Zážitky. v Českosaském Švýcarsku. Zážitky v Českém Švýcarsku

Transkript

1 Českosaské Švýcarsko Historie a kultura Nejcennější jsou příběhy Turistika Soutěsky, kde krutě i vlídně vládne paní Voda Aktivní odpočinek Jak si užít výlet s dětmi Les je nejlepší sparingpartner Do nitra magnetové hory Příroda Jenom tak jít spící krajinou Zážitky v Českosaském Švýcarsku Zážitky v Českém Švýcarsku

2 Vítejte v Českosaském Švýcarsku Není tajemstvím, že právě České Švýcarsko je v oblasti turistiky výkladní skříní Ústeckého kraje. Mimochodem kraje, který skýtá i mnohá další turistická překvapení, počínaje čistými a tajemnými Krušnými horami přes malebné kopce Českého středohoří až k zajímavému Poohří. A právě krajina Českosaského Švýcarska, plná romantických zákoutí, úžasných scenerií pískovcových skal i říček a potoků, vás všechny srdečně zve k návštěvě. Abychom vám toto pozvání zpříjemnili, připravili jsme pro vás již třetí vydání Zážitků v Českosaském Švýcarsku. Přijměte pozvání do evropské excelentní destinace, do míst, která jsou tak krásná z přírodního i kulturního hlediska, že bychom je rádi dali zapsat do seznamu přírodního dědictví UNESCO. Vítáni jste všichni od těch nejstarších, seniorů, až po děti a mládež. Naše nabídky jsou také jako ušité pro rodiče s dětmi, případně pro milovníky turistiky na vozíčcích. Právě rodinná turistika, která vznikla v KČT v našem Ústeckém kraji a úspěšně se šíří do všech regionů České republiky, se začíná dobře rozvíjet a v naší oblasti je připravena řada zajímavých akcí pro rodiče s dětmi. Přátelé Českosaského Švýcarska z Čech, Saska i dalších destinací, vítáme vás v krajině plné kouzelných scenerií, v zeleném království Ústeckého kraje, v místech, kde je skutečně kvalitní nepoškozená příroda. Vítáme vás v oblasti, kudy kráčela bohatá historie, prezentovaná kromě jiného i skutečně skvostnou lidovou architekturou v čele s podstávkovými domy. Na cestách se zastavte, pokochejte se všemi krásami, odpočiňte si, kvalitně se najezte i napijte, zameditujte si v pěkném prostředí, účinně si zasportujte a na památku si kupte drobný suvenýr, který vám připomene, že jste v našem kraji vždy srdečně vítáni a že se k nám do Českosaského Švýcarska kdykoli můžete vrátit. Děkuji vám všem za vaši návštěvu i za podporu našeho kraje a těším se na váš další příjezd. S přáním úspěšného roku i s přátelským pozdravem Dr. Jan Eichler, předseda správní rady obecně prospěšné společnosti České Švýcarsko Poznámka autorova Už potřetí s vámi vstupuju do stejné řeky. Jenomže ona není a nemůže být stejná. Putování po Českosaském Švýcarsku je pokaždé úplně jiné, ale vždycky krásné. Můžete nakrásně jít stejnou cestou, ale příroda nedovolí, abyste ji vnímali jako předtím. Krajina mého dětství, do které se překvapeně vracím a žasnu, mi zase nedovolila být nad věcí. A tak v některých článcích najdete otisky mých vzpomínek. Přijměte je jako další z mnoha barev, které tenhle požehnaný kraj má. A radujte se z jeho bohatství je třpytivé a je tu pro každého, kdo si ho dokáže vážit. Mariina vyhlídka Rostislav Křivánek autor textů Redakční rada časopisu (zleva): Filip Brodský, Jiří Šťastný, Dana Štefáčková, Rostislav Křivánek, Tomáš John Tento materiál je součástí souboru, který získal Cenu cestovního ruchu 2012 (3. místo) v kategorii Nejlepší marketingová kampaň.

3 OBSAH HISTORIE A KULTURA TURISTIKA AKTIVNÍ ODPOČINEK PŘÍRODA doprava zajímavosti Vysvětlivky Informace o vstupném a otevírací době Bezbariérový přístup Odkaz na stránku 22 s dalšími mi o lokalitě 7 Odkaz na mapu Geocaching Po stopách paměti krajiny...6 Nejcennější jsou příběhy...8 Rembrandt z fabriky...9 Mezi loupežníky a rytíře na Tolštejn Šluknovský fénix, zámek z popela zrozený Milovník krásy v každé formě Soutěsky, kde krutě i vlídně vládne paní Voda Drážďany saská Florencie na Labi Někdy stačí jenom se dívat Pohádka o Lipové Les je nejlepší sparingpartner Made in Českosaské Švýcarsko Do nitra magnetové hory Jak si užít výlet s dětmi čili Českým i Saským Švýcarskem s celou rodinou Za všechno můžou malíři Kde se dobře vaří Jenom tak jít spící krajinou Krajina, jíž vládnou živly. Vzduch Mezi hory stolové na bicyklu kolovém Staňte se neškodičem! Pozvání do obcí Českého Švýcarska Mapa Opravený kříž v Dolní Poustevně

4 HISTORIE A KULTURA Sakrální památky Sakrální památky HISTORIE A KULTURA Podrobné o všech 27 opravených objektech naleznete na drobne-sakralni-pamatky- -ceske-svycarsko/, kde bude k vidění i interaktivní mapa s vyznačením všech památek. Skládací mapa do ruky je k dispozici v infostřediscích národního parku 29. Bratrský oltář u České Kamenice Po stopách paměti krajiny Každá krajina má svou kulturní paměť, stopy po životě lidí, po jejich naději, touze a víře. Bývalo zvykem, že lidé svou zbožnost projevovali krom jiného i tak, že budovali sochy, boží muka, kapličky, svaté obrázky, skalní reliéfy s náboženskými motivy, výklenkové kaple, smírčí kříže V Českém Švýcarsku je takových drobných sakrálních památek nespočet. Lemují někdejší kostelní stezky, překvapí nás na lesních rozcestích i na skalních stěnách, zdobí okolí obydlí. Bohužel, v poválečných letech většina památek chřadla a mnohé se dostaly na pokraj zániku. Mizely kříže, obrázky ze skalních výklenků, kaple pustly, povalené sokly zarůstaly travou. O jejich záchranu dříve usilovalo jen pár lidí, kteří bývali okolím pohříchu nahlíženi spíše jako podivíni. Na vlastní pěst, z vlastních prostředků a často i vlastníma rukama se snažili vyrvat zkáze cosi, co lhostejná většina považovala za zbytné, a dokonce zbytečné. Posledních dvacet let se záchrana drobných památek stává věcí čím dál podstatnější. Lidé na své kořeny přece jen ještě úplně nerezignovali. Sedmadvacet vyvolených z nich nádherný šperk pozoruhodné korálky navěšené na dlouhé a klikaté stužce. Obejít je všechny, to by byla sice nádherná, ale předlouhá štreka. A tak si je hýčkejme jako skvostné doplňky toulek po kraji, mějme na paměti, kde jsou, a zpestřujme si jimi své turistické výpady do kraje skal a lesů. Pojďme se namátkou zastavit alespoň u některých z nich. Rub a líc Köglerova kříže Až půjdete napříč strání nad Krásnou Lípou mezi domečky osady Kamenná Horka, dovede vás cesta až k číslu popisnému 22, k bývalému hostinci Josefa Köglera z konce 18. století. V zahrádce před domem stojí Köglerův kříž 1 dost možná nejpozoruhodnější ze všech sedmadvaceti opravených památek. Tenhle kříž je totiž oboustranný, co oboustranný on je zdobně vyveden do všech čtyř světových stran. Krista je vidět z domu, ale také z cesty. Bohatá ornamentální spleť akantů, rozet a volut, zprolamované zdobné držáky Kříž je vyveden v nádherných a svítivých barvách, přesně tak, jak tomu podle laboratorních průzkumů bylo v době jeho vzniku. Pravda, odvykli jsme barevnosti soch a křížů to ale neznamená, že ještě před dvěma sty lety pestře nezářily daleko do kraje. Barevný je i podstavec, vytesaný z pískovce s krásnou železitou strukturou. Je z lomu nedaleko Pirny, ze stejného místa, odkud byl brán kámen na obnovu drážďanského Frauenkirche 17. Zjevení uprostřed lesa Výprava na vyhlídku Jehla nad Českou Kamenicí je už sama o sobě báječným nápadem. Jen pár set metrů odtud, uprostřed lesa, najdeme místo, které má v sobě tajemství i nesmírnou sílu. Bratrský oltář 2. Sem se po léta utíkali na tajné bohoslužby věřící té víry, která právě nebyla oficiální. Ještě v létě 2011 tu byly jen prázdné plochy po někdejší křížové cestě, torzo sochy Antonína Paduánského a nový reliéf připomínající význam místa. Dnes? Skoro je mi líto o tom psát, protože vás ochudím o to překvapení, když se mezi skalami a vysokými stromy náhle zaleskne třináct obrazů křížové cesty a dva nové odlitky soch anděla a svatého Jana Nepomuckého. Už už to vypadalo, že křížová cesta bude muset být osazena nově vytvořenými obrazy, pak se ale podařilo objevit v depozitáři děkanství v České Kamenici uschovaná původní díla, a tak mohly být vytvořeny jejich přesné kopie. Hledejte, a naleznete potěšení duše Stojí za to tuhle novou krásu hledat. Výklenková kaple na rozcestí v Dolní Chřibské s obrazem Navštívení Panny Marie, úchvatné malované kované kříže s postavami poletujících andělíčků v Mikulášovicích 5 a v Dolní Poustevně, kamenná stéla a kříž v Janově 6, úžasná malba Krista na kříži ve Starých Křečanech 7, Lischkeho kaple v Chřibské a kaple Panny Marie Karmelské ve Vlčí Hoře 8, skalní výklenek s obrazem Ukřižování v Jetřichovicích 9, každá z těch sedmadvaceti památek stojí za vidění. Za každou jsou totiž dva příběhy ten o vzniku a ten o záchraně. A až budete stát před některým z křížů nebo obrazů, všimněte si květin, kterými je lidé už zase zdobí. Zahřejí vás na duši, protože svědčí o tom, že člověk nezhloupl, jen otupěl. A to je stav, který se Víte, že... všechny malby na opravených drobných sakrálních památkách jsou pouze kopiemi a nemají žádnou prodejní hodnotu? Až je budete v krajině hledat, pochopíte proč. Pořád je totiž spousta lidí, které nedojme krása předmětu spjatého s geniem loci. Jediné, co je dojme, je vidina peněz ve vlastní kapse. Tak na těchhle památkách si vážně nepřilepší. Nám ostatním nezbývá než věřit, že si na nich nikdo nevyleje svou malost a že budou tuhle zemi zdobit ještě dlouho. Kříž v Mikulášovicích Geocaching Více informací o níže uvedených památkách s GPS souřadnicemi najdete na Lischkens Kapelle v Dolní Chřibské 3 Dolní Poustevna kostelík Centrum setkávání 4 kamenný podstavec s křížem v Horní Poustevně Pomník U Bílé paní v Dolní Poustevně kříž s kamenným soklem v Dolní Poustevně kříž s kamenným soklem v Nové Vísce u Dolní Poustevny Obecně prospěšná společnost České Švýcarsko se v roce 2009 přidala k evropskému projektu Naslouchejte hlasu venkova a s využitím evropských fondů se pustila do evidence památkově nechráněných drobných sakrálních památek v regionu. Našlo se jich celkem 327. Pak bylo nutno vydělit to všechno sumou peněz a reálností rekonstrukce, takže nakonec Köglerův kříž zbylo 27 vybraných objektů, které prošly celkovou obnovou. Dnes je naštěstí dá zvrátit. 6 7

