jedensvet.cz 02 EDITORIAL: Leťte s námi na Valentýna na romantický víkend. 04 NA CESTÁCH S PETREM HORKÝM: WorldFilm Sny o cestování. 12 STOLETÍ MIROSLAVA ZIKMUNDA: Hrubá verze fi lmu postříhaná ADRENALIN: Tajemství jeskynního potápění. 18 PO VLASTNÍ OSE: Cestování pro každého, v každém věku. 24 INTERVIEW: Albert Černý. 28 NA VLASTNÍ KŮŽI: Seberevolta. 33 FRANK BOLD: Krhová: první rok nezávislosti. 43 ŽLUTÝ DĚTEM: English is fun. 44 NADAČNÍ FOND PROTI KORUPCI: Bojujeme proti zlodějům v ČR. INFORMACE PRO NAŠE KLIENTY: 52 Jízdní řády: Odjezdy našich autobusů a vlaků a další užitečné informace. 62 Žluté autobusy: Valentýnská nabídka druhý cestuje zdarma! 64 Noviny a časopisy: Zdarma v našich autobusech a vlacích. 66 SLEVY mají žlutou: Cestujte s námi a využijte některé z nabízených slev. 68 Občerstvení ve žlutých autobusech a vlacích RegioJet: Jídelní lístek. 68 Dům pánů z Lipé: Vladimír Kiseljov Mystéria Richarda Wagnera v obrazech. 70 Zážitky z cest: Bruggy a Gent. 34 TIP NA VÝLET: Curych. 38 FEJETON: Když nebyly mobily. 40 SVĚT PLNÝ CHUTÍ: Paštika z kachních jater obalená slaninou. 42 NEZISKOVKY: Pojďme chránit zvířata. 76 SERIÁL Na skok do Ameriky: Leťte s námi a poznejte Chile

3 zvyklo na naprosto nový standard jízdy taxíkem. Zavolejte a vyzkoušejte naše služby také. Vážení a milí cestující čtenáři, na začátku ledna jsme pořídili dalších 45 vozů pro vlaky RegioJet. Flotilu Regio- Jetu, která nyní čítá 95 vozů, jsme tak téměř zdvojnásobili. Většina nově pořízených vozů je typu Relax, se spoustou místa a s pohodlnými koženými sedadly, která jsou oblíbená zejména business klientelou. Díky novým vozům tak můžeme uspokojit rostoucí zájem vás, cestujících, o jízdu RegioJetem. Od března s námi tak budou moci jet i ti, kdo nemají rezervaci předem. Stačí prostě přijít k vlaku, koupit si lístek a cestovat. Další dobrou zprávou je, že naše nová pražská taxislužba Tick Tack taxi má za sebou úspěšný start a stále více lidí si Zima sice ještě bohužel nepolevuje, ale už teď je čas začít myslet na jaro a léto a vybrat si letní dovolenou z širokého výběru fi rst minute zájezdů na nebo z nabídky jazykových pobytů v zahraničí. Rezervujte si dovolenou už teď a čekání na jaro vám uteče jako voda. A nezapomeňte na Valentýna. Pozvěte svou partnerku nebo partnera, na romantický výlet třeba do Paříže, Barcelony nebo Říma. S letenkami od nás za pár korun si to můžete v pohodě dovolit a krásný zážitek bude určitě stát za to. Přeji vám krásný zbytek zimy a věřím, že jaro přijde letos brzy. Radim Jančura, leden 2014 česk skýc ých i něme meck ckýc ých cest stov ovní ních kan ance celá láří ří..... Časopis Žlutý 02/14 MK ČR E Šéfredaktorka: Lea Špačková Inzerce: Romana Kostková, reklama@studentagency.cz Externí přispěvatelé: Petr Horký, Luboš Lněnička, Zuzana Matúšová Girgošková, Irena Šovčíková, Lenka Liška, Ivo Prokel, Hana Hozová, Katarína Jelínková Obálka: František Liška Grafické práce a sazba: Marta Dlouhá, Lenka Šturzová Fotografie: Václav Šilha, Petr Slavík, Václav Pištora, Michael Fokt, Honza Svatoš, Petr Horký, Bob Stupka, Fotografi i ze své cesty na dovolenou v loňském roce zaslala naše čtenářka Pavla Svobodová. Jindřich H. Böhm, Luboš Lněnička, Lukáš Dvořák, Lukáš Vrtílek, Kateřina Kvardová, Petr Špetla, Martin Vaško, Ivo Prokel, Shutterstock Měsíčník Žlutý je zdarma k dispozici na autobusových linkách STUDENT AGENCY, Fun&Relax, vlakových linkách InterCity RegioJet a pobočkách STUDENT AGENCY. Vydavatel: STUDENT AGENCY, k. s. Dům pánů z Lipé, nám. Svobody 17, Brno Uvítáme vaše připomínky a náměty, které můžete zasílat na ovou adresu: zluty@studentagency.cz

4 Text xt: Petr Hor orký Foto : Vá cl av Šil ilha ha, Petr Sla vík, Vá clav Piš išto tora ra, Mich ae l Fo kt, Honz nza Svat oš, Petr Hor orký ký, Bob Stup upka V knize slavného Brazilce Paula Coelha Alchymista je hrdina, který hovoří o tom, jak sní o své cestě do daleka. Je ale rozhodnutý, že toto je sen, který si neplánuje splnit, a proto jeho cesta zůstává v krajině představ. A protože Coelho je mudrc, zabývá se na pár následujících řádcích tím, že je dobré, aby byly sny, které si chceme splnit, ale abychom si nechali někde v krajině své duše sny, které se splnit nemusí, které budou krásné tím, že navždy zůstanou dokonalé jen v představách. Protože každá realita je vždycky méně dokonalá než sen

5 (titulní strana) Václav Šilha, detailní záběr malého chameleona. Tyto a další úchvatné fotografi e Václava Šilhy najdete v knize Afrika v nás. Petr Slavík se při fotografování šelem nezalekne téměř ničeho. Protože v únoru jako každý rok rozjíždíme spolu s největším veletrhem cestovního ruchu Holiday World v Praze další ročník našeho festivalu WorldFilm, nabízím takový banket cestovatelských snů. Náš dobrodružný cirkus má vyvrcholení 22. a 23. února na pražském Výstavišti v Holešovicích, právě během veletrhu. Pokud chcete, přijďte si alespoň některé z následujících příběhů poslechnout. Co když vás to navede ke splnění nějaké blázniviny? Vybírám z programu. Fotograf Petr Slavík už nějakou dobu cestuje po světě a zajímají ho hlavně zvířata. V Africe fotil šelmy i kompletní velkou pětku nejslavnějších místních tvorů. Vyměňovali jsme si zkušenosti z Venezuely, když se tam chystal vyrazit na focení hnízdících orlů. Nikdy nezapomenu, jak mi vyprávěl o svých setkáních se šimpanzi Václavu Pištorovi změnila život zmije... a gorilami. Je to chlap, který má výborné oko a jeho Nikon už zachytil šelmy celého světa v akcích, při kterých člověku tuhne krev v žilách a usedá srdce krásou. Ano, má perfektní cit pro situaci a hlavně pro náladu focených modelů a modelek. Bez toho by už asi byl mrtvý. To není jako na molu v pařížském módním salonu. Další partička, která si splnila (a dál plní) své sny, je poskládaná ze tří chlapů, srdcařů Honza Tutoky se synem Michaelem a Mirek Náplava jako šéfredaktor tabletového magazínu právě s příhodným názvem Srdcaři. S Honzou a Michaelem jsme před lety jeli společně natáčet tygří žraloky bez jakékoli ochranné klece a myslím, že Majkl se stal nejmladším člověkem vůbec, který to dokázal. Tehdy mu bylo dvanáct let. Ale čas letí jako bláznivý, jak zpívá Goťák, a nemůžu se zbavit pocitu, že tehdejší 06 07

