Návrh technické směrnice MŽP s kritérii pro udělení ochranné známky Ekologicky šetrný výrobek pro tepelně izolační materiály

Transkript

1 České vysoké učení technické v Praze Univerzitní centrum energeticky efektivních budov Třinecká Buštěhrad Návrh technické směrnice MŽP s kritérii pro udělení ochranné známky Ekologicky šetrný výrobek pro tepelně izolační materiály 1. etapa: Předběžná zpráva Autoři: Ing. Antonín Lupíšek, Ph.D. Ing. Julie Železná, Ph.D. Verze

2 2 Zpracovatel studie Univerzitní centrum energeticky efektivních budov ČVUT v Praze Třinecká Buštěhrad IČ: DIČ CZ bankovní spojení: /0100 Zadavatel studie CENIA, česká informační agentura životního prostředí Vršovická 1442/65, Praha 10 IČ: DIČ: CZ (není plátcem DPH) bankovní spojení: /0100

3 3 OBSAH (1) ÚVOD 4 (1.1) Účel a cíle předběžné zprávy 4 (2) DEFINICE 4 (2.1) Tepelná izolace 4 (2.2) Definice produktové skupiny 4 (2.2.1) Kategorie výrobků, které jsou předmětem této směrnice 4 (2.3) Typické fáze životního cyklu 5 (3) VÝCHOZÍ SITUACE NA ZÁKLADĚ TECHNOLOGICKÉHO POKROKU, LEGISLATIVNÍCH ZMĚN A ZKUŠENOSTÍ S APLIKACÍ STÁVAJÍCÍCH MATERIÁLŮ A TECHNOLOGIÍ 6 (3.1) Normy a legislativa související s environmentálními ukazateli 6 (3.2) Nástroje environmentálního značení a certifikace výrobků související s produktovou kategorií tepelných izolací 14 (3.2.1) Environmentální značení 14 (3.2.2) Environmentální prohlášení o produktu (EPD) 15 (3.2.3) Certifikace výrobků na bázi dřeva PEFC a FSC 17 (4) KLÍČOVÉ PARAMETRY A UKAZATELE TEPELNÝCH IZOLACÍ 17 (4.1) Technické ukazatele produktové skupiny tepelných izolací 18 (4.1.1) Materiálové ukazatele 18 (4.1.2) Technické ukazatele konstrukcí s tepelnou izolací 18 (4.1.3) Úspory ve fázi užívání 21 (4.2) Spotřeba zdrojů a environmentální dopady výroby 21 (4.3) Recyklovaný obsah 23 (4.4) Obaly 23 (4.5) Konec životního cyklu 24 (4.6) Zdravotní nezávadnost materiálů 24 (4.7) Poskytované informace o výrobcích 25 (5) ZÁVĚR 25 (5.1) Kvalifikační kritéria 25 (5.2) Kvantifikovaná kritéria 25 (5.2.1) Funkční jednotka 26 (5.2.2) Indikátory 26 POUŽITÉ ZDROJE 27

4 4 (1) Úvod (1.1) Účel a cíle předběžné zprávy Předběžná zpráva shrnuje výchozí situaci na základě technologického pokroku, legislativních změn a zkušeností s aplikací stávajících materiálů a technologií, která bude obsahovat definici produktové skupiny a výčet relevantních ukazatelů a parametrů dané produktové skupiny, které budou určující pro vývoj kritérií. Tato předběžná zpráva bude výchozím dokumentem pro tvorbu návrhu technické směrnice. Bude vzájemně odsouhlasena oběma smluvními stranami a projde procesem připomínkování zájmovými skupinami. (2) Definice (2.1) Tepelná izolace Tepelný izolant je látka, která má nízkou tepelnou vodivost. Tepelná vodivost materiálu se obecně vyjadřuje pomocí součinitele tepelné vodivosti (čím nižší hodnota, tím méně daná látka vede teplo). (2.2) Definice produktové skupiny Předmětem této technické směrnice jsou tepelné izolace používané ve stavebnictví v obálkách budov pro snížení úniku tepla z budovy v zimním období a pro zamezení pronikání tepla do budovy v letním období a/nebo tepelné izolace používané pro zabránění přestupu tepla mezi prostředími s rozdílnou teplotou, jejichž fungování je založeno na tepelných izolantech. Předmětem této směrnice nejsou tepelné izolace, jejichž fungování je založeno především na snížení ztrát přestupem (například foliové izolace s odrazivými povrchy apod.), neboť není dostupná jednoznačná metodika měření jejich fyzikálních vlastností. Předmětem této směrnice dále nejsou tepelné izolace určené pro izolaci potrubí či jiných rozvodů médií a výplně stavebních otvorů (okna, dveře, lehké obvodové pláště), neboť se jedná o specifickou kategorii výrobků. (2.2.1) Kategorie výrobků, které jsou předmětem této směrnice Anorganické vláknité materiály Minerální vlny Skelné vlny Struskové vlny Anorganické pórovité materiály Pěnová skla Expandované jíly Vermikulity Strusková vlna

5 5 Anorganické aerogely Organické materiály na bázi fosilních surovin Polyuretanové pěny (PUR) Polyisokianurátové pěny (PIR) Fenolické pěny Expandovaný polystyren (EPS) Extrudovaný polystyren (XPS) Organické aerogely Organické materiály rostlinného a živočišného původu Celulóza Korek Dřevovláknité izolace Konopná vlákna Slaměné izolace Lněné izolace Rákosové izolace Ovčí vlna Vakuové izolace Vakuové izolační panely (2.3) Typické fáze životního cyklu Typické fáze životního cyklu byly zanalyzovány v podkladovém dokumentu Evropské komise ke GPP z roku Report je popisuje takto: Životní cyklus tepelných izolací sestává z několika fází, které s sebou nesou environmentální dopady. Tyto fáze jsou popsány takto: Těžba a zpracování surovin o Důlní aktivity a čištění rud pro výrobní procesy nebo o Pěstování a sklizeň rostlin, případně chov zvířat a získávání srsti Výroba tepelných izolací Balení Doprava na staveniště Zabudování (Užívání fáze bez přímých dopadů spojených s materiálem) Konec životního cyklu

6 (3) Výchozí situace na základě technologického pokroku, legislativních změn a zkušeností s aplikací stávajících materiálů a technologií (3.1) Normy a legislativa související s environmentálními ukazateli Problematika environmentálních dopadů ve stavebnictví se začala řešit již v devadesátých letech. Postupně vyplynula nutnost určité normalizace v této oblasti, aby byly výsledky různých analýz porovnatelné a použitelné společně. První mezinárodní normy zabývající se environmentálními dopady a posuzováním životního cyklu (LCA) byly ČSN EN ISO Environmentální management Posuzování životního cyklu Zásady a osnova a ČSN EN ISO Environmentální management Posuzování životního cyklu Požadavky a směrnice. Tyto normy ovšem poskytují pouze určitý obecný společný rámec pro vytváření LCA. Dále vznikla norma ČSN EN ISO Environmentální značky a prohlášení Environmentální prohlášení typu III Zásady a postupy (1), zaměřená na environmentální prohlášení o produktu. Naléhavost snižování a posuzování environmentálních dopadů staveb vyústila v posledních letech ve vývoj dalších mezinárodních norem z řady ISO Udržitelnost ve výstavbě a především nového souboru evropských norem ČSN EN Udržitelnost staveb Posuzování udržitelnosti budov. S tím souvisí vznik dalších specifičtějších norem popisujících konkrétněji metodiku výpočtu nejen environmentálních parametrů stavebních produktů, kvalitu dat a vytváření jednotné dokumentace z LCA či EPD atd. Následující obrázky ukazují strukturu souborů evropských a mezinárodních norem týkajících se udržitelnosti staveb a jejich environmentálních dopadů. 6

