"Generace 1928" DRG na modelových kolejích

Transkript

1 "Generace 1928" DRG na modelových kolejích Pokud se blíže zajímáme o historii osobních vozů pro rychlíkový provoz v meziválečném Německu, zjišťujeme, že ono dvacetiletí bylo nejen obdobím nebývale početného rozmachu vozového parku, ale zejména epochou úžasného technického rozvoje, cestou k velmi moderním a výtvarně krásným koncepcím. Jestliže na počátku byly robustní hranaté nýtované vozové skříně, pro něž se ujalo označení "Hecht" (štika), pak rozvoj motorizace ("létající" vlaky), soutěžení trakcí (v parní, elektrické i motorové dosaženo rychlosti 200 km/h) a příklon k proudnicovým tvarům hnacích i tažených vozidel daly vznik i osobním vozům líbivých konstrukcí vhodných pro vyšší rychlosti, na něž v poválečném období mohly navazovat mnohé železniční správy. V tomto obdivuhodném vývoji zaujímá nezastupitelné místo "generace 28", osobní vozy řad AB4ü-28, ABC4ü-29, C4ü-28, Pw4ü-29 a další. Jejich modely ve velikosti H0 již dříve poskytovala firma Liliput. Začátkem roku 2005 je však do zamýšleného programu "PLATIN" v luxusním provedení zařadil rakouský výrobce ROCO. Je potěšitelné, že po přestálých existenčních potížích jeho nástupce navazuje na tento záměr a ještě pro letošní rok (psáno v dubnu 2006) připravuje realizaci. Zatím nejde o zobrazení výrobního stavu vozů ve 2. epoše, zato však jejich poválečný vzhled je nabízen ve verzích Deutschebahn (kat. č až 663), Deutsche Reichsbahn (kat. č až 678) a Bundesbahn Österreich (kat. č až 667). Nyní k nim přistupuje též provedení známé z provozu ČSD, a to jako řada Aa, ABa, Ba a Da (kat. č až 671) ve stavu z konce padesátých let. Pro osobní vozy, jež tvoří základ "generace 1928", je typická jednotná délka přes nárazníky 21,72 m, vzdálenost otočných čepů 14,4 m a značně velký rozvor podvozků 3,6 m prozrazující záměr provozu vyššími rychlostmi. Vozová skříň má zúžené nástupní prostory, od nichž vycházejí šikmé přechodové plochy k bočnicím; v interiéru je podélný průchod oddělený chodbovou stěnou, na každém představku prostorné WC s umývadlem. Klíč k uspořádání oddílů poskytuje řada ABC4ü-29: vede-li se vprostřed délky vozu příčná stěna, dělí prostor pro oddíly na dvě shodné, zhruba 8,1 m dlouhé části. Vpravo (viz výkres) je využita pro 5 oddílů 3. třídy šířky po 1,6 m, vlevo pro 3 oddíly 2. třídy a 1 oddíl 1. třídy v dynamicky nejklidnější části vozu. Od této třítřídní varianty interiéru jsou odvozeny zbývající: jestliže se okolo středu vozu zrcadlově promítne 5 oddílů 3. třídy také vlevo, obdrží se desetioddílový vůz 3. třídy. Promítne-li se naopak levá polovina i doprava, vznikne vůz se dvěma oddíly 1. třídy a šesti oddíly 2. třídy. Z řady ABC4ü-29 (později u DB řada ABüe 321 ) je tak odvozena řada AB4ü-28 (Büe 356 ) a C4ü-28 (Büe 354 ). Tehdejší Deutsche Reichsbahn vozy zavedla jako jednotný typ (Einheitswagen). Ještě v roce 1926 byly vyráběny kratší osobní vozy s osmiúhelníkovým půdorysem, nyní byl nastolen typ optimální pro dálkový i mezinárodní provoz. Jednak půdorysným uspořádáním, jednak moderní konstrukcí. Kostra skříně i spodek jsou nýtované, stěny i střecha potaženy plechem (jde o samonosnou konstrukci vozové skříně, v německých poměrech zaváděnou již od roku 1915). Vodojemy pro WC umístěné v podstřešních prostorech jsou přístupné shora. Vozová skříň spočívá na podvozcích typu Görlitz II. těžký, v nýtovaném provedení, dvojkolí mají kluzná nápravová ložiska. Podélně průchozí vozové skříně s čelními přechody krytými přechodovými měchy (odtud v řadovém označení písmeno ü) mají parní topení (u části vozů též elektrické, pomocí elektrických topných spojek z elektrické lokomotivy), větrání statickými větrači typu Wendler a elektrické osvětlení poháněné generátorem na čele jednoho podvozku (převod od nápravy řemenem). DRG těmito vozy obsazovala nejdůležitější domácí i mezinárodní spoje a zařazovala je i jako tzv. přímé vozy. V roce 1930 zavedla nový číslovací plán osobních vozů, v němž novostavby vozů pro rychlíky (tj. s přechodovými měchy) byly začleněny do oblastí: A4ü od , AB4ü od , ABC4ü od , B4ü od , BC4ü od , C4ü od proloženo ovšem čísly vozů přecházejících z I. epochy; čísla z tohoto systému jsou užita i v přiložených tabulkách.

