(pracovní verze) Kovové artefakty z prvního a druhého laténského pohřebiště u Radovesic

Transkript

1 Adam Smola Ústav pro pravěk a RDD UK v Praze FF Seminář pro protohis. období 2009/2010 zimní semestr (pracovní verze) Kovové artefakty z prvního a druhého laténského pohřebiště u Radovesic úvod garnitury Pro práci s jednotlivými hroby byl na základě zkušeností z mnohých předchozích výzkumů plochých laténských pohřebišť sestaven typologický systém, který stojí na evidentním faktu, že ukládání mrtvých mělo svá pravidla a zvyklosti pramenící z pohlaví, společenského postavení a snad i náboženského uvažování tehdejších lidí. Typologický systém členění hrobů na základě artefaktů a jejich polohy v hrobě se nazývá garnitury. Bylo ustanoveno celkem 9 základních garnitur v řadě po stovkách 100, 200, 300, 900 a v rámci každé garnitury jsou další podskupiny, které detailněji vyjadřují konkrétní nálezovou situaci. Garnitura č.100 označuje veškeré hroby se zbraněmi a další výbavou bojovníka a jedná se výhradně o muže v rozmezí věku 18 až minimálně 60 let. Číslem 200 jsou označovány hroby žen s nánožníky a početnější další výbavou reprezentovanou převážně kruhovým šperkem v podobě náramků, nápažníků a prstenů. Garnitura 300 patří také ženám, jejich výbava neobsahuje nánožníky, ale jsou přítomny náramky a případné další nepočetné milodary. Pro obě výše uvedené skupiny platí, že se jedná výhradně o ženy od čerstvě dospělého věku až po přibližně šedesátileté, nejčastěji však v plodném věku let. Pod garnituru 400 spadají veškeré pohřby mladších dospělých jedinců s jedním náramkem a ojedinělými dalšími předměty, častěji se jedná o ženy, než o muže. Garnitura 500 reprezentuje pohřby osob s nápažníky a občasným dalším přídavkem (spínadlo oděvu, náramek) a nejčastěji jsou to muži i ženy v pokročilém věku. Garnitura 600 náleží pohřbům, kde je obsažena jedna nebo dvě spony a jedná se bez výjimky o muže, ale všech věkových kategorií. Garniturou 700 jsou označeny všechny hroby bez výbavy méně často obsahující ojediněle sponu, náramek, či nápažník, ale jde pouze o hroby dětské. Předposlední skupina s označením 800 vyjadřuje veškeré pohřby bez jakékoliv zjištěné výbavy zpravidla se jedná o muže všech věkových kategorií. Systém uzavírá garnitura 900, která se dále nečlení jako 1