5 HISTORIE A KULTURA Rozhovor s Natálií Belisovou Rozhovor s Michalem Janovským HISTORIE A KULTURA Nejcennější jsou příběhy Byla jednou z prvních, kdo se začali starat o osiřelé a poničené sakrální památky v Českém Švýcarsku a okolí. Dodnes ji to nepustilo. Natálie Belisová, autorka pozoruhodných knih, třeba té o putování po duchovním panství Krásnolipska, prošla ústeckým památkovým ústavem, děčínským muzeem a v současnosti pracuje na Správě Národního parku České Švýcarsko. Vím, že to nemáte ráda, ale říkává se o vás, že jste matkou všech drobných sakrálních památek v kraji. Proč je to pro vás tak důležité téma? Opravami a obnovou památek dochází k opravám a obnově lidí. Kříšení památek je vlastně cestou k hledání a znovunalezení krásy domova, a tím i sebe sama. Těch sedmadvacet nově opravených památek je hodně vidět. Příklady táhnou, určitě tedy někoho svedou k následování. Ostatně drobné památky Jen se podívejte do okolí Lobendavy nebo Severního, nejzazší obce ve Šluknovském výběžku, kde se to jimi doslova hemží. Dá se církevní památka nazvat drobnou, když z vysokého soklu ční i čtyřmetrový kříž? Tato krajina je neopakovatelnou uměleckou galerií pod širým nebem. Nádherná, jemná, rozkovávaná, měkká, filigránská kovářská práce na křížích poklady, jež ji činí jedinečnou a které dnes hlasitě volají o pomoc. Třeba si teď někdo řekne, že je zachrání. Kéž by citlivě a s pochopením Krása znovu nalézaná Vy jste zachraňovala památky ještě za minulého režimu. Jaké byly ty začátky? Chovala jsem se jako každý laik. Vyhledávala jsem ty nejatraktivnější věci, zajímaly mě hlavně smírčí kříže a sloupková boží muka. Také jsem byla schopná proběhnout kolem nenápadných, v té době pro mě zcela anonymních a často úplně v troskách rozvalených objektů. Čím míň toho člověk ví, tím víc si troufá. Vzpomínám si, jak jsme se s mým tehdejším mužem Karlem Steinem rozhodli, že spolu s kamarády zachráníme kříž na hřbitůvku ve Sněžné. Nechali jsme si udělat obruč, stáhli sokl, který se trhal korodujícím křížem, a opadané části soklu opatlali betonem No zvěrstvo, ale pro nás bylo strašně důležité, že jsme kříž zachránili. Taky jsme si dávali svérázné dárky. Když jsme se například rozhodli, že sloupkovým mukám na Maxičkách vrátíme ztracenou kaplici a kámen na vysekání přišel na dost peněz dali jsme si ho k Ježíšku. Podobně pentlí převázaná byla i kamenná římsa pro boží muka v Krásném Studenci. Uznejte, že takový dárek potěší víc než ponožky Co vás vlastně na péči o památky tak vzrušuje? Za posledních patnáct let se toho hodně změnilo. Lidé už nejsou neteční, najednou mají radost, když krajina dostane svoji korunu nebo alespoň drobnou perličku. Také jsem se dost změnila. Už nejsem mesiáškou s betonem a s obručí. Stárnu, trčím v archivech a najednou je anonymita všech těch opomíjených památek pryč. Každá je naprosto jedinečná příběhem, který v sobě tají. Je mi ale jasné, že ty skutečné, prapůvodní, člověk nemůže dohledat ani v pohořích archiválií. Sama jsem si to prožila. Svého času jsem malovala obraz do pusté Farské kapličky u Rybniště, kterou před válkou zdobilo dílo Augusta Frinda (moje náhrada byla opravdu strašnou mazanicí, takže mě pobavilo, když ji před pár lety kdosi odnesl a mně volali lidé, že ten nádherný obraz od Frinda zmizel ). Než byl obraz hotový, zemřel rodině mých věřících kamarádů otec, zarytý bezvěrec. Jejich strach o duši nebožtíka mě zasáhl a tak jsem na zadní stranu obrazu potají připsala modlitbu za člověka, o kterém jsem na začátku svého snažení vlastně nevěděla nic, natož že umře. Když o tajném věnování nevěděla ani rodina zesnulého jak chcete vypátrat skutečné příběhy v archivech? Jenže ono i samo tušení, že za obrázkem ve výklenku, za drobnou kapličkou nebo za křížem u cesty tiše číhá příběh někoho, komu byla odpovědí na silný zážitek, cit, životní situaci, stačí, aby se už člověk nikdy na žádný kříž nedíval jako na obyčejný. Natálie, dobrá víla Rembrandt z fabriky Michal Janovský. Dělník v továrně. Autor většiny maleb na nově opravených drobných sakrálních památkách. Kříže, deskové obrazy. Nejde vám to dohromady? Mně to taky nedalo spát. Brzy jsem zjistil, že Michal má střední a vyšší odbornou sklářskou školu, že kvůli krizi v oboru hned po skončení školy zběhl k reklamě, že má rád hudbu a historii, hlavně napoleonské války Jak to vlastně přišlo, že právě vy jste se stal dvorním malířem téhle akce? Od mala jsem rád kreslil, ale do žádných kroužků jsem nikdy nechodil a na střední školu jsem šel jenom na popud učitelky ze základky, která tvrdila, že mám talent a byla by škoda ho zahodit. Zhruba ve čtrnácti jsem ve škole dostal šanci namalovat na zeď historii lidstva. Normálně balakrylem, pětadvacet metrů dlouhý pás, metr na výšku. Začal jsem u mamutů a šel celou historií až do dneška. Tři měsíce práce. Dostal jsem za to od ředitele svoji první sadu olejových barev. Připadal jsem si jako mistr světa, ale na střední mě z toho rychle vyvedli. Začínal jsem od základů a učil se kreslit. Pak jsem začal dělat první obrazy, hodně jsem kopíroval, nejradši Rembrandta a klasicisty, a dostal tak do sebe i základy malby. Pak se mi začaly zapalovat lejtka a malování šlo stranou. Na dlouho. Vlastně až do roku Lischkens Kapelle u Chřibské Všechno jsou kopie původních předloh? Vůbec ne, sotva polovina. Většinou jsem dostal jen téma. Bylo to dost náročný, protože jsem neznal Bibli, a když někdo řekl Navštívení Panny Marie nebo Čtrnáct svatých pomocníků s Ježíšem Kristem, Božím okem a dušemi v očistci, tak já neměl tušení, jak by to mělo vypadat. Musel jsem na internet a do knížek a začít se v tom orientovat, jaký má kdo atributy, barvy a tak Třeba u velkýho Krista v Křečanech, tam se dochoval jen obrys. Tak jsem vyšel prostě jen z anatomie a udělal svýho Krista. Z hlavy. No, a visí tam. Kde máte ateliér? Nemám. Maluju doma, tady v paneláku. Kdybych byl někde v ateliéru, tak by tu přítelkyně byla sama, a to nechci. Tak ona se dívá na televizi a já vedle ní, stojan na koberečku, a maluju. Co jste podnikal? Nejdřív jsem dělal v reklamce a pak jsem se zkoušel v Praze živit jako makléř. Slušnej životní omyl. Ale právě tam jsem se dostal k pár zakázkám na obrazy a najednou mě to znova chytlo. Hned první zakázka bylo Michelangelovo Zrození Adama. A nato Muchova roční období. Velké formáty. Pak jsem si dal inzerát a narazil na Honzu Fedorčáka. On vyhrál konkurz na velkou zakázku, měl na triku všechny restaurátorské práce na sedmadvaceti drobných sakrálních památkách v Českém Švýcarsku. Začalo to zostra dva kříže se spoustou postav a andílků, obrovský kříž a obraz svatého Josefa. Docela mi vyrazilo dech, kolik práce to bylo, hlavně proto, že v té době už jsem nevydržel s nervy a nastoupil do fabriky na třísměnný provoz. K pásu. Aby byl nějaký jistý výdělek. Skalní výklenek s obrazem Ukřižování v Jetřichovicích 8 Dolského mlýna 10 9

6 HISTORIE A KULTURA Tolštejn Šluknov HISTORIE A KULTURA Mezi loupežníky a rytíře na Tolštejn Šluknovský fénix, zámek z popela zrozený Tolštejnské slavnosti Tolštejnské panství má vynikající dopravní napojení. Vlaková stanice Jiřetín pod Jedlovou je od náměstí vzdálena pouze 800 m. Romantické duše nechť vystoupí ve vlakové stanici Jedlová uprostřed hlubokých lesů na opačném konci tolštejnského panství. Automobiloví výletníci mohou zaparkovat na náměstí nebo v osadě Rozhled, hradu Tolštejn na dohled. Co je ještě okolo Pohádková galerie řemesel přímo na náměstí v Jiřetíně. Sportovní areál v Jiřetíně s širokou nabídkou sportovišť a zábavy. Nádherná rokoková křížová cesta na Křížové hoře nad Jiřetínem. Prohlídka štoly sv. Jana Evangelisty 26 pár set metrů z Jiřetína směrem na Horní Podluží. Rozhledna Jedlová 22 na Jedlové hoře (otevřená denně a celoročně). 10 Mezi Krásnou Lípou a Varnsdorfem leží na úpatí Křížové hory půvabná obec Jiřetín pod Jedlovou. Právě odtud je možno vyraziti za přemnohými dobrodružstvími, která vás nakonec přivésti mohou až do rytířské družiny samotného pana Albrechta Berky z Dubé. To se ale ze všeho nejdříve musíte vyšplhat na Tolštejn 11. Historie gotického hradu Tolštejn (původně Dohlenstein Kavčí skála), korunujícího nedaleký vrch, začíná někdy hluboko ve čtrnáctém století a končí za třicetileté války, kdy byl vypleněn a vypálen. Vystřídalo se na něm panstvo vznešené i zcela bezectné často totiž byl sídlem loupeživých rytířů a nejrůznější zločinecké chásky. Je opentlen nesčetnými pověstmi, má svou bílou paní, ale především je dodnes krásný. Sice ruina a zřícenina, ale velmi vyhledávaná. Z nejvyššího bodu je vidět daleko do kraje, přehlédnete odtud vlastně celé tolštejnské panství, jeden z takzvaných pohádkových regionů České republiky. Když se dosyta vynadíváte, můžete si sbalit tuláckou mošnu a vyrazit vandrovat. Na vandru za razítky Na náměstíčku v Jiřetíně si v informačním středisku vyzvednete oficiální vandrovní pas, zjistíte si tu, kde všude do něj můžete získat razítka a vzhůru za poznáním. Až budete mít v pase razítek šest, stanete se poddaným, při dosažení dvanácti z vás bude panoš, se šestatřiceti se stanete zemanem, rytíř musí mít razítek dvaasedmdesát, a teprve máte-li i dvě razítka z dalších pohádkových regionů, budete na Tolštejnských slavnostech slovutným Albrechtem Berkou z Dubé pasováni na člena jeho rytířské družiny. Cesta vás zavede do Českého Švýcarska i do Lužických hor, do měst, vesnic, skal i luk a jedno vám mohu slíbit nudit se zaručeně nebudete. Bujaré veselí ve stínu hradních zdí Na Tolštejnské slavnosti, bývají obvykle o prvním červnovém víkendu, se ovšem můžete vypravit i bez razítek, třeba s tradičním světluškovým průvodem z Jiřetína anebo z Varnsdorfu, krásnou cestou kolem Hraničního Buku. Tak jako tak vás čekají koncerty a divadla, jarmark plný tradičních řemesel, rekonstrukce bitev, purkmistrovské oslavy, tanečníci, fakíři, ohnivci, sokolníci, děti nadchne pohádkový les a spousta dalších atrakcí to všechno pod hrdými černožlutými praporci panství tolštejnského. Tolštejn, místo pověstmi opředené Druhého dubna 1986 vstával Šluknov do dne plného kouře. Lidé vybíhali z domů a v úžasu zírali na plameny stravující budovu zámku. Střechu, krov, třetí a část druhého patra zničil oheň, zbytek dokonala voda z hasičských hadic a déšť, protože i nebe plakalo nad tou hrůzou. Osiřelé zdi umouněně trčely do prostoru, někdejší chlouba saské renesance se změnila v ohořelou trosku. Sen, který se vyplnil Touha vrátit zámku jeho někdejší lesk nedala Šluknovským spát. Trvalo ale dlouhých devatenáct let, než začala skutečně smysluplná a z dnešního pohledu úchvatná rekonstrukce. Ti, kteří se na ní podíleli, stáli před otázkou dokážeme ještě dnes to, co uměli naši předkové? Inu, běžte se podívat. Skvostné podlahy, nádherné kazetové stropy a dveře, čalouněná křesla, křehké lustry, kachlová kamna, doslova ze střepů poskládaná za to všechno nevděčíme, jak tomu na zámcích bývá zvykem, generacím, které nás předešly, ale současníkům. Je povznášející nechat se vést po prohlídkové trase a vědět, že historické exponáty obklopuje stejně dokonalý um těch, kteří s námi sdílejí jednadvacáté století. A tak můžeme na zbrusu nové skládané parketové podlaze obdivovat třeba naprosto unikátní dámský psací stůl značky Danhouser z roku 1840, jeden z pouhých tří dochovaných exemplářů Historie na vlastní kůži Expozice šluknovského zámku jsou otevřené po celý rok, denně s výjimkou vánočních svátků. To není běžné. Stejně výjimečné jsou i akce, které zámek, povětšinou ve spolupráci s městem, pořádá. O posledním červnovém víkendu se například vyplatí vyšňořit se v duchu vybraného historického období a vypravit se na zdejší Zámecké slavnosti. Probíhají v zámku i v celém nově rekonstruovaném zámeckém parku, a vypravíte-li se sem, ocitnete se rovnýma nohama uprostřed dobového trhu, obklopeni kejklíři, šermíři, muzikanty a komedianty, zažijete dobovou módní přehlídku, dělostřeleckou show, ohňostroj Anebo na podzim a v zimě, kdy jiné zámky spí pod petlicemi, vždy jeden pátek v měsíci můžete prožít Zámecký večer s netradiční noční prohlídkou zámku za svitu štíhlých svic, kdy vás průvodci nebudou zahrnovat daty a jmény, ale oblečeni do historických kostýmů vás uvedou přímo do příběhu z doby Mansfeldů či Šlejniců, budete pátrat po osudu zdejší bílé paní, jen tak tak se vyhnete zuřivému souboji rytířů A nakonec vystoupáte až na nádhernou zámeckou půdu, kde, zahřívajíce se některým z horkých zázraků zdejší čajovny, uvelebeni v křesle či rozvaleni v sedacím polštáři zhlédnete koncert anebo divadelní představení. Šluknovský zámek Šluknovský zámek 12, který najdete nedaleko náměstí, nejsnáze ze zdejší pěší zóny, je otevřen po celý rok, každý den, s výjimkou vánočních svátků, Silvestra a Nového roku. Veškeré o zámku i jeho akcích najdete na Co je ještě okolo Byla by chyba být ve Šluknově a nezajít se podívat na nádhernou klasicistní křížovou cestu s pozoruhodnou Getsemanskou zahradou. Najdete ji u silnice na Krásnou Lípu, za Domovem důchodců, u místního hřbitova. Iniciátorem její výstavby byl pivovarnický tovaryš Anton Drösel, který dal kdysi slib, že najde-li ve Šluknově práci a domov, postaví na skalnatém kopci křížovou cestu. Tajný tip V přízemí zámku najdete báječnou cukrárnu Dlask, o které se více dočtete na straně 31, a budete vlídně přijati i v Regionálním informačním centru s širokou nabídkou zboží a služeb. 11

