Skripta: 5HP324 Kondiční kurz z praktické hospodářské politiky

Transkript

1 Skripta: 5HP324 Kondiční kurz z praktické hospodářské politiky Vedoucí autorizovaného kolektivu: Ing. Zdenka Vostrovská, CSc. Autoři: Bábík Filip, Broulím Jaroslav, Cihlářová Petra, Čech Bohuslav, Červenková Linda, Füri Tomáš, Grubnerová Kateřina, Horecká Erika, Hrnčíř Petr, Hrubec Adam, Klimková Lucie, Krchová Eva, Křivánek Matěj, Křivánková Zuzana, Křivka Martin, Malíková Šárka, Mesteková Eva, Mlčák Ladislav, Němeček Stanislav, Odložilová Andrea, Podmanická Jitka, Rychetský Petr, Stehlíková Jana, Svoboda Jakub, Svoboda Radek, Vavřinová Tereza, Všetečková Jana, Zajíc Jiří Redaktoři: Havrdová Iveta, Marek Tomáš, Slámová Šárka Rok vydání: 2012

2 Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Název projektu: Inovace studijního programu Ekonomie a hospodářská správa s akcentem na internacionalizaci výuky, individuální práce se studenty a praxi CZ.2.17/3.1.00/

3 1. Teoretické a praktické základy hospodářské politiky Co je to hospodářská politika? Hospodářské systémy Ekonomické systémy Vývoj a formování hospodářské politiky Liberalismus ekonomické školy Fyziokraté Klasická politická ekonomie Neoklasická škola Rakouská škola Německý ordoliberalismus Freiburská škola Chicagská škola a monetarismus Škola veřejné volby Ekonomie strany nabídky Škola racionálních očekávání Intevencionismus ekonomické školy Merkantilismus Keynesiánství Teorie plánování Cíle, nositelé a nástroje hospodářské politiky Hierarchie cílů hospodářské politiky Obecné cíle hospodářské politiky Jaký je hlavní tradiční cíl hospodářské politiky? Měření jednotlivých cílů Funkce hospodářské politiky Nástroje hospodářské politiky Hodnocení účinnosti hospodářské politiky Nositelé hospodářské politiky a jejich rozdělení Nositelé hospodářsko-politického vlivu (vlivová sféra) Institucionální rámec praktické hospodářské politiky Vývoj ekonomicko - politických koncepcí hospodářské politiky Mezníky ve vývoji moderní hospodářské politiky Konzervativní obrat v hospodářské politice Keynesiánské hospodářské politiky Indikativní plánování jako forma hospodářské politiky Švédský model hospodářské politiky (od 30.let) Koncepce sociálně tržního hospodářství (50.léta)

4 3.7 Japonská hospodářská politika (60. LÉTA) Tržně konformní hospodářská politika Formování hospodářsko-politických zájmů v hospodářské politice Instituciální rámec praktické hospodářské politiky Úloha státu při stanovování HP Nositelé hospodářské politiky Funkce státu a principy oddělených složek moci: Makroekonomická hospodářská politika fiskální Definice fiskální politiky Příjmy státního rozpočtu Výdajová stránka státního rozpočtu Kdo je strůjcem fiskální politiky Funkce fiskální politiky Cíle fiskální politiky Nástroje fiskální politiky Typy fiskální politiky Bariéry účinnosti fiskální politiky Mechanizmus fiskální politiky (vládní výdaje) Mechanismus fiskální politiky (daně) Veřejné rozpočty Veřejný dluh Teoretické přístupy k fiskální politice Makroekonomická hospodářská politika monetární Cíle a nositelé monetární politiky Problém nezávislosti centrálních bank a způsoby jejího měření Přímé a nepřímé nástroje monetární politiky Spory o pojetí monetární politiky jako prioritního stabilizačního nástroje a spory o její účinnost Cílování inflace Východiska a vývoj monetární politiky v období transformace. Reakce ČNB na makroekonomické nerovnováhy české ekonomiky Diskuse o nezávislosti ČNB a prováděné monetární politice při snižování inflace Hospodářská politika v otevřené ekonomice Nositelé a cíle vnější hospodářské politiky Nástroje vnější hospodářské politiky Specifika malé otevřené ekonomiky Platební bilance Měnový kurz