6 Fot o: Jan Svato š 13. ročník cestovatelského festivalu WorldFilm Setkání s cestovateli, fi lmaři a spisovateli, diashow, výstavy a projekce fi lmů. Pražský WORLDFILM probíhá 22. a 23. února v rámci veletrhu cestovního ruchu HOLIDAY WORLD ( ) na pražském Výstavišti Praha-Holešovice. Termíny konání v dalších městech v České republice a podrobný program najdete na Facebook Hlavními partnery jsou Incheba Praha a veletrh cestovního ruchu Holiday World v Praze, Toshiba, Nikon, STUDENT AGENCY, CK Adventura, Klimatex. Michael Fokt, pralesy na ostrově Réunion. protagonista žraločího fi lmu Stopaři (který si můžete pustit i v autobusech STUDENT AGENCY) lituje, že tenkrát přežil útok jedné dotěrné samice. Loni totiž vyrazili i s tátou do Botswany, do nádherné delty Okavanga. Jeli se tam potápět. Ke krokodýlům. Jestli je něco mašina na zabíjení, pak je to krokodýl. Pokud na to máte dost pevné nervy, stáhněte si poslední Srdcaře, anebo dorazte na Holidáč. Je to nádherný příběh, ale nejsem si jist, jestli není lepší zrovna tento sen nechat spát někde u ledu. Pojďme se ochladit! S polárníkem Vaškem Sůrou jsme se loni shodli, že máme oba absťák po mrazu a vyrazili jsme na Sibiř, na nejchladnější obydlené místo světa, tzv. Pól chladu. Ani náhodou jsme nemohli tušit, co všechno nás tam potká, počínaje fungujícím řetízkovým kolotočem plným výskajících dětí i dospělých ve čtřicetistupňovém (fakt to není překlep!) mrazu. Zažili jsme dostihy chovatelů sobů a dokonce nás čekala i osobní účast v porotě Miss Pólu chladu! Nakonec jsme vyrazili do ledové pustiny jen na lyžích se stanem a sáněmi a na konci cesty jsme našli pohádkový lovecký srub z neotesaných klád. To byl neplánovaně splněný jeden z mých nekrásnějších dětských snů. Když o tom ale vyprávíme lidem, bůhvíproč si klepou na čelo a opakují, že minus padesát jim na stanování venku připadá nepohodlné. Tak nevím, chtěli byste si splnit toto přání? Vašek Šilha a Lenka Klicperová jsou už proslulí fotografové a Olga Šilhová je spisovatelka a organizátorka, která tuto sestavu tmelí do nerozlučného tria. Určitě je znáte, a informaci o tom, že jejich první společná kniha Afrika v nás je rozebraná, doplňuje fakt, že Afrika v nás II bude rozebraná snad až za dva tři měsíce. Tím pádem se nad jejich fotkami můžete zasnít, co byste chtěli zažít, anebo naopak vyděsit, jaké válečné hrůzy vidět rozhodně nechcete. Ale je taky dost dobře možné, že v oblasti snů zůstane i představa, že byste si jejich další knížku stihli koupit. Bacha, rychle mizí z obchodů na WorldFIlmu ale bude, to máme domluvené. Vašek Pištora je potápěč a dobrodruh a hlavně poctivý príma chlap. Před pár lety ho v obličeji uštkla zmije útočná. Pravděpodobnost, že něco takového přežijete, je poměrně malá. Vašek se ale rozhodl, že to přežije. Fakt, to rozhodnutí možná sehrálo klíčovou roli. I když se s ním ošetřující doktor už pomalu loučil, náš pacient se nakonec dal dohromady a ona proslulá věta televizních seriálů (Pane doktore, ztrácíme ho!) naštěstí nezazněla. Prošel tím, čemu indiáni a domorodci na mnoha místech světa říkají iniciace smrtí. Pochopil, co je pro jeho život důležité a čím neztrácet čas. Kromě mnoha jiných rozhodnutí došel také k tomu, že chce pomáhat jiným. A tak cestuje a přednáší dětem v dětských domovech a pacientům v nemocnicích o tom, jak a kde sebrat sílu pro žití vlastního života. Je to nádherná přednáška, která je zajímavá i pro dospělé a kromě příběhů o žralocích se člověk dozví i to, jak taková potvora (tedy žralok, ne Vašek) uvažuje o okolním světě. Vašek sám na přednáškách říká, že ten hadí polibek pro něj nebyl polibkem smrti, ale naopak života, protože od té chvíle vnímá každou vteřinu úplně jinak než dřív. Slyšel jsem ho říkat divákům, že by jim něco podobného moc přál mno, nevím nevím, jestli byste to chtěli zažít, ale za poslech přednášky to rozhodně stojí! 08 09

