EVROPSKÝ PARLAMENT Výbor pro právní záležitosti PRACOVNÍ DOKUMENT

Transkript

1 EVROPSKÝ PARLAMENT Výbor pro právní záležitosti PRACOVNÍ DOKUMENT k doporučením Evropské komisi ohledně jednání o transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP) Výbor pro právní záležitosti Zpravodaj: Axel Voss DT\ doc PE v01-00 Jednotná v rozmanitosti

2 ODŮVODNĚNÍ Evropská unie získala během svého vývoje rozmanité zkušenosti, zvláště při vytváření vlastního společného obchodního a investičního prostoru, společného evropského vnitřního trhu. Při tom bylo nezbytné stále upravovat dvě podmínky: 1) obchod a investice z jiného členského státu nesmí být vystaveny svévolným zásahům státu, nesmí být diskriminovány; a 2) spory musí být možné řešit právní cestou. I když se to může zdát samozřejmé, ve skutečnosti neustále docházelo a dochází a to i na evropském vnitřním trhu k narušením, která vyžadují soudní řešení. Toto nesmí platit jenom v rámci Unie, totéž pro nás musí platit také v rámci mezinárodních dohod o volném obchodu a investicích, a tudíž i ve vztahu k USA. Soukromé investice v jiných státech se uskutečňují pouze v případě, že si investor může být jistý i tím, že jeho investice nepřijde vniveč kvůli svévolnému zásahu státu. EU a Evropský parlament proto mají velký zájem také na tom, aby byli evropští investoři a jejich investice v případě partnerství TTIP v USA chráněni. USA to ze svého úhlu pohledu určitě vidí stejně. Proto přinášejí ustanovení o ochraně investic a mechanismy řešení sporů v dohodách o volném obchodu a investicích významnou přidanou hodnotu a mají podle našich vlastních zkušeností zásadní význam, jsou nutné a odpovídají rovněž naší kultuře právního státu. Proto musí být i v partnerství TTIP zajištěno, že bude v USA nebo naopak v EU zacházeno s tuzemskými investory a s investory ze zahraničí vždy rovným způsobem a že se na ně budou vztahovat spravedlivá a společná pravidla a normy a rovné podmínky hospodářské soutěže. Proto je zde třeba nalézt rovnováhu, která zajistí jednak to, aby se vnitrostátní zákony nesměly dodatečně bezdůvodně a svévolně měnit tak, aby znevýhodnily investory rovněž že investor nebude vystaven svévolným zásahům ze strany státu, ale i to, aby vnitrostátní zákonodárce nesměl v rámci svého demokratického oprávnění podle svých vlastních představ měnit stávající vnitrostátní normy a úrovně, například v oblastech ochrany životního prostředí, sociálního zabezpečení, pracovního práva, ochrany zaměstnanců, ochrany zdraví a spotřebitele, služeb obecného zájmu, veřejných služeb, kulturních zařízení a kulturní rozmanitosti, aniž by měl investor v této souvislosti možnost podání žaloby. V tomto smyslu by proto měla být zohledněna veřejná diskuse na téma ochrany investic a řešení sporů, případně obavy, které byly v souvislosti s tím vyjádřeny. Vyvstává otázka, jak může s ohledem na výše uvedené probíhat správné řešení sporů mezi soukromou osobou a státem: 1. Nedojednání žádného mechanismu řešení sporů není žádoucí ani vhodné z výše uvedených důvodů. Mělo by to mimo jiné ten následek, že by se v případě devíti již existujících dvoustranných dohod mezi USA a členskými státy dále uplatňovaly mechanismy řešení sporů, které jsou v nich dojednány, a tudíž by již nebylo možné jednotné uplatňování práva a v rámci EU by platily odlišné právní předpisy. 2. Používat jako mechanismus řešení sporů již existující mezinárodní soudy nepřichází v úvahu, protože investoři jakožto soukromé osoby nemají právo u nich podávat žalobu, obracet se na ně mohou pouze státy. 3. Soudy, rozhodčí soudy nebo jiné mechanismy řešení sporů vycházející z mezinárodních mnohostranných dohod, jako např. ze Smlouvy o energetické chartě, která považuje za PE v /5 DT\ doc