5 7.6 Vztah mezi vnitřní a vnější rovnováhou Směnné kurzy a vyrovnávací procesy Zahraniční obchod ČR a transformace Obchodní politika Vymezení pojmu obchodní politika Směry obchodní politiky Nástroje obchodní politiky Mezinárodní ekonomické integrace a organizace Tradiční a nové přístupy v teorii obchodu Vztah strukturální a obchodní politiky Vyrovnávací mechanismy platební a obchodní bilance Strukturální změny obchodních toků a vývoj obchodní bilance ČR Vliv kursové politiky na obchodní toky Vývoj obchodní politiky ve vztahu k dovozům a vývozům Politika ochrany hospodářské soutěže Konkurence Charakteristika forem konkurence Ukazatele tržní koncentrace Formy omezování konkurence Politika ochrany hospodářské soutěže Alternativní pojetí Ochrana duševního vlastnictví Příklady aplikace POHS Případy ochrany hospodářské soutěže v Evropské unii Problematika veřejného sektoru Veřejný sektor Veřejné příjmy Veřejné výdaje Historický vývoj hospodářské politiky veřejného sektoru Rozpočtový deficit a dluh ČR Vývoj státního dluhu ČR Politika přerozdělování Pohled na politiku přerozdělování Sociální spravedlnost Chudoba Měření nerovností Základní nástroje přerozdělování

6 11.6 Diskuse k přístupu k reformám penzijních systémů Varianty politických stran Výsledky přerozdělovacích programů Sociální struktura české společnosti z hlediska vývoje rozdělení příjmů Politika trhu práce Cíle a nástroje politiky zaměstnanosti, její institucionální zabezpečení a hodnocení její účinnosti Strukturální a cyklická nezaměstnanost a odlišnosti nástrojů zaměřených na její snižování Institucionální charakteristiky (specifika) trhu práce a jeho nerovnováh Vývoj klíčových charakteristik trhu práce v procesu transformace české ekonomiky, související hospodářskopolitická opatření a hodnocení jejich účinnosti Ekologická politika Vývoj ochrany ŽP, významné mezníky vývoje Mezníky ve vývoji ochrany ŽP Udržitelný rozvoj Udržitelný rozvoj v České republice Externality Návrhy internalizace externalit Národohospodářské dopady ochrany ŽP Environmentální politika Principy (východiska) environmentální politiky v České republice Environmentální politika v ČR Instituce environmentální politiky Nástroje environmentální politiky Dobrovolné přístupy (nástroje) k politice ŽP Regionální politika Příčiny regionálně nerovnoměrného sociálního a ekonomického vývoje Charakteristika problémových regionů Analýza regionálních odlišností Cíle a nástroje regionální politiky Vývoj pojetí regionální politiky Pojetí regionální politiky Evropské unie Tržní a vládní selhání Tržní selhání Vládní selhání Ochrana spotřebitele Sociální politika a její pojetí Vymezení sociální politiky

7 16.2 Pojetí sociální politiky Sociálně politické doktríny Principy sociální politiky Typologie sociální politiky Cíle sociální politiky a jejich charakter Funkce sociální politiky Nástroje sociální politiky Objekty a subjekty sociální politiky Sociální stát Sociální zabezpečení Veřejné zdravotní pojištění Typy a charaktery penzijních systémů Důchodová reforma Ekonomická integrace Obecná charakteristika Formy, typy a cíle ekonomické integrace Vývoj ekonomicko politických integračních seskupení EU Konvergence české ekonomiky k úrovni Evropské unie Prohlubování integračního procesu v EU Evropský měnový systém (EMS) Etapy přechodu k měnové unii Maastrichtská smlouva (1993) Pakt stability a růstu (1997) Smlouva o ústavě pro Evropu (2004*) Lisabonská smlouva Hospodářská politika v ČR v transformačním období Východiska a základní pilíře transformace Diskuze o podobě transformace Privatizační procesy Cenová liberalizace a stabilizační opatření Finanční sektor Privatizace bank Vývoj makroekonomických ukazatelů: Návrhy a pokusy o reformy veřejných financí v ČR po roce Stav veřejných financí Návrhy řešení situace veřejných financí NERV a jejich Řešení důchodové reformy podle NERV

