Masarykova univerzita Filozofická fakulta. Všichni musíme umřít. Smrt jako téma v moderní švédské ilustrované literatuře pro děti

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav germanistiky, nordistiky a nederlandistiky Skandinávská studia Kristina Valová Všichni musíme umřít. Smrt jako téma v moderní švédské ilustrované literatuře pro děti Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Alarka Kempe 2014

2 Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury... Kristina Valová

3 Poděkování Děkuji vedoucí svojí práce Mgr. Alarce Kempe za cenné rady a připomínky, především však za čas a důvěru. Dále děkuji své nejlepší přítelkyni Aneţce Chrudinové za konstruktivní kritiku a korekturu. V neposlední řadě děkuji své mamince za trpělivost.

4 OBSAH 1. ÚVOD LITERATURA PRO DĚTI A MLÁDEŢ Intencionální a neintencionální literatura Dělení podle věku Ilustrace v dětské literatuře VYBRANÉ PASÁŢE Z HISTORIE ŠVÉDSKÉ DĚTSKÉ LITERATURY Do roku Po roce TABUIZOVANÁ A KONTROVERZNÍ TÉMATA V DĚTSKÉ LITERATUŘE DĚTI A SMRT ANALÝZA VYBRANÉ LITERATURY Boken om Bagar Bengtsson Lennart Hellsing, Poul Ströyer Så var det när Olas farfar dog Monica Gydal, Mats Andersson, Thomas Danielsson Den svarta fiolen Ulf Stark, Anna Höglund Adjö, herr Muffin Ulf Nilsson, Anna-Clara Tidholm En stjärna vid namn Ajax Ulf Stark, Stina Wirsén Livetboken & Dödenboken Pernilla Stalfelt Srovnání a shrnutí ZÁVĚR SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY Primární literatura Sekundární literatura INTERNETOVÉ PRAMENY SAMMANFATTNING... 38

5 1. ÚVOD Na myšlenku zabývat se tématem smrti v současné švédské ilustrované literatuře pro děti jsem přišla jiţ v prvním ročníku svého studia. Tato literatura nám byla předkládána jako pomůcka pro osvojení si švédského jazyka, kníţky pro děti jsou psané jednoduše, tudíţ je tato literatura vhodná i pro začínající studenty švédštiny. Současná švédská literatura je často označována jako temná, depresivní, syrová a morbidní, k čemuţ přispívá i skutečnost, ţe většina švédských knih aktuálně vydávaných v České republice je kriminálního nebo detektivního ţánru. Je tedy logické, ţe v těchto knihách bude přítomna smrt. Zarazilo mě ale, kdyţ jsem na smrt narazila i v knihách určených malým dětem. Švédské literatuře se přisuzuje také otevřenost, upřímnost a odvaha zabývat se kontroverzními tématy, mezi něţ smrt patří. Vybrala jsem si tedy sedm ilustrovaných knih pro děti ve věku mezi třemi a šesti lety napsaných v průběhu posledních padesáti let, ve kterých se téma smrti objevuje. Ve své práci zkoumám, jak je smrt v těchto knihách prezentována, jak je vysvětlována, jakou má funkci a jakou roli hrají při zprostředkování poselství knihy její ilustrace. Tato práce je rozdělená do sedmi kapitol. První kapitola je úvodní. Druhá se zabývá pojmem literatura pro děti a mládeţ, jejím dělením na intencionální a neintencionální, věkovým dělením dětských čtenářů a významu ilustrací v dětských knihách. Třetí kapitola obsahuje historii švédské dětské literatury do roku 1945 a přehled autorů dětské ilustrované literatury od roku 1945 do současnosti. Čtvrtá kapitola vysvětluje pojem tabu a zmiňuje tabuizovaná témata s příklady ze současné švédské literatury pro děti. Pátá kapitola popisuje vztah dětí a smrti. Šestá kapitola analyzuje a navzájem porovnává vybrané švédské dětské knihy, ve kterých se vyskytuje prvek smrti. Závěrečná kapitola shrnuje a hodnotí nabyté poznatky a zmiňuje další oblasti moţného bádání. 2. LITERATURA PRO DĚTI A MLÁDEŢ Literatura pro děti a mládeţ (LPDM), jinak také dětská literatura, je široké odvětví literatury, které je potřeba blíţe definovat. Můţe zahrnovat nejenom knihy, které byly přímo napsány pro děti a mládeţ, ale i jakékoli jiné, které tito čtenáři čtou. Lennart Hellsing 1 za knihy v uţším smyslu slova povaţuje i média, která literaturu zprostředkovávají časopisy, televize, rádio, divadlo V této kapitole popíšu rozdělení LPDM z hlediska zamýšleného recipienta na intencionální, tedy tu, která je přímo určená dětem a mládeţi, a neintencionální, 1 HELLSING, Lennart. Tankar om barnlitteraturen. Stockholm: Rabén & Sjögren, 1999, s. 18 5

6 coţ jsou díla převzatá z literatury psané primárně pro dospělé a přepracovaná pro potřeby dětí a mládeţe. Zmíním se o dělení nedospělých čtenářů do věkových kategorií a nakonec se budu věnovat ilustracím v dětských knihách. 2.1 Intencionální a neintencionální literatura V dnešní době je vydáváno velké mnoţství knih, jejichţ cílovým čtenářem je a od počátku jejich vzniku bylo dítě. Tato literatura se označuje jako intencionální, tedy záměrně psaná pro děti. Literatura určená těmto nedospělým čtenářům vznikla aţ na přelomu 18. a 19. století, měla ale především didaktický charakter, měla děti a mládeţ vychovávat a učit, nikoli bavit. Chtěli-li tedy tito čtenáři číst zábavné či dobrodruţné umělecké texty, museli sáhnout po literatuře pro dospělé. Časem se situace na poli LPDM zlepšila jak z hlediska mnoţství vydávaných knih, tak z hlediska ţánrové rozmanitosti. Obliba určitých knih pro dospělé mezi dětmi a mládeţí ovšem přetrvala, coţ vedlo k myšlence přepracovat tyto příběhy tak, aby nedospělému čtenáři více vyhovovaly po obsahové i jazykové stránce. Tak vznikla literatura neintencionální, tedy převzatá z literatury pro dospělé a čtená dětmi. Intencionální literatura, psaná intencionálně (záměrně) pro děti, se vyznačuje uplatněním tzv. dětského aspektu, coţ je osobitý zřetel k psychickým a mentálním předpokladům a zvláštnostem dětského adresáta 2. Dále jsou pro ni typické ţánry vycházející z folkloru a ústní lidové slovesnosti, které se v literatuře pro dospělé příliš neobjevují, například říkadla, ukolébavky, popěvky a pohádky 3. Ţánry, které mají LPDM a dospělá literatura společné (povídka, novela, román), se v podobě dětské intencionální literatury odlišují hlavně tematickým zaměřením a jazykovým zpracováním. S ohledem na předpokládanou jazykovou úroveň dítěte jsou uţívány kratší jednoduché věty, běţná slovní zásoba obohacená o zdrobněliny, dětská a smyšlená slova. Pro svoji pravidelnost a rytmiku jsou oblíbené verše. Čím starší je adresovaný dětský čtenář, tím více se forma i obsah knihy přibliţují literatuře pro dospělé, kterou děti s přibývajícím věkem rovněţ začínají číst. Za neintencionální literaturu lze povaţovat knihy, jejichţ původním recipientem je dospělý, ale čtou je a oblíbily si je i děti. Jak uţ jsem zmínila, v dřívějších dobách literatura určená dětem buď neexistovala, nebo byla špatně dostupná a neuspokojovala poţadavky, které děti na literaturu mají jednoduchost, srozumitelnost, zábavný a poutavý námět a zpracování. Poptávka právě po poutavosti přivedla děti ke čtení dobrodruţných děl Julese 2 TOMAN, Jaroslav. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 1992, s GENČIOVÁ, Miroslava. Literatura pro děti a mládež /ve srovnávacím žánrovém pohledu/. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984, s. 14 6