3 základ rozhodčí řízení, jsou přípustné pouze pro určité oblasti, a nejsou tedy k dispozici pro ostatní oblasti. Nebylo by tedy možné jejich prostřednictvím pokrýt celé pole působnosti dohody o volném obchodu a ochraně investic, takže v případě takovéto dohody by nepřinesly řešení. 4. Účinnou alternativou není ani mezistátní řešení sporů, protože takový postup se zaměřuje na významná a soustavná porušování pravidel, která by mohla ovlivnit celou obchodní oblast, a proto se používá pouze v případech zvláštního obchodního zájmu. Spory týkající se investic často obsahují prvky specifické pro určitý podnik, mnohdy spojené s jednorázovými zvláštními opatřeními převážně správní povahy, jež ovlivňují provoz podniku, jako např. odebírání licencí. Jenom málo individuálních rozhodnutí týkajících se nějakého investora je dostatečně zásadních na to, aby byla projednávána v rámci mezistátního řešení sporů. Pokud bychom trvali na mezistátním řešení sporů, staly by se spory znovu ústředním bodem zájmu v našich politických vztazích a nevyhnutelně by to vedlo k výběru případů podstatného hospodářského významu, zatímco střední a menší podniky by zůstaly bez ochrany. Kromě toho může vést mezistátní řešení sporů, jak je známo ze systému WTO, k tomu, že se stát rozhodne řešit spor obecného a zásadního zájmu vzniklý při uplatňování ustanovení TTIP legislativními změnami. Postupy pro řešení sporů týkajících se investic se mají zabývat jediným zvláštním problémem, v souvislosti s nímž investor podal individuálně žalobu, a mohou tedy vést nanejvýš k jednorázovému finančnímu odškodnění. Zpravodaj se kromě toho domnívá, že by bylo z ústavního hlediska znepokojivé, kdyby se stát, jenž má povinnost sledovat obecný zájem, měl stát obhájcem soukromé osoby. 5. Řešení sporů podle vnitrostátního práva, které je ve veřejné diskusi často navrhováno, mimo jiné špatně chápe systematiku práva, z níž by tento návrh vycházel, a nebylo by to správným řešením pro všechny spory: a) Vnitrostátní soudy nejsou alternativou dosavadních úprav (tzv. mechanismus pro řešení sporů mezi investory a státem, ISDS), nýbrž je doplňují, neboť každý systém se řídí jiným souborem pravidel jak na vnitrostátní, tak na mezinárodní úrovni. Mezinárodní dohody, např. v rámci WTO nebo jiných dohod o volném obchodu, nejsou součástí právních předpisů USA. Soudy USA se tedy omezují na uplatňování vnitrostátního práva, i když je v rozporu s mezinárodní dohodou, kterou USA uzavřely. To se týká rovněž EU: mezinárodní dohody a dohody o volném obchodu rovněž nejsou součástí práva EU. b) Vnitrostátní soudy by měly být první instancí, na kterou se zahraniční podniky obracejí, nejlépe v tom případě, kdy jsou dotčeny státním (individuálním) opatřením, protože vnitrostátní právo vždy neobsahuje dostatečná ustanovení týkající se investičních norem dojednaných v dohodě, jako je např. zákaz svévolného zacházení, odepření spravedlnosti nebo zákaz diskriminace. Právo USA například nestanoví zákaz diskriminace cizinců, takže by ji mohlo připouštět. c) Vnitrostátní soudy by nemohly urovnat spory v rámci mezinárodních dohod o volném obchodu a ochraně investic ve všech případech. Ve většině situací nepovažují vnitrostátní soudy mezinárodní dohody o volném obchodu a investicích za právní základ, takže investoři by se především vůbec nemohli na soud obrátit a byl by jim odepřen přístup ke spravedlnosti. Některé státy mají problematické právní systémy, takže žaloby v těchto zemích by byly předem odsouzeny k nezdaru a partnerství TTIP by zde například nebylo k dispozici. DT\ doc 3/5 PE v01-00

