Ve druhém čísle zjistíme, že všude dobře, ale s pohádkami nejlíp, doma i ve škole.

Transkript

1 Babická školní revue Revue - čti [revi:] je, když ukážeme, co umíme. Třeba v časopisu. listopad - prosinec 2009 Ve druhém čísle zjistíme, že všude dobře, ale s pohádkami nejlíp, doma i ve škole. Tereza Gančarčíková, 2. tř.

2 Základní škola Babice nad Svitavou, č.p. 139 vyhlašuje ve čtvrtek od 16 do 17:30 hod. K zápisu do 1. ročníku zveme všechny děti narozené I pokud má Vaše dítě odklad školní docházky, je nutné k zápisu přijít. Nemůžete-li se dostavit k zápisu v tomto termínu, lze se dohodnout individuálně (tel.: , zs.babicens@seznam.cz). S sebou: občanský průkaz rodiče, rodný list dítěte, popř. zdravotní nebo pedagogicko-psychologický posudek. Naše škola má otevřené dveře i pro děti z jiných obcí. Můžete si s námi dohodnout termín návštěvy. Co u nás najdete? Malotřídní školu s individuálním přístupem k dětem. Těšíme se na Vás i na Vaše děti. Na děti čeká malé pohádkové překvapení. Organizace školního roku 2009/2010 První pololetí: Druhé pololetí: Prázdniny: pololetní: jarní: velikonoční: hlavní: Retro okénko Retro je, když je něco trošku starší, než my, školáci, ale je to zase v módě a máme to rádi! Tajný úkol: Vystopuj, kdo takto vypadal, když šel kdysi k zápisu do 1. třídy. Nápověda: Objevuje se v tomto čísle časopisu. Na stopě tiskařskému šotkovi Omlouváme se sestrám Marjánce a Lucince Zdražílkovým. V minulém čísle na str. 5 je obrázek od Marjánky (1. tř.), ne od Lucky (4. tř.), jak šotek píše. Kdo objeví v tomto čísle práci šotka, dostane od šéfredaktora sladkou odměnu. Kdo časopis vydává: ZŠ Babice nad Svitavou Kdo píše a kreslí: děti z 1.-4.tř. Kdo jim pomáhá vytvořit prostor pro revue: paní učitelky Mgr. Romana Sklenaříková, Mgr. Kateřina Klumplerová, Mgr. Kateřina Gančarčíková, Mgr. Magda Zdražílková Kdo to pak spojí a sladí dohromady: Martina Danielová Děje se onoho času v Babicích nad Svitavou. 2

3 Bylo, nebylo úvodník (Pro čtenáře od 0 do 99 let) Víte, jak vypadá cesta za devatero lesů a sedmero řek? Stejně jako ta z vlakové zastávky nahoru do Babic. Je příkrá, klikatá, v zimě klouzavá, je na ni mnohdy spousta překážek, několik rozcestí, kde se vyplatí jít vždy tou strmější cestou. Nahoře je studánka s živou vodou a v jedné z třešní v třešňovce jistojistě bydlí třešňová panna. Vsadím se, že v Babické jeskyni býval drak, skřítků je v lese nespočet to mi věřte. Pssst, Malá Macocha je brána pekelná a támhle mezi stříbrnými buky v lese se prohání Zrzečka s Jácíčkem. Viděli jste mezi údolími pod Babicemi, když podzim jde znát, ten opar? To draci pouští síru. A ježibab letos poletovalo po vesnici asi sedm nebo osm. A taky pamatuju, že v květnu se prohánělo po lese nespočet princezen a princů, boj s drakem byl lítý a pod vysokým smrkem se skrýval hrnec plný démantů. A taky je pravda, že se nám plní všechna přání Nežijeme my, děti z Babic, náhodou v pohádce? A kdo si myslí, že je to lež, ať zkamení! Čárymárypodkočáry, fuk. Teď. Anamor Ávokířanelks, ředitelka Tereza Gančarčíková, 2. tř. (linoryt, Ateliér Studánka, Brno - Líšeň) 3