7 Vernea nebo Daniela Defoea, Cesta kolem světa za osmdesát dní a Robinson Crusoe dodnes fungují jako knihy pro dospělé a zároveň existují jejich zjednodušené verze pro děti. Tyto knihy označujeme také jako četbu pro děti a mládeţ 4. Dalším důvodem pro přejímání dospělé literatury dětmi je, kromě atraktivního děje, hlavní postava v dětském věku, se kterou se čtenáři mohou ztotoţnit. Chlapce přitahují dobrodruţství, která zaţívají Tom Sawyer a Huckleberry Finn v dílech Marka Twaina. Dívky se mohou najít v jedné ze sester z knihy Malé ženy Louisy May Alcott. Mnoho knih také přechází do neintencionální literatury ne proto, ţe by si je vybraly samy děti, ale na základě doporučení dospělých, ať uţ rodičů či učitelů. Za zmínku stojí i knihy, jejichţ zamýšlenými čtenáři byly děti a mládeţ, s oblibou je ale čtou i dospělí. Příkladem ze skandinávské literatury jsou díla Josteina Gaardera nebo Astrid Lindgren. Často lze narazit na knihy, z jejichţ charakteru přímo nevyplývá, zda jsou určeny dětem, či dospělým. Rozdíl mezi těmito kategoriemi čtenářů se stírá a jedna kniha můţe slouţit jako čtení pro všechny. Kaţdý si v ní totiţ najde něco zajímavého bez ohledu na věk. Jako příklad lze uvést Malého prince od Antoina de Saint-Exupéryho, z české literatury Lovce mamutů Eduarda Štorcha. 2.2 Dělení podle věku Děti a mládeţ jsou rozmanitá skupina čtenářů se specifickými poţadavky na literaturu. Konkrétní kniha bude přijata jinak čtyřletým chlapcem a třináctiletou slečnou, jelikoţ jejich jazyková výbava, představivost, intelekt a zájmy se vzhledem k věku liší. Proto musí autor knihy myslet na to, pro koho svoje dílo píše. Jako vodítko můţe poslouţit právě věk dítěte. Literární vědci vyuţívají dělení LPDM do různých kategorií podle věku čtenářů, kterým je to které dílo určeno. Maria Nikolajeva 5 převzala definici od OSN, podle které je dítě člověk mezi 0 a 18 lety. Slučuje tím literaturu pro děti a literaturu pro mládeţ do jedné skupiny bez většího rozlišení. Podobně s pojmem LPDM pracuje Jaroslav Toman 6, který jej popisuje jako tvorbu pro okruh nedospělých čtenářů do let. Zároveň však uvádí, ţe dětské čtenářství má několik etap zhruba odpovídajících vývojovým stádiím dětské psychiky 7 LPDM lze tedy dělit i na kategorie odpovídající těmto etapám: literatura pro děti v předškolním věku (0 6 let), mladším školním věku neboli prepubescenci (6 10 let) a starším školním věku neboli pubescenci (11 15 let). 8 4 Tamtéţ, s NIKOLAJEVA, Maria. Barnbokens byggklossar. Lund: Studentlitteratur, 1998, s TOMAN, Jaroslav. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury. s Tamtéţ, s Tamtéţ, s. 51 7

8 Toman nabízí i zjednodušený pohled na tyto etapy. Kritérium zde představuje schopnost číst. Děti do zhruba tří let se nacházejí v tzv. předčtenářské etapě, literatura jim musí být reprodukována, předčítána nebo vyprávěna. Převládajícími ţánry v literatuře pro děti v tomto období jsou říkadla, lidové pohádky a jednoduché příběhy. Dítě vnímá hlavně grafické zpracování knihy a ilustrace, s postupem času se začne zajímat i o text a učí se ho číst. Doba nástupu čtenářské etapy je individuální, objevuje se v rozmezí 3 aţ 6 let. Ilustrace přestávají být dominantní, představují spíše doplněk k textu, ačkoli v knize stále zaujímají velký prostor. Přetrvává obliba různých typů pohádek (zvířecí, kouzelná) a lidové poezie. Čtenářskou etapu lze dále dělit na mladší a starší školní věk. V první fázi mladšího školního věku (6 8 let) je dítě velice emocionální, rádo si hraje a má bohatou představivost a naivní přístup k realitě. V četbě se kromě pohádek objevuje tematická dětská próza, pověsti, bajky, populárně naučná literatura 9. Druhá fáze se vyznačuje rozvojem logického myšlení a realistického pohledu na svět, coţ jde ruku v ruce se vzrůstající zvědavostí a potřebou nabývat informace. Školní výuka pak tento vývoj podporuje. Dítě se dostává do staršího školního věku a zajímá ho především próza dobrodruţná, fantastická, vědeckofantastická, dívčí romány, příběhy o mládeţi, literatura faktu. Projevuje se tendence oprostit se od vlivu rodičů, dítě se snaţí dokázat si vlastní vyspělost a inteligenci a sahá proto i po literatuře pro dospělé. 2.3 Ilustrace v dětské literatuře Ilustrace v literatuře vysvětluje, popisuje a zobrazuje postavy, předměty a výjevy z textu, ke kterému je přiřazena, popřípadě stojí samostatně, nahrazuje text a zastupuje jeho vyprávěcí funkci. Obrázky jsou typickým prvkem dětské literatury. Jisté typy obrázků však nalézáme i v literatuře pro dospělé, např. ve fotografických publikacích nebo komiksech. Přítomnost obrázků se v těchto literaturách liší svojí funkcí. V LPDM lze míru rozsahu obrázků v knize volně odvodit od věku zamýšleného čtenáře čím mladší je dětský recipient, tím více ilustrací bude kniha pravděpodobně obsahovat. Pro potřebu rodiče vybírajícího čtení pro své dítě lze aplikovat jednoduché dělení na ilustrované knihy a ty ostatní, které obrázky neobsahují. Med bilderbok bör man närmast avse en bok där bilden är det primära eller i varje fall bild och text från början utgör en oupplöslig enhet Tamtéţ, s KLINGBERG, Göte. Barn- och ungdoms litteraturen. Stockholm: Natur och kultur, s

