Příklady dobré praxe z oblasti inkluzivního vzdělávání

Transkript

1 Příklady dobré praxe z oblasti inkluzivního vzdělávání Základní škola, Kladno, Pařížská 2249 Zpracovala: PhDr. Marina Raidlová

2 Stejně jako celý projekt Šance pro každého pozitivní vliv poradenství na rozvoj inkluzivního školství byla i samotná tvorba této publikace financována z prostředků Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky. Děkujeme.

3 Úvod Vážené kolegyně, vážení kolegové, jsme rádi, že se i k Vám dostala tato publikace, která patří mezi výstupy našeho projektu Šance pro každého pozitivní vliv poradenství na rozvoj inkluzivního školství a pojednává o příkladech dobré praxe z oblasti inkluzivního vzdělávání. Doufáme, že Vám uvedené příklady budou inspirací pro Vaši vlastní praxi a přejeme mnoho úspěchů. Kladno, červen 2012 Tým pracovníků projektu

4 Integrace žáka Od té doby, co je v platnosti školský zákon č. 561/2004 Sb., tj. od ledna 2005 se zdravotně postižené děti vzdělávají přednostně ve spádové škole, a to formou individuální integrace. Pro školu to znamená mnoho starostí a příprav na toto dítě. Nicméně i přes veškerá úskalí je mnoho škol, které se do výchovy a výuky zdravotně postižených dětí pouští se spoustou elánu a ochotou překonávat překážky. A také jsou samozřejmě školy, kde i přesto, že škola má dobré podmínky ke vzdělávání žáka s postižením, nastaví škola dítěti i rodiči podmínky takové, že žák není schopen uspět a často dojde ke zhroucení nejen žáka, ale i celé rodiny. Legislativně ukotvuje vzdělávání všech žáků školský zákon (aktuálně 561/2004 Sb. ve znění pozdějších novel). Všechny děti mají právo na vzdělávání ve spádové škole, která je povinna poskytnout jim takové podmínky vzdělávání, aby dítě bylo schopno uspět a došlo k nejvyššímu možnému rozvoji jeho schopností i osobnosti. V tomto duchu školský zákon doplňuje i vyhláška č. 73/2005 Sb. o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných (novelizována vyhláškou č. 147/2011 Sb.)

5 Ideální průběh vzdělávání žáka se speciálními vzdělávacími potřebami 1. Včasná diagnostika Ideálně již v kojeneckém nebo batolecím věku je stanovena správná a přesná diagnóza dítěte, rodič je ze strany odborníků (lékařů, psychologů) citlivě seznámen s onemocněním dítěte, prognózou vývoje a jsou mu nabídnuty možnosti řešení, příp. zmírnění následků zdravotního postižení. 2. Raná péče Rodina je podporována v péči a výchově dítěte odborníky z rané péče, kteří do rodiny dochází, příp. rodina dochází do centra rané péče. Rodiče mají k dispozici pomůcky a brožury, mohou konzultovat své postupy ve výchově dítěte, dostávají z rané péče zpětnou vazbu, pomoc a náměty na další rozvoj dítěte. 3. Speciálně pedagogické centrum (případně Pedagogicko psychologická poradna) Od 3 let je možno přejít do péče SPC (PPP), které nadále rodině pomáhá s rozvojem schopností dítěte, dále dítě sleduje při integraci v MŠ i ZŠ a napomáhá učitelům dítěte, aby vše zvládli. SPC rovněž doporučuje do MŠ i ZŠ vhodné pomůcky, přítomnost asistenta pedagoga a pomáhá spoluvytvářet individuální vzdělávací plán dítěte. SPC se primárně stará o děti a žáky se zdravotním postižením, PPP o žáky zdravotně znevýhodněné, sociálně znevýhodněné a o žáky s poruchami učení. Ve výjimečných případech může PPP obstarávat i žáky se zdravotním postižením, např. pokud v místě bydliště žáka není SPC dostupné. 4. Mateřská škola Dítě je zařazeno do mateřské školy, a to formou individuální integrace. Na doporučení SPC je ve třídě MŠ přítomen asistent pedagoga, který dítěti pomáhá se začleněním do kolektivu dětí, pomáhá mu se sebeobsluhou, stravováním, příp. samostatným pohybem. U dětí sluchově postižených pomáhá navíc komunikovat s ostatními žáky, s dítětem komunikuje alternativním způsobem.