8 20.4 Pohled a doporučení podle OECD Budoucí reformy současné vlády Zdroje

9 9

10 1. Teoretické a praktické základy hospodářské politiky Mezníky ve vývoji teorie a praxe hospodářské politiky, charakteristiky moderních hospodářskopolitických koncepcí a jejich odraz v hospodářské politice transformujících se ekonomik. Charakteristika základních směrů vývoje praktické hospodářské politiky v poválečném období. Aktuální problémy současné hospodářské politiky ve světě. Slovníček pojmů: Hospodářská politika (HP) politika státu, při níž nositelé HP používají nástroje k ovlivňování ekonomického a sociálního vývoje v zájmu širších společenských cílů. Lze ji dělit na mikroekonomickou a makroekonomickou HP. Také vědní disciplína, formující se od 30. let 20. století. Její vývoj se urychlil od 70. let. Existují 2 proudy utváření HP: anglo-americký a kontinentální proud. Normativní věda klade si otázku typu co má být, jak to má být, zabývá se hodnotovými soudy (etika, právo, filosofie). Pozitivní věda věda zabývající se pouze analytickými soudy, které lze empiricky potvrdit nebo vyvrátit. Nezabývá se hodnotovými soudy, které empiricky potvrdit ani vyvrátit nelze. Ekonomie patří mezi pozitivní vědy. Politicko-ekonomický cyklus zobrazuje skutečnost, že politikové mají schopnost ovlivňovat vývoj ekonomiky tak, aby dosáhli svého znovuzvolení. Snaží se, aby se pozitivní výsledky HP dostavily v období, kdy se blíží volby. Přibližně dva roky před volbami vlády začínají preferovat expanzivní politiku, která přinese pozitivní efekty růst domácího produktu a pokles nezaměstnanosti. Náklady této politiky v podobě inflace se dostavují později po volbách. Korupce zneužití svěřených pravomocí za účelem získání nezaslouženého osobního (soukromého) prospěchu. 1.1 Co je to hospodářská politika? Hospodářská politika je obecně přístup státu k ekonomice své země. Jde o činnost, při níž nositelé hospodářské politiky (zejména vláda) používají určitých nástrojů a svěřených pravomocí k tomu, aby ovlivnily ekonomický a sociální vývoj, přičemž se snaží dosáhnout určitých ekonomických cílů. (Slaný, Žák, 1999) Hospodářská politika můžeme ji pojímat ve dvojím smyslu: (Kliková, Kotlán, 2003) Praktická hospodářská politika První přístup chápe hospodářskou politiku zcela obecně jako přístup státu k ekonomice své země. V tomto pojetí není hospodářská politika samoúčelná;; vždy se jedná o záměrnou, praktickou činnost státu. Vláda navrhuje státní rozpočet a předkládá jej v demokratické společnosti parlamentu 10