9 Jak uţ bylo řečeno, ilustrace v dětské knize se můţe a nemusí vyskytovat společně s textem. Absence textu je charakteristická pro knihy pro děti do zhruba dvou let. Mají za úkol dítěti ukázat svět kolem něj, ilustrace zobrazují věci, které dítě často vídá, například hračky, zvířata, rostliny. Prohlíţením obrázků se dítě učí předměty rozeznávat a pojmenovávat, čímţ si osvojuje jazyk, zároveň si vytváří pozitivní vztah ke knihám. 11 Postupně je k ilustracím připojován text. Náročnost i mnoţství textu koresponduje s věkem čtenáře a jeho schopností mluvit a číst. V knihách pro starší děti text přebírá hlavní roli, ilustrace jiţ nejsou nosným prvkem příběhu, ale jeho výtvarným doplňkem. Ilustrace můţe plnit i dekorativní funkci, nemusí nijak souviset s příběhem, můţe jen zdobit text. 12 Tento typ ilustrací je častější v literatuře pro staršího dětského a dospělého čtenáře. Ilustrace v dětských knihách se liší nejenom rozsahem a funkcí, ale i stylem a technikou. Začínající dětský čtenář vyţaduje jednoduché, velké a barevné obrázky konkrétních předmětů, které však v závislosti na vzrůstajícím věku mohou pozvolna přecházet ve sloţitější, rozsáhlejší a abstraktnější výjevy celých scén. Ve srovnání s minulým stoletím se mnoho lidí v dnešní době, kdy je téměř kaţdému dostupná televize a internet, odklání od čtení knih jako formy odpočinku a preferuje pasivní a snadno konzumovatelnou zábavu v elektronické obrazové podobě. ( ) bilden i likhet med texten är ett språk som kan tolkas och analyseras samt att barn är stora bildkonsumenter. Bildspråket är en viktig byggsten i kommunikationen människor emellan. 13 Právě díky obrázkům se mohou ilustrované knihy stát efektivním způsobem, jak přivést děti zpět ke čtení. Obrázky jsou totiţ jen jinou formou jazyka. 3. VYBRANÉ PASÁŢE Z HISTORIE ŠVÉDSKÉ DĚTSKÉ LITERATURY V této kapitole uvádím přehled vybraných pasáţí z historie švédské LPDM rozdělený do dvou podkapitol. Dělicí prvek zde představuje konec 2. světové války v roce 1945, který je pro švédskou dětskou literaturu důleţitý. V tomto roce debutovali tři nejvýznamnější autoři moderní severské dětské literatury píšící švédsky Lennart Hellsing, Tove Jansson a především Astrid Lindgren. První podkapitola shrnuje vývoj švédské LPDM od jejího počátku do roku 1945, druhá podkapitola se soustředí na autory ilustrovaných knih pro 11 KÅRELAND, Lena. Möte med barnboken. Stockholm: Natur och kultur, 1994, s HOLEŠOVSKÝ, František. Ilustrace pro děti: tradice, vztahy, objevy. Praha: Albatros, 1977, s KÅRELAND, Lena. Möte med barnboken. s. 38 9

10 nejmenší, jejichţ díla jsou součástí nové vlny švédské dětské literatury, kterou spustili právě tři výše zmínění autoři. 3.1 Do roku 1945 Literatura pro děti a mládeţ má zhruba čtyřsetletou historii. Ve středověku byla výroba knih nákladná, dovolit si je mohly jen vyšší vrstvy, tedy omezená skupina čtenářů. Proto i tematické zaměření knih bylo omezeno na faktografické a náboţenské texty. Gramotnost byla nízká, jen potomci aristokracie uměli číst, a proto knihy určené těmto dětem povaţujeme za počátky dětské literatury vůbec 14. Šlo o didaktické, mravoučné, náboţensky zaměřené knihy, které měly dítě poučit o správném chování děti byly vnímány jako hříšné. Jako příklad takové literatury lze uvést kázání pro dívky od německého kněze Konráda Porty, které vyšlo roku 1591 ve švédském překladu jako Een sköön och härligh jungfrw speghel. Několik literárních vědců 15 označuje tento překlad za počátek dětské literatury ve Švédsku. Překlady německých, francouzských a anglických děl tvořily většinu vydávaných knih pro děti i v následujícím století. Jedním z mála originálních švédských děl byly sebrané dopisy politika Carla Gustafa Tessina svému ţákovi, budoucímu králi Gustavu III. Utkast af en gammal mans dageliga bref, under dess sjukdom, til en späd prints (1751). Přetrvával pedagogický charakter literatury, která byla ovlivněná díly Jana Amose Komenského Orbis Sensualium Pictus (1658) a Johna Locka Some thoughts concerning education (1693). Druhé zmíněné dílo zobrazovalo dítě jako nepopsaný list a zdůrazňovalo význam dětské představivosti a chuti číst pro efektivní učení, čemuţ měly napomoci ilustrace. V 18. století proto většinu knih pro děti, stále hlavně učebnice a moralizující díla, doprovázely kreslené obrázky. Zároveň se objevují i překlady a adaptace klasických děl, např. Ezopových bajek, sbírky arabských příběhů Tisíc a jedna noc nebo Gulliverových cest Jonathana Swifta. Vlivem romantismu se rozvíjel literární prvek, ze kterého švédská literatura čerpá dodnes folklor a ústní lidová slovesnost. Byly sesbírány příběhy, které vyšly v první polovině století jako Svenska fornsånger a Svenska folksagor och äfventyr 16. Později se Švédsko opět inspirovalo Německem a Velkou Británií a vznikly první časopisy pro děti, Wecko-blad til Barns Nytta och Nöje a Wecko-blad för Swenska Ungdomen. V těch se mísily výchovné myšlenky se zábavným čtením. V 19. století začalo být, opět vlivem romantismu, dítě vnímáno jako 14 AMBJÖRNSSON, Gunila, STRÖMSTEDT, Margareta. Läsning för barn. Stockholm: Bonniers, 1978, s WESTIN, Boel. Children s literature in Sweden. Stockholm: Swedish institute, 1996, s Tamtéţ, s

