1/10. Komiks. Úvaha / Tomáš Gabriel: ipadek tištěné kultury Téma / café kafe

Transkript

1 café kafe 1/10 1 Exkluzivně / Jan Zbořil: Ukázka ze sbírky Skříň Zaostřeno / Marcela Gunázerová, Petr Měrka časopis o internetové literatuře Úvaha / Tomáš Gabriel: ipadek tištěné kultury Téma / Komiks

2 Kafe 1/ editorial & obsah Časopis Kafe má za sebou první rok. Při této příležitosti je na místě zamyslet se nad tím, co jsme světu internetových literárních serverů přinesli, jak jsme změnili místní literární život. S námi přišla možnost důstojněji publikovat literární díla internetových autorů, kteří za publikaci a také o publikaci stojí. S námi přišla možnost vyzkoušet si žurnalistickou práci a jistota, že nebude přehlédnuta. S námi přišel zákon. Jak tyto dříve netušené možnosti využil lid? Nebudu vás napínat, tyto možnosti zůstaly vesměs nevyužity. Články psal úzký okruh lidí, který se postupně ještě více zužuje žádné zástupy horlivých žurnalistů, ale ani autorů poezie a prózy na redakční mail nedorážely a nedoráží. Myšlenka rovnějšího výběru autorů na základě zasílání literárních děl do redakce zůstala jen myšlenkou. Fanoušky máme, ale tiché a leklé. Přesto jsme dokázali tři čísla naplnit a ta práce nás těšila, těší a bude těšit. Pamatuji dobu na počátku tisíciletí, ve které by vznik takovéhoto časopisu vedl k lavině zájmu o spolupráci. Proč to dnes nefunguje? Může za to nárůst počtu uživatelů serverů a s tím spojená rezignace místních elit na jakoukoli konstruktivní činnost? Opět vás nebudu dlouho napínat ano, může. Nemyslím si však, že tato rezignace je nutným vyústěním vývoje. Je pouze nejsnazším vyústěním. Sám jsem si několikrát vyzkoušel, že stačí na chvíli zapnout sebe sama, něco vytvořit a chaos je ten tam. Kultivovat prostor internetových serverů by dokázal i třeba jen jeden aktivní člověk, který by dělal smysluplnou věc dostatečně viditelně, kvalitně a systematicky. A nemusel by ani trávit celé dny u počítače a brát za to těžké peníze, jak praví jeden místní rozšířený mýtus. K zachycení kvality ve zdejším prostředí stačí pár hodin ročně. Co tady chybí především, není kritika, ale konstruktivní snaha samotných autorů něco se svou tvorbou dělat. Na této myšlence vyrostlo a stojí Kafe již jeden rok. Těšíme se, že si toho v příštích letech někdo konečně všimne. Tomáš Gabriel šéfredak tor 02 Editorial Tomáš Gabriel 03 Odkazy literárních serverů Tomáš Gabriel 04 Fejeton Stop oř! Vaud 05 Téma Komiksářův průvodce po internetu Jana Fantová, Viktor Šauer 11 Zamyšlení ipadek tištěné kultury Tomáš Gabriel 12 O knize Milorad Pavić: Vnitřní strana větru Jan Hrnčárek 13 Carpe diem A teď už vážně k věci Marika Mariewicz POEZIE 15 Exkluzivně Ukázka ze sbírky Skříň Jan Zbořil 18 Vybraná kolekce Elektrický pes Marcela Gunázerová 22 Kritika Elektrický pes na elektrickém křesle Tomáš Gabriel PRÓZA 24 Rozhovor Petr Měrka Sedm otázek pro Měrku Jan Hrnčárek 26 Vybraná povídka Válečná zóna Petr Měrka 30 Kritika Akce bez příběhu, sci-fi bez záhady Štěpán Princ 31 Kritika Nad nezaslaným textem Petra Měrky Jan Hrnčárek 32 Kritika Ze zaslaných povídek Jan Hrnčárek 34 Lógr

3 Novinky tex t Tomáš Gabriel 3 odkyazy literárních serverů aréna kvílení kloaka knihkupectví Nepotrebujem Kontrapoetické ozvěny Arény Zase Ginsbergovo kvílení Slovenský časopis Kloaka Písmácké knihkupectví Básne alebo niečo také Zdeněk Lyryk Horner opět útočí. Od konce minulého roku začal publikovat sérii glos k básním, které jsou na literárním serveru pismak.cz zařazeny do takzvané Arény. V době vydání tohoto čísla již publikoval šestou dávku. Za pozornost stojí také zatím třídílná série Kontrapoetika, ve které autor mystifikujícím způsobem rozkrývá neduhy internetové literární kultury. Vše najdete na autorově osobní stránce. Objevování Ameriky je v písmáckých vodách docela častou recenzentskou kratochvílí. Konec konců proč nenapsat recenzi třeba na Dostojevského, když jsem ho zrovna dočetl a s výhradami se mi celkem líbil. Autor jh ale Ginsbergovo Kvílení probírá o poznání podrobněji, než je na internetu zvykem, a tak není na škodu na jeho práci upozornit. Začátkem jara vyšlo první číslo slovenského magazínu Kloaka, zameraného na experimentálnu a nekonvenčnú tvorbu. Nejedná se o přímý protějšek Kafe, zaměření Kloaky je obecně kulturní, s důrazem na literaturu, ale především na experimentálnost, která na nás kouká odevšad. Skoro se až vtírá myšlenka, jestli by nebyl zajímavý experiment, odpublikovat v Kloace něco neexperimentálního. První dvojčíslo je doslova nabité nejrůznějšími texty, a tak ho nemůžeme než doporučit. Aleš Novák přišel s docela prostou myšlenkou, že by bylo dobré vytvořit seznam knih, které vydali autoři působící na písmáku. Založil k tomu účelu klub s názvem Písmácké knihkupectví. V současnosti je tato knihovna poloprázdná a většinu příslušných knih v ní nenajdeme. Ale co není, může být. Je jen na písmácké komunitě, jak rychle a jak přehledně knihovnu doplní. Málo se to ví, ale před každým vydáním nového Kafe projdu všechny nové písmácké sbírky básní a většinou nic moc zajímavého nenajdu. Tentokrát jsem ale našel. Básně slovenského autora nepotrebujem si mne svou absurdní, přirozeně vtipnou poetikou získaly. Dalo by se polemizovat, zda je to poezie, či odentrovaná próza, zda je vtip dostatečně poetickou náhražkou za metafory. Kdo má na takovou polemiku náladu, je poněkud zvrácený. bardi Dva staří bardi vycházejí, třetí se směje V posledním půlroce se staly nejméně tři významné události na poli knižní publikace internetových autorů. V minulém čísle zmiňovaná básnická sbírka Jana Těsnohlídka ml. Násilí bez předsudků získala prestižní Ortenovu cenu. Talentovaný autor Martin Poch, známý především pod nickem Swedish_Nigg, publikoval v nakladatelství Concordia svou první básnickou sbírku s názvem Běhařovská lhářka. A do třetice autor Jan Zbořil, na internetu známý jako Zbora či šedé, publikoval v edici Psí víno rovněž svou básnickou prvotinu s názvem Skříň. Všem gratulujeme a přejeme obří prodeje. Snad se brzy zmůžeme také na nějaké recenze.

