Kde končí svět Kde končí svět Lenka Lanczová Víkend, ZABILI KENNYHO! Ten den začal jako každý jiný. Budíkem. Když zapípal odporně pronikavým

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Kde končí svět Kde končí svět Lenka Lanczová Víkend, 2000 1. ZABILI KENNYHO! Ten den začal jako každý jiný. Budíkem. Když zapípal odporně pronikavým"

Transkript

1 Kde končí svět Lenka Lanczová Víkend, ZABILI KENNYHO! Ten den začal jako každý jiný. Budíkem. Když zapípal odporně pronikavým zvukem do vydýchané trny, natáhla jsem ruku, zašmátrala po poličce a zacvakla jej. Potud vše při starém, ale teď pozor, změna: bez známek rozčarování, bez pokusů o schování hlavy pod polštář, ba dokonce i bez hlasitých výkřiků, ať mi máma napíše omlu-venku, protože jsem strašlivě nemocná, všechno mě bolí a každou chvíli upadnu do bezvědomí, pokud rovnou neumřu, i bez tichých kleteb a sprostých slov, kterými dávám světu najevo svou neochotu, že musím v tomhle ošklivém ránu vstát a vyrazit za věčnou a, co si budeme povídat, marnou snahou nacpat si do hlavy nějaká moudra, odhodím deku a vyskočím z postele, div se hlavou netrknu o její horní patro. "Vstávej, moulo," pobídnu neforemný balík choulící se na vrchní palandě poschoďové postele. Brácha cosi zachrochtá. Dnešní den sice začíná jako každý jiný, na první pohled úplně obyčejný čtvrtek, navíc větrný a mokrý, drobné kapičky deště bubnují do okenních tabulek, nakonec, co také čekat od počasí druhého prosince, že, přesto je něčím zvláštní. Veškerý čas, který jsem získala k dobru bystrým opuštěním vyhřátého pelíšku, strávím u velkého zrcadla připevněného nad toaletkou. Dám si záležet! Kdepak džíny a mikinu! Nejdřív kalhotky, podprsenku a ponožky, pak růžové elastické tričko s dlouhými rukávy a lacláče ze super stříbřitého materiálu, který na první pohled vypadá jako lesklý plech. Zdání klame, kalhoty jsou velice pohodlné a perfektně přilnou k bokům i stehnům. To budou holky slintat!!! Pečlivě se okouknu ze všech stran, vyprším se zleva i zprava, pak rozčešu hnědé, něco málo pod ramena dorostlé vlasy, abych si na hlavě vyrobila cosi jako drdůlek, leč přední prameny nechám splývat podél tváře. Ještě oční linky... Do pokoje nakoukne mamka. "Sandro, Adame, vstáváte?" "No jo," zahučím koutkem úst, maximálně soustředěná na líčení. Stačí nepatrný pohyb a musela bych se jít umýt.. S bráchou musí máma zacloumat. "Adame?!" "Vždyť už jdu!" zavrčí nepřívětivě rozespalým hlasem. "Nemůžeš ho probudit?" vytkne mi mamka. "Budila jsem ho," odtuším nevzrušeně. Její pozornost se zaměří na mne. "Nezbláznila ses? Chc jít do školy zmalovaná jak plakát?!" "Ne," zazubím se na ni, spokojená se svým výtvorem. Ol je stále na svém místě a linka jak podle pravítka! "Pou; nalíčená, mami. To je dost velkej rozdíl." "Stačí, že hřešíš řasenkou a pudry a parfémy, nemůžeš... "Jsem dospělá," připomenu, čím se dnešní den liší. "Dospělá budeš až v osmnácti. Dokud chodíš do škol; musíš poslouchat, ať se ti to líbí, nebo ne." "Nelíbí," odpoví za mě brácha hrabající se z poschoďovk) "Běž si tahat gumovýho kačera, jo?" poradím mu. "Zapomínáš, tlustýno, že mně už patnáct dávno bylo a tak z toho nedělám vědu," prohodí bohatýrským stylem. "Adame!" napomene ho mamka v marné snaze zabráni hádce. Název, který mi dal, mě vždycky vytočí na nejvyšší míru nemohu ho nechat bez povšimnutí: "Kreténe!" "Sandro!" krotí mamka pro změnu mne. "Tak ať si nechá blbý řeči!" vybuchnu rozzuřeně. "Pro pravdu se každej zlobí," přisadí si rychle. Hodím po něm kartáč na vlasy, kupodivu se i trefím, bráška výpad nečekal a kartáč jej zasáhne rukojetí do čela. "To sis dovolila moc!" zahučí temně a jde po mně. Uskakuji před jeho pěstmi. "Blbečku! Patří ti to..." "Necháte toho?!" běsní mamka, což zrovna velký účinek nemá. Šarvátka přiláká Berušku, naši malou černou jezevčici, která Stránka 1

2 je svým založením pacifista a nesnese ani hádky, natož rvačky. Hned se do sporu vloží ohlušujícím štětokem a vypadá pěkně zmateně, když neví, koho z nás má vlastně bránit. Se snídaní se nezdržuji, nesnídám už pár let. Na mé postavě to vidět není, blbeček narážel na skutečnost, že zrovna vychrtlá nejsem. Děda říká oplácaná, dost hnusné slovo, brr... Nejsem tlustá, to určitě ne, ale spokojená sama se sebou také ne, přála bych si být štíhlejší, protože v módě jsou průsvitné holky, čím slabší, tím víc jsou in... "Pořádně se obleč, je tam zima," radí mi mamka, když si na růžové tričko navlékám zimní bundu. "No jo..," zapnu si jedním tahem zip. "Vzala sis svetr?" "No jo..," utáhnu pásek. "Nezapomeň na deštník." "No jo..," omotám kolem krku dlouho šálu, nazuji si vysoké zimní boty a mizím ve dveřích. "Zmrzni si!" popřeje mi mamka. Tradiční ranní klasika opakující se s železnou pravidelností pět dní v týdnu... Ten deštník ale nebyl zas tak špatný nápad, uznám v duchu hned před domem, když se do mě opře silný vítr a ohodí mou nalíčenou tvář studenou sprškou. Vrátit se však pro něj nemohu, z principu, musela bych dát mámě za pravdu... Doufám, že ho bude mít Blanka, pro kterou zacházím do sousední ulice. Tentokrát ani nemusím zvonit, v řadovce, kde bydlí, se svítí v chodbičce, stačí otevřít dveře. Pohled na nejlepší kamarádku, se kterou sdílím společnou lavici už devátým rokem, kterak se fackuje se svým mladším bráškou, mě pobaví i uklidní. Vřelé sourozenecké vztahy jsou asi všude stejné! "Polil mi angličtinu kakaem a nevyvenčil psa," žaluje Blanka. "A ještě je drzej. Nezabila bys ho?" Ochotně přikývnu. Ano, dost důvodů, proč vraždit! "Vezmi deštník, Blani, já jsem zapomněla." Kamarádka vyloví ze skříně prostorné paraple, pod které se schováme a ještě zbyde místo, vystrčí bráchu ze dveří, ukáže mu sevřenou pěstí, co ho čeká, jestli se nepřestane okamžitě šklebit, a zamkne domovní dveře. "Někdy mě tak strašně štve," stěžuje si. "Mě štve brácha pořád, ne jen někdy," ujistím ji. "Proč nejsem jedináček!!!" zalká. "To bych si taky přála," vzdychnu. "Mít mladšího bráchu je horší než staršího." "Tomu nevěř," upozorním ji. "Vyjde to na stejno jen s tím rozdílem, že já ho nemůžu zfackovat, protože se ten prevít nenechá. A pak, ty si od bráchy odpočineš aspoň ve škole, zatímco já mám toho debila na očích čtyřiadvacet hodin denně! Nejhorší trest je chodit do jedné třídy s bráchou." "No jo, jenže pět let je dost velkej rozdíl," namítne. "My jsme s Adamem o deset měsíců... a je to na provaz," mávnu nikou. Smůla byla v tom, že milý bráška trpěl v raném dětství záhadnou vadou zvanou hyperaktivita. Chodit se naučil v devíti měsících, o měsíc později se dokázal vyšplhat z postýlky, v roce vylezl na parapet a vypadl z okna... Naštěstí to nebylo vysoko a spadl do trávy... Učitelky ve školce z něj byly většinou na mrtvici, Adámek potřeboval osobního bodyguar-da. V šesti letech usedl do školní lavice třídy 1. A... A po dvou měsících už byl zase zpátky ve školce s puncem hyperaktivika nezralého pro školní docházku. Nedokázal sedět na místě ani čtvrt hodiny, natož aby vydržel pětačtyřicet minut! Rok se flákal ve školce a dalšího prvního září opět usedl do školní lavice třídy 1. A, leč tentokrát po boku své mladší sestry... A od té doby mám peklo. Adam dělá spoustu sportů, má kupu koníčků a zálib a učení mu jde lépe než mně, bez námahy mívá vyznamenání a vůbec se počítá mezi studijní typy. Až ke škole si notujeme v lamentacích na nevděčné sourozence, takže přehlédneme Radku. "Letíte jak splašené!" Poslední z našeho čtyřlístku, kterou rodiče (učitelé) pokřtili Stránka 2

3 málo obvyklým jménem Anastázie a jíž nikdo neřekne jinak než Stacy, už je dávno ve třídě, stejně jako většina lidiček. Prostor za dveřmi s cedulkou 9. A připomíná spíš arabskou tržnici, ve třídě je stejný šum, rachot a zmatek. Mnozí honem dopisují úkoly, puberťáci si hrají na honičku a holky jsou nalezlé v kroužku kolem Adriany. Náš příchod jim zavdá nové téma hovoru: na okamžik všechny umlknou, změří si kriticky můj ohoz a honem hlavy k sobě... Moje nejlepší kamarádky jsou vstřícnější. "Fakt super," prohlásí Stacy, od které pochvala těší nejvíc, protože po devítce hodlá jít na oděvní průmyslovku a už kolik let si sama vymýšlí a šije perfektní modely. "Kdes to sehnala?" rozplývá se Radka, co chodí oblékaná jako manekýnka, protože její máma s tátou podnikají, jsou v balíku a svému jedináčkovi kupují poslední výkřiky módy. "Ach jo," vzdychne Blanka. "A já abych nosila debilní mikiny s kačerama..." "Co to všichni píší..?" zeptám se podezíravě a když se moje obavy potvrdí, mám pilno do zazvonění sesmolit úkol z matiky, na který jsem si včera ani nevzpomněla. Matikář Zdeněk Polák, odporný chlap, si úlohy sesbírá hned na začátku hodiny, načež začne zkoušet. Kdepak podle abecedy nebo třeba podle toho, kolik má kdo známek či kdo ještě vůbec nebyl zkoušený, tenhle způsob považuje za primitivní a pro matematika nehodný. Oběti si vybírá podle nejrůznějších matematických výpočtů, kdy sčítá, odčítá, násobí a dělí číslice v datumu dne, případně zvolí náhodné číslo a čaruje s ním tak dlouho, dokud mu nevyjde něco mezi jedničkou a 22, neboť tolik žáků sedí v 9. A. Dnešní tah se mu povede, pod číslem devatenáct se skrývá nejvyspělejší žákyně třídy Lucka Pichlová. Jednadvaceti lidem se v tu ránu uleví, Píchačka, jak jí kluci hanlivě říkají, protože nás neustále krmí svými lovestory, podle kterých není panna, rychle sjede zipem na svém už tak dost odhaleném dekoltu ještě o dobré dva centimetry níže a odviní se k tabuli. Polák se na ni zálibně usměje. "Tak copak víš o funkci sinus, Pichlová." Lucka o něčem takovém, jako je sinus, slyší prvně v životě, z hluboká se nadechne, až se jí ňadra vzedmou, a zakňourá: "Ale to je nová látka..." "Všechno je jednou nové," namítne matikář, očima spočine na bujných tvarech a navrhne: "Zkusíme si to na příkladech. Vezmi si pravítko a křídu a narýsuj trojúhelník..." Lucka se s dřevěným pravítkem ohání dost nešikovně, řekla bych, že si na nemotornou spíš hraje, ale kroutí se a vlní a brzy slaví úspěch. Polák neodolá a jde jí pomoci, přes její ramena uchopí pravítko a pomáhá jí rýsovat. Vyměním si znechucený pohled s Blankou, pak se pootočím dozadu na Radku se Stacy. Stacy zvedne oči v sloup: "Slizák." Učitel Polák mi nikdy nebyl sympatický, vadí mi, že řeči prská a má hnusný zvyk sedat si při výkladu holkán lavici, kvůli Blančině malému vzrůstu vegetíme už ve dr a věčně máme poprskané sešity, natož když mi ve vyš; ročnících došlo, co se za jeho nadržováním vyspělým š lačkám skrývá. Obletuje Lucku jako čmelák, příklad v p statě vyřeší za ni a ještě ji neustále oplácává. "No vidíš, a pak že to nepůjde. Sedni si. Chvalitebně.' Píchačka udělá spokojený kukuč. Umí svých trojek vyuz Druhou obětí je Aleš Presl, řečený Presbuřt. Ačkoli je tvary jsou také oblé, na matikáře dojem neudělají, po krátké a nerovném souboji ho vyžene se čtyřkou. O velké přestávce se vytasím s krabičkou čokoládovýc tyčinek MERCl a obejdu s ní celou třídu. "Máš narozeniny? Blahopřeju..." Odvážnější kluci přidávají ke gratulaci pusu, ti nejodváž nější polibek! Dušanův si vychutnám, už proto, že je to nej hezčí kluk ze třídy a vím, že Adriana si na něho dávno brous zuby. Celkem odvážně mě ohne přes lavici a políbí. Stránka 3