2 ostatní po desítkách, ale po jednotkách a je vyhrazena pro atypicky vybavené pohřby, či nestandartně uložené artefakty v hrobech. Radovesice I První pohřebiště spadající do katastrálního území Radovesic v okrese Teplice bylo objeveno v roce 1974 a jeho výzkum ukončen roku 1977, za toto období bylo celkem objeveno 37 hrobů z toho 34 kostrových plochých a 3 žárové. Vedoucím výzkumu byl Jiří Waldhauser a asistovali mu V. Tesař, V. Džuganová, V. Matoušek, A. Adámek a J. Muška. Sídelněgeograficky patří pohřebiště do makroregionu 10: Podkrušnohoří a severozápadní Čechy, regionu 12: Střední tok Bíliny, mikroregionu 4: Horní Lukovský potok a do sídlištního areálu 4-8: Horní Lukovský potok. Hroby 1 a 2 jsou výjimečné svou polohou vůči zbytku pohřebiště, protože se nacházejí v přímém sousedství sídelního celku přibližně 250 metrů SZZ směrem od zkoumané hlavní zkoumané plochy Vápenka (Radovesice IX) z roku Právě hroby 1 a 2 byly objeveny jako první a odkryty již v rámci výzkumu sídliště v roce 1974 (a datovány do období HD/LT A), stejně jako nejjižněji položený žárový jámový hrob 4 ležící mimo celek pohřebiště a byl prozkoumám taktéž roku 1974 v rámci jiné archeologické akce. Relativní chronologie sestavená na základě chronologicky citlivých artefaktů řadí pohřebiště do období LT B1b až přelom LT B2b/LT C1a, či konec LT C1a. V absolutní chronologii tomu odpovídá rozmezí let 380/370 až 260/250, ale v případě konce stupně LT C1a se může jednat i o rok 225/215. Pohřebiště tedy fungovalo přibližně let. V terénu se dospělo ke zjištění, že pohřebiště bylo zaplňováno od níže položené severní části ve směru jihozápadním. Výbava hrobů byla v rámci pohřebiště značně kontrastní, neboť vedle 9 bohatých ženských hrobů (garnitury 2xx, 3xx) se zde nacházelo 10 chudých (obvykle garnitury 6xx) a 7 zcela bez výbavy (garnitury 750, 800). Průměrně vybavené hroby (často garnitury 4xx, méně 3xx) byly pouze 3 (hroby 6, 7 a 16) a jen 4 hroby obsahovaly zbraně (garnitury 110, 140 a 150). Do statistiky nemůžeme zahrnout hrob 34, který se nedochoval, zároveň ani hrob 28, který je jedinečný díky absenci mrtvého (kenotaf?), zato s pravidelně rozloženými symbolickými milodary v podobě tří železných svorek, které pravděpodobně sloužily k opravám prasklých štítů. Do standardní výbavy patřily železné a bronzové varianty duchcovské a pozdně duchcovské spony. Dále byly zastoupeny různé druhy bronzové spony münsingenského typu a bronzových i 2

3 železných spon s většími uzlíky na patce. V hrobě 36 byly nalezeny 2 spony spojené konstrukce (středolaténského schématu) odkazující pravděpodobně již na v chronologickém určení zmíněný stupeň LT C1. Mezi mimořádné kusy patří dvě münsingenské spony z hrobu 20, které jsou na terčíkovité patce zdobeny perletí ze schránky mořského plže (Cypraecassis Rufa) *. Zrovna tak jsou perletí zdobeny trojcípé rozety na patkách dvou loďkovitých spon münsingenského vzoru a je možné, že podobným materiálem byla vykládána i rozetka spony z hrobu 12. V šesti hrobech se našly (vždy v páru) otevřené nánožníky vyrobené z bronzu a jejich rozdílnost spočívala v různém zpracování těla (z hladké, vroubkované, vprostřed zesílené, či vývalkovité tyčinky) a konců (pečetítkovité, zesílené). Z hrobu 31 pochází fragment pravděpodobně z nánožníku vyrobeného z hladkých dutých polokoulí. Nedílnou součást pohřební výbavy tvořily náramky, kterých se našlo celkově 21 (17 bronzových a 4 železné) a u 3 kusů železných kroužků nebylo možné z důvodu silné koroze, či nefunkčního umístění určit, jakou funkci daný předmět plnil. Podobně jako u nánožníků můžeme i náramky rozčlenit podle zpracování tyčinky. Na prvním radovesickém pohřebišti se vyskytovaly náramky hladké, vroubkované, vprostřed zesílené, vývalkovité a s izolovanými vývalky ap. U otevřených náramků byly jejich konce určeny jako pečetítkovité, hladké, zesílené, lehce vroubkované nebo příčně rýhované (oba náramky z hrobu 24). Další skupinou milodarů zastoupenou na pohřebišti Radovesice I byly nápažníky, které definovala funkční pozice v oblasti humeru (nejčastěji na něm přímo navlečené). Na lokalitě byly však prokazatelně zastoupeny pouze ve třech hrobech (17, 25, 31) a to jeden železný a dva švartnové (sapropelitové). Unikátní švartnový kruh v nefunkční poloze (za hlavou) obsahoval bohatý hrob 21. Jeden z prvních takových šperků svého druhu v Čechách již v době užívání na dvou místech praskl, ale byl opraven dvěma tepanými kosodélníkovitými svorkami s bronzovými nýtky. Součástí bohatších ženských hrobů byly rovněž kovové opaskové háčky, nebo kroužky jako zbytek po organickém pásku. Zajímavý je například opaskový bronzový kroužek s očky z hrobu 12, který byl použit ke spektrální analýze bronzu. K laténským kostrovým pohřebištím neodmyslitelně patří také zbraně a výzbroj z hrobů bojovníků, které ale vzhledem k jejich nevelkému počtu přiblížím pouze souhrnně. Hroby se zbraněmi měly typickou výbavu v podobě železného meče v pochvě uloženého u pravého boku nebožtíka, železného opasku, hrotu kopí a dřevěného štítu s železnou puklicí (hrob 13 skvěle zachovaná) a okrajovým kováním. Pouze hrob 15 se vymykal popisu ostatních, protože * Cypraecassis rufa šišan rudý, mořský plž obývající vody Indického a Tichého oceánu 3