4 4 Stop oř! t e x t Vaud fejeton Kromě menšin národnostních, máme též menšiny slovní. Ve školách se o nich neučí a jejich historie je pro většinu z nás velkou neznámou. Jsou to slušná-sprostá slova. Že nevíte oč kráčí? Hned to vysvětlím! Zatímco sprostá-sprostá slova jsou podle průzkumů na vzestupu, slušná-sprostá slova se do učebních osnov opět nedostala. Ještě moji rodičové měli ve vyjmenovaných slovech nadbytečnou babyku (snad nějaká bylina?). Zato tam již léta trestuhodně chybí pyj. Ne, nespletl jsem se! Pij doktore, nebo ťa vyměním, je úplně jiný pij. Feminizované školství nám soustavně tají tvrdý pyj. Ideálně by měl být někde mezi pýchou a pytlem. No řekněte sami, když jsou ve vyjmenovaných slovech takový prdele jako Ruzyně a Přibyslav, proč tam, sakra, není pyj! Ve škole se dozvíte vše o historii MDŽ nebo věci, které jste snad ani nechtěli vědět o menstruačním cyklu, ale vyjmenované slovo pyj se neučí ani na střední. Na správné volbě i nebo y záleží dost zásadně i význam věty: Pan školník kouří i pije. Možná by to mohla paní ministryně vyřešit nějakou ministerskou vyhláškou. Tedy, pokud v tom má sama jasno. Dalším slušným-sprostým na řadě je slovo ztopořit. V takové angličtině můžete shodný výraz to erect směle použít například pro stavbu výškového domu (to erect a skyscraper). V češtině neztopoříte bez uzardění ani dvojdomek. Pan ředitel se nepochlubí žactvu na začátku školního roku, že se přes prázdniny povedlo ztopořit novou tělocvičnu. Proč se neříká zůstal stát, jako ztopořený? Copak to jde zůstat stát jako opařený? Opařili jste se někdy a zůstali stát na místě? Štronzo? Já jsem vždycky skákal! A topoření nám leží nespravedlivě ladem Přitom by se dalo oprášit a využít! Například při pokynech vozky koňům se používají nepochopitelné výrazy hot a čehý pro jízdu a prr! pro zastavení. Zde se nabízí téměř balbínovský výraz stopoř! (nebo stop oř! ), který by jistě vyvolal více pozornosti nejen u koňů. A pak je zde mnou propagovaný výraz stopořka! Řekněte sami, kolikrát jste si spletli v pohraničí u cesty stopařku s devizově placenou sociální pracovnicí? Jakpak by ne, je to totiž stopořka! Ne, žádná prostitutka_ postávající_podél_hlavních_silničních_tahů_v_příhraničí. Chce to krátké a výstižné slovo! Jedno takové zde nabízím: Stopořka! Jestli nechcete, vaše chyba! V našem jazyce lze topořit (někdy s obtížemi) pouze úd. Slovo úd získalo rovněž ošklivou nálepku. Zatímco debata o znavených údech by byla ještě před několika lety náplní sportovního pořadu, dnes by to spíš patřilo do vysílání Sama doma. Přitom úd je končetina jako každá jiná. Potřást někomu rukou je výraz nepřesný. Třeseme většinou celou horní končetinou, tedy celým údem. Jak by to ale vypadalo, kdyby se psalo, že Klaus po podpisu smlouvy podal Putinovi úd! Nebo mu údem dokonce několikrát potřásl! Věcně by to bylo jistě správné Takováto zpráva by nepochybně ohromila celou poslaneckou sněmovnu. Dost možná, že by z toho byli všichni její členové ztopoření (erected members). A to včetně ministryně školství

5 Komiksářův průvodce po internetu t e x t Jana Fantová & Viktor Šauer ze serveru 5 téma Výtvarného umění a literatury je plný internet, jak to ale vypadá s médiem, které v sobě obraz a text spojuje? Kde komiks na internetu najít? Je vůbec pro internet vhodný? Existuje nějaký kvalitní komiks, který stojí za to sledovat? A jak jsme na tom s českým online komiksem? V posledních letech v České republice probíhá komiksový boom. Vychází stále více původních i překladových komiksů, velká nakladatelství rozjíždějí nové řady zaměřené na toto médium. V českých fanzinech jsou publikována kvalitnější díla než před pěti šesti lety. Mladí autoři, kteří mají přístup k zahraničním publikacím, tvoří čím dál kvalitnější příběhy a časopisy mají z čeho vybírat. Zní to jako idylka, ale je to jenom srovnání oproti minulým letům komiksového sucha. Čtenáři, nakladatelé i samotní autoři si teprve uvědomují možnosti tohoto média. Bourání stereotypů, že komiks je čtení především pro děti a puberťáky, že se nedokáže vyjádřit k vážným tématům a že v něm pobíhají jen hrdinové v elasťákách, zabere ještě hodně času a vysvětlování. Nejlepším prostorem, kde se k podobným tématům vyjádřit a ukázat i jiné možnosti, je internet. Kam zabrouzdat Kvalitních domácích portálů věnujících se tomuto médiu není mnoho. Co se teorie komiksu týče, jsou vlastně jen dva Komiksarium.cz a již ukončený Komiks.cz. Na obou se dá nalézt mnoho informací, především recenzí a publicistiky. Komiksům, které v České republice vychází, je věnován Grus Jiří Grus jako jeden ze současně nejznámějších a nejoceňovanějších českých komiksových tvůrců se na webu prezentuje ve formě blogu, kde víceméně každý měsíc představuje čerstvé kousky ze své tvorby. Najdeme tam díla profesionální, ale i odpočinková. Pokud se ale zaměříme jen na komiks, jde především o ukázky představující díla vydávaná klasicky. I díky tomu styl, který mohou čtenáři nalézt například u Volemana, ničím nepřekvapuje a zůstává v kolejích silně inspirovaných Saudkem, ale po technické stránce je velice kvalitní. Většina děl je černobílých, ale najdeme i díla barevná (Robert, Trutnovinky), ve kterých je kolorování mnohdy velice jemné, přesto efektní. Jak se zdá, hlavní inspirací pro jeho díla zůstávají trampoty všedního života (Voleman, Robert), které jsou ostatně blízké i jeho kresebnímu stylu.