7 HISTORIE A KULTURA Osobnost Dr. Miroslav Tyrš HISTORIE A KULTURA Milovník krásy v každé formě Je trochu paradoxní, že jeden z největších vlastenců, propagátorů češství, filozof a zakladatel organizovaného tělovýchovného hnutí v Čechách byl Němec Friedrich Emmanuel Tiersch, kterého my dnes známe jako Miroslava Tyrše. Co věštily sudičky Dr. Miroslav Tyrš Víte, že... se malý Friedrich mohl na zámku setkat s Fryderykem Chopinem? Ten tu totiž na pozvání hraběcí rodiny Thunů pobýval v roce 1835 a mladičké Juže Thunové tu dokonce složil a věnoval Děčínský valčík As dur. Je tedy docela dobře možné, že tříletý chlapec z okna rodného domku naslouchal křehkým tónům klavíru Paže tuž, vlasti služ! Friedrich poprvé z plných plic zakřičel ve zdech zahradního domu číslo 3 v traktu děčínského zámku určeném pro zámecký personál. Bylo to v roce 1832 a kolem kolébky dojatě postávala rodina panského a lázeňského lékaře doktora Tiersche. Sudičky, které nad ránem přízračně připluly barokní Dlouhou jízdou, s ním měly pozoruhodné záměry. V Děčíně zůstane pouhé čtyři roky, rodiče i sestry mu zemřou na tuberkulózu a malý Friedrich se jako šestiletý ocitne v českém prostředí, v rodině svého strýce na Mladoboleslavsku, stane se Čechem, změní si jméno, dokonce po významu, a ne pouhým překladem, a bude tak trochu neduživým dítětem. Lékař mu doporučí navštěvovat úplnou novotu tělocvičný ústav. Gymnazista Miroslav se tu bude tužit a získávat vztah ke sportu a kultuře těla. Přesídlí do Prahy a bude z něj všestranný a vzdělaný člověk stane se doktorem filozofie, estetikem a teoretikem umění, jedním ze zakladatelů české výtvarné kritiky, pomůže k uplatnění nejednomu českému umělci, třeba Myslbekovi, Ženíškovi, Hynaisovi, Alšovi nebo Mánesovi, bude demokratickým politikem, poslancem Národ český si ho ale bude ještě desetiletí po jeho smrti pamatovat jako zakladatele Sokola a neúnavného propagátora české tělovýchovy. Miroslav prohlásí: Prostřednictvím tělocviku dokažme zlepšit jakost českého národa po všech stránkách, na úroveň, kterou kdysi dosahovali duševně a tělesně vyspělí a mravně ukáznění lidé ve starém Řecku, a po celý život za tím půjde. Zorganizuje první cvičitelský sbor, dá řád cvičebním hodinám. Založí tělovýchovnou knihovnu, časopis Sokol, čtvrt století před Coubertinem bude propagovat myšlenku olympismu, vytvoří dosud nepřekonanou tělocvičnou soustavu a vypracuje výstižné a především české tělocvičné názvosloví. Bude svobodným zednářem, přesvědčeným o nutnosti žít v ideálu lidského bratrství. Povýší Sokol na obecně vnímané české vlastenecké sdružení a bude jeho duší a dlouholetým náčelníkem. V roce 1884 si odjede léčit pocuchané nervy do vesničky Ötz v Tyrolských Alpách, kde spadne do divoké horské říčky a nalezne tu svou smrt. Zámek Děčín Děčínské stopy Miroslava Tyrše Ty nejvíce viditelné jsou tři kopie Tyršovy sochy z dílny Ladislava Šalouna v zámeckém parku na Smetanově nábřeží, pamětní deska na stěně domu, který stojí v areálu zámku zhruba v místech, kde se Miroslav Tyrš narodil, a především Tyršova rodná světnička v tomtéž domě. Vitríny tvořící expozici sem byly děčínskými sokoly převezeny z rakouského Ötzu a příslušníci Sokola, konkrétně župy Severočeské Novákovy, o světničku pečují a provádějí v ní turisty. Jsou tu ale i stopy viditelné méně. Třeba nádherný barokní gloriet v areálu zámecké Růžové zahrady. Jeho součástí jsou sochy oslavující krom jiného ideál krásy a dokonalosti lidského těla. Malý Friedrich se na ně možná dívával s úžasem, který později přerostl v životní směřování. V útrobách glorietu pak začíná krytá chodba na pilířových arkádách, která ústí do kaple Panny Marie Sněžné a vede až na panskou emporu nad oltářem kostela Povýšení svatého Kříže. Tudy chodívali na mši Thunové a je dost pravděpodobné, že tudy pyšný otec a matka Tierschovi nesli v září 1832 nekřtěňátko, aby přijalo svátost křtu. My bohudík dnes už máme to štěstí a můžeme tahle místa, vyrvaná zmaru, který tu zanechala šedesátiletá přítomnost čtyř armád, obdivovat jako součást zámeckého vyhlídkového okruhu Barokní perly zámku (patří sem navíc i skvostná konírna a sala terrena v Růžové zahradě). A tak, prohlížejíce si děčínský zámek ať už oblíbené západní anebo úplně nově otevřené jižní křídlo, můžeme s jistým rozechvěním zaznamenat energii, kterou tu zanechal dětský smích člověka, který, ač rodem Němec, Čechem se stal a Čechem zůstal. Tyršova světnička je otevřena celoročně, vždy v pondělí a čtvrtek od 9 do 12 a od 13 do 16 hodin. V případě zájmu v jiný den je třeba se objednat na čísle Děčínský zámek 13 je otevřen celoročně. Zámecké interiéry můžete obdivovat kdykoli (včetně pondělků), ostatní vyhlídkové okruhy pouze v hlavní sezóně. V barokní konírně děčínského zámku je k vidění ojedinělá výstava historických kočárů. Barokní gloriet v Růžové zahradě 12 13

8 TURISTIKA Soutěsky Soutěsky TURISTIKA se prokousávat troskami a pomalu začít budovat všechno znovu. Tři lodě vzaly za své. Je třeba dostat sem nové. Lodě, materiál, vlastně všechno, co člověk neunese na zádech, je třeba krkolomně spustit po skoro kolmé stráni, po provazech, kterými muži s botami zarytými do země brzdí náklad a píď po pídi ho posouvají dolů. Technika se do úzké skalnaté pukliny nedostane. Nesplnitelná mise Díl druhý Zázrak Co je ještě okolo Pravčická brána 15 s restaurací Sokolí hnízdo a okolními vyhlídkami. Golfové hřiště v Janově 16 se spektakulárním rozhledem. Saské městečko Bad Schandau 17 s vodním rájem Toskana Therme, skalním výtahem, interaktivní expozicí v centru národního parku Saské Švýcarsko a stanicí tramvaje, která jezdí do skal. 14 Edmundova (Tichá) soutěska měří 960 m, Divoká 450 m. Jízda trvá v Edmundově soutěsce asi 20 minut, v Divoké pak 15 minut. Lodě jezdí od jara do podzimu, denně od 9 ráno do 18 večer (Divoká končí už v 17). Pozor nejezdí-li lodě, trasu nelze projít! Informace na Loď Poseidon 39 odjíždí z Děčína směrem na Hřensko po celý týden vždy v 9:30, zpátky jede v 15:30. Plavební sezóna je od května do října. Proplutím Českého Švýcarska navážete na dlouhou tradici první turisté sem totiž na bočnokolesovém parníku přijeli už začátkem 40. let 19. století. Edmundova soutěska Soutěsky, kde krutě i vlídně vládne paní Voda Díl první Apokalypsa Je sobota ráno, 7. srpna Zataženo, poprchává, ale turisté mířící do soutěsek na řece Kamenici se nedají jen tak odradit. Poslední dny dost pršelo, voda je zhruba o půl metru výš než obvykle, a tak bidelníci sice baví pasažéry lodí jako obvykle, ale oči jim neustále ujíždějí k nebi. Voda stoupá, není to dobré. Provoz je zastaven, turisté i personál opouštějí soutěsky. V té době už o desítky kilometrů dál směrem na severovýchod letí voda koryty potoků a řek. Sbírá sílu, mohutní, ničí. Odpoledne vtrhne do kaňonu Kamenice. Co jí stojí v cestě, bere s sebou. Soutěskami letí nepředstavitelnou rychlostí obrovské množství padlých stromů. Živel běsní a řve, skály se chvějí, hladina je o pět metrů výš než jindy. Klády se mění v torpéda, která sestřelují mosty, budovy, kameny. Zabetonované stoly a židle, jeřáb na přepravu lodí vězící hluboko v betonu, přístaviště, pokladny během okamžiku je všechno pryč. Blesková povodeň třímá děsivý palcát a řítí se do Hřenska. Zkáza je dokonána. A pak je najednou klid. A ticho. Zbyly jen několikametrové nánosy písku a kamení a pohřebiště klád. Dokonce dva obrovské skalní bloky uprostřed řečiště se po tisíci letech pohnuly a změnily polohu. Soutěsky se proměnily: jsou hlubší, místy je tu náhle hloubka přes deset metrů, jsou širší, neboť voda vzala letité nánosy u břehů, kde rostly keře a stromy jsou prostě jiné. Nezbývá než zatnout zuby a začít odklízet spoušť. Metr po metru Je zase sobota, 2. července 2011, na den přesně jedenáct měsíců po vodním direktu. Edmundovou i Divokou soutěskou 14 se nese smích turistů naštosovaných do lodě. Bidelníci popisují bizarní útvary, spouštějí špagátovou Niagaru, vtipkují. Po cestách mezi přístavišti, skalními tunýlky, po galeriích přilepených ke kolmým stěnám proudí výletníci. Je tu krásně. A takový klid. Zamyšlená paní uchváceně pozoruje hravou, v těchto místech sotva dva metry širokou říčku a nejde jí to do hlavy tady že byla nějaká povodeň? Jenom jestli to není nějaká mediální bublina Není. Jenom to prostě místní fachmani dokázali. A nevěří-li někdo na zázraky, pak podceňuje lidskou zabejčilost, vytrvalost a nezdolnost. A tak má Hřensko zase svoji Po klidné hladině mezi skalami plout největší chloubu. Díl třetí Uvidět a pochopit Už nějaký čas pro vás mapuju všechny možné zážitky v Českosaském Švýcarsku. Můžete mi ale věřit, že výprava do skalní rozsedliny, kterou se hrne dravá Kamenice, patří mezi nejsilnější. Vědomí, že se o tyhle soutěsky musí člověk občas s přírodou pořádně poprat, zážitek ještě prohlubuje. Nejkrásnější je dopravit se do Hřenska parníkem, projít městečkem, sevřeným příkrými stráněmi, a vydat se po žluté proti proudu řeky, projít soutěskami, dva úseky cesty se nechat vézt loďkou a nakonec vystoupat na Mezní Louku a pak se, je-li ještě síla a nálada, vydat dál, po úchvatné Gabrielině stezce až k Pravčické bráně 33 a zase zpátky do Hřenska 18. Čeká vás divoká a nezkrotná příroda, hlomozící peřeje i tiché tůně, ze kterých kolmo mnoho desítek metrů vzhůru vzlínají hladké skalní stěny, podivuhodné skalní věže roztodivných tvarů, visuté stezky přilepené ke skalám jako vlaštovčí hnízda, do skal vytesané průchody a tunely, hučící jezy, lososí přechody pro nejkrásnější ryby, které tu člověk už několik let vysazuje a ony se skutečně, už dospělé, vracejí z moře do míst, kde svou pouť začaly. Na jaře tu můžete docela běžně zahlédnout tyrkysovou raketu letící nízko nad vodou ledňáčka říčního, a když se odpolední slunce líně položí na hladinu poťouchle klidné Kamenice, zažijete intenzivní pocit krásy a pochopíte, že tohle místo lidé vyhledávají už od samých počátků turistiky, neboť první lodě s dámami v krinolínách a pány ve fracích se tu plavily už v roce Vyhlídky u Pravčické brány Víte, že... původní slovanský název obce Hřensko (nejníže položeného místa v České republice 115 m n. m.) se psal Horniss Kretzmar neboli Krčma pod skalním výběžkem a o něco později i Herrnskretschen či Hrzensko? 15