4 Co nového zažili naši redaktoři BESIP BEZPEČNOST JÍZDY NA KOLE Nejdříve přijel pán z Besipu. A promítal obrázky, jak se jezdí na kole. Potom jsme jeli k sokolovně. (0013) Jezdili jsme na kole a projížděli překážky. Jezdili jsme přes křižovatky. Ale nejlepší ze všeho bylo, že kdo projel bez chyby, dostal odrazku a reflexního koně. Ještě jsme si promítali obrázky ve třídě a něco jsme si o tom povídali. (169) PŘEDNÁŠKA POZNEJ SVÉHO PSA Byla tam paní se psem a říkala nám, co psi můžou a co ne. Líbilo se mi, jak jsme leželi na zemi a paní na nás dala piškoty a pak k nám pustila psa. Ten pes se jmenuje Crejzi. Vykládali jsme si, k čemu psi slouží, například k hlídání domů. Zkoušeli jsme si povely pro psa. Říkali jsme si hračky pro psy. A co musíme mít, když si ho chceme pořídit. (007) BABSKÉ HODY Líbilo se mi, jak tancovaly mladé holky a starší ženy. My malí jsme tam tancovali českou besedu. (L.Z. 337) Začalo to tak, že jsme se převlékali do kroje u Zdražílků. Na hodech jsem tančila s Adry Kabátovou. Jsem moc ráda, že jsem na světě. (n.n. 137) MARTINSKÁ SLAVNOST Jedna paní povídala, že prý v Babicích viděla Martina na bílém koni. Zeptejte se dětí z místní školy, zda-li ty jeho martinské rohlíčky tak pěkně chutnají jak voní. A že prý šel tudy i průvod lampiónový A písně zpívaly, divadlo si zahrály ty babické děti, bylo jich tam jako smetí. Sylvie Němcová Očima dětí Z družiny jsme šli ven zkoušet pohádku Boženka a hvězdičky. Také jsme zpívali písničky. Potom byl průvod, šli jsme dolů po třešňovce, rozdali jsme si cukroví a kdo chtěl, mohl jít ještě kousek s Martinem. A. Blažíková, 4. tř....zde bychom se mohli přiučit i my dospěláci... K. Vojáčková, 2. tř. BABICKÁ PSÍ PÁRTY Tento koncert u nás ve škole uspořádala ZUŠ Adamov. Jeho hlavním aktérem byl akordeonista Martin Hlučil a jako host vystoupila kytaristka Zdena Mannová. Dobrovolné vstupné (3 350,- Kč) bylo věnováno na podporu útulku pro opuštěná a handicapovaná zvířata Sirius. Na koncertu zazněly písně písničkářky Radůzy, které doplnily francouzské chansony, skotské spirituály a písničky pro děti. Je dobré, když hudba nejen potěší, ale i přispěje na dobrou věc. Blanka Sobotková, ZUŠ Adamov Schovám se já do skříně, tam mě zima nemine. 4

5 Družinové rekordy Markétka přeskočila lano snožmo celkem 131-krát. Hip, hop, hurá! Prvňáčci zjistili, že když se dají dohromady, můžou třeba složit ze stavebnice magnetickou tyčku dlouhou jako paní učitelka. Nejranější sněhuláci (velcí jako Tom) vyrostli na školní zahradě začátkem listopadu. Iglů pro kočky a po škole byl čas na zábavu. Stavěla jsem iglů s Eli a s Aňou. Moc mě to bavilo. Večer jsem si řekla: Tenhle den je úžasný. N. Němcová, 4. tř. J. Možný, 3. tř. Našel jsem tu pravou, mám ji v Babicích nad Svitavou Místo, které mám ráda, je v lese u studánky. Nejvíc se mi líbí studánka a jak šumí voda. Kdyby toto místo bylo v pohádce, tak by tam bydleli různí skřítci a vodní víly. Vendula Rotreklová, 4. tř. Mám rád skalky. Nejvíc se mi tam líbí rozhled. Když tam jsem, tak se cítím volně a provětraně. Na skalkách by v pohádce bydleli asi skřítci a lesní mužíčci. Jiří Možný, 3. tř. Líbí se mi, když vejdeme z vesnice do lesa, protože je v lese čerstvý vzduch. Tam se cítím uklidněně. Mám rád stromy a keře. Mohl by tam bydlet lesní skřítek. Tomáš Hrnčiřík, 3. tř. Mám to rád v lese, cítím se tam uvolněně... Nejvíce se mi tam líbí, že tam je klid a ticho. V pohádce by tam asi bydlel Rumcajs s Mankou a Cipískem. Lukáš Hloušek, 4. tř. P. Almanová, 1. tř. 5