11 ke schválení;; může navrhovat nové daně, snižovat daně stávající, centrální banka s ohledem na inflaci, resp. Kurz domácí měny, může snižovat základní úrokové sazby apod. Teoretická hospodářská politika Druhý aspekt hospodářské politiky spočívá v jejím pojetí jakožto teoretické disciplíny. Teoretická hospodářská politika je zaměřena na analýzu probíhajících jevů, po které následují návrhy opatření na řešení těchto jevů pomocí konkrétních nástrojů. O tom, jakých nástrojů bude použito, a za jakým účelem, rozhoduje převažující teoretické zázemí, ze kterého vláda (stát) čerpá. Příklad: Jestliže dojde k deficitu veřejných financí, může tento schodek být anulován buď zvýšením daní nebo snížením veřejných výdajů, resp. Oběma způsoby. Teorie hospodářské politiky vychází především z ekonomické teorie z makroekonomie, ale také z politologie. Je tedy zřejmé, že hospodářská politika jako samostatná vědní disciplína se nachází na pomezí ekonomické teorie a hospodářské praxe;; je vždy formulována na základě určitého ekonomického směru, jehož myšlenky politikové ve vládě zastávají a spočívá ve využívání jim svěřených či jinak získaných pravomocí a prostředků k dosahování určitých ekonomických cílů. 1.2 Hospodářské systémy Hospodářská politika se vytváří v určitém prostředí té které země. V každé zemi jsou jiné zvyky, tradice, názory, náboženské vnímání a to se promítá do hospodářské politiky. Kromě toho bude hospodářskou politiku ovlivňovat i určitá soustava institucionálních podmínek, kterou tvoří především: a) hospodářský systém (typ uspořádání ekonomiky) b) politický systém (politické strany a politické síly) c) byrokracie d) velké sociální skupiny e) nadnárodní a mezinárodní organizace V demokratickém státě vytváří nejlepší podmínky pro optimální volbu cílů jednotlivých subjektů a efektivní využití prostředků tržně cenový koordinační systém. Tržní systém (trh) tedy představuje ekonomickou soustavu s decentralizovaným rozhodováním velkého počtu tržních subjektů (firem, domácností, ale i státu), která koordinuje ekonomické činnosti prostřednictvím nabídky, poptávky a tržní ceny. Volný pohyb cen poskytuje informace o vzácnosti faktorů a usměrňuje racionální rozhodování s možností efektivního výběru faktorů, což vede k jejich optimálnímu využívání a k maximalizaci požadovaných efektů. Zásadním úkolem hospodářské politiky je proto vytvoření funkčního hospodářského systému, založeného na tržních principech;; to mimo jiné znamená i zabezpečení volné tvorby cen bez zásahu státu nebo podniků s dominantním postavením. Všem subjektům také musí být zpřístupněny veškeré informace, které ovlivňují rozhodování podnikatelů i spotřebitelů. Organizačně příkazový koordinační mechanismus je založen na existenci organizací, přičemž organizace je chápána jako soustava vědomě koordinovaných činností a sil dvou a více osob. Jednotliví členové organizace se znají a vědomě do ní vstupují za účelem naplnění konkrétního, předem určeného cíle. Aby tohoto cíle mohlo být dosaženo, lidé musí dodržovat daná pravidla hry;; to tedy znamená, že v organizaci mají jednotlivé vazby mezi jejími účastníky převážně vertikální 11

