OBNOVA RETENČNÍ NÁDRŽE JORDÁN V TÁBOŘE ZÁCHRANNÝ ARCHEOLOGICKÝ VÝZKUM

Transkript

1 OBNOVA RETENČNÍ NÁDRŽE JORDÁN V TÁBOŘE ZÁCHRANNÝ ARCHEOLOGICKÝ VÝZKUM Prováděcí organizace: Vedoucí výzkumu: 1. Husitské muzeum v Táboře, nám. Mikuláše z Husi čp. 44, Tábor doc. PhDr. Rudolf Krajíc, CSc., vedoucí Archeologického oddělení HM Historický význam Jordánu Jihočeské město Tábor, rozvíjející se na ostrohu nad řekou Lužnicí a Tismenickým potokem na základech obce, založené zde v r husity, se v průběhu 15. století zařadilo mezi vyspělá regionální sídelní centra, opírající se o privilegia, daná mu králem při povýšení mezi královská města v r. 1437, stejně jako o úspěšné řemeslnictví a domácí i zahraniční obchod. V důsledku hospodářského rozvoje došlo k proměně původní dřevěné městské zástavby v kamennou a komunální vyspělost se projevila i ve výstavbě monumentálních společenských staveb radnice a děkanského chrámu. Nedobytné město trpělo z hlediska privátní i obecní potřeby jediným nedostatkem, jímž byla absence spodní vody v obci. Provizorní zásobování zajišťovaly soukromé i veřejné studny na povrchovou vodu (cisterny), podpovrchové kašny, protipožární přírodní haltýře ad. V roce 1492 se obec rozhodla k ekonomicky a technicky výjimečnému řešení problému tím, že nechala na východním okraji města přehradit Tismenický potok a zřídit nádrž, nazvanou biblicky Jordán. Jednalo se o historicky nejstarší umělou vodní nádrž na našem území, o unikátní technické dílo, které nejenže předběhlo dobu o téměř půl století (tj. dobu počátků zakládání známých rybničních soustav), ale výlučné bylo i svojí primární funkcí, zaměřenou na zajištění užitkové vody pro potřeby místních obyvatel. S tím souviselo nejen uvolnění značné rozlohy na východní straně města (více než 50 ha), ale především vyřešení technického problému, tj. jak dostat vodu z nádrže do města při nutnosti překonat více než třicetimetrové převýšení terénu mezi vodní hladinou a městskými hradbami. Díla se ujal mistr Jan, zvaný rurmajstr, pod jehož vedením bylo provedeno přehrazení potoka 230 m dlouhou a až 20 m vysokou hliněnou hrází s šíří paty téměř 60 m, v níž byly zřízeny horní i dolní propusti, které jednak odváděly spodní vodu (při vysoké hladině nebo pro pozdější rybolov) do údolí Tismenického potoka, jednak horní vodu do staré vodárny pod hradbami, odkud byla dopravována do města pomocí rour přes vodní (mlýnské) kolo a pístové výtlačné mechanismy. Z kamenné vodárenské věže, která byla postavena v hradbách a nejpozději od r byla v provozu, byla voda rozváděna do 7 kašen ve městě, kde byla k dispozici soukromníkům, řemeslníkům, podnikatelům (pivovar ad.) i pro obecní potřeby (protipožární opatření ad.). Celý systém byl pro město natolik významný, že byl udržován v provozuschopném stavu (opravován, zdokonalován) až do 19. století. V roce 1830 byl Jordán za účelem lovu ryb naposledy zcela vypuštěn, ale ještě v následujících několika etapách byla hráz (na níž byla provozována silnice z Prahy do Tábora) upravována (např. v r. 1929). Po staletích, kdy byl Jordán a jeho systém dopravy vody do města v obecném povědomí, informace o jeho jednotlivých technických dílech (zvl. výpustích, staré vodárně ad.) zcela vymizely a ani v písemných pramenech se - kromě obecného konstatování o tom, že hráz je opatřena výpustěmi téměř žádná fakta nedochovala. Kompletní systém, provozovaný od konce 15. století po mnoho následujících staletí, tak znovu odkryl až záchranný archeologický výzkum, realizovaný v rámci Obnovy retenční nádrže v letech