6 Čertovská jarmareční pohádka o líném krejčíkovi svou rozvernou náladou uvedla první řemeslný jarmark v Babicích. Kromě dobré nálady jsme mohli ochutnat i výtečné koláčky místních pekařek. A také marcipánové dobroty a perníčky, poté, co jsme si je sami vyrobili a nazdobili. Vonělo to tam po švestkách čertů Švestíků a kdo je ochutnal, ví, že byly opravdu po čertech dobré. V dílničkách lidových řemesel jsme si mohli vyrobit či nakoupit i všelijaké jiné výrobky. Na jarmark zavítali kumštýři místní i z dalekých krajů... a kdo tomu věří, ať tam příště taky běží. Sylvie Němcová Jarmark pořádalo o.s. Babyka a naše škola. Očima dětí V sobotu 14. listopadu byl ve škole řemeslný jarmark. Na začátku jsme zpívali písničku a pak dospělí hráli divadlo. Na jarmarku jsem vedla dílničku s korálkama. Měli tam taky marcipán a ten byl moc dobrý. Nejvíce mě bavilo drátkování. Také se tam vyráběly hvězdičky z dutých korálků, dělali se andělíčci z vlny, zdobily se perníčky. Bylo tam vizovické pečivo, ošatky z pediku, paličkované krajky a obrázky, výrobky z keramické hlíny, z výtvarného kroužku Šikuly a ze školy, z výtvarné výchovy. Nejhorší bylo uklízení tříd, jídelny, chodby a celé školy. Domů jsme došli až za tmy. Lucie Zdražílková, 4. tř. Na jarmarku jsem se učila dělat náušnice. Škoda, že se z výrobků z knoflíčků a kůže nic neprodalo. Líbilo se mi, že jsem večer uklízela po jarmarku. Nora Němcová, 4. tř. Udělal jsem si tam třpytivou hvězdičku. Líbilo se mi, že jsem si mohl něco vyrobit, ale i koupit. Lukáš Hloušek, 4. tř. 6

7 Řemesla a povolání Čím bych chtěl být v době, kdy žili mí prarodiče? Odpovídají děti ze 3. a 4. ročníku. Chtěla bych být učitelkou, aby ubylo hloupých dětí a všichni byli chytří. (H.D.) Hodinář, protože ho hraji v Pražském orloji. (007) Tesař, protože dřevo voní. (0013) Voják. Bojoval bych za Českou republiku, i můj děda byl na vojně a můj strýc je voják. (112) Vydala bych se za kovářku. Vydala bych se za ni, protože to je zajímavé řemeslo. (n.n.131) Chtěl bych být tiskař, protože se tam tiskly různé knihy. (169) V té době bych chtěla být herečkou, protože se točily velice zajímavé černobílé filmy. (L.Z. 337) Radí vám skřítek Šikula: plstění za sucha Potřeby: molitan vysoký alespoň 5 cm (např. mycí houba) podkladová látka (filc, řidší plátno apod.) česaná vlna různých barev plstící jehla (pozor! snadno se láme) Schovám se já do školy, budu tam psát úkoly. Podkladovou látku položíme na molitan. Česanou vlnu po troškách pokládáme na látku a propichujeme plstící jehlou opatrně kolmo k podkladu. Postupným vrstvením vytvoříme požadovaný obrázek. Pokud chceme výrobek prát, musíme obrázek hustě propíchat plstící jehlou a doporučuje se z rubové strany zafixovat nažehlovacím vlizelinem. Jinak postačí zažehlení z rubové strany přes vlhkou látku. Magda Zdražílková V. Rotreklová, 4. tř. T. Peroutková, 1. tř. M. Zdražílková, 1. tř. L. Zdražílková, 4. tř. 7