6 Pouze v případě žáků s těžkým zdravotním postižením je však mnohdy vhodnější zařazení dítěte do speciální mateřské školy (dítě s více vadami, dítě s těžkou nebo hlubokou mentální retardací, příp. těžký zrakový nebo sluchový deficit). I zařazení do speciální MŠ probíhá na základě doporučení SPC, které spolu s rodiči zváží všechna pro a proti a společně se domluví na nejlepším možném způsobu vzdělávání dítěte. 5. Základní škola Dle aktuálně platných školských zákonů a vyhlášek má povinnost přijmout dítě spádová ZŠ. Tato škola je i povinna připravit žákovi takové podmínky vzdělávání, které žák potřebuje ke svému rozvoji. Zda je pro žáka vhodnější individuální integrace nebo speciální škola řeší opět rodiče s SPC, rozhodující slovo mají vždy rodiče. SPC tedy doporučí individuální integraci, opět pomůže s tvorbou IVP podle příslušného vzdělávacího programu, v případě nutnosti doporučí asistenta pedagoga. Škole doporučí vhodné pomůcky, vzdělávací materiály, počítačové programy apod. Minimálně 2x ročně probíhá návštěva školy, diskuse se všemi učiteli zúčastněnými na integraci žáka, s jeho rodinou a probírají se úskalí, na něž škola nebo rodina narazila, a hledá se optimální řešení. V případě žáků s těžkým, hlubokým mentálním handicapem nebo s více vadami, z nichž základní je středně těžká mentální retardace, je možné vzdělávání v základní škole speciální nebo ve speciální třídě v ZŠ. Pouze u těchto žáků převažují u vzdělávání formou individuální integrace negativa nad pozitivy. 6. Střední škola Žák dle svých dosažených výsledků na ZŠ pokračuje středoškolským studiem. V případě žáků s tělesným, řečovým, smyslovým postižením nebo poruchou autistického spektra většinou formou individuální integrace. V ojedinělých případech je i na střední škole nutný asistent pedagoga, většinou u dětí se závažným tělesným handicapem. Student maturitního oboru má nárok (dle hloubky postižení) i na uzpůsobení maturitní zkoušky. Žáci s mentálním handicapem mohou pokračovat ve studiu na speciálních středních školách, kde jsou učební obory přizpůsobeny jejich možnostem.

7 Příklady dobré praxe, aneb přínosná integrace Naše Speciálně pedagogické centrum (dále jen centrum) v souladu se svým posláním přednostně integruje děti do běžných základních škol. Centrum má aktuálně v péči přes 100 integrovaných žáků na cca 70 různých základních a mateřských školách, které se nachází v 60 různých městech a obcích Středočeského kraje. Většina z těchto žáků se vzdělává podle upraveného vzdělávacího programu. Buď se jedná o úpravu formou Individuálního vzdělávacího plánu s průběhem výuky dle RVP ZV nebo jsou žáci převedeni do vzdělávacího programu RVP ZV, přílohy pro žáky s lehkým mentálním postižením. Kazuistika č. 1: Jedná se o žáka 2. ročníku ZŠ se závažným tělesným handicapem, který je odkázán na invalidní vozík. Tělesný handicap je vrozený, k diagnostice došlo již při narození. Od raného věku probíhala cílená rehabilitace rozvoje pohybových schopností pomocí Vojtovy metody. V předškolním věku proběhlo vyšetření ve školském poradenském zařízení a bylo doporučeno zařazení do speciální MŠ. Po odkladu povinné školní docházky (byl udělen zejména kvůli zdravotnímu stavu) nastoupil žák do 1. třídy běžné základní školy. Škola není bezbariérová, je však vybavená schodolezem. Ve třídě je kromě třídní učitelky i asistentka pedagoga, která pomáhá zejména s přesuny žáka, příp. mu podává jemu nedostupné věci a zajišťuje pomoc se sebeobsluhou a hygienou. Žák je v kolektivu velmi oblíben, spolužáci jsou ochotní mu pomoci s úkony, které sám nezvládne. Po výukové stránce je tento žák nejlepším ze třídy, neboť je jednak velmi inteligentní a jednak velmi pilný. Rodina se školou úzce spolupracuje, řeší veškeré obtíže spojené s postižením dítěte. Společně rodina se školou shání finanční prostředky na úpravu bariérového prostředí školy. Kazuistika č. 2: Jedná se o žáka s více vadami - lehká mentální retardace, lehká mozková dysfunkce hypoaktivní formy, strabismus, svalová hypotonie. Diagnosa mentálního handicapu byla stanovena v předškolním věku, rodina byla