7 Obr. 1: Přehled evropských norem zpracovaných evropskou normalizační komisí CEN/TC 350 Udržitelnost staveb 7

8 Obr. 2: Přehled mezinárodních norem zpracovaných mezinárodní normalizační komisí ISO/TC 59 Výstavba budov a inženýrských staveb, subkomisí SC 17 Udržitelnost ve výstavbě budov a inženýrských staveb Následující tabulka obsahuje seznam norem, vyhlášek a směrnic významných pro posuzování environmentálních dopadů stavebních výrobků, budov a jiných staveb, týkajících se i tepelných izolací. Nejedná se pouze o dokumenty zabývající se environmentálními dopady stavebních výrobků, ale i ty týkající se celkové energetické náročnosti budov, která je zásadně ovlivněna právě volbou tepelné izolace. 8 Tab. 3: Přehled norem, vyhlášek a směrnic významných pro posuzování environmentálních dopadů stavebních výrobků, budov a jiných staveb, týkajících se i tepelných izolací. Označení dokumentu Cp SN EN ISO 14040:2006 Cp SN EN ISO 14044:2006 ČSN EN ISO Název dokumentu Environmentální management Posuzování životního cyklu Zásady a osnova Environmentální management Posuzování životního cyklu Požadavky a směrnice Obsah dokumentu Norma stanovuje zásady a osnovu pro zpracování studií LCA - Posuzování životního cyklu. Zaměřuje se na environmentální aspekty a možné environmentální dopady v průběhu života produktu, od získávání surovin přes výrobu, užívání, úpravu po skončení životnosti, recyklaci a odstraňování (tzn. od kolébky po hrob). Zahrnuje čtyři fáze posuzování životního cyklu: a) fázi stanovení cíle a rozsahu b) fázi inventarizační analýzy c) fázi posuzování dopadu d) interpretační fázi. Norma řeší dva typy studií. Studii posuzování životního cyklu (studii LCA) a studii inventarizace životního cyklu (studii LCI). Studie LCI se od studie LCA liší pouze tím, že nezahrnuje fázi posuzování dopadů. Tato mezinárodní norma není určena pro regulativní účely nebo pro registraci a certifikaci. Tato mezinárodní norma specifikuje požadavky a poskytuje podrobné informace pro posuzování životního cyklu v následujících bodech: a) definice cíle a rozsahu LCA b) fáze inventarizační analýzy životního cyklu (LCI) c) fáze posuzování dopadu životního cyklu (LCIA) d) fáze interpretace životního cyklu e) podávání zpráv a kritické přezkoumání LCA f) omezení LCA g) vztah mezi fázemi LCA h) podmínky pro použití výběrů hodnot a volitelných prvků. Zamýšlené použití výsledků LCA a LCI je zvažováno v průběhu definování cíle a rozsahu, ale samotná aplikace stojí mimo rozsah této mezinárodní normy. Mezinárodní norma stanovující zásady a postupy pro vytváření programů environmentálních prohlášení typu III a rovněž tak pro vytváření samotných EPD. Jedná se o normu navazující na ČSN ISO Environmentální značky a prohlášení Obecné zásady. Norma vytváří základní rámec, jakým způsobem má být program environmentálního značení typu III organizován, komu je určen a co má být jeho cílem.

9 9 Cp SN EN Cp SN EN Udržitelnost staveb Posuzování udržitelnosti budov Část 1: Obecný rámec Udržitelnost staveb Posuzování udržitelnosti budov Část 2: Rámec pro posuzování environmentálních vlastností Norma předpokládá, že EPD obsahují kvantifikované informace o environmentálních souvislostech celých životních cyklů daných produktů umožňující vzájemné porovnávání výrobků plnících stejnou spotřebitelskou funkci. Jedná se o základní rámcovou normu pro oblast udržitelné výstavby. Je použitelná pro všechny typy budov, jak nových (pro posuzování celého životního cyklu), tak i existujících (pro posouzení zbývající životnosti). Norma klade důraz na používání důvěryhodných, transparentních a systematických metod posuzování s cílem dosáhnout ověřitelnosti, transparentnosti a porovnatelnosti výsledků. Hlavními cíli posuzování jsou především stanovení dopadů a aspektů budovy a jejího pozemku, a umožnění projektantovi nebo jinému účastníkovi výstavby provádět rozhodnutí, která povedou ke zlepšení udržitelnosti budovy. Cílem normy je poskytnout rámec principů, požadavků a pravidel pro posuzování udržitelnosti budov, které musí zahrnovat všechny tři pilíře udržitelnosti - environmentálních, sociálních a ekonomických vlastností budov. Obsahuje také rozsáhlou terminologickou část, která by sjednotit jazyk používaný v dané oblasti. Norma poskytuje obecné principy a požadavky na metody posuzování environmentálních vlastností budov. To je založeno na metodě LCA budovy (prováděné v souladu s ISO 14044). Kromě toho popisuje norma také požadavky na kvalitu a potřebu ověřování použitých dat. přiřazování dat do tzv. informačních modulů, které naplňují jednotlivé fáze životního cyklu budovy nebo produktu a obecné požadavky na výpočtové metody a environmentální indikátory, které umožní posuzování environmentálních vlastností budov. Cp SN EN Udržitelnost staveb Posuzování environmentálních vlastností budov Výpočtová metoda Norma poskytuje výpočtovou metodu pro posuzování environmentálních vlastností nových a existujících budov, a to na základě LCA a dalších potřebných environmentálních informacích. Popisuje také způsob, jakým se mají jednotně vytvářet hodnotící zprávy a sdělovat výsledky posuzování. Postup posuzování budovy zahrnuje všechny fáze životního cyklu (tj. všechny stavební výrobky, procesy a služby, související s budovou, a použité v průběhu životního cyklu budovy) a je založen na datech získaných z EPD Cp SN EN Udrz itelnost staveb Environmenta lnı prohla s enı o produktu Za kladnı pravidla pro produktovou kategorii stavebnıćh vy robku Norma je základním evropským dokumentem podporujícím zpracovávání environmentálních prohlášení o stavebních výrobcích (EPD) v zemích Evropské unie. Poskytuje návod pro vytváření EPD dle základních pravidel produktových kategorií PCR), která tvoří jakýsi rámec pro vytváření specifických PCR na národní úrovni a pro různé skupiny stavebních výrobků (např. tepelné izolace, zdicí prvky apod.). Dokument poskytuje jejich jednotnou strukturu a zajišťuje, že budou všechna