8 Do naší školy 16. listopadu zavítala marionetami hraná pohádka. Potěšila školáky, děti z mateřské školy a hosty z blízkého i dalekého okolí. Příběh o Honzovi se odvíjel poeticky a vesele, na mnoha místech nás rozesmál i překvapil loutkářskými i (pozor!) vodními efekty. Rádi jsme se nechali vtáhout do děje a sledovali jsme, jak se velká smůla měnila v nečekané štěstí. Ještě jednou děkujeme! Po divadle a vlastnoručním vyzkoušení loutek se žáci tř. loutkoherce Jana Hrubce zeptali: A. Oherová, 2. tř. Jé, to bylo pěkné! Vymýšlel jste to celé Vy? Ano, celé já. Sedl jsem si k počítači a napsal. Pak jsem to rozeslal kamarádům, co si o tom myslí. Tomu se říká autorské divadlo. A kde jste vzal ty loutky? Já jsem je vzal, že jsem je vyrobil. V pohádce hrají: odvážný Honza, popletená máma, lakomý baron, silný mlynář, kouzelná babička, král a jeho cvičená žába a samozřejmě princezna. Drak je maska démona z ostrova Bali, já jsem mu udělal otevírací pusu. A jak jste ty loutky vyrobil? Tyhle jsou maximálně ošizené. Ty jsem měl za jeden den. Na pile jsem uřezal kus dřeva. Mám doma čelní brusku, a tou jsem dřevo obrousil. Pak jsem zatloukl oči, natřel loutky na bílo 8

9 a odnesl kamarádům výtvarníkům. Ti je namalovali a udělali kostýmy. Tělíčka jsou z molitanu. Jak to, že má žába vytahovací jazyk? Bylo to tak: Na jednom kopci jsem měl Honzu a princeznu a potřeboval jsem je přenést na druhý kopec do zámku. A tak vzniklo to, že má žába dlouhý jazyk, který jsem použil jako most. A jak jste přišel na to, že kouzelná babička má létající kameny? Já jsem chtěl, aby každá postava měla něco zvláštního. A chtěl jsem, aby bylo hned vidět, že babička je kouzelná. A ty kameny, to je důkaz toho, že jsem použil první věc, která mě napadla. No proč by přece měla chtít, aby kameny lítaly Jak to, že ty kameny vyletěly do vzduchu? Použil jsem plážovou žabku. Hadice vhání vzduch do otvorů a nadzvedává ty kameny. Jak dlouho trvá příprava nového představení? Měsíc a půl denní práce. Možná dva měsíce. Po kolikáté hrajete divadlo? Mám celkem šest představení a tohle je druhé z nich. A kolikáté je to celkem v mém životě? Asi sedmdesáté. Já jsem se dřív živil jako herec v divadle. Jaké divadlo chystáte jako další? Rozum a štěstí od Jana Wericha. Je to o tom, jak se na mostě potkají Rozum a Štěstí a hádají se, koho je více potřeba. Bude to loutkové a bude to moc hezké. Kdy jste zjistil, že chcete být divadelníkem? V sedmnácti letech. Dělal jsem průmyslovku a když jsem opravoval auta, zjistil jsem, že dělám něco, co mě vůbec nebaví. Bavilo mě divadlo, tak jsem se přihlásil na DAMU a vzali mě. Máte ve svém okolí nějaké děti, na kterých si hraní zkoušíte? Mám. Svého synka a jeho kamaráda Pavlíka. A hraji pro sousedy. To jednou za rok dělám veřejnou přehrávku na zahradě, kde to vidí všichni poprvé. To je hrůza. Ještě mi věci padají z ruky, zapomínám text. A oni sedí a koukají. A já pak vím, co ještě musím cvičit. Ještě bychom se dále ptali a dívali a hráli si s loutkami a skákali s létajícími kameny. Ale už opravdu zazvonil zvonec a příjemnému setkání byl konec. Tak se těšíme, že se zase někdy s Dřevěným divadélkem potkáme. Zbývá jen dodat, že MgA. Jan Hrubec za námi přijel z Nového Města na Moravě a než si založil své Dřevěné divadlo, prošel Studiem divadla Ypsilon, pražským divadlem Minor, k ladensk ým L ampionem i libereck ým Naivním divadlem. A mimoto přináší dětem radost i v roli zdravotního klauna... Však se podívejte na: Kateřina Gančarčíková Kateřina Klumplerová Má Vaše divadlo nějaký název? Máme název Dřevěné divadlo. Jako že nejsme kamenné. Čím jste chtěl být, když jste byl ve druhé nebo třetí třídě? To vím. Chtěl jsem být popelářem, zdálo se mi romantické jezdit vzadu na autě. 9