11 ztělesnění přirozenosti a nevinnosti, tedy vlastností v té době idealizovaných 17. Nastal rozmach v publikaci fantastických příběhů, pohádek a poezie. Významnými sběrateli a autory pohádek byli bratři Grimmové a Hans Christian Andersen, svoje Sagor publikoval Fin Zacharias Topelius, stejně jako Läsning för barn, sbírku příběhů, pohádek, básniček a her. Rostlo povědomí o potřebě dětské četby. Tisknout obrázkové knihy bylo ale stále drahé, proto jich vycházelo málo. Za jednu z prvních je povaţována humorná kníţka Němce Heinricha Hoffmana, ve švédském překladu vyšla roku 1849 jako Pelle Snusk. Na Vánoce 1871 byl vydán příběh Lille Viggs äfventyr på julafton od Viktora Rydberga, který je dodnes švédskou klasikou, později byl ilustrován a přeloţen do několika jazyků. Důleţitou událostí v literárním světě byl vznik slavné knihy Angličana Lewise Carrolla Alenka v říši divů, která se dočkala švédského překladu pět let po vydání (1870). Toto absurdní a nonsensové dílo stojí v protikladu vůči všem moralizujícím a mravoučným knihám vydávaným do té doby 18. Ve Švédsku vycházely drobné kníţky pohádek, veselých příběhů a rýmovaček od Ludviga Theodora Öberga a překlady zahraničních rýmovaček, např. Tottie s Nursery Rhymes, které přeloţil August Strindberg. Na stoupající poptávku po originální švédské literatuře pro děti reagovala Jenny Nyström, v roce 1882 vyšla Barnkammarens bok, bohatě ilustrovaná kniha dětských veršů. Nyström ilustrovala i Svenska barnboken, soubor sesbíraných pohádek. Ve stejné době publikovala Ottilia Adelborg kníţky Barnens julbok för mamma och småttingarna a Pelle Snygg och barnen i Snaskeby. Krásu švédské přírody, hlavně lesů, zobrazila ve své knize Skogstomten Nanna Bendixson. Tento motiv, stejně jako samotnou švédskou ilustrovanou knihu pro děti, ale nejvíc proslavila Elsa Beskow. Její první knihou byla Sagan om den lilla, lilla gumman (1897), známější je však Puttes äfventyr i blåbärsskogen (1901), jejíţ hlavní hrdina se scvrkne a zaţívá dobrodruţství s borůvkovými dětmi. Obrázky jsou idylizované, ale zachycená příroda odpovídá realitě. Další knihou o vztahu dětí a přírody byla Tomtebobarnen (1910). Mezi lety 1918 a 1947 vyšlo pět knih ze série Tant Grön, Tant Brun och Tant Gredelin. Za zmínku stojí i ilustrovaná kníţka Ivara Arosenia Kattresan (1909) o malé holčičce a její dobrodruţné cestě světem na hřbetu kočky. V době přelomu století se výroba knih zlevňovala, rostla poptávka, a proto se i produkce zvyšovala, nikoli však na úkor kvality. Ellen Key, švédská spisovatelka a feministka, vydala v roce 1900 manifest hlásající důleţitost estetického pohledu na výchovu a vzdělání dětí Barnets århundrade 19. Na dětské čtenářství měli velký vliv tehdejší učitelé, 17 SVENSSON, Sonja. Four centuries of children s books in Sweden [online].[cit. 13. dubna 2014]. Dostupné z: 18 AMBJÖRNSSON, Gunila, STRÖMSTEDT, Margareta. Läsning för barn. s WESTIN, Boel. Children s literature in Sweden. s

12 kteří z vlastní zkušenosti věděli, ţe literatury pro běţné děti je nedostatek, a proto se chopili příleţitosti rozšířit toto odvětví 20. Byla zaloţena dvě nakladatelství. Učitelé Emil a Amanda Hammarlund začali vydávat časopis Jultomten (1890) a v sérii Barnbiblioteket Saga vyšlo aţ do 50. let 20. století přes 250 dětských knih. Další učitelka, Stina Quint, vydávala časopis Folkskolans Barntidning. Mezi přispěvatele těchto časopisů a autory knih patřily jiţ zmíněné Ottilia Adelborg, Elsa Beskow a Jenny Nyström, dále třeba Selma Lagerlöf 21, drţitelka Nobelovy ceny za literaturu, na jejímţ díle Nils Holgerssons underbara resa (1906) je patrný vliv školních učitelů, jejichţ asociace si tuto knihu objednala jako formu učebnice švédského zeměpisu pro ţáky. Dětské knihy publikované v tomto období ale nebyly jen malebné a idylické příběhy z dětského ţivota a pohádky. Známým příkladem opačného trendu je naturalistický příběh sirotků Barnen ifrån Frostmofjället od Laury Fitinghoff. Počátek 20. století byl, co se týče švédské dětské literatury, velice štědrý. Objevilo se mnoho autorů produkujících kvalitní a zábavné knihy vydávané dodnes. V roce 1911 byla otevřena první dětská knihovna ve Švédsku. S příchodem 1. světové války produkce veškeré, tedy i dětské literatury značně poklesla, nové knihy vycházely hlavně na Vánoce, např. soubor povídek Bland tomtar och troll. I po válce přetrvával stereotyp v podobě pohádek, dobrodruţných knih pro chlapce a dívčích románů. Vyčnívá jen Pelle Svanslös på äventyr (1939), první ze série knih Gösty Knutssona o bezocasém kocourovi. Švédské děti v meziválečné době četly hlavně překlady nových zahraničních knih Medvídek Pú od A. A. Milneho, Mary Poppins od P. L. Travers nebo Příběhy doktora Dolittla od Hugha Loftinga Po roce 1945 Rok 1945 přinesl revoluci v oblasti švédské LPDM. Švédská ekonomika prosperovala, stoupala porodnost, s rostoucím počtem dětí rostl i literární trh a přibývalo škol a knihoven 23. Pohled na děti a jejich potřeby se změnil, místo autoritativního přístupu a disciplíny, které vyţadovala válečná doba, se začaly podporovat přirozené projevy dětských emocí, představivosti a hravosti 24. Dítě se stalo středem pozornosti. Literatura měla bavit, ale zároveň i vychovávat, vyjádření tohoto pedagogického záměru se v moderních dětských knihách ovšem výrazně lišilo od dřívější didaktické literatury. Nová tvorba se snaţila zobrazovat svět 20 SVENSSON, Sonja. Four centuries of children s books in Sweden [online].[cit. 13. dubna 2014]. Dostupné z: 21 Tamtéţ. 22 Tamtéţ. 23 WESTIN, Boel. Children s literature in Sweden. s LÖNNROTH, Lars, GÖRANSSON, Sverker. Den svenska litteraturen. Medieålderns litteratur. Stockholm: Bonnier Alba, 1990, s