12 charakter a mají povahu nadřízenosti a podřízenosti. I zde existují vztahy horizontální, ty však mají jiný charakter než v cenově tržním systému, protože jsou vždy konkrétně a závazně vymezeny. Můžeme tedy říci, že základním typem vztahu v organizaci je vztah autority. Mluvíme-li o organizaci, máme současně na mysli plánování (abychom mohli nějaký cíl naplnit, musíme si nejdříve naplánovat posloupnost kroků, pomocí nichž tohoto cíle chceme dosáhnout). Jedná se tedy o soustavnou, vědomou koordinaci jednotlivých činností. A všechny tyto skutečnosti zásadně odlišují organizačně příkazový koordinační mechanismus od cenově tržního. 1.3 Ekonomické systémy Zvyková ekonomika = lze jím popsat lidskou společnost v období, kdy tato společnost vzniká. Tento ekonomický systém primitivních národů je založen na intuici a pak už i na myšlenkovém vnímání, které se neustálým opakováním přeměňuje ve zvyky a tradice. Tento ekonomický systém řeší problém, který nám definuje tzv. Samuelsonova triáda (říká nám co a kolik vyrábět, jak vyrábět a pro koho vyrábět). Co a kolik je problém alokace zdrojů k čemu využít zdroje společnosti, které jsou k dispozici tak, aby byly maximálně uspokojeny potřeby společnosti (jednotlivých členů). Jak vyrábět? Tato otázka řeší problém efektivnosti, tzn. Technologie, způsob spojení přírodních zdrojů, výrobních faktorů, aby ten závěrečný produkt (output) byl co největší způsob kombinace inputu, který vede k maximalizaci outputu. Pro koho vyrábět? To je problém distribuce problém rozdělování produktu. Produkt společnost rozděluje podle různých kritérií. Aby nedocházelo k nerovnováze, tak je důležitý způsob jakým se rozděluje vyrobený produkt. V těchto priminitivních společnostech o alokaci zdrojů rozhoduje ten nejschopnější, nejmoudřejší jedinec načelník. Centrálně-plánovaná ekonomika = ve skutečnosti to byla příkazová ekonomika. Tak jako neexistuje dokonalá konkurence, tak neexistuje dokonalý plán. Úspěšnost závisí na tom, jak vedení sestaví a splní plán. Jak se produkce rozdělí? Z jednoho centra byly řízeny všechny podniky a plán se tak dlouho upravoval, až se splnil. Protože plán nefungoval plánovač má rozptýlené informace, tak se postupně plánovaná ekonomika změnila v ekonomiku příkazovou. Fungovalo to v SSSR, dnes Kuba a Severní Korea. Některé prvky tohoto systému se nám vrací do stávajícího smíšeného systému. Války a krize přinášejí větší prvky přerozdělování. Neexistují samostatně jednající hráči systému, kteří by rozhodovali. Je to dáno nacionalizací či mírou znárodnění, která v bývalém ČSR byla absolutní. Vyrobené množství nebylo ovlivněno poptávkou ani cenou, ale kritériem bylo, jestli to splňovalo centrální plán. Nabídka zboží a služeb měla být v souladu s plánem, ale poptávka nebyla v souladu s nabídkou a docházelo k převisu poptávky. Došlo k tzv. Nedostatkové ekonomice. Nebylo vůbec nic. Uspokojování převisu poptávky bylo nahrazováno přídělem a nebo černým trhem (docházelo tam k nelegální směně, bohatli ti, kteří měli v ruce nějakou službu či zboží a mohli ovlivňovat obchod). 2)Bony = duplicitní měna, něco jako dnešní stravenky. Buď jsem měl bony a nebo devizy. Toto měli veksláci, kteří s tím obchodovali. Výrobní faktory byly ve státním vlastnictví, někdy v družstevním. Soukromé vlastnictví bylo omezeno na osobní vlastnictví. Plánovači nebrali v potaz změnu poptávky. Vznikaly nepřehledné struktury výrobních jednotek, které byly řízeny z jednoho centra a tak centrální plánovač ztratil kontakt s realitou. Státní podniky usilovali o splnění plánu za každou cenu (systémem změkčování plánu a nebo tím, že handlovali v tom systému s plánovačem o tom jak plán změkčit a nebo upravit tak, aby byl plán přijatelný). Trh byl uzavřený, samostatný. Cílová funkce plánovače: plánovač musel postavit plán tak, aby ty položky byly vyšší než v předchozím období, ale ne tak vysoké, aby to ředitel nesplnil a oni spolu vyjednávali, obchodovali, handlovali, aby oba subjekty byly spokojené. To je ten trh, který byl zabudován do toho jednání. 12