7 Petr Horký, tradiční závody sobích spřežení na Sibiři. Bob Stupka, divoká příroda Patagonie. Zuzka Zwiebel se jednoho dne rozhodla, a proto už několik let žije v Asii na Maledivách, na Srí Lance a teď poslední skoro dva roky v Indii. Na letošním World- Filmu bude povídat právě o této své zatím poslední destinaci a nenapadá mě moc povolanějších řečníků na toto téma. Režisér a můj spolužák Honza Svatoš má na kontě fi lm o džungli a domorodcích domorodcích z džungle ve světě českých velkoměst a osobně nám tento fi lm představí. Petr Novotný z Adventury se zase jednoho dne zbláznil a odjel do Grónska. Od té doby tam jezdí každý rok a objevuje nové cesty po sněhu, ledu i na kajaku po vodě. Lásku k tomuto ostrovu s ním sdílím a moc se těším na jeho povídání o poslední expedici. O něčem takovém vždycky snil Jen jsem v rychlosti prošel alespoň některé body letošního programu. Každý z nich je 10 jedním ze splněných snů. Možná, že právě teď sedíte ve žlutém vlaku nebo autobusu a za jedním takovým snem cestujete. Nebo třeba zrovna jedete do Prahy do Holešovic a víte, že na veletrhu nakonec zakotvíte v našem Křižíkově pavilonu. Budete vítáni. V roce 1996 jsme s mým parťákem Mirkem Náplavou udělali novoročenku, kde byly citáty slavných cestovatelů, se kterými jsme měli tu čest natáčet, a doplnili jsme to přáním Mít odvahu splnit si své sny. Je to sedmnáct let, a myslím, že doba se už změnila tak moc, že je bráno skoro jako nepsaná povinnost usilovat o naplnění snů a plnit si je. Jako by smyslem snu bylo jeho uskutečnění. To je pěkná blbost. Nikdy v dějinách lidstva nebylo možné, aby si tolik lidí své sny plnilo, jako to jde dnes. Týkalo se to jen pár urozených vyvolenců, kteří si s tím pak stejně nevěděli rady a většinou utápěli své potenciálně dokonalé životy v chlastu a v náručích konkubín (anebo milenců, abych byl genderově korektní). Potřeba usilovat o něco nedosažitelného je podle mě jedním z motorů života. Když je všechno dosažitelné, najednou to ztrácí hodnotu. Proto moc horuji pro malou komůrku v myšlení každého člověka a do té komůrky bych navrhoval komfortně a laskavě uložit přání, o kterých si řekneme, že patrně zůstanou nenaplněná. A nebude to naše prohra, ale naše vítězství. Budeme totiž bohatší o jejich dokonalost. Žádný zážitek jim nesetře pel neomezeného snění. A troufám si tvrdit, že ze splněných snů, které jsem vám tady vyjmenoval, si určitě najdete některé, které fakt prožít nemusíte. Ale stojí za to si je poslechnout. Fot o: Mar tin Kučmi min PETR HORKÝ Kdo chce letět, musí skočit. (* 1973, Brno) Režisér, spisovatel, producent, cestovatel. Od roku 1994 působil jako moderátor a později režisér v ČT. V roce 1996 založili s Miroslavem Náplavou sdružení pro cestopisnou dokumentaci Camera Incognita. Zakladatel producentské společnosti Piranha Film, spolupořadatel cestopisných přehlídek fi lmů s řadou besed WorldFilm a Neznámá Země, režisérem asi 80 dokumentárních fi lmů. Je autorem a spoluautorem sedmi knih (Dvě cesty za archeologií, Sloni žijí do sta let, Neznámá země, Zpráva o cestě na severní pól, Cuba Libre, Honba za obřím červem, Albánie kráska se špatnou pověstí atd.), dvou bestsellerů a bezpočtu novinových článků. Je nositelem řady fi lmových ocenění z festivalů a dvojnásobným držitelem literární Ceny Egona Erwina Kische. Natáčel na vybuchující sopce Merapi a se žraloky bez jakékoli bariéry. U Malediv objevil vraky starých lodí, došel na severní pól i nejchladnější obydlené místo světa, na lyžích přešel Grónsko... V současné době natáčí fi lm o životě jednoho z největších českých cestovatelů: Století Miroslava Zikmunda. FB: Petr Horký Piranha Film 11

8 Darujte život Informace pro dárkyně vajíček a dárce spermií. Text: Petr Horký Foto zdroj: Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, autoři: Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka, Archiv H+Z; Jindřich H. Böhm Staňte se dárkyní či dárcem a pomozte vytvořit bezdětným párům kompletní rodinu. V dnešní době je mnoho párů, které nemohou mít dítě z vlastních zárodečných buněk, ať už z důvodu jejich nedostatečné kvality, genetické zátěže nebo onkologické léčby. Jedinou nadějí jsou pro ně darovaná vajíčka nebo spermie. Pokud se k dárkyním a dárcům připojíte, dáte těmto lidem naději zažít ten krásný pocit MÍT DÍTĚ. Ale příjemné je, že do televizního vysílání (pravděpodobně na kanálu Prima Zoom) se plánuje třídílný seriál. Tím pádem do kina půjde něco úplně jiného než do televize. A to je dobře. Alespoň ti, co si dají záležet a dojdou do projekčních sálů, budou mít svoji odměnu. Proč ale začínám z tohoto konce: Po projekci této nekonečné první hrubé verze jsme se s dramaturgem Janem Gogolou a se střihačem Petrem Svobodou bavili o tom, že se člověku zdá až neuvěřitelné, že se ti legendární Zikmund a Hanzelka poznali ve frontě na schodech před Vysokou školou obchodní, kterou po válce oba dokončovali. Člověk by měl pocit, že to muselo být nějak významné, nějak velké. Ale bylo to úplně banální. Dva studentíci ve frontě na index si řekli, že by po škole chtěli cestovat. A bylo to. Ten podstatný rozdíl byl jen a pouze v tom, že se rozhodli, že s tím něco udělají, že nezůstane jen u řečí. Jen toto jediné odlišovalo jejich setkání od spousty jiných, která ten den ve škole určitě proběhla a kde se toho panečku nakecalo Základní podmínky k zařazení do dárcovského programu: Věk dárkyně 18 až 32 let, věk dárce 18 až 35 let Minimálně dokončené středoškolské vzdělání Dobrý zdravotní stav V rodině se nesmí vyskytovat vážné genetické nebo psychiatrické onemocnění Proč klinika ReproGenesis? Unikátní kompenzace nákladů spojených s dárcovstvím Příjemné prostředí moderně vybavené kliniky Anonymita, diskrétnost a individuální přístup Informace o vlastní plodnosti Snadná dopravní dostupnost Telefon: , info@reprogenesis.cz Adresa: Hlinky 144, Brno

9 Text a fot oto: o: Lubo boš Lněnička Mexiko je rájem pro milovníky všech druhů potápění. Ostrov Cozumel je jedno z nejkrásnějších míst pro potápění za korály a nádherným podmořským světem na pevnině najdete tisíce úžasných zatopených cenotů (mayský výraz pro jeskyně), které jsou jedním z největších skrytých pokladů Yucatánského poloostrova. Tyto jeskyně sice nejsou tak bohaté na faunu a fl óru jako bariérový útes, ale to plně vynahradí naprosto průzračná voda a krasová výzdoba. Vznikly už před miliony let ústupem oceánu a snížením hladiny podzemní slané vody. Poté se díky vydatným tropickým dešťům staly zásobárnou sladké vody. Mayové je používali k zavlažování a jako zdroj pitné vody. A také k rituálním a náboženským obřadům. Nejznámější a nejkrásnější cenoty se táhnou podél hlavní silnice od městečka Playa del Carmen směrem na Tulum, a pak dále směrem na mexický Valladolid. Tato lokalita je na cenoty opravdu bohatá (jsou jich tu řádově tisíce; ne všechny jsou ale nalezeny nebo zpřístupněny). Některé cenoty jsou určené hlavně potápěčům a šnorchlařům, některé jsou otevřené i jako obyčejná koupaliště pro turisty z nedalekých hotelů. Přístrojové potápění v jeskyních se od klasického potápění ve volné vodě liší. Má svá pravidla, výstroj je doplněna o pár dalších prvků jako cívka či svítilna. A také vyžaduje trošku šikovnějšího potápěče, protože v jeskyni se nemůžete bohužel vynořit kdekoliv jako na volné vodě a vždy musíte najít ten správný východ. Ve většině jeskyní, určených pro rekreační potápění, jsou pro potápěče již dopředu připraveny podvodní cesty. Pokud se chceme od této cesty vzdálit, měli bychom se na ni navázat cívkou, a následně si tuto cestu označit vlastní značkou