13 včetně jeho problémů z pohledu dítěte, s humorem, důvtipem a fantazií. To se nejlépe povedlo nejslavnější švédské spisovatelce Astrid Lindgren, jejíţ knihy byly přeloţeny do více neţ šedesáti jazyků. Lindgren svým charakteristickým vyprávěcím stylem, bohatým jazykem a vyuţitím různých ţánrů ovlivnila dětskou literaturu po celém světě. Kromě Pipi Dlouhé punčochy, nespoutané a nekonvenční hrdinky překypující energií a nápady, která se poprvé objevila právě v roce 1945 v knize Pippi Långstrump, stvořila i další silné dětské postavy, například Kalleho Blomkvista z trilogie Mästerdetektiven Blomkvist ( ), šest dětí z malebné vesnice Bullerbyn v sérii začínající knihou Alla vi barn i Bullerbyn (1947), vtipálka Emila (Emil i Lönneberga, 1963), bratry Jonatana a Karla bojující proti zlu v knize Bröderna Lejonhjärta (1973) nebo dceru loupeţníka Ronju (Ronja rövardötter, 1981). Její knihy jsou různorodé a pestré, od detektivek a temných dobrodruţství přes vesnickou idylku aţ ke světu fantazie a snů. Lindgren získala za svoje dílo nespočet cen a od roku 1967 je nakladatelstvím Rabén & Sjögren kaţdoročně udělována cena Astrid Lindgren-priset autorům LPDM 25. Druhým švédským spisovatelem, který začal publikovat v roce 1945, je Lennart Hellsing. Ten se proslavil především jako autor a sběratel dětských veršů a básní, je ale i prozaik, překladatel, kritik a literární vědec. Debutoval titulem Katten blåser i silverhorn, souborem krátkých příběhů a veršů. Do dnešního dne vydal několik desítek ilustrovaných knih humorné a surrealistické nonsensové poezie, která je zaloţená na hře se slovy a souzněním s ilustracemi, často od Poula Ströyera nebo Stiga Lindberga. Mezi další známé Hellsingovy tituly patří Nyfiken i en strut (1947), série Krakel Spektakel (od 1952), Sjörövarbok (1965) a Boken om Bagar Bengtsson (1966). Filozoficky laděné byly knihy Kanaljen i seraljen (1956) nebo Bananbok (1975), která porovnává ţivot člověka s ţivotem banánu. Hellsing kromě kníţek pro děti napsal také sedm esejí o dětské literatuře, shrnutých v knize Tankar om barnlitteraturen (1963) 26. Ta vzbudila velkou pozornost, vyjadřovala totiţ názor, ţe by se dětský svět by měl brát váţněji a dětská literatura by měla být otevřenější vůči tématům dříve povaţovaným za tabu 27. Třetím novým autorem roku 1945 byla finsko-švédská spisovatelka Tove Jansson, stvořitelka Mumínků (mumintroll), rodiny fiktivních skřítků ţijících v údolí. První ze série devíti knih o Mumíncích je Småtrollen och den stora översvämningen, která je jakousi alegorií na ţivot za druhé světové války, stejně jako Kometjakten (1946) 28. Poslední kniha, Sent i november, vyšla v roce Knihy ilustroval bratr autorky, Lars Jansson, který 25 ASTRID LINDGREN-PRISET [online]. [cit. 13. dubna 2014]. Dostupné z: 26 WESTIN, Boel. Children s literature in Sweden. s SOCIALPOLITIK [online]. [cit. 13. dubna 2014]. Dostupné z: 28 LÖNNROTH, Lars, GÖRANSSON, Sverker. Den svenska litteraturen. Medieålderns litteratur. s

14 pokračoval v tvorbě příběhů o Mumíncích v podobě komiksu. Mumínci se dočkali televizního a filmového ztvárnění, jsou vnímáni i jako jeden ze symbolů Finska a Švédska. Poválečná dětská literatura ale nestála pouze na těchto třech jménech. Absurdní humor ve formě detektivních parodií představil v roce 1948 Åke Holmberg v knize Ture Sventon, privatdetektiv, první z devíti v řadě. Ilustrace dodal Sven Hemmel. Je běţné, ţe spisovatelé úzce spolupracují s ilustrátory, popřípadě tyto dvě role zastává stejný člověk. To je také případ Ingy Borg a její série knih o trollovi Pluppovi, kombinace faktů o přírodě a fikce. První titul, Plupp och renarna, vyšel v roce Několik desítek knih společně vytvořili manţelé Lasse a Inger Sandberg, např. sérii o strašidle Labanovi nebo chlapci Pulvretovi a jeho kaţdodenních příhodách. Další známá a produktivní autorka, Barbro Lindgren, začala v roce 1980 společně s ilustrátorkou Evou Eriksson vydávat sérii o divokém dítěti (Mamman och den vilda bebin), o rok později vyšla první kniha ze série o Maxovi (Max nalle), která je určená dětem do tří let a také sleduje běţný ţivot malého dítěte. Barbro Lindgren se ale proslavila hlavně veselou a absurdní knihou o netradičním souţití chlapce Masarina a jeho táty a dědečka Loranga, Masarin och Dartanjang (1969). Lindgren napsala i několik knih pro dospělé a autobiografických románů pro dívky. Eva Eriksson zachytila malá dramata běţného ţivota i v knize Siv Widerberg Flickan som inte ville gå till dagis (1986). Obrázkové kníţky pro úplně nejmenší děti tvoří od 70. let další manţelský pár, Anna-Clara Tidholm a Thomas Tidholm. Sérii o panu Pettsonovi a jeho kocouru Findusovi napsal a ilustroval Sven Nordqvist (Pannkakstårtan, 1984, Findus flyttar ut, 2012). Mezi další oceňované spisovatele a ilustrátory mnoha moderních dětských knih patří Gunna Grähs, Ulf Stark a Ulf Nilsson. Současná švédská dětská literatura zkouší nové formy vyprávění a snaţí se zachycovat aktuální témata tak, jak je vnímají samy děti 29. Nejde však o záleţitost posledních několika let, nýbrţ o postupný proces bourání zaţitých stereotypů a překračování hranic, jehoţ počátky lze najít právě v poválečné tvorbě. Většina zde zmíněných autorů uvádí Astrid Lindgren jako svoji inspiraci a vzor v hledání nových cest a témat 30, včetně těch kontroverzních nebo neobvyklých. 29 WESTIN, Boel. Children s literature in Sweden. s ASTRID LINDGREN [online]. [cit. 13. dubna 2014]. Dostupné z: 14