13 Cílová funkce ředitele bylo splnit plán. Tržní ekonomika = na rozdíl od toho příkazového je postaven na vlastnictví, na jasně definovaném vlastnictví výrobních činitelů. Výrobní činitelé jsou propojeny trhem. Vlastníci výrobních činitelů vystupují na trhu a nabízejí služby svých výrobních činitelů. Schopnosti, které výrobní činitelé dokážou prodávají vlastníci na trhu. Trh je instituce, která umožňuje tuto směnu. Zároveň poskytuje informace o té směně a to základní informaci, kterou je cena a ta je vyjádřením vzácnosti. Cena vyjadřuje vzácnost, nemusí vyjadřovat hodnotu, protože každý z nás může mít naprosto jinou hodnotu. Tato ekonomika je postavena na koncepci minimálního státu, vláda by měla zasahovat co nejméně, protože s každým zásahem deformuje tuto instituci a také pozměňuje informace, které z ní vycházejí. Soukromé vlastnictví je naprosto převládajícím typem vlastnictví. Kapitalismus Laissez Faire popsaný model tak jako centrálně plánovaná ekonomika. Byla zde snaha vyjádřit škodlivost státních zásahů do ekonomiky. Tento kapitalismus nikdy v tom ideálním vyjádření nefungoval. Nejvíce se tomu blížila hospodářská situace Velké Británie (Anglie) v 19. století a možná i Skotsko (protože to popsal Adam Smith). Smíšený trh = dokonalý model nikdy pořádně nefungoval, vždy to bylo spíše smíšené. Smíšená ekonomika je dnes nejrozšířenější systém ve všech hospodářsky vyspělých zemích. Stát v dřívějším pojetí plnil některé základní funkce (obrana a dodržování smluv), na to se nalepila celá řada jiných věcí, které zvětšovali stát a vláda si ponechala některá aktiva (řeky, železnice apod.) a zasahovala do oblastí, kde existovala obava z výlučně tržního mechanismu (školství, zdravotnictví, turismu) a řeší tzv. Tržní selhání. Vláda selhává, protože má jako plánovač omezené informace, má omezenou kontrolu nad privátním sektorem, nad svým vlastním byrokratickým aparátem. Je omezena v tom rozhodovacím procesu. Velmi významný vliv na prosazení se smíšeného modelu má ekonom Keynes. Ekonomický systém se dělí na uzavřený (neúčastní se obchodu) a otevřený (dochází k volnému pohybu zboží a služeb). Dnešní evropský prostor představuje ten otevřený systém. Smíšená ekonomika obsahuje trh. 1.4 Vývoj a formování hospodářské politiky Teorie hospodářské politiky je mladou disciplínou, která se samostatně formuje až ve 30. letech 20. st., ale její kořeny můžeme nalézt hlouběji v historii ekonomického myšlení. Přesto dodnes neexistuje mezi odborníky shoda ohledně účinnosti či prospěšnosti mnoha základních hospodářsko politických opatření. Již v 18. st., kdy klasičtí ekonomové napadli tehdy převládající merkantilistické představy, probíhá v celospolečenských kruzích spor o úloze státu v ekonomice. Ačkoliv na úrovni ekonomické teorie v 19. st. Převládl tzv. Ekonomický liberalismus, v hospodářsko-politické praxi dominoval vždy do větší míry či menší míry intervencionistický přístup. Po velké hospodářské krizi ve 30. letech 20. st. Sice na čas převládly spíše liberální hospodářské politiky. (Volíček, Vostrovská, 2005). V souladu s vývojem ekonomické teorie se tedy v průřezu dějiny vytvářejí dvě skupiny přístupu státu k hospodářství: 1) Liberální hospodářská politika 2) Intervencionistická hospodářská politika 13

14 1.4.1 Liberalismus ekonomické školy Hlavním cílem je individuální svoboda jednotlivce. Svoboda prodávat, kupovat, projevu, tisku, cestování, atd. různé aspekty individuální svobody. Toto slovo bylo používáno rozlišně, lze mluvit o dvou proudech, pravicovém (klasický vrchol v 19. Stol.) a levicovém (moderní, vzestup ve 20. stol., takto vnímán v anglickém světě). Zásahy vlády nebo autorit do práv či schopností samostatné reakce vedou ke vzniku nerovnováhy a plýtvají zdroji. Funkce státu je v přesném 14