4 obsahoval v porovnání s meči z ostatních hrobů (h ,7 cm, h cm, h ,6 cm) pouze krátký mečík (46,7 cm), navíc byl výjimečný také dodatečně zjištěnou zlatou inlejí ve formě malé zlaté tyčinky. Mnohé výše uvedené kovové předměty nesou stopy otisku tkanin a látek z pohřebních oděvů. Hrob 33 obsahoval na pravé straně, přibližně v úrovni kolen pohřbeného, atypický předmět čtyři železné rovnoběžné svorky připevněné kolmo na železný segment (osu), interpretovaný jako protéza štítu. K zajímavostem pohřebiště dále patří prokázaná přítomnost dřevěných dlabaných rakví v sedmi případech (hroby 12, 13, 15, 16, 17, 20, 21) a ve třech případech byla předpokládala (hroby 9, 22, 25). Po vyznačení hrobů s rakví v celkovém plánu pohřebiště je patrné, že tyto hroby nejsou rozesety po celé ploše, ale utvářejí určitou uzavřenější skupinu. Zachycené žárové hroby 4, 29 a 30 mají důležitou vypovídací hodnotu o archeologicky špatně zachytitelném způsobu pohřbívání, které v nepatrném množství koexistovalo s převládajícím kostrovým ritem v rámci jednoho pohřebiště. Radovesice II Druhé radovesické pohřebiště bylo v roce 1981 náhodně objeveno Jiřím Waldhauserem v místě skrývky, kde měla být rozšířena výsypka uhelného dolu Maxima Gorkého. Stalo se tak po vytrvalých deštích, při nichž odtokem dešťové vody vznikla erozní rýha, která narušila hrob číslo 2 a obnažila jeho výbavu v oblasti lebky a hrudi pohřbeného. Pohřebiště se nacházelo v poloze s pomístním názvem Na vyhlídce vzdálené od prvního pohřebiště téměř kilometr severovýchodním směrem. Sídliště komunity, která v poloze Na Vyhlídce pohřbívala se nepodařilo přesně lokalizovat, protože bylo nejpravděpodobněji jižním, jihozápadním, či jihovýchodním směrem v oblasti intravilánu obce v té době již zatopené povrchovou vodou zachycenou hranou výsypky. Fungování pohřebiště je vyjádřeno v relativní chronologii rozmezím stupňů LT B1b B2b, čemuž v absolutní chronologii odpovídá doba mezi lety ±390/ /250 před n. l. V blízkém okolí se nacházelo několik dalších poloh s objekty doby železné (U bílinské silnice X, U silnice do Kostomlat XIII), ale pouze východním směrem 650 metrů vzdálené místo Pod Chlomkem XVI obsahovalo mimo jiné nečetně objektů datovaných do LT B LT C1/D1 tedy svou existencí částečně se překrývajících s dobou fungování 4