2 2 2. Archeologický výzkum Archeologickým výzkumem Jordánu bylo získáno několik zcela nových informací o dějinách osídlení Tábora, a to od doby, vzdálené od současnosti let (pravěké sídliště) až po dobu zcela nedávnou (úpravy technického vodního systému v hrázi). I když je možno 4 archeologické objevy, učiněné v prostoru Tismenického údolí po odpuštění vody z Jordánu, řadit k zásadním nálezům pro dějiny osídlování jižních Čech v prostoru střední Lužnice, přesahuje čtvrtý z nich svým historickým významem a technickým řešením hranice regionu. 1/ nejstarším archeologickým nálezem jsou pozůstatky pravěkého sídliště ze starší doby bronzové ze století př. n. l., objevené na severním břehu Jordánu na ploše 1,2 ha, a související s lidem únětické kultury v jižních Čechách. Jedná se o druhý nález toho typu na Táborsku. 2/ druhým nejstarším archeologickým nálezem jsou pozůstatky pravěkého sídliště z konce starší doby železné, objevené o něco severněji od předchozího na ploše více než 1 ha, a související s populací na jihu Čech v období HD-LA, tj. v století př. n. l. Jedná se o čtvrtou lokalitu daného typu na Táborsku. 3/ do období pozdního středověku spadá objev cihlářské huti, jejíž existence odpovídá i informacím písemných pramenů. Výstavba a provoz huti spadají do 15. století. Vedle kompletně zachované vypalovací pece byla objevena i výrobní hala, v níž pracoval mistr. Jedná se o první nález v Táboře, druhý na Táborsku a některé z objevených jednotlivostí jsou zatím jedinými na území České republiky (vydřevené předpecí vypalovací pece, výrobní hala s mnoha zbytky dřevěných konstrukcí) včetně unikátně zachované středověké komunikace

3 3 (nelze vyloučit, že i starší), která byla objevena za hutí v délce 120 m a je dokladem dálkového provozu od Prahy na jih kolem Tábora, pokud zájemce nechtěl vjíždět do města. 4/ pozdně středověká a novověká soustava v hrázi Jordánu, pomocí níž byla odváděna voda mimo nádrž buď do údolí Tismenického potoka (spodní výpusti) nebo do vodárny pod hradbami (horní výpusť). Celkem byly objeveny dvě spodní výpusti, které byly opatřeny dřevěnými konstrukcemi a pracovaly na principu ovládání několik desítek metrů dlouhých táhel, která otevírala a uzavírala složitý technický čapový systém, jenž odváděl vodu pomocí dřevěných rour skrz hliněné jádro hráze v délce 60 m mimo Jordán. Systémy byly do detailu prozkoumány, odebrány z nich reprezentativní vzorky (zvl. technických a konstrukčních detailů) a zdokumentovány. Kolem jižní výpusti, která obsahovala tři odtokové dřevěné roury, byla postavena zpevňovací konstrukce, kombinující svislé a vodorovné trámoví. Monolitní dřevěná sestava dosáhla šířky 20 m a na výšku ode dna Jordánu až po komunikaci na jeho koruně délky taktéž téměř dvě desítky metrů. Z uvedených dřevěných konstrukcí byly kompletně odstraněny několikametrové nánosy bahna, v zájmových úsecích byly vytyčeny a vypreparovány svislé profily a směrem do hliněného náspu byla zvolena taková metodika archeologického odkryvu, aby bylo možno poznat všechny části (i původně uvnitř tělesa hráze skrytého) technického systému (archeologicky odkryto ústí; odtokové roury v náspu dokumentovány kamerovými systémy). U druhé severní výpusti byla objevena bedněná stěna před čapy, která měla za úkol nepropouštět k výpustnému mechanismu bahno. Podařilo se vypreparovat a odebrat části technicky unikátního dřevěného bubnového systému na otevírání a zavírání čapů. Všechny konstrukce mají druhově určené použité dřevo a reparace jsou datované dendrochronologicky (nejstarší dřeva spadají do sklonku 15. století v souladu s písemnými prameny r. 1492; pata hráze byla zpevněna kmeny, datovanými do samého počátku 16. století). Tím lze v rámci budoucího vyhodnocení do detailu rekonstruovat stavební podobu celého mechanismu, jeho opravy a technické úpravy od středověku až do subrecentního období. Na jižní straně hráze byla pod její korunou objevena a prozkoumána horní výpusť, která zajišťovala pomocí dřevěných koryt odvod vody pod městskou hradbu do nejstarší vodárny. I když dochovaná konstrukce představuje nejmladší stavební podobu horní výpusti (kol. 1830), zůstaly pod ní zachovány jednotlivé dřevěné prvky s dendrodatací do pozdního středověku. Lze považovat za jisté, že na tomtéž místě byla horní výpusť i v době založení Jordánu v r Protože nebylo až do doby archeologického výzkumu známo, kde se výpusti v jordánské hrázi nacházely, kolik jich bylo a na jakém principu pracovaly, lze považovat z technického i historického pohledu daný objev za nadregionálně významný, přinášející zcela nové informace o počátcích a způsobech provozování velkých vodních děl již od sklonku středověku. 3. Shrnutí poznatků 3a. Čím je táborský Jordán historicky a technicky unikátní? 1. Svou primární funkcí (nejednalo se o rybník za účelem chovu ryb, ale o zásobník užitkové vody pro středověké město)