4 "Tyyyy vole," zahučí kluci uznale. U holek si nešplhnu, to je mi jasné. "Nechá se olizovat," prohlásí znechuceně Helena. Zůstanu nad věcí: "Závidíš?" "To bych měla co..!" ušklíbne se, ale další spor vzdá. Adriana, ta kráva, se mi pomstí jinak. Překonám se a ačkoli se s ní naprosto nesnesu, u příležitosti tak slavné události, jako jsou moje patnáctiny, jí nabídnu MERCL Vybalí tyčinku a změří si moje lacle. "Pěkný kalhoty." Nechám se nachytat: "Díky." "Akorát že ti nesluší. Máš v nich děsně velkej zadek." Nejradši bych jí omlátila krabičku MERCl o hlavu, ale tím bych jen dala najevo, jak se mě její slova dotkla. "No a co já?" volá za mnou Adam, kterého jsem ignorovala. "Ty si trhni," zavrčím vztekle, hodím zbytek čokolád do svého batůžku a pokořena do hloubi duše vyjdu ze třídy a zamířím na WC. Mám štěstí, krom dvou šesťaček se u umývadel nikdo nemotá, dám si tu práci, abych si vylezla na odpadkový koš a podívala se na své pozadí v zrcadle. Hm... Doma se mi to nezdálo, ale teď, když to Adriana řekla, vypadá, jakoby můj zadek narůstal a bobtnal a byl čím dál větší a větší... Veškerá radost ze super lacláčů je tatam. Adriana má pravdu. Na toalety vejde Stacy. "Co tu blbneš?" "Nic," odseknu, odkopnu odpaďák zpátky ke stěně a tvářím se, že si musím umýt z prstů neviditelné kaňky. "To je čistá závist," upozorní mě. "No, jenže já zadek mám!" Stacy se zatváří pobaveně. "Každá máme zadek." "Ale ne tak velkej," tvrdím zarytě. "Že zrovna ty dáš na Adrianiny kecy..." Pohodím hlavou. Zrovna já, ano. S Adrianou se nemůžeme shodnout asi od šesté třídy a od osmé si vyloženě vadíme. V deváté jsme přímo na nože! Nevím, co vlastně proti mně má, ale vzhledem k tomu, zeje hezounká jak obrázek, všechny kluky má omotané kolem prstu a navíc je vůdčí typ, občas mi umí připravit ze života peklo a poštvat proti mně celou třídu! No, celou ne. Blanka, Radka a Stacy se nikdy nenechají zmanipulovat, stojí při mně. Adriana není vysazená jenom na mě, občas si vybere i jiného obětního beránka. Ostatní holky jí raději lezou do zadku, aby se jí zalíbily! "Pohni," vytrhne mne Stacy z melancholie. Nestihnout začátek chemie by fakt byl hřích! Slečna učitelka Jarmila Kadecková, která k nám prvního září přišla hned po ukončení pedagogické fakulty, během týdne dokázala, aby se do ní zamilovali všichni kluci, protože je fakt moc hezká, a během měsíce ztratila veškerou autoritu, protože je moc měkká, křehká a slabá, nám na dnešek slíbila písemku na chemické rovnice. Krom pár jedinců s přirozenou inteligencí, kteří je dokázali pochopit, a krom Libora Mědílka, šílence, jehož chemie dokonce baví!, v tom vesměs všichni plaveme a kupříkladu pro mne by se napsání písemky zrovna dnes rovnalo katastrofě. Vynalézavosti se však meze nekladou, proto si třída oddychne, když se hned po zvonění, ještě než stihne Jarmila připravit sešity, objeví u tabule Dušan s Pavlem. 11 "Co chcete, kluci? Rozdat papíry?" domnívá se úča mylně "My jsme vám přišli poblahopřát," usměje se bezelstně Dušan, zatímco Pavel už Jarmile strká obdélníkový předmět zavázaný růžovou stužkou, ve kterém poznáme bonboniéru. Jarmila znejistí. "Poblahopřát..? K čemu? Nemám svátek!" "To je k Mikuláši," prohlásí Dušan. "Ale přece... dnes není Mikuláše a já " "Protože nejste místní, nemůžeme za vámi zajít v neděli," pokrčí rameny Pavel. "A zítra už vás na nic nemáme." "No dobře, ale..." Jarmila je celá růžová. "Proč byste mi měli něco dávat...?" I na tohle zná Dušan odpověď: "Každý by měl něco dostat, ne? Hlavně ten, kdo si to zaslouží." Stránka 4

5 "Vy si to zasloužíte určitě, slečno Jarmilo," dodá Pavel. Třída se dovtípí a klukům pomůže mnohahlasným pokřikováním: "Ano! Zasloužíte si to! Jste moc hodná! A milá!" Kdosi z kluků dokonce doplní: "A krásná..." Zkrátka, Jarmilu rozložíme jak prvky v chemické rovnici. Po těchto komplimentem nemůže sbalit bonboniéru a vytasit se s písemkou, takže krabičku otevře, rozdá čokoládové bonbony a pak si s námi ty hnusárny kolem rovnic opakuje, přičemž je ve třídě takový hluk, až k nám v jednu chvíli nakoukne učitelka Rubenská, co má v sousední devítce angličtinu. "Co tu řvete, skotáci?! Kde máte vyučujícího?" "Támhle!" ukážeme prstem na křehké stvoření, postavou menší než většina kluků a dokonce i než pár holek. "Vy jste tady?" podiví se Rubenská, stará škatule. "Rušíte ostatní třídy, jestli vás to zajímá, slečno." Po jejím odchodu nastane ve třídě kýžený klid. "No..." Hlesne Jarmila. "Tak vám moc děkuji..." Pak ticho rozčísne hlas zvonku, třída ožije a pokud Jarmila ještě něco řekne, stejně už to nikdo neuslyší. Opustí třídu, aniž by si odnesla krabičku se zbylými bonbony. Kluci se vrhnou ke stolu a div se o ně neservou. "Jste kreténi," prohodí Adam a zní to pěkně naštvaně. "Co je, vole?" podivuje se Milan, pusu naditou čokoládou. "Bude mít průser," soucítí s chemikářkou Radka. 12 "Ale písemka se nepsala, ne? A to je hlavní,"soudí Pavel. "Správně," usměje se Adriana. "Nemá bejt měkká." "Chudák Jarmilka," vzdychne Blanka. "Je docela dobrá..." "Jo, dámy, život se s nikým nemazlí," pokrčím rameny. V té chvíli netuším, jak moc jsou moje slova pravdivá! Dějepisář Stanislav Holec, dědula s trefnou přezdívkou Senila, co už snad stým rokem přesluhuje důchod, protože nikoho jiného nemůže ředitelka do naší díry, alias Horního Kostelce, sehnat, se také s nikým nemazlí. "Kdopak nám půjde povědět něco pěkného? Hlásí se někdo?" zahájí familiárně hodinu, zašvidrá přes tlusté obroučky brýlí do třídy a zaraduje se: "No, že by Wilhan?" "Kdepak, já se jen drbal ve vlasech," ujistí ho Jakub. "Nuže, vyvolám sám," zalistuje Senila ve svém ošuntělém notýsku a nečekaně řekne: "Klimešová." Trhnu sebou. S tímhle jsem jaksi nepočítala... "Já..?" Senila na mě upře chabý zrak. "Jsi Klimešová, Klimešová?" Pár lidiček se téhle debilitě dokonce zasměje. "Pane učiteli, já mám dneska narozeniny. Je mi patnáct!" zkusím vsadit na emoce. Senilovy city jsou však dávno vyprahlé, protože s ním tohle sdělení vůbec nehne! "Výborně, pojď nám předvést své patnáctileté znalosti..." Na vteřinku zapřemýšlím, zda má cenu zapírat žákovskou, ale pak rezignuji, tenký sešitek vezmu s sebou a hodím ho Senilovi na stůl. "Druhá světová válka je pěkné téma." Málem jdu do kolen. Na válce nevidím nic pěkného, natož když vím pouze kdy začala a kdy skončila! To se však zdá Senilovi žalostně málo, chce po mně data různých bitev, pleskám je dohromady, sázím na intuici a hádám... a většinou špatně, takže se vůbec nedivím, když mě vyžene se čtyřkou. "Život je někdy pes," zhodnotí výstižně moje pocity Stacy cestou do jídelny. To teda je! Hnusně uslintaná doga! Zvlášť když je k obědu dušená mrkev, brr S už tak dost pošramocenou náladou se doploužím domů, kde den blbec pokračuje. Hned v chodbě, sotva se přivítám s Beruškou, jejíž jezevčický život se skládá ze samého čekání a vítání, je nás doma pět, takže se má stále proč radovat, se chytnu s dědou. Štrachá se v botníku, nadává na nepořádek, jaký v něm panuje, dělá ho ještě větším, protože se v botách přehrabuje, některé mu vypadnou z polic ven, on je sice sebere, ale hodí do jiné přihrádky, a pak vinu svede na mě: "Proč tu, krucinál, někdy neuklidíš?", Já?" opáčím udiveně. "Proč zrovna já?" Stránka 5

6 "Máš tam škrpálů nejvíc ze všech!" "To zrovna," ušklíbnu se. "Nemám co nosit..!" "A tyhle nejsou tvoje? Tyhle taky ne? A tyhle?" Dědu chytí fantas, vytahuje jedny páry za druhými a háže je na hromadu. "Pak se v tom má člověk vyznat!" "Co děláš?!" děsím se narůstající hromady. "Hledám svoje boty. Zimní, takový hnědý, semišový..." "Vidíš, že tady žádný takový nejsou. Každý přece máme svou polici, proč je hledáš mezi mými??" "Určitě jste mi je někam zakramařili," zlobí se. Pak přehlédne nepořádek, který svou razií udělal, a nařídí mi: "A koukej ten bordel uklidit. Jsou to všechno vaše boty." "Pch, to určitě," zavrčím vztekle. "Mám narozeniny!" Tohle sdělení ho nechá absolutně chladným, s nespokojeným mručením odkráčí. Z hromady bot si vyberu pouze svoje a ty narovnám do druhé police odspodu. Děda je expert! Trpí dost pokročilou sklerózou a navíc má pocit, že mu všichni všechno děláme naschvál. Děda stále vyhrožuje, že půjde do domova důchodců, ale jsou to jen plané řeči, aby měla mamka pocit viny. Kdyby se odstěhoval aspoň na čásek k tetě Lídě, mamčině sestře, získala bych svůj vlastní pokojíček a nemusela sdílet společnou místnost s debilním bratrem... Na kuchyňském stole leží stokoruna a lístek s máminým písmem. Půlku chleba, kečup, 20 dkg eidamu, makové špičky. Celá nakřivo! Otevřu ledničku, abych si spravila chuť něčím lepším než je dušená mrkev. Žádné poklady neskrývá, nakonec vytáhnu jogurt. Ach jo, to je dneska den! 14 V pokojíku si pustím nahlas A*TEENS, ti nezklamou, vyženu Berušku, která má tendenci se ke zpěvu přidat svým vytím, švihnu batohem do kouta a jakmile se převleču do domácích džínsů a trička, posadím se k počítači. Včera ho táta dovezl, celá rodina asistovala při jeho zapojování! Celeron 400, to je jiný stroječek než stoletá 386, na které jsem dosud dělala materiály do školního časopisu. Vida, časopis! Prosincové číslo nejlepšího plátku na světě, Titanicu, aneb My se nepotopíme!, pomalu začíná hořet, díky prázdninám je tenhle měsíc mnohem kratší než jiné, měla bych se na to mrknout, opsat příspěvky, co mi kdo dal, opravit v nich hrubky a dát jim formu... Hlavně přepsat a vytisknout Seznam hříchů a Anketu oblíbenosti a nezapomenout na pranostiky! Nejvíc práce mi dá najít ofocené materiály, které jsem si vytáhla v knihovně z moudrých knih. V plném zápalu práce mě překvapí příchod Adama a jeho kámoše z florbalu Matěje, který chodí do béčka. "Ahoj," pozdraví mě, což mě celkem překvapí, protože ve škole na chodbě holky vyloženě přehlíží. Tedy, krom Stacy. Brácha je větší buran: "Proč jsi nenakoupila?" "A proč jsi nenakoupil ty?" opáčím nevzrušeně. "Nákupy jsou tvoje povinnost, já chodím se psem." "Pustit Berušku na dvorek bych dokázala taky. Na vycházce jsi nebyl, ani nepamatuješ!" "Je to tak rozvržený? Je. Sama sis vybrala nákupy." "Na to ti kašlu," ujistím ho. "To jsem teda zyědavej, co budeme večeřet," ušklíbne se. "A vypadni od počítače. Není jen tvůj." "Tvůj taky ne," ujistím ho, nicméně Matějova přítomnost mě donutí textový program uložit. Nechci se totiž před cizím klukem s bráchou hádat... Navíc před hezkým klukem, vloni jsme ho Stacy všechny záviděly! Uvolním místo u počítače, avšak v pokoji provokativně zůstanu. Ti dva si pustí Adamovu hru NHL 2000, kterou včera dostal a tudíž ji vůbec neumí hrát, večer nad tím spekulovali s tátou dobře hodinu, koumáci, zatímco Matěj ji podle řeči má už dávno a je tím pravým, 15 kdo bráchovi ukáže, o co go. To, že zůstanu v pokojíku, žádn} efekt nepřinese. Jsem pro ně vzduch. "Jiný hry nemáš?" zeptá se potom Matěj bráchy. "Akorát ségra dostala SW Racer k narozeninám..." Stránka 6

7 "Něco dětskýho, co?" Málem jdu do kolen. To je úroveň!!! A já se schválně šh do koupelny přečesat a navonět... Blbečci! Nemám však ani čas se dostatečně urazit, podle radostnehc psího štěkotu, kterým Beruška vítá své příchozí paničky, nárr všem třem dojde, jaká bije, a Matěj se bere k odchodu. Naši se sešli před brankou, což je dost výjimečné, táta dělá m nádraží, přesněji řečeno na kolejích, coby strojvedoucí se na nádraží moc nezdrží, a tedy na různé směny a služby, ne a mamka, která má v bývalém internátu SIS pronajaté dvě místnosti k provozování praxe rehabilitační a masážní sestry. chodí domů velice nepravidelně. Příchodem rodičů skončí celkem poklidná idylka. "Jak to, že nikdo nenakoupil?!" "Měl jsem zápas, nebyl jsem doma," pospíší si Adam. "Však by to stihl, kdyby chtěl," pokrčím rameny. "Není to tvoje práce, Sandro?" uvědomí si táta. "Možná jindy," usoudím nevzrušeně. Tatík si pro vtipnou kaši zřejmě dvakrát nešel, jeho dotaz prozradí naprostou nedůvtipnost: "Proč ne dnes?" "Protože," zůstanu nad věcí, "mám narozeniny." Zírá na mě jako zjara. "No a? Co se tím mění?" "Pro mě teda spousta věcí!" odseknu dotčeně. "Haha," zasměje se Adam ironicky. "Chtěla jsem udělat k večeři špagety," prozradí nám mamka. "Teď vážně nevím. Není tu ani kousek chleba, nic." "Mám hlad jak pes," ozve se Adam. "Žereš jak kyselina," ušklíbnu se na něj. "Já nemám tukový zásoby jako někdo..." "Debile!" "Necháte toho?!" zakročí mamka. "To je jediné, co umíte. Hádat se! Aby někdo z vás hnul prstem, to ne. Ubylo by vás, kdybyste vyluxovali? Nebo nakoupili?" 16 "Nebo nedej bože připravili něco k večeři?" doplní táta. Jasně, budu na své narozeniny makat! "Moc se neškleb. Ty to jako holka budeš potřebovat." "Já se dobře vdám," odseknu. "Na tohle budu mít lidi!" "Chachá!" baví se brácha. "Kdo by si tě vzal, tlustýno?" Oženu se po něm: "Kreténe!" Berušce se samozřejmě můj výpad nelíbí, začne vyskakovat, cvakat zubama a štěkat, jako by nebylo už takhle dost rachotu. Rodinná veselíce přiláká i dědu, chvíli moudře přikyvuje, načež se nechá slyšet, že tady mají naši tu svou moderní výchovu. Se stisknutými rty pak za trest škrábu tunu brambor, aby je mohl táta nastrouhat na robotu a mamka napekla bramboráčky. Mají skvělou chuť, to se musí nechat, protože jsem však v téhle nemožné rodině nepochopena, natruc si vezmu jen jeden. Aby viděli, jak mi ubližují! "Je to samej česnek," huhlá nespokojeně děda, zatímco brácha si bere už čtvrtou placku! "A málo majoránky." "Jsou výborný," pochválí táta mamce dílo. "Taky hodně pečený," zlobí se děda. "Jako bys nevěděla, Evo, že to nemůžu ukousnout..." Brácha se natáhne pro poslední: "Jsou fantastický." Kousnu se do rtu. Nikdo mou protestní akci nepochopil! A já, nána, si vzala jen jednu... Takže jsem potrestala tak akorát sama sebe a dopřála bráchovi hody obžerství... "Jo, a ty boty," zvedne děda ukazovák. "Už jsem si vzpomněl. Sandra mi je odnesla k ševci a nevyzvedla!" "Jaké boty?" reaguje mamka. "K jakýmu ševci?!" podivím se. "V Kostelci je švec?" "Ty zimní, semišový. Potřebovaly podrazit podpatek." "Táti, tyhle boty přece už roky nemáš," snaží se máma. "Ševcovna nefunguje dobře pět let," vzpomene si táta. "No prosím!" rozzlobí se děda a ke svému úžasu jsem to zase já, kdo za všechno může! "Tys je zapomněla vyzvednout a teď o ně přijdu, když už tu švec žádnej není..." Stránka 7