10 EPD pro stavební výrobky získávána, ověřována a prezentována jednotným, harmonizovaným způsobem. 10 EPD zpracovaná podle této normy poskytují kromě environmentálních indikátorů také informace o emisích do vnitřního ovzduší, půdy a vody, související se zdravím, které se objeví v průběhu fáze užívání budovy. TNI CEN/TR Udržitelnost staveb - Environmentální prohlášení o produktu - Metodologie výběru a použití generických dat Cp SN ISO Udržitelnost ve výstavbě Obecné principy Norma poskytuje návod pro výběr a použití různých typů tzv. generických dat, tj. náhradních dat, která se používají v případě, že specifická data konkrétního produktu nejsou dostupná. Generická data jsou k dispozici zpracovatelům a ověřovatelům zapojeným do přípravy EPD dle ČSN EN 15804, která se následně používají při posuzování podle ČSN EN TNI uvádí typy a možné zdroje existujících dat, poskytuje návod pro posouzení jejich výběru a stanovuje požadavky na jejich kvalitu, závisející především na časovém, technologickém a geografickém rozsahu platnosti dat, a dále na jejich věrohodnosti, úplnosti, konzistenci a věrohodnosti zdroje. Tato mezinárodní norma popisuje obecné principy udržitelnosti spojené s budovami a ostatními stavbami a je součástí souboru mezinárodních ISO norem z řady Udržitelnost ve výstavbě (ISO 21930, ISO/TS 21931, ISO/TR 21932). Dalo by se říci, že poskytuje informace na úrovni rámcové ČSN EN Cp SN (2011) + Z1 (2012) Tepelná ochrana budov Část 2: Požadavky Norma stanovuje tepelně technické požadavky pro navrhování a ověřování budov s požadovaným stavem vnitřního prostředí při jejich užívání, které zajišťují plnění základních požadavků na stavby, zejména hospodárné splnění základního požadavku na úsporu energie a tepelnou ochran a zajištění ochrany zdraví, zdravých životních podmínek a životního prostředí. Platí pro nové budovy a pro stavební úpravy, udržovací práce, změny v užívání budov a jiné změny dokončených budov. Cp SN EN Energetická náročnost budov Metody pro vyjádření energetické náročnosti a pro energetickou certifikaci budov Tato norma poskytuje metody pro vyjádření energetické náročnosti budov: - k vytvoření předpisů týkajících se energetické náročnosti budov; - k podpoře projektantů, majitelů, provozovatelů a uživatelů budov při zlepšování energetické náročnosti budov. Norma stanovuje: - různé obecné možnosti ukazatele k vyjádření energetické náročnosti celých budov, včetně soustav vytápění, větrání, klimatizace, přípravy teplé vody a osvětlení; - způsoby vyjádření energetických požadavků pro návrhy nových budov nebo změny stávajících budov; - postupy k určení referenčních hodnot; - možné návrhy postupů energetické certifikace budov.

11 11 Cp SN EN Energetická náročnost budov Celková potřeba energie a definice energetických hodnocení Tato norma definuje zajišťované energetické funkce, které se mají zohlednit při stanovení energetické náročnosti pro navrhované a existující budovy a poskytuje na to: výpočtovou metodu normalizovaného výpočtového energetického hodnocení, kde normová potřeba energie nezávisí na chování uživatelů, skutečných klimatických podmínkách a jiných skutečných podmínkách (okolních a vnitřních prostředí); metodu k určení měřeného energetického hodnocení založeného na dodané a vydané energii; metodiku ke zlepšení spolehlivosti výpočtového modelu budovy porovnáním se skutečnou spotřebou energie; metodu k určení energetické efektivnosti možných zlepšení. Směrnice 2010/31/EU Za kon c. 318/2012 Sb. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU o energetické náročnosti budov o hospodaření energií Nová směrnice EPBD stanovuje základní principy a požadavky pro dosažení podstatného snížení energetické náročnosti budov. Konkrétní postupy a legislativa jsou pak v kompetenci jednotlivých členských zemí EU. Směrnice na jednotlivé státy EU klade tyto požadavky: na vytvoření průkazů o energetické náročnosti budov (PENB), na vytvoření systému kontrol pro otopné soustavy a klimatizační systémy, na nzeb, na stanovení minimálních požadavků na energetickou náročnost nových staveb nebo pro větší renovace a výměnu stavebních prvků, země EU mají sestavit seznam finančních opatření ke zvýšení energetické účinnosti budov. Zákon stanovuje povinnost zpracovávat průkaz energetické náročnosti budov (PENB). Stanovuje metodiku výpočtu a podobu PENB. V tomto zákoně jsou také popsány požadavky na postupné snižování energetické náročnosti budov (v souladu se směrnicí EU). 78/2013 Sb. o energetické náročnosti budov Tato vyhláška stanovuje: a) nákladově optimální úroveň požadavků na energetickou náročnost budovy pro nové budovy, větší změny dokončených budov, jiné než větší změny dokončených budov a pro budovy s téměř nulovou spotřebou energie, b) metodu výpočtu energetické náročnosti budovy, c) vzor posouzení technické, ekonomické a ekologické proveditelnosti alternativních systémů dodávek energie, d) vzor stanovení doporučených opatření pro snížení energetické náročnosti budovy, e) vzor a obsah průkazu a způsob jeho zpracování a f) umístění průkazu v budově.

12 12 Vyhla s ka c. 480/2012 Sb. Nařízení č.305/2011 Nařízení CLP (ES) 1272/2008 Nařízení (ES) 1907/2006 Montrealský protokol o energetickém auditu a energetickém posudku Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 305/2011 ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS. Nařízení ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH) o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu Tato vyhláška stanovuje a) rozsah energetického auditu a energetického posudku, b) obsah energetického auditu a způsob jeho zpracování a c) obsah energetického posudku a způsob jeho zpracování. Součástí tohoto nařízení je tzv. 7. požadavek na udržitelné využívání přírodních zdrojů, který stanovuje následující: "Stavba musí být navržena, provedena a zbourána takovým způsobem, aby bylo zajištěno udržitelné použití přírodních zdrojů a: a) recyklovatelnost staveb, použitých materiálů a částí po zbourání; b) trvanlivost staveb; c) použití surovin a druhotných materiálů šetrných k životnímu prostředí při stavbě. Tento požadavek nařizuje zásadní změnu současného přístupu k využívání stavebních materiálů, který se doposud vůbec nezabýval jejich environmentálními dopady. Jedním z nástrojů, jak prokazovat soulad stavby s tímto nařízením, je metoda posuzování životního cyklu LCA Nařízení CLP (classification, labelling and packaging). Nařízení stanoví systém klasifikace, označování a balení chemických látek a směsí z hlediska nebezpečnosti z různých hledisek (fyzikálně-chemická, nebezpečnost pro zdraví, nebezpečnost pro životní prostředí, nebezpečnost pro ozonovou vrstvu) REACH je zkratka pro chemickou politiku Evropské unie, která vychází z jeho obsahu - registrace, evaluace (hodnocení), autorizace (povolování) a omezování chemických látek. Směrnice REACH stanoví povinnost poskytovat spotřebitelům informace o výskytu nebezpečnějších látek zařazených na kandidátní listinu ( látek vzbuzujících mimořádné obavy ). Jde o látky karcinogenní, mutagenní, reprotoxické, perzistentní, bioakumulativní a toxické. Spotřebitelé tedy mohou od prosince 2008 požadovat informace o obsahu látek vzbuzujících mimořádné obavy a při nákupu se pak vyhnout zboží s některou nebezpečných látek. REACH vstoupil v platnost 1. června 2007 na základě a týká se látek vyráběných v EU nebo do ní dovážených v množství větším než 1 tuna ročně, které musí být během 11 let postupně registrovány. Za registraci látek jsou zodpovědní výrobci a dovozci. Text několikrát novelizován, poslední znění je z Montrealský protokol o látkách poškozujících ozonovou vrstvu Země byl přijat 16. září 1987 v Montrealu. Je prováděcím protokolem Vídeňské úmluvy o ochraně ozónové vrstvy, která byla podepsána 22. března 1985 ve Vídni. K Montrealskému protokolu přistoupilo přes 190 států