4 4 2. Dobou založení (r. 1492; jedná se o nejstarší umělou vodní nádrž u nás; na přelomu středověku a novověku předchází o téměř půlstoletí podobná vodní díla, jež měla ale jiný smysl rybníky) 3. Rozměry hráze, rozlohou vodní hladiny a sběrnou oblastí vody (povodím) 4. Technickým řešením dopravy vody do města (vodárna s mlýnským kolem a písty, štolou ve skále k hradbám, vodárenskou věží a rozvody z ní do městských kašen). 3b. Památková ochrana Jordánu. Na historický význam Jordánu odkazuje jak jeho zařazení do ochranného pásma městské památkové rezervace Tábor, tak jeho zapsání mezi kulturní památky pod rejstříkovým číslem USKP 11059/ Tomuto významu odpovídal i rozsah a způsob provedení záchranného archeologického výzkumu, jehož výsledky byly průběžně konzultovány s odborníky na danou problematiku (komise NPÚ Praha; výjezdní zasedání JAK; odborníci na pravěké osídlení, středověké cihlářství, historická technická díla, přírodovědci ad.). 3c. Čím je archeologický výzkum Jordánu výjimečný? Záchranný archeologický výzkum (prováděný za plného provozu obnovy Jordánu), který komplexně zkoumal památku podobného typu na území ČR poprvé, se musel potýkat s mnoha extrémními pracovními, technickými i oborově metodickými problémy, z nichž mnohé mohly být řešeny a operativně vyvíjeny nebo aplikovány až v průběhu realizace ZAV. Z nich lze jmenovat např.: a/ kompletní povrchovou prospekci břehů ve vytyčených čtvercích na místech o několik metrů snížené vodní hladiny, a to v bahnitém povrchu po provedeném pyrotechnickém průzkumu (spolupráce s pyrotechniky a Policií ČR). Nutno bylo se v této etapě ZAV vypořádat i se subrecentními nálezy, které se staly součástí archeologické dokumentace (desítky potopených lodí ad.). b/ kompletní plánová dokumentace památky v ploše i řezech při rozloze zájmového území více než 50 ha (vrstevnicové plány a 3D dokumentace lokality pomocí dálkově řízeného RC modelu, vybaveného dokumentační technikou, aktivní ve vzduchu; fotogrammetrické měření; dokumentace nepřístupných míst pomocí dálkově ovládaných kamerových systémů - nutnost zkoumat a dokumentovat pracovně nedostupná místa potrubí skrz hráz v délce desítek metrů ad.). c/ technická a bezpečnostní opatření při odkrývání detekovaných objektů pod několikametrovými nánosy bahna d/ operativně řešená problematika těžko uchovatelných nálezů. Jednalo se především o zachování značného množství organiky dřevěných konstrukcí, delších i více než 10 m. e/ již v průběhu výzkumu byla navázána spolupráce s mnoha domácími a zahraničními institucemi za účelem specializovaných analýz pro rekonstrukci krajinotvorby kolem Tábora a Jordánu od pravěku po současnost, a taktéž za účelem co nejobjektivnějších poznatků o technickém systému v hrázi Jordánu. Z interdisciplinárních realizací lze uvést: palynologii, paleobotaniku, určování druhů a datování dřev dendrochronologie, radiokarbonové datování pravěkých lokalit, výbrusy nálezů, geologické posouzení sídelně-topografických poměrů ad.