4 d) Projednání žaloby podané na půdě žalovaného státu před vnitrostátním soudem by bylo oproti mechanismu pro řešení sporů sjednaného pro daný účel v dohodě o volném obchodu zdlouhavé a řídí se odhlédneme-li od byrokratických a často jazykových překážek také podle práva, proti němuž investor žalobu podává. Takový postup řešení sporů by nebyl v zájmu investora, protože by nebyl účinný, rychlý a účelný. e) Ustanovení, že se spory budou řešit pouze před vnitrostátními soudy, by mělo rovněž ten důsledek, že by již nebyly evropské dohody uplatňovány jednotným způsobem. Zpravodaj se domnívá, že takové narušení systému evropského práva by mohlo být dokonce v rozporu s evropským právem. Evropský vnitřní trh má proto oprávněně k dispozici společný soud, který zajišťuje jednotné uplatňování evropského práva. 6. Ustanovení takového společného soudu, totiž společného (nebo později i mezinárodního) obchodního (odvolacího) soudu, by oproti tomu bylo řešením, které by bylo v tomto rámci mezinárodního, evropského a vnitrostátního práva vhodné a z institucionálního hlediska by byl takový soud rovněž srovnatelný se Soudním dvorem Evropské unie v Lucemburku. Tento postup řešení by byl ze střednědobého až dlouhodobého hlediska možný a žádoucí a měl by tu velkou výhodu, že by ustanovil jurisdikci, jež by v rámci vztahů mezi investory a státy nejlépe a ve všech ohledech vyhovovala požadavkům právního státu (postup, příslušnost, transparentnost atd.). Souvisí s tím ovšem záležitosti (sídlo, náklady na plynulý provoz, řízení, náklady na řízení, dokazování, možnost podat opravné prostředky nebo odpor atd.), které není možné do ukončení vyjednávání o partnerství TTIP vyřešit. Proto zpravodaj ve svém stanovisku požádal Komisi o posouzení uskutečnitelnosti myšlenky obchodního soudu. Pokud by byl takový mezinárodní obchodní soud vytvořen, mělo by to mimo jiné například tu výhodu, že by byla díky uplatňování zásad právního státu zaručena právní jistota i ve státech s problematickými právními systémy. 7. S ohledem na výše uvedené body zpravodaj konstatuje, že mechanismy řešení sporů mezi státy a investory jsou běžným nástrojem mezinárodního veřejného práva a jsou v případě sporů tohoto druhu mnohdy poslední, ale zároveň i nejlepší a nejvhodnější možností. Zpravodaj se proto zasazuje o zařazení mechanismu řešení sporů mezi státy a investory do ustanovení TTIP, a to do té doby, než bude možné zřídit společný obchodní soud (bod 6). Od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost je EU příslušná pro vyjednávání dohod o ochraně investic. Tato skutečnost však skýtá také příležitost reformovat stávající ustanovení o ochraně investic i řešení sporů mezi investory a státy, aby byly zohledněny obavy, o nichž se vede veřejná diskuse, a vytvořena větší důvěra v úpravy tohoto typu. Komise již předložila návrhy na zdokonalení pravidel pro ochranu investic a fungování systému řešení sporů a začlenila první zlepšení do dohody o volném obchodu s Kanadou (CETA). Tato zlepšení lze ještě dále doplnit: Výčet se nachází v bodě 4 písm. d) tohoto stanoviska, aby bylo možno ještě více přizpůsobit specifika tohoto způsobu řešení sporů zásadám právního státu a působit proti dojmu, že se jedná o jistý druh náhodného rozhodování. Řešení sporů v partnerství TTIP vyžaduje ještě lepší začlenění do transparentní struktury a předvídatelnost, i když proti dosavadnímu způsobu nebylo možno z hlediska právního státu nic namítat. Dlouhodobým cílem při přepracování norem EU na ochranu investic by měla být harmonizace stávajících pravidel a usilování o jednotný systém ochrany investorů, aby se podle těchto pravidel PE v /5 DT\ doc

5 a norem mohla řídit všechna stávající i budoucí obchodní a investiční partnerství EU se třetími zeměmi. Soudržnost v oblasti regulace by měla omezit další překážky pro obchod a investice. Zboží, které se dováží z EU do USA a naopak, musí být v souladu s předpisy příslušného obchodního partnera. Ty však mohou být odlišné a být spjaty s byrokratickou zátěží a finančními náklady, což by mohlo znevýhodňovat zvláště malé a střední podniky. Aby byly tyto překážky v budoucnosti zmenšeny, nebo dokonce odstraněny, bylo by výhodné, kdyby obě strany spolupracovaly na postupném přizpůsobování těchto odlišných norem. Přitom musí být zajištěno, že zůstanou zachovány naše normy EU, např. v oblasti zdravotnictví, ochrany spotřebitele, životního prostředí atd., a že budou vyloučeny negativní dopady na veřejné statky. Komise navrhuje zřídit regulační orgán pro spolupráci, aby byla posílena soudržnost v oblasti regulace. Tento orgán by měl sloužit výhradně spolupráci a neměl by plnit žádné zákonodárné ani rozhodovací funkce. DT\ doc 5/5 PE v01-00