13 13 Nařízení (ES) 1005/2009 Směrnice 94/62/ES Rozhodnutí Komise 97/129/ES ze dne 28. ledna 1997 Směrnice 91/689/ES Rámcová směrnice 2008/98/ES Vyhláška č. 381/2001 MŽP, o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu o obalech a obalových odpadech, novelizována směrnicí 2004/12/ES kterým se zavádí identifikační systém pro obalové materiály podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES o obalech a obalových odpadech o nebezpečných odpadech o odpadech kterou se stanoví Katalog odpadů světa a jeho hlavním cílem je vyloučení výroby a spotřeby regulovaných látek (96 chemických látek), které podle vědeckých důkazů poškozují ozonovou vrstvu. Legislativní nástroj k implementaci požadavků Vídeňské smlouvy a Montrealského protokolu o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu. V platnosti je také doplňující národní právní úprava, zajišťovaná zákonem č. 73/2012 Sb. o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech a vyhláškou č. 257/2012 Sb., o předcházení emisím látek, které poškozují ozonovou vrstvu, a fluorovaných skleníkových plynů. Cıĺem sme rnice o obalech je harmonizovat vnitrosta tnı opatr enı tak, aby se zabra nilo dopadu m obalu a obalovy ch odpadu na z ivotnı prostr edı nebo aby se tyto dopady omezily a aby se zabezpečilo fungovaní vnitřního trhu. Obsahuje ustanovenı o pr edcha zenı vzniku obalove ho odpadu, jeho vyuz itı a recyklaci a o opětném pouz itı obalu. Sme rnice stanoví cíle v oblasti recyklace a vyuz itı, ukla da členským státům povinnost zavést systémy sběru obalových odpadů a stanoví minimální požadavky, které musí všechny obaly splňovat, než mohou být uvedeny na trh Společenství. Řeší označování obalů z hlediska použitého materiálu. V ČR navazuje technická norma CpSN Tato směrnice stanoví přesnou a jednotnou definici nebezpec ny ch odpadu a jejıḿ cıĺem je zajistit nakla da nı s tıḿto tokem odpadu zpu sobem s etrny m k z ivotnıḿu prostr edı. Vedle opatr enı stanoveny ch rámcovou směrnicı o odpadech jsou pro nakla da nı s nebezpec ny mi odpady stanovena ne ktera kontrolnı opatr enı vc etne poz adavku na sledovatelnost, za kazu sme s ova nı nebezpec ny ch odpadu s jiny mi odpady, povinnosti informovat Komisi o odpadech vykazujících nebezpečné vlastnosti, ale neuvedených v příslušných seznamech. Nahrazuje směrnici 2006/12/EHS, která upravovala základní pravidla pro hospodaření s odpadem. Tato nová směrnice je podrobnější a přináší do odpadového hospodářství několik změn. Byla přijata zejména s cílem upřesnit klíčové pojmy, jako jsou definice odpadu, využití a odstraňování, posílit opatření, která je nutno přijmout v zájmu předcha zenı vzniku odpadu, zave st pr ı stup, ktery zohledňuje cely z ivotnı cyklus vy robku a materia lu a s cílem zaměřit se na sniz ova nı vlivu vzniku odpadu a nakládání s nimi na životní prostředí. Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů). Český katalog odpadů vychází z Evropského katalogu odpadů (EWC - European Waste Catalogue).

14 14 Směrnice 1999/31/ES o skládkách odpadů, změněno nařízením (ES) č. 1882/2003 a (ES) č. 1137/2008 Záměrem směrnice o skla dka ch je pr edcha zenı negativním účinkům skládkování odpadu na z ivotnı prostr edı, zejme na na povrchove vody, podzemnı vody, pu du, ovzdus ı a lidske zdravı, nebo jejich omezenı. Stanovı pr ıśne technicke poz adavky na skládky odpadu, zvla s tnı poz adavky pro pr ijıḿa nı odpadu na skla dky a stanovı kategorie skla dek podle druhu odpadu, ktere na nich majı by t uloz eny. (3.2) Nástroje environmentálního značení a certifikace výrobků související s produktovou kategorií tepelných izolací (3.2.1) Environmentální značení V současné době je dostupných devět ekoznaček se soubory kritérií pro tepelné izolace: Norma Dobrá ekologická volba Austrálie (Good Environmental Choice Australia - GECA): Tepelně izolační materiály ve stavebnictví Kanadský ekologický program Ekologická volba (Canada s Environmental Choice): Tepelně izolační materiály Značka Ekologická volba na Novém Zélandu (Environmental Choice New Zealand): Tepelné izolanty (odporového typu) ve stavebnictví Taiwanská značka GreenMark: Tepelně izolační materiály ve stavebnictví Korejská ekoznačka: EL243 Izolační materiály Hong Kong Green Label Scheme: Environmentální kritéria pro tepelnou izolaci budov. Německá značka Blue Angel: Stavební materiály vyrobené z odpadního skla; stavební materiály vyrobené z odpadního papíru; tepelné izolace a zavěšené podhledy. Britská značka Doporučená úspora energie (Energy Saving Recommended - ESR): Izolace (různé druhy) Americký program ENERGY STAR: Izolace v domácnosti Všechny uvedené ekoznačky řeší celou řadu dopadů životního cyklu, jak je uvedeno v následující kapitole. Nicméně britská a americká značka berou v úvahu pouze spotřebu energie. Ekoznačka EU v současné době nemá zpracovaná kritéria pro tepelné izolace, ale izolace je uvedena jako prioritní produkt pro budoucí vývoj. Úkol vytvořit kritéria pro ekoznačku tepelných izolací byl Evropskou komisí zadán na počátku devadesátých let zadán dánské vládě. Práce byla zastavena, protože se ukázalo, že environmentální přínos použití izolačních produktů značně převyšuje dopady jejich výroby. Norma pro australskou ekoznačku GECA je dobrovolný program zahájený v roce Značka je platná po dobu tří let a vztahuje se izolačních materiály vyjma foliových izolací a izolací potrubí. Norma se nevztahuje na instalaci materiálů, protože ta není pod kontrolou výrobce, a nespecifikuje hodnoty tepelného odporu ani tepelné vodivosti, které jsou již uvedeny v rámci místních stavebních předpisů. Pouze požaduje prokázání faktu, že byl produkt testován a hodnoty tepelného odporu lze definovat. Všechny výrobky musí pro