6 Komiksářův průvodce po internetu 6 téma comicsdb.cz, kde ovšem zase žádné články a povídání nečekejte. Jedná se o seznam vydaných publikací, u kterých můžete najít jejich hodnocení čtenáři a registrovanými uživateli. Součástí stránek je i databáze autorů, která bude v budoucnosti rozšířena o biografie a ukázky děl. A pak tu máme samozřejmě stránky jednotlivých nakladatelství, které si ale každý z vás musí najít sám podle toho, jaká produkce ho zajímá. S tím, jak se v České republice za poslední roky zlepšuje celkové povědomí o komiksu, se zvyšuje i počet nakladatelství, které komiksy vydávají. V zahraničí jsou na tom s informacemi dostupnými online lépe, hlavně proto, že tam komiksů vychází víc a dostává se jim větší pozornosti a vážnosti. Celkovému dění v oboru je věnován portál Comicsresearch.org, kde čtenář může nasávat informace dle libosti klidně i několik hodin. Co ovšem fanouška zaujme více, jsou online časopisy mezi hlavními The Comic Journal, Imagetext či Image and Narrative. Ale to všechno jsou zatím jenom řeči o komiksu a komiksy nikde. A to je u autorského komiksu záhadou, že jich v porovnání s obrázky, fotkami, básněmi či povídkami na internetu doopravdy moc není. Důležité je slovíčko autorský, protože naskenovaných sešitovek najdete dost. Jak ale kvalitně spojit komiks coby lineární sekvenční médium s nelineárním a decentralizovaným hypertextem? Nechci zde rozebírat téma, zda je lepší číst tištěný, či online text, protože ten, pro koho je důležité si knihu ošahat a očichat, se po komiksu na internetu pídit nebude. Spíš se chci věnovat otázce, zda vůbec autoři využívají možnosti, které jim publikování online nabízí. Pravidla online komixu Komiks a jeho tvůrci v současné době využívají jedinou přednost internetu, a to finanční nenáročnost. Vydání knihy není levná záležitost, a co teprve knihy, která je na grafické zpracování mnohem náročnější než jiné, při větším riziku, že nezaujme DevCageR Michael *DevCageR* Petrus má ze všech zde zmiňovaných, dle mého názoru, nejpůsobivěji zpracovaný web, zaměřený jak na jeho komerční, tak i tvůrčí činnost. Galerie komiksů mapuje několikaletý vývoj a najdete zde prakticky vše, co za tu dobu v komiksu vytvořil. Za velký klad považuji, že ve většině případů zde naleznete nejen ukázky, ale i celá díla, což je ovšem umožněno také jejich kratší délkou. Zatímco dříve kresbě dominovala ryze černobílá perokresba (jen občas doplněná o červené prvky Břečťan, Velký Národ), dnes DevCageR hojně používá techniky mnohem vyspělejší a barevnější, doplněné kvalitní počítačovou postprodukcí. Jeho práce se tak stále zlepšují a vyvíjí a jsou mnohdy doplněné o nové prvky inspirované jinými autory (např. Alex Ross Kingdom Come). Žánrově jsou jeho komiksy často dosti rozdílné, a tak najdeme příběhy sci-fi, noir ale i všedního života s prvky humoru. Tuto rozdílnost můžeme vidět i na použitých stylech kresby, kterou danému účelu vhodně přizpůsobuje. Hlavní doménou mu ale i nadále zůstávají příběhy ponuřejší, plné ostrých stínů a kontrastů (v minulosti silně inspirované Frankem Millerem Sin City), se kterými se můžeme setkat například v připravovaném díle Jed.

7 Komiksářův průvodce po internetu 7 téma tolik čtenářů. Pro začínající autory je internet nejlevnější, nejsnazší a nejrychlejší prostředek, jak svou práci představit a dát o ní vědět. Jenže cílem většiny autorů je zaujmout nejdříve čtenáře, a pak nakladatele natolik, aby mohla jejich práce vyjít v tištěné podobě. A proto své komiksy tvoří tak, jako by byly rovnou k tisku určené. Originál se pak oskenuje a není vytvořen přímo pro web. Čtenář tak sice dostane příběh ve formátu, na který je zvyklý, ale na obrazovce je to spíš nevýhoda, protože stále musíte rolovat či upravovat velikost stran. Tato první výtka může působit dětinsky čtenář by mohl zvládnout tu námahu a myš přece neváží tolik, aby s ní nepohnul. Nicméně se za ní skrývají další souvislosti, které nejsou na první pohled patrné. Pokud autor vytváří komiks rovnou určený pro web, musí zvolit nejen jiný styl práce, ale především myšlení. V době tabletů už asi není nutné zdůrazňovat, že výtvarník si nemusí vystačit jen s tužkou a ořezávátkem. Současné online komiksy tak ale stále působí to nemusí být zákonitě špatně, jen je škoda, že neexistuje pokročilejší varianta. Literatura nebo výtvarné umění? Převedení komiksu do digitální podoby dává autorovi možnost hrát si s tímto médiem tak, jak mu to papír dosud neumožnil, a když už, tak s komplikacemi. U stránky, která má rozlišení obrazovky se dá dobře pracovat s různými kompozicemi to je důležité například u čtvercových či atypických formátů (jak nevzpomenout tištěnou! Saudkovu Muriel) či dokonce má o to větší prostor si vymyslet vlastní kompozici. Další výhodou digitalizace je, že si výtvarník může zvolit libovolnou část komiksu jako stavební prvek, může to být dvojstránka, stránka, řádek, jeden panel či dokonce jedna postava, s ním pracovat a tyto prvky navzájem propojovat. Kdybychom vyšli ze závěru Davida Carriera (pozn. 1.), že komiks jako médium má blíže k literatuře než k výtvarnému umění, a zkusili s jednotlivými panely Nikkarin Pokud zmíníme jméno Michal Menšík, nejspíše i v prostředí komiksových čtenářů najdeme takové, kteří budou tápat, ale jen málokterý z nich nezná umělecký pseudonym Nikkarin a s tím i jeho velmi známou webovou prezentaci na uměleckém fóru HumanART, které jej bez nadsázky přivedlo do povědomí veřejnosti. V komiksové části nalezneme tři složky. První je krátkým souborem černobílých stripů publikovaných v časopise Čili Chili. Druhým oddílem je Skicák obsahující jak už název napovídá různé pokusy a tvůrčí nápady. Nejdůležitější je ale část třetí, která se v drtivé většině ukázek opírá o dílo 130:Odysea, které jakožto první díl chystané trilogie bylo publikováno minulý rok. V poslední době můžeme nové práce najít také na jeho blogu, kde čas od času představí své poslední výtvory, ukázky a upoutávky směřující především k dalšímu dílu 130. Nikkarinův styl je velmi snadno rozpoznatelný (bezpochyby inspirovaný Moebiem, což lze ovšem jen těžko brát za něco špatného, neboť tímto světoznámým umělcem se inspirovala i celá řada jiných), kdy pečlivou a detailní kresbu perem nebo tužkou v poslední době často doplňuje kolorováním na počítači, čímž vdechuje pitoreskním obrázkům více života. Jeho příběhy jsou plné futurismu, hravosti a bohaté tvůrčí představivosti vždy doplněné lehkým nádechem hořkého humoru.