10 Komunikace v jeskyních probíhá podobně jako při nočních nebo vrakových ponorech. Musíme počítat s tím, že váš buddy vás v jeskyni nevidí. Proto do podvodní znakové řeči musíme zapojit i svítilnu. Jeskynní potápění je ještě obohaceno o několik dalších symbolů, jako je například tunel, drž stopu nebo jak signalizovat problém zamotal jsem se do šňůry. Rekreační jeskynní potápěč si vystačí s běžnou výstrojí obohacenou o svítilnu. Pokud se chcete stát opravdovými jeskynními potápěči, je potřeba trošku obměnit vaši potápěčskou výstroj. Jeskynní potápěči používají dvojitou láhev, tzv. dvojče, s dvojitým uzavíratelným ventilem. Plicní automatika je také přizpůsobena jeskynním. Může se stát, že váš buddy bude používat záložní stupeň vaší automatiky a budete potřebovat proplout úzkým tunelem. Proto je tento druhý stupeň podstatně delší, aby váš buddy byl schopen plavat za vámi a ne vedle vás. V posledních letech získává tento druh potápění na oblibě hlavně mezi rekreačními potápěči, a přináší jim naprosto jiný zážitek, než který mohou zažít při běžném potápění v oceánu. O tom svědčí i fakt, že nejpopulárnější komplexy cenotů v Mexiku, jako jsou Chuck Mool nebo Dos Ojos, navštíví více než 100 potápěčů každý den. Tento projekt za potápěním do mexických cenotů byl podpořen expedičním fondem klubu Hedvábná Stezka a potápěčskou základnou Playa Scuba Playa del Carmen. Více článků a fotografi í najdete na webu worldinphotos.net Luboš Lněnička. JESKYNNÍ POTÁPĚNÍ skrývá i mnohá nebezpečí. Jednou z největších nástrah je setkání s haloklinou. Haloklina neboli efekt branické vody vzniká smíšením dvou různých druhů vody (slaná a sladká) nebo dvou různých teplot vod. Tento efekt je v mexických cenotech poměrně častý, proto by na ně měl být jeskynní potápěč připraven. Většinou tento jev nastane při proplouvání rozmezím dvou vod, při kterém na několik okamžiků prakticky ztratíte jakoukoliv viditelnost, vše vidíte velmi rozmazaně, a jste schopni identifi kovat pouze světlo potápěče před vámi. Obecně jsou ale tyto jeskyně známy velice dobrou čistotou a neuvěřitelnou viditelností až 150 m

11 Text: Zuzana Matúšová Girgošková, novinářka a autorka projektu Foto : arch chiv aut utor ky Co na tom, že naše děti mají teprve dva a tři roky. Heslem našeho projektu, který podpořila STUDENT AGENCY, je přece cestování pro každého v každém věku! Na opačný konec světa Rozhodli jsme se tedy cestovat, a to rovnou na opačný konec světa, na Nový Zéland. Protože jsem novinářka, tak jsem k našemu projektu zřídila blog Aby bylo naše cestování zajímavější, spojili jsme ho s dobrovolnickou prací na ekofarmách. Naše velké rodinné dobrodružství zaujalo tisíce lidí, kteří sledují na našem blogu a Facebooku, jak naše cesta s malými dětmi probíhá. A proč o tom píšeme? Jednoduše proto, abychom ukázali těm, kdo svoje batohy a sny o cestování hodili do kouta, že děti nejsou železné okovy, ale skvělá příležitost, jak najít kreativní řešení pro splnění cestovatelských snů. S dětmi není na růžích ustláno Byly časy, kdy jsme s manželem stopovali ze Slovenska do Švýcarska, proraftovali divoké řeky tří států, cestovali vlakem do Moldávie... Nic z toho ale nebyla větší výzva než cestování s malými dětmi. Každý, kdo má děti, dobře ví, že potřebují režim. Co na tom, že jsme měli na Jižním ostrově Nového Zélandu v jednu chvíli jedinečnou možnost pozorovat velryby, naše deti byly zrovna hladové a chtěly spát. Takže smůla, vrátili jsme se na farmu uvařit a spát a z pozorování velryb nic nebylo. Přiznáváme, že to s dětmi není vůbec jednoduché. Mohli bychom místo toho sedět doma, vědět, co nás přesně čeká, pustit dětem pohádku, kdykoliv chtějí, mít vždy teplou sprchu a trávit večery u televize. Bylo by to sice pohodlné, ale trochu nuda... Naše cestování navíc nemá žádný přesný plán. Dnes teplá sprcha, zítra solární, což v praxi znamená, že pokud nebude svítit slunce, tak se budeme otužovat. Jeden týden si užívame panenskou krásu Tasmánskeho národního parku, druhý týden divoké vlny západního pobřeží Wellingtonu a třetí týden křišťálově čisté jezero Taupo. Cestování s dětmi je nesmírně kreativní Proč kreativní? Protože děti nemohou spát pod širákem. A jak vyřešit situaci, kdy jsou všechny motely obsazené? Je akorát potřeba s touto možností počítat dopředu a mít dost velké auto, nafukovačky, spacáky, mít po ruce baterku a dobrou dětskou knihu

12 Děti takové dobrodružné nocování milují! A my starší to už nějak přežijeme. Vařili jste už krupičnou kaši v pánvičce? My ano! A měla příchuť extra spokojenosti, protože ještě chvíli před tím jsme už nevěřili, že se nám ji podaří v něčem uvařit. Také se vám může stát, že nevíte, co vařit. A co dělat v případě, kdy už po čtyřech dnech nepřetržitého deště nemáte žádné čisté a suché oblečení pro malé dobrodruhy? Tak jim oblečete to vaše, potřebujete jen kus šňůry kolem pasu, aby jim nový outfi t perfektně seděl. Cesta ke změně Rozhodli jsme se pro jiný život, vzdali jsme se komfortu a místo toho začali poznávat svět. Hlavním důvodem bylo trávit více času spolu. Doma na Slovensku jsme žili zrychlený život podobný tisícům jiných rodin. Dětství našich chlapců nám protékalo mezi prsty. I díky STUDENT AGENCY jsme odjeli na tři měsíce žít spolu. A protože chceme být co nejvíc spolu i po návratu, tak zde na Novém Zélandu trávíme společné chvíle plánováním nového životního stylu. Pomalejšího a zdravějšího. Inspirativní Nový Zéland Nový Zéland je skvělé místo pro hledání inspirace, jak našeho snu dosáhnout. Lidé jsou zde v pohodě. Nikdo z těch, které jsme zde poznali, neřeší hlouposti. Nikdo z nich neutrácí peníze za krásné interiéry domů ani za značkové oblečení. Naopak cestují. Mladí osmnáctiletí lidé proto, aby získali zkušenosti a rozšířili si obzory. Rodiny s malými i většími dětmi cestují v karavanech. Stejně tak si cestování užívají i starší lidé. Jednoduše investují do toho, co má v životě opravdu hodnotu. Poznávání, rodina, přátelé, zdravé jídlo, pohyb a odpočinek. Do hodnot, pro které jsme se rozhodli žít i my. Tipy, jak zvládnout cestování s dětmi 1. V první řadě potřebují mít všude na světě stejný denní režim. Stejný čas spánku, jídla a hraní Je dobré, když si na cesty vezmete, koupíte nebo půjčíte jedno auto, které se pro ně stane druhým domovem. Hrají si v něm, dívají se na pohádky, mají v něm své skrýše... I když jsme bydleli na farmách s nádhernými domy na pláži, tak náš syn naléhal: Mami, já bych chtěl spát v našem autíčku