2 Na elegantním vzhledu vozů se - spolu s přípravami na válku a s jejím počátkem podepsalo opuštění kruhového emblému DRG a zavedení říšské orlice, ve čtyřicátých letech pak světlé lesklé střechy byly měněny na matně tmavé. U vozů, které se po skončení války dostaly do ČSR, ČSD využily jejich relativně malé stáří, celokovovou konstrukci, moderní řešení, dobré chodové vlastnosti, jakož i většinou provozuschopný stav a přidělily je vesměs domovské stanici Praha Wilsonovo nádraží s určením pro nejvýznamnější rychlíky. Udržovacími dílnami příslušely do Buben, polštářované vozy do Loun (řada ABa) a do Plzně (BCa a ABCa) zajímavé je, že roztřídění se váže na reálně určené třídy ve vozech, nikoli na jejich původní konstrukční provedení. Neúplné podklady ČSD ve věci výrobních údajů vozů a jejich inventárního označení u bývalé DRG způsobují, že u mnohých vozů zařazených u ČSD nelze dohledat jejich původní řadové označení. Vozy uvedených řad DRG, jež u ČSD bylo možno identifikovat téměř s jistotou, jsou uvedeny v tabulkách. Skutečný počet vozů zařazených u ČSD lze velmi hrubě odhadnout na dvojnásobek. ČSD zpravidla akceptovaly původní třídy, pouze u několika vozů s poškozeným polštářovaným interiérem přistoupily od počátku ke snížení třídy. Dodávky nových moderních rychlíkových vozů pro ČSD (lidově "papíráky") od roku 1952 snížily význam těchto reparačních vozů a způsobily jejich přeřazování do méně významných domovských stanic; přitom BCa byl v roce 1949 vrácen Bizonii, o ABa údaje chybí, ale v roce 1954 se již nenacházel v provozu ČSD. ČSD v souladu s úmluvami Mezinárodní unie železniční při změnách jízdního řádu v červnu roku 1954 zrušily první vozovou třídu a v roce 1956 zbývající 2. a 3. přeznačily na 1. a 2. Od roku 1957 pak uplatnily nový číslovací plán inventárních čísel, v němž všechny do té doby provozuschopné vozy sledovaných řad dostaly čtyřmístná čísla (tj. určení pro rychlíky). Po několika letech (zřejmě vlivem dodávek dalších vozů, generace 1958) však byly přeřazovány pro provoz v osobních vlacích. Do jejich původního čísla byla za první číslici vložena pomlčka a nula a nové číslo tak bylo pětimístné. Protože osobní vlaky ČSD tehdy měly pouze 2. vozovou třídu, byla u polštářovaných vozů současně změněna i řada na Ba. Některé z vozů se dožily i dvanáctimístných čísel, zaváděných v roce 1966 a rušeny byly v druhé polovině šedesátých let. Přesto, že celá historie vozů sledovaných řad u ČSD je zajímavá, a - dá se říci ve čtyřicátých letech dokonce i slavnější, větší část železničních modelářů preferuje provoz padesátých let a mladší doby. Jim vstříc vycházejí vzhledové kamufláže modelů ČSD zobrazující jejich stav koncem 50. let, tedy v systému dvou tříd a se žlutými nápisy. Výhodou pak je, že vyznačenými domovskými stanicemi se modely obracejí k přátelům železnic na Moravě i na Slovensku, v Čechách centrálních i pohraničních.