8 Komiksářův průvodce po internetu 8 téma pracovat například jako s jednotlivými odstavci textu, mnohem lépe by se ukázalo, jaké možnosti se komiksovým autorům otevírají. Interaktivní komix Na internetu jsou texty navzájem prolinkované napříč různými stránkami. Panely a celé sešity by mohly být mezi sebou propojeny podobně jako texty. Odkazovat na sebe uvnitř jednoho díla či spojovat několik knih navzájem. Svět komiksových postav by mohl být mnohem více propojen. Nejsem sice fanoušek crossoverů, ale je to přesně ten typ komiksu, u kterého jsou poznámky pod čarou a bližší vysvětlení potřeba nejen pro začátečníky. Tyto poznámky by se změnily v přímé odkazy na původní díla a situace. Současně by pomocí linků mohla vzniknout mnohem komplikovanější vnitřní struktura samotného díla a autor by dostal nový prostředek pro práci s časem. De facto i s prostorem. V komiksu např. Pascal Lefévre (pozn. 2.) rozlišuje několik druhů prostoru vlastní prostor postav versus prostor čtenáře a prostor, který je viděný, versus prostor neviděný. V podrobném zobrazování prostoru by pak ale komiks mohl snadno sklouznout k animaci. Všechny tyto postupy by udělaly online komiks pro čtenáře interaktivním novými způsoby, zajisté zajímavějšími než jen tlačítka next a back. Pojem interaktivní zde míním ve stejném smyslu jako Rob Cover, který se věnuje především formám interaktivity, v jejichž rámci je text nebo jeho obsah v interaktivním procesu ovlivňován, nově řazen, upravován, přizpůsobován či převypravován publikem. (pozn. 3.) Tady je vidět mé hledisko na online komiks se dívám jako na dílo určené mně jako publiku, chci na čtení komiksu participovat ještě víc než dosud. Přitom komiks ze své podstaty mnohem více než jiná média dovoluje čtenáři, aby příběh a prostředí díky své fantazii sám dotvářel a konstruoval. Jerie Na stránkách Karla Jerie, jakožto studovaného umělce, lze najít velké množství jeho kreslířské a malířské práce, která ve velké míře zahrnuje i komiks. Díky systematickému uspořádání se jistě každý zorientuje a snadno se tak může ponořit do zkoumání jednotlivých děl tohoto velmi zkušeného tvůrce. Kromě vtipných jednostránkových Kraťasů tvoří zbytek pestrá sbírka několika kompletních příběhů a nakonec i ukázky z nejrozsáhlejších knižních publikací. Za velkou výhodu považuji dostatečně vysoké rozlišení všech uveřejněných prací, takže je možné si komiksy pohodlně prohlédnout i na obrazovkách počítače. Přestože jeho styl se u některých děl hodně liší, nejvíce dominuje plně kolorovaná detailní kresba/malba s velkým množstvím naleštěných odlesků (Ecce Deus, MASO). Technické zpracování je pro daný styl perfektní a dovolil bych si jej u některých děl nazvat český MARVEL (Oidipus, Dobrá trefa). V příbězích je hodně prvků vypůjčených z mýtů, bájí a jiných tradičních vyprávění, které se nebojí vyložit a upravit po svém (Jaroslav, H.R.M.G.D.N.) a nikdy nezapomene svou práci okořenit alespoň špetkou sarkastického humoru.

9 Komiksářův průvodce po internetu 9 téma Česká scéna Jaké komiksy nám tedy domácí tvůrci na internetu nabízí? A kde je najít a kde publikovat? Někteří výtvarníci mají svůj blog či stránky, jako například Jiří Grus, Vhrsti, Michael Petrus (DevCager), Pavel Talaš (PaTa) či Jaromír Plachý, který je zároveň animátor. Tady čtenář musí jít přímo po konkrétním autorovi. Potom existují portály, kde mohou výtvarníci své práce publikovat a čekat na odezvu čtenářů takovými portály jsou například comx.cz, HumanArt. cz, deviantart.com a do určité míry server KoCoGel.info, který dokonce jednou za čas publikuje práce tamních autorů v tištěném sborníku BubbleGun. Občas se dají najít celá díla - např. Poslední Čech (od Petra Vyorala. Při hledání autorů, kteří patří k českým komiksovým špičkám, si můžete nechat poradit podle udělovaných cen, ať už to jsou Muriel u KomiksFEST!u či Fabula Rasa u Crweconu, nebo se pro začátek rozhodnout podle následujících recenzí. Při výběru autorů, které představíme, jsme měli dvě hlavní kritéria publikování online a kvalitu. Poznámky pozn. 1.: Carrier, David. The Aestetics of Comics. Pennsylvania State Press pozn. 2.: Lefévre, Pascal. The Construction of Space in Comics. in A Comics Studies Reader. Eds. Heer, J. Jackson, MS: University Press of Mississippi, pozn. 3.: Cover, Rob. Inter/aktivní publikum: Interaktivní média, narativní kontrola a revize dějin publika. Pp in Mediální studia, r. 2, č MaComix Marek Černý MaComix jak už svým nickem napovídá, má ke komiksu blízko a na internetu se prezentuje hned na několika místech, kde na vás bude vždy dohlížet jeho ozubené očko. Jeho osobní stránky v jednoduchosti je síla jsou sice pěkné na pohled, ale abych řekl pravdu, přijde mi to stále trochu nepřehledné a ke komiksu tam toho mezi spoustou jiných výtvorů bohužel moc nenajdete. Úspěšnější už ale budete, pokud zamíříte na některý jiný z jeho profilů, ať už na FaceBook, DeviantART, anebo nejlépe na HumanArt, kde toho můžete najít asi nejvíce. Desítky veselých barevných ilustrací sice trochu zastiňují komiksovou sekci, ale nutno podotknout, že i ta stojí za zhlédnutí. Krátké vtipné příběhy a neotřelá grafická podoba hrdinů jsou hlavními rysy jeho tvorby, která je ale přece jen více zaměřená na samostatné ilustrace, které se ovšem často nesou v komiksovém duchu.