8 ještě před nástupem povinné školní docházky informována o možném nezvládání učiva ZŠ. Na začátku 1. ročníku byl žák odeslán do PPP ke kontrolnímu vyšetření, neboť těžko zvládal nároky školy, byl nesoustředěný a nesamostatný. Na základě vyšetření bylo doporučeno vzdělávání dle vzdělávacího programu pro žáky s lehkým mentálním postižením. Škola následně kontaktovala naše SPC, aby pomohlo s integrací. Žák se i nadále vzdělává ve své třídě v kmenové škole, formou IVP mu byl upraven vzdělávací program. Od 2. ročníku je na základě doporučení SPC ve třídě navíc přítomna asistentka pedagoga. Aktuálně je žák ve 4. ročníku. Za pomoci a podpory asistentky pedagoga zvládá učivo spolu se třídou ve všech předmětech, včetně naukových. Jako podporu má názorné pomůcky (tabulky násobků, přehledy mluvnického učiva), delší čas na samostatnou práci, občasnou dopomoc prvního kroku jako návod ke správnému řešení úloh. Ve třídě je velmi dobře začleněn, kolektiv ho plně přijímá, má kamarády. Rodina se školou velmi dobře spolupracuje, podílí se na přípravě pomůcek do školy. Tento chlapec, ačkoli má mentální handicap a poruchu pozornosti, aktuálně zvládá učivo základní školy. Kazustika č. 3: V tomto případě se jedná o žákyni s Downovým syndromem a středně těžkou mentální retardací. I ona je individuálně integrována v ZŠ. Děvče se narodilo s genetickou vadou, proto byla diagnosa stanovena již po narození. Rodiče byli informováni o předpokládaném snížení rozumových schopností. V pěti letech začala dívka docházet do MŠ v místě bydliště, adaptace na MŠ byla bez potíží, kolektiv ji dobře přijal. Na základě doporučení PPP měla odklad školní docházky a PPP ji předala do péče našeho SPC. Se školkou byl konzultován IVP, který byl zaměřen zejména na rozvoj řeči a sebeobsluhy. Rodina se následně rozhodla pro individuální integraci v ZŠ, neboť nejbližší speciální škola je vzdálená cca 20 km, což je pro rodinu s mnoha dalšími dětmi nereálné k dojíždění. Škola si tedy musela zažádat o změnu v rejstříku škol, neboť vzdělávání této dívky je podle vzdělávacího programu Základní školy speciální. Aktuálně je dívka ve škole 2. rokem, zvykla si na školní režim i na spolužáky. Ti se k dívce chovají velmi hezky, pomáhají paní učitelce s péčí o ni. Starají se zejména