10 Honza a drak Žil byl za devíti horami a devíti řekami jeden Honza. Žil v chaloupce u lesa s mámou, která chodila do lesa na klestí a lesní plody. Máma byla hodná. Honza byl vychovaný k čistotě a pořád se myl. Jednou v létě potřebovali pomlít mouku, aby mohli upéct buchty. Ale neměli z čeho mlít. Najednou se objevil drak a slíbil jim, že jim mouku sežene, když mu pomohou získat princeznu. Honza se dlouho rozmýšlel, co udělá. Nakonec řekl, že ano, protože měl velký hlad. Ale drak měl ještě jednu podmínku: Napřed princeznu, potom mouku. L. Prchal, 2. tř. a chtěl odletět pryč. Ale špatně viděl. Honza si ho lehce ochočil. A začal přemýšlet, jak asi vypadá princezna ze zámku. Umyl se zbytkem mýdla. Pak snědl kouzelné jablko, jak mu poradila kouzelná babička, která zrovna učila v parku létat kameny. Zkrásněl a zmoudřel a vydal se na zámek oznámit, že draka vyhnal. A byla svatba. Schovám se já do glóbusu, vylekám tam bílou husu. A. Sklenaříková, 1. tř. A tak letěli a letěli, až se drak unavil a usnul. Spadl do jezírka v zámeckém parku. Honza nelenil a vyndal z kapsy mýdlo, které mu máma dala na cestu, aby se mohl mýt. Mýdlo hodil do vody a čekal, co bude. Au, au, draka tak štípaly oči, že na princeznu zapomněl Vyprávěly děti ze 4.třídy. Nechaly se lehce inspirovat představením Dřevěného divadla. A až jsme to dovyprávěli, začali jsme vyrábět pohádkovou knížku. Až ji vyrobíme, odvezeme ji ukázat do čítárny U čerta v Brně. J. Hloušek, 1. tř 10 D. Hanzal, 1. tř.

11 Sluníčko dělá divy Hluboko v lese byla chaloupka a v ní bydlela stará babička a její vnuk Honza. Oba měli špatnou náladu, protože celý týden pršelo a bylo zamračeno. Krátce po večeři bylo Honzovi špatně. Babička vyděšeně vyjekla: Honzo, ty máš horečku! Nedaleko chaloupky rostly léčivé byliny, tak šla ráno nějaké natrhat. Ten den bylo slunečno, protože jasně svítilo sluníčko. Jak se babička vrátila, Honza už byl zdravý. Bylo to snad kouzlo? (Honzovi chybělo sluníčko!) Andrea Blažíková, 4. tř. O tom, proč jsou kočky chlupaté Dnes je slunečně jasný den a kočky říkají, že zítra bude zamračeně. Blízko kočičího obydlí je hluboký les. A kočky naříkají, je měsíc říjen a v listopadu bude špatně, protože v té době neměly kočky kožich jako teď. Kouzelník Futuro uslyšel jejich nářek a říká, ale to se dá změnit, to není pro mě problém. A mávl svou kouzelnou hůlkou a v tu ránu měly kočky kožich jako dnes a od té doby se jim dobře dařilo. Zazvonil zvonec a příběhu je konec. Nora Němcová, 4. tř Krátký příběh Obloha byla jasná, ale mlynář byl zamračený, i když byl slunečný den. Bydlel v nedalekém mlýně, jen se svým psem. Jeho pes byl vyděšený, protože v hlubokém spánku se mu zdál špatný sen. Když se však probudil, hned byl veselejší a i mlynář se začal usmívat. Lukáš Hloušek, 4. tř. Sen Schovám se já do skříně, tam mě zima nemine. A. Lagronová, 1. tř. Byl jasný den. Anička se octla uprostřed louky, kde byl dutý, hluboký strom. Anička přistoupila blíž, nahlédla dovnitř a uviděla, že na vejcích sedí ptáček a dívá se vyděšeně. Anička věděla, že se jí ten ptáček polekal. Uskočila od stromu. A teď zas vidí, že jiný ptáček letí do hnízda. Anička zatoužila mít aspoň jedno peříčko z tohoto ptáčka. Hned jak to dořekla, ptáčkovi upadlo peříčko. Anička si chytila peříčko. Jak peříčko spadlo na ruku, bylo celé zlaté. A jak to bylo dál, to už Anička neví, protože se probudila. Lucie Zdražílková, 4. tř. (zkráceno) Bude zima, bude mráz, kam se ptáčku, kam schováš? Hledej v časopise, kde se ptáček schoval. Ptáčky spočítej a zjisti, z jakých písmenek jsou vytvořeni. A dej si pozor na kocoura! Rýmovali: N. Němcová, L. Hloušek, V. Rotreklová, 4. tř. 11