8 "V životě jsem ti žádný boty do správky nenesla!" vybuchnu dotčeně. "Tohle jsou teda narozeniny..!" 17 II "Ty si máš co stěžovat," pousměje se mamka. "Oslavili jsme je včera, ne?" "Zdá se ti snad, že jsi toho dostala málo?" chytí se táta mé narážky. "Jsem moc zvědav, až si budeš sama vydělávat..." Vší silou zatnu zuby. Moje nevděčnost, známé téma, vydá na dlouhé litanie... Nevážím si peněz, nevážím si rodičů, nevážím si jejich péče, však on mě život naučí... "Jen co se budeš muset starat sama o sebe," vyhrožuje mi. "To uvidíš! Třeba i na intru, poznáš, zač je toho loket!" "Už aby to bylo!" zavrčím ponuře, ale dost tiše na to, aby mě zaslechli. Brácha na mě udělá pobavený škleb. Můžu si za to sama, vím moc dobře, že je mnohem lepší mlčet, protože odmlouváním a poznámkami školení pouze prodlužuji... Blabla! Raději se zvednu a jdu sama od sebe na své narozeniny (!) umýt horu mastného nádobí. Klid nenajdu ani pod sprchou, útěchu nacházím v proudu horké vody, hrozně se mi to líbí, ovšem našim už mnohem méně. Netrvá dlouho a už mi buší na dveře: "Okamžitě zastav tu vodu, nebo se nedoplatíme!" Ach jo. Je vůbec něco, co dělám dobře..? Asi ne. Když si v županu a bačkorách s králičíma ušima zalezu k televizi, abych si vychutnala Lukáše Vaculíka coby Dannyho v Tankovém praporu, na který jsem se těšila takřka týden, myslím si, že už mě nic špatného za dnešek nemůže potkat. A ono ne! Při milostné scéně Dannyho a Janinky mě táta vyžene od televize!!! Na tohle prý mám ještě dost času!!! "No mami?!" otočím se ohromeně na mamku, zatímco Adam se nepokrytě baví. Táta mě nikdy nenechával dívat na choulostivé scény, vždycky jsem pak ve škole vypadala proti ostatním jak debil, jelikož všichni je viděli, ale tohle je moc! "Je mi dneska patnáct let, takže už můžu, ne?!" "No, ono to vážně není pro děti," prohodí máma neutrálně. "Vidíš tady nějaký děti???" vypěním. "Jestli si myslíš, že jsi den ze dne dospělá, tak jsi na omylu. To budeš tak v osmnácti," uzemní mne tatík. "A on se dívat může?!" ukážu rozezleně na bráchu. "Já už dítě nejsem," usměje se na mě líbezně. 18 vili áta dá ieli. 3, U "Ale taky ti ještě nebylo osmnáct!" "Jdi si číst," poradí mi mamka. "Nebo se učit na zítřek." S nasupeným výrazem vstanu. "Jak myslíš..." Ve dveřích si však neodpustím poznámku: "Mimochodem, tenhle film už jsem jednou viděla... A kdybys měl službu, tak by mě máma nechala dívat znovu! To jen před tebou si hraje na puritána!" Se zvráceným uspokojením slyším přes chodbu a dveře až do dětského pokoje hádku. Naši se kvůli mně pěkně chytnou. Svatý pokoj, když je v práci, fakt!!! Chvíli přemýšlím, jestli mu vůbec budu říkat táto. Naštval mě pekelně! Nejdu si číst, natož se snad učit, túdle!, pustím si přehrávač a se sluchátky si zalezu do postele. No, dnešní den začínal jako každý jiný, a přitom byl mnohem horší než ostatní! A to jsem si myslela, bůhví jak nebude skvělý jen kvůli tomu, že mám narozeniny. Tak důležité narozeniny! Měla jsem tušit, že se stane něco ošklivýho... Třeba že zabijí Kennyho. 2. VYPRÁSKANÉ PATNÁCTINY Velké vločky, které se snáší v hustém reji na matičku zemi a všechno, co na ní stojí či leží, tedy i na mou hlavu, mi stihnou za ten kousek do školy promočit celý účes. Oklepu se v Stránka 8

9 šatně jako zmoklý pes. "Patří se na všechno vykašlat," prozradím svým věrným. "Proč? Je to romantický," míní Stacy, která v černé lesklé bundě s kapuci s kožišinou vypadá jak Sněhurka. "Dívaly jste se, dámy, na Dannyho?" vzpomene si Radka, čímž rozproudí živou debatu, která pokračuje i ve třídě. "Byl hotovej dřív než se stačil svléct..." baví se Stacy. "Normálně tam měl flek," směje se Blanka. "Vidělas to?" Abych opět nebyla za blbce, zatvářím se nad věcí: "Nechtělo se mi dívat. Dělala jsem časopis." 19 Brácha, který mě zaslechne, udělá pobavený obličej, ale naštěstí má tolik soudnosti, aby se nešířil s podrobnostmi. "Tos teda o dost přišla," litují mě holky. "Nic neovyklýho," nechá se slyšet Lucka. "Když po vás kluk moc touží, tak se prostě někdy neudrží... Ale to vy ještě nemůžete znát, co?" Vyměníme si s holkama pohled a na povel se rozesmějeme. "Připomíná mi Šeherezádu," uchichtnu se. "Tisíc a jedna lež," baví se Stacy. Zvonění na první hodinu utne další debatu, tím spíš, když se ve dveřích místo třídní objeví Stará vrána, učitelka Jana Vávrová, kterou normálně máme pouze na rodinnou výchovu a i to je podle mínění všech až moc! "Kolegyně Hvězdová musela s dítětem k lékaři," oznámí nám a její oči se rozutečou po třídě, každé jiným směrem. Kluci okamžitě šaškují: "S kterým? Holky jsou všechny." Stará vrána vtip nepochopí: "S Alenkou, tuším." "Takže co budeme mít?" zajímá se Adriana. "Volnou hodinu?" zadoufá naivně Pavel. "Volnou zábavu?" ubere Dušan, ale i tahle možnost je super. "Samozřejmě literaturu," uzemní nás Stará vrána. "To jsou věci," uchichtne se tiše Blanka. "Ta umí akorát okopávat pozemky a kecat o mezilidských vztazích..." "A abychom hodinu využili, napíšeme si slohovou práci." Třída zahučí: "Néééé..." "Nebude na známky," uklidňuje nás Stará vrána. "Jen na procvičení. Vypravování na téma: Dobrodružství, které bych chtěl - chtěla - prožít. Pojď rozdat papíry..." Lidi v předních lavicích se bezradně rozhlédnou. Oči Staré vrány fungují na záhadném principu, každé se dívá jinam a přitom toho, na koho se upírá, jaksi učitelka nevidí, takže je opravdu těžké poznat, koho vlastně myslí! "Zvedneš se, Halešická, nebo tě mám poprosit?" Blanka se zatváří překvapeně, sedíme totiž ve druhé lavici a tahle volba je dost nečekaná, nicméně uče vyhoví. Zbylých pětatřicet minut strávíme usilovným škrábáním 20 propisek po papírech, ticho ve třídě ruší jen občasné zafunění a otočení listu. Jak je vidět, Stará vrána vybrala nosné téma! Slohovky mám odjakživa ráda, psaní a literatura je jedním z mých koníčků, natož když si mohu vymýšlet... Popíšu celkem tři a půl strany smyšleným příběhem, ve kterém hraji pochopitelně hlavní roli. Změním se v krásnou princeznu, o kterou bojují rytíři v turnajích krvavých na život a na smrt, vítězem je princ ve zlaté masce, který mě odveze na svůj hrad, kde mě za svitu loučí učiní ženou... O velké přestávce zajdeme za sekretářkou. "Ahoj, holky," odpoví nám přátelsky na pozdrav. "To už máte Titanic hotový?" "Ne, ale brzy bude. Teď potřebujeme něco namnožit..." "Tak ukažte," pobídne nás, a protože předpokládá, že jde o další aktivitu týkající se školního časopisu, ani se na papíry nemrkne a místo toho vyzvídá, jestli se bojíme čertů. "Čerti se bojí nás," ujistí ji Stacy. "Nás by brzy z pekla vrátili," přidá se Radka. "No, to je pravda," směje se sekretářka a podá nám z kopírky ještě teplé Ankety oblíbenosti i Hříchy učitelů. "Tak ať vám Stránka 9

10 toho v neděli hodně přinesou." "Děkujeme!" zašvitoříme roztomile, hned za dveřmi si papíry rozdělíme a rozběhneme se po všech třídách vyššího stupně, abychom anketní lístky roznesly a v každé třídě vysvětlili nejchápavějšímu jedinci, jak je mají žáci správně vyplnit. Ačkoli jde o prostoduchou záležitost, v šesté B musím vynaložit hodně síly, aby to ti motáci pochopili! Hříchy učitelů vyvěsíme na nástěnku v obou patrech, jednu kopii zaneseme do jídelny hned vedle jídelníčku, další na chodbu k šatnám a poslední na automat s plechovkami džusů a Coly, u kterého bývá největší šrumec. V tu ránu se počet lidiček několikanásobně zvětší a mohutný aplaus nás ujistí v tom, že naše námaha nese první plody. "Snad jsme to nepřehnaly," prohodí Blanka váhavě. "V čem?" nechápu. "Psaly jsme tam jen pravdu, ne?" "Právě," zasměje se Stacy. "Co je to tady?" rozežene shromáždění učitelka Rubenská, 21 která v anketě oblíbenosti rozhodně přední místa neobsadí. Do třídy doběhneme o něco dřív, přece jen jsme pohyblivější než dáma předdůchodového věku. "Dnes zkoušet nebudu," překvapí nás větou, kterou jsme od ní snad ještě nikdy neslyšeli, což odměníme radostným hučením. "Klid! Než přijde Mikuláš, naučíme se zatím anglickou vánoční koledu..." "Kdože přijde..?" nechápeme. "Třída pana učitele Krutila, osmá bé, si připravila masky čertů a krátký program, se kterým obchází jednotlivé třídy." Tohle sdělení vnese rozruch, konečně něco nového! Dušan zatřepe paží: "Prosím, a co pan učitel?" "Co s ním?" nechápe Rubenská. "Jestli půjde za Mikuláše, když jeho třída dělá čerty." Třída se pobaveně zachichotá, představa vychrtlého čahouna v Mikulášské kutně je úděsná, inženýr Krutil nás má na počítače a ačkoli je kapánek ujetý, není špatný, rozhodně známe horší případy, takže si nezaslouží Adamův komentář. "Ses zbláznil, ne?" usměje se nahlas směrem k Dušanovi. "Celej rok chodí za vola a ještě půjde za Mikuláše..." V té chvíli ve třídě vybuchne granát, všichni se svíjíme smíchy a Rubenské se dobře tři minuty nedaří obnovit pověstné ticho, jaké bývá pouze v jejích hodinách, a to ani za cenu třískání ukazovátka do stolku. "Taková drzost ti, Klimeši, neprojde," upozorní bráchu. Adam pokrčí rameny. Poklepu si na čelo a on se na mě ušklíbne. Jen šílenec si znepřátelí Mrs. Rubenskou! Na druhou stranu je pravda, že jeho prupovídka byla na celé akci Mikuláš ve škole tím nejzábavnějším. Osmáci jsou sice aktivní, nicméně někdy přílišná aktivita škodí, jak trefně poznamená Radka. To, co předvedou, je vyložená trapárna. "Pořád lepší než drátem do voka," míní Lucka o přestávce. "A než kuli ze slovíček do žákajdy," potvrdí Hemelík. "Hemeroid je sice přízemní, leč výstižný," zasměje se pobaveně Stacy. "Jdete, dámy, některá na hajzlík?" "Jo, počkej na mě," požádám ji. Tenhle nápad nemáme jen my dvě, ačkoli na našem patře 22 je na dívčím WC osm kabinek, musíme si vystát lehčí frontu. Útržky hovorů, které pochytíme, nás pobaví: patrně se na škole nenajde člověk, který by Hříchy učitelů nečetl! Do kabinky se dostanu teprve se zvoněním na hodinu, ale protože v pátek máme před obědem zeměpis s tělocvikářem a naším vedoucím z volejbalu v jednom balení, no stressing. Stacy na mě solidárně čeká v umývárce a ani chodbou neletíme jak splašené, aby nám neutekla ani vteřinka zeměvědy. Matěj z béčka, který přešlapuje hned vedle schodiště, ačkoli svou třídu má o patro níž, patrně také nikam nechvátá. "Ahoj," vymění si pozdrav se Stacy. Nechápu, jak mu mohla dát kopačky, takový hezký kluk..! Zachytím jeho pohled. Že bychom Stránka 10

11 se od včera také zdravili..? Matěj mě však překvapí mnohem, mnohem víc! "Sandro?" řekne, když chci vzít za kliku devítky. "Můžeš na moment?" Digitální hodiny na stropě nad schodištěm ukazují celé čtyři minuty po zvonění, přesto neodolám a zastavím se. Jsem strašně zvědavá, co mi může chtít! Stacy je důvtipná osoba, plácne mě po zádech a vklouzne do třídy jako lasička, takže mě nechá osudu. Udělám pár kroků k Matějovi. "Co jsi chtěl?" "Přej jsi měla narozeniny, říkal Adam," vymáčkne se. "Jo, měla," potvrdím překvapeně. "Proč?" "K narozeninám se obyčejně přeje hodně štěstí a tak." Tedaaaa... V naději se nadechnu: "Jsou takový zvyky." "Tak... tak já bych ti chtěl taky popřát," vypadne z něho konečně a naznačí podání ruky, ale hned ji zase stáhne, asi ze strachu, že nebudu chtít. Podám mu svou. "Díky." Sevře mi ji a zatřese s ní, div mi nevyrazí zuby. "Hodně štěstí a takový ty kraviny, co se říkávají..." "A hodně lásky," doplním ho. Kupodivu ho ani moc nevyhodím z konceptu, možná ho dokonce inspiruji, protože se ke mně přiblíží tváří! "Pusa se většinou dává taky, ne?" Po očku zkontroluji stav na chodbě. Kdesi v dolním patře bouchnou dveře, jinak je všude klid. "Ale jo, dává..." Tohle sdělení Matějovi stačí, nemotorně mě obejme a zbrkle políbí, až naše zuby o sebe křesnou. Vzpomenu si, že Stacy vloni vyprávěla, že byl Matěj celý žhavý do líbání, 23 ale ona nechtěla... Asi zatím neměl moc příležitostí se to doučit! Tedy, což neznamená, že já bych je měla, že... Polibek je neohrabaný, mokrý a celkem vzato ne moc příjemný, někteří spolužáci včera líbali lépe! "Co má tohle znamenat???" Hlas, který zahřmí kousek za naší dvojicí, nás vyděsí málem k smrti, oba jen poskočíme. Do prkýnka, zástupce Polák...! "Klimešová a Navrátil. Co to tady provádíte?!" Matikářova přítomnost mě zaskočí, hlavou mi prolétne, že tohle bude pěkný malér... Matěj vypadá jak po zásahu elektrickým proudem 360 voltů, řekla bych! Zrudne po uši. "Mám narozeniny," pokrčím rameny. "Matěj mi přál." Chudák Navrátil se div nesesype, přikrčí se ještě víc. "On tě ten humor přejde," prorokuje mi matikář. "Nemáte být ve třídách? Dávno zvonilo a vy se tu cicmáte! Chcete mít neomluvenou hodinu?! Nedostat se s dvojkou z mravů na žádnou školu? To si přejete??" "Matěj mi jenom popřál," hájím sebe i jeho a štve mě, že nezvedne ani zrak, natož aby z něho vypadlo kloudné slovo! "Padejte do tříd, to si vyřídíme jindy a jinak," propustí nás Polák ze svých chapadel. V tomhle ho Matěj poslechne, aniž by se na mě jen podíval, s očima zarytýma do linolea se rozběhne ke schodišti a rázem je ten tam. Pch... Dveře třídy pootevřu jen lehounce a s omluvným úsměvem se protáhnu dovnitř. Učitel Jareš, jeden z mála oblíbenců na téhle škole, se zrovna pachtí s mapou České republiky. "Zdržel mě pan zástupce Polák," vysvětlím pravdivě. "Zaparkuj," odmávne mě Jaroušek a já nemám důvod ho neposlechnout. Holky, kterým Stacy nejspíš referovala, jsou mnohem zvědavější než on, nejrůznějšími grimasami ze mě dolují, co se stalo, proč Polák..? Nezbyde mi než napsat stručnou zprávu na malý papírek a ten nechat mezi svými třemi přítelkyněmi kolovat. Do konce hodiny mi od nich přijdou slova útěchy a holky v nich pokračují i přes oběd. "Třeba nebude takovej hajzl," doufá naivně Blanka. "Polák? To si piš, že bude," vzdychnu odevzdaně. 24 "Hele, kdybys ho nechala, aby ti poblahopřál taky," mrkne na mě Radka, "třeba by na Matěje zapomněl." "Určitě!" otřesu se. "Ten by se mě nesměl dotknout!" "Ale udělal by to jistě rád," usměje se Stacy. "To je taková fronta v jídelně, nebo co?" Stránka 11