9 TURISTIKA Výlet k sousedům Drážďany TURISTIKA 16 Víte, že... název Dresden byl odvozen ze starolužickosrbského slova Drežďany, které označovalo lidi pocházející z oblastí bažin a lužních lesů? A že první písemná zmínka o městě pochází už z roku 1206? Drážďany Drážďany saská Florencie na Labi Bylo nebylo inu, bohužel, bylo Nedá mi to, abych se nevrátil v čase, protože je nějak čím dál tím víc lidí, kteří ztrácejí paměť. V sedmdesátých letech, sobotu co sobotu, zastavily pod Tyršovým mostem v Děčíně dva parníky Friedrich Engels a Karl Marx. Vyřinuly se davy Sasů. Ti na několik hodin zaplavili město, skupovali hlavně potraviny, a pámbů ví proč úplně nejvíc olejovky. Češi ovšem nákupní výpady pilně opětovali a houfně nakupovali elektroniku, oblečení a především boty. Pamatuju se na ty svrchovaně ponižující výlety. To se sedlo do vlaku v ošuntělých škrpálech, v Drážďanech se nakoupily nové boty a ty staré se hodily před obchodem do koše. (Však taky před Schuhgeschäfty bývaly baterie odpadkových nádob posíleny ) Nové boty se pečlivě zpatinovaly o trávník, ideální bylo bláto nebo prach. Ve vlaku zpátky už šlo jen o to, nedat najevo strach. Někdy to prošlo, jindy si celníci zgustli, a člověk šel domů v igelitových pytlíkách přetažených zavařovací gumou, které uniformovaní státní bachaři škodolibě rozdávali proti zabaveným botám. Pozoruhodné na tom ovšem je, že to ani Sasům, ani Čechům nezabránilo v tom, aby si navzájem užívali krás navštívených měst. A Drážďany v tomto směru odjakživa poskytovaly vrchovatou nůši nevšedních zážitků. Semperova opera Kostel, který povstal z ruin Dnes jsou Drážďany v mnohém jiné. A přece, ten úžasný pocit z klidné procházky nádherným historickým městem, jehož pozoruhodné centrum je velké jako dlaň a člověk ho volným krokem obejde za chvíli, ten zůstal. Největší proměnou prošla někdejší plotem obehnaná halda kamenů s ruinami zdí kostel Frauenkirche, jenž měl být na věčné časy ponechán v troskách jako memento vybombardování města. Dnes povstal z prachu, pyšně se tyčí k nebi a je jedním slovem úchvatný. Interiér je dokonale jiný, než na jaký jsme z kostelů zvyklí, jedinečný a originální. Pohled z věže na město je nepopsatelný a má jedinou chybu není odtud vidět Frauenkirche. Takže stojí za to vyšplhat na věž některého z okolních kostelů, doporučuji třeba Kreuzkirche s nádherně strohým a minimalistickým interiérem, a pokochat se stavbou, která trvala pouhých dvanáct let a všechny její nosné pilíře jsou jak jinak v tomto kraji z pískovce. Noblesně klidná procházka Nejkrásnější je přijet do Drážďan po Labi parníkem a při přistání mezi mosty si uvědomit, že právě tady kotví nejstarší a největší flotila bočnokolesových parníků na světě. Možná ještě o něco působivější je přijet po labské cyklostezce na kole. Z Děčína je to nějakých 60 kilometrů, kolo se tu dá leckde bezpečně zaparkovat a můžeme vyrazit. Vlastně ani není třeba vědět kam. A je-li kdo bezradný, ať si prolistuje průvodce. My se spíše pojďme věnovat atmosféře. Je totiž neskonale fajn korzovat po balkónu Evropy Brühelské terase nad důstojným Labem, courat kolem vznosných kostelů a tiše do nich vstupovat, obdivovat snoubení historie se současnou architekturou třeba slavný mačkač na citróny, tedy budovu Drážďanské galerie moderního umění, stát s hlavou zakloněnou u slavného 102 metry dlouhého nástěnného Knížecího průvodu složeného z 25 tisíc kachlů z míšeňského porcelánu, obdivovat Semperovu operu navrženou novorenesančním architektem Gottfriedem Semperem, lapat po dechu nad nádherou barokní katedrály Hofkirche, jediného Zwinger katolického svatostánku postaveného v protestantském městě, posadit se do některé z kaváren a jen tak civět na podivně pomalý pohyb turistů, kteří vědí, že tady jim nic neuteče, že všechno je na dosah. A možná dojdeme až do Zwingeru, nejbližší skutečně světové galerie od českých hranic, a projdeme se zahradami, kolem zdobných kamenných fontán, zajdeme do expozic zbraní a porcelánu anebo si vyčleníme dostatečnou porci času a vejdeme do chrámu umění a necháme na sebe působit díla Rembrandtova, Rubensova, Tizianova, Vermeerova, Cranachova, Cannalettova, Liotardova, až staneme před dílem nejslavnějším, Rafaelovou Sixtinskou madonou. Navzdory tomu, co naznačuje jejich české jméno, jsou Drážďany veskrze klidným městem a jejich historické srdce je vlídně nakloněno všem zvědavcům a všudybylům. Když se dosyta vynadíváme, když už nás nohy bolí, můžeme se nechat dopravit třeba zase stylově parníkem na nedaleký zámek Pillnitz, uprostřed vinic postavený v netradičním stylu chinoiserie, který napodobuje čínské interiéry i exteriéry. V jeho rajské zahradě pak pohodlně spočineme a všechna únava nás jako kouzlem opustí. Dejte si poradit a jeďte do Drážďan vlakem na přeshraniční celodenní jízdenku REGIONet Labe- -Elbe. Platí pro jednu osobu (200 Kč) nebo skupinu až pěti osob (400 Kč). S touhle jízdenkou můžete jezdit celý den křížem krážem po celém Ústeckém kraji a Saském Švýcarsku, přesněji Horním Polabí. Dojedete s ní třeba až do Míšně. Nejlepší je, že platí nejen v regionálních vlacích, ale i autobusech, tramvajích a přívozech na Labi. K dostání je na vlakových a autobusových nádražích. Jak jednoduché. Máte-li ovšem raději prohlídky s průvodcem, nabízí vám České Švýcarsko, o. p. s., zajímavé komentované výlety pro skupiny. Podívejte se na nabidka-pro-skupiny/ historicke-drazdany/ Frauenkirche 17

10 TURISTIKA Vyhlídky Vyhlídky TURISTIKA Je dobré vědět, že většina vyhlídek poskytuje nejlepší zážitek brzy ráno a při západu slunce. Pokud jste nadšení fotoamatéři a máte chuť se nechat zdokonalit machry v oboru, zkuste velmi oblíbené FOTOWORKSHOPY v Českém Švýcarsku, spojené s fotografováním v terénu. A kdo se spokojí s nádhernými fotografiemi a mi o vyhlídkách v knižní podobě, ať se pídí po Nejkrásnějších výhledech na Českosaské Švýcarsko. Více informací na Za úsvitu a soumraku jsou výhledy nejkrásnější Někdy stačí jenom se dívat V kraji skal je nevýslovně krásné dotknout se sluncem prohřátého pískovce, pohladit drsnou kůru staletého stromu, posadit se na generacemi ošlapaný práh podstávkového domu, vstoupit do ledově křišťálové vody potoka, zkrátka být na dosah. Co je ale ještě úchvatnější, to je pohled na všechen ten soulad z odstupu, z vršku, z dáli. Tentokrát necháme rozhledny stranou a vypravíme se hledat vyhlídky, protože právě ony jsou jedním z nejtypičtějších fenoménů Českosaského Švýcarska. Začínáme na Pastevním vrchu Kde ale začít, když míst, odkud je skvostný výhled, je tu tolik Možná trochu překvapivě na nevysokém, jen 402 metrů nad mořem čnícím Pastevním vrchu 19. Z vesničky Růžová je to sem slabý kilometr po zelené značce zdejší naučné stezky. Obec tu nedávno nechala zbudovat jednoduchý dřevěný posed, díky kterému se dá vystoupat nad úroveň keřů a rozhlédnout se doslova kolem dokola. Až tu budete stát a necháte si větrem vzdouvat šat, pochopíte, proč nezbylo než začít právě tady. Kolem vás defilují všechny saské stolové hory, neskutečná hradba Stříbrných a Křídelních stěn, Jetřichovické skály prostě celé Českosaské Švýcarsko. Oči to ještě nestačily pobrat, a už je tu čedičová dominanta kraje Růžovský vrch, Lužické hory, dokonce České středohoří a Děčínský Sněžník korunovaný kamennou rozhlednou. Kopec prostě dělá čest svému jménu je to dokonalá a velmi výživná pastva pro oči. Putování za vyhlídkami Kam dál? Upřímně řečeno, skoro kamkoli. Jdete-li krajinou alespoň půl hodinky, dozajista vás překvapí náhlý průhled do daleka. A věřte tomu, že vyhlídky, které si objevíte sami, jsou nejkrásnější, protože v sobě skrývají moment překvapení. Ale abych vás v tom nenechal úplně samotné zkuste třeba Jetřichovické skály 20. To vyšplháte z Jetřichovic na Mariinu skálu s dřevěným altánkem a necháte si vyrazit dech panoramatem dalekého obzoru, skal, lesů, roklí a luk. Jen o kousek dál vás čeká Vilemínina stěna a ještě dál po hřebeni Rudolfův kámen. Tyhle tři vyhlídky patří k rodinnému stříbru Českého Švýcarska a vynechat je je jednoduše nemoudré. A odkud ještě je Českosaské Švýcarsko exkluzivně vidět? Tak třeba ze skalního hrádku Šaunštejn 21 tyčícího se nad Vysokou Lípou. Tady je vyhlídka zaslouženou odměnou za trochu adrenalinový šplh po kolmých žebřících uzounkými skalními puklinami. Horní kamenné plato, opatřené zábradlím, je jako příď nebeského korábu plujícího nad zemí. Anebo méně známá vyhlídka z Křížového vrchu 22 nad Rynarticemi, tajné místo fotografů. Bohatství scenerie je tu až opulentní a nadto, vypravíte-li se sem na přelomu května a června, okouzlí vás bohatý koberec velmi vzácných a přísně chráněných lilií zlatohlavých v květu. Bašta na stolech Vypravíte-li se za vyhlídkami do Saského Švýcarska, je rozhodně dobré začít na té nejslavnější, na Bastei 23. Proslulá Bašta se vypíná jako přísné hradby nad půvabným městečkem Kurort Rathen a vystoupáte sem doslova za chvíli. Těsně za hradbami skal vás čeká monumentální pěší most, který byl jako vůbec první výhradně turistice určená stavba v Evropě vyklenut už v roce Výhledy na kaňon Labe a nedaleké stolové hory jsou neskutečné, skalní kotlina na odvrácené straně je také k neukoukání. Nejste-li líní, vydejte se z Kurort Rathen na Bastei oklikou. Po zhruba sedmi stech schodech divokou skalní průrvou Švédských děr objevíte vyhlídku, která slavnou Bastei v lecčems i předčí. Zase trochu jinak uvidíte líně se plazící hadí tělo Labe a kamenné stolce kolem něj z legendárního skalního města Schrammsteine nad Bad Schandau anebo ze slavných, malíři a fotografy opěvovaných vyhlídek Kipphorn na jihozápadním svahu Velkého Winterbergu. Výborný nápad je vydat se ke stolovým horám, vystoupat nahoru a nechat se ohromit vyhlídkami, které nabízejí. Třeba tou z Liliensteinu anebo z hradeb kamenné pevnosti na vrcholu Königsteinu. A co teprve pohled od Poledního kamene z vrcholu Großer Zschirnsteinu odtud jsou při dobrém počasí k zahlédnutí i štíhlé věže Míšně, o panoramatu saských i českých skal a skalních měst nemluvě. Vynechat podivuhodný útvar nejmenší stolové hory Zirkelsteinu by také byla chyba, protože odtud je České Švýcarsko jako na dlani rozmarného obra. Přidáte-li i Papstein, kde vás zajímavá a nečekaná vyhlídka překvapí doslova na každém kroku, můžete směle říct, že víte, jak vypadá svět ze saských stolových hor. Skalní hrádek Šaunštejn Co je ještě okolo Vyšplháte-li na Pastevní vrch, držte se dál zelené naučné stezky dovede vás až do Kamenické Stráně 24 s ojedinělým souborem ukázek typické lidové architektury, k romantické ruině Dolského mlýna v údolí řeky Kamenice a po úpatí Růžáku zpátky do výchozího místa. Těch deset a půl kilometru vážně stojí za to. Skalní most na Bastei 18 19