13 Hodně věcí se během naší dobrodružné cesty mění, jedno však zůstává naše auto. 3. Myslete na všechno a počítejte se všemi možnými situacemi. Což v praxi znamená mít kompletní výbavu od holínek, pláštěnek, přes plavky, teplé oblečení, spacáky a baterky až po léky. Při balení jsem se neřídila radami, abych s sebou moc věcí nevozila, protože na Zélandu se dá vše koupit. Nikdy totiž nemáte jistotu, zda tam, kde to nejvíc budete potřebovat, nějaký obchod zrovna bude. 4. Výhodou s hodně malými dětmi, jako jsou ty naše, je, že jsou tak malé. Jsou ještě malé na to, aby měly vlastní přátele a aby si uvědomovaly, že domov je jen jeden. Nevadí jim, že nikomu v cizojazyčném prostředí nerozumí. Jejich veškerá komunikace probíhá jen s námi a když něco potřebují, tak se zeptají nás. Psychologové tvrdí, že pro děti do tří let je domov všude LIFERESET je originální autorský projekt mladé rodiny ze Slovenska, která se rozhodla změnit svůj život a podniknout odvážný krok odjet i se svými dvěma malými dětmi na Nový Zéland a tam pracovat jako dobrovolníci na ekofarmách. Na tři měsíce tak opustit domov, práci, rodinu i přátele. A najít svobodu, uspořádat si životní hodnoty ve spojení s přírodou. Proč to všechno dělají? Kvůli změně života. Doma se nedokázali vymanit ze zaběhlých kolejí, a tak se rozhodli pro radikální restart života na druhém konci světa. Tam přemýšlejí o tom, jak by si do budoucna chtěli uspořádat život. Partnerem projektu LifeReset je STUDENT AGENCY. tam, kde jsou jejich rodiče. To pro nás představuje i velkou zodpovědnost. Děti do pěti let totiž vnímají jen emocionálně a ne racionálně. Pokud nejsme v pohodě, ihned to vycítí. Proto náš nejdůležitější tip na cesty s dětmi zní: Buďte v pohodě! Bez stresu, nervozity, nad věcí i v různých nelehkých situacích. Naše životní motto zní: Jen štastní rodiče mají štastné děti. Kvůli této velké zodpovědnosti jsme se rozhodli být šťastní

14 Ahoj Alberte, tak povídej, co je nového, co tvoje nová skupina Lake Malawi? Teď jsem nahrával s Patrickem Karpentskim a s Jeronýmem Šubrtem (což jsou dva členové té nové kapely, Lake Malawi, společně ještě s Pavlem Pilchem). Dneska jsme nahrávali demo nahrávky na novou desku. Na každém demu spolupracujeme s jiným londýnským producentem, takže je to zajímavé. Už v tuhle chvíli pracujete na písničce Always June. Co nám k ní můžeš říct? Always June vypráví o tom, jak se některé důležité věci v mém životě vždycky tak nějak pokazily nebo rozlouskly ať už v dobrém, nebo zlém v červnu. Není to někdy už trochu moc únavné, být pořád někde na cestě, nikde si nezvyknout a pořád jet dál? Čím víc cestujeme, tím víc si zvykám, že ať už jsme kdekoliv, tak si tam musím umět i odpočinout, takže si jdu třeba odpoledne lehnout. Mluvil jsi o klipu, o čem bude? V klipu jde o to, že o ten svůj kufr přijdu a nikdo neví, co tak neskutečného v něm přesně je. A ani se to nikdy nedozví, protože to je tajemství... Natáčeli jsme ve Zlíně, asi proto, že miluju cihly. Připomínají mi Anglii. Cihlové stěny a ta krásná baťovská architektura, to je moje. Je to nadčasové... Proč zrovna v červnu? Já jsem měl vždycky takový pocit, obzvlášť ve vztazích. A jaká to je písnička? Je smutná, nebo veselá? Je to písnička, kterou se vyrovnávám s tím, že přichází nová etapa mého života. Skončila kapela Charlie Straight a teď budu žít něčím jiným. I proto je v klipu můj kufr, který mám už asi 5 let. Je na něm napsané Holidays Forever. Když jsme s kapelou na cestách, máme vlastně takové nekonečné prázdniny. Ten nápis taky znázorňuje přístup k životu, který bych chtěl mít člověk nečeká na to, až něco přijde a bude konečně šťastný, a žije teď a tady. Foto: Luká káš Dvořák, Lukáš Vrtílek, Kateřina Kvardová 24 25