10 Komiksářův průvodce po internetu 10 téma Plachý Na konec jsem si nechal Jaromíra Plachého s osobitým webem. Nenechte se odradit poletujícími mouchami, neboť v tomto případě hlídají objekty hodné bližšího prozkoumání. V komiksech narazíte hlavně na stripy, které jsou po technické stránce jednoduché, až minimalistické, což však umocňuje stránku obsahovou, která je opravdu originální a často (černo)humorná, s čímž je ostatně možné se setkat i u zbytku jeho rozdílné tvorby (především animace, která jakoby přímo navazovala na komiksovou část a naopak). Pěkná sbírka komiksových dílek neznalé příjemně překvapí nekolísající kvalitou. Za nejvtipnější považuji Jiné světy, u kterých je opravdu těžké ubránit se hlasitému smíchu. Svérázné grafické zpracování dodává příběhům Plachého ještě více na sarkastičnosti, kdy nejčastěji sledujeme osudy malých tvorečků, řešících problémy s ostatními, sami se sebou, nebo se světem, ve kterém žijí. PaTa PaTa, vlastním jménem Pavel Talaš, se prezentuje na svém webu dlouhou řadou komiksových počinů, sahajících až do roku Můžeme tak sledovat vývoj jak v námětech, tak i kresbě. Většina děl si vystačí s rozsahem několika stran, a tak hlavním krédem zůstávají především kousavé a překvapivé pointy (Nuda, Poslední jízda). PaTa si očividně rozumí především s černobílou kresbou nejvíce podobnou karikaturám na školních lavicích, kterou se za ty roky ale naučil poměrně dobře využívat a zachovat si při tom vlastní osobitý styl. Ovšem také čerstvé pokusy tvorby s pomocí počítače vypadají velmi slibně, jak se můžete přesvědčit v krátkých příbězích O sněhu.

11 ipadek tištěné kultury? tex t Tomáš Gabriel v i d e o, n a k t e r é m mů ž e t e vi d ě t v ak c i ap l i k a c e p r o ipa d č a s o p i s ů Ti m e, GQ a Po p u l a r Sc i e n c e ZDE v i d e o p r o v á z e j í c í ná s z a z v u k u s v i ž n é h u d b y ap l i k a c í č a s o p i s u Wi r e d. ZDE 11 úvaha Všude se píše o ipadu, nové čtečce elektronických textů od společnosti Apple, ale komunitu internetových literárních serverů tato novinka vzrušuje asi tolik jako nové číslo časopisu Kafe. Přitom se jedná o zařízení, které by mělo nadmíru zajímat všechny autory i čtenáře a zejména ty internetové. Po přečtení tohoto článku budete mnohem chytřejší. Například budete vědět, že: Revolučnost ipadu spočívá v tom, že má potenciál vytvořit pro elektronické texty obrovský trh. ipad je v podstatě snadno přenosná dotyková obrazovka, která zvládá funkce počítače a telefonu zároveň. Nepotřebujete žádnou myš, tlačítka, kabely prostě jen vytáhnete z aktovky poměrně lehkou destičku a můžete pracovat, nebo po americku: můžete se bavit. V literárních kruzích se o ipadu mluví především proto, že je svou stavbou ideálně využitelný jako čtečka elektronických časopisů, novin či knih. Hlavními výhodami tištěných médií oproti elektronicnkým je jejich přenosnost, uživatelská přívětivost a kvalita zprostředkování textu. Ve všech těchto oblastech udělal ipad velký krok kupředu, a tak je jedině logické očekávat, že se čtení elektronických textů s jeho příchodem úměrně rozšíří. Papír versus křemík Elektronické čtečky nikdy zcela nedoženou tištěná média v samozřejmosti a komfortu užívání, o to se ale ani nesnaží. Přiznávají svou nedostatečnost a nabízejí výměnou něco navíc: interaktivitu, multimediálnost a nové funkce. Například pomocí textového vyhledávání můžete rychle najít požadovanou citaci v obsáhlém textu, přes internetové připojení si můžete během několika vteřin vybrat, zakoupit a otevřít jakoukoli knihu z obrovské databáze atd. Tato výměna něco za něco, exkluzivita za interaktivitu, jednotlivé za mnohé, je tedy slabou, ale zároveň i silnou stránkou ipadu. Chybí dokonalá čitelnost papíru, estetický zážitek z knihy jako takové, samozřejmá mechaničnost otáčení stránek. Otáčím-li prsty stránku, můj nevědomý pohyb přímo kontroluje list papíru. Naproti tomu ipad funguje jako prostředník, kterého se svým prstem vždy ptám, jestli funguje, a teprve pokud ano, stránka se otočí. To může rušit. ipad se také leskne, hřeje, vybíjí se, nešikovným dotykem v něm mohu aktivovat kdo ví jakou funkci, mohu ho snadno a draze rozbít atd. Uvážíme-li, jak si dovedeme užít kvalitně provedenou vázanou knihu oproti levnému paperbacku, který je ale z hlediska komfortu užívání stále vysoko nad ipadem, rozhodně se zde něco podstatného ztrácí. Kniha není čtení Je ovšem nutné určit, co z těchto kvalit knihy přímo podporuje kvalitu čtení. Kniha je médium, které není totožné se čtením knihy a právě a jenom o čtení se ipad uchází. Kvalita čtení je dána především tím, jak se danému médiu daří nerušit, ztratit se. Například za dobrou typografickou úpravu je považována taková, která s obsahem textu ladí natolik, až se při čtení ztrácí. Jinými slovy: zrakové, hmatové, čichové a jiné estetické požitky z tištěného média jsou zanedbatelné jako požitky jiného žánru, pokud se nám daří číst text plynule a nerušeně. V tomto smyslu ipad knihu nemusí dohánět v ničem jiném, než v dosažení nerušeného čtení. Kniha zase nemusí ipad dohánět v interaktivitě ačkoli to po ní kupodivu nikdo nežádá. Proč se mluví o revoluci Řekli jsme sice, že se o ipadu mluví především jako o revoluční čtečce textů, paradoxně je ale jeho revolučnost zapříčiněna spíše všemi ostatními funkcemi. Co se kvality čtení prostých elektronických textů (tedy hlavně knih) týče, je jednoznačně kvalitnější již pár let prodávaná čtečka americké společnosti Amazon s názvem Kindle. Ta sice nezobrazuje plnobarevně, zato ale neskonale kvalitněji nežli ipad, protože k zobrazení textu používá takzvaný elektronický inkoust, který se svou čitelností blíží papíru. Rozšíření této čtečky sice není zanedbatelné a přísně vzato právě ona revoluci odstartovala, nicméně očekávání vkládaná do ipadu jsou daleko větší. Když přihlédneme k doslova nákupnímu šílenství, které zákonitě způsobí jakýkoli nový výrobek od spolešnosti Apple, je velice pravděpodobné, že čtečku ipad si právě i kvůli všem jejím nečtečkovým funkcím pořídí celosvětově obrovské množství uživatelů. Revolučnost ipadu tedy spočívá především v tom, že má potenciál vytvořit pro elektronické texty obrovský trh. Co bychom si přáli Teď je na místě přestat přemýšlet jen o hračkoidním ipadu a zamyslet se nad tím, jaký mají internetové čtečky obecně potenciál. Dá se totiž předpokládat, že na dostatečně velkém trhu bude fungovat otevřený publikační formát, který budou využívat i jiné čtečky třeba na bázi elektronického inkoustu určené čistě pro kvalitní čtení. Například pro časopis Kafe a jiné pdfmagy je rozjezd čteček jednoznačně velkou příležitostí, jak se dostat k většímu počtu čtenářům. Daleko zajímavější se stává také elektronická publikace autorských textů. Kvalitně zpracovaná pdf kniha se díky čtečkám stane knihou reálnou. Vezmemeli v potaz, že náklad papírového debutu českého básníka se pohybuje okolo 200 ks, stačí počkat na relativně ranou fázi rozšíření čteček, aby na tom byl autor lépe. Příležitost k reformě Literární publikační servery jako Písmák či TOTEM se na ipad jistě dostanou, ale jen ve své současné formě webových stránek. Přesto je vznik trhu s internetovými čtečkami velikou příležitostí k reformě všech internetových serverů, kterým systém kvalitní redigované publikace zoufale schází. Elektronická publikace by měla být přirozeným vrcholem, na který by v rámci internetových publikačních serverů měly vést přímé cesty. Pokud ipad skutečně dokáže vytvořit dostatečně veliký trh s elektronickými texty, byl by hřích, kdyby na tento trh literární servery nevstoupily.