3 AB4ü-28 Řada AB4ü-28 (u DRG 236 vozů, invent. čísel až ) číslo DRG výroby číslo ČSD 1945 a udrž. dílny v srpnu 1947 a udržovací dílny v r od r od r Zrušení (?) 1928 ABa Praha Wils./Louny (?) 1928 BCa Plzeň/Plzeň *) **) ABa Praha Wils./Louny *) Brno hl.n./bubny Aa 1063 Ba III ABa Praha Wils./Louny +) Košice/Bubny Aa 1060 Ba Ba ABa Praha Wils./Louny Praha hl.n./bubny Aa III.1963 *) Správkový **) Předán Brit-US-Zone ) Před rokem 1954 přeznačen na Ba Řada AB4ü-28 u DRG představovala nejmodernější a početně nejrozšířenější provedení vozů s kombinací 1. a 2. třídy. Novostavby vozů AB u DRG počínaly v systému z roku 1930 čísly a dosud čítaly zhruba sto vozů řad AB4ü-23; -23a; -23b (vesměs typ "Hecht") a 30 kusů řad AB4ü-26 a -26a ještě s osmiúhelníkovým půdorysem, avšak s podvozky rozvoru 3,6 m. Tento park byl výrazně rozmnožen a zmodernizován dodávkami více než dvou set vozů řady AB4ü-28 (čísel až ), jež v celém meziválečném období (řada AB včetně vozů proudnicových skříní z r dosáhla čísla ) představují téměř polovinu všech dodávaných vozů této kombinace tříd. Dodávky řady AB4ü-28 pokryly roky 1928 až 1930 a podíleli se na nich nejvýznamnější němečtí výrobci: Wegmann Kassel, vagónka ve Wroclavi a další. Modelem zobrazený vůz původního čísla (Gebr. Credé, Niedegr. bei Kassel, 1929) u ČSD obdržel ekvivalentní řadu ABa a číslo Model s označením Aa 1063 zachycuje jeho stav u Bratislavské dráhy s domovskou stanicí Brno hl.n. po revizi v roce 1958, tedy se žlutým nadokenním pásem a s určením pro rychlíkový provoz. Později byl k údržbě přidělen dílnám Louny a provozován již jen v osobních vlacích, zrušení se dočkal ve 3. čtvrtletí roku Jako Aa 1063 měl skutečný vůz 1. a 2. třídu s počtem oddílů a s celkovým počtem sedadel , tlakovou brzdu Knorr, elektrické osvětlení.

4 ABC4ü-29 Řada ABC4ü-29 (u DRG v roce vozů v rozsahu invent. čísel až ; v tom též 8 vozů řady ABC4ü-29a a 8 vozů řady ABC4ü-32) číslo DRG výroby číslo ČSD 1945 a udrž. dílnám v srpnu 1947 a udržovací dílny v r od r od r Zrušení Ca Praha Wils./Bubny Bratislava hl.n./bubny Ba 3034 Bam 5225 *) ---- I Ca Praha Wils./Bubny Bratislava hl.n./bubny Ba III ABCa Praha Wils./Plzeň Bratislava hl.n./bubny ABa 2084 Ba Ba *) V srpnu 1959 přeznačen na Bam 5225 Kombinace všech tří tříd v jednom rychlíkovém voze je u novostaveb DRG zakládána právě řadou ABC4ü-29; byla jí vyhrazena číselná oblast počínající a zaplněna 125 vozy. Provozní výhody těchto vozů způsobily následující velký rozmach třítřídní kombinace, takže typy vozů ABC4ü-32, -33, -35, -36 a -39 svým množstvím přesáhly možnosti číslovacího systému: zaplnily všechna volná čísla ve skupině (do č ), (od do ), a nakonec byly číslovány od výše. Model představuje vůz ABCa (u DRG ) ve stavu koncem 50. let, kdy v soustavě dvou tříd, ještě jako rychlíkový, nese označení ABa Stejně jako předchozí model, přísluší Bratislavské dráze, domovskou stanicí však přímo do Bratislavy hlavního nádraží. Přidělení dílnám Bubny bylo s následným převedením vozu k osobním vlakům změněno na plzeňské. Zrušen byl koncem 60. let s dvanáctimístným číslem jako vůz samotné 2. třídy; to již měl domovskou stanici Zvolen. V poválečném stavu měl stejně jako od vyrobení interiér členěn na 1., 2. a 3. třídu s počtem sedadel , tlakovou brzdu Knorr s 9 tahadly záchranné brzdy v oddílech, osvětlení však nové (ERA) s 22 lampami.