15 Jak vlastně u vás vzniká videoklip? Vymýšlíš to ty, nebo to necháváš na režisérovi? V poslední době mě hrozně baví vymýšlet ty příběhy, protože souvisejí s písničkou, kterou napíšu. Ale vždycky se radím s režisérem, jak to ztvárnit, aby se klip dal pochopit. Často se mi totiž stává, že vyprávím věci, kterým chybí pointa. Nejvíc se mi to stává na koncertech... Začnu něco vyprávět, třeba o tom, jak jsem někoho potkal, a všichni čekají, až přijde pointa. A ona nepřijde. Nemůžu se vyhnout klasické otázce, proč zrovna název Lake Malawi? Já jsem se jednou rozhodoval, jestli opustím svoji první holku po pěti letech. V té době jsem poslouchal písničku Bon Ivera Calgary. A v mém nejoblíbenějším místě se zpívá So it's storming on the lake (na jezeře je bouřka). Od té doby mi v hlavě utkvěla představa toho jezera a když se dívám do očí někomu, koho mám rád, tak v nich vidím ten klid, takové to jezero v horách. A proto Lake Malawi. Když jsem to poprvé řekl doma, tak mi říkali, že teď budu muset hrát africkou hudbu. Takže s tím souvisí i ta vlnka va vašem znaku, je to tak? Vlnka je pro mě trochu kontroverzní symbol, protože znázorňuje ženu. Já ženu a její podstatu vnímám jako oceán. Taky jsem chtěl hrozně dlouho vyzkoušet surfování, snad už od dvanácti let, jenže jsem se k tomu nikdy nedokázal odhodlat, protože jsem si neuvědomoval, že stačí chtít, že to jde. Pak mi někdo řekl: Vždyť to můžeš zkusit. Máš v srpnu volno, tak prostě jeď a vyzkoušej to. A já na to: To jako fakt můžu? Jel jsem a bylo to super! Podobné to bylo i s Charlie Straight: Už rok jsem měl pocit, že to v kapele není ono, jen jsem si nedokázal představit, že život půjde prostě dál a možná ještě lepší cestou. Dokážeš si vůbec představit, že bys nedělal hudbu? Dokážu si to představit, hodně mě baví jazyky. Jenom bych si dál zpíval doma ve sprše a v kuchyni. Mám to rád. Máme super akustiku v předsíni. V čem se Lake Malawi liší od Charlie Straight? Je potřeba říct, že Lake Malawi je polovina kapely Charlie Straight a dva jiní lidé. Já a Pavel jsme z Charlie Straight a Patrick s Jeronýmem jsou noví. Spousta holek se mě na posledních koncertech ptala, proč končím? Ale já nekončím. Jen jsme chtěli vzdát hold kapele Charlie Straight tím, že nebudeme dál pokračovat pod stejným jménem v jiném složení. Dohodli jsme se, že název Charlie Straight zůstane těm čtyřem klukům, co založili kapelu v Třinci, v hudebce. Já jsem viděla Charlie Straight nedávno v rámci jednoho z posledních vystoupení na marketingové konferenci Marketing Festival. Zajímá tě marketing? Zajímá. Ale kdybych měl přemýšlet, co by bylo dobré dát z hlediska marketingu do klipu, tak bych si musel sundat tričko. Ale to neudělám, protože se na to necítím. Jednou bych chtěl být jako Jay-Z, ten se vyzná v hudbě i v tom, odkud kam tečou peníze a není v tomhle smyslu jenom loutka velkých vydavatelství. Má přehled o tom, jak mu to funguje uvnitř, včetně marketingu. Jak to vidíš s koncerty, jaké budou? Nedávno jsme to řešili s klukama z kapely, protože nás teď v únoru čeká velký koncert v Praze v Akropoli. Ptali se mě, jaké to bude, jestli tam bude nějaká megashow. Nějaké velké konfetové stroje nebo tak. Shodli jsme se, že ne. Hlavně, aby byl dobrý zvuk, co nejlepší, jak to půjde. A pak jen pár světel, abychom nestáli ve tmě. Máme taky v plánu dělat tajné koncerty. Rychlé, improvizované akce, ohlášené den, dva předem na Facebooku. Na webu je kratičké video, 13 Seconds To Mars. Co to je? To bude naše pravidelná rubrika, kterou bude mít na starosti Radim Věžník. A bude to takový abstraktní sestřih toho, co zrovna děláme. Jednou jsi řekl, že Lake Malawi je jako ta přítelkyně, se kterou se nikdy nechceš rozejít. Není to tak ale u každého vztahu? Já to tak u každého vztahu mám, hudebního i milostného. Nespím s někým jenom tak sportovně. A s touhle kapelou to myslím vážně. Budeme mít v zákulisí děti. Chtěl bys ještě něco dodat? Rád bych popřál všem šťastnou cestu. LAKE MALAWI Čtyřčlenná kapela vznikla v září 2013 kolem zpěváka Alberta Černého (původně frontman Charlie Straight). Kromě něj v kapele působí také Patrick Karpentski (kytara), Pavel Pilch (bubny) a Jeroným Šubrt (baskytara). Jejich hudba je inspirovaná Beths, Bon Iver, Everything Everything, Coldplay, Phoenix a dalšími. Momentálně cestují mezi Prahou a Londýnem, kde pilně nahrávají písničky na první album. Facebook 26 27

16 Text: Lenka Liška Foto: archiv Revolta, Petr Špetla, Martin Vaško Mladí cvičí venku na hřištích, sdílí videa na youtube, kde překonávají sami sebe. Hledají, co je baví, objevují svoji vizi a životní cíl. Ve 24 letech se Revoltovi podařilo vybudovat nejen úspěšný projekt pro mladé, ale založit také vlastní značku oblečení, kterou vyrábí pouze v Čechách. Pomyslnou třešničkou na tvořivém dortu je pak nové nahrávací studio, ve kterém dává zdarma možnost začínajícím umělcům. Jaká je síla Seberevolty jsme vyzkoušeli na vlastní kůži Hip hop není Hip Hap Hop Když mi kamarád s nadšením začal povídat o rapu a hip hopu, který právě poslouchá, myslela jsem si, že se zbláznil. I já totiž měla plnou hlavu předsudků o lidech, kteří si doteď nedokážou koupit své číslo oblečení, schovávají se pod velké kšilty a u maminky v obýváku skládají hudbu o party, sexu, násilí a drogách. Rapují o tvrdých podmínkách ulice a doma si pak dopřávají knedlo vepřo zelo. Už jsem dávno zapomněla na svá školní léta, kdy jsme všichni ujížděli na Chaozzu a ani si neuvědomovali, jak silné a nadčasové texty to tenkrát byly. Protože mám kamaráda ráda, usmívala jsem se a s pochopením ve tváři ho nechala, aby mi pustil pár písniček od Revolty a Suverena (slovenského rappera) a říkala si, že to teda vydržím 28 29

17 Revoluce už tu byla a nebo ne? Už u prvního songu jsem nevěřila vlastním uším. Místo drahých aut, natřásajících se holek a nezměrného ega se z youtubu valila vlna energie a slova o pokoře, tvořivosti, poctivosti, dřině a změně světa k lepšímu, která nezačíná nikde za humny, ale přímo v nás. Vždycky jsem si myslela, že revoluce už tu byla, že naše bezcílnost je právě v tom, že žijeme v naprosté svobodě a tudíž nemáme už za co bojovat. A nebo je to všechno jinak? Začala jsem pátrat, kdo za tímhle vším stojí a o co tady vlastně jde. Zvedni zadek, jdi makat a dej do toho všechno Víte, jako ženě se mi samozřejmě líbí klipy, kde mladí muži makají, cvičí a je na ně fakt pěkný pohled, protože je venku teplo a jsou jen do půl těla. Ale i když mě píseň Dej do toho všechno oslovila a dohledala jsem i pár videí o projektu Seberevolta, pořád jsem se nemohla zbavit svých předsudků, jestli ono to není jen o tom cvičení a pěkných svalech. Klasickou reakcí mého mozku bylo najít, kde je ten problém. V dnešní době přece není možné, aby někdo dělal něco dobrého, skoro zadarmo a měl čisté úmysly. V tom bude určitě zakopaný pes. A byl ale samozřejmě jen v mé hlavě. Revolta a spol. Místo tvrdého rappera z videí jsem se setkala s mužem, který přesně ví, co dělá a za čím jde. Marek Kaleta/Revolta založil svůj projekt před dvěma lety. Na videích ukazuje mladým, jak můžou cvičit venku na veřejných hřištích. Nepotřebují k tomu žádné prostředky. Chce mladé lidi motivovat, aby svůj čas na sídlištích využívali smysluplně. Hlavně mi vysvětlil, že cvičení je jen prostředek k zaujetí pozornosti, za kterým se skrývá motivace k sebezdokonalování v jakékoli činnosti a sebepoznání. Na prvním místě je vytrhnout výrostky z letargie, vnést jim do života trochu dynamiky a dovést je k samostatnému myšlení, cestě k vlastnímu cíli. Když rozpohybujete tělo, začne fungovat i mysl. Myšlenka je jednoduchá. Dělej, co tě baví a dělej to naplno. Snažila jsem se oponovat, že je to sice hezké, ale i mně rodiče říkali, že napřed práce, potom nějaký ten volný čas. Tohle nám přece předkládali jako známku dospělosti, když strávíte 8 hodin v práci, zaplatíte nájem, večer si pustíte Ordinaci a zanadáváte na to, jak je všechno špatně. Ovšem s nadáváním na společnost si ale na Marka/Revoltu nepřijdete. Sám říká, že je v některých věcech dost tvrdý. Na okecávání ho neužije a tak se snaží změnit věci tím, že jedná. V mladých lidech vidí naši budoucnost, proto je inspiruje k akci. Když chceš něco změnit, začni u sebe a hlavně pořádně zamakej. Vždycky bojuješ jenom sám se sebou Podle tohoto hesla se řídí také pravidelné tréninky. Sám vede dvakrát týdně skupiny v Praze. Začíná se zahřívací dvacetiminutovkou, kdy si spočítáte, kolik shybů zvládnete za minutu. Vynásobíte pěti a výsledný počet opakování si sami rozvrhnete do 30 31