11 TURISTIKA Lipová Lipová TURISTIKA Víte, že v Lipové probíhá rok co rok koncem srpna tradiční Lipovský dřevák? Vrcholem celodenního zábavného programu je dřevosochání krásných objektů, které najdete rozestavěné po celé obci. A ještě jedna akce stojí za pozornost, pestrobarevný, kostýmovaný a veskrze zábavný Lipovský jarmark. Tradiční jarmark v Lipové Náměstí v Lipové začátkem 20. století Pohádka o Lipové Pojďte zvu vás na prohlídku skoro neznámého, a přitom magického a pozoruhodného místa. Obec Lipová 25 leží stranou zájmu většiny turistů, tak trochu zapomenutá v nejsevernějším koutku Česka. Její historie překvapí každého. Možná ani ne to, že první osídlení tu bylo zaznamenáno už kolem 11. století a první doložená zmínka je z roku Daleko zajímavější je totiž osud někdejšího městyse a obce ve dvacátém století. Představte si, že v roce 1927, kdy Lipová požádala o povýšení na město, tu ve 438 domech žilo 2816 obyvatel. (Dnes má obec kolem 140 domů se 657 obyvateli.) Až do roku 1938 tu sídlil okresní soud, katastrální a berní úřad, notářství, správa lesů a panských statků, děkanský úřad a vikářství, bylo tu několik škol, pivovar, továrna na likéry a octárna, válcovna hliníkových fólií, továrny na knoflíky, umělé květiny, nýty A teď si k tomu přidejte, že tu byly dokonce dva zámky. O tom prvním víme, že tu stál už kolem roku 1500, že se v polovině 18. století stal součástí pivovaru a kolem roku 1960 byly jeho ruiny srovnány se zemí. O slávě a kráse Nový zámek byl postaven v době, kdy starý už přestal vyhovovat nárokům tehdejšího majitele panství. Leopold Anton Salm oslovil slavného italského architekta Girolama Costu, aby pro něj navrhl a postavil sídlo v západním stylu, v duchu uměřeného francouzského barokního klasicismu. V letech byl nový zámek skutečně postaven. Trochu vám ho popíšu. Trojkřídlá patrová budova ve tvaru písmene U, střední křídlo kryté valbovou střechou s vikýři, na vstupní straně ozdobné rizality zakončené trojúhelníkovými štíty se štíhlou střední vížkou, fasáda členěná lizénami, v patře železný balkónek, na štítu hodiny s letopočtem Nádvoří ozdobené obdélnou kašnou s reliéfními sochami uzavírá terasa vedoucí do nádherného anglického parku s několika skleníky. Interiéry jsou štukově zdobeny, stěny obloženy mramorem, zámecké sbírky se pyšní největším stříbrným souborem v Čechách Proč to všechno popisuju, když se na to přece můžete zajet podívat sami? Inu, není to tak jednoduché. O truchlivé zkáze a plameni naděje Zámek až do roku 1970 jakž takž udržovala armáda, od té doby už jen chátral. Dřevomorka v obludných tvarech likvidovala interiér, v roce 1988 začala padat střecha, a když byl objekt po revoluci restituován, dalo se tudy sice ještě procházet, ale už jen jako obrazem bídy a utrpení. Bohužel, následující léta zámek dorazila. Majitelka ho prodala zahraniční společnosti, která se tvářila velmi odhodlaně, ve skutečnosti ale nejspíš jen čekala, až stavba spadne a pozemek bude volný pro jiné využití. Teprve hrozba vysokou pokutou od památkářů a ministerstva přiměla poslední vrahy zámku Lipová k ústupu a vynucenému odprodeji. Zámek byl ale těsně před smrtí, v děsuplném stavu. Příběh však má, zdá se, dobrý konec. Občanská společnost Via tempora nova si objekt vybrala v rámci své snahy zachránit alespoň jeden historický objekt v Česku a stát se příkladem k následování ostatním majitelům a pohříchu i státním úředníkům. Z pěti set památek v celé zemi padla jejich volba právě na Lipovou, možná i proto, že zámek od časů Costových nikdy nebyl přestavován. Za pomoci ministerstva kultury a evropských fondů teď chtějí investovat 700 milionů. Vize? Zhruba za pět let se tu budete moci projít po prohlídkové trase, třetina objektu totiž bude přístupná veřejnosti, ve třetině bude depozitář a ve zbytku sídlo Evropského kulturního a vzdělávacího centra. Zapojí se obec, bývalí obyvatelé Lipové vyhnaní po válce zámek se stane živoucím organismem. Nevěříte? Máte možnost být u toho. Přijeďte se podívat, jak na jaře dojde k základnímu statickému zabezpečení, a sledujte krok po kroku, jak z rumiště pomalu, ale hrdě povstává zámek ve své někdejší kráse. O výpravě do míst, která zná málokdo Přijeďte, už proto, že v Lipové a jejím nádherném okolí je toho k vidění daleko víc. Kostel svatých Šimona a Judy, pozoruhodný Třípanský kámen, nádherná lipová a habrová alej u zámku, zámecký rybník, nedaleká úchvatná křížová cesta na Anenském vrchu Annabergu, cenné barokní sochy sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého, z novější doby výpravná budova školy z roku 1898 a především pak úplně nově otevřený velkoryse rekonstruovaný podstávkový dům z roku 1721 s expozicí, keramickou dílnou, malou galerií a informačním střediskem. Lipová je prostě tajný tip pro ty, kdo se nespokojí s turistickými trasami vyšlapanými davy. Je to silné a krásné místo. A proč vlastně pohádka? Přece kvůli dobrému konci, ve který z celé duše Kirche der Hlg. Anna am Kreuzweg am Annaberg věřím. Informace o obci najdete na Zámek v Lipové kolem roku 1920 Zámek v roce 2011 povstane z popela? Co je ještě okolo Nedaleko Lipové, u obce Severní 26, je v lese ukryt hraniční kámen 2/40. Jeho souřadnice jsou severní šířka: , východní délka: Nu a protože severní šířka žádného jiného bodu na státní hranici nedosahuje vyšší hodnoty, jedná se o nejsevernější bod České republiky a někdejší rakousko-uherské monarchie. Takový malý český severní pól. Krásný výlet za krásným a jedinečným cílem

12 aktivní odpočinek Sport a relax Sport a relax aktivní odpočinek Z kopce i po pláních Holdujete-li lyžím, přijdete si na své i jinde. Nedaleké Horní Podluží 29 nabízí o trochu méně atraktivní tratě (jsou tu zaměřeni spíše na rodiny s dětmi), zato daleko modernější areál s osvětlenými sjezdovkami pro lyže i snowboardy, dva dospělé a dva dětské vleky a ani tady nezůstanete o žízni a o hladu, ve zdejší restauraci se o zahřátí i uspokojení chuťových buněk postarají s obzvláštní péčí. Běžky zase můžete prohnat v krásném areálu mezi Polevskem a Kytlicemi 30 anebo na temeni stolové hory Děčínského Sněžníku. Tajným tipem je lyžařský výlet do Lipové 20, odkud se dá pohodlně dojet do velmi atraktivního běžeckého areálu poblíž německého Sohlandu an der Spree s více než třiceti kilometry nádherných tratí. Napůl běžet, napůl jít Na kole Českým Švýcarskem Sportovní areál Českého Švýcarska v Krásné Lípě tel.: otevřeno denně Továrna relax centrum Krásná Lípa tel.: ; relax aktivity otevřeno denně Sportovní areál Jedlová 28 hledejte na Zajištěné cesty v Saském Švýcarsku Les je nejlepší sparingpartner Jedním z největších bohatství Českosaského Švýcarska jsou lesy. Můžete se jimi toulat hodiny, můžete ležet v mechu a dívat se, jak štíhlé kmeny tryskají k nebi, můžete houbařit a můžete v nich samozřejmě také aktivně odpočívat a sportovat. Není lepšího parťáka pro sport než právě les. Vytvoří vám skvělé, přirozené a zdravé prostředí, nemluví vám do ničeho, a ještě ke všemu vás vždycky nechá vyhrát. A stačí mu za to málo ohleduplnost a úcta. Sportu zaslíbená Jedlová hora Nad obcí Jiřetín 27 tyčí se hora, která bývala jedlemi tak porostlá, že po nich i jméno dostala. Dnes je jedle bělokorá vzácná a snahy vrátit ji do zdejšího biotopu vyžadují desítky let. Na lesnatých svazích i vrcholu hory tedy můžete sportovat převážně ve společnosti smrků, borovic a buků, to vás ale nikterak neochuzuje. V zimě je k dispozici lyžařský areál a sjezduje se tu opravdu báječně, tratě jsou nádherné, výhledy k nezaplacení. V létě zase můžete zdejší sjezdovky a lesní cesty sjíždět na koloběžkách, které si nahoře půjčíte a vrátíte dole u vleku, nebo dokonce až na lesním nádražíčku Jedlová. K tomu všemu můžete na samém vrcholu vystoupat na kamennou věž rozhledny anebo se oddávat tarzanovskému pohybu vysoko v korunách stromů ve zdejším lanovém centru. U paty rozhledny navíc čeká příjemná hospůdka s celoročním provozem, a to se pak sportuje s o to větší chutí. Koloběžkovat lze nejen z vrchu Jedlové. Dospělé i dětské stroje vám půjčí i Na Tokání 31. Stojíte-li o opravdu mimořádný zážitek, vypravte se pěšky z Doubice 32 po žluté značce přes rozcestí u sv. Eustacha a dál nenápadným, ale krásným lesním skalním městem a skalní Dvoranou až nad Úzké schody a dopřejte si sestup po skoro kolmých žebřících do skalní pukliny padající mnoho desítek metrů až na dno půvabného zalesněného údolí, odkud už je to jen kousek k loveckým chatám Na Tokání. Odtud na koloběžkách po Budersdorfské cestě k informačnímu středisku na Saule anebo až do Dolní Chřibské, do restaurace Na Stodolci 31 na obou místech se dají koloběžky zanechat. Tohle vážně jinde nezažijete. Krásný areál v Krásné Lípě Budete-li mít lesa už tak trochu dost, ale vaše chuť po sportování ještě nebude ukojena, zajeďte si do Krásné Lípy 33. Zdejší sportovní areál Českého Švýcarska vás pohltí klidně na celý den. Kurty, hřiště, minigolf, lezecké stěny, klouzačky, visutá lanovka, trampolína a zase připravené zázemí pro unavené sportovce s hladem jako vlk. Po všem tom skotačení a soutěžení to ovšem chce dát si svaly do pořádku. I na to jsou tu připraveni. V relax centru Továrna opravdu to bývala malá fabrika naleznete dobře vybavené fitness, spinning, saunu, solárium, můžete se tu nechat namasírovat, a potom, po vší té aktivitě, můžete někde v okolních lesích, s plícemi plnými křišťálového vzduchu, zase jen tak ležet v mechu a dívat se, jak štíhlé kmeny Víte, že na stránkách společnosti MTB Adventure si můžete objednat průvodce, který vám zapůjčí kolo, navrhne trasu, a dokonce ji s vámi projede? Sportovní areál Českého Švýcarska v Krásné Lípě Skiareál Jedlová 22 23

13 aktivní odpočinek Regionální výrobky Regionální výrobky aktivní odpočinek Ruční výroba suvenýrů z pískovce Víte, že zaručené zprávy o tom, že jsou jeřabiny jedlé a nejedlé, jsou jenom mýtem? Jedlé jsou všechny, jen bychom neměli sníst najednou velké množství čerstvých plodů, to bychom si mohli podráždit trávicí trakt. Sušené jsou ale zcela bezpečné a výrobky z nich také. Region Českosaské Švýcarsko České Švýcarsko o.p.s. Regionální výrobky v Českosaském Švýcarsku Regionale Produkte aus der Böhmisch-Sächsischen Schweiz Made in Českosaské Švýcarsko S tradicemi je to v Českém Švýcarsku vždycky trochu složité. Po druhé světové válce se tu skoro kompletně vyměnilo obyvatelstvo a lidé z vnitrozemí sem přinesli tradice jiných krajů. Přesto se najdou lidé, kterým stojí za to tradice hledat, nacházet a ještě je smysluplně využít. Životabudič z jeřabin Když třeba jdete po svazích Děčínského Sněžníku nebo se touláte kolem Růžové, Arnoltic a Bynovce, překvapí vás rozsáhlé aleje jeřabin. Svého času překvapily i Valdemara Grešíka, člověka, který začal zájmem o byliny a lidské zdraví a dnes je jedním z významných zaměstnavatelů v oblasti, úspěšným podnikatelem, který pod svým jménem (a to v Česku věru pořád ještě není běžné) nabízí dnes už proslulé bylinné čajové směsi a koření nebo třeba léčivé byliny, sirupy, sušené ovoce. Vraťme se ale k alejím jeřabin. Valdemar v nich viděl přirozenou léčivku, která by mohla vzkřísit tradici zdejších pálenek. Ty předválečné bývaly velmi drsné a ostré, a tak Valdemar vytvořil recepturu vlastní. Vznikl pozoruhodný nápoj, jen ze sušených jeřabin a lihu. Děčínská jeřabinka je jemná, trochu trpká, lehounce nakyslá pálenka s nezaměnitelnou chutí. Původně šlo vlastně jen o produkt, který se měl stát suvenýrem z děčínského zámku. Zájem byl ale obrovský, jeřabinka získala certifikát regionálního výrobku a objednávky se jen hrnou, v současné době se zaváží do celé republiky. Vykupovat sušené ovoce od náhodných sběračů ani organizovat brigády lidí, kteří často o jinou práci nezavadí, už prostě nestačí. Firma proto plánuje vysadit vlastní jeřabiny a podněcuje i zdejší pěstitele, kteří si naříkají na čím dál horší odbyt ovoce, aby se začali věnovat právě jeřabinám. A jak se ta dobrota pije? Trochu vychladit, ne moc, na 15 stupňů, aby se nezavřela a nepozbyla své typické vůně, nalít, nechat chvíli rozvonět v kalíšku, zavřít oči a Křehká malba v klasickém duchu Sklářská tradice má pevnější kořeny. Skláren v regionu bývalo požehnaně, některé jsou pojmem dodnes. Třeba Nový Bor. Každá sklárna si kdysi svoje výrobky zdobívala po svém, novoborská tradice malovaného skla je ale nejslavnější. My se však vypravme do Mikulášovic 34. Tady, v budově, v níž zároveň sídlí i informační středisko, najdeme dílnu firmičky Skloluxus. Simona Machorková tu maluje sklo a dělí se o své umění s každým, kdo projeví zájem. Původem z Moravy, vyučená malířka skla, připutovala do Mikulášovic a nastoupila do Skloluxusu k panu Horákovi, jehož otec firmu založil už hluboko v osmdesátých letech (tehdy pochopitelně maskovanou jako výrobní družstvo). Když pak pan Horák odcházel do důchodu, nemaje nástupce v rodině, předal firmu své pilné a talentované zaměstnankyni. Příběh jako z románu. Simona tak pokračuje v tradici a tvoří nádherné vrstevnaté malby v duchu novoborských dekorů. Ty mikulášovické jsou ale přece jen osobité, komplikovanější a zdobnější. Pro běžného turistu je samozřejmě nejzajímavější, že na dveře Skloluxusu se dá zaťukat a požádat o možnost namalovat si pod odborným vedením sklo nebo porcelán. Pro děti jsou připraveny předlohy a šablony, i ruku jim Simona občas vede, ale jenom malinko, aby to byl skutečný originál. Během hodinky, kdy se dá vyrazit na prohlídku zajímavostí obce, se pak výrobek vypálí (pro tyto účely se používají barvy, které lze vypálit v běžné troubě) a rodina si odnáší suvenýr, jaký nikde jinde nepořídí. A kdo je zvědavý na vznik těch nádherných zlacených křehkostí, tomu Simona ochotně předvede, že kytičky na skle opravdu nejsou lepené, ale vrstvu po vrstvě malované a nakapávané, vysvětlí, jak se výrobky načtyřikráte vypalují, a jako zlatý hřeb doslova ukáže i, jak vypadá zlato nanášené na sklo a kterak se s ním pracuje. Zážitek je to ojedinělý, a má-li kdo cestu kolem, neměl by si ho nechat ujít. Maličký svět z kamene V saské vesničce Dorf Wehlen 35 provozuje rodina Lorenzova Miniaturpark, ve kterém se zejména děti nudit rozhodně nebudou. Na 8000 m 2 je čeká miniaturní krajina Českosaského Švýcarska s modely železnic a lodí, trolejbusů a poštovních dostavníků, mini horská dráha prostě kopec zábavy. Nás ale momentálně zajímá zdejší sochařská dílna, kde pod rukama mistra Jana Lorenze vznikají pískovcové miniatury třeba slavné Pravčické brány nebo Bastei. Můžeme mu tu doslova nahlédnout pod ruku, ale především si můžeme odnést pískovcový suvenýr oceněný certifikátem regionálního výrobku. A kdo ještě není přesvědčen, toho možná zlomí skutečnost, že ze zdejšího pískovce byl nově vybudován i slavný drážďanský chrám Frauenkirche 17. Na dveře mikulášovického Skloluxusu můžete zaklepat od úterý do pátku mezi devátou a půl čtvrtou. Když ale zavoláte na tel , můžete si dohodnout návštěvu i na jindy. Informace najdete na Miniaturpark v Dorf Wehlen je otevřen od dubna do října denně od 10 do 18 hodin. Návštěva parku je velmi dobře možná i pro vozíčkáře a rodiny s kočárkem. Blíže na -schweiz.de Miniaturpark v Dorf Wehlen 24 25