12 Srocení lidu u dveří do jídelny nás na chvíli zmate, jakmile přijdeme blíž, záhadu rozluštíme. Jídelna je poloprázdná, davy se houfují u dalšího exempláře Hříchůl "No, mám nepříjemné mrazení," svěří se nám Radka. "Neměly bychom to sundat?" váhá Radka. "Přece nevyměkneme," namítne Stacy. "Stejně už to všichni četli... jako žáci... a učitelky nemusí," souhlasí s ní Blanka. "Pokud to už nečetly..." Než se k činu rozhoupeme, osud vše vyřeší za nás. Do jídelny vejde Stará vrána, rozežene zástup chichotajících se lidiček a strhne ten ostudný pamflet vlastní rukou. "To bude v pondělí průser," prorokuje Blanka. "A zdaleka ne jedinej," ušklíbnu se. "Dámy, víkend právě začíná, do pondělí daleko, nebudeme si kazit náladu už teď!" "Čau," pozdravím tátu, hrbícího záda nad kuchyňským stolem, po kterém má rozložené titěrné části modýlku starodávné lokomotivy, a hrnu se rovnou k ledničce. "Nemůžeš dávat pozor?" mračí se a chytá drobné součástky. "Ženeš se jak stoletá voda, děláš průvan..." "Nechtěla jsem," omluvím se a v podřepu, kdy škrábu za ušima blahem se tetelící Berušku, co mě nadšeně vítá, civím do ledničky jako do výkladu. Tak copak tu máme dobrého... "Teda, tohle je rodina, nic jiného než jogurty tu není!" "Až si budeš vydělávat, kupuj si denně třeba kaviár." "Ten mi nechutná," ušklíbnu se. "Táta mi ho koupil." Na narážku nereaguje, všimne si jiné skutečnosti: "Snad nechceš zase jíst? Jdeš rovnou z oběda, ne?" "Takový hnusárně, co nám uvařili, se říkat oběd nedá. Univerzální omáčka, kterou máme třikrát do týdne, akorát pro změnu v ní dneska plavaly okurky." "Ale maminka ti to platí," nezapomene podotknout. 25 Vezmu si jogurt a lžičku do pokoje, nemám nejmenší zájem poslouchat další výchovná moudra, kterými mě stále častuje. Podle Adamovy tašky, valící se hned za dveřmi, soudím, že bratr sice dorazil přede mnou, nicméně zase odcválal. Příjemné zjištění, honem si pěkně nahlas osolím Prodigy. Ani tohle mi není dopřáno! Beruška totiž není jediným tvorem, kdo se proti hlasité hudbě bouří. Berušku vyšoupnu za dveře, s tátou nic podobného udělat nemohu. "Zastav ten kravál!" poručí mi nesmlouvavě. "Je to tu jak u hluchých, hraješ na celou ulici." Děda vystrčí hlavu ze svého pokoje: "Cože?" Nevydržím a vybuchnu smíchy, taťkovi se chce nejspíš smát také, ale ovládne se, aby zůstal v pozici karatele, připomene mi, že mám dojít konečně nakoupit. Což to bych asi měla... Vyzbrojena dvěma taškami, peněženkou a seznamem dlouhým půl metru se vydám do obchodu na sídlišti, kde splním všechny máminy požadavky až na čokoládovou polevu, tu nemají. Ani mě nehne běžet pro ni do města, koupím ji cestou z tanečních, stejně to musím vzít přes Policii, no problemo. Holky jsou se mnou solidární, sotva strávíme půldruhé hodinky příjemným poskakováním v rytmu A*TEENS, nacvičujeme totiž s mladou a správnou účou z nižšího stupně, které smíme tykat a říkat Jitko, na písničku Super trouper taneční vystoupení, jež předvedeme veřejnosti zastoupené žáky a kantory naší školy na vánoční besídce, vypravíme se na náměstí, v jehož dolní části sídlí Policie. A pak už se dobře bavíme nad legitkou, kterou vyfasuji. Radka vlastní celuloidovou kartičku od pondělí, protože je starší o pouhé čtyři dny než já, zatímco Stacy bylo patnáct už v září. Holky se vesele řehtají mé fotce. Fotograf tehdy stále cosi montoval a já musela jakou dobu čekat připravená na židličce, civěla jsem dolů, najednou řekl nečekaně UŽ, zvedla jsem pouze oči, ne hlavu, a blesk, bylo hotovo. Asi nejlépe můj výraz vyjádří Stacy: "Vypadáš tam jak vrah." 26 "Ach bože," vzdychnu zoufale. "A s touhle legitkou se teď budu Stránka 12

13 prokazovat celých pět let!!!" "Třeba se dřív vdáš," těší mě Radka. Tahle představa nás pobaví všechny, takže se pobaveně rozchichotáme a svět usmátýma očima vypadá mnohem veseleji a přátelštěji. "I když to není zrovna fotka na výstavu," soudí Stacy, "vypadáš tam starší. Klidně na sedmnáct. To je taky dobrý." V hloučku přímo před budovou Policie se řehtáme jako o závod, když hodnotíme fotky na občankách všech tří. Radka Sochůrková vypadá s brýlemi vyloženě intelektuálně, dlouhé husté světlé vlasy sepnuté do ohonu, Anastázie Macků stejně odvázané a dobře jako ve skutečnosti, tedy krátký ježour z tmavých vlasů vylepšených pomádou do štětinek, dominantní ozdobou jejího obličeje však jsou výrazné a velké hnědé oči. Obě vypadají mnohem lépe než já... a to nejen na fotkách!!! "Vítej mezi dospělými, dítě," poblahopřejí mi pobaveně. "A co já?" zlobí se Blanka. "Ty si musíš počkat do dubna," zakřením se. "Do dubna roku dva tisíce pět," doplní Stacy a znovu se hroutíme smíchy, tentokrát na Blančin účet. Blanka je nejen nejmladší, ale navíc drobná, malá a křehká, postavou i obličejem dětská, každý jí hádá tak deset let a má potíže dostat se i do kina na filmy od patnácti, na které my ostatní chodíme už dávno a bez uzardění. Nejvíc jsme nemohly, když nám líčila, kterak se jí v sedmé třídě zeptal jakýsi číšník v restauraci, když se sápala po jídelním lístku, zda-li už umí číst..! Normální debil, prohlásila. "Nebo si to přej od Ježíška," poradí jí Radka. Sníh, co celé dopoledne hustě padal, kupodivu neroztál a zůstal ležet, náměstí je osvětlené čerstvě nainstalovanou vánoční výzdobou, kterému vévodí mohutný smrk ověnčený barevnými žárovkami a spoustou balíčků v červeném a zlatém papíru. Vánoční koule a řetězy vidíme v každé výloze, díky bělostné pokrývce vše vypadá tak nějak svátečněji, svatí na kašně mají nadýchané bílé čepice. Chvíli dumáme, kdy bude nejvhodnější doba vyrazit na 27 nákup dárků, v rychlosti se domluvíme na zítřku, především tedy s Blankou, která se svými 150 cm na volejbal nechodí, kladu jí na srdce, aby nezapomněla, že hodinou H je čtvrtá odpolední, a padáme k domovu. Cítím se povzneseně, prodchnutá předvánočním těšením, dokonce si pobrukuji Slyšte, slyšte, pastuškové, a mám mylný pocit, že všichni musí podobnou radost ze života se mnou sdílet! "Venku je fůra sněhu a zase začal padat!" oznámím rodince soustředěné v kuchyni plné vůně vanilky a rumu. "Čau, lidi." "Dost že jdeš," přivítá mě mamka promazávající krémem tři díly dortu. "Tady je spousta práce a ty si couráš do noci." "Prý do noci," uchichtnu se pobaveně. "Můžu za to, že se stmívá ve čtyři? Pak se zdá noc brzy..." Strčím prst do mísy s krémem. Ňam ňam, je skvělý, to si zítra pochutnáme! "Neujídej," pleskne mne přes ruku, když chci olíznout druhý prstíček, a nekompromisně na sebe všechny tři díly přiklopí. "Kam jsi dala polevu? Nikde ji nemůžu najít." "Polevu..?" Plesknu se do čela. "Jsi absolutně nespolehlivá," oznámí mi táta. "Tady ji neměli a ve městě jsem na ni zapomněla," vysvětluji. "Zato mám občanku, mrkněte!" "Tou ti dort nedodělám," podotkne mamka vyčítavě a na můj průkaz, kterého si navzdory příšerné fotce cením asi jako vstupenky do ráje dospělých, se ani nepodívá. Zkazí mi tím veškerou radost, mlčky opustím kuchyni, jdu se vysprchovat a převléct. Pak mi to přece jen nedá a znovu se za mámou vrátím. "Mám dělat chlebíčky nebo tak něco?" "Ty se musí až zítra, aby byly čerstvé," odmítne. "Jenže zítra tu nebudu, máme zápas v Račicích." "Umíš si to vybrat," podotkne táta uznale. "Já termíny zápasů neurčuju!" odseknu. Mamka mě zaúkoluje jinak, patrně chce odvrátit hádku: "Jdi si Stránka 13

14 radši uklidit do pokoje, nebo zítra holky omdlí." Pokrčím rameny. Jak je libo... Práce v kuchyni mi nikdy k srdci nepřirostla, nesnáším mytí nádobí, patlat se v mastnotě a zbytcích jídel, brr. Ale že bych zbožňovala úklid, hm, to tedy také ne... Brácha v pokoji mastí NHL, koutkem oka za- 28 hlédnu, že jeden z hráčů Philadelfie Flyers má na zádech napsáno KLIMEŠ. "Haha, nastavil sis sám sebe, jo?" "Střední útočník, nejproduktivnější hráč," pochlubí se. "Největší lempl, chceš říct," opravím ho, nicméně hádat se s bráchou nehodlám. Posadím se k zrcadlu, abych si pořádně prohlédla tu holku, které je už celý jeden den patnáct let. Opájím se tím pocitem. Patnáct přece znamená tolik..! Nejen občanku a nepřístupné filmy, tam jsem chodila i tak, ale... kdyby na to přišlo, klidně bych se mohla s někým milovat! Už nejsem pod zákonem. Pak se ušklíbnu. No jo, jenže! Na milování musí být dva. Při vzpomínce na Matěje se zamračím. Toho zbabělce určitě mrzí, co udělal! Patnáctiletá osoba v zrcadle se od holky, jejíž obraz studuji denně, moc neliší. Vypadám pořád nějak dětsky. Chtělo by to změnu. Nový účes..? Nebo upravit obočí? Do pokoje nečekaně vejde táta, nese Adamovi spravenou hokejku na florbal, kterou náš umělec dokázal zlomit. Můj posed před zrcadlem ho rozčílí. "Tomu říkáš uklízení?" "Vždyť tu nemám bordel," namítnu. "Ne?!" táta vypění. "A co je tohle?! Všude haldy papírů, knížek, hadrů, cédéček... To je ti málo?" "To sice nepořádek je," připustím, "ale ne můj." "No já ho teprve neudělal!" pospíší si honem brácha. "A kdo asi?" ušklíbnu se. "On všechno vytáhne a neuklidí. Knížky a časopisy a tak. Podívej se na pitomý hokejový kartičky, jsou všude! Nebo ty tvoje zápisky z Teletextu, jak si denně píšeš výsledky zápasů! To je moje, jo?" "To jsou dvě věci," namítne. "Ty čekáš hosty," rozhodne táta. "Tak si tu ukliď. Nech těch řečí, popadni vysavač, prachovku, a jedu." "Luxovala jsem v neděli! Na řadě je Adam!" "Já žádnou oslavu nechystám," odtuší ten lenoch. "A já zase nebudu dělat nic za nikoho jinýho," odseknu. "To by mohla říct máma taky," upozorní mě táta. "Pěkná nespravedlnost!" Zpupně nakopnu pyramidu knížek, na jejímž vrcholku trůní asi deset hokejových kartiček, které se rozlítnou po pokoji. "Za bráchu neuklízím!" 29 "Poslyš," vypění otec. "Uvědom si, že by se ti mamka taky mohla na oslavu vykašlat a bylo by!" "No prosím!" vylítne mi z pusy. "Klidně! Však já žádnou oslavu mít nemusím! Nikdo se vás neprosí!" "Jak chceš," odtuší otec suše. "Tím lip. Dort sníme ke kafi a bašta, mamka si ušetří plno práce s chlebíčkama." Po jeho odchodu sebou vztekle hodím na válendu. "Jsi dobrá blběna, sestřičko," zapitvoří se na mě Adam. "A ty hnusnej kretén!" zaječím, v hlase pláč. "Zkazils mi narozeniny, debile!" "Já?" zeptá se překvapeně. "Ty vyvádíš jak praštěná pu-bertačka. Místo aby sis uklidila svoje krámy." "Chceš říct tvoje krámy!" prskám. "Ale ty uklízet nebudu. Radši budu bez oslavy. Já se bez ní obejdu, neboj!" Adam pokrčí rameny. "Tím lip. Dortík bude dobrej." Nejradši bych ho zavraždila. Takhle mi zkazit radost..! To jsou teda narozeniny... Ačkoli si navenek hraju na drsňačku a nejdu ani večeřet, abych nemusela poslouchat výčitky, v nitru tak silná nejsem. Vůbec ne! 3. NĚCO SE MUSÍ STÁT Budík mě probudí něco málo po sedmé hodině. Achich ouvej, který blázen vymyslel ranní vstávání... Dokonce i v sobotu! Včera jsem se nestihla ani sbalit, musím pohnout. Bez ohledu na spícího bráchu si v pokoji rozsvítím, rychle vyhrabu Stránka 14