9 o její oblékání, obouvání a pomáhají jí ve školní jídelně. Ve třídě je přítomna asistentka pedagoga, která dle pokynů třídní učitelky vyučuje dívku samostatně dle RVP pro ZŠ speciální, I. díl (dříve pomocná škola). V rámci možností zapojuje paní učitelka děvče i do vzdělávání zbytku třídy dívka například vybírá sešity, zalévá květiny, maže tabuli. Integrace žáků s mentálním handicapem je pro přípravu učitelů na výuku nejsložitější. Kromě vyučování zbytku třídy musí učitel vymyslet i program pro tohoto žáka a současně postavit vyučovací hodinu tak, aby byl zapojen i žák s mentální retardací do dění ve třídě. Úprava obsahů vzdělávání však může být pouze v naukových předmětech, a nemusí být ani ve všech. Mnoho dětí s mentálním handicapem nezvládá např. Čj a Ma v rozsahu učiva ZŠ, ale např. prvouku nebo vlastivědu a přírodovědu ano. Proto je důležité před tvorbou IVP žáka dobře poznat, udělat si pedagogickou diagnostiku a naplánovat si jeho výuku tak, aby byla žákovi poskytnuta možnost co největšího rozvoje v jednotlivých oblastech, ale současně nedošlo k přetížení žáka. Při integraci žáků se smyslovými vadami nebo tělesným handicapem sice většinou učitel neřeší vzdělávací obsahy, ale zase musí řešit formy vzdělávání, ať už se jedná o úpravy pracovního prostředí nebo o úpravy učebních textů, výuku v Braillově písmu nebo znakovém jazyce. Na druhou stranu rodina žáků s tímto handicapem je schopná a ochotná pomoci škole spoustou vychytávek jak mnoho bariér překonat svépomocí příp. pomocí pomůcek původně určených k jinému účelu. Ze zkušeností pedagogů i pracovníků SPC je nejnáročnější integrace žáků s poruchou autistického spektra, zejména s Aspergerovým syndromem. Tito žáci jsou obvykle intelektově dobře vybavení, nicméně obtíže jsou v jejich sociálním začlenění, četné jsou poruchy chování. U žáků s PAS je přítomnost asistenta pedagoga ve třídě přímo nutností, protože v případě afektivního záchvatu je potřebný druhý pedagog, aby žáka odvedl mimo prostředí třídy do relaxační místnosti a zde jej zklidňoval. Ve výuce mají tito žáci velké výkyvy, jsou předměty v nichž excelují a je nutná příprava

10 práce navíc a jsou předměty, které žák s PAS nepovažuje za nutné a odmítá v nich pracovat. Pak je úkolem asistenta pedagoga žáka vhodně motivovat k práci. Dalším významným úkolem asistenta pedagoga je i nácvik chování v sociálních situacích a vhodné zapojování žáka s PAS do kolektivu třídy. Současný trend vzdělávání všech žáků v jediném typu školy, byť s rozličnými vzdělávacími programy, je sice náročný, ale současně nediskriminuje žádné dítě z práva na vzdělávání ve svém místě bydliště, mezi kamarády, v blízkosti např. babiček, které ho mohou bezpečně přivést ze školy domů. Dojíždění do speciální školy dítě vytrhuje z jeho prostředí a současně ztěžuje rodině možnosti, jak se o dítě po vyučování postarat. Problémem a úskalím integrace jsou kromě nedostatečné přípravy pedagogů na pedagogických fakultách v oblasti speciální pedagogiky i omezené možnosti školní budovy (staré a nevyhovující budovy s množstvím bariér), dále v nemálo případech malá motivace ke změně přístupu školy k handicapu a v neposlední řadě finanční prostředky. Financování pomůcek, materiálů, speciálních lavic, ale i platů asistentů pedagoga je aktuálně velmi nesystémové a nedostačující vzhledem ke stále se zvyšujícímu počtu integrovaných žáků. Příklady špatné praxe, aneb takto ne Kromě škol ochotných se postarat o všechny své spádové žáčky je samozřejmě i mnoho škol, které buď postižené dítě do školy vůbec nepřijmou, nebo ho přijmou, ale podmínky vzdělávání mu nepřipraví nebo nejsou dostatečné. Velké potíže mohou nastat rodičům a žákům s jiným typem zdravotního postižení, než je postižení mentální. V novelizované vyhlášce č. 73/2005 Sb. je nyní legislativně ukotveno, že podle vzdělávacího programu pro žáky s postižením mentálním se nesmí vzdělávat žák bez tohoto handicapu. Rodiče žáků s tělesnou vadou, sluchovou vadou, zrakovým postižením