14 aktivní odpočinek Když prší Když prší aktivní odpočinek Štolu sv. Jana Evangelisty 36 najdete asi šest set metrů od jiřetínského náměstí po silnici směrem na Horní Podluží. Až uvidíte vpravo budovu kravína, jste na místě vchod do štoly je za ní. Provádí se tu od června do srpna denně kromě pondělků, od 10 do 16 hodin, každou celou hodinu. Poslední prohlídka začíná v 15 hodin. Informace a případné objednání mimo sezónu na telefonu , pan Čech. Vstupné 50 Kč, děti 30 Kč. Štola sv. Jana Evangelisty Do nitra magnetové hory Stojím po kolena ve studené, pomalu proudící vodě. Asfaltovou tmu prosvěcuje jen bledničkový přísvit karbidky. Už jedenáct hodin buším oblýskaným kladivem do majzlíku. Ze skály odskakují titěrné úlomky. Ještě hodinu dřiny, a pokleknu v podzemní kapli pod křížem a poprosím svatou Barboru a svatého Prokopa, aby se ta rána, která mě pálí na rameni, nezanítila a nedostal se do ní arzenik. Minulý týden na to zašli tři chlapi. Ta žíla, co po ní jdeme, nevypadá dobře. Bude to nejspíš nicka. Hora už se zase chvěje a skála syčí. Blíží se bouřka, všichni svatí, stůjte při nás Cestou vody po stopách volské krve Tak nějak možná vypadal běžný den mužů, kteří už od roku 1781 proráželi do nitra Křížové hory štolu zasvěcenou svatému Janu Evangelistovi. Přišli sem odkdekud, hlavně ze Saska, a bydleli v Jiřetíně, starém hornickém městečku založeném už někdy v první polovině šestnáctého století. Dobývali stříbro a měď, ale také olovo, cín a zinek. Dnešní vstup do štoly se u silnice z Jiřetína na Horní Podluží nehledá snadno, a přitom jde o jeden z nejzajímavějších zážitků v okolí. Českosaské Švýcarsko a Lužické hory jsou plné pozůstatků po dobývání rud, štola svatého Jana Evangelisty je ale jedna z nejpozoruhodnějších. Její přístupná část je dlouhá 640 metrů, šířka od jednoho do tří metrů. Vlhkost vzduchu dosahuje 90 %, po celý rok je tu setrvalá teplota 10 stupňů Celsia, voda má čtyři stupně v lednu i v červenci. Kdo se sem vypraví, bude po pár krocích mezi výdřevami obklopen nádhernou galerií desítek jedinečných variant kamenných mozaik, barev a tvarů čediče, znělce, břidlice, pískovce... Zasvěcený průvodce vypráví o magnetismu Křížové hory, o tom, že štola byla vlastně odvodňovací kanál, dovede zvědavce až do podzemní kaple, ke skalnímu komínu, který chodbu spojuje s o pár desítek metrů výše běžící štolou sv.kryštofa, odhalí tajemství zázračně zachovaných staletých dřevěných vzpěr, kouzlo impregnace volskou krví. Nové nosníky se musejí každý týden stříkat savem, aby nezplesnivěly, ty staré nemění tvář a sveřepě slouží navzdory času. Kudy běží, tudy léčí Štola má dodnes významné léčivé účinky. Jako většina jejích sester skýtá blahodárné prostředí pro astmatiky, do podzemního jezírka sem kape voda, která křísí kocovinou stižené, ale hlavně najdeme v ní kámen Štěstí. Dohladka vyleštěný kus skály s prastarým vytesaným nápisem GLUCK. Ti, kdož trpí migrénou, stávají tu desítky minut, a bolest pomalu, ale bezpečně odchází. Pomáhá bolavým očím, kloubům, uvolňuje ztuhlost údů. Stačí přiložit ruku těsně ke kameni a energie doslova rozechvěje dlaň. Čím dál víc lidí sem přijíždí jen a jen kvůli léčivému kameni. Když hora láká blesky na sabat Zažít tu bouřku, to je zážitek jen pro otrlé. Panikáři ať raději zůstanou venku. V místech za kaplí je to nejhorší. Křížová hora je magnetická pozitivní zóna a štola taky. Dalo by se říct, že hora bouřky doslova přitahuje. Žíly ve skalách jsou vlastně vodiče, takže každá bouřka tu vyvolá silné magnetické reakce. Ozývá se hlasité praskání jako v mikrovlnce, není slyšet vlastního slova. Stěny se chvějí, vibrují jako při zemětřesení, a zaduní-li venku hrom, vletí do chodby a je to jako by sem vystřelilo těžkotonážní dělo, zvuk se hrne chodbou jako palcát, odráží se od stěn a zoufale hledá, kudy by unikl. Štola v tu chvíli funguje jako zesilovač, člověk má pocit, že mu těsně u hlavy projíždí deset tanků. Většina turistů touží bouřku ve štole zažít, ale pak, bez ohledu na vzdělání a osobní statečnost, prchají ve slepé panice ze štoly ven. Nic platno, že průvodce chlácholí a uklidňuje, kolik bouřek už tu bez úhony přečkal. Kdo ale vydrží, nezapomene. Podzemí kraje stolových hor Co je ještě okolo Ať už pěšky nebo na kole, stojí za to podniknout výlet od štoly sv. Jana Evangelisty po cyklostezce 3052 k větrnému mlýnu Světlík 34 ( -mlyn-svetlik.com/2011/) a kolem stejnojmenného rybníka, přírodní rezervací s mnoha zajímavými druhy ptactva, dál až k pramenům Křinice a do Krásné Lípy, kde se dá putování elegantně zakončit v Domě Českého Švýcarska 29. Křížová hora u Jiřetína pod Jedlovou 27 Víte, že genius loci Křížové hory Štolu Maria Louise Stolln v saském městečku Až budete jezdit krajem saských stolových hor, nevynechte městečko mocně zapůsobil i na filmového Berggießhübel zastihnete Berggießhübel, jen pár kilometrů od dálnice spojující Drážďany s Českem, režiséra F. A. Brabce? Právě sem otevřenou od června do září nedaleko Pirny i Königsteinu. Tady, přímo uprostřed obce, najdete velmi situoval část svého zpracování denně od 10 do 18 hodin. dobře vybavenou expozici zdejšího hornictví, korunovanou štolou Marie vrcholného díla českého Vstupné 5, děti 3. Louise Stolln. Je delší, rozsáhlejší, opečovávaná s německou důkladností. literárního romantismu, vůbec Čtyři sta metrů dlouhou odvodňovací štolou se dostanete do dobývací první filmovou adaptaci Máje dutiny s impozantními rozměry a několika jezírky. Celkem pod zemí Karla Hynka Máchy. našlapete asi kilometr. Je to zase jiný pohled na dlouhou, ve středověku Do nitra magnetové hory počínající historii dobývání rud v Českosaském Švýcarsku

15 aktivní odpočinek Kam s dětmi? Kam s dětmi? aktivní odpočinek 28 Vezměte děti na výlet! Publikaci a hru lze zakoupit v e-shopu na webových stránkách nebo v informačních střediscích v Krásné Lípě, Jetřichovicích a Dolní Chřibské. Víte, že v průvodci pro rodiny s dětmi vás čeká interaktivní a sportovní výlet do Krásné Lípy, dobrodružné putování nad Kyjovským údolím, útěk před švédskými vojsky do lesů kolem Brtníků, formanská výprava Úzkými schody krajem plným loupežníků, vysvobození tří zakletých duší na jetřichovických vyhlídkách 18, pohádková cesta krajem strašidel k Dolskému mlýnu a na Šaunštejn 19, kartografická výprava Gabrielinou stezkou k Pravčické bráně, pašerácká cesta soutěskami Kamenice 14, štrapáce za trpaslíky na Jehlu 7 i Studenec, úchvatný sjezd na kole (i na trakaři) ze Sněžníku až k Labi, boj s obry a skřítky v Tiských stěnách a několik velmi tajemných výprav do Saského Švýcarska? Nu, nemáte-li knížku, patrně nevíte Jak si užít výlet s dětmi čili Českým i Saským Švýcarskem s celou rodinou Příjemná lesní cesta, slunce prosvěcuje okolní les, ptáci a včely koncertují..., idyla, člověk by tudy šel a šel třeba hodiny. Jenomže ne s dětmi. Strašlivá mantra Kdy už tam budem? zazní poprvé už po pár stech metrech. Faktor dětské nudy takovéhle cesty je prostě velmi vysoký. Jak to ale zařídit, aby děti šlapaly třeba deset kilometrů, a nenudily se, aby je výlet bavil a užily si ho? Tuhle otázku si položili ve společnosti České Švýcarsko a došli k závěru, že to není tak jednoduché a že by o tom měla vyjít knížka. Nebojte se žádná teorie, ale pořádný, podrobný a hlavně úplně jiný průvodce. Najdete v něm čtrnáct tras ušitých na tělo právě dětem. Každý výlet tu má nějaký příběh, je plný úkolů a her, které reagují na to, kudy se právě jde. A jde se většinou atraktivními, členitými terény, skalami a skalními městy, kolem potoků a řek, šplhá se na vyhlídky a rozhledny, prolézá skalními tunely a soutěskami, řádí se v interaktivních expozicích, pluje se na lodičkách, prozkoumávají se skalní hrádky, zborcené mlýny, jeskyně a ledopády, jede se tramvají do skal a na kole do lesů... To všechno České i Saské Švýcarsko nabízí měrou vrchovatou, jen bylo třeba všechny ty trasy projít a dívat se na ně dětskýma očima. A přiznám se vám, byla to nádherná zkušenost. Každou chvíli mi nezbylo než smeknout klobouk před všemi těmi rodiči, kteří se nenechají otrávit věčnými otázkami, vymýšlejí, překvapují, připravují, hrají si Výsledkem těch čtrnácti túr není ani tak návod, jako spíš inspiromat. Tak až uvidíte někde na pultě knihkupectví knížku České Švýcarsko pro rodiny s dětmi, budete mít náskok teď už totiž přesně víte, o čem a k čemu tahle publikace je. Kdo si hraje, vyhraje! Zrovna jste se vrátili z výletu podle průvodce pro rodiny s dětmi, bylo to fajn, ale nuda už zase útočí. Žádný problém, zahrajte si společenskou stolní hru Za tajemstvím Českého Švýcarska. Můžete hrát dva, tři anebo čtyři a nudit se zaručeně nebudete. Čeká vás dobrodružná cesta krajinou skal, říček a lesů, vesnicemi i městečky, budete plnit nejrůznější úkoly, postupovat vpřed a zase se vracet, měnit si trasy, vyhýbat se nástrahám a přitom se, úplně nenápadně a v zápalu boje o vítězství, dozvíte spoustu nového o flóře, fauně i historii jednoho z nejkrásnějších koutů naší země. Za všechno můžou malíři Na Křinickém náměstí v Krásné Lípě 37 stojí zelený dům. Možná že zvenku tak nevypadá, ale je zaručeně kouzelný. Kdo do něj vejde, toho nuda přejde. Expozice Domu Českého Švýcarska je jako velmi pozitivní virus. Člověk třeba zajde do přilehlého informačního centra a do expozice jen nahlédne a je ztracen, zejména je-li ještě dítětem. Na všechno se tu může, vlastně dokonce musí sahat, úplně obyčejný turista se tu během okamžiku stává mlynářem, formanem, skálolezcem, přírodovědcem, kartografem, archeologem, fotografem, speleologem, stoupá na rozhlednu, sleduje lososí přechod, poznává po hmatu kožešiny zvířat, a má-li odvahu, může pronásledovat jezevce až do jeho nory. Krom mnoha jiných metamorfóz se tu může stát i malířem a ono vlastně není pro České a Saské Švýcarsko důležitějších lidí, než byli právě malíři. Proč? Byli jednou dva přátelé To bylo tak. Žili byli dva přátelé. Oba pocházeli ze Švýcarska. Ten z Winterthuru se jmenoval Anton Graff a byl uznávaným portrétistou, ten z nedalekého St. Galenu, jménem Adrian Zingg, mědirytec a malíř, se věnoval hlavně krajinomalbě. Byli skoro stejně staří a osud tomu chtěl, že se v roce 1766 sešli na nově založené Drážďanské akademii. Začali spolu podnikat výlety do okolí. Netrvalo dlouho a objevili oblast skalních měst a věží, stolových hor a hlubokých kaňonů a roklí. Adrian se mohl umalovat. Sedávali na vyhlídkách a bylo jim krásně teskno vypadalo to tu skoro navlas stejně jako v jejich rodném pohoří Jura. Začali tedy krajině kolem magické Pravčické brány říkat Saské Švýcarsko. Název se vžil a přežil dodnes. Stejně jako obrazy věrně dokumentující tehdejší podobu kraje. Poutník nad mořem mlh Dalším milovníkem zdejších skalních scenerií byl ještě významnější umělec, jehož obrazy patří dodnes k pokladům světového výtvarného umění Caspar David Friedrich. Byl o čtyřicet let mladší než oba objevitelé, i on žil a tvořil v Drážďanech a rád bloudil po skalních stezkách a maloval zase trochu jinak než jeho předchůdci. Byl totiž nejvýznamnějším představitelem německého romantismu. Snažil se v krajině odkrýt romantická tajemství a hledal to, co je za obrazem, mystiku a duši krajiny. Jeho obrazy byly do jisté míry i filozofickými meditacemi, byly plné symbolů a skrytých významů. Ne nadarmo jeho dílo později inspirovalo mnohé symbolisty, surrealisty a luministy. Jeho výlety končívaly až hluboko v Čechách, ostatně jedno ze světově nejznámějších vyobrazení české krajiny pochází právě z jeho štětce a má název Česká krajina s Milešovkou. Dívá-li se člověk na jeho úchvatná díla, třeba na slavného Poutníka nad mořem mlh, chápe dokonale malířovo umělecké krédo: Malíř nemá malovat pouze to, co vidí kolem sebe, nýbrž také to, co odkrývá sám v sobě. Na chvíli slavným biologem A nevidí-li sám v sobě nic, udělal by lépe, kdyby přestal malovat, co vidí před sebou. Koutek malířů v expozici Domu Českého Švýcarska Dům Českého Švýcarska: otevřeno denně 9 17 hodin (v létě až do 18 hodin, v lednu a únoru jen do 16 hodin); vstupné: dospělí 40 Kč, děti 20 Kč, rodina 80 Kč; tel.: Dům Českého Švýcarska Víte, že ve stopách Zingga, Graffa, Friedricha a mnoha dalších tehdejších i pozdějších malířů můžete dnes putovat po sto dvanáct kilometrů dlouhé Malířské stezce Malerweg, která vede po obou březích Labe? Začít můžete u saského městečka Pirna a několik dní putovat až někam ke Hřensku a zase zpátky. 29