15 sportovní bágl, nacpu do něj dres, tedy světlemodré triko se žlutou číslicí 11 a na zádech nápisem ZŠ H. Kostelec, krátké elasfáky, nezapomenout na chrániče na kolena, botasky, ručník, tělové mýdlo... V kuchyni si udělám do cestovní láhve asi litr pití, vždycky zmírám žízní, přihodím tatranku a k snídani se zakousnu do nožičky párku a krajíce chleba. Mamka za mnou přijde do koupelny ve chvíli, kdy si češu vlasy do ohonu. "Snídala jsi?" "Jo," odvětím uštěpačně. Stále ve mně totiž přetrvává pocit uraženosti, takhle se mnou zacházet na narozeniny..! "Měla by ses nad sebou zamyslet," poradí mi. "Máš chování desetiletého spratka, ne patnáctileté dámy." "Pch," ulevím si, popadnu bágl a bez pozdravu vyklouznu na chodbu, přičemž zabouchnu Berušce před nosem. Se mnou nemůžeš, blázínku, na vánočním turnaji budu mít co dělat sama se sebou! Tím spíš, že jsme se minule probojovaly z místního do oblastního kola a kdybychom ho dnes v Račicích vyhrály, mohly bychom se těšit na okresní v Bakově. A to by byl největší úspěch, jakého jsme dosáhly! Na volejbal totiž chodím s Radkou, Stacy, holkama z béčka a Denisou Čápovou z osmičky, už od čtvrté třídy a zatím se nám moc nedařilo. Však už na nás Jaroušek čeká před školou i s řidičem a malým mikrobusem, popohání nás ke spěchu a snaží se vzbudit bojovnou náladu. Příchodem mezi kamarádky zapomenu na nepříjemnosti. Holky mě ani truchlit nenechají! Tělocvična, ve které se turnaj koná, patří místnímu víceletému gymnáziu a jsou to dva velké sály. Dokonce tu mají takovou vymoženost, jakou jsou ochozy, na kterých se tlačí celkem slušný počet diváků. "Jsou tu i kluci!" děsí se Čápice. "Paráda, ne?" zamrkám na holky. "Aspoň máme o důvod víc to tady těm křupanům natřít." Kamarádky pobavím, Račice jsou větší než Kostelec, a moje sebevědomí je dost přehnané. Pokud chceme vyhrát, musíme sehrát tři vítězné zápasy! Mužstev se nás sem sjelo docela dost, naštěstí se hraje najednou v obou tělocvičnách. Radka coby kapitánka vylosuje pořadí a jdeme na plac. "Holky, dejte do toho všechno," nabádá nás nervní Jarouš. "Vyhrát turnaj a zemřít je naše heslo," ujistí ho Stacy. "Umřít v tak útlém věku?" děsím se. "Vždyť mi teprve předevčírem bylo patnáct! Nic jsem si neužila!" "Padej," pleskne mě Jaroušek po zádech a tenhle rituál štěstí zopakuje i u ostatních. Než zaujmeme místa, přitočí se ke mně Stacy. "Všimni si kluka nad třetím sloupem." Nemám moc času, přesto oči směrem na ochoz stočím. První, druhý, třetí sloup... Můj pohled se střetne s pohledem kluka asi sedmnáctiletého, vysokého blonďáka s ježkem 31 plným bodlinek vyrobených za pomoci tužidla. Vypadá fakt dobře! Na delší rozjímání se nechytám, Radka podává a pak už se veškerý svět zúží na těch pár metrů před i za sítí. Maximální nasazení se vyplatí, partu holek ze ZS Chválovice porážíme. Jaroušek je na vrcholu blaha, dostaneme se tak do čtvrtfinále, ve kterém vysoko zdrtíme soupeřky 2. ZŠ Hradec. To už je nervózní jak sáňky v létě a slibuje i za finálovou výhru hory doly. "Vezmete nás do cukrárny?" vyjednává Milada z béčka. "A nejen to," láká nás. "Budu i platit!" Kroutíme se v křečích smíchu. "Koukejte si odpočinout, holky, ale nepřejídat se ani nepřepíjet, ve finále na vás čeká osmileté gymnázium Račice, jsou místní a silní..." "Na nás nemají," fintí Denisa, nicméně na Jarouškovy rady dáme a občerstvíme se jen velice střídmě: slupnu tatranku. "Ten kluk, všimly jste si...?" nadhodí Stacy. "Kouká sem." "Kde, kterej?!" rozhlíží se Radka tak nápadně, až ji se Stacy nakopneme každá z jedné strany. "Jau! Co blbnete?" "Sedí kousek nad námi," šeptne Stacy pohoršené. Stránka 15

16 "A jak to mám vědět? Hraju bez brýlí," brání se Radka. "A pořád sem civí," připomenu významně. "Fakt?" Radka neváhá vyhrabat z tašky brýle a důkladně si zkoumaný objekt prohlédnout. "A na koho..? Je fakt hez-kej." "Těžko říct," pokrčí Stacy rameny. "Střídá to." Pokradmu pohlédnu na galerii. Naše pohledy se opět sejdou v jedné přímce a kluk se tentokrát dokonce mírně usměje!!! Zatetelím se radostí. Myslím, že bych mohla Radčinu záhadu rozlousknout, nicméně... pomlčím. Nebudu si honit tričko, jestli nejsou, dámy, slepé, musí si toho všimnout také! V závěrečném finálovém zápase hraji jako o život. Vím, že se na mě dívá, nemohu tedy zklamat! Stejně to bere i Radka a Stacy, Jaroušek může být nadmíru spokojený, byť chudák netuší, že se tak nehoníme kvůli němu ani titulu! Vítězství je fakt těžké, ale určitě zasloužené. A to soupeřům fandila 32 celá tělocvična, zatímco nám zatleská jen Jaroušek - a ten kluk na galerii!!! Ještě celé uřícené se nahrneme do sprchy, abychom mohly Jarouškovi provětrat peněženku. Doufám, že aspoň na chvíli zahlédnu toho blonďáka, ale štěstí mi nepřeje, ve vestibulu školy je mohutný frmol, ve kterém ho nezaregistruji. V cukrárně mě splín přejde, no bože, cizí kluk, stejně ho už v životě neuvidím! Jaroušek se rozplývá: "Hrály jste skvěle. Stacy, zajedná! Radko, bylas dobrá. Sandro, je vidět, že ti to v těch patnácti hraje dobře. Deniso..." U našeho stolku, ke kterému si přitáhneme chybějící židličky, se objeví obsluha: "Co si dáte?" "Takže," chytí se Stacy příležitosti, "na rozjetí to bude do jedné nohy kominíček a do druhé..." "Co je to kominíček?" užasne Jaroušek. "Indián?" "Není sladkej?" prohodí Radka a my nemůžeme smíchy. "Kominíček je vajecnej koňak posypaný černou kávou," zaplní číšnice mezery ve vzdělanosti. "Pro všechny?" "Koňak?" zděsí se Jaroušek. "Ne, kdepak! Žádný alkohol." Bohužel si nenechá vysvětlit, že není koňak jako koňak, takže vaječný nelze počítat do alkoholu, a objedná všem horkou čokoládu a zákusek dle vlastního výběru, škrt jeden. S tvářemi ulepenými krémy se nacpeme zpátky do mikrobusu a vynutíme si ještě jednu zastávku, a to u třešňové aleje nad rodným městečkem. "Dneska je Barborky..." "Třešňové větvičky?" Tentokrát Jarouškovi zapálí. "Ach, snad se nechcete všechny do roka vdát?" "Klidně, nejsme pod zákonem, ne?" bavíme se. "Nedobře se na to díváte," domlouvá nám, ale my ho neposloucháme, vrhneme se do aleje a nabereme si do bot sníh, abychom si mohly každá narvat pět šest větviček a nechaly se odvézt ke škole, odkud jsme ráno odjížděly. "Takže v kolík?" otočí se na mě Stacy, než se rozejdeme. Dolehnou na mě nepříjemné události včerejšího večera. Nesvěřím se holkám, že jsem se chytla s tátou, to jsou dost osobní záležitosti, a pak, nevěřím, že by mě mamka nechala 33 ve štychu a potrestala za moje drzosti a neposlušnost tak tě... "Přece ve čtyři, podle pozvánek." Jakmile vlezu do chodby, napětí ze mě spadne. Na st< vedle botníku si trůní nádherně nazdobený dort, dva tácy c bíčků a podnos s ovocnými poháry na vysokých nožk Máma nezklamala! Je to zkrátka naše zlatá mamča... A to přitom oslava nakonec předčí moje veškerá očekáv Adam sice brblá, že kvůli naší "slepičí" sešlosti nemůže v pokoji na počítači, ale hloupé řeči se neberou. Od slavíme s holkama v našem důvěrném kroužku, sedíme vzorně uklizeném pokojíčku, pochybuji, že takhle nakl brácha!, pouštíme si hudbu, bužírujeme dobrůtky a povídi si o všem možném, především tedy o klukách. Když je r patnáct, MUSÍME něco pořádného ve věcech lásky prc no ne? V šest naše dívčí společenství naruší Adam se svými marády, Stránka 16

17 Pavlem a Dušanem ze třídy, nejprve si sice j< pouze pro cédéčko s tím, že hned odtáhnou k Dušanovi, po chvíli špičkování zůstanou, dojedou veškeré zbytky dob: už podruhé mi odvážně popřejí k narozeninám a my musí uznat, že hodinka s nimi byla lepší než dvě bez nich! V osmé nanosíme špinavé nádobí do kuchyně, když Stacy padne jít oslavit narozky ještě kinem. Super! V sedmi vy zíme do místního kina na film Velmi nebezpečné známe a nelituje toho žádný z nás. Jsem úplně naměkko. Tohle b) chtěla prožít, velkou lásku... Kluka, jako je Sebastien. Ve sladkém opojení dorazíme s Adamem domů těsně desáté a z toho obláčku, na kterém se vznáším, mě dosta na zem - kdo jiný, než otec. "Kde je mamka?" podivím se její nepřítomnosti v obýval "Šla si lehnout. Měla toho za celý den dost," oznámí r "Honila se jak blázen celé dopoledne a teď po tobě ještě m\ nádobí. Být po mém, žádnou oslavu bys neměla. Máma nejspíš vidí jinak, její chyba. A tys jí ani nepoděkovala." Trhnu hlavou. Kecy, kecy, kecy... Jenže... Strašně mě to mrzí!!! Poděkovat jsem měla Vzbudí mě jakýsi zvuk. Že by se mi to zdálo..? Svraštím čelo a snažím se vybavit si sen. Něco v něm troubilo... Vyskočím z postele, odhradím žaluzie a ještě celá rozcuchaná zamávám tátovi, který se na mě zubí dole z pootevřených dveří Hondy. Poklepe si na hodinky a ve výmluvném gestu rozhodí ruce. Pokrčím rameny. Zaspali jsme, no! "Vstávej, balvane," zatřesu s bráchou. "Táta je tu." "Už..?" vzdychne bolestínsky. Vzhledem k tomu, že hodiny ukazují půl jedenácté, zase tak brzy není. Rychle si skočím do koupelny, pak se pečlivě nalíčím, učešu si z vlasů jakýsi vrkoč, který připnu k hlavě cvikrem, ještě rtěnku... "Pohni," pobízí mě Adam, který přestože vylezl z postele čtvrt hodiny po mně, je dávno hotový. Kdybych byla stejný prosťáček a stačila by mi jedna mikina, také by mi to netrvalo dlouho. Vlastně se mi výborně hodí, že nemusím zůstat doma. Po tom včerejšku se před mamkou stydím, mám výčitky svědomí, ale nejsem schopna pokořit svou hrdost a jít za ní. Strčím hlavu do kuchyně, kde za taťkovy pomoci připravuje nedělní oběd. O Hondě před okny samozřejmě ví. "Proč jste neřekli, že nebudete jíst doma?" optá se táta. "Nějak jsme zapomněli," vysvětlím. "Tak my letíme." "Až si jednou na něco vzpomeneš, tak to bude poprvé," oznámí mi s úšklebkem. Zatvářím se bohatýrsky. Pch..! "Užijte si to," popřeje nám mamka dobrou zábavu. Pak si všimne mého ohozu: "Proč sis nevzala kombinézu?" "Nechtělo se mi," zahučím neochotně. Ačkoli táta, tedy ten pravý, biologický, s mamkou celé ty roky po rozvodu vychází dobře, čeká na nás v autě. Naši se rozvedli už před deseti lety, vlastně si to ani nepamatuji. Po dvou letech se mamka vdala znovu. Za Luboše, svou první studentskou lásku. Taky docela zajímavá historie! Prý spolu chodili celý gympl, jenže na maturitním plese potkala mamka tátu, čerstvě odpromovaného lékaře, byla z toho láska sice vášnivá, už deset měsíců po seznámení se narodil Adam, a za dalších deset jsem přišla na svět já... Jenže takové rychlovky většinou dlouho nevydrží. A netrvalo dlouho a začal k nám chodit na návštěvu Luboš, který byl stále svobodný, pomáhal 35 jí s dětmi a jezdil s námi na výlety... A byla další svatba. Lubošovi říkáme táto. Takže máme dva. "Málem jsem tu usnul," oznámí nám taťka. "Ahoj, lidičky." "Čau," lípnu mu pusu na hladce oholenou tvář. "Sandře to trvalo," svádí na mě Adam zdržení. "No jo, ženská," prohodí filozoficky táta. "Zvykneš si." O přední sedadlo Hondy svedeme těžký boj. "Mám narozeniny!" bráním se. "I tak seš pořád mladší než já a nikdy mě nedohoníš! A krom Stránka 17

18 toho, máš narozeniny už kolikátej den..." "Musím si je vychutnat, ne?" hájím se. "Dej dámě přednost, Adame," apeluje taťka na bráchovo svědomí. Ten sice prská, že nikde žádnou dámu nevidí, avšak zaleze si dozadu a já se mohu uvelebit na předním sedadle. Hned si připadám krásně dospělá, vyberu si kazetu, kterou chci poslouchat, a vložím ji do přehrávače. Cestu do Bakova nám zpříjemní Honza Nedvěd, hm, tátův výběr není nijak velký. Místy leží na silnici těžký mokrý sníh, nedá se jet moc rychle, táta chvíle se svými miláčky tráví tlacháním o škole a sportu a podobně. Vlastně tlachá pouze s bráchou, nenechám se vtáhnout do hovoru, líbí se mi dívat se z okna a představovat si, že vedle mě nesedí můj táta, i když je sice zachovaný a fešák, ale o generaci mladší kluk... "Zadumaná krásná neznámá, jsme na místě," probere mě tátův hlas a já si s úžasem uvědomím, že stojíme na parkovišti před hotelem Central, kam nás taťka bere na oběd jen ve zvláště významný den, jakým jsou právě narozeniny. "Co je s ní, Adame? Není zamilovaná?" "Pch, kdo by o ni stál..!" vyjádří se ten buran pohrdavě. "Jen neříkej, taková pěkná holka," lichotí mi tatík. Galantní být umí, proti tátovi Lubošovi, který na mně vidí zásadně jen chyby, tedy rozhodně! Protože jsme s Adamem nestihli posnídat, přijde nám pozvání na oběd vhod. Hotelová restaurace je na úrovni, mahagon a křišťál, po tlustých kobercích se neslyšně pohybují číšníci. Táta ví, čím se mi zavděčí! Objednám si marinované kuřecí nugety po provensálsku 36 a hranolky, a pak už jen usrkávám Coca-colu a připadám si dospěle, tím spíš, když mi mladý pingl, co nás obsluhuje a ke všemu vypadá fakt dost dobře, naprosto samozřejmě vyká. "Co budeme mít pod stromkem?" usměje se Adam. "Jehličí." "Tak zlé to snad nebude, ne?" míní táta. "Naši říkali, že ten novej počítač, co koupili, je náš letošní hlavní dárek. Rodinnej. Stál pětatřicet tisíc. Takže letos u nás bude dost vypráskanej Ježíšek," vysvětlím. Pak už nám číšník přinese hlavní jídlo, hodím po něm zkusmo okem a on se ně mě usměje! Páni, že by začínalo fungovat mých krásných patnáct let??? Oběd chutná naprosto skvěle, nabouchám se k prasknutí, div si nemusím povolit knoflík kapsáčů. Táta navrch objedná narozeninový pohár. Když tu hromadu čerstvých jahod, kopce zmrzliny politého griotkou a s čepicí šlehačky uvidím, pokusí se o mě mrákoty. Uff... "Neříkalas, že budeš hubnout?" rýpne si Adam. "Od zítra," ujistím ho a zabořím do šlehačky lžičku. "Takže, milá dospělá dcero," pronese tatík slavnostně. "Všechno jenom to nejlepší k tvým narozeninám!" Pingl, který uklízí prázdné skleničky, se po mně zvědavě podívá. Možná mi hádá víc, zadoufám v duchu. Rádoby svůdný úsměv, který se pokusím věnovat číšníkovi, vyjde do ztracena, jelikož v tu chvíli ucítím cosi mokrého na svých prsou... Ne!!! Já husa, nadávám si, nešťastnou lžičku jsem jaksi naklonila a teď mi šlehačka stéká po ňadrech! "To se nosí?" podivuje se tatík a brácha je mrtvý smíchy. Neujde mi, že se číšník pobaveně zazubí. "Ty máš do dospělosti ještě hodně daleko," řehtá se Adam. Rudá až za ušima drhnu halenku ubrouskem. "Idiote!" Taťka zažehná hádku v zárodku tím nejlepším způsobem: odvedením pozornosti. Položí přede mne krabičku. Nedočkavě se po ní vrhnu, je malá, leč značka zlatnického krámu ve mně vzbudí vlnu emocí. Páááni... "Táti, jsi super!" "Mladá dáma a její první šperk," zadeklamuje otec a do- 37 konce mi zlatý řetízek s nádherným přívěskem ve tvaru krou ceného písmene S vykládaného drobounkými kamínky připne "Ukaž?" nakloní se Adam blíž. "Hm." Stránka 18