18 dvaceti minut. Svoje limity si tak určujete sami, nesoutěžíte s nikým okolo, jen sami se sebou. Následuje klasický kruhový trénink, kde si opět jen na časové intervaly zvyšujete počet opakování jednotlivých cviků. Proto je cvičení vhodné pro každého, v každém věku a jakékoliv pokročilosti. Ačkoliv cvičíte sami za sebe, je podpora skupiny naprosto zřejmá. Největší radost má Marek/Revolta hlavně z toho, když může pozorovat malé zakřiknuté kluky, kteří se mění na silné rozhodné muže. A to opět za minimální cenu. Přes zimu totiž probíhají tréninky v pronajatém sále, kde se účastníci skládají jen na nájem. A co dál? Holky, hřiště a samozřejmě hudba Seberevolta roste dál. Z venkovního cvičení se stává obecně prospěšné sdružení. Aby bylo kde pořádně cvičit i venku, plánuje Revolta postavit několik desítek tréninkových hřišť a vytvořit skupinu lidí, kteří se o ně budou v jednotlivých městech starat. Na tréninky chce přilákat také více holek, a to speciálním programem právě pro něžné pohlaví. Kromě toho zakládá nové nahrávací studio v Praze, kde chce dát možnost mladým hudebníkům nahrát svoji hudbu zdarma. Podle něj jsou to totiž právě umělci, kteří mohou mluvit, zpívat, MAREK KALETA / REVOLTA (*1989, Krnov) Hudbu a texty skládá od 16 let. Skutečně prorazit se mu ale podařilo, až začal vystupovat jako Revolta. Od jeho snu ho neodradilo ani zranění dvakrát zlomená čelist, kdy mu ochrnul i spodní ret a hrozilo, že už nikdy rapovat nebude. Po půl roce vnitřního boje napsal text k písni Zahoď masku, přestal obviňovat své okolí a postavil se opět na nohy. 2. července roku 2012, v den svých 23. narozenin, vydal album Evoluce Vědomí, kde se snaží motivovat lidi, aby věřili sami v sebe. V roce 2012 založil společně s kamarádem z Ostravy, Adamem Raw, projekt SebeRevolta, který se snaží motivovat své okolí ke zdravému životnímu stylu prostřednictvím cvičení s vlastní vahou a vytvářením komunit po celé České i Slovenské republice. O rok později začal přednášet na základních a středních školách. Angažuje se také v protidrogových organizacích. V únoru vydává nové album s názvem Motivace. rapovat k lidem a předávat tak podněty k zamyšlení. Ovšem ta skutečná dřina je vždycky jen a jen na vás. A je jedno, jak začnete, klidně deseti kliky po ránu. Připravte se. Revoluce začala uvnitř v nás. 60 let byla Krhová městskou částí Valašského Meziříčí. V posledních letech se vztah s městem pokazil natolik, až se místní odhodlali k odvážnému kroku. Letos tak vstoupila do druhého roku své existence samostatná obec Krhová. Začalo to záměrem Valmezu postavit v Krhové skládku komunálního odpadu. Ta by připravila lidi v sousedství o klid a zničila by cennou přírodní lokalitu. Místní se skládkou nesouhlasili, nechali si od právníků Frank Bold poradit a začali se včas zapojovat do povolování. Od města však přicházely další schválnosti. Prodalo jim kulturní dům, pokusilo se zavřít školu a školku a rozprodat přilehlé lesy soukromé fi rmě. Valašským Meziříčím se začaly šířit informace o korupci v zastupitelstvu. Na přípravách místního referenda o odtržení se podílela velká parta lidí. Sehnali potřebnou podporu, pečlivě propočítali ekonomické vyhlídky obce, seznámili s nimi občany, a pravidelně s nimi diskutovali o budoucnosti Krhové. V den referenda uspořádali obecní veselici. Když bylo kolem půlnoci vyhlášeno, že si Krhová s přehledem zvolila samostatnost, mohli to všichni společně rovnou oslavit. Veškerá naše snaha směřovala k lepší budoucnosti Krhové, z čehož pro nás samozřejmě plynou další povinnosti a jsme si jich plně vědomi. Důležité je, že je to teď již pouze na nás všech, jakou si Krhovou uděláme, prohlásil Zdeněk Adamec, jeden z organizátorů referenda. Krhová je samostatnou obcí od Zvolila si zastupitelstvo, které převzalo správu obecních věcí. Společně s občany pojmenovali v Krhové ulice. Připravují plán proměny místa, kde byla plánována skládka, na prostor, kde by místní mohli hezky trávil volný čas. Snaží se předcházet záměrům, které ohrožují kvalitu života v obci a nadále využívají konzultací právníků Frank Bold. Školku, o kterou měli přijít, rozšířili o logopedickou třídu. Přistavěli ji svépomocí z kontejneru, s minimálními náklady a za pár týdnů. Lidem v Krhové se naskytla možnost postavit si svou obec znovu od základů. Nadšení pro věc a pocit zodpovědnosti za místo, kde žijí, jim pomohly udělat za rok spoustu dobré práce. Těšme se na pokračování. Chcete se i vy podílet na budoucnosti své obce? Obraťte se na Frank Bold. Projekt Občan