11 či autismem mají volbu ZŠ tímto velmi stíženou. Dítě má sice vážné zdravotní postižení, nicméně intelekt je v normě. Vzděláváno proto může být v buď ZŠ běžného typu nebo ve speciální škole pro konkrétní druh zdravotního postižení se vzdělávacím programem RVP ZV. Takovýchto speciálních ZŠ s výukou podle RVP ZV je pomálu, ve Středočeském kraji není žádná. Rodině, posléze i SPC nezbývá než hledat jinou, nespádovou školu, která je ochotná si postižené dítě vzít pod svá ochranná křídla a postarat se o něj. Děti s mentálním handicapem mohou volit mezi integrací v běžné ZŠ a speciální školou. V případě, že spádová škola integrovat dítě odmítá (byť dle Školského zákona nesmí) nebo dítě integraci těžce nese, je možný přestup do základní školy praktické nebo do základní školy speciální (dle hloubky mentálního handicapu). Vždy je nutno zvážit, kde bude dítěti lépe a kde o něj bude lépe postaráno. Kazuistika č. 1: Jedná se o žákyni, která byla na prvním stupni odeslána pro nezvládání učiva k vyšetření do PPP, následně byla diagnostikována lehká mentální retardace a bylo vysloveno podezření na poruchu autistického spektra. Diferenciální diagnostika v APLA Praha následovala, diagnostikován byl atypický autismus. Rodina odmítla přestup do speciální školy, přestože ji do toho kroku velmi tlačila škola. SPC tedy doporučilo integraci v ZŠ, doporučilo vzdělávání dle RVP ZV, přílohy pro žáky s lehkým mentálním postižením a doporučilo asistenta pedagoga. Vzdělávání dívky se aktuálně odehrává tak, že žákyně je s asistentkou pedagoga téměř po celou dobu vyučování v kabinetě a zde izolovaně probírají látku naukových předmětů. Spolu se třídou bývá dívka jen na velmi málo hodin, kolektiv ji v té době nepřijímá, protože do něj již nepatří, je to cizí element. Takže tato dívka s poruchou autistického spektra je ještě více sociálně izolovaná díky přístupu školy, než jí izoluje samotná podstata jejího handicapu. Kazuistika č. 2: Žák posledním rokem plnící povinnou školní docházku, vychází ze 7. ročníku. Mentální handicap zjištěn již na 1. stupni, kdy byl žák odeslán k vyšetření

12 do PPP pro výukové potíže. Diagnostikována lehká mentální retardace, doporučen přestup do základní školy praktické. Rodiče s přestupem nesouhlasili, zejména z ekonomických důvodů (dojíždění autobusem). Chlapec setrval na ZŠ, neměl status integrovaného žáka, protože z PPP byl doporučen pouze přestup do speciální školy, nikoli integrace na ZŠ. Na prvním stupni opakoval, protože výukově nezvládal. Následné kontrolní vyšetření již bylo realizováno v SPC pro žáky s mentálním handicapem. Zde na přání rodiny byl vystaven integrační posudek v ZŠ s tím, že žákovi bude vypracován IVP vycházející z RVP ZV, z přílohy pro mentálně postižené. Následně byl tedy tento vzdělávací plán vypracován, nicméně vzdělávání dle něj probíhalo pouze velmi sporadicky a nesystematicky. Vzhledem k tomu, že se jednalo o hodného žáka, který nezlobil, v hodinách byl potichu a sám si kreslil nebo s něčím tiše hrál, učitelům ve třídě nevadil. Nicméně jeho výuka značně pokulhávala. Se třídou se učit nemohl, neboť mu chybělo mnoho znalostí z předchozích tříd a samostatnou práci na jeho úrovni znalostí mu většina druhostupňových učitelů nezadala. Ve třídě aktuálně kamarády nemá, opakuje 7. ročník, spolužáci jsou o 2 i více let mladší a nemají společné zájmy. Chlapec vychází ze ZŠ s velmi malými znalostmi počítá do 20, čte formou slabikování, nezná celou psací abecedu, s obtížemi se podepíše. Kazustika č. 3: V této studii jde o žáka, který má vrozený tělesný handicap, má velmi ztížen pohyb a má narušenou komunikační schopnost (mluví pomalu a nezřetelně). Diagnosa tělesného postižení byla stanovena hned po narození, následovala cílená rehabilitace. Přesto nedošlo k rozvoji samostatného pohybu, žák je odkázaný na vozík. V předškolním věku docházel do speciální MŠ. Nástup povinné školní docházky byl na ZŠ, kam byl žák individuálně integrovaný na základě doporučení SPC pro tělesně postižené žáky. Od prvního ročníku se chlapec vzdělával za pomoci asistentky pedagoga, která byla přítomna po celou dobu jeho vzdělávání, nedošlo ani k personální změně. Opakovaně bylo při psychologických testech zjištěno, že žák má velmi malé předpoklady pro zvládnutí učiva ZŠ, přesto chlapec na ZŠ prospíval velmi dobře, na druhém stupni byl hodnocen několika trojkami. Výuka probíhala