15 udělení certifikace GECA splňovat příslušné australské normy (AS4859.1:2006 v případě izolace). Kritéria pro ekoznačku Nového Zélandu byla vydána v roce Značka je platná po dobu 5 let. Stanovuje environmentální a produktová kritéria, která musí výrobek splnit, a také specifikuje požadavky na testování. Všechny výrobky musí prokázat základní dodržování právních předpisů v podobě dopisu od generálního ředitele společnosti před tím, než lze certifikaci udělit. Součástí procesu certifikace je i přístup k výrobním záznamům a zařízením, umožňující kontrolu dodržování kritérií. Podobně jako GECA zahrnuje novozélandská ekoznačka všechny klasické izolační materiály a netýká se foliových izolací a izolací potrubí. Kanadský ekologický program Ekologická volba poprvé vydal kritéria pro tepelné izolace v roce Poslední verze byla vydána v roce Kritéria se týkají tepelných izolací deskového typu, stříkaných izolací a měkkých vláknitých izolací. Výrobky musí splňovat veškeré vládní a průmyslové bezpečnostní a výkonnostní normy včetně legislativy týkající se odpadů z výrobního procesu. Podobně jako novozélandská certifikace vyžaduje přístup ke kontrole kvality a výrobním záznamům a přístup do výrobních závodů. Taiwanská značka GreenMark byla zavedena v roce 1992 a nyní pokrývá 104 výrobků včetně tepelněizolačních materiálů. Je méně detailní než ostatní certifikace, nicméně poskytuje požadavky na tepelnou vodivost, zakázané látky a pokyny týkající se obalů. Korejská ekoznačka funguje také od roku Jedná se o dobrovolnou normu pod záštitou ministerstva životního prostředí. Od roku 1995 jsou korejské veřejné služby povinny nakupovat výrobky s touto ekoznačkou. Kritéria zahrnují požadavky na obsah odpadních složek v izolačním výrobku, omezení týkající se materiálového složení a specifikace kvality. Požadavky německého Modrého anděla se týkají jak látek a materiálů použitých při výrobním procesu, tak fáze užívání produktů a otázek nakládání s obaly a se zbytky produktů. Stejně důležité je zde i správné zpracování produktů. Ekoznačka se může udělit výrobkům, které jsou vyráběné za použití méně škodlivých látek a materiálů, ze zdravotního hlediska nemají negativní dopady na prostředí, ve kterém se žije, a neobsahují žádné nebezpečné látky, které by mohly zabraňovat odstranění odpadu. Hongkongská certifikace je nezávislá dobrovolná certifikace pod vedením Hongkongské Zelené rady (Green Council). Certifikace se zaměřuje na posouzení dopadů celého životního cyklu tepelných izolací a okenních výplní (včetně těžby, výroby, balení, konce životního cyklu). Podporuje využívání recyklovaných materiálů, zakazuje používání nebezpečných látek, zajišťuje, aby byly tepelné izolace environmentálně co nejšetrnější, a prosazuje energetickou efektivitu při vytápění a chlazení budov. (3.2.2) Environmentální prohlášení o produktu (EPD) Environmentální parametry výrobků zjištěné analýzou LCA jsou ve většině případů velice komplexní a jejich využití v praxi je z toho důvodu omezené. Navíc jsou často z důvodu vnášení subjektivních postupů, různě zvolených hranic systému, funkční jednotky a dalších odlišných výpočtových pravidel neporovnatelné. Proto se postupem času objevila snaha metodiku LCA sjednotit a vytvořit jednotný rámec a pravidla pro posuzování podobných výrobků, aby byla umožněna jejich porovnatelnost. Za tímto účelem vzniklo Environmentální prohlášení o produktu. Environmentální prohlášení o produktu (z anglického Environmental Product Declaration, dále jen EPD) je environmentální prohlášení typu III, zpracovávané v souladu s mezinárodní normou ČSN ISO na základě analýzy LCA. Nově se EPD pro specifickou skupinu stavebních produktů zpracovávají v souladu s ČSN EN

16 EPD jednotnou a zjednodušenou formou sděluje výrobci nebo spotřebiteli hodnoty normou stanovených environmentálních parametrů daných výrobků nebo služeb. Tyto informace jsou zjištěny při LCA a mohou být ještě doplněny různými dalšími údaji, jež jsou považovány za podstatné. Dokument EPD s těmito údaji musí být veřejně přístupný a údaje v něm obsažené musí být ověřitelné. V podstatě tedy jde o jakýsi "průkaz" produktu o jeho vlivu na životní prostředí. Je důležité si uvědomit, že získání štítku EPD neznamená, že je daný výrobek tzv. "ekologický" nebo "zelený". EPD pouze udává celkové hodnoty vybraných environmentálních parametrů. Ty lze v případě stejné funkční jednotky výrobku a za shodných okrajových podmínek navzájem porovnávat a při výběru volit šetrnější výrobek. EPD stavebních výrobků jsou například v zahraničí často vyžadována investory při výstavbě budov. Tento trend se v blízké budoucnosti předpokládá i v České republice. Cíle a principy EPD Cílem EPD je pomoci podnikům prezentovat důvěryhodným a srozumitelným způsobem environmentální vlastnosti svých produktů (výrobků i služeb) a vyhledávat možnosti ke snižování environmentálních dopadů z jejich výroby. Hlavními principy jsou objektivita, důvěryhodnost, neutralita, porovnatelnost, univerzálnost, zaměření na vliv na životní prostředí. Výhody a přínosy EPD Pro konečné zákazníky a spotřebitele je EPD důvěryhodným dokumentem, který jim umožňuje výběr nejvhodnějšího produktu. Protože je vypracován podle jednotné mezinárodní metodiky, parametry produktů stejného druhu z různých částí světa jsou při splnění jednotných zásad výpočtu porovnatelné. Z toho vyplývá i výhoda pro výrobce a vydavatele EPD, protože prohlášení o jejich výrobcích jsou přijímána na celém světě (CENIA). Struktura EPD EPD je dokument, který určeným způsobem shrnuje výsledky z provedené analýzy životního cyklu daného výrobku nebo skupiny výrobků a uvádí i různé důležité související technické informace. Základní členění EPD: 1. Obecné informace o dokumentaci výrobce, výrobek, deklarovaná/funkční jednotka, rozsah posouzení 2. Informace o výrobku popis, využití, technické charakteristiky, materiálové složení, výrobní proces, popis instalace, balení, podmínky využití, životnost, speciální vlastnosti (např. protipožární apod.), možnost opětovného využití, řešení odpadu a další významné informace 3. Popis pravidel výpočtu LCA deklarovaná jednotka, hranice systému, cut-off kritéria, kvalita dat atd. 4. Scénáře a doplňující technické informace potřebné pro LCA mohou obsahovat výpočty pro fáze A4 D životního cyklu 5. Výsledky LCA 6. Interpretace výsledků LCA vysvětlující popis výsledných hodnot, grafy 7. Nutná prohlášení o obsahu nebezpečných látek, o ověření EPD, porovnatelnosti EPD a době jeho platnosti 8. Reference 16