15 vymezení a vymáhání vlastnických práv. V oblasti teorie se opírá zejména o klasickou politickou ekonomii, neoklasickou a rakouskou školu a na ně navazující např. Chicagskou školu Fyziokraté Francie První ekonomická škola. Jednalo se o ekonomické učení, které představovalo velký pokrok vůči merkantilismu. Z Velké Británie do Francie se přesunul hlavní proud tehdejšího učení. Fyziokraté působili pouze ve Francii a jednalo se o malou školu, která působila pouze ve 2. polovině 18. století. Byli inspirativním zdrojem pro pozdější klasiky. Snažili se o emancipaci ekonomie, tzn. Aby ekonomie se ustanovila jako samostatná vědecká disciplína, protože do té doby byla ekonomie jen součást filosofie. Dalším jejich cílem bylo, aby se ekonomie stala základnou pro hospodářskou politiku státu. Fyziokratismus znamená vláda přírody. Stát se měl omezit pouze na ty činnosti, které umožňují jeho fungování. Heslo laissez faire, snížení daňového břemene, kterým vláda zatěžovala soukromé výrobce. Představitelé: François Quesnay a jeho Ekonomická tabulka Klasická politická ekonomie Má dominantní postavení z hlediska teorie HP. Začíná vydáním knihy A. Smithe: Bohatství národů (1776). Líčí kapitalismus volné konkurence jako přirozený řád, spočívající na fungování neviditelné ruky trhu, která ztělesňuje ideu harmonie individuálního a společenského zájmu. Člověk sleduje vlastní zájem a přitom je neviditelná ruka trhu vede k takovému chování, které je ve společenském zájmu. Předpokladem neviditelné ruky trhu je laissez faire zdržení se státních zásahů do ekonomiky. Hnací silou růstu bohatství je tedy sledování vlastního zájmu. Koordinující mechanismus nazval Smith neviditelnou rukou trhu. Ta slaďuje činnosti jednotlivců a vnáší do systému řád. Druhým hnacím motorem růstu bohatství je pro Smithe dělba práce, která směřuje každého do takové činnosti, pro kterou má nejlepší předpoklad. Dělba práce potřebuje velký trh, a proto jsou nejbohatší ty národy, které překonaly vlastní rozdrobenost a vytvořily národní trh.dalším stupněm je mezinárodní dělba práce a na ní založený mezinárodní obchod. Smith pochopil, že obchod není hrou s nulovým součtem, jak už kdysi tvrdili řečtí filosofové. Svobodný obchod je tedy jedním z hlavních předpokladů růstu bohatství. Představitelé: J. B. Say a jeho Sayův zákon - nabídka si vytváří svou poptávku (to zpochybnil až J. M. Keynes). T. Malthus a jeho populační teorie. D. Ricardo, který se proslavil principem komparativních výhod Neoklasická škola Z marginalistické teorie, zájem o tržní rovnováhu. Tržní rovnováha: národní hospodářství je soustava dílčích trhů směřujících vlastními vnitřními silami k rovnováze. Odmítali angažování státu v přerozdělovacích procesech. Neoklasickou teorii kritizovali institucionalisté, dle nich nelze NH zúžit na souhrn směnných aktů a ekonomické zákony na působení poptávky a nabídky. Představitelé: A. Marshall (Cambridgeská škola), V. Pareto (Lausannská škola) 15