13 ve třídě se spolužáky, žák seděl u speciální polohovací lavice na vozíku a asistentka pedagoga seděla celou dobu vyučování u něj. Prakticky až v závěru povinné školní docházky, při testu profesní orientace bylo zjištěno, že chlapec má velmi malé znalosti i z trivia. Čtení bylo na velmi slabé úrovni, psaní bylo velmi pomalé, kostrbaté, s četnými chybami, příklady z matematiky zvládl v oboru do 100. Přesto školní výsledky byly výborné, tam počítal i daleko složitější příklady. Následnými hovory s třídní učitelkou, náslechy ve třídě a konzultacemi s paní asistentkou vyplynulo, že jediný typ zkoušení, který je chlapci vzhledem k vadě řeči zadáván, jsou písemné práce. Na jejich vypracování měl navíc mnohem delší časový limit a celou dobu měl k dispozici asistentku pedagoga. Tato paní chtěla natolik chlapci pomáhat, aby měl dobré výsledky, aby se nestresoval a aby se co nejméně namáhal, že mu při testech radila a napovídala, místy mu prakticky diktovala správné odpovědi. Rodina byla tedy ukolébána dobrými výsledky žáka. Chlapec sám byl velmi málo motivovaný, takže se o své vůli neučil nic navíc a ve škole věděl, že když nebude znát výsledek, tak mu paní asistentka ochotně pomůže. Žák tedy ukončil povinnou školní docházku s několika trojkami. Přestože poslední vyšetření v SPC prokázalo, že intelektová kapacita klesla do pásma lehké mentální retardace, na základě výsledků ze ZŠ jej přijala maturitní střední škola. Rodina si problémy žáka již vysvětlit nenechala, vždyť na ZŠ mu to šlo dobře, takže nyní chlapec studuje střední školu. Bohužel asistentka pedagoga přešla na tuto školu s ním, vzhledem k výborným zkušenostem s učením chlapce si jí dále platí rodina jako osobní asistentku žáka.

14 Závěrečné slovo Při integraci žáků se zdravotním postižením do škol je opravdu zapotřebí jen pár věcí: - chtít to zkusit, být pozitivně integraci nakloněn, - vzít v úvahu všechny možnosti a naopak limity žáka, - vzít v úvahu všechny možnosti a limity učitelského sboru, - vzít v úvahu všechny možnosti a limity školy jako budovy, a ve finále vše důkladně promyslet, jak by byla pozitivní integrace realizovatelná, kým a jakými prostředky. Co se týče samotného žáka, pak je nutné jako u každého jiného žáka mu stanovit optimální vzdělávací plán tak, aby ho žák zvládl splnit aniž by došlo k jeho přetížení, ale současně jej nepostavit tak, aby se žák nenaučil to, co v jeho možnostech a schopnostech je. Pokud se před přijetím žáků se speciálním vzdělávacími potřebami sejde tým: rodiče (příp. i žák), škola (ředitel, výchovný poradce, třídní učitel, asistent pedagoga) a odborník z poradenského zařízení, pak se jistě podaří najít možnosti a způsoby, jak dítěti v jeho začlenění do společnosti co nejlépe pomoci.

15

16