17 (3.2.3) Certifikace výrobků na bázi dřeva PEFC a FSC V oblasti dobrovolných certifikačních nástrojů pro stavební materiály existuje i specifická skupina týkající se výrobků na bázi dřeva. Tyto certifikační systémy se zabývají především optimálním managementem lesů. Jedná se buď o český systém PEFC Programme for the Endorsement of Forest Certification schemes (PEFC Česká republika) a nebo o známější světový systém FSC Forest Stewardship Council (FSC Forest Stewardship Council, A.C.). PEFC je nezávislá nevládní nezisková organizace, která podporuje trvale udržitelné hospodaření v lesích prostřednictvím certifikace lesů prováděné třetí nezávislou stranou. Je to globální zastřešující organizace pro posuzování a vzájemné uznávání nezávislých národních certifikačních systémů. V České republice je prováděna certifikace prostřednictvím Českého systému certifikace lesů (CFCS Czech Forest Certification Scheme), což je národní nezávislý systém platný na území České republiky. Správu CFCS, to znamená schvalování a revizi standardů, prezentaci a propagaci systému, zajišťuje PEFC Česká republika. Pomocí PEFC lze certifikovat konkrétní les či celý zpracovatelský řetězec (C-o-C, chain of custody). Výsledkem certifikačního procesu je vydání certifikátu PEFC. Certifikace FSC představuje důvěryhodný systém 1. lesní certifikace a 2. certifikace spotřebitelského řetězce s celosvětovou působností. Díky své transparentnosti, otevřenosti všem zájmovým skupinám a díky striktním sociálním a ekologickým standardům má FSC podporu největších environmentálních organizací jako WWF (World Wildlife Fund), Friends of the Earth nebo Greenpeace. Výsledkem certifikačního procesu je vydání certifikátu FSC. Lesní certifikací systémem FSC se rozumí proces kontroly konkrétního lesa za účelem zjištění, zdali je obhospodařován v souladu se standardem FSC. Jestliže tomu tak je, má vlastník lesa právo používat pro dřevo ze svého lesa logo, které na trhu jeho dřevo odliší od dřeva nejasného původu. Prostřednictvím certifikace zpracovatelského (spotřebitelského) řetězce je možno zaručit, že konečný výrobek pochází z lesů s certifikátem FSC. V praxi to znamená, že každý zpracovatel ve zpracovatelském řetězci od lesa k zákazníkovi musí získat certifikát FSC. To dává zákazníkovi jistotu, že kupuje výrobek z šetrně obhospodařovaných lesů. 17 (4) Klíčové parametry a ukazatele tepelných izolací V průběhu životního cyklu tepelné izolace jsou klíčovými dopady na životní prostředí produkce emisí při výrobě a obsah nebezpečných látek, zejména s ohledem na chemické složení pěnicích činidel. Tyto dopady mohou ovlivnit dlouhodobou i krátkodobou kvalitu ovzduší nebo vody a také lidské zdraví. U mnoha z těchto látek byly zjištěny karcinogenní činky nebo dráždivé působení na osoby s dýchacími potížemi. Kvůli nebezpečnosti těchto látek výrobky často nesmí být ukládány na skládky, které nejsou určeny pro nebezpečný odpad. Některé se však mohou recyklovat, a tím se jejich negativní dopad na životní prostředí snižuje (GPP, 2010). Dalším klíčovým dopadem je spotřeba energie, zejména při výrobě a přepravě. Avšak snížení spotřeby energie v budovách díky volbě vysoce účinné izolace s vynikajícím tepelným odporem je zásadně důležité a musí být v úvahách na prvním místě. Izolace sníží spotřebu energie ve fázi používání budovy, tím se omezí potřeba paliva pro vytápění prostoru a energie zabudovaná v izolačním materiálu je tímto snížením značně převážena (GPP, 2010). V následujícím textu jsou shrnuty všechny klíčové ukazatele pro produktovou skupinu tepelných izolací.

18 18 (4.1) Technické ukazatele produktové skupiny tepelných izolací (4.1.1) Materiálové ukazatele Hlavním technickým ukazatelem sledovaným u tepelných izolací je součinitel tepelné vodivosti λ, který se udává ve wattech na metr a kelvin (W/mK). Čím nižší hodnota, tím méně materiál vede teplo, a je tedy lepší tepelnou izolací. U tepelných izolací se tento parametr v současnosti pohybuje v rozmezí od 0,07 (hodnota pro balíky slámy, může být i nižší) do 0,007 W/mK (vakuové izolační panely, dlouhodobá hodnota). Dalším sledovaným parametrem je objemová hmotnost, od které se odvíjí zatížení konstrukce při použití určité tloušťky konstrukce. Objemové hmotnosti tepelných izolací se pohybují přibližně v rozmezí kg/m 3. (4.1.2) Technické ukazatele konstrukcí s tepelnou izolací U konstrukcí obálky budovy se sleduje součinitel prostupu tepla konstrukce U, jehož hodnota se udává ve wattech na metr čtvereční a kelvin (W/m 2 K). Hodnota U kromě vlastností použitých materiálů zohledňuje i odpory při přestupu tepla na vnitřním a vnějším povrchu konstrukce. Požadované a doporučené hodnoty součinitelů prostupu tepla pro stavební konstrukce udává norma ČSN EN Hodnoty pro neprůsvitné konstrukce obálky nové budovy se pohybují od 0,45 do 0,12 W/m 2 K, pro stavební výplně se hodnoty pohybují mezi 1,2 až 0,6 W/m 2 K (čím nižší, tím více tepelně izoluje). Pro jednoduché vyjádření tepelně-izolační vlastností konstrukce se používá tepelný odpor R, který se udává v jednotkách (m 2 K/W). Čím vyšší hodnota, tím více izoluje. Součiniteli prostupu tepla U=0,45 W/m 2 K přibližně odpovídá konstrukce o tepelném odporu R=2,2 m 2 K/W (což představuje například železobetonovou zeď o tloušťce 200 mm s tepelnou izolací pěnovým polystyrenem 70 mm). Součiniteli prostupu tepla U=0,12 W/m 2 K přibližně odpovídá konstrukce o tepelném odporu R=8,2 m 2 K/W (což představuje například železobetonovou zeď o tloušťce 200 mm s tepelnou izolací pěnovým polystyrenem 300 mm). Obvyklou hodnotou pro zdi zateplené 140 mm tepelné izolace je U=0,25 W/m 2 K, což přibližně odpovídá R=4 m 2 K/W. Pro nastavení kritérií pro tepelné izolace se jako vhodná vztažná (funkční) jednotka nejlépe vyjadřující zateplovací funkci v konstrukcích jeví 1 m 2 vrstvy tepelné izolace o jednotném tepelném odporu R=4 m 2 K/W, což přibližně odpovídá desce polystyrenu nebo minerální izolace o tloušťce 160 mm. Nutnost vztažení ukazatelů na jednotnou funkční jednotku je vysvětlena na následujícím příkladu porovnání environmentálních dopadů tepelně-izolačních materiálů a kompletních konstrukcí s aplikovanou tepelnou izolací. Příklad V příkladu je ukázáno, jak zásadně se od sebe můžou lišit environmentální parametry 1 kg tepelné izolace a 1m 2 tepelné izolace splňující určitou hodnotu součinitele prostupu tepla U. Případová studie se zabývá porovnáním environmentálních vlastností jednotlivých druhů tepelných izolací pro stěnovou konstrukci. Studie zahrnuje expandovaný polystyren, kamennou vlnu, skelnou vlnu, pěnové sklo, dřevěnou vlnu, celulózu, ovčí vlnu a slámu. Data jsou převzata z rakouské databáze IBO.