19 "Nerozumíš tomu," prohodím opovržlivě. "Díky, táti." Táta mě políbí na čelo. "To jsem rád, že máš radost." Při poháru se hovor znovu stočí na počítače. "A co Internet1/ Máte modem?" "Modem jo," pokrčí Adam rameny. "Ale to je všechno. Net prý přijde na řadu k příštím Vánocům." "Vždyť to není zase taková investice," nechápe táta. "Impulzy za telefon udělají dost." "Bez Internetu se člověk dneska neobejde. Natož mladý člověk. Musíte jít s dobou, budete studovat, potřebujete informace... Promluvím si o tom s mámou," rozhodne se taťka. Pak opustíme Central, div si nevykroutím krk, ale ten číš-nický moták se po mně ani neotočí, nádiva..! Táta nás vezme do městského muzea na výstavu betlémů, a protože je dnešní den poněkud jiný než obyčejná neděle, hned poté ho požádám, aby nás zavezl zpátky domů. Dnes přece chodí čerti! Zajdu pro Blanku, vyzvedneme Stacy i Radku, a společně bloumáme vánočně nasvíceným náměstím i přilehlými ulicemi, největší šrumec je stejně na sídlišti, kde žije největší počet lidí malého městečka, a tedy nejvíc dětí, s narůstající nechutí pozorujeme vesměs zakrslé čertíky, vyhýbáme se tlupám malých kluků vyzbrojených petardami a dělobuchy, nestačíme si zakrývat uši při explozích a jsme z toho brzy všechny otrávené. Zastavíme se před restaurací Na růžku, abychom se rozloučily, než se rozběhneme do svých domovů. Nejsme tu samy, ze vchodových dveří právě vyšla klukovská postava, ve které díky světlu neonu poznáme Chmeldu, loňského idola ZŠ Horní Kostelec. Vzhlížely jsme k němu coby modle, leč Roman Chmelík na holky nedbal. To bylo vloni, letos nás přejede zkoumavým pohledem, než si zapálí cigaretu a odkráčí do tmy. "Ten zmužněl, co?" uchichtne se Stacy. "Už umí i kouřit," přisadím si. 38 "Kam se vlastně sladký Chmelda ztratil?" zajímá Blanku. "Jezdí někam na gympl," vzpomene si Stacy. "Ale je pořád krásnej," zasní se Radka. "To je," připustím. "Jenže na nás kašle stejně jak dřív. No nic, dámy, padám domů. Je mi docela kosa." Kornout perníčků, sušenek a čokolád, který dostanu k Mikuláši od našich, je každoroční tradicí, ničím nepřekvapí. Mamka nevypadá naštvaná, což jen uvítám, dám si pozor, abych se v hovoru slůvkem nevrátila ke včerejšku. Místo toho se pochlubím zlatým šperkem a popíšu odpoledne s tátou. Oba pak s bráchou nadhodíme téma Internet a rychle kujeme železo. "Neříkám, že je Internet špatná věc," připustí Luboš. "Ale dost finančně náročná." "Táta by platil poplatky," pochlubí se Adam. "A telefon?" váhá mamka. "Na ten bychom přispívali ze svého," navrhne brácha další variantu. Udělám na něho výmluvné oči, mluv za sebe, osle! Mně stačí bohatě počítač! Asi hodinku za příjemné hudby z CD romu pracuji na prosincovém čísle časopisu, pak se jdu vy sprchovat a už v devět ležím v posteli. Ne, jenom počítač mi ke štěstí nestačí. Od svých patnáctin si slibuji mnohem víc! Vybavím si v duchu obrázek Chmeldy. Radka měla pravdu, je moc hezký... Páni, s takovým klukem chodit, to by byl splněný sen! Jenže on by se za mnou ani neotočil, natož aby mě pozval na rande. Vlastně jsem smolař. Ještě nikdy jsem s žádným klukem nechodila!! A co hůř, žádný mě nepozval ani na rande nebo do kina, prostě nikdo neprojevil zájem o mou osobu... A to je dost strašné! Všechny holky jsou na tom lépe než já! No... tak skoro všechny. Lucka vypráví hotové orgie a já ještě nedostala ani pitomý polibek, í natož snad z lásky! Pusy od kluků k narozeninám nepočítám, ; ten od Dušana sice byl francouzák, ale za jiné situace. A kvůli j Stránka 19

20 nemotorné puse od Matěje budu mít tak akorát průšvih, ach J jo. I moje nejlepší kamarádky mají zážitky s klukama. Já NE! j No, Blanka také ne, ale... Stacy vloni doprovázel Matěj dobře \ dva měsíce ze školy a kdyby mu nedala kopačky - z naprosto 39 nepochopitelných důvodů - nelíbil se jí!, možná by spolu chodili dodnes. O prázdninách si u babičky ve Lhotě nabalila nějakého Pražáka. Byl prý starší o dva roky a po pětidenní známosti se s ní chtěl vyspat. Stacy ho poslala do tmy. Radka si vloni dopisovala s deváťákem Sepéšim, což byla pěkná legrace, protože dopisy pro milého Honzíčka jsme skládaly všechny čtyři a vyloženě se bavily jeho vroucími výlevy plnými hrubek... Radka prohlásila, že by se nemohla zamilovat do kluka, který bez chyby napíše jen svůj podpis, a to proto, že je tak krátký: Jan. Nejde o to, jestli ho měla nebo neměla ráda, ale o to, že o ni stál!!! I ta blbá Adriana chodila v září s Davidem z béčka, nosila si do školy mobil a on jí v hodinách volal... Ale co já??? Vždyť přece nejsem tak škaredá! Píchačka má vyvalené oči a bradu a tváře plné uhru, a jaké má úspěchy! Asi to není jenom ve vzhledu. I když na něm záleží hodně! Teď je mi však patnáct a já přímo tuším v kostech, že se něco konečně stane. Musí se stát!!! 4. VIRTUÁLNÍ REALITA Hned první hodinu, kdy se nám učitelka Rubenská snaží vysvětlit další z nesmyslných anglických časů, mají jich jak naseto, zachrčí školní rozhlas. "Sandra Klimešová z deváté A a Matěj Navrátil z deváté B se okamžitě dostaví do ředitelny!" rozetne soustředěné ticho hlas paní ředitelky. Moje přítelkyně mě oblaží soucitnými pohledy, v očích Adriany, té krávy, zahlédnu přející výraz, ostatní nechápou. "Co jsi provedla, Klimešová?" zajímá se také Rubenská. To tak, budu se ti svěřovat, ušklíbnu se v duchu. Stejně se to dozvíš... Navenek zůstanu neutrální: "Netuším." Samozřejmě tuším, pročež se ploužím chodbou jako želva a trvá mi neuvěřitelně dlouho, než zaklepu na dýhované dveře ředitelny ve spojovací chodbě mezi oběma pavilony. Otevře mi sekretářka. "Už na tebe čekají, pospěš." 40 Pokud si ta dobrá žena myslí, že předpokojem proběhnu, je na omylu. Nejsem blázen, abych nevěděla, čeho se tahle slezina týká, nicméně mě opravdu překvapí počet hostů! Pozvánku krom mne a Matěje dostala také třídní Hvězdová, Matějův tříďas fyzikář Hejzlar, zástupce Polák a nechybí ani ředitelka. Ta se po mém neslyšném pozdravu ujme slova a začne pěkně ze široka, rozhovoří se o narůstající nekázni žactva, přibývajících snížených známkách z chování mladých delikventů i rozrůstajícím se sortimentu prohřešků. Dozvíme se, že dřív učitel nachytal žáka číst si při hodině pod lavicí, což už se dnes nestane, zato není výjimkou načapat žáky při fetování na toaletách! Taktak že zadržím úsměv. Na WC je vážně občas takový puch, že by se dal fetovat... Ale nikdo by z něho odvázaný nebyl, spíš by zhebnul! Uvědomím si, že poslední dotaz je určený nám, tedy mně a Matějovi současně. "Co to mělo být?" Stojíme v pěkně nevýhodné pozici, oba poblíž dveří jako dva odsouzenci, Matěj hlavu dolů, patrně počítá chlupy ředitelského koberečku. Kantoři naproti tomu sedí, otravný Polák celou dobu přikyvoval, třídní učitelé mlčí. Pokrčím rameny, pohlédnu po očku na Matěje, ale ten zrak nezvedne, natož aby snad promluvil, frajer! "Měla jsem narozeniny. Patnácté. Matěj mi blahopřál." "Já viděl něco jiného!" zahřmí Polák. "Chovali se na žáky základní školy naprosto nevhodně. Jak někde v bordelu!" Stránka 20

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

Kaštan zavrtí ocáskem a vděčně Adélce olízne dlaň. Pak vzrušeně zavětří a odběhne do křoví. Křoví se křiví na všechny strany a Kaštan v něm šmejdí

Kaštan zavrtí ocáskem a vděčně Adélce olízne dlaň. Pak vzrušeně zavětří a odběhne do křoví. Křoví se křiví na všechny strany a Kaštan v něm šmejdí 1. Kaštan je pes. Jezevčík. Má dlouhé tělo a krátké nohy. A štěká. Haf, haf, volá na Adélku. Adélka není pes. Adélka je holka. Má dlouhé hnědé vlasy a legračně pihovatý pršáček. Sehne se ke Kaštanovi a

Více

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské. 1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,

Více

Petra Soukupová. K moři

Petra Soukupová. K moři Petra Soukupová K moři Brno 2011 Petra Soukupová, 2007 Host vydavatelství, s. r. o., 2007, 2011 (elektronické vydání) ISBN 978 80 7294 420 0 Rodičům PETROVY DVĚ ŽENY 1/ Petr a Magda se potkávají Magda

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý.

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý. Dnes ráno se mi vstává líp. Hlava mě nebolí a dokonce se mi už ani nemotá. Jsem desátý den po otřesu mozku a stále špatně spím. V nákupním centru nás s dcerou napadl cizí vyšinutý chlap a poranil mi krční

Více

JE TO V RODINĚ. Debilní učitel, mumlám si pro sebe, debilní škola, všechno. je debilní! Jako by nestačilo, co všechno se děje.

JE TO V RODINĚ. Debilní učitel, mumlám si pro sebe, debilní škola, všechno. je debilní! Jako by nestačilo, co všechno se děje. ARCHISS WESTERGARLD JE TO V RODINĚ Debilní učitel, mumlám si pro sebe, debilní škola, všechno je debilní! Jako by nestačilo, co všechno se děje. Zrovna když mám Novillu trénovat, tak si ji musí nechat

Více

Televizní expert. Michael Sodomka

Televizní expert. Michael Sodomka Televizní expert Michael Sodomka AKT I Scéna 1 Prázdná hospoda, pouze hospodský stojí za barem, vchází druhý muž, Karlík, míří za hospodským. Nazdar! Čau, Karliku. Moc plno tu teda nemáš. No nemám. Co

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí.

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. Jenom proto, že je hezky, každý čeká, že budete venku a skotačitˮ nebo tak něco. A když venku netrávíte každou vteřinu, hned

Více

Píšete dětem černé puntíky, když něco zapomenou? Nebo jim dáváte jiný trest?

Píšete dětem černé puntíky, když něco zapomenou? Nebo jim dáváte jiný trest? Rozhovor s... Zajímá nás i to, co se děje na prvním stupni. Proto jsme vyzpovídali paní učitelku Janásovou a paní učitelku Drštičkovou. Chtěli jsme hlavně vědět, jak se daří jim a jejich prvňáčkům. PANÍ

Více

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být

Více

Digitální učební materiál

Digitální učební materiál Digitální učební materiál Evidenční číslo materiálu: 63 Autor: Mgr. Petra Elblová Datum: 15.12.2011 Ročník: 7. Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obor: Český jazyk Tematický okruh:

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE

MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE 1 2 www.65pole.cz SMRT KRÁLE ŠUMAVY EDICE TAH SVAZEK 1 MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR

Více

z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu.

z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu. z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu. Táhání fotki z albumu. DŮLEŽITÉ: V CELÉM FILMU NENÍ ŽÁDNÝ DIALOG. Jenom

Více

ABBA Honey, honey Už jsme tady

ABBA Honey, honey Už jsme tady ABBA Honey, honey Už jsme tady Kluci, kluci, už jsme tady Kluci, kluci Pojďte všichni dohromady Kluci, kluci My písničku zpíváme vám Já vás už odněkud znám Mě do ouška můžete říct: Sluší ti to móóóc. A

Více

Libor se nikde nezdržuje. Zakrátko klepe chvějící se rukou na dveře tátova pokoje. Zevnitř se ozve důrazný tatínkův hlas: Mám teď nápad!

Libor se nikde nezdržuje. Zakrátko klepe chvějící se rukou na dveře tátova pokoje. Zevnitř se ozve důrazný tatínkův hlas: Mám teď nápad! Chór modlitby Libor se vrací ze školy domů kvůli fotografickému kroužku později než obvykle. A k tomu ještě pomaleji než včera, kdy měl v žákovské knížce poznámku. Dnes ho tíží třídní důtka. Rodiče se

Více

1 NA CHALUPU, KAM NECHCI

1 NA CHALUPU, KAM NECHCI 1 NA CHALUPU, KAM NECHCI Za výzo jsem dostal od mámy a Richarda Nintendo. Chtěl jsem ho nechat doma, aby bylo jasný, že si mě za dárek, i když je suprovej, nemůžou koupit. Stejně to vymyslel on, mamka

Více

Projekt Odyssea, www.odyssea.cz

Projekt Odyssea, www.odyssea.cz Projekt Odyssea, www.odyssea.cz Příprava na vyučování s cíli osobnostní a sociální výchovy (typ A) Téma oborové (= téma OSV č. 1) Vzdělávací obor Ročník Časový rozsah Tematický okruh OSV Dodržujeme základní

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

Nehoří, ale za chvíli asi bude! Kde jsou děti? Chtěly se mnou jít do lesa a nikde nikdo! Maminka:

Nehoří, ale za chvíli asi bude! Kde jsou děti? Chtěly se mnou jít do lesa a nikde nikdo! Maminka: Pro děti, které se rády usmívají Jeníček a Mařenka Krátká jednoaktovka děti hrají dětem Jeníček Ježibaba a Maminka Tatínek 1. (Vyjde na scénu, sekera v ruce, chodí kolem, netrpělivý) Mordyjé, hromy a blesky,

Více

No, jednou jsem takhle poprvé snědla moc třešní a pak jsem to zapila vodou.