15 4. TABUIZOVANÁ A KONTROVERZNÍ TÉMATA V DĚTSKÉ LITERATUŘE Tato kapitola vysvětluje pojem tabu a představuje různá tabuizovaná a kontroverzní témata v dětské literatuře. Poté uvádím několik příkladů z poválečné švédské literatury, tzn. knihy, ve kterých se tato témata objevují v podobě textu nebo ilustrace. Tabu je slovo polynéského původu, které označuje činnost zakázanou z důvodu její posvátnosti či nebezpečnosti 31. V přeneseném významu toto slovo označuje chování, činnost, téma či věc, která je zakázaná, nedotknutelná, nevhodná nebo nemorální 32. Pohled na to, co je a není tabu, se liší v jednotlivých společnostech a kulturách, a také se mění v průběhu historie, coţ se odráţí v umělecké tvorbě obrazech, fotografiích, filmech, hudbě a především literatuře, včetně té určené dětem a mládeţi. Dnešní vnímání dítěte jako přirozeně nevinného pochází z dob romantismu. Jean- Jacques Rousseau ve svém pedagogickém románu Émile (1762) vyjádřil myšlenku, ţe dítě přichází na svět jako dobré a veškeré zlo na něm napáchá společnost. Je tudíţ třeba ho chránit před škodlivými vlivy 33, mezi něţ lze zařadit i literaturu pojednávající o náročných a nevhodných tématech. To, která témata to jsou, ovlivňuje jiţ zmíněné historické období, politická a náboţenská situace, aktuální problémy v dané kultuře Tabu je často definováno společností a jejími představiteli (politici, filozofové, učitelé, spisovatelé, nakladatelé, knihovníci, literární kritici), můţe být ale i záleţitostí individuální, neshodující se s převaţujícím názorem dané společnosti většinou jsou to rodiče a opatrovníci, kteří vybírají knihy pro svoje děti na základě vlastního uváţení. Záleţí tedy i na jejich kulturní, náboţenské a ideologické příslušnosti. Nejčastější témata, která byla nebo jsou v dětské literatuře cenzurována a označována za tabu, jsou: násilí a smrt (těţká nemoc, vraţda, sebevraţda), nahota, sex, sexuální orientace a genderové role (masturbace, homosexualita, změna pohlaví), rasová problematika, kriminalita, uţívání návykových látek, náboţenství, politika, netradiční rodiny (neúplné rodiny, homosexuální páry), těhotenství, porod, potrat, handicapy, psychické problémy, vulgární výrazy apod. 34 Většina těchto kontroverzních témat byla v dětských knihách zapovězena nebo negativně vnímána zhruba do 60. let 20. století, kdy se začal uplatňovat realističtější pohled 31 ENCYKLOPÆDIA BRITANNICA [online]. [cit. 13. dubna 2014]. Dostupné z: 32 MERRIAM-WEBSTER [online]. [cit. 13. dubna 2014]. Dostupné z: 33 NEL, Philip. PAUL, Lissa. Keywords for children's literature. New York: New York University Press, 2011, s FRIMMELOVÁ, Kateřina. IS MUNI [online]. [cit. 13. dubna 2014]. Dostupné z: 15

16 na svět v mnoha oblastech, včetně literatury 35. Švédští spisovatelé se chopili příleţitosti prozkoumat nové moţnosti a postupně zahrnovali tato témata do svých děl, čímţ v podstatě přenesli do literární podoby aspekty, které, jak řekla Astrid Lindgren, děti stejně v ţivotě mohly potkat: Jag tror inte man bör undanhålla dem sånt, som de i alla fall då och då möter i levande livet. 36 Právě Astrid Lindgren jako průkopnice ve světě dětské literatury si na adresu své tvorby vyslechla kromě chvály i mnohou kritiku. Pipi Dlouhá punčocha byla ve své době označována za šílenou anarchistku, která dává dětem špatný příklad. Výtky se vynořují dodnes, před deseti lety se diskutovalo o Pipi ve spojitosti s rasismem, jelikoţ v knize pouţívá slovo negr 37. Příběh Bröderna lejonhjärta (1973) začíná úmrtím dvou dětí, bratrů, kteří v zemi Nangijale, jakési formě posmrtného ţivota, bojují proti útlaku a tyranii ne nepodobné té za 2. světové války. Na konci oba bratři skočí do propasti, čímţ se snaţí se dostat do jiné bájné země. To bylo některými vnímáno jako návod k řešení problémů sebevraţdou. V knize se opakuje motiv paralyzující nemoci, objevily se i názory, ţe příběh naznačuje, ţe ţivot fyzicky postiţeného nemá cenu 38. Kniha byla označována za příliš temnou a děsivou. Lindgren ale jiţ dříve vyjádřila názor, ţe děti samy svým způsobem cenzurují knihy, které čtou. Svýma vnitřníma očima vidí různé scény tak, aby byly schopné se s nimi vyrovnat. Tragédie nikdy není příliš tragická, horor nikdy příliš děsivý. 39 Kdyţ v roce 1966 vyšel ilustrovaný veršovaný příběh Boken om Bagar Bengtsson Lennarta Hellsinga, ve kterém hlavní postava pekaře zemře a je zapečena do bochníku chleba, namítali literární kritici, ţe kniha není vhodná pro děti, jelikoţ zesměšňuje smrt a pohřební obřad. V knihovnách tudíţ byla k dostání pouze na výslovnou ţádost 40. Námět přitom vychází z rozšířené lidové říkanky. V další Hellsingově knize Sjörövarbok se objevil obrázek nahé tanečnice, které ilustrátor Poul Ströyer musel pro nové vydání této knihy dokreslit šaty 41. V 60. a 70. letech se ve společnosti začalo diskutovat o politice, válce ve Vietnamu a problémech ţivotního prostředí, coţ zasáhlo i do dětské literatury. Kniha Sprätten satt på toaletten (1970) Anniky Elmqvist informuje děti o zamořování přírody prostřednictvím příběhu o majiteli továrny, který přírodu znečišťuje odpadem jak ze své toalety, tak z továrny 42. Z této diskuze, která odráţela aktuální sociální problémy, vzešla i další témata, o kterých se do té doby spíše mlčelo, a to jiţ uvedená tabu 35 NEL, Philip. PAUL, Lissa. Keywords for children's literature. s ASTRID LINDGREN [online]. [cit. 13. dubna 2014]. Dostupné z: 37 Tamtéţ. 38 Tamtéţ. 39 Tamtéţ. 40 KÅRELAND, Lena. Barnboken i samhället. Lund: Studentlitteratur, 2013, s WESTIN, Boel. Children s literature in Sweden. s Tamtéţ, s