19 Soudě dle mého okolí má se Švýcarskem osobní zkušenost stále poměrně málo Čechů. Ani já nebyl výjimkou. Až teprve před třemi lety jsem poprvé zavítal do Curychu. Text a foto: o Ivo Pro roke kel Navíc jsem nebyl v roli turisty, a vše souviselo se stěhováním mé partnerky za novým pracovním místem. Do Curychu od té doby cestuji různými dopravními prostředky tak často, že si své dojmy ze Švýcarska troufnu i veřejně sdílet. Pro cestovatele nemají statistické údaje většinou zásadní význam. Proto si na úvod dovolím jen srovnání dvou čísel, ale skutečně proto, abych připomněl, jak jsou právě tyto údaje pro posuzování měst a míst relativní. Statistiky uvádějí, že Curych, největší město Švýcarska, má přibližně obyvatel, tedy podobně jako Brno. Nicméně curyšské letiště ročně odbaví přibližně 25 milionů cestujících, a to je téměř o 15 milionů lidí více, než hlásí mnohem větší Praha. Z toho je patrné, že relativně nižší počet obyvatel neznamená v curyšském případě status města regionálního významu. Opak je samozřejmě pravdou. Curych však není jen přestupní stanicí nebo průchozím místem, neboť spousta cizinců zde našla i svůj nový domov je to tedy i kosmopolitní město, ve kterém žijí lidé ze 166 různých zemí. Národností je zde údajně dokonce 180! Alespoň dle místního fotografa, který připravuje knihu portrétů zástupců těchto národů, a požádal moji partnerku, aby reprezentovala právě Českou republiku. Sám však připouští, že prvních pár desítek portrétovaných našel velmi snadno, ale v hledání dalších etnik už tak úspěšný není a začíná používat přímo detektivní metody. Ani to není náhoda, protože jednotlivá etnika na sebe příliš neupozorňují. V praxi tak Curych žádným opravdovým babylonem není, neboť ve Švýcarsku se dodržují poměrně striktně nastavená pravidla, která všechny pěkně srovnají do řady. Těžko říct, zda je to dobře nebo špatně, ale jisté je, že je to vidět v každém detailu. Například v rámci třídění odpadu je nutné nejen přesně rozdělit sklo podle barvy lahve (bílá, zelená i hnědá), a následně ji vhodit do stejně označeného kontejneru, ale navíc to musíte stihnout do devatenácté hodiny a mimo neděle a svátky, jindy je tato činnost zapovězena z důvodu ochrany klidu. Bonusem vám však bude i přítomnost kontejneru pro tašku, ve které jste odpad donesli. Typická ukázka dotaženosti podobných řešení. Když řeknete A, musíte říct i B. Ačkoliv mé cesty do Curychu nemají pracovní charakter, nemohu jen tak vypnout, a proto i zde sleduji především momenty, které souvisí s mojí profesí. Není to tedy jen architektura a design, ale vše, co se týká životního stylu, způsobu bydlení, veřejného prostoru atd. Netvrdím, že švýcarskou architekturu mapuji nějak koncepčně, ale přece jen jsem očekával, že potkám mnohem více současných staveb, které se nějakým způsobem vymykají běžné tvorbě. Zřejmě to souvisí s místní kulturou, která je založena na velmi pragmatickém myšlení. Stavby jsou tak veskrze funkční záležitostí. Neurážejí, nevyvyšují se, neprovokují prostě respektují své okolí. Velmi inspirativní je však veřejný prostor. Švýcaři si jasně uvědomují, že na interiér jejich domu či bytu zcela přirozeně navazuje právě okolí bydliště. Jeho vzhled i vybavenost tak docela zásadním způsobem zvyšují celkovou úroveň bydlení. Vybavenost veřejného prostoru však není jen otázkou centra měst, ale týká se plošně všech lokalit. Příkladem je i naše čtvrť Oerlikon, konkrétně její novější část, postavená v posledních patnácti letech. Právě zde, 34 35

20 mezi novými obytnými domy i velkými kancelářskými objekty, vznikl park představující nejnovější trendy plánování v otevřeném prostoru. Přirozenou součástí jsou zde nejen lavičky a odpočívadla nejrůznějších tvarů či bezvadně vybavená dětská hřiště, ale i šachy, stolní tenis, grily na dřevěné uhlí, nechybí ani fontány a pítka. Tím to však nekončí, protože všemu dominují dva mnohem větší objekty. Zaujme především červený pavilon, určený pro hry dětí i různá divadelní představení. Bonusem je pak 35 metrů vysoká rozhledna Blauer Turm. Tvarem továrního komínu má připomínat industriální dědictví této bývalé průmyslové čtvrti. Kolem modrého betonového sloupce můžete stoupat po ocelovém schodišti až na vyhlídkovou plošinu, odkud se nabízí pohled směrem k centru města a na vrch Uetliberg. Pár kroků od tohoto prostoru se pak nachází opravdu mimořádný projekt MFO Park. Na obdelníkové parcele o rozměru jednoho hektaru zde vznikla 18 m vysoká ocelová konstrukce, kterou postupně prorůstá hustý propletenec pnoucích se rostlin (je jich zde údajně více než 100 druhů). Uprostřed této vegetace jsou pak v různých úrovních zavěšené lávky, určené k odpočinku místních obyvatel i zaměstnanců okolních fi rem. Večerní náladu pak umocní rafi nované nasvícení, takže nepřekvapí, že je tento obrovský altán oblíbeným místem k randění, ale i prostorem pro pořádání koncertů a promítání fi lmů. Do oblasti veřejného prostoru a kvality bydlení patří i doprava. Pokud do Curychu přiletím letadlem, je propojení města s letištěm zajištěno veřejnou dopravou. Přirovnání té švýcarské k bezchybně fungujícím hodinkám opravdu sedí. Příměstské vlaky jezdí v takových intervalech, že studovat jízdní řád se prostě nevyplatí, protože než se rozkoukáte, můžete do toho svého vlaku už rovnou nastupovat. Jiná situace nastane, když do Curychu dorazíte autem. Musíte počítat s faktem, že bezplatné parkování prostě neexistuje. Buď je parkoviště v režimu klasických parkovacích hodin, nebo jsou místa rozparcelovaná na jednotlivé zóny, pro které je nutné mít předplacené karty či různá jiná povolení. Volné parkování nenajdete ani v okrajových částech města, prostě za vše se platí. Pokud se vám to nelíbí, pak auto vynechejte, a spolehněte se na již zmíněnou veřejnou dopravu. Každá mince má však dvě strany a platí to i v tomto případě. Oblíbenost švýcarských vlaků totiž dosáhla takové úrovně, že atakuje kapacitní limity. Již tak minimální intervaly mezi jednotlivými vlaky zřejmě CURYCH Největší město Švýcarska a hlavní město stejnojmenného kantonu. Leží v předhůří Alp u severního konce Curyšského jezera, na obou březích řeky Limmat, která zde z jezera vytéká. Je obklopeno lesnatými kopci, nejvyšší Uetliberg měří 869 m. Město se dělí na 12 okresů (Bezirk) a v roce 2012 zde žilo přes obyvatel, v celé aglomeraci přes 1,1 milionu obyvatel. Curych je bankovní středisko světového významu a jedno z nejbohatších měst na světě. Je to dopravní uzel celoevropského významu v letecké, železniční i dálniční dopravě. Patří k hospodářským a kulturním centrům země a podle různých průzkumů mezi nejdražší města, ale také s nejvyšší kvalitou života na světě. zdroj Wikipedie není možné dále zkracovat, stejně tak není reálné přidávat další koleje a budovat nová nástupiště. Začalo se tedy debatovat o možném zdražení jízdného I Švýcarsko má své problémy, ale nepochybuji, že ty budou vyřešeny opět pragmaticky a účelně. Tedy klasicky švýcarským způsobem