No, jednou jsem takhle poprvé snědla moc třešní a pak jsem to zapila vodou. 40.V Ý S T U P Eva, Bára (EVA s BÁROU stojí na lávce, hraje Bářin magnetofon) Mami, byla jsi taky někdy takhle zamilovaná? Nemyslím do táty, myslím úplně poprvé? První láska! Když jsi cítila, že je to

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

Lekce 18 Na návštěvě. V jídelně.

Lekce 18 Na návštěvě. V jídelně. Lekce 18 Na návštěvě. V jídelně. 18.1 Struktury Co bude k obědu/k večeři? Dejte mi míň masa. Můžu dostat víc knedlíků? Proč nechceš jíst vepřové? Nesmím jíst vepřové, protože jsem muslim. Olga se seznámila

Více

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz František Ber Jak Ježíšek naděloval radost e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této

Více

ZKOUŠKA Z ČESKÉHO JAZYKA

ZKOUŠKA Z ČESKÉHO JAZYKA ZKOUŠKA Z ČESKÉHO JAZYKA NA ÚROVNI A1 PODLE SERR PRO TRVALÝ POBYT V ČR (MODELOVÁ VERZE) 1 ČÁST I: Čtení s porozuměním Úloha 1: Čtěte a pracujte s texty. Řešte úlohy 1-7. Je to pravda (ano), nebo není to

Více

VŠEZNÁLKOVY NOVINY č. 1 Třídy 5.B MILÉ DĚTI, po krásných prázdninách jsou tady zase vaše noviny. Vítáme všechny prvňáčky a doufáme, že se vám naše noviny budou líbit. Můžete se těšit na básničku, křížovku,

Více

PETROU ŠÁCHOVOU. A našel by se mezi vzpomínkami nějaký neobvyklý zážitek? Zážitků byla spousta. žádný zajímavý či neobvyklý mě teď asi nenapadá.

PETROU ŠÁCHOVOU. A našel by se mezi vzpomínkami nějaký neobvyklý zážitek? Zážitků byla spousta. žádný zajímavý či neobvyklý mě teď asi nenapadá. ROZHOVOR S... PETROU ŠÁCHOVOU Začneme celkem obvyklou otázkou. Jak vzpomínáš na naši školu? Na základní školu mám veselé i smutné vzpomínky.určitě převažují ty, které mě rozesmějí. Tyto chvíle se mi vybavují

Více

neprojde! Anebo otevřu pokladničku a dám peníze na chudé? Všechno jsem to dala na začátku postní doby, mám tam pár korun. Tím bych Liborovi moc

neprojde! Anebo otevřu pokladničku a dám peníze na chudé? Všechno jsem to dala na začátku postní doby, mám tam pár korun. Tím bych Liborovi moc Bez Libora Lucčina maminka se probudila v nemocnici zároveň s východem slunce, které posílalo své paprsky na její postel. Rozhlédla se po pokoji. Vedle oddechovala žena, kterou včera chtěla zachránit před

Více

R O Z H O V O R Y S U K R A J I N S K Ý M I D Ě T M I M U K A Č E V S K É H O I N T E R N Á T U

R O Z H O V O R Y S U K R A J I N S K Ý M I D Ě T M I M U K A Č E V S K É H O I N T E R N Á T U R O Z H O V O R Y S U K R A J I N S K Ý M I D Ě T M I Z M U K A Č E V S K É H O I N T E R N Á T U Pro časopis ZÁMEČEK foto, text: František Miker, Lukáš Pěkný, Aleš Dvořák Mukačevo Ukrajina, dne 2. 7.

Více

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat,

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, opustit všechny své kamarády a začít chodit do nové školy.

Více

Jsi v pořádku? zeptám se, když uvidím, jak sedí opodál na trávě a tře si koleno. Přikývne. Popotáhne, jako by zadržoval pláč. Musím se odvrátit.

Jsi v pořádku? zeptám se, když uvidím, jak sedí opodál na trávě a tře si koleno. Přikývne. Popotáhne, jako by zadržoval pláč. Musím se odvrátit. KAPITOLA 1 Probudím se s jeho jménem na rtech. Will. Ještě než otevřu oči, znovu jej spatřím, jak se hroutí k zemi. Mrtvý. Mou vinou. Tobias se ke mně sehne a stiskne mi levé rameno. Vlak kodrcá přes pražce

Více

Do soutěže bylo zasláno více než 30 prací. Vítězné práce:

Do soutěže bylo zasláno více než 30 prací. Vítězné práce: Do soutěže bylo zasláno více než 30 prací. Vítězné práce: Někteří se ptají, co by dělali s knihou. Já se spíš ptám, co bych dělal bez knihy. Ivo Ondráček SPgŠ Znojmo Jaro, léto, podzim, zima, číst si knížku

Více

Vonásek k tabuli Milan Kocmánek & Leopold Králík

Vonásek k tabuli Milan Kocmánek & Leopold Králík 16 TÝDENÍK ZVLÁŠTNÍ VYDÁNÍ PROSINEC 2007 S šipkovanou se jděte vycpat, pane učiteli, my dneska hrajeme radši šikanovanou! To už je tenhle měsíc třetí poznámka. Tady asi pomůže jedině pořádný výprask. Kde

Více

VII. Vonásek k tabuli. Milan Kocmánek & Leopold Králík. Jak bych ti to vysvětlil, Vašíku, to bylo něco jako váš dnešní školní psycholog!

VII. Vonásek k tabuli. Milan Kocmánek & Leopold Králík. Jak bych ti to vysvětlil, Vašíku, to bylo něco jako váš dnešní školní psycholog! 16 ZVLÁŠTNÍ VYDÁNÍ PROSINEC 2006 Jak bych ti to vysvětlil, Vašíku, to bylo něco jako váš dnešní školní psycholog! No vidíš, Vonásku, a takhle pěkně jsi mě kdysi vytáčel v každé vyučovací hodině! Vonásek

Více

JMENUJI SE: To je otisk mé ruky: Baví mě: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá.

JMENUJI SE: To je otisk mé ruky: Baví mě: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá. To jsem JÁ 1I JMENUJI SE: Baví mě: To je otisk mé ruky: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá. 2I Jmenuji se......... a je mi... let. Žiju společně s: Bydlím v: Nejvíc

Více

Základní škola a Mateřská škola G. A. Lindnera Rožďalovice. Moje rodina

Základní škola a Mateřská škola G. A. Lindnera Rožďalovice. Moje rodina Základní škola a Mateřská škola G. A. Lindnera Rožďalovice Moje rodina Jméno a příjmení: Michaela Želichovská Třída: 5. A Školní rok: 2014/2015 Garant / konzultant: Roman Kotlář ml. Datum odevzdání: 23.

Více

Přednáška prvňáčkům 1.B o čištění zoubků. Veselé zoubky. přednáška společnosti drogerie DM

Přednáška prvňáčkům 1.B o čištění zoubků. Veselé zoubky. přednáška společnosti drogerie DM Přednáška prvňáčkům 1.B o čištění zoubků Veselé zoubky přednáška společnosti drogerie DM Davídek z 1.B se nám svěřil, jak se mu líbila přednáška o čištění zoubků. Ptala jsem se ho, jestli se mu akce líbila.

Více

Den kdy se vrátí láska k nám

Den kdy se vrátí láska k nám Den kdy se vrátí láska k nám obsazení: Tereza Petra Göbelová Petra Tereza Agelová 1. scéna pohoda Proslov DJ karaoke party hard repertoár Podvod, Holky z naší školky, Pohoda, Den kdy se vrátí láska k nám

Více

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ 1 Copyright Radomír Hanzelka, 2013 www.radomirhanzelka.cz Všechna práva vyhrazena Vytiskla a vydala: Nová Forma s.r.o. www.novaforma.cz Vydání první ISBN 2

Více

POČTENÍČKO PRO PŘEDŠKOLÁKY

POČTENÍČKO PRO PŘEDŠKOLÁKY POČTENÍČKO PRO PŘEDŠKOLÁKY a jejich rodiče Ahoj kamarádi, vítejte na palubě lodi Veselá plachta, jejímž cílem je Ostrov. Mé jméno je Tom a jsem na této lodi plavčíkem. Během plavby vás seznámím se životem

Více

Kapitola sedmá Stella se vyzná

Kapitola sedmá Stella se vyzná Kapitola sedmá Stella se vyzná Tu noc přespím u babičky a u dědy. Když se vrátím domů ze statku, dáme si s mamkou rychlou svačinku. A už slyším klakson. Tú! Tú! To bude babička, řekne mamka. Měla bys sebou

Více

Ahoj, jmenuji se Draculaura. V téhle knížce si o mně přečteš úplně všechno.

Ahoj, jmenuji se Draculaura. V téhle knížce si o mně přečteš úplně všechno. Ahoj, jmenuji se Draculaura. V téhle knížce si o mně přečteš úplně všechno. Draculaura Dcera Drákuly Beznadějná romantička VĚK 1599 let. Nemůžu se dočkat, až mi bude sladkých 1600. ZABIJÁCKÝ STYL Ráda

Více

Tak tohle je naše škola. Už pár let stojí na ulici Těrlické V Horní Suché. Během svého života prošla mnoha změnami. Těmi největšími byla její

Tak tohle je naše škola. Už pár let stojí na ulici Těrlické V Horní Suché. Během svého života prošla mnoha změnami. Těmi největšími byla její Tak tohle je naše škola. Už pár let stojí na ulici Těrlické V Horní Suché. Během svého života prošla mnoha změnami. Těmi největšími byla její přestavba, kdy přibylo celé jedno patro. Také byla přistavěna

Více

Recenze klientů Lůžkového oddělení následné péče

Recenze klientů Lůžkového oddělení následné péče Recenze klientů Lůžkového oddělení následné péče r. 2015 - Zdravotnický personál dělá vše pro to, aby pacient opět dostal chuť do života podle stávajících možností. - Dodržování doby návštěv. Ve 14 hod.

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan

Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována ani šířena v papírové,

Více

1 ano/výborné 2 většinou ano/dobré 3 občas/ucházející. 4 většinou ne /nezáživné 5 vůbec ne/nepříjemné

1 ano/výborné 2 většinou ano/dobré 3 občas/ucházející. 4 většinou ne /nezáživné 5 vůbec ne/nepříjemné JÁ MOJE ŠKOLA vyhodnocení TŘÍDA 1.(odpovídalo 13 žáků) ŠKOLNÍ ROK 2014/2015 Zakroužkujte odpověď: 1 ano/výborné 2 většinou ano/dobré 3 občas/ucházející VZTAH KE ŠKOLE 4 většinou ne /nezáživné 5 vůbec ne/nepříjemné

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

VÁNOČNÍ VÁNOČNÍ ZPĚVNÍČEK ZPĚVNÍČEK

VÁNOČNÍ VÁNOČNÍ ZPĚVNÍČEK ZPĚVNÍČEK VÁNOČNÍ ZPĚVNÍČEK VÁNOČNÍ ZPĚVNÍČEK Jak jsi krásné neviňátko Narodil se Kristus Pán Prosinec Půjdem spolu do Betléma D7 D7 1. Jak jsi krásné neviňátko vprostřed bídy nebožátko. D7 Před tebou padáme,dary

Více

Název aktivity Deník malého poseroutky 1

Název aktivity Deník malého poseroutky 1 Název aktivity Deník malého poseroutky 1 Projekt Čtenář Úroveň čtenáře Čtenář-objevitel Dovednost Popis dovednosti Forma aktivity Časová dotace Zhodnocení textu Žák si všímá, jakým způsobem je text vystavěn,

Více

Děkuju.-Prosím. Pozdravy : Ahoj! Nazdar! Dobrý den! Dobrou noc! Dobré ráno! Dobré odpoledne!

Děkuju.-Prosím. Pozdravy : Ahoj! Nazdar! Dobrý den! Dobrou noc! Dobré ráno! Dobré odpoledne! Sylabus 1.stupeň 2.třída Lekce 1 Co je to? Kolik to stojí? Jak se jmenujete? Jmenuju se.. Poslech CD 01 Děkuju.-Prosím. Pozdravy : Ahoj! Nazdar! Dobrý den! Dobrou noc! Dobré ráno! Dobré odpoledne! Zájmena

Více

Kdo by si v obchodě vybral shnilý pomeranč nebo banán namísto zdravého? Kdo by si koupil nakřáplé vajíčko nebo prasklý hrnek? Vždycky raději sáhnu vedle a vezmu si to lepší. A je to tak správně, je to

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

OBSAH. - Čínská báseň - Týden prvňáčků - Můžete si přečíst - Tvorba dětí ZŠ Krestova - Jak vyrobit krabičku

OBSAH. - Čínská báseň - Týden prvňáčků - Můžete si přečíst - Tvorba dětí ZŠ Krestova - Jak vyrobit krabičku 1/2015 OBSAH - Čínská báseň - Týden prvňáčků - Můžete si přečíst - Tvorba dětí ZŠ Krestova - Jak vyrobit krabičku Čínská báseň beseda pro žáky 8. tříd Jako každý rok, tak i letos v knihovně proběhla beseda,

Více

NOCTURNO 2014. Do hlubin. Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí

NOCTURNO 2014. Do hlubin. Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí NOCTURNO 2014 Do hlubin Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí Jsme to, nejsme to my zakletý v jantaru váhání Dívej se na

Více

Tento projekt je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky.

Tento projekt je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky. Tento projekt je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky. ÚVOD Odborný tým pracovníků Základní školy a Praktické školy SVÍTÁNÍ, o. p. s. se na základě svých odborných

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

Ilustrovala: Michelová Kristýna 5.A Redakce: ZŠ U Nemocnice 8.A členové: Long Nguyen, Jakub Jánský, Zdeněk Bárta, Tomáš Vršek Nikola Neumannová,

Ilustrovala: Michelová Kristýna 5.A Redakce: ZŠ U Nemocnice 8.A členové: Long Nguyen, Jakub Jánský, Zdeněk Bárta, Tomáš Vršek Nikola Neumannová, Ilustrovala: Michelová Kristýna 5.A Redakce: ZŠ U Nemocnice 8.A členové: Long Nguyen, Jakub Jánský, Zdeněk Bárta, Tomáš Vršek Nikola Neumannová, Hanka Šinkorová co už to umí, mohou sami do časopisu přispívat.

Více

1. Na stole jsou tři hromádky jablek. Na první je o třináct jablek méně než na druhé, na třetí hromádce je o osm

1. Na stole jsou tři hromádky jablek. Na první je o třináct jablek méně než na druhé, na třetí hromádce je o osm 1. Na stole jsou tři hromádky jablek. Na první je o třináct jablek méně než na druhé, na třetí hromádce je o osm jablek více než na první. Kolik jablek je dohromady na stole, víš-li, že na druhé hromádce

Více

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska.