12 Milorad Pavić Vnitřní strana větru tex t Jan Hrnčárek 12 o Knize autor: Milorad Pavić překlad: Stanislava Sýkorová naposledy vydáno: 2009 nakladatelství: Mladá fronta Někde v této bystré recenzi padne věta, které dosud nikdo neporozuměl: Vnitřní strana větru je samozřejmě coby at last but not least rys postmodernismu koncipována jako dílo otevřené. Spisovatel na vrcholu tvůrčích sil je neomezeným vládcem příběhů: zakládá je i boří, v příbězích, které se běžným lidem zdají mrtvé, dokáže zažehnout jiskru života, v jasném plameni už vidí spáleniště, zánik a smrt. Jeden příběh ale neovládá. Milorad Pavić, nejznámější současný srbský spisovatel, exemplární představitel středoevropského postmodernismu, zemřel 30. listopadu na zástavu srdce. Českého vydání románu Vnitřní strany větru se nedožil. Příběh knihy tak pokračuje bez svého tvůrce. Naoko se ale jedná o příběhy dva: stavitele Leandra, prchajícího ze Srbska do Uher a zpět před tureckou, později rakouskou armádou, a studentky chemie, posléze překladatelky Hery. Ta z domovského Bělehradu odjíždí do meziválečné Prahy, kde se setkává s bratrem, hudebníkem. Příběh mužský a ženský, dva póly, které jsou od sebe odděleny nejen povoláním hrdinů, jejich osobnostmi a dvě stě lety barvité a jakoby stejně protikladné středoevropské historie, nýbrž i explicitním začátkem z opačných stran knihy pokud jste jej náhodou přešli, zadívejte se, prosím, na přebal knihy aby se vprostředku prolnuly. Smiřování protikladů je ostatně motiv, jemuž se Milorad Pavić věnoval po celý život a to natolik bizarními metodami, že překračoval nejen hranice žánrů, jak je u postmodernisty obvyklé, nýbrž i ryzích forem. Porovnáme-li však představovaný román s předešlými i pozdějšími díly, jako známý trojbarevný lexikální Chazarský slovník, do češtiny zatím nepřeložený kaligrafický román-křížovka Krajina malovaná čajem nebo román/série tarotových karet Poslední láska v Cařihradu, jeví se Vnitřní strana větru ze všech nejklasičtější. Pávić tentokráte tolik nespoléhá na formu jako na samotný akt vypravování, jeho sílu zacházet s protiklady dynamičtěji a s větší citlivostí na mnohoznačnost situací, jejich vzájemné provázání, korelaci, smíření a komplementaci. Prvotně vyhrocená polarita je postupně (nejen v závěru) rozkládána na několika úrovních. V nejobecnější rovině se jedná o rozmlžení dichotomie ženské a mužské poloviny, zdánlivě zdůrazněné parafrází starořeckého příběhu o Leandrovi a Héře. V této básni se Leandr každý večer vrhá do moře, aby doplaval k milované Héře, kněžce zaslíbené nikoliv muži, ale bohu. Ta ho přes rozbouřené vlny navádí světlem zažehnuté svíce, jediným plamínkem uprostřed nekonečné temnoty. Po dlouhé a náročné cestě je však Leandr natolik vysílen, že k jejich spojení už nedojde. Tato neuzavřenost rozděluje jejich příběhy na dva. Díky rozdílným zpracováním motivu (Ovidius, Musaius ) však zůstává nejasné, kdo z dvojice sehrává archetypální mužskou roli pokušitele a kdo ženskou roli oběti. Lákající Héra nebo naléhající, nicméně nedůsledný, protože unavený, Leandr? S touto nejasností si pohrává i Pavić. Jeho Leandr je mizerný milovník, Hera do svých milostných her zapřádá i bratra. Muž sice pochází z mužského rodu stavitelů, ale jeho díla jsou pomíjivá, padají za oběť postupující či ustupující turecké či rakouské armádě. Žena z rodu chemiků se jako překladatelka stává nesmrtelnou svévolným vpisováním vymyšlených příběhů do děl světové literatury. Leandrův útěk opisuje kruh, symbol ženského znovuožívání, Héřin postupuje po přímce, symbolu mužského rozumu. Oba však splývají do písmene théta, vodorovně přeškrtnutého oválu, písmena jímž začíná slovo bohorodička. Stran formy Pavić o Vnitřní straně větru mluvíval jako o románu-klepsydře, vodních hodinách, v jejichž úzkém krčku (právě přítomný okamžik času) se budoucnost spojuje s minulostí, realita, jejímž zajatcem je před smrtí, tj. jakýms koncem času, prchající Leandr, se snem, o němž si Hera poznamená, že patří budoucnosti. Toto protažení přítomného okamžiku do více směrů, jeho rozprostření po ploše, má za následek nespočet dílčích znakových transformací. Héřin bratr hudebník ve shluku zdánlivě nesmyslných písmen pozná Bachovu tříhlasou invenci, a aby svou hudbu učinil viditelnou, lakuje si nehty pravé ruky. Příbory, v jejichž rukojetích jsou vyryty věty z francouzských romá- nů, se z nástrojů přijímání mění na prostředek vyprávění, výdaje. A tak dále. Z jazykového hlediska je příznačné časté přenášení významu, používání nejrůznějších nedovysvětlených metafor, synekdoch, metonymií a tak dále společně s prvky lidové slovesnosti, ustálenými frazeologismy a podobně. Hravost jejich užívání společně se spojováním nového s ustáleným překračuje antonymickou hranici mezi uměním jako nástrojem pokroku a institucí zachovávající kulturní paměť. Vnitřní strana větru je samozřejmě coby at last but not least rys postmodernismu koncipována jako dílo otevřené. A to jak v přístupu interpretačním (s výkladem můžeme začít hned od několika fenoménů), tak čtenářském: tuto knihu může číst kdokoliv, nejen hrstka pokoutných intelektuálů či snobů, ale ani ti nebudou ochuzeni. Nejvýraznější znak čtenářské otevřenosti je však částečně potlačen nemilou vlastností českého vydání. Jakkoli kniha zachovává zrcadlovost začátků, je na ní našita pouze jediná záložka.