16 aktivní odpočinek Gastronomie Gastronomie aktivní odpočinek 30 Restaurace Fabrika Kyjovská terasa Kde se dobře vaří Za skvělými steaky do továrny Odjakživa tu bývala továrna, jen produkty se měnily. Děčínská restaurace Fabrika 38 zachovala mnohé z historie budovy (dokonce tu narazíte i na echt píchačky), proměnila ale někdejší industriální prostory ve vlídné a příjemné místo, kde se báječně jí. Přes oběd vám tu nabídnou velmi pestrý výběr ze čtyř poctivých a kvalitních jídel a večer před vámi rozevřou barevnou paletu výborných pokrmů. Základem menu a chloubou kuchyně jsou steaková masa. Nenakládají je, naopak, co nejčerstvější je kladou na gril a dochucují až po propečení. Ryzí chuť takového hanger steaku se smetanovou omáčkou zahuštěnou kachními játry nebo rib-eye steaku s marmeládou z červené cibule vás určitě nadchne stejně jako mě. Krom toho se můžete oblažit výborným a poctivým big burgerem, servírovaným pěkně po americku, anebo nesmyslně dobrým maxi řízkem s pařížským brambůrkem připravují ho na sádle, které tu sami škvaří, a v opravdickém trojobalu. Anebo raději konfitované jehněčí kolínko se zadělávaným špenátem či tataráček z norského lososa, žampióny nadívané modrým sýrem či úplnou novinku mísu voňavých gambas krevet, velkou podle toho, kolik jich dokážete oloupat a sníst? Když pak na závěr chlácholíte chuťové buňky grilovaným ananasem anebo sušenými švestkami marinovanými v armagnaku s karamelovou omáčkou a vanilkovou zmrzlinou, nezbývá než uvažovat, jak si to zařídit, aby člověk nepropásl některý z gastronomických večerů na dané téma, na které Fabrika zve hostující špičky kuchařského kumštu. Terasa v rajském údolí Až se budete procházet Kyjovským údolím 32, obdivovat nádherné skalní útvary a brouzdat ledovou vodou Křinice a ze zálohy vás přepadne loupežník hlad, zajděte si do Kyjovské terasy 39. Utěšená hospůdka vás doslova obejme vlídnou a domáckou atmosférou. Začít můžete třeba utopencem v hořčičné omáčce nebo tataráčkem z pivního sýra. Máte-li s sebou ratolesti, budou nadšené výběrem z pěti dětských jídel včetně krupicové kaše. I vegetariáni zaplesají co kupříkladu pórkové špalíčky v paprikovo-smetanové omáčce? Rozhodně byste ale neměli vynechat kuřecí maso na staročeský způsob s rozinkami, sušenými švestkami a ořechy ani zvěřinový steak se zaručeně domácí šípkovou omáčkou. To, že se tu používají výhradně bylinky ze zahrádky a v přílohách najdete třeba kuskus, nepřekvapí tolik jako nabídka bezlepkových specialit. Takové houbařovo ragú nebo pečený pstruh s bylinkovými brambůrky nadchnou chuťové buňky a zdaleka nejen ty celiatické. Hostina z darů Českého Švýcarska V Dolní Chřibské čeká na všechny milovníky příjemného prostředí a především výborné kuchyně Penzion Na Stodolci 40. Člověk si tu připadá jako na farmě za okny pobíhají koně a poníci, pasou se ovce a kozy, u dveří se Penzion Na Stodolci vám o nohy otře vrnící kočka a uvnitř to voní dřevem a pohostinností. Všechna jídla jsou výhradně z čerstvých a nadto v drtivé většině lokálních surovin. Přátelský personál vám ochotně vypoví, z čeho pro vás budou vařit bio hovězí je z Lipové, domácí knedlíky od souseda pana Tolara, brambory a zelenina od pana Růžičky z Polep, kozí sýr z farmy za humny a čerstvé ryby sem vozí z nedaleka, pěkně na ledové tříšti. Zážitek z jídel připravených z bio masa vás dozajista překvapí je to prostě znát. Třeba jehněčí kolínko pečené na rozmarýnu s česnekem nebo naprosto neodolatelná dušená hovězí líčka na červeném víně s kořenovou zeleninou a bramborovou kaší (přiznám se, že lepší jsem nikde nejedl). A jedeme dále Tafelspitz vařená květová špička jako dort, pstruh na másle či losos na šafránu, ale také poctivé české bramborové knedlíky plněné uzeným či kuřecí roláda s kozím sýrem, už legendární dobroty stodolecké brambory a zdejší tatarák, anebo křehká a voňavá vepřová žebra v marinádě z medu a černého piva A co teprve vyhlášené domácí kynuté knedlíky s meruňkami a domácí lívanečky tří chutí ty voní tak neodolatelně, že je úplně jedno, jak moc jste toho zatím snědli. Stodolecké hodování, to je oslava přirozené gastronomie z místních zdrojů. Ostrov staročeských delikates Ostrov u Tisé je úchvatné místo. Kruhová kotlina obklopená skalními městy, ráj horolezců a turistů toužících po klidu a kráse, ale také zaslíbené místo labužníků. V hotelu Ostrov 41 vsadili na staročeskou kuchyni, ale ne jen tak naoko poctivě a do důsledků. Můžete si tu dát tradiční cibulačku zapečenou v listovém těstě, nepochopitelně křehké a šťavnaté kachní stehno s bramborovou nádivkou z kachních jater a cibulovým zelím, tradiční svíčkovou nebo nadýchané medové lívance s jablečným kompotem a zakysanou smetanou. Šéfkuchař René Tichý dbá na přípravu výhradně z čerstvých a převážně lokálních surovin. Pokud chcete radu, věřte jídelníčku. Když vám tvrdí, že jelení ragú na víně servírované s restovanou zeleninou si máte dát s domácími bramborovými plackami, udělejte to. Můj speciální tip je kachní paštika s jádry pistácií, brusinkami a křupavou bagetou, tatarák z pravé svíčkové s láskou škrábaný a ochucený, pomalu pečená špikovaná kančí kýta na domácí šípkové omáčce a vepřová pečeně s houbovým kubou a tymiánovou omáčkou. Hotel Ostrov Tajné tipy Jde se na výlet, je dobré míti vydatnou svačinu. Nemůžete udělat líp, než když se vybavíte některým ze 150 výrobků Varnsdorfských uzenin 42. Proč? Jsou vyhlášené, kvalitní, poctivé a nesmírně oblíbené. Lovecká, loupežnická nebo varnsdorfská klobása, salám Tolštýn, voňavé a po ohni volající poctivé špekáčky Kupovat můžete buď doslova pár metrů od výrobny, ve varnsdorfské prodejně ve Východní ulici 1360, anebo v dobrých masnách po celém Šluknovském výběžku. Že jste spíš na sladké? Hm, tak zase do Varnsdorfu. Tentokrát vyhledejte nedaleko náměstí cukrárnu Café Dlask (anebo její dvojče ve šluknovském zámku). Pekanový páj s javorovým sirupem, kanadský koláč z mrkve a ořechů, ďábelsky dobrý koláč z černého piva, schwarzwaldský dort, brownies, ale taky a především nejslavnější dobrota gigantický a skrz naskrz poctivý větrník (jestli jste jedli lepší, dejte vědět), špičky, punčáky, laskonky a kokosky, které chutnají jako tenkrát, a navrch zákusky certifikované jako regionální výrobky borůvkový řez a dort tety Alenky podle prastarého rodinného receptu. 31

17 příroda Zima v Českém Švýcarsku Zima v Českém Švýcarsku příroda S Gabrielou k Pravčické Gabrielina stezka z Mezní Louky k patám Pravčické brány a potom dolů, kolem jeskyně Českých bratří až ke Třem pramenům, to už je ovšem trochu namáhavější túra. Jenomže nádhera vrstevnicové pěšiny přimykající se láskyplně k úchvatným stěnám, které zrovna slyšíte a vidíte erodovat tady a teď, výhledy do zachumlaného kraje, nad kterým bdí tajemný Růžovský vrch, Fudžijama Českého Švýcarska, a kdesi v dáli podřimují do široka rozvalené saské stolové hory a hřeben Děčínského Sněžníku, obrovský parník plující bílým mořem sněhu a mlžných cárů, anebo sama královna velebná Pravčická brána jako bábovka hojně zasypaná nebeskou cukřenkou či, to když vysvitne slunce, jako diamanty posetá obří tiára třpytící se jen a jen nám pro potěchu, to přece stojí za trochu zpocená záda Pravčická brána 32 Na začátku každé trasy jsou parkovací plochy vyznačené v mapách. Při plánování návratů pamatujte, že v zimě se dříve stmívá. Popřípadě se vybavte baterkou, čelovkou, náhradním oblečením či teleskopickými holemi. V batohu by neměl chybět horký čaj v termosce. Ostatně, lok poctivé Děčínské jeřabinky 24 se také může hodit. Brtnické ledopády Pravčický důl Jenom tak jít spící krajinou Zima je možná nejpodivnější ze všech ročních období. Krajina poztrácí barvy a že jich na podzim měla, oněmí, zklidní se a zpomalí čas. A člověk má vlastně jen tři možnosti zůstat doma a koukat na to z okna, vyrazit za sportem a rozrážet ten klid vlastním tělem anebo se poddat magické atmosféře a jen tak jít, brouzdat se černobílým krajem a nádherně klidně žasnout. Zima s lyžemi i bez nich Že se dá v Českém Švýcarsku do sytosti holdovat zimním sportům, už z předešlých čísel Zážitků dobře víme sjezdování na Jedlové, v Dolním Podluží nebo ráj běžkařů mezi Kytlicemi a Polevskem anebo přízračné běžecké trati na temeni Děčínského Sněžníku, to všechno je zaručený recept na aktivně strávený den. Tenhle požehnaný kraj je ale doslova rájem zimních procházek. Kyjovským údolím 43 Vyrazit ve stopách Křinice, bublající pod občasným příkrovem ledu, lehounce klesající zasněženou lesní cestou, nechat se hypnotizovat čarodějným lesem, kde jediným pohybem je občasný pád unaveného sněhu z větví, sestoupit do Vinného sklepa, kde jen a jen v téhle době rostou obrovské ledové krystaly, občas zabočit na některou z přihlížejících cest, třeba na tu proti proudu Sýrového potoka, a ohromeně objevit mohutné ledopády, vstoupit do překrásné Jeskyně víl a ve svitu svíčky tu proniknout do labyrintu průsvitných ledových stalagmitů, a zase jen tak jít a brodit se časem, to všechno je blahodárná odměna za všechen neklid, co jsme si ho přes rok užili. Po nebeském chodníku Bezesporu nejtěžší, i když dost možná nejkrásnější zimní trasou jsou ale jetřichovické vyhlídky. Vystoupat kolem Havraní skály na Mariinu skálu po nesčetných schodech, to dá opravdu zabrat. A zalehne-li krajinu ledový příkrov, je lepší nechat to na jindy. Když je nám ale svatý Petr příznivě nakloněn, staneme v altánku Mariiny vyhlídky a pochopíme, že opravdu jsou věci, které se nedají penězi zaplatit. Pohled do kraje štětinatých lesů, vyplazených luk, korálkových domků až tam, na narůžovělý obzor, ta neskutečná módní přehlídka Jetřichovické vyhlídky rafinovaných modelů paní Zimy, o tom mi není dáno psát to kdo nezažije, nepochopí. A pak dál, po hřebeni k vyhlídce na Vilemínině stěně a kolem Rudolfova kamene dolů, exkluzivním přírodovědným filmem, v němž hrajeme hlavní roli. Luxus pro labužníky života. Za ledovým divadlem A samozřejmě nechceme-li si nechat ujít největší zdejší zimní hit, vypravíme se z Brtníků na okruh plný ledopádů 44 a staneme v pokoře pod majestátní Oponou, skrz sváteční Betlém a kolem hřmících Varhan dojdeme až k Velkému sloupu, který jako by podpíral samu oblohu, a jsme saturováni až do jara, naplněni po okraj filigránskou dokonalostí velkorysého sochaře s mrazivýma rukama. Zkrátka a dobře vypadá to jako docela obyčejné procházky zimní krajinou, a ona je to hygiena duše zasmušilé zimním splínem. Vážně zkuste si to! Tajný tip Někdy se přihodí, že napadne. A lesní cesty, to dá rozum, nikdo neprohrne. Má nás to ale opravdu odradit od procházky? Nemusí. Stačí použít prastarou fintu zdejších podloudníků, financů, hajných i vesničanů sněžnice. Archaismus? Ale kde, dodnes se dají koupit ve vybraných prodejnách se sportovním vybavením, a s nimi pak můžete kráčet jako bůh po vodě, jakkoli v tužším skupenství. 33