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska. Byla to láska Kytička milostné poezie Obsah: Když jsem byla hodně malá Pomalu vrůstám do tebe Kdybych to dovedl Byla to láska Magdaléna Štěpán Křivánek GRANO SALIS NETWORK 2004 www.granosalis.cz Když jsem

Více

Fantastický Svět Pana Kaňky

Fantastický Svět Pana Kaňky Fantastický Svět Pana Kaňky Adam Nehůdka je chlapec, jenž velmi rád četl knížky. Doma a ve škole se mu nikdy nic nedařilo, a tak byl poslán do Akademie pana Kaňky. Chodili tam chlapci, jejichž jména začínala

Více

MOJE TĚLO. Anna Pfeifferová. Ilustrace: Ulla Bartlová

MOJE TĚLO. Anna Pfeifferová. Ilustrace: Ulla Bartlová MOJE TĚLO Anna Pfeifferová Ilustrace: Ulla Bartlová Vem si tužku na panáčka, nakresli ho, je to hračka: Tečky, čárka, dole proužek, kolem toho ještě kroužek. Po stranách mu přidej ouška, ať ví dobře, co

Více

2. Čisté víno (Sem tam)

2. Čisté víno (Sem tam) 1. Čekání na zázrak (Sem tam) H # 1. Už padá půlnoc, zní jen můj těžký krok, oblohou snáší se k zemi mráz, vítr ztichl, zbyl jenom úplněk, () i čas zůstal na chvíli stát. 2. jinak nic, pouze průhledný

Více

m.cajthaml Na odstřel

m.cajthaml Na odstřel m.cajthaml Na odstřel Ach Bože! zakřičel směrem všude tam, kde nic nebylo. William Eastlake I. Já ho vůbec neznal. Teda předtím jsem ho vůbec neznal. I když bydlíte v jednom městě, tak nemůžete znát všechny

Více

Kapitola první. si, že ho při tom nikdo nevidí. Nebo jak se naše ššššš! se s námi kvůli něčemu pohádá, schovává za rozvěšeným.

Kapitola první. si, že ho při tom nikdo nevidí. Nebo jak se naše ššššš! se s námi kvůli něčemu pohádá, schovává za rozvěšeným. Kapitola první Už jste si někdy všimli, jak si všímáte věcí ko - lem sebe? Někdy si všímám toho, jak si všímám, tak moc, že mě to všímání si všímání dočista pohltí. Ráda si všímám všeho možného. Třeba

Více

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání Ale já jsem se chtěla o Jirkovi Hrzánovi dozvědět něco bližšího. Tak jsem o něm začala psát sama. No, sama jak se to vezme. Pročetla jsem dostupné materiály, ale především jsem na něj nechala vzpomínat

Více

Časopis ZŠ Kostelec u Holešova Listopad 2015/ 23. ročník

Časopis ZŠ Kostelec u Holešova Listopad 2015/ 23. ročník Časopis ZŠ Kostelec u Holešova Listopad 2015/ 23. ročník Vychází s finanční podporou Sdružení rodičů a přátel žáků Základní školy Kostelec u Holešova Zahájení nového školního roku Akce ve škole Školní

Více

PORAĎ SI SE ŠKOLOU Lucie Michálková

PORAĎ SI SE ŠKOLOU Lucie Michálková PORAĎ SI SE ŠKOLOU Lucie Michálková Copyright 2015 Lucie Michálková Grafická úprava a sazba Lukáš Vik, 2015 1. vydání Lukáš Vik, 2015 ISBN epub formátu: 978-80-87749-89-0 (epub) ISBN mobi formátu: 978-80-87749-90-6

Více

Pomáhat lidem s postižením je normální.

Pomáhat lidem s postižením je normální. HELP KLUB, sdružení rodičů a přátel dětí s postižením Pomáhat lidem s postižením je normální. 2014 S úsměvem jde. Jestli jde, nebo jede, o to nejde. Tady jde o úsměv. Pokud budete mít náš kalendář ve své

Více

DOBRÝ DEN, PROSÍM A DĚKUJI. Když člověk vstoupí někam, kde jsou další lidé, sluší se, aby nahlas pozdravil

DOBRÝ DEN, PROSÍM A DĚKUJI. Když člověk vstoupí někam, kde jsou další lidé, sluší se, aby nahlas pozdravil DOBRÝ DEN, PROSÍM A DĚKUJI Když člověk o něco žádá, musí vždy poprosit Za každou laskavost by měl poděkovat Když člověk vstoupí někam, kde jsou další lidé, sluší se, aby nahlas pozdravil Na lidi, které

Více

ISBN 978-80-257-1023-4

ISBN 978-80-257-1023-4 Z anglického originálu The Counselor. A Screenplay, vydaného nakladatelstvím Vintage Books v New Yorku roku 2013, přeložil Petr Fantys. Ilustrace na přebalu Jozef Gertli Danglár. Přebal a grafická úprava

Více

ŠKOLTÝN. Školní časopis Základní školy v Týnci nad Labem 15. ročník Číslo 3

ŠKOLTÝN. Školní časopis Základní školy v Týnci nad Labem 15. ročník Číslo 3 ŠKOLTÝN Školní časopis Základní školy v Týnci nad Labem 15. ročník Číslo 3 Obsah 1. Lyžařský výcvikový kurz 2. Tři králové, zápis do 1. třídy 3. Zimní škola v přírodě 4. Vánoční laťka, florbal starší dívky

Více

TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003

TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003 TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003 TMA SE SNÁŠÍ NA MĚSTO TAK TĚ PROSÍM BUĎ SE MNOU UPÍR KROUŽÍ KOLEM NÁS SCHOVEJ HLAVU POD POLŠTÁŘ ZKOUŠÍM TO DÁL R. ZKOUŠÍM TO DÁL DOTKOUT SE OBLAKŮ ZKOUŠÍM TO DÁL DOTKNOUT SE HVĚZD

Více

Babička je už upravená, lehce nasnídaná a modlí se pod křížem a obrazem Panny Marie. Dobrý den, zdraví Mirka. Copak se stalo? diví se babička, že k

Babička je už upravená, lehce nasnídaná a modlí se pod křížem a obrazem Panny Marie. Dobrý den, zdraví Mirka. Copak se stalo? diví se babička, že k Záměna a změna Jsou dny, ve kterých je v nemocnici pohoda. Primář se usmívá, je samý vtip, srší průpovídkami. Dnešek však k takovým dnům ani zdaleka nepatří. Primář je hned od rána se vším nespokojený.

Více

DIGESTIV. První, co mě upoutalo, je 30% sleva z nápojů. To už tam rovnou můžete napsat, že se potápíte!

DIGESTIV. První, co mě upoutalo, je 30% sleva z nápojů. To už tam rovnou můžete napsat, že se potápíte! 8 DIGESTIV První, co mě upoutalo, je 30% sleva z nápojů. To už tam rovnou můžete napsat, že se potápíte! Nad objemným jídelním lístkem: To vypadá jako babiččino album. Nad šálkem espressa: To kafe vypadalo

Více

Kněz se usměje a objímá brigádníka kolem ramen. Pojedete domů už na Velikonoce. Sám vás tam zavezu a předám rodině. K těm šatům přidáme ještě dárky

Kněz se usměje a objímá brigádníka kolem ramen. Pojedete domů už na Velikonoce. Sám vás tam zavezu a předám rodině. K těm šatům přidáme ještě dárky Škaredá středa Středa svatého týdne, říká se jí také škaredá středa. Proč? Máme před očima Jidáše, jednoho z dvanácti apoštolů, jak se domlouvá s farizeji. Na čem? Farizejové se rozhodli Ježíše zahubit.

Více

Čekám svůj den. 1. Pěší pták (M. David / P. Vrba) 2. Můžeš lhát ( P. Krejča / P. Vrba) 3. Můra (P. Janda / P. Vrba)

Čekám svůj den. 1. Pěší pták (M. David / P. Vrba) 2. Můžeš lhát ( P. Krejča / P. Vrba) 3. Můra (P. Janda / P. Vrba) Čekám svůj den 1. Pěší pták (M. David / P. Vrba) 2. Můžeš lhát ( P. Krejča / P. Vrba) 3. Můra (P. Janda / P. Vrba) 4. Čekám svůj den (P. Krejča / P. Vrba) 5. Nic víc (P. Janda / P. Vrba) 6. Na háku (M.

Více

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Dělám to teď dobře. Velice ráda Vás vidím! Já také, drahá, já také. Jste tak hezká! A toto je moje tchýně. Och, ano? Celá rodina je tady, dobrá! Dobrá, zpět k vaší poezii.

Více

3. Kousky veršů (Poupata)

3. Kousky veršů (Poupata) 1. esta poslední kapky (Poupata) mi mi 1. Sklenici vína dolej nám, ó, Pane, mi mi dokud tam na dně něco zbejvá, Pane, nebudem vědět o těle, duše se vínem umeje, nebudem bdít a nebudem spát, ó, Pane. 2.

Více

Jak ho oblékli -12- -13-

Jak ho oblékli -12- -13- Protože něco takovýho jsi ještě neviděl čert, kterýho sem poslali z pekla za trest, že prej když je dobrák, tak že mezi ně nepatří, že je pro peklo nepoužitelnej, směje se Melichárek, celý v černém starodávném

Více

Asistenční služba sv. Rafaela Diecézní charita Brno

Asistenční služba sv. Rafaela Diecézní charita Brno Co to je osobní asistence? Diecézní charita Brno Příručka pro zájemce o službu osobní asistence OSOBNÍ ASISTENCE je služba, která pomáhá, když někdo potřebuje pomoc. Pomáhá každý den, pomáhá u člověka

Více

ČTĚTE NÁS!! ...a další články... Do kin přichází Čtyřlístek, k nám všem Vánoce a zvyky s nimi svázané. Představí se hned dva redaktoři

ČTĚTE NÁS!! ...a další články... Do kin přichází Čtyřlístek, k nám všem Vánoce a zvyky s nimi svázané. Představí se hned dva redaktoři !! ČASOPIS NIŽŠÍHO STUPNĚ WICHTERLOVA GYMNÁZIA ČTĚTE NÁS!! Do kin přichází Čtyřlístek, k nám všem Vánoce a zvyky s nimi svázané. Představí se hned dva redaktoři a my vám odhalíme další literární a výtvarné

Více

MANUÁL ŠŤASTNÉHO RODIČE

MANUÁL ŠŤASTNÉHO RODIČE MANUÁL ŠŤASTNÉHO RODIČE VAŠE PRVNÍ LOUČENÍ Pokud jste se rozhodli, že nastal čas, aby Vaše dítě začalo objevovat nový svět a kamarády ve školce, potom si o tom s dítětem povídejte. Vysvětlete mu, že ve

Více

PŘÍLOHY KONTROLNÍ SKUPINA ŽÁKŮ PRACOVNÍ LISTY: Pracovní list č. 1 Materiál pro učitele věty k rozstřihání. Pracovní list č.

PŘÍLOHY KONTROLNÍ SKUPINA ŽÁKŮ PRACOVNÍ LISTY: Pracovní list č. 1 Materiál pro učitele věty k rozstřihání. Pracovní list č. PŘÍLOHY KONTROLNÍ SKUPINA ŽÁKŮ PRACOVNÍ LISTY: Pracovní list č. 1 Materiál pro učitele věty k rozstřihání Pracovní list č. 2 Křížovka Pracovní list č. 3 Text O Červené kšiltovce Pracovní list č. 1 Před

Více

Vliv rodiny na rozvoj osobnosti Metodický list

Vliv rodiny na rozvoj osobnosti Metodický list Vliv rodiny na rozvoj osobnosti Metodický list práce s interaktivní tabulí - výchovné styly, vliv rodiny na vývoj osobnosti námět k diskusi - výchovné styly Obecné informace k řadě pracovních listů rozvoj.

Více

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici Kašpárek (Vypravěč) Princ Janči Chůva (Babička) Žába Princezna Janička Král Čert Světnice Vesnice Komnata Podhradí Les Přídavné kulisy: studna Smrk Kašpárek nebo vypravěč: Byl jednou jeden princ. Janči

Více

Příprava na vyučování s cíli osobnostní a sociální výchovy

Příprava na vyučování s cíli osobnostní a sociální výchovy Projekt Odyssea, www.odyssea.cz Příprava na vyučování s cíli osobnostní a sociální výchovy Název lekce (téma) Naše narozeniny poznávání spolužáků Časový rozsah lekce 2 navazující vyučovací hodiny Věková

Více

FRANTA sedí na gauči a čte si noviny. OZVE se zvonek. Franta jde otevřít dveře a v nich stojí PEPA. FRANTA Ty volé. Zdar volé. PEPA No nazdar vole.

FRANTA sedí na gauči a čte si noviny. OZVE se zvonek. Franta jde otevřít dveře a v nich stojí PEPA. FRANTA Ty volé. Zdar volé. PEPA No nazdar vole. 1 1 NÁVŠTĚVA INT. BYT sedí na gauči a čte si noviny. OZVE se zvonek. Franta jde otevřít dveře a v nich stojí. Ty volé. Zdar volé. No nazdar vole. Ty vole. No jo vole. Tak co vole? Ale vole... znáš to vole.

Více

JAK NA POHODOVÉ RÁNO SE ŠKOLÁKEM. Lída Leinweberová

JAK NA POHODOVÉ RÁNO SE ŠKOLÁKEM. Lída Leinweberová JAK NA POHODOVÉ RÁNO SE ŠKOLÁKEM Lída Leinweberová JSEM V 1. TŘÍDĚ Vím, že jako prvňačka zrovna nevypadám, ale věřte mi, myslím to vážně. JSEM V PRVNÍ TŘÍDĚ asi tak po desáté sama jsem úspěšně absolvovala

Více

20.10.2014: Den čtvrtý první bodík pro Aničku, marný maratón Elišky a štěstí v neštěstí pro tátu

20.10.2014: Den čtvrtý první bodík pro Aničku, marný maratón Elišky a štěstí v neštěstí pro tátu 20.10.2014: Den čtvrtý první bodík pro Aničku, marný maratón Elišky a štěstí v neštěstí pro tátu I přes večerní předsevzetí, že ráno vstaneme dřív, se to příliš nedaří a z postele se soukáme asi v 9.30.

Více

101 her na dětské oslavy

101 her na dětské oslavy 101 her na dětské oslavy Vyšlo také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz www.albatrosmedia.cz Anna Bernhard a Silvia Schmitz 101 her na dětské oslavy e-kniha Copyright Albatros Media a.s.,

Více

Projekt Podpora rozvoje emočního vývoje, předčtenářských dovedností a moderních metod vzdělávání v MŠ reg. č.: CZ.1.07/1.3.50/02.

Projekt Podpora rozvoje emočního vývoje, předčtenářských dovedností a moderních metod vzdělávání v MŠ reg. č.: CZ.1.07/1.3.50/02. Kominická kalamajka Zuzana Musilová Cíl: podporovat pozitivní emoce, schopnost a chuť učit se novým pojmům, zapojovat sluchovou a zrakovou kontrolu, orientovat se v prostoru, rozvíjet dětskou představivost

Více

Básnička o mandarince. Mandarinka je opravdu dobrá, barva její je oranžová. Vitamíny má, proto mi tak chutná. Básnička o mrkvi

Básnička o mandarince. Mandarinka je opravdu dobrá, barva její je oranžová. Vitamíny má, proto mi tak chutná. Básnička o mrkvi Básnička o mandarince Básnička o mrkvi U nás doma na zahradě, vedle sebe v jedné řadě, mrkvička si v zemi leží, šťavnatá a krásně svěží. Oranžová se zelenými vlasy, kandidátka na královnu krásy, křupavá

Více