12 Čas na další pohádku Naše děti z I. třídy (1. a 2. ročník dohromady) spojily síly a ilustrovaly příběh O šípkové růžence. Můžete se podívat, jak se jim to podařilo... K. Dvořáčková K. Dvořáčková D. Pelant L. Prchal K. Vojáčková M. Pešová M. Zdražílková 12

13 A. Oherová T. Gančarčíková A. Sklenaříková D. Hanzal J. Hloušek Č. Hanák P. Almanová T. Peroutková O. Málek 13

14 Bleška, rybník, vodník, klika, To je slovní gymnastika! Byla jedna bleška Potkala ji veška Potkali vodníka Ten spadl do rybníka A klika spadla do mlíka A polární záře Svítila na tváře. naše čtyři čtvrťačky čtveračky Bleška skáče po vodě Vodník jí to nepřeje Vodník tahá za kliku Září jako v rybníku. naši dva čtvrťáci čtveráci Schovám se já pod stůl, neuškodí mi hůl. Na stopě tiskařskému šotkovi Jak se čerti ženili M. Pidra, 4. tř. On ten šotek nám řádí i ve 3. a 4. třídě a našeptává dětem popletené zprávy, např.: Stromový mravenec ve středu v Praze s žabkou stavěli sněhuláka. Černý lampion padesátého února v koši s loveckým psem nic nedělali, protože se báli. Zelený zmizík v 7:00 ráno v pralese s potápěčem něco psali, protože jsou zelení. Moudromodrá kočka zelenoočka koktala na mraku se psem, protože je to nebavilo. Hádanky s rýmem Šotek rýmy pomíchal. Najdi ty správné. Na myš si vždycky ráda počká. Krákáním nás zdraví zrána. (Zebra) (Páv) Na hlavě korunku, na těle pestrý háv. (Kos) Každému žvatlá do oušek. K troubení na chobot má sklon. Černé peří, žlutý nos. Chutná jí tráva a mléko dává. Kůň, kterému jsou vidět žebra. (Vrána) (Kráva) (Papoušek) (Kočka) (Slon) L. Zdražílková, 4. tř. Jiří Žáček, Hádanky a luštěniny 14

15 Rčení: Jak to vypadá, když padají trakaře Trocha angličtiny neuškodí ;o) L. Hloušek, 4. tř. Dvě párátka šplhají do kopce. Je to námaha. Nahoře potkají ježka. Jedno párátko povídá druhému: Kdybych věděl, že tu jezdí autobus, tak bych se tak nedřel. Dva veterináři operují slona. Po operaci jeden říká: "Tentokrát jsme uvnitř nezapomněli žádné nástroje, že?". "Asi ne," říká druhý. "Ale kde je sestřička?!" Schovám se já do Hradce, podívám se na vrabce. A. Blažíková, 4. tř. 15 Hádanka Za tebou stojí tatínek. Jak to uděláš, abys stál za ním? (postavíte se zády k sobě) A. Oherová, 2. tř.

16 Matematické slunce Začínáme u čísla v kroužku. Zakroužkuj všechna S a spočítej je! Pane soudce, měl jsem saně, sněhulák si sedl na ně, no a vidíte to sám. Měl jsem saně jsou ty tam. Sněhulák jen syk: Já ti dám! Soudce Sup je nasupený, křičí, až se třesou stěny: Prosím v soudní síni klid, nebo ji dám vyklidit! Sněhuláku, budeš bit! Sovo pište: Viník bude obšťastňovat místní chudé až do první oblevy. Snad zklidní své projevy. Jen svědek skunk svoje ví. L. Hloušek, 4. tř. Petr Šmalec, Šmalcova abeceda Křížovka Bludiště Schovám se já do truhlice, tam jsou teplé rukavice. L. Zdražílková, 4. tř. M. Pidra, 4. tř. 16

17 Sudoku pro malé L. Zdražílková, 4. tř. Cestujte s námi časem Vybarvi! A. Sklenaříková, 1. tř T. Hrnčiřík, 3. tř. Schovám se do komůrky, spadnou na mě brambůrky. Proveď děti bludištěm - do kterého roku se dostanou? Puntíky jsou křižovatky. 17 T. Gančarčíková, 2. tř.

18 Úkol: zjisti, která postavička v komiksu je Červená Karkulka. N. Němcová, 4. tř. Schovám se Ti do hrnku, slíznu si tam zmrzlinku. 18