19 Aby byly výsledky porovnatelné, je nutné stanovit funkční jednotku, která bude reprezentovat požadovanou funkci materiálu. Pokud by byl jednotkou pro porovnávání zvolen klasický 1 kg materiálu (tj. deklarovaná jednotka), pro který se často vyčíslují jednotkové hodnoty environmentálních indikátorů v LCA databázích (PEI, GWP, AP, ), pak by výsledky nebyly porovnatelné, jelikož pro splnění určité požadované funkce (např. 1 m 2 materiálu se stanoveným součinitelem prostupu tepla U, neprůzvučností R w, aj.) je vždy potřeba rozdílné množství (hmotnost) materiálu, závislé na jeho fyzikálních charakteristikách (tepelné vodivosti, objemové hmotnosti, únosnosti, apod.). Pro porovnávání materiálů s uvažováním jejich hlavní funkce tepelné izolace, byla proto stanovena následující funkční jednotka: 1 m 2 materiálu pro stěnové konstrukce, splňující součinitel prostupu tepla U=0,25 W/m 2 K. Výsledky vybraných indikátorů PEI [MJ/m 2 ], GWP [kg CO2,ekv/m 2 ] a AP [kg SO 2,ekv/m 2 ] jsou zobrazeny v grafech. Porovnání je korektní za předpokladu, že konstrukce, na které jsou tepelné izolace použity, se navzájem materiálově ani konstrukčně neliší (např. jedná se o zděnou stěnu z vápenopískových cihel). Následující tabulka udává jednotkové hodnoty zvolených environmentálních parametrů pro deklarovanou jednotku 1 kg. Tab. 1: Environmentální parametry materiálů tepelných izolací vztažené na deklarovanou jednotku 1 kg 19 Materiál tepelné izolace Zkratka PEI [MJ/kg] GWP [kg CO2/kg] AP [kg SO2/kg] expandovaný polystyren EPS 102,00 3,45 0,02230 kamenná vlna KV 23,30 1,64 0,01050 skelná vlna SV 49,80 2,26 0,01600 pěnové sklo PS 15,70 0,94 0,00227 dřevěná vlna DV 1,90-1,44 0,00148 celulóza CL 7,03-0,91 0,00341 ovčí vlna OV 14,70 0,04 0,00266 sláma SL 0,85-1,25 0,00087 Následující tabulka udává hodnoty stejných environmentálních parametrů vypočtené pro funkční jednotku tepelné izolace, kterou byl v tomto případě zvolen 1m 2 materiálu splňujícího součinitel prostupu tepla U=0,25 W/m 2 K (pro shodný typ konstrukce). Tab. 2: Environmentální parametry materiálů tepelných izolací vztažené na funkční jednotku 1m 2 splňující požadované U=0,25 W/m 2 K Materiál tepelné izolace Zkr. Hustota [kg/m 3 ] λ [W/mK] U [W/m 2 K] dpož [m] Plošná hmotnost [kg/m 2 ] PEI [MJ/m 2 ] GWP [kgco2/m 2 ] AP [kgso2/m 2 ] expandovaný polystyren EPS 25 0,036 0,14 3,6 367,20 12,42 0,08028 kamenná vlna KV 60 0,036 0,14 8,64 201,31 14,17 0,09072

20 20 skelná vlna SV 20 0,04 0,25 0,16 3,2 159,36 7,23 0,05120 pěnové sklo PS 120 0,045 0,18 21,6 339,12 20,30 0,04903 dřevěná vlna DV 75 0,043 0,17 12,9 24,51-18,58 0,01909 celulóza CL 55 0,04 0,16 8,8 61,86-8,01 0,03001 ovčí vlna OV 30 0,04 0,16 4,8 70,56 0,19 0,01277 sláma SL 150 0,064 0,26 38,4 32,64-48,00 0,03341 Na následujících grafech je zobrazeno porovnání environmentálního parametru spotřeby primární energie PEI v MJ/kg a MJ/m 2. Lze pozorovat významné rozdíly mezi posouzením tepelných izolací na deklarovanou nebo funkční jednotku. Největší poměrové rozdíly se vyskytují v případě pěnového skla a kamenné vlny. Spotřeba primární energie PEI na 1 kg tepelné izolace PEI [MJ/kg] Materiál tepelné izolace expandovaný polystyren kamenná vlna skelná vlna pěnové sklo dřevěná vlna celulóza ovčí vlna sláma

21 21 PEI [MJ/m2] Spotřeba primární energie PEI na 1 m 2 tepelné izolace splňující U = 0,25 [W/m 2 K] expandovaný polystyren Materiál tepelné izolace kamenná vlna skelná vlna pěnové sklo dřevěná vlna celulóza ovčí vlna sláma Při pohledu na porovnání materiálů s deklarovanou a funkční jednotkou jsou vidět významné rozdíly ve výsledcích porovnávání. Materiály s vyšší objemovou hmotností mohou mít sice příznivější environmentální parametry na 1 kg materiálu, nicméně z důvodu jejich vyššího potřebného množství nutného pro splnění požadovaného prostupu tepla, a související vyšší hmotností, jsou jejich výsledné parametry horší. Právě tyto rozdíly vysvětlují nutnost používání vhodných funkčních jednotek při jakémkoliv porovnávání. (4.1.3) Úspory ve fázi užívání Jak bylo řečeno v úvodu této kapitoly, potenciál tepelné izolace šetřit provozní energii a snižovat tak související emise je zásadní pro energetickou účinnost budov. Množství ušetřené provozní energie je závislé na mnoha parametrech. Některé z nich umíme s určitou (ne)přesností popsat (tvar budovy, vlastnosti konstrukcí, nakládání s tepelnými zisky, technologie budovy), některé z nich přesně popsat neumíme (uživatelské chování, předpověď reálného provozu budovy v čase, okrajové klimatické podmínky). Je proto doporučeno nevztahovat kritéria EŠV na energii ušetřenou během provozu budovy, ale zvolit funkční jednotku a její parametry tak, aby provoz budovy s využitím libovolné tepelné izolace o daných parametrech byl pokud možno nezávislý na konkrétním typu výrobku. (4.2) Spotřeba zdrojů a environmentální dopady výroby Primární funkcí tepelné izolace je šetřit energii. Všechny typy izolací v této produktové skupině při předpokládaném použití ušetří během svého života více energie a emisí, než kolik bylo vynaloženo na její výrobu. Nicméně svázaná energie (spotřeba primární energie) nebo svázané emise (Potenciál globálního oteplování, Potenciál acidifikace, Potenciál eutrofizace atd., viz. kapitola o EPD), mohou být použity pro odlišování jednotlivých výrobků. Spotřeba energie nebo emise se velmi liší dle typu izolace. Bohužel porovnávání izolačních výrobků není tak jednoduché jako porovnávání hodnot energií a emisí, jelikož velmi zásadním faktorem je koncové využití izolačního materiálu. Například pro dosažení stejného tepelného odporu mohou být vyžadovány různé hmotnosti různých izolačních materiálů, jak už bylo napsáno výše.

22 Základní environmentální dopady stavebních výrobků jsou popsány v ČSN EN viz následující tabulku. Tab. 4: Parametry popisující environmentální dopady (ČSN EN 15804) Kategorie dopadu Parametr Jednotka (vyjádřená pro funkční nebo deklarovanou jednotku) 22 Úbytek zdrojů surovin prvky Potenciál úbytku surovin (ADP-prvky) pro nefosilní zdroje a kg Sb ekv. Úbytek zdrojů surovin fosilní paliva Potenciál úbytku surovin (ADP-fosilní paliva) pro fosilní zdroje a MJ, výhřevnost Acidifikace půdy a vody Potenciál acidifikace půdy a vody (AP) kg SO2 ekv. Úbytek ozonu Potenciál úbytku stratosférické ozonové vrstvy (ODP) kg CFC 11 ekv. Globální oteplování Potenciál globálního oteplování (GWP) kg CO2 ekv. Eutrofizace Potenciál eutrofizace (EP) kg (PO4) 3 ekv. Tvorba fotochemického ozonu Potenciál tvorby přízemního ozonu (POCP) kg Ethene ekv. apotenciál úbytku surovin je počítán a deklarován pro dva rozdílné indikátory: ADP-prvky: zahrnují všechny neobnovitelné, surovinové materiálové zdroje (tj. kromě fosilních zdrojů); ADP-fosilní paliva: zahrnují všechny fosilní zdroje. Tab. 5:Parametry popisující spotřebu zdrojů (ČSN EN 15804) Parametr Spotřeba obnovitelné primární energie s výjimkou zdrojů energie využitých jako suroviny Jednotka (vyjádřená pro funkční nebo deklarovanou jednotku) MJ, výhřevnost Spotřeba obnovitelných zdrojů primární energie využitých jako suroviny MJ, výhřevnost Celková spotřeba obnovitelných zdrojů primární energie (primární energie a zdroje primární energie využité jako suroviny) Spotřeba neobnovitelné primární energie s výjimkou zdrojů energie využitých jako suroviny Spotřeba neobnovitelných zdrojů primární energie využitých jako suroviny Celková spotřeba neobnovitelných zdrojů primární energie (primární energie a zdroje primární energie využité jako suroviny) Spotřeba druhotných surovin Spotřeba obnovitelných druhotných paliv Spotřeba neobnovitelných druhotných paliv MJ, výhřevnost MJ, výhřevnost MJ, výhřevnost MJ, výhřevnost kg MJ, výhřevnost MJ, výhřevnost Čistá spotřeba pitné vody m 3