13 A teď už vážně k věci... t e x t Marika Mariewicz Při čtení této meditace si mimo jiné uvědomíte tuto šokující pravdu: Je to absurdní, ale chovat se jako lidé, to je to poslední, co se od nás očekává. 13 carpe diem Ráda se ohlížím za sebe, protože zpětná reflexe s patřičným časovým odstupem není nikdy od věci. Ohlédnu se teď záměrně nahlas : když si přečtu první svůj článek této rubriky, nutí mne k jemnému pousmání přítomná až urputná snaha se k tématu postavit jak se sluší a patří. Jde o pokus o jakési bilancování možná i vcelku zbytečné, protože s uvedenými položkami jsme každý denně ve styku. V druhém článku se stavím na přesně opačný pól ve snaze udržet balanc. Negativně se vymezuji vůči pokusům vnést do dané otázky jasno přetřásáním informací, ať už více či méně známých, pokouším se vyhnout suchému teoretizování, přetnout kruh a postavit se přímo do jeho středu. V obou dvou případech jsem se snažila, sama sobě úkolem, říci něco... něco opravdu vážně k věci. K něčemu, k čemu se dá pouze zplna hrdla smát nebo mlčet. Anebo je možné říci téměř cokoliv... Téměř cokoliv, tak nezměrně široký, poddajný a vstřícný je život, nemáme-li v úmyslu jej odborně tematizovat, nasazovat si cvikr, abychom vypadali dostatečně vážně a přesvědčivě, nýbrž jej svobodně a nenuceně žít. Naše společnost potřebuje vážné lidi: všechny ty prezidenty, ministerské předsedy, vícekancléře, profesory, papeže, imámy, komisaře, soudce, výběrčí, guvernéry... všichni musí být vážní a seriózní. Pokud by měli smysl pro humor, mohli by ztratit svoji výkonnost. Pokud by měli smysl pro humor, mohli by se totiž chovat jako lidé... Je to absurdní, ale chovat se jako lidé, to je to poslední, co se od nás očekává. Myslím, že jsme dočista ztratili představu, co to obnáší. A pokud se nějakým zázrakem setkáme s někým, kdo takto žije, jsme jeho chováním pobouřeni, jsme zmateni, zaskočeni, konsternováni. Je to blázen, řekneme si, pomatenec... A věc je vyřízena. Jsme z obliga. Být bláznem znamená být zdravý. Svět, který jsme svořili, je příliš rozumný na to, aby se v něm dalo skutečně žít. Hravá bezprostřednost, otevřené spontánní jednání, důvěra k životu v jeho neuchopitelnosti a nevyzpytatelnosti, plnohodnotná, ve vší své dynamice vyjádřená emocionalita... to jsou atributy, které jsou pro onen náš život neúnosné. My potřebujeme své jistoty, své skvěle naplánované zítřky, své nenapadnutelné názory a postoje, své rozumné důvody dělat, či nedělat to či ono... ano, nám totiž nelze ani den být bez starostí, strachu a omezenosti. Hoteia, velkého japonského mystika, nazývali smějícím se Buddhou. Je to jeden z nejoblíbenějších japonských mystiků, a přesto nikdy nevyslovil ani slovo. Poté, co dosáhl osvícení, se začal smát, a kdykoliv se ho někdo zeptal: Proč se směješ?, rozesmál se ještě víc. Putoval od vesnice k vesnici a smál se. Jen tak. Neměl žádný tzv. důvod. Byl to blázen? Jistě. Jeho bláznovství spočívalo v tom, že se netrápil, nežil v úzkostech, nebál se smrti a nezatěžoval svoji mysl malichernostmi. Prostě pochopil a toto byla jeho odpověď. Veškeré hry existence jsou tak absurdní, tak nádherně absurdní, že jedinou skutečnou odpovědí na ně může být smích. Smích a radost je jediným možným vděkem. Ale společnost nás učí sebekázni. Nesmíme se smát před učiteli, před svými nadřízenými, před knězi, nesmíme se smát v kostele. Přitom právě smích a radost je pravá podstata zbožnosti a smysl pro humor tvoří podstatnou část inteligence. Pokud jej ztratíte, ztratíte klíč k životu. Pokud jej ztratíte, dočista zhloupnete. Přitom stačí odvalit pár balvanů, kterými nás zatížila rodina, škola a naše okolí, a veškerý život se stane výhledem nad výhledy, onou věčně tryskající nádherou... Být bláznem znamená být zdravý, rozhodně. Musíte sebrat veškerou svoji odvahu, a když vám budou lidé říkat, že jste blázni, mějte z toho radost. Odpovídejte jim: Máte úplnou pravdu, na tomhle světě mohou jen blázni být šťastní a plní radosti. Já jsem si vybral bláznivost s její radostí, vy jste si vybrali rozumnost a vážnost s jejich bídou. Buďte si tedy rozumní a ponechte si svoji trýzeň, mně ale ponechte mou pošetilost. Nebuďte tím dotčeni, ani já se necítím být uražený na světě je tolik rozumných a vážných lidí, ale mne to neuráží.

14 café kafe poezie Rci ó má něžná Liduško snědá / / cos to dnes... (po ránu k večeři snědlá) Prej ho bude vydávat Láďa. Tak to bude v pěknym balíku. Co si dáte? Maroko se sýrem. Bonaqu s tonikem.