17 témata. Dětské literatuře přestaly dominovat pohádky a psalo se více o běţném, nepřikrášleném ţivotě a jeho různých podobách. V roce 1972 vyšla první z řady knih Gunilly Bergström o Alfonsi Åbergovi, malém chlapci, který ţije v neúplné rodině jen s otcem Godnatt Alfons Åberg. V Alfons och Milla (1985) si Alfons, ačkoli je chlapec, hraje s holčičkami. V kniţních sériích pro nejmenší děti o Emmě a Tottem (např. Emma och lillebror, 1974, Totte och Malin, 1973) jsou zachyceny kaţdodenní ţivoty těchto dětí za pomoci krátkého textu a obrázků zobrazujících např. nahé dítě při koupání nebo přebalování a pouţitou plenku i s obsahem. Idylizaci v dětských kníţkách tedy nahradilo přímočařejší zobrazení světa. Anna-Clara Tidholm a její manţel Thomas Tidholm od 70. let vytvořili několik desítek ilustrovaných příběhů na různá témata včetně smrti, např. Resan till Ugri La Brek (1987) a Adjö, herr Muffin (2002, společně s Ulfem Nilssonem) 43. Ulf Nilsson pro děti napsal více neţ sto knih, ve kterých se objevují témata jako tréma (Ensam mullvad på en scen, 2014) nebo smrt (Alla döda små djur, 2006). I Ulf Stark se ve svých knihách zabývá smrtí a tím, co je po ní (Min syster är en ängel, 1996, När jag besökte himlen, 2003). O stáří a mezigeneračních vztazích pojednává Kan du vissla Johanna (1992). Rozruch s knihou nazvanou prostě Lasses farfar är död vzbudila v roce 1972 Anna-Karin Eurelius. Pija Lindenbaum debutovala v roce 1990 knihou Else-Marie och små papporna. V ní šestiletá Else-Marie nemá jednoho velkého tatínka, ale sedm malých. Kniha vyuţívá motivu netradiční rodiny, snaţí se ukázat něco jiného neţ normu 44. Tím by se dala charakterizovat celá tvorba této autorky nabízí dětem alternativy. Knihou reagující na trend genderové rovnoprávnosti, pro švédskou společnost typický, je Kenta och barbisarna (2007), ve které se chce chlapec zapojit do dívčí hry s panenkami. Jedna z holčiček je navíc tmavé pleti. När Åkes mamma glömde bort (2005) vypráví o starostech vystresovaných a vyhořelých rodičů. Téma homosexuality lze najít v knize Lill-Zlatan och morbror raring (2006) 45. Problémy a prvky ze světa dospělých se dětem ve svých tematických a bohatě ilustrovaných knihách snaţí s humorem a nadhledem přiblíţit i Pernilla Stalfelt. Kniha Alla barns rätt (2010) je obrázkovým zpracováním Úmluvy o právech dítěte a je srozumitelná samotným dětem 46. Kärlekboken (2001) vysvětluje pojem láska a všechno kolem ní, včetně sexu. V knize se nachází obrázky muţských i ţenských genitálií, spermií, vajíčka apod. Vem är du? (2010) je kniha o toleranci a odlišnostech, Läskiga boken (2003) pojednává o strachu, Våldboken 43 Tamtéţ, s SVENSKA DAGBLADET [online]. [cit. 13. dubna 2014]. Dostupné z: 45 Tamtéţ. 46 RABÉN&SJÖGREN [online]. [cit. 13. dubna 2014]. Dostupné z: 17

18 (2014) o násilí. Nejznámější knihou této autorky je ale Bajsboken (1997) zabývající se vylučováním a exkrementy. Ve 21. století jsou švédské děti prostřednictvím literatury jiţ od nejútlejšího věku seznamovány se záleţitostmi a problémy, které by se ještě před sto lety v dětské knize nemohly objevit. S tématem smrti a smrtí samotnou se ale děti dříve setkávaly běţně, ať uţ prostřednictvím ústní lidové slovesnosti nebo osobní zkušeností 47. Aţ dnešní společnost se smrti bojí a tabuizuje ji. Tato práce se zabývá rolí a zobrazením smrti v moderní švédské literatuře pro děti. 5. DĚTI A SMRT Tato kapitola popisuje vztah dětí a smrti jak se se smrtí děti setkávají, jak ji vnímají a jak na ni reagují. Jak uţ bylo řečeno, aţ do poloviny minulého století se děti se smrtí setkávaly běţně. Umíralo se v domácím prostředí, o umírajícího se starala celá rodina včetně dětí, ty se podílely i na pohřebních rituálech, které jim a ostatním pozůstalým pomáhaly se se ztrátou vypořádat. Děti ale nevídaly jen smrt nejstarších příbuzných, nýbrţ i smrt sourozenců, jelikoţ byla vysoká úmrtnost novorozenců a i starší děti umíraly např. na chřipku nebo zápal plic. Venkovské děti se navíc účastnily zabíjaček, čímţ se seznámily s koloběhem ţivota aby lidé měli co jíst, musí zvířata zemřít 48. Smrt tedy byla přirozenou a přijímanou součástí dětského ţivota. Pokrok v oblasti vědy a medicíny však zapříčinil, ţe se umírá v mnohem pozdějším věku. O váţně nemocné a staré lidi uţ nepečuje rodina v domácím prostředí, ale odborný personál v nemocnicích. Zavládla touha po věčném mládí a stárnutí, nemoc a smrt jsou vnímány ne jako přirozené součásti ţivota, ale jako něco zlého, proti čemu je třeba bojovat 49. Děti tudíţ ztratily přirozený kontakt se smrtí, znají ji hlavně z médií, která ji ale často zkreslují a odosobňují. Kaţdý den se vysílají kriminální seriály a filmy, ve kterých se vyskytuje spousta mrtvol, násilí a krve. Ve videohrách je cílem zabít co nejvíc nepřátel a pokud zemře sám hráč, má k dispozici další ţivoty, čímţ se smrt bagatelizuje a ukazuje jako zvratitelná 50. Smrt v podání médií přestala být tragickou událostí a stala se zábavou. Tento způsob setkání se smrtí má na dítě úplně jiný dopad neţ osobní zkušenost se smrtí někoho blízkého. Tu i dnes mnozí rodiče svým dětem odpírají, stejně tak se o smrti nechtějí bavit, 47 ŠUBRTOVÁ, Milena. Tematika smrti v české a světové próze pro děti a mládež. Brno: Masarykova univerzita, 2007, s TAMM, Maare. Barn och rädsla. Lund: Studentlitteratur, 2009, s ŠUBRTOVÁ, Milena. Tematika smrti v české a světové próze pro děti a mládež. s Tamtéţ, s. 9 18