23 23 Tab. 6: Další environmentální informace popisující různé kategorie odpadu a výstupní toky Parametr Odstraněný nebezpečný odpad Odstraněný ostatní odpad Odstraněný radioaktivní odpad Stavební prvky k opětovnému použití Materiály k recyklaci Materiály k energetickému využití Exportovaná energie Jednotka (vyjádřená pro funkční nebo deklarovanou jednotku) kg kg kg kg kg kg MJ na energonositele (4.3) Recyklovaný obsah Recyklovaný obsah v tepelných izolacích je významným faktorem ovlivňujícím spotřebu primárních surovin a úsporu energií při výrobě produktů z těchto primárních surovin. Podíl recyklovatelné složky je nutné do kritérií zahrnout. ISO definuje recyklovaný obsah jako: hmotnostní podíl recyklovaného materiálu ve výrobku nebo obalu. Současné certifikace se liší v přístupu k recyklované složce. Některé pouze obecně deklarují, že je potřeba zahrnovat recyklované složky v nejvyšší možné míře (Nový Zéland). Korea, Austrálie a Velká Británie ve svých metodikách stanovují minimální podíly recyklovaného obsahu pro jednotlivé druhy stavebních izolací. Podrobnosti jsou shrnuty v dokumentu European Commission, DG Environment G2: Green Public Procurement Thermal Insulation Technical Background Report z roku Pro účely EŠV doporučujeme uvádět podíl recyklované složky jako povinnou informaci o výrobku. (4.4) Obaly Dle článku 3 směrnice 94/62/ES o obalech a obalových odpadech lze definici shrnout takto: Obaly se rozumí veškeré výrobky zhotovené z jakéhokoli materiálu jakékoli povahy, které mají být použity k ochraně, manipulaci, dodávce a prezentaci zboží, od surovin až po hotové výrobky, od výrobce až po uživatele nebo spotřebitele. Nevratné předměty používané pro stejný účel musí být rovněž považovány za obaly. Opětovné využívání a recyklování obalů je hlavním zájmem směrnice. Další směrnice 2004/12/EC uvádí cíle týkající se obalového hospodářství: 60% hmotnosti obalového odpadu opětovně využita nebo spálena za účelem energetického využití; minimálně 55 % a maximálně 80 % hmotností obalového odpadu bude recyklováno; cíle pro recyklaci materiálů obsažených v obalech: 60 % hmotnosti skla; 60 % hmotnosti papíru a kartonu; 50 % hmotnosti kovů; 22,5 % hmotnosti plastů; 15 % hmotnosti dřeva. Stavební izolace jsou většinou baleny do papírových obalů nebo plastových fólií, které jsou zpravidla plně recyklovatelné, a tak nepředstavují z hlediska odpadů zásadní problém.

24 (4.5) Konec životního cyklu Většinu izolačních materiálů je možné recyklovat, i když se může jednat o složitý a nákladný proces. V mnoha případech se recyklace upřednostňuje z důvodu vysoké ceny za skládkování a z environmentálních důvodů například přísady v plastech se mohou vsáknout do půdy a podzemních vod, což dělá z recyklace atraktivní řešení. Separovatelnost tepelných izolací při demolici a obsah retardátorů hoření hrají také významnou roli při jejich využití po dožití. Recyklací kontaktních zateplovacích systémů se zabýval Franuhoferův Institut pro Stavební Fyziku (Fraunhofer IBP). Koncem životního cyklu tepelných izolací se momentálně zabývá projekt MPO řešený firmou Ecotrend. Podle aktuálních informací se zdá, že konec životního cyklu, respektive recyklace materiálů, není pro většinu nejčastěji používaných teplených izolací dosud uspokojivě systémově vyřešena. Nicméně navrhujeme, aby byla výrobcem povinně poskytována informace o doporučeném nakládání s izolačními materiály. (4.6) Zdravotní nezávadnost materiálů Jedním z hlavních problému spojených s dopady izolačních materiálů je spojeno s obsahem různých druhů zdraví škodlivých látek a s využíváním nebezpečných látek při jejich výrobě. Při výrobě se jedná především o nadouvadla využívaní pro přípravu pěnových izolačních produktů CFC (chlorofluorovodíky), zakázané Montrealským protokolem a HCFC (Hydrochlorofluorouhlovodíky). Dále existuje v izolačních materiálech řada dalších látek, které se označují za toxické vůči životnímu prostředí a lidskému zdraví. Mnoho z nich uvádí legislativa REACH, která se aplikuje na látky vyráběné nebo dovážené do EU. Do nebezpečných látek patří především látky toxické, reprotoxické, mutagenní a karcinogenní. Dále sem patří VOC, formaldehyd, retardátory hoření, změkčovadla, těžké kovy a biocidy. V souladu s GPP se doporučuje definovat seznam nebezpečných látek. Produktový list pro zadávání zelených veřejných zakázek nabízí tuto definici: a) La tky regulovane v EU nar ıźenıḿ 842/2006/ES o fluorovany ch plynech. b) Nesmı se uvoln ovat zvadne la tky nebo pr ıṕravky, ktere jsou podle sme rnice 1999/45/ES a 67/548/EHS klasifikovane jako karcinogennı (R40, R45, R49), s kodlive pro reprodukc nı syste m (R60, R61, R62, R63), mutagennı (R46, R68), toxicke (R23, R24, R25, R26, R27, R28, R51), alergizujıćı pr i vdechovanı (R42), vyvola vajıćı pos kozenı de dic ny ch vlastnostı (R46), pr edstavujıćı nebezpec ı va z ne ho pos kozenı zdravı pr i dlouhodobe expozici (R48) nebo moz ne nebezpec ı nevratny ch u c inku (R68), zdravı s kodlive pr i vdechovanı (R20) a zdravı s kodlive pr i styku s ku z ı (R21). c) Nesmí se uvolňovat žádne la tky nebo pr ıṕravky, ktere jsou podle sme rnice (ES) 1272/2008 o klasifikaci, oznac ova nı a balenı la tek klasifikovane jako karcinogennı (H ), škodlivé pro reprodukční systém (H ), mutagenní (H ), toxické (H300 H301, H310 H311, H330 H331, H411), alergizujıćı pr i vdechovanı (H334), vyvola vajıćı pos kozenı de dic ny ch vlastnostı (H340), pr edstavujıćı nebezpec ı va z ne ho pos kozenı zdravı pr i dlouhodobé expozici (H ) nebo možné nebezpečí nevratných účinků (H371). 24