16 1.4.5 Rakouská škola Stoupenci rakouské školy jsou odpůrci státního intervencionismu a přesvědčenými zastánci hospodářského krajního liberalismu. Její zastánci například preferují stoprocentní krytí peněz zlatem, odmítají matematizaci ekonomie. Nepracují s ekonomickými agregáty (např. HDP). Představitelé: Carl Menger - zakladatel Eugen von Böhm-Bawerk Ludwig von Mises autorem významné myšlenky praxeologie (věda o lidském jednání. Chápe člověka jako člověka jednajícího a jeho jednání jako racionální). Předpovídal krach na NY burze. Friedrich August von Hayek podle něj je jediným určitým koordinátorem výrobních a směnných vztahů cenový systém, kdy ceny jsou nositeli informací a mají nepostradatelnou funkci motivační Německý ordoliberalismus Freiburská škola Vzniká jako kontinentální reakce na keynesiánství (anglosaskou reakci na Keynese je monetarismus Chicagské školy). Tento směr položil teoretické základy poválečné obnovy Západního Německa Erhardovou ekonomickou reformou. W. Eucken, který definoval hospodářský řád jako dvě skupiny principů určující jeho charakter a způsob fungování. Jde o principy konstruující a regulující, přičemž první je jednoznačně dominantní. Tyto principy pomáhají rozlišit dva hospodářské řády: tržní a centrálně plánovanou ekonomiku. Největší přínos je ve tvorbě řádu pro fungování tržní ekonomiky, který by měl být tvořen pravidly a institucemi pro jeho dodržování. Základním prvkem ekonomického systému je hospodářská soutěž, volná tvorba cen, udržování dokonalé konkurence. Zavádí pojem sociální tržní hospodářství slovo sociální zde znamená, že směřování k vyšší výkonnosti ekonomiky má za cíl prospěch spotřebitele. Představitelé: Eucken, Adenauer, Erhard Chicagská škola a monetarismus Základní myšlenkou této školy je zejména víra ve svobodné trhy, v jejich schopnost efektivně alokovat zdroje a rozdělovat důchody, jejich liberální myšlení se orientuje na snahu minimalizovat úlohu státu v ekonomice. Tato škola používala metodologický pozitivismus, který vychází z toho, že jsou-li závěry teorie v souladu s ekonomickou realitou, jsou pravdivé (a to včetně jejich předpokladů), tato metodologie je odlišovala od keynesiánství i od rakouské školy. Představitelé: F. Knight, G. Stigler, Friedman byl odpůrcem Keynesovy teorie. Je znám jako čelní představitel monetarismu, který je založen na vzkříšení teorie peněz (I. Fisher). Odmítá přílišné zasahování státu. G. Becker 16

17 1.4.8 Škola veřejné volby Jedná se časově o poslední teoretický zdroj formování teorie HP. Vychází ze skutečnosti, že se lidé nechovají racionálně jen v oblasti ekonomie, ale také v politice. Vychází z metodologického individiualismu, který aplikuje na člověka politického. Používá nástroje a metody ekonomie k analýze politického chování a rozhodování. Toto rozhodování je podřízeno stejným ekonomickým zákonům jako chování jednotlivců směňujících na trhu a snažících se maximalizovat svůj vlastní, individuální prospěch a ne obecné blaho. Zavádí nové pojmy: racionální ignorance, model středového voliče Představitelé: J. Buchanan, K. Arrow, W. Niskanen, M. Olson Ekonomie strany nabídky Vznik v 70. letech 20. st. Ekonomické problémy jsou způsobeny špatnou motivací na straně nabídky, zejména v důsledku nadměrného zdanění. V období útlumu doporučovali razantní snížení daní, které vede k oživění ekonomiky Škola racionálních očekávání Říká se jí také nová klasická ekonomie. Pojem racionální očekávání zavedl v roce 1961 Američan John Muth. Úplně zavrhli Lafferovu křivku. HP by měla být časově konzistentní - lidé si vytvářejí plány na určitou dlouhou dobu dopředu (vlastní investice apod.), ale když po určité době Centrální Banka nedostojí svému slibu a změní měnovou politiku, lidé jsou zklamáni a musí své plány změnit. Makro ekonomické modely mají mít mikroekonomické základy. Představitelé: Muth, Kidland a Prescott, Lucas Intevencionismus ekonomické školy Odmítá samoregulační schopnosti trhu a upozorňuje na jeho selhávání, nedokonalosti a rigidity. Smithova neviditelná ruka trhu nestačí a musí nastoupit i viditelná ruka státu, která ekonomiku reguluje. Stát má svými zásahy kompenzovat chybná rozhodnutí soukromého sektoru a zajistit tak žádoucí vývoj ekonomiky. Moderní intervencionistická hospodářsko-politická doktrína se zformulovala po Velké hospodářské krizi na základě učení J. M. Keynese, ale ideově navazuje již na merkantelistické a kameralistické učení raného novověku Merkantilismus První intervencionistický směr vznikající na přelomu 17. a 18.st. Merkantilisté byli přesvědčení, 17