15 Ukázka ze sbírky Skříň a u t o r Jan Zbořil 15 exkluzivně On Nakonec postavili velký dům tak ohromný že se v něm mohou po celý život úspěšně míjet nepřítomné fotografie na zdech tvrdá absence dětského pokoje ticho velkého domu *** On je řezník pracuje celý týden na víkend jezdí domů a dívá se jak kapky stékají po skle má rád když déšť sjíždí dolů po vší té krvi tam čistá rychlá voda tady za oknem *** Stěhovala se pokaždé když řekl slovo motor bylo jasné že bez něj se s tím autem nehnou ale co je na něm proboha pořád k dívání prostě tam je pevně srostlý s tělem auta nehybná vnitřnost vytrvale čekající na impuls podobný nádechu Nechápala jemnou techniku vstřikování (nikdy se jí to nesnažil vysvětlit, ukázat nedůvěřoval jejímu pohledu na ten motor) ale když zase začala o dětech šel se podívat na motor

16 Ukázka ze sbírky Skříň 16 exkluzivně *** Zhasli svlékali se potmě lehli k sobě z opačných stran postele čekali, až se něco pohne až někdo do tmy něco řekne *** V kuchyni přímo nad stolem dost vysoko visí ikona svatého Františka kterou sem kdysi někdo ze strachu přibil ke dřevu Vždycky, když dopíjí další pivo z lahve musí k němu zvednout oči *** Rozkýval nahoře kyvadlo sešel dolů poslouchal, jak se kýve pak otevřel rum pil a poslouchal to kyvadlo dole u kamen s rukama opřenýma o spánky jak se kýve *** Ležel na zastávce uprostřed střepů z vypitých lahví a mastných obalů se zkroucenými logy kolonizátorů průmyslového stravování projíždějící auta batikovala jeho kalhoty nepohnul se ani když zastavil autobus potažený reklamou na báječnou dovolenou pro celou rodinu *** Přešla bouřka odešla voda v řece se uklidňuje hladina Někdo na druhé straně vytrvale mává na rozloučenou

17 Ukázka ze sbírky Skříň 17 exkluzivně *** utopil se v řece vyneslo ho to o kus dál přesně pod mostem Když přes něj přecházím říkávám si ta voda je klidná ta voda je klidná a přece nezamrzne *** Obrovské háky v řeznické dílně všechno tady obestavili novými zdmi vyhnali do vyšších pater z obavy před nízkostí ve strachu ze života v přízemí Té dílny se ani nedotkli chodí kolem po špičkách vědí, že uvnitř jsou ty velké háky háky, které s každým dalším patrem zůstávají níž *** Ve zbořeném domě straší cihly se bez udání důvodu přesouvají z místa na místo zůstala stěna která se nehne okno vystřelené prakem Ukázka pochází z debutové básnické sbírky Jana Zbořila Skříň, která vyšla jako samostatná příloha časopisu Psí víno č.52.

18 Elektrický pes c e l o u s b í r k u si může te užít ZDE autorka básní a kolá ží Blondýna Marcela Gunázerová 18 vybraná kolekce Pointe du Raz Sýr realismu Léto mšic te du Raz a rukama pojídal slávky kaným rukávem rosbu i se tázal unčochách rybářích sta uze:pšššt! še obočí ebesům iluetu vran utnat? ky temných slávek uspokojilo ústa té i vy ejdete spáleného masa ude dráždit moje chřípí i otřel ruce cie byl to ten který špinavýma rukama sedě na útesu pojídal slávky a pak mi oblýskaným rukávem osušil oči drahá mám k vám prosbu kdyby kdokoli se tázal vašich ok na punčochách jak smýšlíte o rybářích dejte prst na ústa a zašeptejte pouze:pšššt! a to i kdyby vaše obočí vzneslo se k nebesům a spojilo se v siluetu vran nechcete ochutnat? zbyly tu kabátky temných slávek a ještě něco by uspokojilo ústa statné jedlice jakou jste zajisté i vy vím že brzy odejdete a po vás závan spáleného masa ještě dlouho bude dráždit moje chřípí u sta vran a pláství vředů jedůvky vrostly kamsi k ledu sbírala panna v koš ten svůj nosila vranám sýr a lůj na co že loje srdce moje stačí sýr krákala vrána bohatýr jedůvky lehly kam dřív pýr lehla i panna dožrán sýr ubohá nebohá malomocní za šera do mantry zaklela drolivé zbytky z večera... jednou jí plivne pod nohy ubohý nebohý by srostla s sukovicí a stala se sestrou dřeva zatím co on líčil na tetřeva polévkou z jeho brků nakrmit sedmero hladových krků k talíři sedmero lžic je léto mšic a mladá je Vožice nemyslet na lžíce... řekl a zamyšleně si otřel ruce do mapy Francie I vepřík je rozptýlen, setká-li se s motýlem 6 I vepřík je rozptýlen, setká-li se s motýlem

19 Elektrický pes 19 vybraná kolekce Všichni za jednoho, jeden za... Nesvítí se někde zbytečně? Všem Popelkám podomní obchodníci vstavače v klopách voní po synkopách kupte ten tovar špína vám kvete na koberci a mezi vředovými bérci je tak kujná my pod fi remním štítem plujem jsme jedno tělo a vlastně všechno se už kdysi dělo... večer mě k sobě pozval Edison rozezněl ve mně temnou strunu Všichni za jednoho, jeden za... věštil mi z kávy run a hromů podomní obchodníci srpem mi uťal kontryhel vstavače v klopách vyber voní po synkopách si milá ze dvou zel kupte ten tovar špína vám kvete na koberci a mezi vředovými bérci je tak kujná konopím jemně stáhnu šíji když jsi tu se mnou ještě žiji my pod firemním štítem plujem rád jsme jedno jsem tělo se s tebou probouzel a vlastně všechno se už kdysi dělo... (za okny ráno náhle zbité opřelo čelo o dřevěný rám) a na břehu řeky Svratky otevřel obchod U oprátky dnes ve mně psychopat zlostně kleje lidé milí zle je! zvracím nad snopy v parném létě zbyl nápis na vinetě a touha míří do Bretagne dýchám přerývaně moci si tak splésti cop po vzoru dívky z venkovského statku mně však na ošatku usedl černý pták jednou mě doprovodí funebrák a smát se budou za kostelní svící: to ona byla rudolící Divokých husí let když přebírala mák Divokých husí let

20 Elektrický pes 20 vybraná kolekce ní na... zel do noci zlené nebe lubičí sten kdysi: žů se proměníš r it nahá ve výklenku dnu z lekcí Čekání na... lví ten chřtán zel do noci nad námi rozezlené nebe za okapem holubičí sten hádala z ruky kdysi: ve vrhačku nožů se proměníš až polkneš vítr neradno tančit nahá ve výklenku es herbstelt... zachytávám jednu z lekcí A hořeli i jiní mužové u mých cest jednou se ohlédnu do hovězích let na Myjavě už koňům odestlali a od časného jitra k jihu se stáčí korouhev přiložit husle k bradě nabodnout léta na smyčec pod okny teče řeka vína večer mě uspal sedmým pádem Elektrický pes až budou kolibříci v rozpuku až nakrájíš mi opuku na misku k poslednímu spánku stočím se v klubko u verpánku ty pak tni jako lomikat my dávno měli jsme si onikat a říkat:oni jsou vlahý odzimu schyluje se k podzimu lani teď však mám přerývané lhaní můj pane ze silážních jam co zvracíš na burlesku to tobě prchnul v les zmatený elektrický pes Čas 14 Čas