18 příroda Živly v Českém Švýcarsku Vzduch příroda 34 Krajina, jíž vládnou živly. Vzduch Vzduch je živel východu, úsvitu, jara a dětství. Je povahy mužské, dokáže být mírný a tichý, ale také divoký, marnivý, a dokonce vilný. Je neuchopitelný, vše pronikající a všudypřítomný. Otiskem vody ve vzduchu je mlha, otiskem ohně ve vzduchu je dým, otiskem země ve vzduchu je prach. V krajině skal a hlubokých roklí je šťastný a volný. Setkání s ním bývají idylou i dramatem, vždycky jsou ale nad jiná krásná. Stát na samém konci skalního ostrohu, na dohled od Pravčické Větrný mlýn na Světlíku brány, pod sebou úchvatný Malý Pravčický kužel a jakoby na dosah velebnou důstojnost Stříbrných stěn, stát tam, rozpřáhnout ruce a doširoka otevřít oči to je skoro rituální pozvání k setkání se vzduchem. Tisíce nehmotných prstů lehce stisknou celé tělo a vzduch se změní ve vánek. Dotek se změní v objetí a vánek ve vítr. A když na sebe vzduch vezme svou nejdivočejší podobu a stane se vichrem, nezbude než se vší silou chopit zábradlí a odolávat dechu světa. A všude kolem sklání se příroda před silou větru stromy se uctivě klaní, tráva se plavně tiskne k zemi, obilí se dychtivě vlní, skály tiše a pokorně zvětrávají Na každé vyhlídce, a že jich v tomhle kraji je, je setkání se vzduchem jiné. Pokaždé nás zaskočí odjinud, přinese útržky jiných zvuků a především pokaždé nám ukáže jinou podobu krajiny. Tu přižene duchny těžkých mraků a zatmí obzor, aby vzápětí profoukl díru pro ohnivý sluneční paprsek a nechal nasvítit hrdý kužel Růžáku, jindy honí údolím a roklemi mléčné chomáče mlhy a nechá nad nimi plout vrcholky kopců a skal, než se mu zlíbí trhnout oponou z mlžných cárů a ohromit nás zvlněným obzorem, oceánem lesů, vyplazenými jazyky luk a safírovými nitkami potoků. Českosaské Švýcarsko nabízí všechny druhy setkání se vzduchem, se všemi jeho podobami, náladami i rozmary. Je úchvatné jít po měkkém mechovém koberci na dně rokle a cítit ledový dech vzduchu a jen o pár okamžiků později se přitisknout k prosluněné skále a nechat se sežehnout horkým tetelením. Nedaleké monumenty stolových hor způsobují magické stoupavé termické proudění vzduchu, kdy se do hustých copů splétají vzdušné proudy ze všech stran a směrů, dokonce až od Severního moře. A všechny ty odstíny a chutě vzduchu ty slaně vlhké od Baltu, ty ledové ze dna roklí, ty sluncem rozžhavené od skalních stěn, ty suché z polí a luk ty všechny se tu rozmařile prohánějí, připraveny vtrhnout do našich neduživých plic, zmocnit se našeho těla a provzdušnit ho zdravím. Vzdušné lázně. Na hřebeni Děčínského Sněžníku, v kotlině Ostrova u Tisé, na kytlických lukách, na pláních u Chřibské a Všemil, v magnetických štolách u Jiřetína, na svazích u Vlčí Hory, v zadumaném Šluknovsku, v srdci Žitavských hor ve skalami obklopeném Jonsdorfu a Lückendorfu, ve hřenských soutěskách i v lesích kolem Mezní Louky a vlastně kdekoli v krajině, která je ze všech živlů snad nejvíce zaslíbena právě vzduchu. Až se tedy budete toulat touhle krajinou ruku v ruce s rozmarným větrem, nepřijde vám už divné, že právě tady je tolik větrných mlýnů. V Janově, na Světlíku, v Růžové, v Arnolticích, Huntířově svého času tu bývala jejich síť snad nejhustší z celých Čech, neboť tady si lidé zvykli žít s větrem v míru.

19 příroda příroda Rudolfův kámen

20 DOPRAVA Šetrná doprava Šetrná doprava DOPRAVA Vzhůru dolů! Děčínský Sněžník Děčín (s rozhlednou) 37,5 km Děčínský Sněžník Děčín (bez rozhledny) 33,5 km Maxičky Děčín 22,5 km Cyklobusy odjíždějí z autobusového nádraží v Děčíně-Podmoklech. Přeprava kol zdarma, omezena na 16 kol. (Chcete dobrou radu? Přijeďte dřív a zamluvte si v budově nádraží místo pro kola nejpozději půl hodiny před odjezdem nic to nestojí a určitě se vejdete!) Jízdní řády: Jizdrad/cyklobus.htm Mezi hory stolové na bicyklu kolovém Českosaské Švýcarsko je hustě a efektně prošito pestrými cyklotrasami. Stačí si vybrat. Stojíte-li ale o jeden pořád ještě dosti tajný tip, o výlet, který se dá absolvovat i s většími dětmi, o etapu, na které vystoupáte na vrchol stolové hory, uvidíte jezera, potoky, budete projíždět hustými lesy, roklemi, po asfaltu, trávě i kostkách, ohromí vás výhledy na skalní stěny a města a projedete se kaňonem největší české řeky po luxusní cyklostezce pak je porce písmen vytištěná o kousek níž určena především vám. Vzhůru na Sněžník! Začátek se vám bude obzvláště líbit: startujeme z Děčína a směřujeme na vrchol Děčínského Sněžníku 45. Děs? Vůbec ne použijeme totiž cyklobus, který nás vyveze až do obce Sněžník. Odtud pohodlně dojedeme k Hřebenové boudě a máme na výběr buď vynechat sněžnickou rozhlednu a ochudit se o jeden z nejkrásnějších výhledů v zemi, anebo se vydrápat ostrým dvoukilometrovým stoupáním až k patě staré kamenné dámy. Podívat se z ní je nezapomenutelné v jakémkoli počasí. Od Hřebenové boudy nás pak čeká cyklistův sen, dlouhé klesání kolem Vlčího jezera, kde se dá v létě velmi romanticky vykoupat, až do obce Maxičky 46. (I sem se dá dojet cyklobusem, kdo chce trasu kratší, může začít tady.) Lesní silničkou dojedeme po žluté značce až na rozcestí U Buku a sveřepě pokračujeme v přímém směru, tentokrát po zelené. Po krátkém stoupání se před námi otevře další pohled k nezaplacení stolová hora Großer Zschirnstein (560 m n. m.) se před námi producíruje jako modelka a za ní vyskakují další stolové hory a tyčí se skalní města Saského Švýcarska. Když se dost vynadíváme, dáme pozor, abychom nepřejeli nenápadnou odbočku na lesní cestu vinoucí se k České bráně. Tady je dobré sesednout a kola vést. U železné závory můžeme promlčet minutu za doby, kdy tudy vedla střežená hranice, a jsme v Německu. Snadno nacházíme žlutě značenou širokou štěrkovou cestu, po které jedeme vstříc utěšené vesničce Schöna a užíváme si výhledy na nejmenší stolovou horu poslední zub dávného obra, Zirkelstein (385 m n. m.). V Schöně jedeme chvíli po silnici a nezapomeneme odbočit k nádraží, kterému tu říkají Bahnhof, a prudce klesáme po kamenných kostkách, mlčky, abychom si jazyk nepřekousli. Ústí kostrbatého úseku je snové labská cyklostezka 47 s hlaďoučkým asfaltem, na dohled přívoz z Schöny do Hřenska. My ale zůstaneme na levém břehu a vezeme se úžasných dvanáct kilometrů po absolutní rovině proti proudu důstojného Labe, obklopeni rozeklanými a roztodivně erodovanými velikány po obou březích. Staňte se Neškodičem! Jak na to? Vlastně je to dost jednoduché v první řadě nechte auto doma, nebo alespoň tam, kam jste dojeli za noclehem. Oblast Českosaského Švýcarska je dostatečně prošpikována nejrůznějšími šetrnými dopravními prostředky, takže co neujdete pěšky a neušlapete na kole, můžete pohodlně zdolat parníkem, autobusem, vlakem, anebo dokonce tramvají. Máme pro vás hned čtyři tipy na šetrný rodinný výlet přímo do srdce národního parku. Na palubě Poseidonově Když v Děčíně nasednete na parník Poseidon, který brázdí Labe směrem na Hřensko, ba i do Saska zajíždí, a zase se vrací, užijete si dokonale líný a úchvatně klidný pohyb těžkého tělesa nadlehčovaného vodou a budete mít ničím nerušený výhled na neustále se proměňující scenerie labského kaňonu. Rozhodnete-li se vystoupit ve Hřensku, můžete klidně v plavbě pokračovat v soutěskách Kamenice 14 vás čekají dva úseky pramičkou, kterou se jen vezete, pohon zajišťuje bidelník, který ještě ke všemu srší vtipem. Autobusem, kam se vám zachce Turistická linka 434 je jako užovka, která se protáhne mezi skalami a zaveze vás doslova pár metrů od největších skvostů národního parku. Vyjíždí z Děčína a jede přes Hřensko, Mezní Louku, Vysokou Lípu, Jetřichovice 19, Chřibskou, Doubici a doveze vás až do Krásné Lípy 29. Kdekoli vystoupíte, zmocní se vás rozmařile nádherná příroda a vás může hřát pocit, že všichni ti lidé, co vystoupili s vámi, sem nezavlekli exhalace svých nablýskaných miláčků na to stačil jediný výfuk jediného autobusu. Komu by se s takovým pocitem nešlapalo líp? Vláčkem jako z pohádky Není to tak dlouho, co byla tahle nádherná trať podemletá neurvalou rukou vody a koleje zoufale žalovaly okolním lesům, že ztratily půdu pod nohama. Znalci zaplakali, protože výlet vlakem po téhle trati hm, to byla záležitost skutečných fajnšmekrů. Dnes už je trať zase v nejlepší formě a dvojitá lesklá stužka spojující korálky nádražíček nese vagóny plné turistů dychtících po neotřelých pohledech z pravidelně se pohupujících oken. Okružní jízda nádhernou krajinou po legendární trati 081 může začít. Děčín nastupovat! Příští stanice Benešov nad Ploučnicí, Česká Kamenice, Mlýny, Kytlice, Jedlová 22, Chřibská, Rybniště, Krásná Lípa, konečná v Rumburku! Kdekoli vystupte a užijte si to. Tramvají do skal Zdánlivě bizarní, ve skutečnosti jedinečné! V Bad Schandau 48 snadno najdete nástupní stanice historických žlutých vozů tramvaje, které vás odvezou proti proudu říčky Křinice až k Lichtenhainskému vodopádu. Na slavnou Kuhstall, saskou Pravčickou bránu, je to odtud dva kiláčky. Pohádka Cyklobus Děčínský Sněžník a Maxičky Odjezd z autobusového nádraží v Děčíně Směr odjezd Sněžník 9:32 Maxičky 11:25 Sněžník 13:57 Odjezdy z konečných stanic Sněžník 10:25 Maxičky 12:00 Sněžník 14:50 Ceník Sněžník Maxičky Dospělá osoba 30 Kč 15 Kč Děti do 15 let 15 Kč 7 Kč Cyklobusy jezdí od do každou sobotu, neděli a ve svátek. Cyklobus odjíždí z autobusového nádraží v Děčíně ze stanoviště č. 1. Nakládka a vykládka kol jen v počáteční a cílové stanici. Kola se přepravují zdarma. Turistický autobus (linka 434) je v provozu V měsících dubnu, květnu, červnu a září jede v sobotu, v neděli a o svátcích. V červenci a srpnu denně. Odjezd z autobusového nádr. Děčín, směr Krásná Lípa 8:05 / 10:05 / 14:05 / 16:05 Odjezd z Krásné Lípy, směr Děčín 7:59 / 9:59 / 13:59 / 15:59 Kompletní jízdní řády a ceník jízdného na Výletní loď Poseidon Odjezd z Děčína směr Hřensko každý den (po ne) vždy v 9:30 od můstku pod děčínským zámkem. Plavby až do Bad Schandau vždy ve středu, pátek a neděli. Letošní novinkou jsou daleké plavby do nedalekých historických Drážďan, přezdívaných Florencie na Labi. Lodní provoz v měsících dubnu až září. Kompletní jízdní řády a ceny jízdného na Více na doprava/ 38 39