19 protoţe se obávají, ţe by tím dítě rozrušili. Přitom je to právě nejistota a nevědomost, která v dětech vzbuzuje strach ze smrti 51. Kdyţ se pak dítěte smrt osobně dotkne, např. umírá nebo zemře příbuzný nebo kamarád, můţe být zmatené a nevědět, jak se chovat, je proto potřeba mu situaci vysvětlit a pomoci mu se s ní vyrovnat. V takovém případě můţe jako vhodná pomůcka poslouţit dětská literatura na toto téma. Vnímání a chápání smrti dětmi závisí na jejich věku. V jednom roce sice dítě ještě nemůţe chápat, co to smrt je, dokáţe ale vnímat odluku a ztrátu blízkého člověka jako něco negativního 52. Do zhruba pěti let věku děti nerozumí konečnosti smrti, povaţují ji za vratný proces 53. Očekávají, ţe se zemřelí zase vrátí. Děti myslí v konkrétních pojmech, proto se nedoporučuje pouţívat eufemismy, abstraktní vysvětlení nebo metafory, které by si dítě mohlo vykládat doslovně, není dobré přirovnávat smrt např. ke spánku, protoţe to v dítěti utvrzuje představu o smrti jako dočasné, dítě se navíc můţe začít bát, ţe spící lidé jsou vlastně mrtví 54. Utváří se souvislost mezi pohybem a ţivotem v protikladu k nehybnosti a smrti, tzn. vše, co se hýbe, je ţivé a vše, co se nehýbe, je mrtvé 55. Dítě v tomto věku se hodně ptá, mnoho otázek se týká právě smrti, např. kdyţ vidí mrtvé zvíře v přírodě nebo kdyţ slyší o úmrtí někoho, koho nezná. Svoji vlastní smrtelnost si nepřipouští, coţ je spojeno se subjektivním vnímáním sebe sama 56, a nechápe ani, ţe smrt je univerzální a týká se všech, coţ částečně pramení z toho, ţe dnešní doba prezentuje smrt hlavně v souvislosti se stářím, dítě si tudíţ můţe myslet, ţe děti a mladí lidé neumírají 57. Mezi pěti a deseti lety věku začínají děti chápat nevyhnutelnost a definitivnost smrti, protoţe uţ rozumí biologické podstatě ţivota. Stále ale nevěří, ţe by samy mohly zemřít 58. Po desátém roku uţ se dětský koncept smrti víceméně rovná tomu dospělému. Mezi nejčastější reakce na úmrtí blízké osoby objevující se u dětí všech věkových kategorií patří silný smutek, šok, neochota uvěřit, zděšení, protest, apatie nebo i absence reakce 59, coţ je častější u dětí v předškolním věku, jejichţ chápání konečnosti smrti ještě není dostatečně vyvinuté. Proces truchlení můţe doprovázet úzkost, potíţe se spánkem, smutek, 51 TAMM, Maare. Barn och rädsla. s Tamtéţ, s DYREGROV, Atle. YULE, William. Grief in children: A handbook for adults. London: Jessica Kingsley Publishers, 2008, s Tamtéţ, s TAMM, Maare. Barn och rädsla. s ŠUBRTOVÁ, Milena. Tematika smrti v české a světové próze pro děti a mládež. s DYREGROV, Atle. YULE, William. Grief in children: A handbook for adults. s Tamtéţ, s Tamtéţ, s

20 stesk, vztek, agresivita, sebeobviňování, prospěchové a sociální problémy ve škole nebo fyzické potíţe 60. Na děti, kterých se smrt přímo dotkla, můţe mít vhodná dětská literatura na toto téma terapeutický účinek. Umoţní totiţ dítěti moţnost srovnat svoje záţitky s příběhem a nabídne vysvětlení a odpovědi na otázky ohledně ţivota a smrti. Pro ty, které se se smrtí zatím nesetkaly, představuje šetrnou formu poučení o této problematice, pomůţe ji detabuizovat a můţe také pomoci zahájit rozhovor mezi dítětem a rodičem. 6. ANALÝZA VYBRANÉ LITERATURY V této kapitole se věnuji rozboru vybraných knih. Pro svou analýzu jsem si vybrala sedm ilustrovaných kníţek pro děti ve věku mezi 3 a 6 lety. Jsou seřazeny chronologicky dle roku vydání od nejstarší po nejnovější. Pět z nich vyšlo v novém tisíciletí, zbývající dvě, Boken om Bagar Bengtsson a Så var det när Olas farfar dog, byly vydány na přelomu 60. a 70. let. Vzhledem k tomu, ţe se jedná o analýzu ilustrovaných knih, je nutné kromě textu věnovat pozornost i ilustracím, které jsou nedílnou součástí kaţdé z těchto knih a výrazně napomáhají čtenáři pochopit děj, popřípadě dokreslit některé pojmy, které můţou být pro malé děti příliš abstraktní nebo těţko uchopitelné, například duše nebo nebe. V závěru kapitoly shrnu svoje poznatky vyplývající z rozboru knih, uvedu podobnosti i odlišnosti mezi knihami, a to především ve způsobu, jakým smrt popisují, zdůvodňují, jakou roli v textu hraje a jakou zprávu o smrti se knihy dětem snaţí zprostředkovat. 6.1 Boken om Bagar Bengtsson Lennart Hellsing, Poul Ströyer Pekař Bengtsson a jeho druţka Bullertina Bergis spolu šťastně ţijí a pracují v pekárně. Po práci si pekař Bengtsson sedne na hromadu kokosu a kochá se pohledem na přírodu. Uţ je pozdě, slunce zapadlo, vyjde měsíc a ochladí se. Pekař se nachladí a náhle zemře. Místo rakve mu poslouţí velký pecen chleba, do kterého je zapečen. Nu är Bagar Bengtsson död/han har bränt sig på ett bröd/och här ligger han begraven i en limpa. Farář na pohřbu oslavuje pekařovu pilnost, pracovitost, dobré srdce a metaforickou odevzdanost svému řemeslu ( I en bulle med kanel/la Herr Bengtsson ner sin själ ). Pekaře oplakává mnoho pozůstalých, 60 Tamtéţ, s HELLSING, Lennart. STRÖYER, Poul. Boken om Bagar Bengtsson. Stockholm: Rabén & Sjögren, 1966, s