5 C4ü-28 Řada C4ü-28 (u DRG kusů, invent. čísel až a až ) číslo DRG výroby číslo ČSD 1945 a udrž. dílnám v srpnu 1947 a udržovací dílny v r od r od r Zrušení Ca Praha Wils./Bubny *) Karlovy Vary/Č.Velenice Ba 3151 Ba III Ca Praha Wils./Bubny Bratislava hl.n./vrútky Ba 3055 Ba I Ca Praha Mas./Bubny IV Ca Praha Wils./Bubny Bratislava hl.n./č.velenice III Ca Praha Wils./Bubny Bratislava hl.n./č.velenice Ba 3058 Ba I Ca Praha Wils./Bubny Brno hl.n./bubny Ba 3112 Ba Ba *) Správkový Řada C4ü-28 v provedení samotné 3. třídy je u DRG svým významem souměřitelná s řadou AB4ü-28; také přišla po relativně malých dodávkách novostaveb typů "Hecht" (C4ü-21, -21a, -22, -22a, -23) a po řadě C4ü-28 podobné skříně, ale s dlouhými podvozky, přičemž jejich celkový počet počínající číslem nezaplnil ani celou stovku. Tato nová řada ji obohatila 320 vozy a zahájila tak i do budoucna hojně zastupovaný typ osobních vozů pro rychlíky (do roku 1938 celkem přes 1800 novostaveb s čísly 16..., a 19...). O výrobu se tradičně dělilo několik vagónek, mj. v Mainz, Kasselu, Düsseldorfu. Také technické vybavení, podobně jako u předchozích typů, nebylo zcela jednotné. V závislosti na předpokládaných směrech destinací byla vozům dosazována zejména různá provedení brzdové výstroje, včetně brzd ssacích a nesamočinných. V 10 oddílech po 8 sedadlech bylo místo pro 80 cestujících; šířka oddílu 1600 mm, užívaná v letech , byla sice proti starším typům (1560 mm) mírně zvětšena, přesto si však budoucnost vyžádala prostornější oddíly. Průměrná hmotnost vozů byla 47,2 t (u řady AB4ü-28 47,3 t, u řady ABC4ü-29 48,7 t). Modelem dokumentovaný vůz, původního označení , byl vyroben v roce 1928 ve Vereinigte Westdeutsche Waggonfabrik Düsseldorf; u ČSD dostal označení Ca Domovskými stanicemi vystřídal (mimo v tabulce uvedených) též Liberec, Hradec Králové a Prahu Smíchov. Po roce 1957 nesl označení Ba 3151, vhodný pro rychlíky, později přeřazen pro osobní vlaky. V září 1965 byl rušen způsobem "na tři křížky", tj. po úpravě vhodný pro další užití.

6 Pw4ü-29 Řada Pw4ü-29 (u DRG 120 vozů, invent. čísel až ) číslo DRG výroby číslo ČSD 1945 a udrž. dílnám v srpnu 1947 a udržovací dílny v r od r od r Zrušení Da Praha Wils./Bubny *) Praha hl.n./bubny Da 7061 Da (Da ) IV.1960 *) Správkový Zavazadlový vůz pro rychlíky původní řady Pw4ü-29 DRG působí výtvarně klidným, vyrovnaným dojmem. Je velmi podobný řadě Pw4ü-28 a tušíme, že do této rodiny slohově zapadají i 3 vozy SPw4ü-28, jež sloužily v soupravách "Rheingold". Stodvacet dodaných vozů zmnohonásobilo dosavadní park novostaveb zavazadlových vozů u DRG; vždyť ten zatím čítal jen 10 "Hechtů" Pw4ü-23 a 50 vozů -28 a -28a již s novou skříní. I když početním rozsahem dodávek byl později předstižen dalšími typy (-30, -37), stal se velmi významným pro provoz a s ním související různá použití. Ještě v předválečném období bylo téměř 20 vozů doplněno kuchyní pro roznášku jídel po vlaku (řada Pw4üK-29) a i po druhé světové válce Deutsche Bundesbahn tuto vozovou řadu upravovaly do mnoha podob: na řadu Düe 927, Düe 928, Düse 929, Düe 930, Dü 931. Zřejmě i u ČSD byl tento typ zastoupen více vozy, bezpečně identifikovat se však podařilo pouze jediný, původní vyrobený ve Waggonfabrik Hannover v roce K nám se dostal pod dalším označením A a u ČSD obdržel Da Řadu si podržel po celou dobu provozu, kdy vystřídal čísla 7061 a ; stejně jako u předchozího vozu se zachovala i evidenční karta z dílen, obsahující data revizí, doklad o prováděných úkonech a popis jeho technického provedení. Model jej znázorňuje se čtyřmístným číslem, které obdržel v dubnu Přestože byl ve 4. čtvrtletí 1960 zrušen, nějakým úředním nedopatřením se stalo, že pro něho bylo vysazeno i dvanáctimístné číslo. Zrušený vůz však byl v roce 1961 přidělen lokomotivnímu depu Praha střed a téhož roku byl znovu zařazen pod označením PV jako vůz nářaďový. K jeho modelu poznámka: Výrobce ROCO, zřejmě z úsporných důvodů, u tohoto modelu nekonstruoval vyhlídkovou věž snímatelnou; proto zůstává i u varianty ČSD, i když zde už být nemá. Myslím, že můžeme být vděčni výrobci tak dokonalých modelů, že přispívá k objasňování také naší železniční historie. A modelářům lze přát, aby zájmem o tyto modely iniciovali vznik jejich dalších vzhledových variant. Zdeněk Maruna st.