5 pohřebiště. Přímo na ploše výzkumu byly odkryty 3 sídlištní objekty datované jako mladší, s pohřebištěm nesouvisející do stupňů LT C1 LT D1/2. Následný archeologický výzkum pod vedením Petra Budínského z teplického muzea (a z malé části také pod vedením J. Waldhausera) odhalil v poloze Na Vyhlídce přítomnost celkově 22 hrobů, z toho 5 s výbavou bojovníka, 7 ženských hrobů s bohatou výbavou, 4 s průměrným obsahem milodarů, zbylé 4 byly chudě vybavené (alespoň jeden artefakt) a v případě 2 hrobů nebyla objevena žádná výbava. Mezi zajímavosti pohřebiště patří pohřeb bojovníka (hrob 16/81), který měl atypicky uložený meč v pochvě, železný opaskovitý řetěz i hlavici kopí u levého strany svého těla. Další nezvyklost se ukrývala v hrobě (7/81) dalšího bojovníka, který měl dřevěný štít s puklicovitým kováním zasunutý podél levého boku. Bohatý hrob ženy 15/81 obsahoval sponu münsingenského typu s masivním zdobeným lučíkem a volnou patkou s plochým diskovitým uzlíkem, který byl vykládána segmenty z ulit mořských plžů a opatřen nýtkem (analogický nález k vykládaným sponám z Radovesic I). Oproti sousednímu pohřebišti se v poloze Na Vyhlídce našlo větší množství nánožníků z bronzových hladkých polokoulí, které jsou nejčastější až ve stupni LT C1a avšak proti předatování hrobů stojí artefakty nalézané spolu s nánožníky, které patří stále do stupně LT B2b. Železná pohřební výbava se na druhém radovesickém pohřebišti dochovala ve značně zkorodovaném a fragmentárním stavu a vyžadovala kvalitní konzervaci. Vybrané bronzové předměty z prvního a naprostá většina předmětů z druhého radovesického pohřebiště byla podrobena neutronové aktivační analýze složení slitin bronzu, která poukázala na značnou nehomogenitu slitin. Teprve další analýzy bronzových předmětů z pohřebišť v Podkrušnohoří a z pohřebiště v Kutné hoře umožnily přehodnocení výsledků a daly tomuto vědeckému přístupu nový rozměr. Podařilo se tak rozčlenit bronzy z Radovesic I a II do 5 rámcových skupin: 1) předměty z cínového bronzu se středním obsahem (Sn 5 10%) Radovesice I 10,52% (2 předměty), Radovesice II 36,11% (13 předmětů) 2) předměty z cínového bronzu s vysokým obsahem ( Sn více než 10%) Radovesice I 21,05% (4 předměty), Radovesice II 8,33% (3 předměty) 3) předměty z olovnatého bronzu s nízkým až středním obsahem (Pb 1 10%, Sn do 10%) Radovesice I 31,57% (6 předmětů), Radovesice II 36,11% (13 předmětů) 4) předměty z olovnatého bronzu s nízkým až středním obsahem (Pb 1 10%, Sn nad 10%) Radovesice I 26,31% (5 předmětů), Radovesice II 16,66% (6 předmětů) 5

6 5) předměty z olovnatého bronzu s vysokým obsahem (Pb nad 10%, Sn 5 10%) Radovesice I 10,52% (2 fragmenty předmětu), Radovesice II 0% (0 předmětů) (stopově byl přítomný arzen, antimon, bismut, nikl, stříbro a zinek) Výsledky analýzy složení slitin poukázaly na užívání víceméně standardizovaných slitin mědi, cínu a olova u Keltů, kteří pohřbívali na obou zkoumaných pohřebištích. Nejčastěji se jednalo o cínový bronz se středním až vysokým obsahem cínu a z olovocínového bronzu s nízkým a středním obsahem olova. Literatura: Budínský, P. Waldhauser, J. 2004: Druhé keltské pohřebiště z Radovesic v severozápadních Čechách. Teplice. Waldhauser, J. 1987: Keltische Gräberfelder in Böhmen. In: Bericht der Römisch-germanischen Kommission 68, s Waldhauser, J. 1999: Jak se kopou keltské hroby. Praha. Waldhauser, J. 2001: Encyklopedie Keltů v Čechách. Praha 6