5 5 3d. Památkové a společenské využití výsledků: Archeologický výzkum Jordánu a veřejnost O výzkum průběžně projevují zájem media i široká odborná a laická veřejnost. Kromě televize a rozhlasových reportáží se jedná o opakované informace pro denní a internetový tisk, komisionelní návštěvy odborníků (NPÚ, JAK, samospráva, archeologové, historici, památkáři), referování na vědeckých konferencích regionálního a celostátního charakteru (zasedání ČAS, technická zařízení v NTM Brno), několik přednášek pro širší veřejnost (s účastí i přes 100 zájemců na přednášce), prezentace výstavního typu (výstava Obnovená krása Tábor říjen 2013-únor 2014) ad. V nejbližším možném termínu po ukončení terénního výzkumu je předpokládáno vydání monografie, v níž budou shrnuty všechny archeologické poznatky včetně přínosu pro oborovou metodiku. O výsledky archeologického výzkumu Jordánu projevilo zájem několik organizací, které chtějí pod vedením Města Tábor, Husitského muzea a f. Essox využít poznatků pro vybudování trvalé expozice s pracovním názvem Voda na Táboře a umístěnou na turisticky atraktivním místě v historickém centru Tábora. Zde by se kromě drobnějších nálezů měly uplatnit jak stavební rekonstrukce (repliky včetně 1:1) technických prvků z jordánského systému, tak originály dřev, které jsme za účelem budoucího expoziční využití průběžně z historických konstrukcí odebírali. Přestože část z nálezů musela z technických a bezpečnostních důvodů zůstat po příslušné archeologické dokumentaci na místě (statika hráze, zpevnění paty, nedostupné konstrukce v tělese apod.), máme k dispozici reprezentativní vzorky stavebních částí, které budou po příslušném konzervačním ošetření k dispozici pro expoziční a další vědecké i didaktické účely. Vypracoval dne doc. PhDr. Rudolf Krajíc, CSc. vedoucí výzkumu

6 OBRAZOVÉ PŘÍLOHY Čtyři nejvýznamnější objevy při archeologickém výzkumu Jordánu v l Legenda: 1/ pravěké sídliště ze starší doby bronzové; 2/ pravěké sídliště z konce starší doby železné, 3/ pozdně středověká cihlářská huť, 4/ technické systémy v hrázi Jordánu. 6

7 Poloha a rozloha pravěkého sídliště ze starší doby bronzové. Poloha a rozloha pravěkého sídliště ze starší doby železné. 7

8 Středověká cesta, objevená za cihlářskou hutí s dobře patrnými vyjetými kolejemi. 8

9 Středověké spodní výpusti v hrázi Jordánu. Legenda: 1/ jižní výpusť, 2/ severní výpusť. Preparace jižní spodní výpusti. 9

10 První výsledky druhové skladby použitého dřeva. Celkový pohled na konstrukci výpusti se 3 čapy a zpevnění svahu v jejím bezprostředním okolí. Táhla dosahovala až ke koruně hráze (k cestě). 10

11 Rekonstrukce původní podoby lavice se dvěma svislými trámy, ukončenými čapem (červené šipky). Pomocí řetězů na bubnu se čapy posouvaly nahoru nebo dolů. 11

12 Horní výpusť. 12

13 Rekonstrukce systému přivedení vody na Tábor z konce 15. století (směr od zelené šipky vpravo dole). Podle archeologického výzkumu Výstava Obnovená krása HM Tábor říjen 2013-únor Dubový buben z čapového mechanismu severní spodní výpusti. 13